Přátelský slib (Montaro)

Pokračuj zde...

Montaro Yuurinshi

Pomalu jsem procházel městem... to bude dlouhá cesta .. tentokrát bez zásob .. řekl jsem si a to už jsem byl u brány a přišel jsem k tomu co tu střežil ..Dobrý den ... chci se zeptat nemáte nějakou mapu navíc ? nebo aspon jeslti nemáte nebo neznáte cestu do Hyogakure no Sato
... řekl jsem mu prosebně . .ta vesnice mi nic neříká .. řekl jsem si

Stráž

Zakašlal jsem a začal se hrabat v kapse. "No hele Hyogakure je na jih odsud na kraji našeho ostrova u moře, stačí když půjdeš po téhle cestě." Řekl jsem a dal mu jednu malou mapu, kde jsem mu ukázal žlutě vyznačenou cestu.

Montaro Yuurinshi

Neni to zas tak daleko .. řekl jsem a pousmál jsem se a přijmul jsem mapu ... Děkuji ... a kdyby se někdo ptal kam jdu ... tak jim řekni že jdu splnit slib .. dořekl jsem to a kývnuil jsem hlavou pak jsem se otočil a bežel ven z vesnice ... rozbalil jsem za behu mapu a nařidil jsem směr .. chvilku jsem běhal doklečka protože v mapách jsem se moc nevyznal ale pak jsem se rozeběhl po jižní cestičce do cesnice

Strážce beze slov kývnul hlavou a následně už jsi se rozeběhl pryč.
Cesta byla nudná, taky koho by bavilo jen někam běžet, když ani neví jak to dopadne a jestli je cíl cesty vůbec splnitelný.

"Kam utíkáš ty nemehlo?" Ozval se najednou hlas Rokubiho v tvé mysli.

Montaro Yuurinshi

Bežel jsem celkem v klidu a ve stejným tempu ... a pka se ozval Rokubi
Ty ještě žiješ ? ... zeptal jsem se posměšně a pak jsem dodal ... Du najít jednu holku ,pokud si byl ve věznici při vědomí tak jdu najít Akumovu sestru .. řekl jsem mu na rovinu celkem klidným a přátelštějším hlasem

Rokubi

Chvíli jsem mlčel, ale pak se jen zasmál. "Ve vězení mě něco blokovalo, takže jsem celou dobu spal, ale i tak. Ta jeho sestra nemá jméno, že ji oslovuješ holkou nebo Akumovou sestrou?" Znovu jsem se docela hlasitě zasmál.

Montaro Yuurinshi

Jistě že má jmeno .. jsem jsem počítal stím že tě stejně nebude zajímat kdo to je ... odvětil jsem mu .. jmenuje se Kiyora .. dodal jsem pak celekm uražene

Rokubi

Chvíli jsem mlčel, ale pak jakobych si něco důležitého uvědomil. "A ty mu věříš? Jak si můžeš být jistý, že jde o jeho sestru a né o někoho, kdo tě zabije jen protože ví, že máš v sobě mě? Pokud vim, tak jsem dost silná vojenská jednotka. Teda pro ty, co mě dokáží ovládnout." Řekl jsem ti tiše.

Montaro Yuurinshi

Trochu jsem zbystřil a odhalil svoji nejistotu ... Co když .... NENE .. zarazil jsem se a zase jsme přidal do kroku .. Ne , toby něudělal ... To by neudělal člověk co mě zachránil a pomáhal mi dokonce se i obětoval ... odvětil jsem mu celkem uraženým hlasem v tom smyslu jak něoc takovýho ubec může říct ... a pak jsem už nebyl tak vážnej .. zachráním ji i kdyby tam byla celá armáda vesnice ... Takovýho zavšivenýho démona jako ty by nikdo nechtěl .. odvětil jsem mu ale pravda je že jsem to tak nemyslel nebyl zase nejhorší a zachránil nás ...

Rokubi

Jen jsem se zasmál. "Tim pádem i zavšivencem nazýváš Jira, to je úcta teda." Řekl jsem mu tiše. "Jiro byl můj jediný jinchuuriki, kterého jsem poslouchal až do konce a taky jediný se kterym jsem byl natolik souzněný, že jsem ho nechal mě ovládat ikdyž mě celého vypustil." Řekl jsem mu. "Víš čim je ta vesnice známá a proč jsi o ní nikdy neslyšel?"

Montaro Yuurinshi

Zasekl jsem se namístě jako kdyby mě něco probodlo .. Tvoje vesnice ?! ... vydal jsem ze sebe zděšene ... Ty nemáš svoji vesnici ... Si jenom pohej demon co si rozuměl s hrdinou ... Jira bych nikdy tak nenazval ... to jenom tebe .. řekl jsem celkem dost podraženě ale stále jsem stál na místě jako kdyby se zastavil čas ... Tak se pochlub .. demone .... řekl jsem na tu zjaímavost

Rokubi

Jen jsem se zasmál. "Co to mektáš o mojí vesnici? Nejsi náhodou trošku mimo? Jak by mohl mít démon vlastní vesnici. My nejsme tak ubozí, aby jsme museli žít ve vesnicích a navzájem se ochraňovali. My se o sebe postaráme samy." Řekl jsem, ale nepřestával. "Fajn, Hyogakure je jedna z nejstarších vesnicích na tomto ostrově. Podle všeho je tam něco co nějak spojuje démona Sazara, který je něco jako my, ale nemůže chodit po tomto světě. Podle všeho se mu asi upsal ke službě i Akuma kvůli tomu meči. Nikdo s tou vesnicí nechce mít nic společného a ty jak blbec tam jdeš hledat nějakou ubožačku."

Montaro Yuurinshi

Pomalu jsem se rozběhl dál ... Kdybys mluvil normálním hlasem a né tím temným tak bych ti rozuměl víc ... řekl jsem mu a protočil jsem očima .. Jo oněm mi říkal .. vím že se upsal , je mi jedno co mě tam čeká nebo kdo ... ale já jí najdu ..řekl jsem mu odhodlaně a zrychlil jsem ... Sliby se musí plnit ! .. řekl jsem si odhodlaně ale to už nebylo pro démona

-> jsem to blbě přečetl no

Rokubi

Jen jsem zabručel "Nevim jestli tě nazvat statčenym nebo hloupým." Řekl jsem tiše a pak už se neprojevoval. Mezitim už Montaro vyběhl ze zasněžené krajiny a po dlouhé době zase viděl hlínu a trávu.

Montaro Yuurinshi

Nazívej mě jak chceš ,jenom se divím jak se stebou Jiro dákázal spojit ... řekl jsem si v hlavě zadůmaně a pak jsem vběhl na hlínu a trávu ... Nádhera .. prohlásil jsem nahlas a hend se mi po tom beželo mnoohem lepe

Pokračoval jsi dál uplně v klidu. Šel jsi už asi 2 hodiny, takže už tě mohly bolet nohy, jenže to už jsi před sebou viděl jakousi řeku přes kterou vedl most. Jakmile jsi přecházel přes most, tak jsi v dálce viděl o kámen uprostřed toho proudu, zachycenou nějakou osobu. Voda byla studená a proud docela silný. Ta osoba na tom kameni mohla být zraněná.

Montaro Yuurinshi

Okamžit jsem zbystřil .. a koknul jsem an osobu ... Musím jít pomoct .. řekl jsem a skočil jsem na vodu a rychle jsem bežel k té osobě ... Ale může to bejt past .. řekl jsem si na vaarování od démona .. ale nedalo mi to .. taky kdo by se pro tu osobu nevydal ...

Jenže chodit po vodě se dá jen když je klidná a né když je tak silná a jsou tam i přeje, tudíž Montaro zajel rychle pod vodu a valil se přímo k té osobě. Kámen minul a když se podíval na osobu, tak to byla jen kostra v otrhaných hadrech, jakoby v té vodě byl už nějaký ten pátek.

Montaro Yuurinshi

Sakra ... řekl jsem si když jsem sjel kolem té kostry a rychle jsem začal plavat abych se přichytil ze strany k pevněni a pak jsem pomalu vylezl ven .... Vypadáto že v této vesnici se pohybuje zlo .. řekl jsem si a pomalu jsem přešel ten most znova ... ted už nejsem na sněhu takže ted už jeto namě ... nesmím skočit na všechno .. řekl jsem si a rozeběhnul jsem se přez most k vesnici celý zmočený

Jenže ty jsi nevylezl, od kamene byla totiž voda ještě silnější a víc peřejí. Házelo to s tebou tak moc, že jsi pomalu začal ztrácet vědomí. Poslední věc co jsi viděl a slyšel bylo silné dopadání vody někam dolů a najednou jsi mlhavě uviděl, jak voda končí a hrne se někam dolů, jenže to už jsi letěl vzduchem směrem dolů z velkého vodopádu. V tu chvíli jsi upadl do bezvědomí.

Jenže po chvíli jsi se probral na jakési posteli v malé místnosti.

Montaro Yuurinshi

Pomalu jsme pootevíral oči .. a citil jsem měkčí zem pod sebou byla to postel a jás e pomalu chytil za hlavu a zabručel jsem ... Vždycky všechno podělám .. zašeptal jsem si sám pro sebe a sám jsem doufal že mě nikdy neslyšel .. pomalu jsme přetočil hlavu abych se ubec rozhlídnul kde jsem

Jenže to už se k tobě do pokoje rozešla nějaká dívka, která vypadala asi na 14 let.



"Jej, už jsi vzhůru jo? Já jsem ti přinesla čaj a pár buchet." Řekl a přišla rychle k tobě, při čemž ti na stoleček vedle postele dala tác se třema buchtama a jednim šálkem čaje. "A zranění máš také myslim dobře zahojený." Řekl a ukázala na jeho modřinu na pravé ruce.

Montaro Yuurinshi

Lehce s udivel jsem zíral na tu holku co přišla .... a usmíval jsem se .. kouknul jsem se na stolek ve dle mě a pomalu jsem si sedl ... D-dekuji .. poděkovla jsem jí spíše že jsme vyveden z rovnováhy ... a vzal jsem si jednu buchtu a kousul jsem doní přičemž jsem se usmíval a pak jsem si srkl čaje .... Potom moje oči se zadívaly do jejich ... N-nej si ty náhodou ... chivlku jsem zalapal po dechu když jsem polknul buchtu a pak jsem to vyslovil .. Kiyora Kōsei ? .... řekl jsem lehce a svižně ... No mohla by to bý tona .. Vypadá na 14 ... řekl jsem si a zíral jsem jí do oči přičemž jsem si kouknul do buchty

Yashiru

Chvíli jsem mlčela, ale pak jsem ucukla trochu dozadu. "Ne, jsem Yashiru, ale Kiyoru znám. Mohu tě k ní dovést, pokud si to přeješ." Řekla jsem s úsměvem.