Zodpovědnost (Shēdo)

Byl to den jako každý jiný. Podzemními chodbami se ozývali dunivé zvuky a bujaré oslavy. "Ha mám tě!" Ozval se výkřik a rána. Ze stropu spadly zrnka písku jako při každém malém otřesu. Písek byl prostě všude jak už to na pouštích bývá. Podzemní komplex nebyl výjimkou. Nakonec i dozněl hlasitý smích a zacinkání skla. Podzemní komplex byl rozlehlý, ale velikost chodeb byla tak akorát pro dva lidi najednou na šířku. Byli zde pokoje, které byly jediným místem se dveřmi a dalo se tak uniknout neustálému hluku, který vycházel z hlavní haly nebo tréningových místností. Paradoxně ten kdo stavěl myslel hlavně na bojování a hodování. Tréningové místnosti byli obrovské a do několika se dokonce scházelo po schodech. Nakonec i hlavní hala považována za jakousi klubovnu, kde se všichni nacházeli byla obrovská. Strop byl vysoký asi 10 metrů a drželi ho kulaté kamenné sloupy. Všude po zemi byli koberce, aby sezení na kamenech a písku bylo pohodlné. Po stranách se nacházeli i stoly s jídlem a pitím. V sále se většinou nacházela většina členů, která nemá co pořádně na práci. Někteří byli obklopeny otrokyněmi a někteří jenom prostě odpočívali a nechali se obsluhovat. Byl zde i dřevěný honosný trůn ve kterém často sedával Rojin, Stařec, který pozoroval celý sál a dění v něm. V celém komplexu se nacházelo desítky osob. Většinou se na chodbách vyskytovali otroci a otrokyně, které se přesouvali mezi skladem a sálem. Bylo zde několik východů na povrch, ale všechny většinou vedli do zříceniny hradu, která se nacházela uprostřed pouště.

Bylo asi hodinu před západem slunce. Už to bylo několik týdnů co si byl naposled venku s Rojinem mimo poušť, která se nacházela několik desítek kilometrů kolem dokola trosek hradu a tudíž komplexu. Proto bylo i vzácné, když si uviděl něco jiného než písek. Všemi chodbami byl několik vteřin slyšel vysoký písklavý tón, který se ztišil a náhle se ozval hlas, který si moc dobře znal. Kyūsoku! Rozlehlo se celým komplexem. Když něco Rojin někomu potřeboval tak ho veřejně zavolal. Neexistovali tady nějaké tajnosti. Nebylo to zvolání z haly, ale hlas se ozýval ze stěn a proto byl slyšet všemi a všude. Věděl si, že Rojin takto přivolává členy jen výjimečně a většinou je to něco důležitého. Přesto, že se nedal určit zdroj hlasu, bylo však jasné, že Rojin bude v sále na svém trůnu jako vždy.

Shēdo

Jako obvykle byl na tréningovém plácku. Měl rozmístěné slámové panáky do znaku čtverce s několikametrovým odstupem. Mezi panákama byly různé překážky, které se nacházejí v normálním prostředí. Udělal dva kroky dopředu a pak se rychle rozeběhl ke kamenu od kterého se odrazil. Rychle vytáhl první šíp a střelil ho na prvního panáka. Jakmile dopadl na zem, tak udělal kotoul a natáhl další šíp, který prostřelil mezerou mezi 2 sloupama. Vyběhl jeden ze sloupů a skočil vysoko do vzduchu. Nebyla to ani sekunda, co sláměný panák v sobě měl šíp přímo v oblasti srdce. Dopadl na zem a opět udělal kotoul, kterým směřoval na posledního panáka. Jakmile dokončoval kotoul, tak už měl připravený šíp, který ihned natáhl a vystřelil po posledním panákovi. Jakmile bylo hotovo, tak obešel každého panáka a vytrhl z nich svoje šípy. Den co den lehčí. Pomyslel si. Šípy si navrátil zpátky do toulce a pomalinku vyšlapával schody. Pak ale uslyšel svoje jméno a hned mu došlo, že to bude něco hodně důležitého. Ro? Řekl si v mysli a ihned přidal na tempu. Jeho rychlost byla větší, protože se jednalo o něco důležitého a to nemohlo jen tak počkat. Za tu dobu, kterou strávil zde v komplexu už dokázal odhadnout odkuď jaké hlasy jdou. V sále byl během několika sekund, jelikož si vždy vybíral tréningový plác blízko hlavní haly. Popošel blíž k Rojinovi a klekl si na jednu nohu. Bylo to takové uklonění. "Pane?" Vyslovil a čekal, co si pro něho přichystal.

Rojin

Když si procházel halou zábava znatelně ztišila. Dokonce bylo slyšel jak Ryu, člen řádu zasadil pořádnou ránu jedné z otrokyň a ta se skácela na stůl. Oči tě pronásledovali po celou dobu než si přešel k Rojinovi. Když si ho oslovil tak se rozhlédl po okolí a ostatní si tě přestali všímat. Bylo to jasné gesto, že si mají hledět zábavy. "Hm..." Zabručel a prohlédl si tě od hlavy až k patě. Někdo by řekl, že se dokonce usmál, ale nikdo by si to nedovolil říct nahlas. "Dnes je pro tebe velký den chlapče. nedávno sis získal sis právoplatné místo mezi nám. Teď si musíš získat náš respekt. Mám pro tebe kontrakt." Mluvil pomalu, ale za to hlubokým a silným hlasem. "Jelikož je to tvůj první kontrakt vysvětlím ti jak to chodí." Pokračoval a popadl sklenici vína ze, které se napil pořádným douškem. Bylo to jedna z mála věcí kterou tě ještě nenaučil. Paradoxně peníze s tebou nikdy neřešil. "Kontrakt je otevřen a nemá stanovenou cenu. Je to ten typ, kdy se veleváženým sejdeš a vysmlouváš hodnotu. Pojedeš do Varenu je to zaplivaná díra ve východní části ostrova na hranici Císařství a Země klanu Shira. Radím ti usmlouvat něco kolem 200 císařských zlatých. Je to většinou standardní marže za jednu mrtvolu, ale to se odvíjí od situace." Pověděl mu a vstal. Zábava kolem se utišila a halou prosvištěl krátký šepot. "Budeš jednat ve jménu řádu. Pokud se na ceně dohodnete pak je to pro náš řád závazné. Nesplnění úkolu omlouvá pouze smrt." Prohlásil, vstal z trůnu a rozhlédl se po ostatních členech v místnosti. "Muž, žena či dítě je to jedno, hlavně když za něho zaplatí." Prohlásil a halou se pronesl kolektivní souhlas. "A nezapomeň. Je to jenom obchod. Nic osobního." Pronesl s úsměvem rozhodil ruce a trochu se zasmál. Ostatní v sále se přidali a ty co byli u stolu na něho zabouchali, aby potvrdili jeho slova. "Teď běž Kyūsoku. Vyrazíš ihned. Na povrchu už čeká doprava. Nezklam mě chlapče!" Dodal nakonec a usedl zpátky do trůnu. Mávl ruko a tys viděl jak k němu ihned přiběhla otrokyně.

Shēdo

Kdybych vám prohnal šíp očima, hnedka by vaše zájmy skončily. Pomyslel si. Za tu dobu na ty pohledy byl zvyklý, ale nemohl s tím nic dělat. Teď měl tu šanci aspoň ukázat, že je opravdu jeden z nich. Ten, který jednou bude velkou výjimkou v celém Řádu. Rojin mu vysvětlil jak funguje kontrakt. Shēdo zatím nic neříkal a nechával ho domluvit. Po jeho jemnějším smíchu kývnul hlavou. "Rozumím. Ve jméně Řádu tenhle kontrakt splním. Nehledě na následky." Řekl a ještě jednou kývnul hlavou. Takže jsem se konečně dočkal. Teď jim ukážu, čeho jsem schopen! Řekl si v mysli. Otočil se a rozeběhl se směrem k hlavnímu východu. Svojí výbavu měl, takže se ani nepotřeboval jít vyzbrojit. Jakmile doběhl k hlavnímu východu, tak se rozhlédl. Pojedeme na koních? Proletělo mu ještě hlavou.

Mířil si chodbami komplexu k hlavnímu schodišti, které tě mělo dovést až na povrch. Cestou si potkal pár otroků, které nesli různé mísy jídla. Nikdo tě však neotravoval. Neotravovali tě ani 2 otroci, kteří znuděně seděli u jednoho z východů, který sis vybral. Vyběhl si schody a na konci si otevřel dveře. Dostal si spršku jemného písku kvůli prudkému větru, který se vytvořil otevřením dveří. Bylo to úzká kamená chodba, která vedle asi 10 metrů a na jejím konci si viděl světlo. Z chodby si na konci musel vyskočit a dostal si se až na povrch hradu. Moc dobře si to znal. Ruiny hradu, které zavlál písek a dost se na tom podepsal i čas. Uslyšel si frknutí. Uprostřed malého nádvoří si spatřil koně, který vrtěl hlavou, aby dostal písek z nepříjemných míst. Na jeho bokách bylo několik brašen a vypadal, že je osedlán i se zásoby. Čekal poslušně na svého jezdce. Byl velmi tmavý, skoro by se dalo říct, že byl černý a měl žluté oči. Kůň byl i dost mohutný a svalnatý. Rozhodně byl velmi pečlivě vyšlechtěn, aby sloužil svém účelu.

Když si přišel k sedlu tak na něm byl papír o velikosti A4, který byl zachycený popruhem, aby neuletěl. Už když si k němu přišel tak se slova dali přečíst.

"První úkol je vždy nejtěžší. Nezapomeň kdo jsme a co děláme. Smrt je naším řemeslem a pokud ti nebude vonět..." Bylo zde vynechané místo, jako kdyby autor nemohl najít ty správná slova. "Já ti, ale věřím. Nezklam mě. Udělej co je potřeba. Vydáš se na východ. Bude to trvat jeden den jízdy. Drž se kompasu a až dorazíš do lesa Drago už bude vědět.

Nezapomeň jednáš za Zlatý Řád."

Podpis tam nebyl, ale bylo jasné od koho to byl dopis. Rojin ti vždy nechával různé takové zprávy ať písemné nebo pohledy, které na veřejnosti před ostatními skrýval.

Shēdo

Shēdo přikrčil oči kvůli tomu písku a šel k tomu koni, který tam stál na nádvoří. Pomalu k němu došel a rukou ho pohladil po jedné straně hlavy. "Vypadá to, že budeš můj společník." Řekl a rukou přejel až k papíru. V mysli si četl papír a ke konci se trochu pousmál. Ro... Řekl si v mysli a papír sroloval a dal ho do jedné z brašen, které měl kůň na sobě. Trénoval jsem tak dlouho, že tenhle první kontrakt bude hračka. Nikdo v okolí nepočítá s tím, že zde existuje někdo, kdo umí tak dobře ovládat lukostřelbu. Létalo mu hlavou a pak ještě nahlédl do brašen, aby zkontroloval, co všechno s sebou má. Když bylo vše ok, tak nasedl na koně a poplácal ho po krku. "Tak ať to sviští! Směr zdájný východ.. Hyja!" Vykřikl a čekal, až se kůň rozjede.

Drago

Batohy byly plné proviantu mimo to taky tam byla kompas a mapa. Drago zafrkal a nozdry se mu roztáhly pod tlakem jeho funění. Trošku se zavrtěl když si na něho nasedl jako kdyby si to chtěl všechno na zádech urovnat i s tebou. Nejdřív cválal, ale jak vyjel z trosek hradu tak se pořádně rozjel. Jenže nevěděl pořádně kam. Shēdo mu sice slovně řekl hyja na východ, ale Drago byl kůň co byl zvyklí na lesy a ne poušť. Poznal to asi po půl hodině kdy Drago sice byl pekelně rychlý, ale stále byli na poušti a slunce neúprosně pálilo během toho co začalo zapadat. Drago sice vypadal kam svého jezdce veze, ale také to vypadalo, že kolem těchto dun jste jeli už 3x.

Shēdo

Kůň na něho udělal celkem velký dojem. To je něco. Pomyslel si. Po nějaké té době furt nepocítil žádnou změnu okolí a spíš mu začínalo docházet, že jezdí buď v kolech nebo se tu děje něco hodně divného. Trochu potáhl, aby koni naznačil, že má trochu přibrzdit. Trochu se naklonil a strčil ruku do brašny. Hmatal tam po tom kompasu a nahmatal tam i mapu. Vytáhl nejdříve mapu a pak kompas. Roztáhl jí a druhou rukou si přidržoval kompas. "Hm. Celkem základní chyba." Řekl si pod nos. Kompas mu sklouzl do dlaně a pak poklepal na mapu, kde končila poušť. Sroloval jí a vložil do brašny. Kompas neustále držel v ruce. Znovu potáhl, ale tentokrát směrem do strany, kudy byl východ. Kompas si schoval do menší kapsičky a nandal si kapuci s překrývkou pusy. Takovou rychlostí tam budu celkem rychle. Snad se moc neunavil. Dovolit si přestávku by mě stálo nejspíš život. Proletělo mu hlavou.

Drago

Hodně rychle tě dokázal přesvědčit, že neunavil. V tu chvilku kdy si mu ukázal směr se jím vydal. On sám věděl, že teď už víš kam chceš a neuhnul ani o píď. Sebe větší dunu doslova přehradil nebo přeskočil. Byl opravdu rychlý, protože to bylo asi 10 minut, kdy se písek začínal vytrácet a měnit v trsy trávy. Drago zavrkal. Znělo to spokojeně, protože letěl tryskem před a jeho kopyta dopadali na kusy trávy a né písku. Míjeli jste louky a před sebou si viděl les a džungli. Teprve teď si na vlastní oči viděl jak rychle jedeš, protože si viděl místo všudypřítomného písku a dun, konečně nějaké objekty. Stromy, les. Všechno se neuvěřitelně rychle blížilo a za tebou se vznášelo chmýří, které nadzvedl vítr, který vytvořil Drago. A najednou si se ocitl v džungli, jenže to už byla tma, protože nějaký ten čas uběhl a slunce zapadlo.

Drago znatelně zpomalil, protože byla tma a nebylo nikde nic vidět. Už jste nejeli po stezce, ani po cestičce. Drago kličkoval mezi velkými stromy a liány. Všude kolem byli slyšet roztodivné zvuky a muselo se uznat, že byli poměrně strašidelné. Jinokamská všudepřítomná džungle byla stále nebezpečným místem, které se po západu slunce stane arenou na život a na smrt. Jenže každý cestovatel musel v džungli přežit. Jiná cesta nebyla. Drago se zastavil. Byl to malinký palouček a nic s ním nehnulo. Jeho žluté oči zářili a on jenom frkal.

Shēdo

Drago se rozjel neskutečnou rychlostí, že to ani Shēdo nečekal. Beru svoje slova zpátky. Tohle je až moc působivé. Pomyslel si a pevně se držel. Po několika minutách už bylo možné zahlédnout i něco jiného, než žlutý písek. Vypadá to, že jsme už o něco blíž. Úžasné... Řekl si v mysli a když viděl tu zeleň, tak se mu vyčaroval menší úsměv. Rád viděl i něco jiného, než jenom tmavé zdi a temnotu. Jakmile se ocitli v džungli a začalo se stmívat, tak jeli pomaleji, za což byl Shēdo celkem rád. Uhánět v takové tmě by nebylo moc bezpečné. Po cestě slýchal různé zvuky, které nikdy jindy neslyšel. Podle zvuku by tak nedokázal nikoho odhalit. Hodně divné zvuky... kdyby to ale byl někdo, kdo by mě chtěl mrtvého, tak bych se to už nejspíš dozvěděl. Proletělo mu hlavou. Najednou se ale Drago zastavil a Shēdo se rozhlížel okolo, ale nic neviděl. "Děje se něco?" Zeptal se, ale nečekal odpověď zrovna od koně. Avšak něco mu říkalo, že se takový kůň jen tak nezastaví. Na papíře bylo psáno, že jakmile dorazí do lesa, tak Drago bude vědět. Také bylo uvedené, že to bude trvat jeden den. Takže možnost toho, že jsou ve finální destinaci se hodně rychle zamítala.

Drago

Opravdu neodpověděl, ale hlasitě frkal, jako kdyby se ti něco snažil říct. Vrtěl hlavou, ale tělem nehýbal. Bylo to zvláštní, protože zbytek jeho těla byl jako socha. V Džungli byla tma a bylo vidět jen na několik metrů před vámi. Před tebou uprostřed ve tmě se objevili dvě velké žluto-zelné oči. Svítili podobně jako ty Dragovi jenom byli mnohem větší a byli kočičí. Nebyl to konec, ale začátek když si se rozhlédl tak se kolem těch očí objevovalo více. Nebyli tak velké jako ty přímo před tebou, ale rozhodně vypadali zamračeně. "Člo...víčku." Zachraptěl hlas a oči, které byli přímo před tebou se pohnuli. Nebylo vidět nic jiného na to byla moc velká tma, protože zde nebyl v podstatě žádný zdroj světla. Koruny stromů zastínili naprosto celou oblohu jak už to tak v džungli bývá. Hlas byl nelidský. Rozhodně nepatřil žádnému člověku. Znělo to jako kdyby se nějaké zvíře snažilo mluvit lidskou řečí, ale nemělo tomu tolik uzpůsobené hlasivky. Během toho slova se ozývalo různé chraptění a pískání. Najednou si zleva uslyšel zachraptění a oči se pohnuli. Zvíře se odrazilo ze křoví a Drago zařechtal, ale ani se nehnul. Ze tmy se vynořili velké bílé tesáky, které vyčnívali z úst. Zvíře mělo tlapy natažené letělo přímo na tebe, více vidět nebylo. Moc času na přemýšlení si neměl.

Shēdo

Drago vypadal hodně znepokojeně a to mu dalo signál, že se opravdu něco děje. Připravil si luk a ruku na šípech. Čekal, jestli se něco objeví nebo ne. A nakonec se ukázal pár žluto-zelených očí. Shēdo podle výšky celkem rychle odhadl, že se jedná o nějakou šelmu, nebo něco, co zaručeně není humanoidní. Když se pořádně rozhlédl, tak těch očí bylo víc a víc. Už si vytahoval šíp, ale pak z levé strany bylo slyšet chraptění a to dalo Shēdovi jasně na vědomí, že se něco hýbe. Byl to jediný zvuk, který se ozval po tom chraptění té kočky. Shēdova reakce byla hodně rychlá a svůj šíp vystřelil přímo tím směrem, kde se vynořili bílé tesáky. Shēdo si ani neměl co pořádně promýšlet. Jeho rozhodování bylo skoro instantní. Ono se toho taky nedalo moc dělat. Drago měl sice svojí velkou rychlost, ale Shēdo spoléhal na svoje rychlejší reflexy.

Byl si rychlý, velmi rychli, ale něco bylo špatně. Poslední co si viděl jak se oči nad čumákem změnili do úplně zelené barvy a pak se rozplynuli. Zahalila tě hustá černá mlha a zaštípli tě oči. Tvůj šíp prosvištěl a zarazil se o strom. Žádná krev, žádné žalostné skučení. Než si zase mohl vidět tak si byl zase sám a sledovali tě všudy přítomné žluto-zelené oči. "Zab..ít.. Za..bít!" Zaskučel hlas, která přicházel zase od těch největších očích před sebou. Ten řezavý zvuk co doprovázel ta slova byl přímo nesnesitelný. Uslyšel si zavytí a nedalo se určit odkud přesně. Všechno začalo šustit a oči se ve tmě rozpohybovali. Zaútočili postupně. První tři. Zprava, do zad a zleva. Když skočil první připravoval se druhý. Viděl si natažené packy s drápy a obrovské cenící zuby. Stále si seděl na koni, který se ani nehnu, byl jako z kamene.

Shēdo

Bylo hodně zajímavé, jaký styl boje mají ty zrůdy. Shēdo si pofrknul a když uslyšel ten hnusný zvuk, tak zavřel oči a začal meditovat. Věděl jednu podstatnou věc. A to, že se ta zrůda dokáže proměnit na nějakou mlhu, což naznačuje tomu, že má určitou destinaci, do které se dostane a pak zase zhmotní. Díky své meditaci se dokázal soustředit i skrz ten hnusný zvuk. Byl celkem ve velké nevýhodě a když uslyšel zavití, tak otevřel oči. Všude okolo to začalo šustit a oči se vhrnuly do pohybu. To byla jejich největší nevýhoda. Bylo sice slyšet šumění, ale zvuk něčeho, co se blíží, je vždy slyšet více, než to, co je ve větší dálce. Shēdo věděl, že jestli bude střílet přímo po té obludě, tak se zase rozplyne. Navíc mu v mysli neustále lítalo to, jak je možné, aby zvíře mluvilo, nebo se o to aspoň pokoušelo. K tomu taky to, že se ty první a nejspíše hlavní oči ani nepohnuly. Nejspíše řídily celej ten útok. Když vystřelím sharpnel do těch hlavních očí, trajektorie střepin by měla dostat většinu okolo, až na pozici zamnou. Navíc ty zrůdy mají dobře vyvinuté reflexy. Nebo se jim ta jejich schopnost aktivuje automaticky. Těžko říct. Třeba otestovat, ale teď mě napadlo něco lepšího. Pomyslel si. Myšlení a plánování už bylo u konce, protože začali útočit. První útok šel zprava. Vyhodil nad sebe jeden kunai a rychle natáhl šíp se střepinama. Střelil přímo do toho kunaie, což zapříčinilo, že se střepiny rozletěly do všech stran okolo něho. Stál přesně v bodě, kam se střepiny nedostanou. Jestli je to zasáhlo nebo se rozplynuli, tak si natáhl další šíp, který chtěl střelit přímo před sebe na ty úplně první oči.

Byl to zajímavý plán. Vyhodil si kunai a vystřelil střepinový šíp. Kunai to odpálilo někam vzhůru, ale svůj účel to splnilo. Šrapnely se rozletěli a zasypali celou oblast kolem. Zahalila tě černá mlha a oči tě znovu štípali. Teď si dokonce ucítil jak ti začínají slzet. Nicméně šíp směrem dopředu si ještě vystřelil. Velké oči zalila zelená barva a šíp se ztratil ve tmě. Najednou se Drago cukl a zaržál. Málem tě to shodilo. Nic si neviděl, protože si se zbavoval slz a černé mlhy. Ucítil si tlak a najednou si byl v pohybu. Drago se rozjel a projel přímo další mlhou, která tě po vteřině opět trochu oslepila, ale to už Drago nabral rychlost a tak jste jí prosvištěly. Vypadalo to, jako když se ten hlavní proměnil na mlhu tak na Draga přestalo působit uhranutí. Malé větvičky se lámali o tvé tělo jak Drago rychle kličkoval mezi stromy. Za zády si slyšel hlasité skřípavé zavití a šumivý tvůj, který se vás držel, jako kdyby vás ty přízraky honili. Jenže Drago opravdu věděl co dělá. Zatáčel a zrychloval, bylo to poměrně intenzivní, protože tys v podstatě neviděl nic. Projížděli jste paloukem za zády bylo slyšet zavrčení a pokud si se otočil tak si to uviděl. Na palouku nebyli tak husté koruny stromu a byl tam kulatý velké paprsek světla. Stín, který tě pronásledoval vypadal jako velká hustá černá mlha bez očí a všeho. Jenže jak se dotkl světla tak se okamžitě zformoval to ohromné kočičí šelmy. poloviční velikosti co kůň, tedy ta část co byla na světla. Mělo to Žlutozelené oči. Obří chlupaté packy a velké dva tesáky. Svým způsobem to zvíře bylo nádherné, ale jak přeběhlo palouk tak si viděl, že se rozplynulo na černou mlhu, která se za tebou plížila jako smrt.

Shēdo

Všechno se to sehrálo strašně rychle. Ještě, než si stihl pořádně protřít oči, tak Drago opět vystartoval, což Shēdo opět nečekal. "Wohou!" Vydal ze sebe. Vystřelil jako raketa z toho místa hnedka do dalších vrstev stromů. Tentokrát to ale bylo více nepohodlné. Zvuky, které vydávala ta mlha byly opravdu strašidelné, ale Shēda to nějak nevzrušovalo. Sice to viděl úplně poprvé v životě, ale strach je ten nejhorší nepřítel. Také si chtěl být jistý, jak moc rychle je pronásledují a proto se neustále ohlížel dozadu. Pak se ta věc dostala na kousek světla, kde se vyrýsoval obraz nějaké šavlozubé šelmy. Takže ve tmě to je úplně jiné... Zajímavé... hodně zajímavé. Takovou kočičku bych chtěl mít. Pomyslel si a jakmile se to vrátilo zpátky do tmy, tak se otočil a jemně popleskal Draga po krku. "Dobrá práce." Řekl a vytáhl menší lanko, které přidělal na jeden ze svých šípů a druhý konec na druhý šíp. Natáhl první šíp a střelil ho na jeden ze stromů a druhý šíp hned na strom, který byl naproti tomu prvnímu. Udělal to hodně rychle, tak tam vznikla taková "past". I když to byla mlha, tak se chtěl ujistit, jestli i v té mlze při pohybu je zhmotněný, nebo ne.

Ocelové lanko vyplnilo mezeru mezi stromy. Proti koním a různým zvířatům to bylo velice efektivní. Ve většině případech dokonce smrtící. Jenže tady to nemělo žádný efekt černá hustá mlha tím prošla a nic se nestalo. Drago zafrkal, aby tě na něho upozornil. Před vámi byla jaká si clona světla. Džungle končila a na několika metrech byl skalnatý povrch. Drago trochu zrychlil, protože byla cesta přístupnější a na jednou si pochopil na co varoval. Když si byl blíže tak si viděl propast. Skalnatý povrch najednou končil a nebylo nic. Díra byla veliká 5 metrů. A na druhé straně opět byl několik metrů skalnatý povrch. Drago udělal jeden dva velké kroky a pak se přikrčil a skočil. Zaplavilo tě světlo, které odrážel měsíc a takhle to bylo několik vteřin. Pod sebou si viděl nekončící propast, jako kdyby pukla země a nalevo i napravo to tak pokračovalo několik kilometrů, tudíž si neviděl žádný konec. Drago s tebou ak jste dopadli na krajíc druhé skály a potřeboval se na chvilku zastavit, aby našel ztracený balance. To už však byla řada na zvířeti, které se přiřítilo a jak dopadlo na skalnatý povrch tak opět měnilo do šavlozubé šelmy. Přikrčilo zadní nohy a vyskočilo přes pěti metrovou propast, místo dopadu si měl být ty. Mělo to žluto zelné oči a velké tesáky s otevřenou tlamou, teď si zblízka viděl, že mělo i krátkou žlutohnědou srst a vypadalo hezky a majestátně. Zaručeně to byl ten největší, kteří utočili respektive ten jejich šéf.

Shēdo

Mlha prošla skrz a Shēdovi se jenom potvrdila jeho teorie. Hm. Slušný. Pomyslel si. Drago opět zafrkal a Shēdo ihned natáhl šíp a otočil se. Žádný nepřítel tam ale nebyl a tak luk pomalu složil. Nevěděl na co ho Drago upozorňoval, ale jakmile vyskočil, tak mu bylo jasné. Pevně se zachytil a hlavu trochu natočil doprava. Bylo to hodně velká výška, kdo které by nechtěl nikdo spadnout. Na druhé straně si Drago porovnal balance a Shēdo se ihned otočil za sebe a opět natáhl šíp. Ta šelma byla už krásně vidět a když letěla, tak byla strašně krásně na střele. Jelikož ve vzduchu určitě nedokáže ovládat svoje pohyby, tak Shēdo ihned vystřelil. Tvůj boj skončil. Řekl si v mysli.

Džungle

Šíp se rozvibroval a opustil tětivu. Drago se také trochu otočil, aby i on sám viděl. Od hrotu rotujícího šípu se odráželo měsíční světlo, které způsobilo, že hrot svítil. Byl vystřelen s nemilosrdnou přesností. Zorničky šelmy se zúžili a v jejích odrazu mohl být spatřitelný hrot, který světélkoval.

Jezerní město

"Tak zase zítra, Dědo." Zamávala mladá holčina, která vypadala, že akorát dovršila dospělosti. Měla zrzavé vlasy a kolem krku měla jaké si tetování plné trnů. Byli v jakém si dřevěném domě. Její děda byl postarší pán, která měl velkou dřevěnou hůl, která vypadal dosti čarovně a huňatý bílí kabát. Otočil se na svou vnučku, kterou si chtěl ještě na rozloučení prohlédnout. Usmál se a otevřel ústa. Chtěl promluvit, ale najednou se jeho oči protočili a celé zbělali. "Goro!" Vykřikl vyděšeně a prohmatal vzduch. Najednou se škubl a dlaní se chytl za hruď, klopítl a spadl na zem. "Dědo!!" vykřikla vyděšeně dívka a vystartovala k němu. "Dědo... dědo... si v pořádku ?" Ptala se a začali jí téct slzy. Otočila starce na záda a pohlédla mu do očí, aby se ujistila. Stařec měl zpátky své zelené oči se žlutými skvrnami a v očích se mu tvořili slzy. "Gora. Snažila se mě přivolat. Někde v džungli. Viděl.. viděl jsem šíp... ale" zastavil se a stuh vypadalo to, že zemřel, ale dívka ihned zkontrolovala životní funkce. Žije pomyslela si a složila ruce na jeho hrudi na které si položila čelo a plakala. Věděla co to pro dědu znamená, pouto se přerušilo. Vůdce klanu Nara je bez svého ctěného zvířete.

Džungle

Uslyšel si zavití a zvíře mrtvé dopadlo na skálu. Tělo udělalo několik kotoulů, ale už se nepohnulo. zanechalo za sebou pouze krvavou čáru. Šíp byl přesný a rychlý. Proťal zvíře skrz na skrz a z mrtvého těla tekla rudá krev. Drago zařehtal a spokojeně zavrtěl hlavou. Byl to jakýsi jeho vděk a uznání dobře trefené střeli. Najednou se zvedl vítr a všechny stromy šuměli ta náhoda byla až moc děsivá. Začalo se ozívat hlasité vití a bylo jasné, že druhové toho zvířete tu brzo budou. Všichni tě pronásledovali, ale tento byl nejrychlejší. Drago na nic nečekal zvedl se na zadní, zařehtal a prudce vyrazil do husté džungle za hlasitého a melodického šumění. Jedno bylo jasné teď už tě nikdo nepronásledoval, ale únava z neustálého hopsání byla znát i na tobě a Dragovi, jelikož ta honička trvala dobrých 10 minut.

Shēdo

Byl vidět krásný záblesk měsíčního světla, který Shēda úplně vyplňoval. Šelma padla k zemi mrtvá a Shēdo se pod černou rouškou usmál. Dokonce přemýšlel nad tím, že by ta šelma mohla být vzácná a držet tak celkem vzácný materiál. Avšak na to Shēdo neměl čas. Jeho úkol byl jasný. Jeho druhy už pomalu dorazily na místo, nacož Drago zareagoval dalším prudkým vystřelením vpřed. Shēdo málem spadl, ale stihl se chytit. Celou dobu si kontroloval to, aby nijak něco neohrozilo Draga. Neustále měl oči na šťopkách. Po několika minutách pronásledování bylo u konce a Shēdo si jemně povzdychl. Za tu dobu začínal pociťovat únavu. I když většinou u svého tréningu vydržel dlouhé časy, tak tohle bylo úplně něco jiného. Všechno okolo bylo živé, což vyžadovalo neustálej postřeh. Trošku potáhl otěž, aby Dragovi naznačil, že má zpomalit. "Už nás nikdo nepronásleduje... zatím." Řekl tiše. Sice cítil částečnou únavu, ale nehodlal zastavovat. Spíše to chtěl nechat na Dragovi. "Jestli si budeš chtít odpočinou, tak klidně můžeme. Tvou rychlostí určitě musíme být o něco napřed." Dodal a furt očima projížděl zdejší okolí.

Drago

Zafrkal a trochu zpomalil. Na nebezpečí měl cit a pokud žádné nehrozilo věděl o tom. Kolem tebe nebylo nic vidět, maximálně na metr nebo když prosvítil paprsek skrze husté stromy. Bylo to snad nekonečně. Kolem létali různé světlušky a houpající pohyb Draga s okolním šuměním byl ukolébávající. Nevěděl si jestli to byli hodiny nebo minuly, ale jízda tě vyčerpala a ukolébala. Nakonec si usnul.

Mezitím....
Kena Nara

Sledovala jak pomalinku vykukuje slunce zpoza vodopádů. Viděla to skrze skleněné tabulky, jelikož seděla u velké postele a držela za ruku svého dědu. Te byl zabalený v bílých dekách. Vypadala jinak. Tváře měla pomalované různými ornamenty, které představovali elementy a sílu přírody. "Odpusť mi dědo." Řekla a vstala ze stoličky a prsty se dotkla jeho spánku. Zavřela oči a soustředila se. Hlava jí trochu škubala. Viděla obrazy. Viděla podivný sklaní útvar a viděla šíp, za kterým byl černý kůň. Měl podivné oči, vypadali jako oči démona. Ten kůň jako kdyby na ní hleděl. Jako kdyby jí pozoroval skrze oči zvířete. Zalkla se a o krok ustoupila. Něco jí vytlačilo z hlavy. Co to bylo ? Pomyslela si vyděšeně a viděla jak dědovi stéká slza po tváři. Věděla, že otevřela ránu, která se snažila zacelit, ale ona musela. "Jizva země." Otočila se a sebrala honosný široký oštěp, který byl opřený u dveří. Přešla o několik místností dál a vešla do svého pokoje. Tam vše bylo připraveno. Po zdech byli namalované složité pečetě. Začínala pociťovat únavu jelikož byla celou noc vzhůru, aby to dala do kupy. Bosá si klekla doprostřed pečení a na kolena si položila oštěp. "Vala'ka to Sodene... Vala'kayose no Jutsu." Doznělo jí začalo jí pískat v uších. Kůže se začala stahovat a smršťovat. Zabalila jí zelená chakra a ona zmizela.


Objevila se přímo na sklánějícím se zvířetem. "Akorát včas." Poznamenala a rozhlédla se. Bylo tady asi 20 stínohlavů. Nádherné stvoření s jemnou srstí a tesáky. Všechny se krčili kolem mrtvého velkého těla stejného druhu. Kena se rozhlédla. "Slunce už bude celé venku." Pověděla a ještě jednou se rozhlédla. Bylo to během chvilky. Jak se slunce dostalo výše tak všichni kolem zavřeli oči. Přikrčili se a pomalu se rozplynuli. Věděli, že jejich čas přijde až slunce opět zapadne. Kena poslední pohled věnovala mláděti, které bylo jedno z nejmenších, ale přesto majestátně vypadajících stvoření. Sbohem a děkuji Rekky. Šeptla a pak se přesunula k zakrývajícímu tělu, které tu zůstalo nehybně ležet. Sehnula se ke Goře a zatvářila se smutně a po líci jí stékala slza. Přitiskla dva prsty zvířeti na spánek a zavřela oči. Zvíře se pomalu rozplynulo a šíp cinkl o skalnatý povrch. Kena šíp sebrala a pak pohlédla do jungle. V ruce sevřela šíp až jí zbělali klouby. Pak ho uklidila a rozeběhla se. Následovala velké stopy po podkovách.

Drago

Zafrkal a zatřásl hlavou. Jelikož si jí ta měl položenou tak tě to probudilo a mohlo tě to vylekat. Slunce už bylo na obzoru a Drago neúnavně přešlapoval po hliněné cestičce mezi poli. Zařehtal a tys v dálce, tam kde končili pole mohl vidět chaloupky. Brzy jste dorazili i k ním. Byla zde polo-rozbitá cedule a na ní vytesáno. "Tornen". Přišel si do malé vesničky, která čítala asi deset domků a samozřejmě jeden hostinec na rozcestí. Drago se tam zastavil, přímo uprostřed rozcestí před hostincem. Bylo jasné, že neví ani kam dál, ale také si byl vědom, že veze člověka, který potřebuje pauzu na jídlo. Každopádně Drago vypadal stále čile a ani nevypadal hladově. Lidí si moc neviděl. Už bylo po východu slunce takže všichni byli na svých polích.

Shēdo

Shēdo po cestě usnul a probudil se až v malé vesničce. Rychle zvedl hlavu a očima projel všechny strany. Usnul jsem? Zeptal se sám sebe v mysli. Nebylo to zrovna vhodné, ale očividně se nic nestalo. Drago by ho určitě v případě nebezpečí vzbudil dříve. Rozhlédl se okolo a všiml si hostince u kterého Drago zastavil. Když Shēdo předtím prohraboval brašny, tak v nich bylo celkem dost potravin. Rychle se najím a zase vyrazíme. Nějak mám pocit, že se ještě objeví spoustu hrozeb. Ale nejdřív bych mohl zkusit získat nějaké informace o okolí. Pomyslel si. Seskočil z Draga a dovedl ho ke stěně hostince. "Půjdu získat nějaké informace. Kdyby se něco dělo, tak nejspíš víš, co dělat. Budu hned zpátky." Řekl mu a ani ho nepřipoutával nic. Věřil, že by nikam neutekl a navíc kdyby se něco dělo, tak tu volnost potřebovat bude. Pomalu vešel do hostince. Jakmile byl uvnitř, tak si prohlédl celou místnost a dopředu si tak připravil pole, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Na takové hostince nikdy neslyšel nic hezkého, ale celkem doufal, že jakmile ho někdo uvidí, tak k němu budou aspoň mít respekt, nebo si ho také nebudou všímat. Nerad by proléval další krev, není-li to nutné.

Všichni se zachovali tak jak se dalo čekat, že se zachovají když vejde zahalený cizinec co místní hospody. Všude byl slyšet šepot, ale moc lidí zde nebylo. Možná tři nebo čtyři. Bylo přeci jenom ráno a tak zde posedávalo pár horníků, kteří se připravovali do práce. Tudíž většina hospody byla prostě prázdná. Celou hospodou byla cítit silná vůně bylinek a koření, jelikož se připravovali vývary a masa k obědům a k obsloužení. Po chvilce se rolníci začali bavit o něčem mezi sebou a cizáka si nevšímali. "Co tu pohledáváš?" Zeptala se poměrně kyprá paní s bujným poprsím, která se objevila za tebou u vstupních dveří. Vypadala jako majitelka hospody a rozhodně nebyla nadšená, že tu má dalšího zahaleného podivína. "Buď se posaď nebo koukej mazat." Zakončila a nevěřícně zakroutila hlavou.

Shēdo

Shēdo si musel zvykat na to, co nikdy jindy nezažil. Z jejich reakcí nebyl ani nijak překvapený. Člověk si nemůže myslet nic dobrého, když vidí zahaleného a hlavně ozbrojeného bojovníka. Hm. Zabručel si v mysli a pak se do něho pustila žena, která mu naservírovala nádhernou otázku. Shēdo si sundal kapuci a otočil se. "Obchod. Nic osobního." Řekl jí a pak jenom pokroutil očima a šel přímo k pultu, kde se posadil na židlu. Podíval se na obsluhu a více se předklonil. "Jednu čistou vodu. A k tomu bych byl rád, kdybyste mi řekl něco o lese, který leží na východě." Řekl a jednou rukou na stůl vysunul dvojnásobek, který si účtoval za vodu. Těžko říct, jestli se tu něco dozvím. Určitě tu v okolí budou nějaké další zrůdy, nebo taky nějaké pasti, či místa, kterým by se bylo nejlépe vyhnout. Pomyslel si a čekal, jestli mu obsluha něco řekne. Kupodivu s tím ani moc nepočítal. Jelikož byl cizinec.

"Hm.." odfrkla a složila ruce přes bujná prsa. Šla za pult a poslechla si objednávku. Otočila se a vytáhla dřevěnou nádobu. Vytáhla ušmudlaný pul litr a čas obsahu té nádoby do ní vylila. Otočila se položila před tebe hnědý nápoj s bílou pěnou. "Pivo. Nic jiného tu není. Todle je dokonce místní. Chmelu tu roste dost." Vysvětlila mu a nedala mu prostor na nějaké připomínky." Přešlápla na špičky, aby viděla chlapy za ním. "Prý chce vědět něco o lesích na východ..." zakřičela a trojice chlapů se začala smát. "To musí, ale na západ." Vyprskl ze sebe jeden z nich a pak už si ho nevšímali. Hospodská vzala kus hadru a začala podvědomě utírat celý bar. "Viděla jsem tě na černým koni. Jako kdyby si z pekla přijel. Na východ, už žádné lesy nejsou. Pár vesnic a pak už končí císařské území." Povídala. "Znám takový jako ty. Projíždějí tu často. No .. tedy jednou za měsíc alespoň. Jsou s vámi problémy, ale peníze máte. Jídlo nechceš ?" Nabídla mu hned