Ve stopách Mistra (Damon a Josuke)

Josuke

Následoval jsem Damona. Nestačil jsem se divit. Vypadalo to jako bychom se vrátili zpátky do minulosti, kdy toto město bylo plné lidí. Co se to tady děje? Je to snad nějaký přelud nebo jsme se opravdu nějak vrátili do minulosti? Sedl jsem si vedle mistra a díval se na něj zmateně. Doufal jsem , že mi tuhle věc nějak vysvětlí.

Damon

Poté co se Josuke ke mě usadil jsem spojil ruce a nervozně jsem si je položil na stůl .. Předpokládám ,že máš mnoho otázek .. řekl jsem a usmál jsem se ... Řeknu ti něco o této vesnici ...

Tadle vesnice je velmi stará prosperující oblast .. na tomto místě dávno nebyla poušt avšak porostle louky s perfektní půdou a přívodem vody .. Avšak nic není napořád a vesnice začla .. jak to říct .. se nadřezovat .. řekl jsem zdůrazněně .. vlastně se říká že tadle vesnice je prokletá .. řekl jsem a najednou si uslyšle jak praskla struna u kytary a všichni se na nás naštvaně podívaly

Josuke

Poslouchal jsem pozorně Damona a rozhlížel se po putyce. "Prokletá? Co tím myslíte. Snad na babské povídačky nevěříte mistře..." Hlasitě jsem se zasmál, po chvíly mě to však přešlo. Je tu nějaké ticho. Všichni vypadali nějak naštvaně. Co se to tu sakra děje? Proč se tak na nás divně dívají. Uniká mi tu snad něco důležitého?

Damon

Křivě jsem se pousmál .. Na tudle bohužel veřím .. řekl jsem s usměvem a najednou se pár chlapu asi 3 zvedly od jednoho stolu a pomalu se knám do belhaly a jeden ve předu bouchnul do stolu až se zatřásl ... Prokletá ?!!! .. zařval na nás naštvaně a já jsme mezitím v klidu seděl se svým usměvem

Josuke

"Mistře, už mě nenapínejte. Co se tu tedy stalo?"Byl jsem opravdu zvědavý co se tu stalo a z jakého důvodu jsou tito lidé, pokud to tedy jsou lidé nebo nějaké iluze tak naštvaní. Držel jsem pevně svoje kladivo, abych byl připraven kdyby ti lidé na nás zaútočili. Moc bych se tomu nedivil, vypadali dost naštvaně když Damon začal mluvit o tom, že toto město je prokleté.

Damon

Lehce jsem se pousmál a pak jsem najednou spustil ... Jsou to ztracené Du..... nedořekl jsem slovo a najednou se nás stůl rozdrtil na male třísky pod parou jednoho z místnich a jedho druhá pěst mířila na můj obličej a já jsem pezvedl ruku a jeho pěst jsem jako pírko chytnul do dlaně a pak jsem vstal byl jsem oproti němu obr byl jsem vycvičený a ohromný jelikož neustále svičení z kladivy nedělalo země náký hubený tintítko ... zmáčknul jsem mu pěst a bylo uslyšet zakřupání kostí a pak jsem natáhnul druhou ruku a udeřil jsem ho od obličeje ze ,kterého se pod náporem uvolnila modra pára a ten místní sebral cestou další 2 kamarády a dopadl na proražený stul ... to už všichni zpozorovaly co se děje ... še ... Duše ... dořekl jsem to co jsme chtěl

Josuke

Situace se stále zhoršovala, poslední slova Damona několik lidí natolik rozrušila , že na něj zaútočila. Věděl jsem však, že si s nimi mistr snadno poradí. Více mě však rozrušila věta, kterou řekl. "Ztracené duše...z jakého důvodu jsou prokletí? Nemohlo se to stát bez nějakého důvodu."

Damon

Město je prokleté .. to máš pravdu říkal jsem a během toho se knám nahrnuly davy místních ,kteří na nás křičely .. Tato vesnice je prokletá svou píchou a mocí .. k tomu se poutá místní legenda prý tu chodí Temná paní vždy když se město po setmění oběví a ta paní se živý dušema techto vesničanu a brutálně je vraždí .. dopoveděl jsem a akorád namě letěla jedna pěst jenomže to kolem mě najednou proletl závan větru a během chvilky pár centimetrů předemou proletěla velká ohnivá koule ,která zničila vnitřek hospody a trefila vetšinu ožralu a ty se ohořelý seskupili u zdi a sičela znich modrá pára ... Nazdárek .. řekla rudo-žluté oblečená postava ve dveřích ,která nejspíše zbavila Damona všech otravů

Josuke

"Temná paní? Je tu něco, co tahle vesnice nemá?" Trošku jsem zavtípkoval i když v této situaci to nebylo zrovna moudré rozhodnutí. Najednou se stalo tolik věcí, že to můj mozek ani nedokázal zaznamenat. Lidé z hospody už dále nemohli udržet svou zlobu, vrhli se na Damona s úmyslem ho umlčet. Stalo se však něco co jsem vůbec nečekal. Na scéně se objevila nějaká žena a svým ohněm zneškodnila pár prokletých duší. Zajímalo by mě , co je to za ženu. Očividně Damona zná.

Ožralové už si nedovolovali ,asi to braly jako fakt že stěmito lidmy se nemůžou rovnat ...

Damon

Tvářil jsem se překvapen a celkem přihloupě ... a pak jsem pomlu vykročil směrem k té ženě a za zády mi proetěla ruka s gestem pojd ... Ach ... čekal jsem ,až se oběvíš ... řekl Damon milím hlsem a taky přáteslkým ... a ženě se na rtech vykouzili usměv .. když si byl takhle blízko viděl si jí do tváře ... její rysy na tváři lemovaly červené vlasy sahající do půlky zad ,což byl velice vytřiběný styl ,který se moc nenosil ..její rudo-žlutá robti mohla připadat podobná těm co má ten kln Seiji a taktéž to ladilo s jejíma žlutýma očima na zádech měla přidělán velký svitek a ve tváři spáleninou vyrytý znak "Svoboda" a po krátké chvíli prolomila ono ticho ..Nečekala jsem tě tu ... a už vůbec ne s tím to dítětem ... řekla celkem ostýchávě ,ale stále si ponechala usměv na tváři tkže jako urážku to rozhodně nemyslela

Josuke

Bez nějakých námitek jsem následoval Damona. Pohledem jsem zalítl k té slečně co vyřídila ty pobudy. Tušil jsem, že s Damonem budou přátelé, možná i ze stejného klanu. Při pohledu na tu neznámou mě nejvíce zaujal ten velký svitek, který nesla na zádech. Přemýšlel jsem co v něm asi tak může být. Po nějaké chvíly neznámá promluvila a hned urazila moji existenci. Jak pěkné. Přiznám se, že mě to dost žralo ale udržel jsem svoje emoce na uzdě a nenechal na sobě nic znát.

Damon

Jeto chlapec z Takury řekl jsem krátce a pak jsem se rozpovídal Jeto můj žák a myslím ,že byl hoden poznat toho místo ,, řekl jsem neutrálně a v tom se ta žena rozesmála .. Nojo to už si říkal o spustě žáků ... řekla behěm smíchu a na Damonovim obličeji se oběvili malé vrásky ... Asi tím myslela něco s ostatníma žákama , jeho bývalíma .. ta představa tě mohla děsit
Pak se ta žena otočila .. Takže ke me .. řekla vlídně a pomalu vyšla a Damon se za ní hned přidal

Josuke

Tiše jsem tam stál a poslouchal jejich rozhovor. Damon měl víc žáků? Co se s nimi asi stalo? Napadlo mě spousta věcí, z některých mě opravdu zamrazilo nepříjemně na zádech. Zvedl jsem své kladivo a opřel si ho o rameno. Pobytem v nemocnici jsem trochu vyšel ze cviku. Později to musím napravit. Na vyzvání té tajemné ženy jsem já a můj mistr Damon následovali pro mě neznámo kam.

Šly jsme městem teprve ted si na vlastní kůžy poznal jak je to město obří a je snadné se v něm stratit sem tam jsme potkaly nějakého člověka .který jako tělo bez duše prošel kolem nás což bylo děsivé. Po pár minutách jsme došly k tří patrovému baráku a naněm vyseli vlaky s lilii ... Pojd te .. řekla ta žena a otevřela dveře a pobýdla vás ,aby jste vstoupili. Damon vstoupil bez problemu a beze strachu zdálo se ,že veděl o co jde ode dveří svítilo světlo jako v putyce ale hudba nehrála ,bylo hrobové ticho

Josuke

Společně jsme procházeli prokletým městem. Po cestě jsem obdivoval architekturu domů a ulic. Bylo to opravdu veliké a za svých časů určitě bohaté město. Čas rychle utíkal a my konečně dorazili k cíli. Byl to tří patrový dům na kterém viseli s lilií uprostřed. Na vyzvání ženy, která nás sem dovedla jsme vstoupili do domu.Doufám, že to nebude stejné jako v té hospodě.

Rya

Ladně jsem je předběhla a prošla tu záři jako první .. hned jak jste to udělaly také tak jste najedou opět viděli stejně jako v té hospodě ... vešly jste do tří patrového baráku který měl uprostřed velké schody a kolem bylo mnoho dveří mířících do místnosti .. celý to tu vypadalo historicky opečováváně a nádherné ... Tak vítejte v mém domě .. jmenuju se Rya .. řekla jsem spíše pro Josukeho

Josuke

Následoval jsem Damona a neznámou slečnu a vešel do domu. Porozhlížel jsem se kolem, díval se na interiér a strukturu domu. Hned na rpvní pohled jsem poznal, že o tento dům je pečováno. po nějaké chvíly promluvila žena a představila se mi. Měla dosti zajímavé jméno. Jak je to zvykem tak jsem se i já představil. "Jsem Josuke Takuro."

Rya

Tak tedy vítej Josuke ... řekla přívětivě a koukla se ti uhrančivím pohledem do očí .. pocítil si lehkou nevolnost ,která se ale dala ignorovat ... Budu ráda ,když si dáte věci nahoru do pokoje .. pak můžem začít ... řekla tajemněji u poslední části a pomalu odkráčela pryč do jedná z místností , zavírající dveře zahlásali ,že už jste tu samy 2 ... Damon se bez otálení vydal nahoru po velkých vyleštěných schodech .... na jeho výrazu však bylo na spatření nějaký pochyb

Josuke

Proč na mě tak divně kouká? Mám snad něco na obličeji? A pak to přišlo, pocit nevolnosti, který svíral můj žalůdek. Silou své vůle jsem to potlačil a vydal se nahoru do pokoje , kde jsme si měli dát věci. Vrtalo mi hlavou, co těd budeme dělat. Něco uvnitř mě mi říkalo , že to něco co jsem ještě neviděl, něco neobyčejného. Musím si dávat pozor, přeci jen nechci dopadnout jako Damonovi bývalí žáci. Odložil jsem si na zem své věci a otočil se na mistra. "Co se těd bude dít?"

Damon

Šly jsme po dlouhých schodech do druhého patra ... No víš ... řekl jsem se zasekl jsem se kouknul jsem se na něj zděšeným pohledem ... mohlo ho to vystrašit ... Víš .... určitej ritual .. hned co jsem to do řekl jsem se odvrátil a vešel jsem do dveří jednoho z pokoju a přitom jsem ukázal Josukemu na jedny z dveřích což byl jeho pokoj .. Hod si tam věci a pak přijd dolů .. oznámil jsem mu

Josuke

Proč mi nemůže vše říct na rovinu. Dělá se vším takové tajnosti. Jako kdyby mi plně nedůvěřoval. Naštvaně jsem hodil svoje věci na zem. Zvedl jsem svoje kladivo a odešel z pokoje. sestoupil jsem po schodech dolů, jak mi to Damon nakázal. Tvářil jsem se nasupeně. Bylo mi jedno jestli si o mě budou myslet, že jsem nafoukaný děcko. Jediné co jsem chtěl byla jen pravda, vědět o co se tu jedná a proč tu jsme. Žádné tajemství!

Sešel si dolů a hlasy Damona a Ryi tě navedly do velké haly připomínající obyvák ,ale byla plná polštářů a koberců byla to taková relaxační místnost uviděl si jak se bavila Rya s Damonem a seděli přímo uprostřed a mezi nima hořela velká svíčka. Když jsi vstoupil Rya vstala a chytla tě za ruce byla neuvěřitelně horká ,ale nic co by s enedalo snýst. Zavedla tě za Damonem a usadila tě vedle nich. Všichni mlčeli