Čas to všechno zahojí

Miyoko

Pousmála jsem se, když se podíval do pokoje. Byla tam velká postel a když na ní dopadl, tak krásně měkká. Poté tam byla skříň, kde byly ramínka, ale jakoby na spodu skříně byl prosklený šuplík, kde byly kunaie, shurikeny a nějaké ty výbušné lístky. Na zda nad postelí byla jakási deska, kde byly vyrytá jména, byly tam jména všech nynějších šermířů, ale on poznával i další jména, jako třeba Kisame nebo Zabuza. Došlo ti, že tam jsou vyrytá všechna jména všech šermířů. Z okna jsi viděl přímo na celou Suichu, protože jste byly asi ve druhém patře, takže jsi měl docela hezký výhled. Pak jsi se zeptal a já pokrčila rameny. "Klidně hned." - Teď už na Miyoko nereaguj otázkama, protože jedu na hory a vrátim se až za týden, ale nepřestávej hrát, bavte se mezi postavama.

Montaro -> Pousmála se a začla za roh, po chvilce přinesla asi 4 takovéhle pláště. Dva byly černé různé velikosti, jeden rudý a jeden fialový. "Vyberte si pane." Řekla ti a čekala až si vybereš. - Teď už na prodavačku nereaguj otázkama, protože jedu na hory a vrátim se až za týden, ale nepřestávej hrát, bavte se mezi postavama.