Ve stopách Mistra (Damon a Josuke)

Damon

Josuke zašel zamnou za barieru a já mu zatím na nic neodpovídal , Brzo ti odpovím na tvé otázky ted radši pojd než si to raikage rozmyslí .. řekl jsem Josukemu milím hlasem a zrychlil jsem ve své chůzi ale neběžel jsem

Josuke Takuro

Kývnul jsem hlavou a dál se už na nic nevyptával.Mlčky jsem následoval mistra.Díval jsem se po okolí a přemýšlel kam jdeme.Doufám , že mi to vše vysvětlí , až dorazíme na to místo...

Damon

Zamířil jsem směrem na velkou pláninu před kumogakure a z kapsy jsem vytáhnul bílí a černý šátek .. ten černý jsme podal Josukemu .. Obvaž si tím krk a část obličeje jenom abys viděl .. řekl jsem mu důležitě bude to trochu foukat .. řekl jsem a já jsem si obvázal krk,čelo,pusu a nos

Josuke

Bez otázek jsem si vzal od Damona černý šátek a obmotal jsem si ho podle mistrových instrukcí.Přemýšlel jsem co se těd bude dít, po celém těle jsem měl husí kůži, cítil jsem , že se za chvíly bude něco dít.Svě kladivo jsem pevně držel, byl jsem připraven na cokoliv.Doufám, že nebudu dlouho pryč... nee chan bude mít o mě strach...

Damon

kousnul jsem do prstu a udeřil do zeme ... Kuchiyose no Jutsu .. zvolal jsem .. pof .. oběvil se najký ještěr .. mělo to 4 nohy a hodně dlouhý ocas ... bylo to velké a na zádech to mělo dečky na sezení byly tam 2 ... Pojd .. řekl jsem Josukemu a obkročil jsem toho plaza a sednul jsem mu na hřeb na dečku .. a pak jsem pohlednul Josukemu at si taky sedne ... Ještě byl opravdu velký asi tak 5 metrů na délku a byl zeleno žlutý měl modré oči a velký jazyk kteoru každou chvilku vyplazoval

Josuke

Vyvolání toho tvora mě dost překvapilo.Zvědavě jsem si ho prohlížel a obdivoval jeho zbarvení.Nechtěl jsem nějak zdržovat, vyskočil jsem na toho tvora, který se dost podobal ještěrce a uvelebil se na dečku.Byla to celkem výška, trochu mě brněli nohy, snažil jsem se ten pocit ignorovat.Díval jsem se na mistra, mohl pochopit , že mám mnoho otázek, které bych chtěl zodpovědět.

Damon

Otočil se trupem na Josukeho ... a pozorně si prohledl jestli nastoupil dobře ... pak se otočil zpátky a mrknul na ještěra a ten se ozval ... Hej hej hej .. Vyrážíme panstovo chyttě si klobouky ... zavískal ještěr otravně a a jeho nohy se hnaly dopředu jak burácející kopyta u koní .. Jely jsme strašně rychle a všude kolem nás se zvedal prach který nám zanášel obličej a Josuke mohl pochopit proč jsem mu dal ten šátek

Josuke

Pořádně jsem se držel, abych nespadl z toho hbitého ještěra. Jeho rychlost mě celkem překvapila. Už jsem chápal důvod, proč mi dal Damon- můj nový sensei šátek. Přemýšlel jsem kam to jdeme, sledoval jsem krajinu, sledoval jsem směr, zkoušel jsem uhádnout kam se naše cesta ubírá.

Všude byl prach a pokaždý když si chtěl zabystřit na okolí kde jste ti spíše nalítal prach a písek do očí což nebylo moc příjemné ... Ještěr dál pokračoval v cestě a tys začal slyšet jak hluboce dýchá

Josuke

Sakra... radši už jsem dál nesledoval okolí , chránil jsem si obličej, hlavně oči před poletujícím pískem a prachem. Jednou rukou jsem držel své těžké kladivo, druhou jsem se držel ještěra, abych z něj nevypadl. BYla to divoká jízda, daleko drsnější a divočejší než jízda na býkovi. Zajímalo mě , kde přesně získal svitek k přivolávání tohoto ještěra. Měl jsem tolik otázek na mistra, musel jsem ale čekat, až Damon uzná za vhodné mi na ně odpovědět.

Damon

Dobře zastav ... řekl jsem potichu přez šátek a dlaní jsem přejel po hřbetu toho ještěra který okamžitě zastavil a mi jsme byly uprostřed pusté pouště a do toho se vložil ještě ... Hej Hej jak si přejete .. zaječel ještěr a vypláznul svuj hodně dlouhý jazyk ... Už tě nebudem potřebovat .. řekl damon a ještěr kývnul a zmyzel .. Kolem nás byla jen pustina písku nic víc ani v dálce nebylo vidět nic .. všude samá poušt

Josuke

Když jsme zastavili tak jsem slezl z ještěra, sundal jsem si z hlavy černý šátek a porozhlédl se kolem. Všude kolem nás byla poušt, samý písek. Slunce bylo ostré, bylo tu celkem vedro. Zajímalo by mě , jak daleko jsme od vesnice.Kladivo jsem měl opřené o rameno, byl jsem zvědavý, co se těd bude dít.

Damon

Dlouze jsem se nadechl a pak jsem spustil ... Promin že jsem ti na nic neodpoveděl ,ale museli jsme spěchat aby jsi vidět to kvůly čemu tu jsme ... .. řekl jsem a pomalu jsem si sedl na zem do písku kladivo jsem položil vedle sebe a odmotal jsem si šátek...Slunce bylo připraveno na západ ,ale stále ještě hřálo a bylo vysokona obloze

Josuke

Určitě jste proto měl pádné důvody. Chvíle, kvůli které jsme tak spěchali se blížila, cítil jsem to. Netrpělivě jsem očekával na ten okamžik, občas se podíval na mistra, pokud by mi něco chtěl říci. Situace byla napínavější a napínavější. Čas se mi zdál pomalejší, vlekl se.

Slunce pomalu zapadalo a kolem se něco vlnilo lehce to do náš naráželo ... když vtom slunce zapadlo a nebylo vidět ani na krok ... byl slyšet velký rachot ... jako kdyby podnáma něco praskalo když vtom kolem nás začlo vylézat ohromné kamené město a mi stály přímo na věži pomalu jsem se sunuli víš a víš a pak jsme zastavili byly jsme vysoko asi 30 metrů a kolem nás se rozprostíralo obří město plné kamených domků .. ulic a několik náměstí vzádu se kolem nás tyčily vysoké kamenné hradby a na severu ohranicovaly ještě jedny hradby rezidenci města která byla postavená jako nějaká vila ... prakticky všechno vylezlo ze země rozsvítili se louče a mi viděly z velké věže do všech koutů velkého kameného města , ale lidé nikde nebyli

Josuke

Stál jsem tam spolu s mistrem a čekal.Se západem slunce to vše odstartovalo. všude kolem mě vířil písek. Den se změnil na černočernou noc, nic jsem neviděl. Trošku mi z toho rachotu běhal mráz po zádech, vzduch byl nasycen tajemnem. Cítil jsem jako by nás něco zvedalo do výšky. zanedlouho jsem si všiml , že společně s mistrem stojíme na jakési věži. Chvilku jsem čekal , než se usadí prach. To co jsem uviděl mi doslova vyrazilo dech. Díval jsem se na jakési kamenné město, bylo obrovské. nejvíc mě však udivilo, že ve městě nejsou žádní lidé, tudíž muselo jít o nějaké dávno zaniklé město.

Po kameném městě se začly rozsvicet pochodně a daisuke mohl vidět že to jsou stavby mnohem starší a jsou krychlové se dřevěnou rovnou střechou a sem tma jsou nějaké věže

Damon

Co ty nato ? ... řekl jsem rozveseleně ...

Josuke

Mistře...Díval jsem se stále na to starobylé město, které kdysi dávno v časech dávno zapomenutých bylo určitě slavné a bohaté město. "Mám spoustu otázek, které mi ohlodávájí mysl.Co je tohle za město, proč jste mě sem zavedl?" Zeptal jsem se Damona a doufal jsem, že mi vše konečně vysvětlí.

Damon

Pomalu jsem stal a vlezl jsem si na okraj střechy od veže ... Todle je město .. Město , které bylo pohřbeno časem ... řekl jsem strašidelnějším spůsobem a lehce jsem se naklonil dozadu a to už jsem se převážil a zmyzel jsem Josukemu jelikož jsem se ponořil do tmy a letěl jsem dolů ... Svoboda ... Tomudle městu chyběla .. řekl jsem si a narovnal jsem se ve vzduchu a pomalu jsem uchytil lano kteér trčelo z věží a zacvhytil jsem se ho jel jsem asi 2 metry moje rukavice zabrzdili dotek s kůži a já jsem se zastavil byl jsem asi 3 metry nad zemí a tka jsem se pustil na zem čekal jsem na daisukeho

Josuke

Ještě jednou jsem se podíval na město, poté jsem následoval mistra. Skočil jsem z věže a užíval si ten pád, odpor vzduchu, které kladlo moje svalnaté tělo. Těsně nad zemí jsem se chytil lana, udělal jsem ve vzduchu salto a lehce dopadl i s mým těžkým kladivem na zem. Stál jsem na místě a čekal na mistra kam půjdeme.

Damon

Když jsem byl ve tvém věku ... začal příběh a vy jste pomalu procházely městem .... Cestoval jsem po světe ... Zarmoucený a sám ... Nikdo odeme nečekal velké věci a abych pravdu řekl nečekal jsem je od sebe ani já sám ... Cestoval jsem po této poušti se svým jediným přítelem .. se kterým už si se setkal .. řekl jsem a lehce jsem se zasmál .. Byl to ten ještěr ... zasmál jsem se více nahlas a pak jsem se pomalu uklidnil .. Byly to zajímavé časy ... řekl jsem s usměvem a příjemným tonem ... Jeto opravdu fajn chlapík ... No , každopádně jsme jednou cestovaly toudle poušti .. bylo ráno a to jsme ještě neveděli že o 16 hodin později uvidime užasnou věc ....

Josuke

"Měl jste určitě velice zajímavé mládí, trošku vám závidím. Taky bych rád cestoval, chtěl bych se jednou podívat do dalekých zemí,které znám pouze z vyprávění."Chvíly jsem mlčel, rozhlížel jsem se všude kolem. "Máte na mysli tohle město , že ?"Zeptal jsem se Damona a pokračoval dál v chůzi. "Ví o tomhle místě ještě někdo ?" Zajímalo by mě , proč mě sem přivedl. Je to sice zajimavé a hodně tajemné ale vůbec netuším jak mi to pomůže s tréninkem.

Damon

Lehce jsem se pousmál a i zasmál ... Ono to má své kouzlo cestovat .. ale má to mnoho nevýhod a jeto nebezpečné .. řekl jsem a posumál jsem se .. Ano jeto todle město .. Ví oněm jenom pár lidi .. Třeba je tu potkáme ... řekl jsem tajemněji ... a zastavili jsme je u kamené budovy ,která měla houpací cedulku na prkně dřeva ,která se houpala ve vzduchu s napisem "Chlupatá Bestie" a podní obrázek piva ... pomalu jsem otevřel dveře které zavrzali a z velké místnosti se na nás vynořilo světlo a hluk

Josuke

Poslouchal jsem mistra a následoval jsem ho.Zanedlouho jsme došli k jakési budově na které visela cedulka s nápisem "Chlupatá bestie". Zajímavé pojmenování hospody.Vstoupil jsem s mistrem do toho podniku a nestačil jsem se divit. Bylo tu celkem rušno. Neříkal snad mistr, že tohle místo zná jen pár lidí ?

//Doufám, že tím hlukem myslíš klábosící lidi u piva

Pronikly jsme začínající mlhou a oběvili jsme se ve starší dřevěné místnosti kde bylo desítky lidí popíjející pivo ,vypadali vcelku normálně až neto že měly jiné šaty a oblečení jelikož Josuke mohl poznat že to je hodně vzdálená minulost ... Damon prošel místnosti a usadil se v rohu a přitom kněmu hned přiběhla žena ,nejpravděpodobněji servýrka nabalená ve starodávných šatech ve výse vrstvách a zeptala se jestli něco nechce Damon kývnul hlavou jakože ně a ona naštvaně odešla