Brana Zesnulých (Všichni učastněný)

Aiko -> Byl sice věkově podobný , ale byl to démon a nějaký svaly měl a sílu měl rozhodně věčí. Tudíž tě začal přetahovat on a ty si se pomalu šoupala do zadu a najednu si zastavila jelikož jak si švihla kunaiem okamžitě ti chytnul ruku a celou ti jí začal přetáčet k tvému krku ruka tě začla pomalu strašně bolest ,ale cítila si ,že do té druhé už dává mín síli ,ale nestačilo to nato ,abys ho zatlačila.

Masao Karuto -> Ustoupili jste a démoni už došly na vše místo ,když v tom se najednou zastavili jelikož je něco chytlo ze spodu ,byla to aktivovaná Fuutonová karta ,která svým lanem obmotala nohy 2 démonů a pak se aktivovala ohnivá karta a kolem všech 4 vzplanul ohen ,který sice spáloval místo ,kde byl ,ale dál se nerozšiřoval viděl si jak se po celou dobu Himeshi soustředí a je jako z kamene. Lehce do tebe drknul ramenem a vytáhnul kunai. bylo to znamení abys ho vytáhnul taky a pak ho silným hodem hodil po rom jednom co je zpoutaný a trefil ho přímo do hlasy a ten nehybně spadnul,ten druhý co byl spoutany neveděl co má dělat jelikož se nemohl hejbat. Mizitím na konci kruku ze druhé strany 2 démoni vyskočili z kruhu a každý běžel jinou stranou tudíž se rozdělili a jedne mířil na Himeshiho ,kterej asi 5 kroků odbočil od Masara a druhý mířil na Masara.

???

Arght ! Zařval jsem naštvaně a vyletěl jsem na něj vylkou rychlostí a ze zbraně mi začlo jiskřit ,strašně moc rudého blesku. Nejsem ubožák . řekl jsem si sám pro sebe za letu a pak jsem ostře máchnul katanou po Daisukovi a to byla hodně silně nabyá ráda rudým bleskem doufal jsem ,že ho nachvilku vyvedu z míri a pak jsem ho chtěl silně nakopnout do trojuhelníku ,aby spadl na zem

Daisuke

A do pytle. Proběhlo mi hlavou když udeřil do mého štítu a mě to odhodilo asi o 5 metrů dál, při čemž mi to nařízlo levou ruku, ve které jsem štít držel. Udělalo to totiž takový tlak, že mi to cuklo se svaly v ruce a tim mi to natrhlo kůži. Dopadl jsem na záda, ale štít ani katanu jsem nepustil. Ze štítu vyčnívaly další dvě katany, které jsem používal než jsem měl štít. "Eh, nic lepšího neumíš? Máš v sobě Rudého bleska, ale nedokážeš ho využít, tak aby jsi mě uplně vyřídil." Snažil jsem se ho vyprovokovat a utřel si pot pod dlouhémi vlasy. Jak jsem byl zesláblý, tak jsem se moc potil. "Ubožáku beze jména!."

???

Nej-sem .... Ubožák!!! Zahláskoval jsem naštvaně a rudé blesky začly pomalu ze mě šlehat a tobě docházelo ,že se koncentruju na velkej utok ,který si znal. Podomil jsem katanu tak ,že jsem jí držel jakoby nahopak měl jsem jí v dalni ,ale čepel jse měl podél ruky a tys viděl jak na tebe mířím prstem Raiton: Shoushishu no jutsu .Kolem prstu se mi oběvili 3 raitonový kruhy ,které se okamžitě spojili a vystřelil jsem na tebe ,nebo spíše na tvé stehno tenký raitonový kopí , veděl jsem totiž ,že štítem se budeš bránil ,ale hlavně budeš bránit horní část těla ,jelikož kdbys natáhnul ruku a štítem by sis kryl spodek ,už bys to nestihnul vrátit a nemohl by sis zase kryt horní část těla. Okmžitě ti došlo ,že tě hodlám paralizovat ne zranit ,proto do stehna. Nebezpečně jem jiskřil celej a byl jsem kousek od výbuchu ,což si ty moc dobře znal ,ale já ne

-sry že jsem nepsal ale nepochopil jsem tvůj post, já jsem MASAO a ne MASARO XD

Masao Karuto

Na nic jsem nečekal a vytáhl jsem dva kunaie, držel jsem je v jedné ruce, v té druhé jsem držel karty. Jeden kunai jsem hodil proti tomu spoutanému démonovi a pokračoval jsem v pohybu a hodil jsem druhý kunai po tom přibíhajícím démonovi a zároveň jsme po něm hodil shurikenovou kartu. Rozbalil jsem hákovou kartu a na hák jsem přilepil výbušný lístek. Začal jsem s hákem opisovat znak nekonečna a pomalu jsem prodlužoval provaz který byl mezi kartou a hákem. To proto abych co nejvíc rozšířil svoji obranu neboť kdyby ho ten hák zasáhl do hlavy tak se těžko vzpamatuje. Nakonec byl hák ode mě vzdálen 2,5 metru takže byl ode mně dost daleko a obrana byla dost velká. Alespoň podle mě.

by Ramaru: Nakonec jsem se v tm postu překlikl .. moc samohláskový jméno

Daisuke

Co se to děje? Pomyslel jsem si, když jsem spatřil jak koncentruje chakru. To nemyslí vážně. Umí moje jutsu? Nechápal jsem, ale v tom vystřelil a já tam chtěl dát štít, jenže v ten okamžik už mi kopí proletělo stehnem a já se se řvem skácel k zemi. Padl jsem na jedno zdravé koleno, jelikož druhou nohu jsem měl spíše položenou, protože jsem měl prostřelené stehno. Bylo vidět, že za chvíli totálně uvolní Rudého bleska, ale asi bylo pozdě, protože, teď jsem už nebyl schopný pohybu. Už jsem si myslel, že bude konec, ale pak jsem si všiml, jak se mi na krku houpe znak Konohy a vzpomněl si na Aiko a pak i na dědu. Dědo! Pomyslel jsem si a podíval se na tebe zle. "Nemohu tu umřít! Musim ještě zjistit, co je s mim dědou ty nulo!" Zařval jsem a pokusil se postavit na obě nohy, ale šlo to těžce. Proto jsem si dal štít na záda a katanou se opíral o zem, abych držel rovnováhu. "Jsi tak ubohej, že musíš kopírovat mé techniky, protože vlastní si nedokážeš vymyslet. Jo promiň! Ty vlastně ani nejsi živej, takže nemáš jak znát další techniky." Trhalo mi srdce, že musim takhle do bratra rýt, ale nedalo se dělat nic jiného. Já prostě musel přežít.

Aiko

Netušila som, či majú démoni rovnaké telo ako ľudia no na to som momenálne nemyslela a automaticky som ho kopla medzi nohy.
Ach, čo ma to napadlo... povzdychla som si beznádejne a snažila som sa vydržať tlak a bolesť... Už-už som myslela že to budem musieť vzdať no pomyslenie na Daisukeho mi dodávalo energiu a bola som odhodlanejšia, nemienila som len tak ustúpiť...

???

Hlasitě jsem se zasmál ,když říkal ,že nemůže umřít. Nefnukej mi tu. Ted se soustřed na to jak tě zabiju a zničím a né na "dědu" zařval jsem dvojím hlasem a tys pomalu viděl jak se mě zmocnil rudý blesk ,ale bylo to něco jinýho než u tebe měl jsem krvavé rudé oči a tekla mi znich krev ,moje plet byla bledá a bílá jako sních , moje krvavé vlasy lehce probliki červenou barvou a na rukou se mi oběvili kravavé škrábance a to i na hrudi ,kde jsem začal krvácet. Znám jich víc než si myslíš znám celou knihu technik Shiritsu ! Zařval jsem opět rudým hlasem a ted už si mě vůbec nepoznával ty krvavý škrabance ty oči ,už jsem nevypadal jako tvoje dvojče ,ale šílený rudý blesk nikdy si ho takhle neviděl. Sebral si mi život ! Ale já si ho vezmu zpátky ! Zařval jsem a po mé kataně stékala moje vlastní krev z otevřených ran,škrabanců, který sem i na té ruce otevřeli čepel katany celá zrudla a začla jiskřit pevně jsem se rozmáchnul a hrotem jiskřící katany jsem ti mířil na hrud nebyl si nějak krytý a byl si pro mě snadná kořist ,před očima ti zajiskřila katana a tys veděl ,že to nijak zastavit nemůžeš , cítil si tu sílu v těch bleskách jak škrtá o tvoje tělo ,ale nezranujetě cítil si jak v tom je ohromná síla ,kterou si viděl poprvé vživotě ,jako kdyby ti ta síla mohla pomoct ,ale zároven tě zabít , ty blesky tě pomalu začly zalívat a svět se před tebou zesvětloval ,až si viděl bělmo a poslední tvůj pohled byl jak tvoje dvojče ovládá rudý blesk v nějaké formě a míří k tobě katana ,která to hodla ukončit a pak si cítil jak všechno zmyzelo cítil si jak tě něco něco teplého nahodilo a ucítil si jak ta síla Rudýho blesku koncentrovaná na tebe zmyzela a tobě se vracel zrak a ,když si opět uviděl ucítil si už chladnou šedou čepel u svého hrudníku a ta teplá látka byla ,krev ,kterou si měl po celé hrudi ,ale tvoje nebyla ,když si se kouknul před sebe viděl si ,překvapený obličej svého bratra nebo spíše šíleného rudého bleska a z jeho hrudi směrem vzhůru trčela stříbrna a od krve posetá katana. A pak tvoje dvojče zakašlalo a vykašlalo spoustu krve a uvolnilo svaly uslyšel si jak katana spadla na zem a cinkla čepelý o kámen. Ještě se ze mě sem tam jiskřilo ,ale najednou někdo zamnou vytasil další katany a mnou prolítly další 4 a Daisukeho nahodila další čerstvá krev, Někdo mi probodl důležité orgány a mé vlasy se začly zkracovat a nabýrat původní barvu ,moje plet byla opět živá a trochu opálena , mé bulvy zpátky zbělali ,ale to co mi zůstalo byly otevřené škrábance po celém těle neměl jsem sílu se udržet na nohou ,ale ještě jsem předtím musel něco udělat natáhnul jsem ruku a dal jsem ti jí na hrud ,byla celá od krve ,ale na tom ted nezáleželo. Daisuke , ty si ten pravý , pravý dědic schopností. řekl jsem a sice jsem měl koutky tváří od krve ,ale usmál jsem se a zadíval jsem se na tebe soucitným pohledem. Tys ucítil hřejíví pocit a jeho ruka zajiskřila po rudém bleskovi a ten se vrátil po jeho ruce do tebe ucítil si jak si nabral svoji starou sílu ,ale cítil si ,že rudý blesk je strašně unavený a nemůže ,ani mluvit ,ale cítil si ještě něco pomyslný spouštěč ,jako si ho měl dříve když si mohl ovládat libovolně rudého bleska i ted si ho cítil ,a najednou si měl pocit ,že to máš celý pod kontrolou. A pak mojí rukou proletěli ještě bíle paprsky a ty se přesunuli do tvé hlavy a najednou si opět přestával vidět a viděl si zase bělmo ,poslední co si slyšel bylo. "Moje část dohody." a cítil si jak z tebe upustil ruku a spadnul na zem mrtvý ,ale to si ho neviděl měl si bělmo před očima a nemohl si ovládat svoje tělo a najednou se před tebou vybarvoval svět ,jiný než si znal.

Viděl si vysokého může jak drží díte v náruši ,bylo malé , bylo to ještě miminko. Tys stál na druhém břehu toho jezera ,ale nikdo tě neviděl ,byl si jako duch pozorující dění ,nemohl si se hábat jen pozorovat. Ten muž stál u břehu řeky a jednou rukou tě držel u těla a druhou přidržoval vetší proutěný koš. Bylo mu kolem 19 let a měl rudé dlouhé vlasy svázané do copu. Na boku dřímal pár katan a vedle něho leželo spousty ostatních katan ,stejných jako má on. Přisunul vetší košik blíže k sobě a zabalené Miminko umístil do proutěného koše a k vedle něho rozsázel spousty katan , poznával si je byly to přesně ty ,který si vlastnil a pak pustil proutěný košík a voda tě táhla po proudu muž vstal. Sbohem můj synu ,avšak nikdy nezapomenu. řekl a nevipadalo to ,že by projevil větší cit ,ale na jeho očích to bylo vidět. Pak se kouknul směrem přímo na tebe byl to tak blbý pocit ,jako kdyby tě viděl ,ale pak odvrátil pohled otošil si a odkráčel pryč.

Jak odkráčel pryč ty si se vznesl a opět si viděl bělmo ,ale během vteřiny si opět uviděl stál si mezi stromy a pozoroval si malou výseč ,viděl si jak tam čeká nějaký zahalený muž ,který měl plášt Akatsuki. seděl na kameni a na někoho čekal a pak si tu osobu uviděl ,byla to ta samý jako si viděl před pár minutama ,ale byla o něco starší. Viděl si jak rudovlasá osoba s tou druhou o nečem mluví ,ale neslyšel si co ,až pak si něco uslyšel a to slova "Akatsuki" a "Andoru Shiritsu" tak se představila rudovlasá osoba ,konverzace netrvala dlouho. Oba spolecne odešly pryč a pak si celou minutu sledoval malou vyseč kde nikdo nabyl ,ale pak si uviděl jak na to místo přiběhla osoba ,který si klekla na místo přesně tam ,kde byl Andoru ,poznal si jí okamžitě ,sice byla mnohem mladší než jí znáš ,ale ty rysi se nedali zapřít byl to tvůj Děda. Klečel na tom místě a brečel ,brečel protože veděl že ho nikdo nepozoruje ,spitovla svoje svědomí ,nechtěl to dopustit ,ale netihnul to. Pak se ti oběvilo známé bělmo a během 3 vteřin si se vrátil do svého těla.

Zamotala se ti hlava a tys skoro upadl ,ale a tvoji ruku tě chytnula nějaka osoba a pak už si jí zaostřil ,okamžitě si jí poznal byl to Neyro.

--

Aiko -> To co si udělala byla jednoznačně podpásovka ,démon protočil očima a pustil tvou ruku s kunaiem i s tou pěstí a spadnul na kolena před tebe ,sklopil hlavu a snažil se přežít to co si právě udělala. Měla si bizardní šanci.

Masao -> Točil si s hákem a to byla dost dobrá obrana ,první demon se nemohl hýbat a schytal to přímo ,až se skácel na zem. Druhý ten to zautočil na tebe to očekával a uhnul včas ,ale zastavil se před tvým rotujícím hákem a přemýšlel jsem co udělat ,ale nebylo času na zbyt. Moje tělo obalil Doton a pomalu jsem natahovla ruku ,až jsem se střetnul s hákem ,který měl obří rychlost měl na sobě i lístek a ten okamžitě vybuch. Hák se dost raatně spomalil o mou ruku ,kterou mi utrhl ajá zavřiskal naštvaností, Lístek mi naštěstí neudělal nic to spíše tobě stratil si koordinaci jak při střetu ,tak při vubuchu lístu ,musel si se začit motat a nekontrovatelně ovládat hák, já jsem mezitím přešel ,až k tobě a vytáhnul jsem kunai a seknul jsem po tobě

Daisuke

Uviděl jsem, že můj bratr se kompletně změnil. Celé jeho tělo prošlo uplnou změnou na Rudého bleska. Už je pozdě, docílil jsem jeho přeměny, ale stejně tu zemřu. Pomyslel jsem si a už jen smutně sklopil hlavu směrem k zemi.



"Sebral jsi mi život! Ale já si ho vezmu zpátky!" Uslyšel jsem když jsem zvedl hlavu a uviděl jsem masivní množství blesků a hrot katany, který mířil přímo na mě. Pak jsem však přišel o zrak a jen jsem cítil chlad a teplo. Tak takovéhle to je? Takové je umírání? Pomyslel jsem si, ale v tom jsem zase uviděl. Nebyl jsem mrtvý a ani ta krev nebyla moje, byla mého bratra, který padal k zemi. Bratře? Pomyslel jsem si a podepřel mu hlavu svoji rukou. "Promiň, že jsem ti říkal ta slova, nechtěl jsem, ale nebyla jiná možnost." Řekl jsem, ale to už se mě dotkl a řekl, že plní svoji dohodu.
Najednou jsem se objevil na nějakém podivném místě a uviděl muže s dlouhými rudými vlasy a hromadou katan u sebe. Ale pak jsem také uviděl malé dítě. Nejdříve jsem to nechápal, ale pak mi došlo, že je to můj otec a já. Jen tak mě opustil a dal mi s sebou jen několik katan. Nemohl jsem tomu odolat, musel jsem uvolnit několik slz. "Tati!" Zařval jsem když se na mě podíval, ale v tom už jsem byl zase někde jinde. Byl jsem na podivném místě, kde se setkal nějaký člen Akatsuki s mým otcem a v tom mi to všechno došlo. Můj otec je členem Akatsuki? Pomyslel jsem si, ale najednou tam byl můj děda. To mě zase vrátilo do mé předchozí bojové nálady.

Neyro? Pomyslel jsem si nechápavě. Probodnutý můj bratr několika katanama vysokou rychlosti. To byl Neyro! Pomyslel jsem si a prudce se zvedl, protože jsem byl neskutečně rád, že vidím Neyra. "Jak?" Vypadlo ze mě nechápavě a pak jsem větu dokončil. "Jak je možné, že jste zase tady? Jak jste věděl, že potřebuji pomoct?"

Aiko

Na nič som nečakala, otočila som sa smerom naňho a zabodla kunai do jeho záhlavia. Zasekol sa tam a tak som si musela pomôcť druhou rukou aby som ho vytiahla.
Wau... ono to vážne zafungovalo... uškrnula som sa a pozrela sa okolo seba. Všetci bojovali a ja som stále netušila čo je s Daisukem.
Čo teraz...? povzdychla som si.

Neyro(Nuramon)

Lehce jsem se zasmál ,ale v dobrým posadil jsem se na jeden z větších kamenů kolem jezírka. Veděl ,že si tu od začátku ,ale démoni mě nechtěli pustit nebo spíše chakra té brány mě držela. řekl jsem ti mile jako vždy ,v očích jsem měl klid a radost byl jsem rád ,že tě znova vidím. Pro tebe to byla ,ale další otázka jak to ,že tedy se za tebou dostal. Pak jsem ,ale sklopil hlavu. Omlouvám se ti Daisuke , Omlouvám se ti z celého srdce. řekl jsem a tys viděl jak mi ukápli 3 slzy na zem a další. Neveděl si ,ale zaco se ti omlouvám ,ale nestihl ses zeptat dřív jsem zase začal mluvit. Veděl jsem ,že ten poražený bude prokletý a spjatý vodopádem ,takovou moc v sobě má a veděl jsem ,že vodopád má v sobě něco démonického ,proto jsem tam šel já a né on , kdyby jsem toho z Akatsuki tehdá zabil byl by on na mém místě a ta brána by patiřla je mu né mě. řekl jsem ti smutně a všechno to vyznělo ,jako kdybych měl v plánu zemřít ,abych ohránil bránu. "Nepřestávej věřit , Ty největší zázraky se dějou když to nejmín čekáš" řekl jsem nakonec a ty sis vzpoměl ,že todle jsem ti řekl před moji smrtí ,nebo spíše ,než moje duše odkráčela do vodopádu. Odpust mi. řekl jsem nakonec a podíval jsem se na Daisukeho. Na jazyku jsem měl ,ale další věci co jsem mu chtěl říct

--

Aiko -> Povedlo se ti nepřítel mrtvý padnul k zemi a na tebe už nikdo nemířil viděla si jak ještě ostatní bojují , měla si možnost se ted dostat k vodopádu kvůly Daisukemu a nebo někomu pomoct

Daisuke

Byl jsem u něj a nechápavě hleděl do jeho očích. Viděl jsem tam to co jsem viděl už dříve. Byl to dobrý pocit zase vidět svého senseie, ale věděl jsem - nebo si teda aspoň myslel, že není živej, jen na tu chvíli kdy jsem v moci vodopádu. Pak se mi však omluvil a já nevěděl proč, jenom jsem viděl ty kapky jeho breku. Pochopil jsem, že to bude asi něco velkého, když kvůli tomu i brečí, ale v tom mi to řekl a já chvíli měl kamenný výraz, ale pak jsem se usmál. "Sensei, když jste umřel, tak jsem na tom byl opravdu zle, ale nyní už to chápu. Uznávám vás za to co jste udělal. Obětoval jste sám sebe pro dobro vesnice, tak chci jednou umřít i já. Už nechci být Raikage, máme dobrého Raikage. Já chci být sensei, jako jste byl vždy. A já to dokážu, tomu věřte!" Řekl jsem s úsměvem.

Aiko

Zostala som stáť na mieste a prezerala si bojujúcich. Nepoznala som nikoho z nich... V živote som ich nevidela a netušila som ako bojujú.
len by som im prekážala, netuším ako s nimi spolupracovať... skonštatovala som po krátkom rozhodovaní sa čo urobím a rozbehla som sa s kunaiom v ruke (ak by predsa len niekto útočil) k vodopádu, k miestu kde zmizol Daisuke ale do vody som zatiaľ nešla. Prezrela som si hladinu vody a spustila som sa na kolená.
Kso, Daisuke nesmiem sa o teba báť... verím ti, dattebayo....

Masao Karuto

Na nic jsem nečekal a hned po střetu jsem hák pustil a výbuch mě přesto trochu vyvedl z rovnováhy a proto jsem úmyslně spadnul na záda zrovna ve chvíli kdy po mě seknul ten démon. Hned jak by promáchl tak bych proti němu vyrazil obouma nohama a pokusil bych se ho kopnout tak silně jak by to jen bylo možné.

Masao -> Skočil na tvůj bizardní trik a zapotácel se dozadu ,málem zakopl ,ale to nebylo potřeba najednou jím projela menší mačeta ,která patřila Hirsako ta mačetou trhla do strany a tak ho uplně vyřadila na tebe vystřiklo pár kapek krve,byl od tebe dál. Hirsako si prohodila černýma vlasama a promáchla Mačerou pár krát dopředu. Nemáš zač. Řekla pohodově , viděl si jak všichni dobojovali a zbavili se svých nepřítal dorazili i Himashi a Neomi všichni se u tebe přeskupili ,jelikož Aiko byla u jezírka. Démoni byly mrtvý ,až najednoho na Takerua.



Mizuki vs Takeru

Na pohled to byl impozantní souboj Mizuki celý zlatavě zářil a v pravé ruce měl nádherný velký stříbrný meč s nějakým nápisem jména na čepely , a v levé měl byč se zlatou zášitou. Jeho tetování se prodloužilo na záda a pokrili ho jím. Očí i s bulvy měl stále zlaté a vypadal strašně děsivě ,ale i nádherně. Zato Takeru Hořel jako pochoden a obklopovalaho temnota v ruce měl nádhernou dlouhou tyč (viz. obrázek na str.3) ,máchal sní jak jen mohl a bojoval s Mizukim ,jako rovným ,najednou se rozhládnul kolem sebe a viděl ,že jeho armáda démonů je mrtvá v chvilku Mizuki využil a praštil bičem tak ,aby ho celý obtočil Mizuki a Takeru si ted na 50 cm koukali do očí a oba pěnili ,Takeru nebyl ,ale až tak bezbraný jeho plamen začal sice pohasovat ,ale zase se koncentroval do hole ,kde se tvořil velká koule ,Mizuki byl tak zabraný do drcení Takerua ,že si nevšiml ,že vedle něj vytváří velkou ohnivou kouly a najednou se za ní ohlídnul , zahlídnul jí koutkem oka ,ale to už bylo pozdě vystřelila zvnitřku kola na jedné straně tyče a trefila Mizukiho a ten se kutálel i snía byč povolil Takeru byl tedy volný ,ale ohen už nehořel vypadalo to ,že vypotřeboval podstatnou část síly oplívalyho černé plameny a on se usmíval. pomalu mířil k ležícímu Mizukimu ,který si uhasil spodel kalhot ,ale tričko naněm schořelo ,ale jeho sluneční skořápka ho ochránila před popáleninama ,právě ted vyniklo jeho zlaté tetování přez celé záda a prsa. Vstal a odhodlaně se kouknul na Takeruka. Vzdej to ,démone. Je pozdě. Řekl Mizuki a usmál se vymršetil svoje ruce nad hlavu a tlesknul. Pod tím tlakem se oběvila malá tlaková vlna ,ale nijak nikoho neohrozila ,ale pak jsme pocítili paprsky slunce viděli jste jak ta tlaková vlna ničí všechny mraky na obloze a během chvilky se rozzářila obloha a slunce spokojeně svítilo. V tudle chvilku si Takeru uvědomil ,že je pozdě a pomalu ustupoval. Todle není všechno , MY se vrátímě i s mým Otcem ! A to bude váš konec. Řekl a hrozivě se zasmál pak ho sežehly jeho vlastní plameny a on zmizel. Všichni se koukly na Mizukiho a zatajili dech. Usmíval se ,ale už tolik nezářil jeho meč a byč se proměnili v prach a on padnul na kolena a pak na břicho jeho tetování se rozdrolilo a zmyzlo ve větru ,jeho oči zeslábly a byly bílé jako smrt ani čočka nebyla k nalezeni. Padl k zemi a nehýbal se. Celá krvavá trojka se k němu rozeběhla ,aby zjistila co se děje. snažili se ho otočit ,ale jeho tělo nešlo, rychle zjistili tep a usmáli se. Dýchal

Neyro

Usmál jsem se. Děkuju Daisuke , Děkuju. Řekl jsem štasně a objal jsem ho tys najednou zacítil jak ti slunce hřeje na kuži ,a když si se kouknul nahoru, pronikal temnotou k tobě malý svit a ohříval tě. Už je po všem , každý splnil svoji ulohu a porazili je. Řekl jsem mu jako kdybych tam celou dobu byl. Pomalu jsem odstoupil od Daisukeho. Nikomu neříkej ,že tu jsem a žiju. Při posledním slově jsem se trošku zasmál. Řekni jenom Raikagemu ,že plán vyšel. Bude štastný. Tadle věta tě mohla zarazit. Když se všichni k tobě otočej zády , tak mě tu vždy najdeš ,ale jen v té nejhorší chvili a sám. Řekl jsem a pak jsem dodal. I my tu máme pravidla. Začal jsem pomalu mizet stejně jako s vodopádem ,ale viděl si jak se mi vlní rty a uslyšel si ještě něco málo. Až sám budeš , mé dědictvý do ruky vem a řekni mé pravé jméno jméno. Pomalu jsem natáhnul ruku a to už jsem mizel a moje natažená ruka jako poslední a v té natažené ruce na dlani byl krásný červený rubín o průměru 5 cm a kolem něj bylo železo a ze železného kruhu do ,kterýho byl rubín zasazen , mířilo kolem dokola simetricky 5 zubů na první pohled to vypadalo starodávné a jako klíč k nečemu. Nikdy nebudeš sám. řekl jsem a to už zmizel celý tendle svět a ty si omdlel a pomalu si se tvé tělo vynořovalo v jezírku a ty si se probral na hladině jezírka a zíral si přímo do očí nakloněné Aiko.

Masao Karuto

Díky...ale mohl jsme ho zvládnout sám,...povzdechl jsem si a Zadíval jsem se na souboj těch dvou. Po celou dobu souboje jsem si v duchu říkal komu budu fandit a s akždým úderem se to měnilo. Když ten démon zmizel a Mizuki padl na zem tak jsem jako všichni byl hned u něho. Když se zjistilo že dýchá tak jsem řekl. Démon zbaběle utekl z ringu a tudíž je diskvalifikován, Vyhrává Mizuki-San!řekl jsem a uchechtl se. Ale nejspíš bysme ho měli odnést do nemocnice...řekl jsem a otočil se k němu zády. Ale kudy to je...řekl jsem potichu a poškrabal se na hlavě.

Daisuke

Pozorně jsem ho poslouchal, nechápal jsem jakto že ho zase vidim, ale prostě jsem byl neskutečně moc rád. Pak mi řekl, co mám vyřídit Raikagemu, ikdyž jsem to nechápal. "Vyřídim mu to hned, jak se odtud dostanu, to mi věřte." Řekl jsem s radostí, ale to už začal Neyro mizet a dal mi jakýsi přívěsek, který jsem si hned dal na krk, kde jsem měl i přívěsek se znakem Konohy od Aiko. "Děkuji vám za všechno." Řekl jsem v poslední chvíli, ale to už Neyro zmizel a já se začal probouzet na kraji jezírka, při čemž jsem před sebou viděl Aiko. Bylo to dost utěšující, protože jsem nevěděl, co se tady nahoře děje a tak jsem si nebyl jistý, zda uvidim Aiko vůbec naživu. Ale byla tu a koukala se mi přímo do obličeje, což mi hned vykouzlilo úsměv na tváři. Chvíli jsem zavíral a otvíral oči, abych viděl zase ostře, protože z omdlení se někdy rozostře zrak. Pak když už jsme ji viděl zase normálně, tak jsem se zeptal "Už je po všem Aiko?"

Aiko

Najskôr som sa zlakla, že sa Daisuke len tak odrazu objavil predomnou no konečne som si mohla vydýchnuť- bol v poriadku.
Daisuke-kun! zvolala som nadšene a jemne ho objala a potom hneď pustila.
Ano je po všetkom, dattebayo... odpovedala som mu na otázku a popritom sa postavila a podala mu ruku aby som pomohla vstať aj jemu.
Eeto... A kde si bol vlastne ty...? spýtala som sa ho potichu s trochu smutnejším tónom, pretože som predtým vôbec netušila čo sa s ním stalo a či ho ešte uvidím. Ale teraz bol opäť tu pri mne, takže som bola šťastná.

Daisuke

Pomohla mi se dostat na nohy a řekla mi, že už je po všem, byl jsem rád. "Jsem rád, že jsi v pořádku Aiko." Řekl jsem ti a pak se porozhlédl. "Nějakym způsobem sjem se dostal do pole té brány a tam svedl souboj s mym nenarozenym dvojčetem, vyhrál jsem. Ale vyhrál jsem způsobem, že takovym nechci, musle jsem na bratra být zlý a to si nezasloužil." Řekl jsem smutnym tónem, ale o svém senseiovi se radši nezmínil.

Mizuki a Krvavá trojka

Krvavá trojka zvedla Mizukiho nad sebe a pomalu šly sladěně do vesnice Himashi se usmál na Masaa ,když kolem něj procházel a řekl. "Tudy , jsme tma za pár minut. Ted už je brána v bezpečí." řekl ti a všichni šly dál , předpokládali ,že se nim Daisuke a Aiko přidají.

Byl to náročnný den ,ale také byl dost vyčerpávající. Kumo uspěla v obraně a každý se něčemu přiučil. Když jste se vracelý do vesnice tak vás ohřívali paprsky slunce ve ,kterých byla kapka chakry z pozůstatku Mizukiho bylo to příjemné a když jste přišly k bráně vesnice už tam čekal Kage (Pište do vesnice).