Tsurishi Kojirou

Tsurishi Kojirou



Přezdívka
--

Věk
13 let
(27. 10.)


Hodnost
Genin


Fobie
Sociofobie ve formě roztřeseného hlasu vyvolaná vztahy s rodiči, obzvláště s matkou, která vyústila v jeho odmítání žen a jeho neschopnost s nimi komunikovat, což nakonec zapříčinilo to, že jeho sociofobie vyústila v nemožnost se k ženám byť přiblížit anebo s nimi sdílet jednu místnost.


Sen
Ujasnit si, kým je, a pokud možno stát se "normálním"


Rodina
Nestýká se s nimi a oni se nestýkají s ním, neudržují žádnou formu kontaktu a jeho rodina ani neví, kde je.


Kekkei Genkai
Juubai Tenketsu
(Desetinásobné Tenketsu)


Schopnosti Kekkei Genkai
Jak název Kekkei Genkai napovídá, je počet Tenketsu, tedy bodů ze kterých se chakra dostává z těla ninjy, zdesetinásoben, tedy místo 361 tenketsu se na těle ninjy s tímto Kekkei Genkai objevuje 3610, slovy "tři tisíce šest set deset", jednotlivých bodů. Toto činí uživatele mnohem náchylnějším na genjutsu, neboť je mnohem jednodušší do něj dostat chakru, aniž by si toho sám všiml, ale zároveň nabízí mnoho výhod. I zkušení jouninové jsou schopni, nejsou-li z Hyuuga klanu anebo nejsou-li specializovaní na využívání tenketsu, použít pouze zlomek z 361, protože jich ale ninja s touto Kekkei Genkai má tolik, není potřeba takového tréningu k tomu, aby překonal s přehledem počet 361. Techniky nejsou tak náročné na provedení a často se u této kekkei genkai objevuje zkratkovité používání pečetí, tak jak je možno to vidět a pozorovat i normálně, je-li ninja zběhlý s používáním dané techniky. Náročnost na chakru je však o to zvýšena, a proto se skoro vždy u ninjů s touto Kekkei Genkai objevuje přirozeně vyšší zásoba chakry, než-li je u průměrného ninjy. Podle hladiny této chakry se poté většinou již v mládí ninjové rozhodnou, zda-li se zaměří spíše na taijutsu (mají méně chakry a tak se musí zaměřit na přesné používání jednotlivých tenketsu) anebo ninjutsu (mají hodně chakry, a proto nepotřebují tolik tenketsu ovládat), výjimky jsou jako vždy možné, stejně tak jako používání nintaijutsu, či jiných stylů. Jediné, co u členů klanu Tsurishi nenalezneme je používání genjutsu, podle všech předchozích pokusů vždy ninja nejenom, že chytil do genjutsu nepřítele, ale také sebe.


Specializace
Taijutsu - 50%
Ninjutsu - 50%
Genjutsu - 0% -> nemožnost specializace a použití


Dodatečná specializace
--

Vybavení
ZVN (6 kunaiů, 12 shurikenů, železné lanko, obvazy, 3 výbušné lístky)


Hlavní atribut
Zásoba chakry


Podstata
Suiton


Koníčky
Kolektivní sporty (samozřejmě s absencí děvčat), vaření a kutilství.


Oblíbené
Kolektivní sporty i jiné sporty, knihy, cestování, zajímavá a ojedinělá architektura.


Neoblíbené
Jakékoliv lidské stvoření ženského pohlaví, rozvařené jídlo, barva vzniklá kombinací žluté a zelené připomínající olivovou zeleň, tedy "vyblitá zelená".


Vlastnosti
Kojirou je otevřený takřka všemu a je také poměrně sebejistý, jedná-li s muži, přijde-li ale na ženy, projevuje se u něj silná sociofobie, která zpočátku má jenom vliv roztřesením jeho hlasu, nikdy však nevydržel v přítomnosti ženy tak dlouho, aby se objevily i další příznaky, což také může znamenat, že žádné nemusí být anebo také to, že zbabělý útěk je finálním symptomem. Pokud jde o boj, tak nepreferuje ani muže ani ženy, boj bere vážně, protože jde často o přežití a tedy nedělá rozdíly mezi mužem a ženou, ačkoliv se u něj projevuje jakési dilema, zda-li ženám, které mu chtějí ublížit, ublížit anebo nikoliv. Kojirou je od přírody přátelský a milý, ačkoliv často plácne takovou blbost, že jí později lituje, přesto to na sobě nedává moc znát a hlubší city si nechává pro sebe. Co se jeho "zájmu" týče, blíže jej asi vysvětluje jeho citát a také motto života. Někdy se však ke kontaktu s ženami nutí a to tehdy, pozná-li jaké jsou, tedy nezajímá ho vzhled, ale naopak charakter osoby a tedy vzhled pro něj nehraje žádnou roli, pokud by tedy našel dívku, která by měla tu správnou povahu, nejspíše by pro něj nebyl problém svou fobii překonat, stejně tak by ale mohl poznat i správného chlapce.


Citáty
"Pokud jde o lásku, neexistuje nic jako pohlaví."
"Když někoho miluješ, nezáleží na tom jestli je to tvůj nepřítel."


Příběh

Kapitola 0 - Kdo jsem?
Pokud by si dítě mohlo vybrat, do jaké rodiny a komu se narodí, nevybral by si Kojirou svou matku, a pokud ano, byl by za hlupáka. Kojirova matka vždy Kojira viděla pouze jako přítěž, brzy svůj pohled na Kojira přenesla i na jeho otce. O Kojira se převážně staral jeho strýc a jeho dědeček, pokud byl s matkou a otcem, vždy si odnesl nějaký ten šrám anebo modřinu. Kojirou svou matku přesto miloval, tedy do doby, než mu řekla něco, co si živě pamatuje dodnes. Kojirou přiběhl za svou matkou, bylo mu tenkrát pět let, a přinesl v náručí zraněnou veverku. Prosil matku, aby si ji mohl nechat a aby se o ni mohl postarat, ona mu však chladně odpověděla: "Utop ji, ať se netrápí, jako jsem já měla utopit tebe, když jsi se narodil." Kojirův svět jako kdyby měl pokaždé, když vidí ženu, náhle nádech hořkosti, smutku, bezmocnosti, jako tenkrát když mu matka řekla ta zraňující slova tak chladně, že o to více zraňovala. Kdyby to řekla ve vzteku anebo v žalu, ale ona mu to řekla skoro jako kdyby ani nebyl její, jako kdyby s ní neměl nikdy nic společného. Kojirou od té doby nenáviděl každý den, který měl strávit u rodičů, jako kdyby ta bublina, která mu bránila uvědomit si pravdu, jak moc ho jeho rodiče zraňují, praskla a on vše viděl, vše cítil a vše, co jej ranilo, jej skutečně ranilo. Jeho odtažitost vůči ženám se naplno projevila asi tak před rokem, to již nežil ani u rodičů, ani u svých příbuzných, nýbrž ve vesnici, kde si našel práci a kde se také přidal do prvního sportovního klubu. Nebylo tomu však dlouho, než i tento jeho svět praskl, ne snad proto, že by jej někdo týral anebo mu jinak ubližoval, právě naopak, přišlo něco neočekávaného, někdo jej miloval a on si uvědomil, že nechová až tak chladné city sám.
Sanro Haiku, tak se jmenoval Kojirův senpai, který byl o tři roky starší, než-li Kojirou sám. Ačkoliv mu to Kojirou neřekl, všiml si Sanro všech modřin a podlitin a šrámů, které zůstaly Kojirovi na jeho zádech, kde až tak rychle nemizí na to, aby mu nepřipomínaly ruku a jiné nástroje jeho matky, kterými mu ta zranění způsobila, dodnes. Sanro se tedy začal pídit po tom, odkud vlastně Kojirou do vesnice přišel a kde přišel ke všem těm šrámům, když nebyl žádným pouličním rváčem a ani žádným ninjou v akci. Nejdříve to Sanro přisuzoval tomu, že Kojirou prostě jenom moc trénuje a nehledí na to, jak moc se přitom zraní, přeci jenom byl z jeho pohledu ještě takovým ninja-nedochůdčetem, brzy ale zjistil, že Kojirovi zvyky a trénink mu nemohly způsobit taková zranění, dokonce ani zdaleka by si něco takového nemohl způsobit sám. Kojirou si však také začal všímat toho, že mu Sanro věnuje zvýšenou pozornost, a tak se mu začal vyhýbat. V akademii, na ulici, při tréninzích. Kojirou si zvykl do sprch vletět jako střela, rychle se umýt a zase zmizet, aby nemusel Sanra, který jej svým chováním tak trochu děsil, vůbec potkat, protože ten většinou, jako vedoucí klubu, vcházel do šaten poslední a jako poslední také následně odcházel.
Jednou to ale Kojirovi nevyšlo tak, jako obvykle. Sanro tentokrát přenechal práci s úklidem jinému členovi klubu a rozhodl se Kojira přímo konfrontovat. Kojirou si pozdě uvědomil, že šanci na svůj útěk zmeškal, přesto se o něj, neúspěšně, pokusil. Oproti Sanrovi neměl žádnou šanci, co se rozdílu sil týkalo, mohl si s ním Sanro dělat co chtěl, čehož se Kojirou bál. Obával se, že tak jako jeho vzor z dětství, jeho matka, tak i jeho nynější vzor, mu jenom ublíží, bál se, že Sanro je stejný jako jeho matka.

Ale Sanro byl jiný, obzvlášť když viděl výraz strachu, který Kojirou měl, když jej silou zastavil, uvědomil si, že je zvyklý na to, že s ním někdo zacházel tak, že mu ubližoval, čehož byly všechny ty podlitiny důkazem. Kojirou se nakonec Sanrovi svěřil, ale doufal, že může zůstat jeho kouhai anebo se stát nanejvýš jeho přítelem, když si ale oba uvědomili, že by to pouze u přátelství nezůstalo, rozhodli se každý jinak. Kojirou, který se bál sám sebe, totiž nebylo to tak, že by se mu dívky nelíbily, pouze se jich bál, ale to, co cítil k Sanrovi nepramenilo z jeho vzhledu, ale z toho, jak se k němu choval a jak se choval i k ostatním. Sanro byl prostě velmi hodný člověk a to na něm bylo tak přitažlivé, ale Kojirou by mu svou nerozhodností akorát ublížil, stejně tak jako jeho zmatení nepřidávalo na budoucnosti takového vztahu. Kojirou z vesnice odešel ještě dříve, než-li si s ním mohl Sanro promluvit hlouběji, blížeji než-li jako s přítelem, Kojirou si jej chtěl uchovat jako přítele, vzor morální čistoty a toho dobrého, co v lidech je. To mu pomohlo v tom, aby začal věřit alespoň mužům a nehodlal to dát vsázku kvůli něčemu, čemu nerozuměl.
Není to až tak dávno, kdy se Kojirou dostal do Shinringakure no Sato, a než dorazil, rozhodl se, že se nebude řídit tím, co vidí, ale že své štěstí bude hledat rozumem a srdcem.

Kapitola I - (Ne)chtěné vzpomínky
Kolikrát si Kojirou říkal, co všechno by na svém životě změnil, co všechno by změnil na své rodině, přesto ale jsou vzpomínky, které nechceme, přesto se bez nich neobejdeme. Kojirou vždy miloval sporty, ať už byli jakéhokoliv druhu, bohužel neměl tolik příležitostí ke sportovnímu vybití, kdykoliv se dostal do nějakého týmu, jeho matka se postarala o to, aby v něm dlouho nezůstal, vlastně se starala o mnoho věcí, například, když se Kojirou poprvé zamiloval, bylo mu sice tenkrát pouze devět let a pojem láska je trochu přehnaný, přesto vyjádřil své zalíbení své kamarádce, jeho matka s tím udělala krátký proces, který si Kojirou pamatuje více, než-li vzhled jeho první náklonnosti. "Takový nehodný spratek jako ty by se chtěl líbit děvčeti?! Hej, koukej na mě, když s tebou mluvím a nepřerušuj mě tím svým protivným pláčem! Nikdy, říkám ti nikdy víc už se na ní ani nekoukej! Nehodlám se pak starat o další bastardy, včetně tebe, který byste spolu vy dva měli! Její počestnost je moc drahá na to, abys' ji mohl dovolit, tak to ani nezkoušej!..." Takovýmto způsobem na Kojira řvala a křičela uprostřed ulice, mezi lidmi, před rodičmi té dívky, naštěstí samotná dívka to slyšet nemusela, nebyla tam, o to více ji ale bolelo, když už na ní Kojirou nikdy více nepromluvil a Kojira to nějakou dobu bolelo taky, ale čím více znal svou matku, její temnou stránku, tím více ji viděl i v ostatních ženách. Kojirou dělal vše proto, aby doma byl co nejméně, proto se také přidal k místnímu týmu ve hře podobné kopané.

Asi nejsilnější vzpomínku má ale na dobu, kdy již znal Sanra. Hráli zrovna přátelský zápas, Kojirou se snažil vést svůj tým k vítězství, stejně tak jako Sanro, který vedl soupeřící tým. Někdy se spíše zdálo, že je to souboj mezi Kojirem a Sanrem a ostatní hráči v poli jsou pouze takové kulisi, protože to byli právě tito dva, kteří se pohybovali po hřišti jako draci, běhali z jedné strany na druhou během chvíle, přebírali a obírali ostatní o míče, stejně tak jako účinně přihrávali na své spoluhráče, často ale ne natolik účinně, aby to právě Kojirou anebo Sanro nemohl vychytat. Nakonec se zdálo, že zápas skončí remízou, protože již všichni byli vysílení, dokonce i Sanro a Kojirou byli na konci se silami, nakonec toho právě Kojirou využil, zmocnil se míče a vyrazil napříč polem na protihráčovu stranu, tam už čekal Sanro, který chtěl Kojira za každou cenu zastavit, kdyby zasadil, znamenalo by to výhru pro Kojira a jeho tým, to nemohl dopustit, ne, když už ze sebe vydal tolik a když už i jeho tým vydal to nejlepší, co v nich bylo. Kojirou se blížil k Sanrovi, ten rozpažil jak nejvíce mohl, stejně tak jako se rozkročil, aby Kojirou neměl šanci mu uniknout, Kojirou to ani neplánoval, jakmile byl dostatečně blízko, vyskočil a zamířil a vystřelil, přičemž dál pokračoval v letu na Sanra.

Ani Sanro a ani Kojirou už se nemohli jeden druhému vyhnout a Kojirou Sanra doslova zalehl, naštěstí to byl Sanro, který z těch dvou byl robustnější stavby a tak i přesto, že to byl on, kdo dopadl tvrději, ustál to bez zjevných následků, dokonce se nejdřív staral o Kojira: "Jsi v pořádku?" Ani jeden z nich nevnímal, kam dopadl míč, natož okolí, které na ty dva civělo, dívali se jeden druhému do očí a jeden čekal, co ten druhý řekne. Nakonec se Kojirou osmělil a odpověděl: "Jo, jo, jsem v pořádku. Neublížil jsem ti? Já..." Jakmile se růž objevila na Kojirových tvářích, objevila se, skoro jako kdyby byl Sanro jeho zrcadlo, i na tvářích Sanrových. Oba na sebe ještě chvíli zírali, než současně uhnuli hlavami stranou, každý sice na jinou, bylo ale rozhodně zajímavé to pozorovat. Kojirou se rychle pokusil ze Sanra zvednout, neměl na to ale dostatek síly anebo spíš na to neměl dost pevné nohy, během pádu si vymkl kotník a nebyl sto se ze Sanra jen tak zvednout, nemohl se v žádném případě postavit na vlastní nohy. Nakonec to skončilo tak, že byl Kojirou odnesen na ošetřovnu klubu v Sanrově náručí. Po celou dobu však na sebe ani nepromluvili, natož aby se podívali jeden druhému do očí. Přesto mezi nimi ale bylo cosi, co nedokázali popsat slovy, už tenkrát Kojirou tušil, že i toto jednou zajde příliš daleko anebo že se to prostě pokazí, dobré věci nevydrží nikdy dost dlouho na to, aby člověk jejich ztráty nelitoval.


Obrázek postavy

Jeho vlasy mají o něco více červený odstín a jsou tmavě podbarveny (je to u něj přirozený stav, vlasy si nebarví)


Techniky

E techniky z akademie

D techniky
Touken (Srpcová pěst) - jedná se v podstatě o použití Kekkei Genkai na způsob, který je používán v Hyuuga klanu, s tím rozdílem, že Touken nezpůsobuje vnitřní zranění, na úrovni D vytváří malé šrámy po těle. [Technika se pohybuje od úrovně D až po A, přičemž C způsobuje větší šrámy, rozsáhlejší a širší; B způsobuje modřiny a podlitiny a A může způsobit i zlomeniny]

C techniky
Mizu bunshin no jutsu - vytvoří vodní klon