Je konec! Oslavujem či truchlíme?

Montaro

Srazil jsem se s Jinem a nikdo nikoho nezranil až mě najednou chytnul a já jsem se proletěla a spadl jsem přímo na jeden z domů

Už tě skoro mám ... řekl zlověstně démon po nárazu na zem a černá tekutina se začla prodirát zkrz mojí kuži na moje k mému srdci ,aby mě zalila temnota a démon uvěznil mě v sobě a né já jeho ... Na mém zmraženém těle pokrytem černou tekutinou se ,ale vyčaroval malý nevýrazný usměv jako svit dobré naděje ... Co ?! ... podivil se demon a ještě víc se rozzuřil

Najednou mě chytly byče za ocasi a já cítil jak mě zpátky uzavírají do těla Montara ... Ne NE !!!! začal křičet demon vztekle a začal sebou házet to mu ,ale nepomohlo a pomalu se změnšoval a tekutina se domě uzavírala ... Já ... já se nedám !!! .. zakřičel už zoufale demon a poslední jeho chakra mi vlezla do pečetě na břichu a já jsem nechybně ležel zakrvácený na zemi bez známky života

Ještě kousíček a temnota by zalila mé srdce a já už bych zavřel oči nadosmrti a demon by se probudil v plné síle .. černá tekutina se mi začala stahovat po celém těle zpátky do vody a k démonovi ... Tentokrát si měl štěstí chlapče .. řekl naštvaně demon a zabručel pak jen zavřel svě oči za klecí a jeho přítomnost vymyzela stejně jako já ve svém nitru

Jako kdyby jiskra proletla mým tělem a já jsem začal kašlat na nový přival kyslíku moje orgány začly pracovat a já jsme si pomalu sednul abych nabral kyslík pořadně .. ještě párkrat jsem vykašlal krev z mých plyc a otřepal jsem se až pak jsem si pod rouškou strachu uvědomil že jsem vypustil démona kvuly mým citům uprostřed vesnice a tím jsem jí ohrozil pomalu jsme se rozhlídnul a vstal jsem byl jsem celý odkrve ,ale rány jsem zahojené měl ... Když jsem vstal práskla domě vlna unavy ,ale tu jsem ignoroval .. nechtěl jsem odpočívat dokavad jsem neudělal to co jsme udělat měl děkovně jsem sjel pohledem po celé té skupince a hlavně pak po Akumovy a vytrousil jsem pár slov ... Dě ... děkuji Akumo ... řekl jsem ,ale můj usměv náhle vymizel jsem si uvědomil co se stalo .. Hiyory .... řekl jsem si pro sebe sám .. HIYORY ! .. vykřiknul jsem a se zmateným obličejem jsem se rozeběhnul nebo spíše jsem se snažil bežet na místo kde Hiyori probodnul .. Byl sobecké ted někam utíkat .. veděl jsem ,že od ted můj život nabere velkých změn až se zjistí že natom mám podíl a že Suizu je prá ve vězení .. Suizu .. prolítlo mi hlavou .. chtěl jsem toho tolik udělat a zjistit že jsem se pomalu zhroutil a zakopl jsem ... Prach zakryl mě tělo a já jsem pomalu odhodlaně vstal přičemž jsem na zemi nechal čast své krve ještě z bije s Jinem kulhavě jsem doběhnul ke střeše a vylezl jsem naní a pak jsem uviděl probodnutou a zakrvácenou Hiyori ... HIYORI !!!!!!!!!!!! .. zakřičel jsem zoufale nebyl jsem žádný doktor a tak mi hlavou prolýtávalo spoustu myšlenek .. Žije ?! ... je mrtvá ?! .... Né Né .. nemůže !! .. .. zmateně jsem přehodnocoval názory jsem jsem kolenami dopadl vedle ní a uchopil jí do náruče a pevně jí objal ... Hiyori .. prosím ... řekl jsem šeptem zoufale a smutně ... pevně jsem jí držel ve svém obětí .. Prosím ... Hiyori .. zopakoval jsem své slova v jiném pořadí .. Miluju tě .... dodal jsem pak smutným tonem a do očí se mi vyhrkly 2 slzy

Simon

Pousmial som sa na Sendokaga a v tom som si spomenul, keď hovoril o mojej pečati. Vtedy, keď som bojoval s tým väzňom zrazu som sa objavil u akého si Oua. Neviem či ho niekto z vás dvoch pozná, mal na chrbte akýsi zvitok. A povedal mi čosi o Akatsuki: Že chcú otvoriť 6 brán z 12-tich, ktoré idú otvoriť len s bijuu. A že preto ich chcú otvoriť, aby otvorili Jashinovu obriu bránu, s kotoru si ževraj Jashin podmieni celý svet. Tak to nejak hovoril, a že som vám to mal odoslať túto správu. Tváril som sa podivne, pretože som nevedel ako na to Kage zareaguje.

Midari

Natsukin klon se ztratil. "Co to je jenom klon, ale proč by něco takovýho dělala." Přemýšlel jsem o tom, když jsem si všiml Danteho jak řve na doktora. Došel jsem k němu. "Co tu děláš?" Šlo spíš o řečnickou otázku, je poznat že mám nějaký vážný problém.

Kagami -> Raiun Nakamura

Běžel jsem kolem různých trosek a mé oči všechny rychle přejížděly, jelikož jsem se snažil najít někoho, kdo nutně potřeboval pomoct. Jenže v tu chvíli jsem se prudce zastavil, až se má pravá noha zaryla trošku do země. Ohlédl jsem se do strany, kde už byl vidět ležící Kagami. Na nic jsem nečekal a cigaretu, kterou jsem si chtěl zapálit, dal opět za ucho a rychle se k němu přemístil. Netrvalo to dlouho a už jsem ho chytl pod lopatky a pod koleny, při čemž jsem ho zvedl a nesl ho v náruči. Nenesl jsem ho nikam daleko, jen pod strom, který byl kousek odsud. Vytáhl jsem si z batohu na zádech láhev, ve které byla voda a polil jsem ti obličej, aby jsi se probral.

Ararashi -> V dálce jsi viděl Raiuna klečícího u nějakého kluka a jak ho z ničeho nic polil vodou, aby se probral (Můžeš si přečíst příspěvek nad timhle, abys veděl, co přesně Raiun udělal)

Anakonda

Pozorně jsem si vyslechla vše co řekla a jenom jsem na to přikyvovala hlavou. Když jsi domluvila, tak jsem stále mlčela, ale jen jsem si tě projížděla očima, což ty jsi přes mou kapucu neviděla. "Hm." Vypadlo ze mě a já hned poté zasyčela. "Potřebuji tě co nejvíc silnou, takže kdyby tě zde nevytrénovali, tak asi nikde, takže tě převezmu k sobě, kde nebudeš muset mít strach, že se ti rozšíří pečetě po celém těle, jelikož pečeť ovládám i já, takže když řeknu, tak se nebude rozšiřovat." Řekla jsem, ale neznamenalo to, že tě přijmu, jenže pak jsem se trošku tiše zasmála. "Fajn, vezmu tě k sobě. Jdi k přístavu podél této cesty, kde jsi a tam už na tebe bude čekat můj člověk." Řekla jsem ti. (Pokračuj v misi.)

Doktor u Danteho a Midariho

Když jsi mě chytl za rameno, tak jsi dostal velkou ránu loktem do čela až jsi udělal několik kroků dozadu. "Kdo si myslíš, že jsi? Je snad samozřejmostí, že budeš pomáhat členům vesnice a tak není potřeba hned děkovat! Tady jde o životy a na formality není čas, musíme léčit a né děkovat. Tak buď ticho a nesnaž si tu hrát na frajera!" Řekl jsem ti naštvaně. "Jeho matka je mimo vesnici na misi." Řekl jsem a odešel pryč, zřejmě do nějaké ordinace. A v tom tam přišel Midari.

Suizu Yuurinshi

Z dálky jsem uviděl, jak se unavený Montaro vyšplhal po budově nahoru k ležícímu děvčeti a cuklo ve mně. Montaro. Pomyslel jsem si smutně a rozešel jsem se směrem k Montarovi. Mezitím co tam Montaro sledoval Hiyori, pod kterou byla obří kaluž od krve se Akuma díval směrem k nebi. Promiň Montaro, že tu nezůstanu, ale musim odejít beze slov pryč. Kdybych tu zůstal, tak mě znovu chytí a zavřou. Děkuji za pomoc a doufám, že se znovu setkáme. Pomyslel si Akuma a s Kiyorou v náručí a společně s oběma bratry vyběhli pryč z vesnice někam do temných lesů. Jenže to už Montaro ucítil něčí ruku na svém rameni a když se ohlédl, tak jsem tam stál já a měl sklopenou hlavu. "I ona tebe milovala a ještě teď miluje, ale tam nahoře, odkud na tebe hledí a vždycky hledět bude." Řekl jsem ti tiše a trochu si vyčítal, že jsem ji kdysi nedal ten dopis, který jsi mi dal, při útěku z vesnice. "Jina najdeme a chytneme ho, tohle mu jen tak neprojde." Řekl jsem ti, jenže v tom dopadl na mé místo Ulquiorra, který mě kopl pod koleno a já s křikem padl na zem, při čemž jsem si chytl nohu, jelikož mi ji asi zlomil, což se dalo čekat od vědce, který se vyznal v lidském těle. Ve chvíli dky jsi se trochu lekl, tak tě chytl pod krkem a zvednul tě do výšky, jakoby jsi pro něj byl jen hloupé pírko, které nevážilo ani 1kg. "To ty za to můžeš hajzle!" Zařval na tebe neuvěřitelně naštvaný Ulquiorra, který byl známý svoji neuvěřitelnou klidností.

Sendokage

Když mi tohle Simon řekl, tak jsem sebou cuknul do zadu a hned jsem se podíval na Utakatu. "Vem si dva legendární šermíře a svolejte sněm kagů, jelikož se blíží velké finále." Řekl jsem rozhodně a došel k tobě a chytl tě za rameno. "Pojď, půjdeš se mnou na sněm kagů, kde jim tohle řekneš, jelikož když se objeví Ou Tenri, tak je to vždy velice špatné. Zároveň jsi jeden z nositelů andělské pečetě." Řekl sjem ti a mohlo tě to překvapit, jelikož moc chuuninů a geninů se na sněm kagů nepodívá.

Montaro Yuurinshi

Lehce jsem se pousmál na slova Suiza .. Milovala ?? ... zeptal jsem se sám sebe a pomalu jsem jí položil ... Děkuju Suizu-sama ... řekl jsem formálně a mile a pak jsem se naněj otočil to už ,ale přišel Ulquiorra a než jsem stačl něco říct chytnul mě pod krkem a zvednul mě do vzduchu ... Ulquiorro .. řekl jsem jenom slabě jak kvuly unavě a depresi tak kvuly tomu ,že mě škrtil ... Pro ..... načal jsem slovo ,ale pak jsem mlčel a zklopil jsme hlavu uviděl jak mam poět modro zelené oči a ty oči jsou skelné od slz ... neměl jsem mu co říct veděl jsem že i ona byla pro něj strašně moc a měl pravdu bylo to kvuly mě .. neměl jsem pravo ho nějak zastavovat .. nepřítomným pohledem jsem mu kouknul do očí a čekal co udělá

Ararashi Izuzumi

Když jsem si Raiuna v dáli všiml, zrychlil jsem, nechtěl jsem, aby někam odběhl, protože to vypadalo, že ten kluk, nad kterým se skláněl, byl zraněný. Doběhl jsem tedy k nim pod strom, pod kterým Raiun toho kluka položil. Ačkoliv jsem ho neznal, měl jsem trochu starost o to, co se mu stalo, ale necítil jsem zrovna příležitost se na cokoliv ptát, dokonce ani na to, jestli nepotřebuje pomoc. Nebyl jsem lékař anebo něco podobného, proto jsem nemohl nijak pomoc, nemohl jsem udělat nic víc, než kdokoliv jiný.

Simon

Ked mi Kage vesnice povedal, že pôjdem na snem Kagov zrazu som nemal slov. Na tvári sa mi objavil obrovský úsmev. Páni myslím, že moja cesta ninja práve začína. Pousmial som sa na Sendokaga a čakal na jeho rozkazy.

Kagami Nadare

V momente keď som pocítil chladný dotyk vody na tvári som sa zase prebral. Parkrát som zakašlal a zmätene som sa poobzeral okolo seba, pretože som nevedel kde som sa prebral, čo je dosť nepríjemný pocit. Zrazu som pocítil ostrú, palčivú bolesť v boku. Zaťal som zuby a chytil si bok. Až vtedy som si všimol muža ktorý nadomnou stál. On ma sem odniesol? Kto to je???
"Eh... Ďakujem" povedal som potichu a stále si držal bok. Pokúsil som sa postaviť, no keď som sa chcel podoprieť rukami aby som sa zdvihol, pocítil som v ľavej ruke také odpornú tupú bolesť sťa by mi ju zavalil slon. Od bolesti som až vykríkol a vzdal som pokus o vstávanie.

Dante

MIdari?? co je??? zeptal jsem se ho když na mě promluvil a já vstával ze země. Potom jsem se otočil a vykráčel z nemocnice... Běžel jsem k místu kde jsme bojovali za buradinem jelikož jsem u sbe teď neměl žádnou zbraň. Potom co jsem žtam doběhl jsem si sebral jednu z jeho katan a ruce mu dal křížem na hrudník a zapíchal vedle něj jeho katany kromě jedné.

Midari

Chtěl jsem začít mluvit ale Dante vyrazil k místu kde jsme bojovali s buraddinem. Cestou jsem jenom pospíchal zaním, na místě zatímco si dante zbíral zbraně jsem začal. "No, kde začít. Myslím že Natsuki opustila vesnici. Když jsem odsut odešly šel jsem za ní a objevil jsem její tělo zmrzačené, když jsem ho odnes do nemocnice ukázalo se že jeto jenom její klon." Řekl jsem vážně, ale trochu posmutněle. "Musíme to říc se senseiem, on bude vědět co dělat."

Dante

Dělej jak myslíš... Nejdřív musím pomoct vesnici a potom se budu zaobírat s Natsuki! řekl jsem Midarimu a vzal buradinovi jedno pouzdro na katanu které jsems i přidělal na záda...
Vyrazil jsem směrem k místu kde byl démon... Za pár minut jsem tam dorazil a začal prohledávat další domy a hledal známku po nějakém člověku nebo zvířeti...

Ulquiorra


Držel jsem tě tam a ty sis všiml, jak nemám uplně zelené oči, ale naopak je mám spíše rudé až trochu černé. V tu chvíli jsem tě udeřil silně do břicha a hned ti bylo jasné, že tě chci zabít a to co nejbolestivěji. Jenže v tom jsem tě odhodil po tých zádech do zadu z budy na zem, kam jsi silně dopadl. Suizu chtěl zasáhnout, ale dostal ránu do čežky, takže se nemohl ani hnout. Mezitím jsem vyskočil a dopadl přímo před tebe s úmyslem, že ti hodim na hlavu obří kámen. Místo toho jsem ti kopl do stehna, což dost bolí, kort v tvém stavu. Kámen jsem ti držel nad hlavou, že by stačilo, abych ho jen pustil. Jenže v tu chvíli se mi začaly hýbat koutky úst a já sebou začal lehce cukat do zadu. Když v tom se mé oči opět zbarvily do zelena a já odhodil kámen pryč, kde se zasekl mezi další kameny. Nevěděl jsi co se mi stalo, ale v tu chvíli jsem to byl zase já. "P-promiň Montaro!" Zvolal jsem trochu vyděšeně a pokusil jsem se tě zvednout jestli to šlo. Jenže v tom se ozvaly zvony a to značilo blížící se pohřeb. Na čež jsem reagoval tim, že jsem ti dal pilulku, kteoru když spolkneš tak se ti udělá líp a budeš schopen donésti Hiyori na pohřeb.

Raiun Nakamura

Přišel tam Ararashi a já se na něj jen letmo podíval, jelikož v tu samou chvíli se Kagami pokusil postavit, ale pocítil poměrně velkou bolest. "Ararashi, vem ho za nohy a já ho vezmu za ruce, musíme ho donést do nemocnice, kde ho ošetří. Podle mě se hodně nadýchal kouře a možná je jeden z těch, kterým vybuchl dům a byl pod troskama. Každopádně ve dvouch budem rychlejší." Řekl jsem a chytl toho kluka za podpaží, aby ho to co nejméně bolelo. "Jsem Raiun Nakamura, řekni mi, kdyby to nějak moc bolelo." Dodal jsem a pokud byl Ararashi připraven, tak jsme ho zvedli a rozešli se s nim do nemocnice. Mezitím se ozvaly zvony, což značilo návrat lidí do vesnice a blížící se pohřeb.

Sendokage

Šli jsme směrem do mé kanceláře, kam jsme po chvilce došli, kupodivu byla v celku a nebyla nijak narušená. "Fajn." Řekl jsem když jsem si sedl za stůl a ukázal pravou rukou na volnou židli před stolem, aby si tam Simon sedl. "Nejdříve tu proběhne pohřeb, kde budou pohřbeni všichni mrtví a hned poté ty společně s jedním z mých věrných půjdeš se mnou na sněm kage, budeš jakoby můj doprovod, takže kdyby došlo k boji, tak musíš být připraven, že to bude boj na život a na smrt, kort v těchto dobách, ale bylo mi řečeno, že jsi jeden z těch lepších Utakatových žáků. Po cestě ti pak řeknu pár informací, jak se chovat před vysoce postavenými." Řekl jsem ti a uslyšel jsi bít zvony, které značily, že se lidé vrací do vesnice a blíží se pohřeb.

Dante -> Jenže tam žádná katana nebyla, jelikož místo nich zůstal jen prach společně jako s Buraddiaiem, což bylo logické, když ho slunce zabíjelo. Nebyla potřeba už nikomu pomáhat, jelikož byly slyšet zvony, které značily blížící se pohřeb a měli jste se dostavit na pohřebišti.

Ararashi Izuzumi

"Rozumím," řekl jsem rychle a přesunul se blíž ke Kagamimu. Otočil jsem se k němu na chvíli zády, ale pak jsem se sehnul, abych zvedl jeho nohy. Do nemocnice to rozhodně přes ty trosky nebude jednoduchá cesta, nechci se tady s ním někde rozmáznout. Jeho levou nohu jsem zároveň s jeho pravou vyzvedl každou jinou rukou, tedy levou levou a pravou pravou a přitiskl si je k bokům. Takhle bych měl mít dobrý výhled na to, kam jdu a zároveň i samotný přesun by měl být jistější, ale netušil jsem, jak "komfortní" to bude pro něj. Pak už jsme jen vyrazili do nemocnice. Snad nebude úplně plná. Snažil jsem si představit ten lepší scénář, protože jsem se obával, jak moc zaplněná nemocnice bude.

Dante

Otočil jsem se směrem k těm zvonům a vyrazilz na pohřeb který zvony ohlašovali.NAsadil jsem si černou kapuci a znovu mi nebylo vidět do obličeje. Za malou chvilku jsem dorazil na pohřebiště a stál jsem o trochu dál než ostatní a čekal až se všichni sejdou.Čekal jsem hlavně na Rikka jelikož jsem mu potřeboval poděkovat zato, že mi dohodil to zapečetění.

Midari

Danteho nezájem o útěku Natsuki mě celkem dost řekvapil a jen jsem bezeslova odešel a nechal ho tam se zbitky buraddina. Když jsem uslyšel zvony vyrazil jsem jako ostatní na pohřeb. "Tam bude určitě i sensei, sem zvědav co řekne."

Montaro Yuurinshi

Celkem vyděšeně jsem naněj koukal neveděl jsem co se dělo ,ale veděl jsem ,že to nechtěl když mě kopnul do stehna byla to jako injekce a já jsem si uvědomil co jsem vlastně udělal můžu za smrt hiyori tudíž jsem mu způsobil bolest .. mužu za smrtv všech ostatních ... řekal jsem si znechuceně a pak mi podal ruku a já jí přímul po jeho omluvě jsem se probral z přemýšlení .. To ... to je dobrý .. nedivím se ti ... řekl jsem mu milejším hlasem ,protože kdyby se to same na jeho místě stalo asi bych se neudržel ubec pak mi dal pilulku a já jsem se hned cejtil mnohem zdravěji což bylo pro mě dobrou zprávou Děkuji ... ti řekl jsem a plný odhodlání jsem přišel zpátky k Hiyori a tu jsem vzal do nároče a zvedl jsem se sní sílu jsem měl takže mi to problem nedělalo ... Zařídím ,aby byla řádně pohřbena .. řekl jsem pomalu klepavým hlasem ,ale bylo vidět že se přemáham ,aby to nebylo horší pak jsem se otočil směrem kde se mělo pohřbívat

Simon

Keď sa Kage vydal do vlastnej kancelárie tak som ho nasledoval. Cestou som sa zamýšľal nad svojím životom, pretože môj život bol veľmi pestrý. Keď sme prišli do jeho kancelárie ukázal mi prstom, kde si mám sadnúť. Sadol som sa na jednu zo stoličiek a sledoval jeho kanceláriu. Páni, nikdy som si v duchu nepomyslel, že budem takým spoločníkom Kaga. Povedal mi pár informácií. Hai!Počas príchodu som začul zvony, ktoré znázorňovali príchod pohrebu za zomrelých. Všetko ma uzavrelo do jednoho bodu, pretože toľko vrážd, čo sa udiali vo vesnici by normálny čľovek nemohol zniesť. Všetko ide tak rýchlo. Zmýšľal som sa nad všetkým.

Raiun Nakamura

Sotva jsme vyběhli, tak jsem cítil, že budem zakopávat o kameny, a proto jsem se prudce zastavil a následně začal pokládat Kagamiho na zem. "Nedokážem ho donést do nesmocnice, jelikož je cesta hodně problematická, a proto mu dám mast, která ho sice dostane do křečí, ale rychle ho to uzdraví, nebo spíše mu to uleví od bolestí, jelikož nevypadá na vážná zranění." Řekl jsem, ale nečekal jsem na Kagamiho svolení, místo toho jsem mu rovnou mastí potřel pusu a čelo. Nejdříve nic necítil, ale v tom se začal svíjet v křečích až se pod nim na zemi začaly tvořit rýhy. Takovou bolest měl tak minutu a pak to přestalo tim, že byl celý zpocený a schopný chůze. "Eh, zkus se postavit kluku." Pobídl jsem ho.

Sendokage

Zvedl jsem se, aby jsme šli rovnou na hřbitov, kde měl proběhnout pohřeb. Čekal jsem, že jde i Simon a nakonec jsme tam během chvíle dorazili. Tam už bylo několik lidí a hromady děr s rakvemi a u nich už hotové náhrobní kameny.

Pohřeb


Na hřbitov akorát dorazili všichni ostatní. Dorazil i Montaro, který nesl mrtvé tělo Hiyori, která už měla také rakev, do které ji mohl umístit. Do čela všech lidí se postavil Sendokage, který měl několik ran po celém těle, což ukázalo, že se hodně podílel na záchraně Suichugakure. Sendokage vyčkal až se všichni utišíte a pak poskládal několik pečetí. Když v tom z ničeho nic přestalo sněžit. "Vím, že jste čekali od vězení něco více, že z něj nikdo nikdy neuteče, ale bohužel všechno má nějakou chybičku, ale díky tomuto jsme zjistili chybu tohoto vězení. V celé vesnici je jen pár lidí, kteří nikoho blízkého nemají, a proto neví jaké to je, někoho ztratit, natož ztratit někoho milovaného. Vidím tu plno odvážných tváří a plno smutných tváří. Odvážné tváře patří mrtvým, kteří na nás nyní hledí tam ze shora a smutné tváře patří vám, ale naopak místo smutku by jsme jim měl dát velký potlesk, jelikož díky těmto lidem je Suichugakure taková jaká je. Jsme jedna z těch nejsilnějších vesnic a to ne kvůli silným klanům, ale díky vaší objetavosti a lásce jednoho k druhému. To vy všichni jste přinesli Suichugakure tak krásné jméno jaké má. Já vám za to děkuji, že i v takto těžkých časech zůstáváte a snažíte se bojovat za svoji čest a za svůj domov. Děkuji vám všem za každý den, který tu svámi mohu prožít a věřím, že i tihle." Ukázal jsem na několik hrobů "Jsou šťastní za každý okamžik s každým z vás a ikdyž jsme se všichni někdy pohádali nebo se utkali v boji, tak to právě láska jednoho k druhému je to, co nás drží pohromadě a dělá z nás tak silnou vesnici. Mezi těmito leží několik matek a otců, ale vim jistě, že jsou všichni hrdí na své děti, kteří se rvali za Suichugakure až do krve. A vim, že mezi těmito lidmi je i několik mladých děvčat, které jsou hrdé na kluky, kteří je bránili až do konce. Nevěnuji slzu, jelikož vim, že to ti lidé nahoře nechtějí, ale věnuji jim potlesk. Potlesk kterym jim ukážu, že jim děkuji za každou chvíli prožitou s nima. Pokud i vy jste na to pyšní, tak se přidejte a společně jim zatleskejme." Zvolal jsem poslední větu pořádně nahlas a začal jsem hlasitě tleskat.

Simon

Keď sa vydal Kage na pohreb pomaly som išiel za ním. Keď sme prišli na cintorín postavil som sa blízo Kaga a počúval jeho tvorivé vety. Zamýšľal som sa nad tým až pokým nepovedal, že máme zatlieskať hrdinom. Keď začal tlieskať Kage začal som hneď po ňom ja tlieskať. Mami mi je ľúto veľmi. Pozrel som sa do neba a myslel som na naňu. Verím, že vždy budeš stáť pri mne a sľubujem, že už nevyroním žiadnu slzu, ale budem budem bojovať proti svetu, ktorý nás drží v hrôzi. Pozrel som sa na Sendokaga, a potom na ľudí, ktorí prišli tiež na pohreb za svojimi blížnimy.

Dante

Když jsem viděl jak přichází sendokage přidal jsem se k ostatním a stoupl si na okraj lidí kteří tam byli. Když začal sendokage svůj proslov měl jsem hlavu skolněnou k zemi a poslouchal. V očích jsem měl slzu za ty kteří přišli o život. I když jsem mnohé znich neznal určitě to byli skvělí shinobi a přátelé. Jak mile pak začal sendokage tleskat začal jsem hned po něm a zvedl hlavu. Prohlédl jsem si všechny okolo. Ve tváři jsem měl chladný a neutrální výraz.Zabíjení... Zbaíjení... Pomsta... To je můj cíl... Je to ale správné?? ptal jsem se sám sebe a přitom se díval na hroby lidí co zemřeli v bitvě.

Kagami Nadare

Ešte predtým som sa im chcel vytrhnúť, lebo nohy som mal v poriadku potreboval som len pomoc. Potom mi niečo urobil a najprv to bolelo, no len som sa oprel o stenu a chytil som si zranený bok. Zaťal som zuby, no bolesť zrazu prestala. Cítil som akoby sa mi vliala do života nová sila. Vládal som chodiť aj sa hýbať, no zranenia sa mi neuzdravili a stále som ich letmo cítil. Ľavú ruku som nemohol vôbec používať, pravdepodobne bola zlomená. Pozrel som sa na oboch, ktorí ma sprevádzali.
"Vďaka..." povedal som potichu a potom som pozeral už len na jounina. Kam ma chce teraz odviesť? Čo sa bude diať?

Ararashi Izuzumi

"Není za," zarazil jsem se vprostřed věty a jen tiše dopověděl: "co". Toho kluka jsem neznal a ani mi nepřipadal nijak povědomí, pojal jsem tedy podezření. "Vím, že to není vhodné, ale - kdo jsi?!" namířil jsem na něj ukazováčkem a nekompromisním hlasem se ho zeptal. Je možné, že je to jeden z vězňů. A když ano - co pak? Už jsem jen čekal, co odpoví anebo jestli do toho vstoupí Raiun.

Kagami Nadare

Zdvihol som hlavu a napadlo ma mnoho scenárov prečo sa ma na to pýta. Podozrieva ma snáď z niečoho?? Povedal som keď som postrehol podozrievavý podtón v jeho hlase.
"Som shinobi z Suichugakure. Moje meno je Kagami. Kagami Nadare" povedal som po chvílke a pochybnosti zomňa vyprchali pretože som si uvedomil že som sa zabudol predstaviť.

Montaro Yuurinshi

Když Sendokage měl svůj proslov tak jsem po prvních 2 větách přestal vnímat a hypnotizoval jsem rakev Hiyori ... Kéž bych mohl vrátit čas .. kéž bych mohl udělat víc .. řekl jsem a moje oči opět byly skelné .. pak mi všechny ty slova od Sendokagehosplívala dohromady a když začal tleskat tak jsem také zvedl hlavu a oči jsem měl od slz a začal jsem tleskat ... Hiyori ... nezklamu tě... řekl jsem si pro sebe ... a pak jsem jenom chladněji dodal ... Já tě pomstím ... Když už tleskaly i ostatní tak jsem se pomalu vzdaloval z davu jelikož pokud by se někdo dozveděl že jsem byl uvnitř ,že jsem byl součástí té pohromy ,asi bych si zavařil .. tudíž jsme čekal na okraji skupinky jelikož jsem chtěl počkat až odejdou a pronést ještě pár slov nad Hiyoriniřím hroběm

Ararashi Izuzumi

"Tohle už jsem dneska slyšel," najednou jsem se nečekaně přiblížil ke Kagamimu. "A víš jak skončil ten poslední, co tohle tvrdil," mluvil jsem skoro, jako by mi přeskočilo. "Teď už je jeho hlava bůhví kde a se zbytkem těla se jen tak nepotká." Přiblížil jsem se blíž k němu a naklonil se: "Nesnáším lháře a nemám rád zabíjení, ale pokud nezačneš hezky zpívat pravdu, už si nezazpíváš nikdy." Usmál jsem se na něj. Vypadal jsem, že to myslím zcela vážně, jenom Raiun mohl vidět mé za zády skřížené prsty levé ruky. Chtěl jsem to tentokrát udělat sám, chtěl jsem se ujistit, že to není další z těch démonských potvor, která málem zabila mě a zranila sensei.