Sjednocení týmu 2

Montaro Yuurinshi

Lehce jsem sebou trhnul když se předemnou oběvil ninja , byl jsem ostražitý a málem jsem skočil do bojového postoje , ale to ,že mě nazval Modrým drakem mě uklidnilo a já jsem se usmál. Hned anto ,ale přišlo zaskočení , když mi řekl ,že se ruší mise. Automaticky jsem zahrabal do kasy kolem pasu a vytáhnul jsem balíček ,který jsem mu předal. "Tak tedy přeji ti hodně štestí." Řekl jsem vlídně a usmál jsem se na něj. Sendokage ? A on přišel zamnou ? To zní zajímavě. Řekl jsem si sám pro sebe a to už jsem ho v dálce viděl jak přichází pomalu jsme se naněj otočil. "Sendokage-sama?" Řekl jsem a poklonil jsem hlavu jako na důkaz pocty a ucty k němu. Pak jsem nachivlku stuhnul ,ale ani to mě neodradilo. "Důležitou věc ?" Zeptal jsem se spíše sám sebe nahlas a čekal jsem na Sendokageho

Sendokage

Pousmál jsem se, jak se zeptal na to, zda je to důležitá věc. Dělo se něco, co se jako důležitá věc dalo brát, ale také né zase jako tak extra věc, kvůli které se musela zrušit mise. Pravděpodobně jsem nevěděl, že ti zbývá necelý měsíc života, podle toho, co ti řekl Jin a tak jsem jistě přišel s něčim jinym. Přešel jsem k tobě blíže a poskládal pečetě. Najednou se z mých nohavicí začal valit sníh, který se kolem nás ve větru začal prudce točit, až jsme kolem sebe neviděli nic jiného než jen bělobu.
Najednou jsme se objevili na jakési hoře. V dálce jsi uviděl Suichugakure a také v dálce bylo možné vidět dalších pár malých vesnic. Byli jsme na docela vysoké hoře, kde nebylo tolik prostoru. Ale ve chvíli kdy jsi se otočil, tak sis všiml, jak u jakéhosi pomníku, který byl uplně mohutný, stojí Suizu. Já mezitim přešel k Suizovi a když jsi se k nám přiblížil, tak jsi na tom obřím pomníku uviděl všechna ta jména, bylo jich fakt nespočet. U posledních jmen jsi viděl třeba "Suizu Yuurinshi" "Utakata Kentiri" "Valentine Hanirushi" a spoustu dalších známých jmen. "Montaro poklekni před námi." Řekl Suizu a ikdyž to nebylo zcela jasné, tak ti pomalu mohlo dojít k čemu se chýlí.

Montaro Yuurinshi

Bylo to napínavé a hlavně jak jsem zjistil Sendokage se choval dost tajemně , nezbývalo mi nic než čekat jak se to vyvina , byl jsem napnutý a nepolevoval jsem ,ani když Sendokage udělal techiniku ,která se nás zjevně snažila dostat nějak pryč , a nebo do uzavřeného prostoru kvůli diskrétnosti. Kolem nás bylo bílo , jako v nějakém snu ,ale to hned přestalo oběvili jsme se na nějaké hoře a brzo jsem poznal co to bylo zač byl odsud krásný výhled a nejspíš tento vrchol byl považován za důležité místo a hned mě to utvrdilo , když jsem viděl ten pomník , na kterým mi zůstali oči stát a hlavně když jsem viděl poslední 3 jména. Utakata Kentiri neznal jsem ho přímo , ale samozřejmě ,že jsem o něm slyšel. Vždycky jsem rád poznával nové silné lidi , ale stímto jsem ještě tu čest přímo něměl , jenom pár slov když jsem ho potkal u kageho. No a pak jsem zabrou sil na mě už hodně známá ména bylo tam jméno Sendokageho a Jméno pro mě nejbližší osoby. Byl jsem poctěn , že jsem tu vůbec s těmito osoby byl. A pak mi řekl ,abych si poklednul na jednu stranu mi došlo ,že ninja by pokleknul ,ale to bylo asi jedno % ze 100 , Pokledknul jsem před Suizem. "Ano Suizu-sama." řekl jsem poctěně a dal jsem najedvo ,že pokleknutí mi hrdost neztrhne. Byl jsme napjatý a čekal jsem na jeho další slova.

Sendokage

Pousmál jsem se a stoupl jsem si před tebe. "Zřejmě ti již došlo o co se jedná, takže to nebudu dál protahovat a řeknu ti přesně o co zde jde. Jsi momentálně na hoře Rozsudku, kde byli všichni jounini ze Suichugakure. Již ti došlo, že se jedná o tvé povýšení." Řekl jsem ti a pak se pousmál a předal slovo Suizovi.



Suizu

Přešel jsem blíže k tobě. "Za svůj život jsi zažil mnoho bitev a poznal hodně lidí, kteří dnes již nežijí. Otevřel jsi našemu klany oči a navrátil do nich čest a sílu. Dokázal jsi přesvědčit světového zločince, aby ti pomohl a pochopil jsi jeho myšlení. Také jsi hodlal ztratit svoji čest, aby jsi pomohl příteli ve vězení, když jsi mu věřil, že je nevinný. Nikdy jsi nezažil uplně kompletní tým a vždy jsi byl odkázaný jen sám na sebe nebo libovolně potkané lidi. Timhle všim jsi ukázal, že jsi silný ninja a lidé tě budou vždy uctívat. Tvé jméno i tvá přezdívka bude navždy zapsána do dějin ninja světa a zařadíš se mezi naše řady. Tvá cesta ninji právě teď začíná nabírat obrátky a všechny těžké boje teprve přijdou. Budeš moct ukázat jak silný ninja jsi a jak dobře se dokážeš zapsat do celosvětových dějin." Řekl jsem ti a pak mi Sendokage podal jakousi modrou tyčku, která byla dlouhá, jako klasická propiska. "Povstaň a zapamatuj si tento den, jako den kdy jsi naposledy musel před někým pokleknout, protože teď! Teď už se budou tvý nepřátelé klanit před tebou a prosit tě o slitování! Vítej mezi náma, jounine Modrý draku ze Suichugakure, Montaro Yuurinshi." Řekl jsem nadšeně a natáhl před sebe dlaň, kde byla ta modrá tužka. "Uchop tuto tyčinku."

Montaro Yuurinshi

Klečel jsem a usmával jsem koukal jsem se Sendokagovi do očí. Hora rozsudku , zní to strašidelně. Řekl jsem si a lehce jsme se pousmál. A pak zminil moje povýšení , né že bych si to nemyslel ,ale chtěl jsem se nechat překvapit a todle potvrdilo moje nejlepší usudky , pak se slova uchopil Suizu a já jsem se mu s radostí kouknul do očí a poslouchal jsem jak fázoval moje počínání jako Ninji. Poslouchal jsem ho a každé jeho slovo jsem si přemýtal v hlavě a opakoval jsem si ho. A pak to dopověděl. Jounin , přemýtnul jsem si v hlavě a usmál jsem se , hrdě jsem povstal a kývnul jsem hlavou a kouknul jsem se hrdě jak na Suiza pak na Sendokageho. "Nezklamu vás , a vždycky budu stát po vašem boku ,jako spojenec a budu sdílet vaše názory. A vše co se týká Suichugakure. Můžete se na mě spolehnout Sendokage -sama." řekl jsem hrdě tato slova byla spíše mířena na Sendokageho. A vzal jsem si tu modrou tyčku. Kouknul jsem se na Suiza , který se roho opět ujal a i jemu jsem věnoval pár slov. I když prakticky od ted by to měl být můj Senpai , stejně jsem si neodpustil příponu -sama a vždy to tak pro mě bude. "Suizu -sama .... Děkuji vám za všechno co jste pro mě kdy udělal a doufám ,že vás nikdy nezklamu." Pak jsem pevně uchopil tu tyčku a čekal jsem na další povely , i když jsem tušil co bude následovat.

Suizu

Já i Sendokage jsme se usmáli a pak poodstoupili od té velké desky a ty sis všiml, že poslední vyryté jméno je Montaro Yuurinshi. Došlo ti, že stačí tu tyčku uchopit a ona tě sama pomocí chakry zapíše na tu desku. To už si tu tyčku vzal do ruky a zastrčil ji do pouzdra na zádech. "Ale to není vše Montaro. Chci tě ještě o něco požádat." Řekl jsem, ale tebe asi ani nenapadlo o co by mohlo ještě jít. Přeci jen nic lepšího kromě kage už asi není. "Chci tě požádat jestli by jsi se nestal mým zástupcem klanu Yuurinshi. V klanu k tobě lidé uchovávají respekt a úctu, což je ideální pro mého zástupce. Bereš to?" Zeptal jsem se a čekal na reakci.

Montaro Yuurinshi

Překvapeně a s užasem jsem sledoval svoje jméno na tom velkém památníku , byl jsem na sebe pyšnej , byl jsem rád ,že jsem to zvládnul a ,že jsem se dostal takhle daleko , všechno ty mi pomohlo na nákou dobu zapomenou na moji kledbu. Byl jsem rádza přítomnost a budoucnost jsme si neplánoval z užasu a přemýšlení mě vytrhl Suizu. Bedlivě jsem ho poslouchal a pak jsem zustal přikovaný stát , byl jsem překvapený a štastný zároven , říkal jsem si ,že todle bude nejspíš můj nejlepší den života , i když ten se určit nedá , ale tolik radosti a štastných okolností co se tu sešlo v tento den je něco pěkného , jenom to mu chybí jedna věc , a to Hiyori , začlo se mi opět ztýskat po jejích narážkách. "Kežby todle slyšela a veděl Hiyori ..." řekl jsem a když jsem to dořekl tak jsem si uvědomil ,že jsem to řekl nahlas ,což jsem nechtěl a nahodil jsem omluvný obličej. Pak jsem se kouknul na Suiza ,bez starostí a se štastným obličejem. "Děkuji Suizu-sama , Určitě tudle povinnost a funkci beru !" řekl jsem štastně a možná i todle znamenalo pro mě více než to ,že jsem se stal Jouninem. Yuurinshi byl pro mě celý život a myslím ,že nejsem jediný.

Sendokage

Podíval jsem se k nebi a uviděl jsem jak se snesla vločka. "Něco se děje ve vesnici." Řekl jsem a poskládal několik pečetí, při čemž se kolem mě začal točit sníh a Suizu se zeptal, co má dělat. "Jdi s Montarem odsud, ale do vesnice nechoďte, pokud je to Akatsuki, tak musíme Montara držet dál." Řekl jsem a v tom jsem zase zmizel.

Suizu

Teď jsem byl trošku mimo, ani jsem nemohl poděkovat Montarovi, že přijímá tohle břemeno. "Fajn, slyšel jsi Sendokageho. Sice jsi již jounin, ale kageho musíš stále poslouchat, takže co bys řekl na trénink?" Zeptal jsem se tě s úsměvem.

Montaro Yuurinshi

Chvilku jsem byl přikován k zemi." Akatsuki ?!" Řekl jsem naštvaným hlasem ,ale působyl jsem klidně. Kdybych byl někde jinde a dnes nebyl den takový ,jaký byl. Nejspíš bych se naně vrhnul a chránil vesnici ,ale Sendokage měl pravdu zde mě není potřeba. "Neboj te se , jak jsem řekl , ctím vaše rozhodnutí." řekl jsem Sendokagemu oddaným hlasem. A pak zmyzel kouknul jsem se na Suiza. "Ano Suizu-sama. Jestli víte ..." nachvilku jsem zaváhal co mam říct ".... Když jsme bojovali proti Jinovi , tak jsem vypustil všechnu svojí chakru a také svoje pocity a myšlenky , všechno jsem to vypustil a stoudle zbraní jsem zautočil na Jina ,ale neveděl jsem co se pořádně stalo. Co to bylo za techniku ? Znáte jí ? Byla také v té knize ? Jak vypadal? "

Suizu

Dotkl jsem se tě za čelo a objevili jsme se na nějaké louce. Neuměl jsem teleportaci, ale z té hory nebo na tu horu se lzde dostat jen přes jutsu a to umí každý vůdce nějakého klanu v Suichu a samotný Sendokage. "Ta technika, kterou jsi použil je dokonalá verze té techniky, díky které jsi dostal vlastně tu svoji přezdívku Modrý drak." Vysvětlil jsem ti, ale nenechal tě něco říct, protože jsem hned mluvil dál. "Vlastně se ti kolem ruky nahromadil vzduch smíchaný s tvoji chakrou a vytvořilo to okolo tvé pěsti dračí hlavu a okolo zbytku ruky, jakoby jedno křídlo. Asi ti to nepříjde jako dokonalá technika, když má jen jedno křídlo, ale viděl jsem to takhle podruhé v životě. A větší vývoj techniky jsem neviděl, takže toto považuji za uplně dokonalé stádium. Ale kdyby jsi byl bez démona, tak by ti to sebralo dost chakry, takže je to technika opravdu jen na jistotu, pokud s ní mineš, tak přijdeš o ohromné množství chakry." Řekl jsem ti dlouze.

Montaro Yuurinshi

Dokonalá verze ? Pomyslel jsem si. A poslouchal jsem ho dál. "Chápu Chápu." Řekl jsme když domluvil. Dokonalé stádium .... Zamyslel jsem se tam myšlenka se mi líbila , byla to silná technika ,kterou bych se možná mohl naučit nebo spíše naučit ovládat , a mohla by to být moje nová dorážecí technika. Pro souboje , jako je boj s Akatsuki a nebo někým jako je Sazara , démon ,kterýho jsme osvobodil a utekl mi. "Suizu-sama .." řekl jsem a nachvilku jsem se zarazil jelikož mi něco vrtalo hlavou. ".... kdo další ovládnul tuto techniku ?" zeptal jsem se zvědavě a celkem vážně

Suizu

Tuhle otázku jsem čekal, přeci jen by se zeptal každý, když jsem zdůraznil, že jsem ji viděl jen dvakrát a jednou to bylo zrovna u Montara. Podíval jsem se na tebe a chvíli mlčel. Pak jsem však konečně promluvil. "První u koho jsem ji viděl byl můj sensei, snažil se mě ji naučit, ale já měl talent na gravitační techniky, které ani tak moc nejsou spojeny s Yuurinshi klanem. Furt mi kladl na srdce, že to je snad nejlepší technika našeho klanu a tobě se podařilo ji vytvořit, což je naprosto neuvěřitelné." Řekl jsem ti, ale zakroutil hlavou, jakobych měl na senseie trochu i špatné vzpomínky.

Montaro Yuurinshi

Takže , váš sensei. Řekl jsem si a pousmál jsem se. Pozorně jsem se ho poslouchal a kleknul jsem si do trávy. Trošku jsem se zasmál , když řekl že mu klade na srdce ,že to je jedna z nejlepších technik , pro mě to znělo melodramaticky a trochu jsem se zasmál. Počkal jsem až domluví a začal jsem se ptát. "A víte jak se ta technika dá trénovat ?" zeptal jsem se a pousmál jsem se.

Suizu

Měl jsem mu v plánu odpovědět, tak že mu tim asi zkazim veškeré naděje, ale nedalo se nic dělat, nechtěl jsem mu zase dávat falešné iluze, které by ho pak naštvali asi ještě víc. "V tom je právě ten háček, nejde se ji naučit. Proto ji sensei nazýval Boží ruka. Byl ještě věřící, takže když zjistil, že se nedá naučit, tak ji bůh sešle jen když jsi emočně nebo fyzicky hodně v koncích." Řekl jsem, ale pak jsem dodal. "Pokud se to dá naučit, tak nikdo neví jak." Dodal jsem.

Montaro Yuurinshi

"Nejde naučit ?" řekl jsem si pro sebe , Suizu mě stavěl do těžký situace a já jsem hlasitě oddechl , ne znepokojením ,ale zamýšlením. Suizu mě stavil do takové situace ,kde jsou na místě i bohově , stavěl mě mezi věřit na vyšší moc a nebo věřit v to co znám. "Víte sensei , nikdy jsem si nedokázal představit ,že by něco jako vyšší moc existovali , jenomže náš klan nějak vznikl a z pověr to nejspíše nebylo a také tu jsou démoni , jednoho jsem dokonce propustil na svobodu. Akatsuki na tydle věci věří , a když jsem bojoval stím uchihou , nepřišel mi jako blázen. Pokud opravdu něco takového existuje a bdí to nad naším klanem. Pak se stímto výsledkem budu muset spokojit." řekl jsem a pousmál jsem se.

Suizu

Usmál jsem se na tebe, protože vim, že je hodně těžké vybrat si zda věřit či ne. "Víš každý člověk by měl v něco věřit. Ať už je to vyšší moc nebo jen nějaký cíl, který chce splnit. Pokud člověk v nic nevěří, tak ani nemá skoro pro co žít, tudíž je pak lehčí cíl než ostatní. Já třeba v našeho Enkahu věřím, věřím že je někde nahoře a dává na náš klan pozor. Jenže já jsem už starší člověk, takže já zažil ten uplně starý klan, který byl silně nábožný. Teď už z mladších lidí skoro nikdo nevěří." Řekl jsem ti.



???

"Nikdy mě nedostanete jako mého bratra." Zařval jsem a v tu chvíli jsem jen tak zmizel a po mně zůstal jen bílý kouř, při čemž jsem běžel po stromech směrem za světlem, které procházelo skrz koruny stromů. V tom mi kolem hlavy prosvištěl kunai, který se zabodl o strom přede mnou. Znovu jsem se proměnil v kouř a kunai ze stromu zmizel, při čemž se následně zabodl do hlavy jednoho z maskovaných lidí, kteří mě pronásledovali a mrtvé tělo dopadlo k zemi. Už jenom dva. Pomyslel jsem si a znovu se objevil ve svém těle. Když v tom se přímo přede mnou vytvořila kamenná zeď, která vystoupala do výšky přímo ze země. Prudce jsem se odrazil od větve a zeď přeskočil saltem a dopadl na další větev, jenže v tom mě obmotal drát, který mě strhnul k zemi a já dopadl na záda. "Aah." Řekl jsem a vtom ke mně dopadli ti dva. "Máme tě. Za chvíli se setkáš s Jedničkou." Řekli a už mě chtěli udeřit jakousi dýkou přímo do srdce, ale místo toho jsem se proměnil v dým a oni probodli jen bílý dým, který se hned rozplynul a následně jsem se zase objevil za nima. A tomu, který se mě snažil probodnout jsem nalepil lístek na záda a následně ho odkopl k zemi, kde vybuchl a toho druhého výbuch odhodil někam do křoví. Rozeběhl jsem se pryč a na břiše měl krvavou skvrnu, jakoby mě tou kudlou přeci jen trochu škrábnul. Jenže v tu chvíli už jsem zakopl o kus kmene a prolétl křoví přímo na nějakou louku, kde už stál Suizu a Montaro.

Montaro Yuurinshi

"Enkaha ... hm" Řekl jsem si sám pro sebe a Suizu dál mluvil. "Stím věřením souhlasím." Řekl jsem a pousmál jsem se. "Co mi víme, třeba se v těch nejhorších chvílích Enkaha nějak zjeví." řekl jsem a posumál jsem se a pak jsem uslyšel jak zašustilo křový a z lesa k nám na louku někdo spadl z poza lesa a já si hned všimnul jeho krvavého fleku na hrudi , nechvilku jsme si říkal co se tu děje , ale okamžitě jsem vyrazil k němu, v ruce jsem držel kunai jenom z obrany. Pár metrů jsem se odněj zastavil. "Kdo si ??" Zeptal jsem se rychle a prohlídnul jsem si ho jeslti bych ho podle nečeho nemohl identifikovat , přeci jenom kdybyhc veděl ,že je z nějaké vesnice pmohl bych mu hned.

Suizu

Já jsem zůstal stát na místě a kryl Montarovi záda, přeci jen mohlo jít o past, tak byla jistota, že budu čekat vzadu, abych měl lepší úhel pohledu.

Futatsu

Podíval jsem se na tebe svými hnědými oči. Čelnku jsem neměl, ale na pravé ruce u kloubů jsem měl jakoby vytetované dvě čárky. "Jmenuji se Futatsu a nejsem z žádné vesnice." Vypadlo ze mě, ale v tom dopadl mezi nás kunai s výbušným lístkem, který začal hořet. Ty sis všiml jak jsem se proměnil v kouř a rozletěl se proti tobě, při čemž jsem tě strhnul o dva metry dál a v tom se ozval výbuch. Po chvilce jsem se zase zformoval sedíc vedle tebe. Jenže to už z lesa dopadla nějaká osoba v černém oblečení a černou maskou. V ruce měl podivný meč, který zářil trošku modře a když se přiblížil, tak zazářil červeně. "Nevim kdo jste, ale pokud nechcete umřít, tak raději odejděte. Já jsem tu jen pro Dvojku." Řekl maskovaný muž a já se pomalu postavil. Suizu zůstal v klidu stát opodál a čekal na reakci Montara.

Montaro Yuurinshi

Rychle jsem vyskočil na nohy a celkem překvapeně jsem pozoroval Futatsua. Představil se mi a nějak mě nazačal ohrožovat todíž za vetší hrozbu jsem považoval nově příchodího. Pořádně jsem se narovnal a kouknul na Suiza , ten zůstal stát v klidu a nejspíš jsem to ted musel posunout já dál. Stoupnul jsem si letmo před Futatsua a podíval jsem se na toho co vyskočil z lesa a hned nám začal vyhrožovat. "Já jsou Jounin ze Suichugakure no Sato , a dokud se mi neidentifikujete a neřeknete důvod proč ho chcete , tak pak bohužel vám ho nevydám. Futatsu nejspíš sváma nikam nechce jít , takže nejdřív to vysvětlete." Řekl jsem celkem odhodlaně a můj výraz mluvil o všem náký chlápek v černém mě ani trochu nezastrašil měl jsem celkem vážný a neutrální výraz a vítr mi vlál s mými černými vlasy. V ruce jsme měl stále pevně sevřený Kunai , přišlo mi to správně , protože ještě před chvilkou mě tendle týpek ohrozil výbuchem.

Futatsu

"Ten s váma nebude vyjednávat honí mě a mé bratry a sestry už od minulého měsíce. Je jich hrozně moc a likvidují nás postupně, protože máme něco speciálního, co chce jejich šéf." Šeptl jsem na Montara. Jenže to už se chlápek v černém pousmál, což však pod maskou nebylo vidět. Najednou mu z rukávů vyjela jakási lanka, na konci níž měl zavěšený kolíky. Začal s lanky rychle točit a na obou rukou tim vytvářel něco jako ostrou vrtuli, blížil se k nám. "Pokud nechcete riskovat, tak odejděte, já už se o to nějak postarám." Byl jsem asi o rok mladší než ty."

Montaro Yuurinshi

"To je v pořádku." řekl jsem mu a usmál jsme se a pak jsem se kouknul na Suiza. "Běž k Suizovi , a bran te se kdyby nebyl sám." řekl jsem a doufal jsem ,že Suizu semnou bude souhlasit. Počkal jsem ,až k němu dojde a pak jsem udělal pár přešlapů a zhodnotil jsem situaci. Lanka a nakonci háky , no to není moc silné, I když je to ve velké rychlosti , síla toho lanka stejně nemůže být velká. Přestal jse přešlapoval ,přeci jenom už byl blíž. Rozběhnul jsme se proti němu a složil jsem 2 pečetě a zasoustředil jsem chakru do spojených rukou a pak jsem jí vystřelil. "Fuuton: Fukka" Řekl jsem charizmaticky a vklidu , to by ho mělo rozhodit byl to celkmem silný proud větru ,ale npeočítal jsem stím ,že by ho to zastavilo , ale muselo to rozhodit jeho osy a pak jsem přešel ke druhé části ,kde jsem přiskočil na 1 metr nebo 2 metry kněmu , podle toho kolik jsme měl času , než se zase chytne do rytmu točeni. "Kaiten" Řekl jsem opět potichu a roztočil jsem se na jedne noze přikrčen přímo předním a hned jsem vstal todíč jsem jakovy sovji rotující kouly vystřelil proti němu kolem sebe a tím bych měl přeručit jeho dráhu lanka a možná zasáhnout i jeho.

Ninja

Vystřelil jsi proti mně větrnné lano a já se pod maskou pousmál, při čemž lanka se modře zaleskly a v tom jsem větrnné lanko hravě rozsekal točícíma lankama a dál pokračoval na tebe. Nečekal jsem, že použiješ Kaiten, takže jsi mě tim doslova rozhodil a následně i odhodil se škrábanci na těle a přetrhanýma lankama. Dopadl jsem o kus dál na záda a pak se postavil. "Přijdem si pro tebe Dvojko, ale nejdřív najdem Trojku." Zvolal jsem a najednou jsem jen tak zmizel, jakobych byl jen hologram.

Montaro Yuurinshi

Pomalu jsem se narovnal a pousmál jsem se jak zmyzel. Pomalu jsem se otočil a můj první pohled mířil na Suiza , jeslti vůbec souhlasí s tím co jsem udělal. Pak jsem se kouknul na Futatsua a lehce jsem nadzvedl obočí a pomalu jsem k němu přišel. "Tak mluv , Trojka ?" zeptal jsem se. "A kdo vlastně si?" Dodal jsem po tom , ale nechtěl jsem ,aby to vyznělo blbě , tudíž tam byl slyšet přátelský ton

Futatsu

Přišel ke mně Suizu z boku a koukal na mě. Byl jsem ve věku Montara, ale trošku nižší, takže jsem koukal na Suiza trošku ze spoda. Ikdyž na to Suizu nevypadal, tak mi i lehce naháněl strach, přeci jen to nebylo žádné ořezávátko. "Jsem Dvojka, proto se jmenuji Futatsu a na pravé ruce mám dvě čárky, jako dvojka. Pocházim z malého ostrova, který je vzdálený asi 30 kilometrů od jižního pobřeží Lost country. Na tom ostrově žilo asi 30 lidí, protože je to malý ostrov velký asi jako malá vesnice. Byly to tři rodiny a z jedné pocházim." Záměrně jsem neříkal nic víc ohledně toho nepřítele, toho proč nás loví a podobně, protože jsem nechtěl výřit nepokoje, dokud se mě někdo přímo nezeptal. Každopádně Suizu se podíval na Montara, jakoby očekával, že se ještě zeptáš. Bylo vidět, že on by se zeptal, ale chtěl nechat "výslech" na tobě.

Montaro Yuurinshi

30 , malý ostrov ... zpracovával jsem informace a Suizův obličej mi byl jasný , celou dobu jsem to tu vedl spíše já , třeba je to forma nějaké kontroly. " Dobře takže si členem jedné rodiny a kdo ybly ti utočnici ? Nějaká vůdci ? Povídej" Pobýdnul jsem ho a přemýšlel jse nad tím co říká.