Cesta do železné země (Sendokage, Simon a Montaro)

Simon

Keď som išiel za Sendokagom zrazu sme uvideli akúsi železnú budovu, ktorá bola asi to miesto, kde máme prísť. V tom tam skočil akýsi neznámy, ale podla čelenky som vedel odkial je. V tom som sa otočil na Montara či ide za nami. Potom sa sendokage spýtal či máme nejaké otázky pred vstupm. Ja som sa len pozrel do tváre Sendokaga a spýtal sa. A to už sme tu? Teraz už tam budú všetci tí členovia rady a Kagovia?

Sendokage

Ani já jsem přesně nevěděl kdo tam vůbec bude a jestli tam už vůbec jsou. Měli tam být kage a vůdci dvou vesnic, ale to jestli tam jsou je ve hvězdách. "No hele Simone také nevim jestli tam už jsou, takže ti neodpovim, ale teď už ticho." Řekl jsem a vešli jsme do místnosti, kde byl kulatý stůl a okolo nej vetší židle a za těma židlema další dvě menší židle pro doprovod.

Pokračujte: https://kage-wars.forumczech.com/t1529-teti-snm-kage

Vyšel jsem se Sendokagem ven .. Už tu není Simon ... budu si ním moct popovídat otevřeně ... řekl jsem si pro sebe a vypadal jsem dost zamlkle mlčel jsem jako by se celou dobu nic neudálo .. neveděl jsem jak mam ted promluvit se Sendokagem .Čekal jsem na vhodnou příležitost .až budem za mořem v na našem ostrově zatím jsem ho mlčky vedle něho následoval.

Sendokage

Všiml sis, že za náma šli další čtyři lidi a podle tváří jsi poznal, že to jsou ti legendární šermíři, akorát za náma šli asi 15 metrů, takže nic neslyšeli a jen z dálky hlídali okolí. Došli jsme zase kolem hor až k moři, kde na nás čekala loď, do které jsme vešli a šermíři nastoupili do další lodi, ale mnohem menší, jelikož menší lodi si moc lidí nevšimne, tak nás mohou jistit. "Tak co říkáš na kage, kteří byli na sněmu?" zeptal jsem se tě jen tak mezi náma.

Montaro

No ... zaváhal jsem a pak jsem zase začal konverzovat .. byl jsem celkem v klidu jelikož jsem veděl že tu jsou šermíři ... Vidět takhle všechny Kage dohromady toje zážitek .. začal jsem z vesela ... No Akorád bych netypoval ... no .. výhal jsem jestli to mohu říct .. Raikage .. všimnul jsem si jak s někým komunikoval a něco si oběřoval pomocí krve svého strážce .. rozevřela se mu dlan .. nečekal bych .. že .... zase jsem se zasekl neveděl jsem jestli je to vhodné a pak jsem to dořešil ... že by to byl tak hodný kage .... řekl jsem a polknul jsem .. Jinak Kagové vypadali dost silně a odhodlaně .. rozhodně strážce nepotřebovali .. řekl jsem s usměvem a trohcuj sme se zasmál

Sendokage

Pousmál jsem se na tebe. "Jsi všímavý, také jsem si všiml Raikageho. Já přesně nevim co je zač, ale jsme spolu zadobře a dokonce bych řekl, že Kumogakure je asi nejvíc přátelskou vesnicí pro Suichugakure. Už od začátku se mi Kumogakure líbila. A to co použil Raikage bych řekl, že bylo ěnco jako ověření pravdivosti toho, co mu ten posel řekl. Ale nevim přesně co všechno udělal, jelikož jsem musel sledovat i ostatní kage." Vysvěrlil jsem ti to i s dávkou informací o vztazích mezi Kumo a Suichu.

Montaro

Lehce jsem se pousmál ... Kumogakure je přátelská jo ? ... řekl jsem si pro sebe s usměvem byl jsem rád .... rád ,že suichugakure je tak mocná vesnice a má spojence ... rád ,že do ní patřím ,avšak musel jsem něco v sobě dusit ... a už mi nezbylo sil to vypustit .. Sendokage -sama musím si s vámi důležitě a nutně promluvit .. řekl jsem mu a upřel jsem na něj výraz týpu "Připrav te se na to nejhorší"

Sendokage

Pozoroval jsem klidné moře a v myšlenkách se mi honily otázky jako Proč si připadáme jako nejmocnější na této planetě a přitom nemáme tušení co se skrývá v těch nejhlubších hlubinách? Ale najendou mi Montaro řekl něco, co mě docela vyděsilo, jelikož to řekl takovým tónem, že jsem netušil co si od toho představovat. "No co se stalo?" zeptal jsem se a díval se ti do očí svým jednim okem, jelikož levé mám pod páskou kvůli Suinataru.

Montaro

Sendokage ... musím se vám přiznat ... řekl jsem a ani jsem si neuvědomil co jsem právě řekl a jakej by to mělo mít dopad ... to veděli demon ve mě ,který dost nesouhlasně vrčel



Můj tep zrychlil ... můj výraz oslábl ... Jsem si jist tím co dělám ? Ne .. Bude to mít světlé stránky pro mou budoucnost ? Ne .. Jeto spravedlnost ? Ano ... tázal jsem se sám sebe ,ale nahlas .. Sendokage-sama , Byl jsem jeden ztěch co můžou za unik věznů ... řekl jsem natvrdo a odvážně najednou na mě dopadla tíha celáho světa a cejtil jsem se jako kdyby mě chtěla gravitace rozthat ... To co jsem udělal je neodpustitelné ,ale stojím si zatím ,že to bylo pro dobrou věc ! ... řekl jsem a zvýšil jsem hlas do krve mi proudil adrenalit a já chtěl všechno vysvětlit než mě zarazí ... Všichni mě považují za dobrého člověka .. Někdo mě dokonce nazývá Modrým Drakem ze Suichugakure ... řekl jsem vážně a štastně .. Pro Suichugakure bych udělal cokoliv , je to můj domov. a pak jsem pečlivě volil svá slova .. Když jsem byl ve vězení seznámil jsem se tam s jedním vězněm ,pro vás to byl obyčejná Kriminálník světové třídy ,ale pravda byla taková ,že on byl NEVINNÝ ... řekl jsem a zdůraznil jsem poslední slovo Jměnoval se Akuma Kōsei ... řekl jsem to méno hrdě tak jako kdyby mi patřilo.. Zachránil mi život a byl to on kdo se pro mě z obětoval ,abych se dostal z vezení a dokázal vám ,že jsem také nevinný ... řekl jsem a upřel na něj jeden ze svých milích pohledů ... Na oplátku za to ,že najdu jeho sestru a povím jí o bratrovi a pak se postarám o Sazaru ,což je jeden démon ... řekl jsem trochu lítostně vuči tomu jak sjem druhou část ukolu splnil



Našel jsem jí ... poveděl jsem co jsem měl , bylo to kousek od Suichugakure ... Splnil jsem svou povinnost vůči němu ,ale nesplnil jsem povinnost vůči zpravedlnosti zabití demona Sazari ,byl to on kdo ovládal Akumu ,který se chtěl zoufale dostat do řad vašich šermířů ... to on Sazara ho ovládal a vyvraždil vesnici ... polknul jsem .. Nedávno jsem je potkal v Suichugakure .. byla tam jeho sestra i se svoji partou ... Chtěla osvobodit svého Bratra .. a já jsem stále nesplnil svou část přítelství .. dodal jsem poslední větu po kratoulinké pauze ... Udělal jsem to z přátelství a spravedlnosti .. pomohl jsem jim osvobodit Akumu ... který dříve pomohl osvobodit mě .. povedlo se ,ale zvrtlo se to a vězni utekli ... při tedle části jsem sklopil hlavu a zatvářil jsem se zahanbeně ... A .... a .... začal jsem trochu koktat ,ale můj hlas se pak zpěvnil .. A ten bastard JIN MARAKASHI zabil mojí Hiyori .. řekl jsem a znělo to dost zoufale a smutně ... nebál jsem se nechat projevit svoje emoce a kouknul jsem se dost zahanbeně a omluvně na Sendokageho a po tvářích mi tekly 2 slzy ... Miloval jsem jí .... a ona to nikdy neveděla ... když jsem byl odhodlanej jí to říct ... zemřela pod jeho rukou .. a byla to moje chyba ... moje chyba že zemřelo spusty lidí a i ona .. !! ... skoro jsem to až zakřičel a v tu chvilku jsme byl opravdu slabý .. přiznal jsem se ke svému nejhoršímu činu i když to byl čin z přítelství a spravedlnosti ... Udělal jsem to pro něj z Přátelství a Spravedlnosti... dodal jsem jenom ... Kouknul jsem se Sendokagemu přímo do jeho odkrytého oka a setřel jsem si ty 2 slzy , nastolil jsem tvrdý a odhodlaný výraz ... čekal jsem na to nejhorší .. může mě ted hned zajmout .. či mě nějak potrestat ... neveděl jsem co mam čekat ,ale veděl jsem že to bude zlý

Sendokage

Sledoval jsem jeho oči a viděl v nich strach, ale zároveň také velké odhodlání smíchané s přátelstvim. Poslouchal jsem jeho slova a nehodlal ho přerušovat. Do poloviny jeho řečí jsem se mu díval do očí, ale pak jsem se podíval k nebi a díval se na mraky, které proudily na obloze. Moje tvář neměla žádnou emoci a žádný výraz. Vypadalo to spíše jako velká zamyšlenost, jakobych už přemýšlel nad tvým trestem. Pak mi řekl i Hiyori a já se na něj podíval. Uviděl jsem slzy a jeho oči už byly jen plné bolesti, jelikož když někdo ztratí svého milovaného, tak je to to nejhorší co se mu může stát.

Nikdo na té lodi náš rozhovor neposlouchal, ikdyž jsi mluvil docela nahlas. Asi věděli, že tvá slova nepatří jim, takže to uplně ignorovali a jediné o co se starali byla loď a směr trasy. Hluboce jsem se ti podíval svým okem do jednoho tvého oka a následně si sundal pásku na druhém oku, které bylo jasně modré a hleděl jsem na tebe. Chytl jsem tě pevně za ramena a vypadalo to, že tě už jdu potrestat, ale já se na tebe jen mírně usmál. "Víš Montaro, někdy si své cesty nevybíráme a jen osud si s námi hraje jako s loutkami." Řekl jsem ti a stále se na tebe díval. "Jsi ještě tak mladý a už jsi musel udělat své životní rozhodnutí, kde jsi měl na výběř přátelství a nebo nenávist celé vesnice a zachoval jsi se tak, že jsi dal přednost přátelství. Víš, hodně ninjů by se na přátele vyprdlo, jen aby zachránili vesnici a dokonce i já bych se tak měl rozhodnout. Ale co si budem povídat ..." Nedokončil jsem větu a podíval se k nebi a následně zase k tobě. "Kdysi dávno, když jsem byl ještě v tvých letech jsem dal přednost svému týmu před důležitými informacemi o Suichugakure. Zlý nukenin vyhrožoval vraždou mého senseie a jednoho člena týmu a pustil by je jen kdybych mu dal ty informace. Váhal jsem, ale nakonec jsem mu informace dal a tim zachránil tým, avšak informace byli zapečetěny v našich hlavách, respektive v našich očích, takže si musel vzít mé oko. Ale můj sensei na důkaz toho, že je na mě hrdý mi nechal implantovat svůj Suinatar." Vysvětlil jsem ti část své historie.

"Asi nevíš co ti tím chci říct, že?" zeptal jsem se, ale byla to spíše řečnická otázka, jelikož jsem odpověděl sám. "To, že jsi se potrestal timhle pocitem, že kvůli tomu zaplatilo mnoho lidí svými životy a ty na to pořád myslíš. Znám ten pocit, jelikož kvůli těm mým informacím kdysi také hodně lidí zaplatilo životy." Řekl jsem a pevně tě sevřel dlaněmi. "Já ti odpouštím Montaro, Modrý draku ze Suichugakure." Řekl jsem ti s úsměvem.

Montaro

Pomalu jsem se usmál ... Páni .. řekl jsem pro sebe a mnou proletěli štastné pocity ... On ... zachránil také své přítelé .. opakoval jsem si .. jeho hřejivá dlan na mém rameni mi dodávala síli .... kdybych se ted nedržel asi bych ho objal ,ale na to jsem byl moc hrdý a vypadalo by to dost blbě ... Na to jsem se trochu zasmál ,když Sendokage asi neveděl čemu .. Děkuju Sendokage-sama .. moc to pro mě znamená .. řekl jsem mu vlídně a pomalu jsme se rozhlednul po moři ... Už se těším zase na svou Suichu .. řekl jsem si štastně

Sendokage

Kývnul jsem hlavou a následně pustil jeho ramena. Kývnul jsem na něj hlavou a pak se zahleděl na kapitána lodě. On se na mě také koukl a já na něj kývnul hlavou, při čemž on se dotkl kormidla a dal do něj chakru. V tu chvíli se rychlost lodi zvýšila tak o 50% a my pluli rychle směrem k naši zemi. S touto rychlsotí to netrvalo moc dlouho a už jsme stáli zase v přístavu a kráčeli si to lesy směrem do vesnice. Šermíři šli zase asi 50 metrů za náma.

Montaro

Celou cestu jsem se stále usmíval ,jelikož moje dobrá nálada přetrvávala pak lod zrychlila a já si ted proti vítr v té rychlosti užival ..
Už se zase nemůžu dočkat Suichugakure ... Suizua ... řekl jsem s nadšením v hlase,ale byla tam mala nejistota ,co všechno nato Suizu řekne ... potichu jsem kráčel vedle Sendokageho ... Napravím to co jsem spůsobil .. řekl jsem si

Sendokage

Došli jsme až k Suichugakure, kde jsem kývnul hlavou na šermíře, kteří se rozešli do vesnice a následně na stráže u brány, kterou jsme prošli. Pak jsem ještě chvíli šel s Montarem. "Díky za doprovod, příště tě nejspíše vezmu zase, pokud budeš teda chtít. A jestli půjdeš za Suizem, tak ho pozdravuj, dlouho jsem ho neviděl." Řekl jsem klidně a s úsměvem. (Pokračuj do hry)