Úvodní zkouška(Tsugumi)

Tsugumi

Myslela jsem si, že to bude jednoduché, protože se to vyvíjelo celkem dobře, ale to se ve mžiku zvrátilo a já padla do pasti. Nemohla jsem se hýbat, jenom mluvit a kroutit hlavou. Takže ten orel musí být svolávací jutsu... nebo někdo z našeho klanu, který má aspekt orla, ale o tom pochybuju. Pomyslela jsem si a konečně se nastalo příležitosti, kdy jsem si mohla prohlídnout toho orla z blízka. Pěkná hračka, kde si jí koupil?   Zeptala jsem se a z mého tónu bylo jasně slyšet, že si z něho dělám srandu. Věděla jsem, že to bude mít bolestivé následky, ale já prostě nemohla odolat a musela jsem to říci.

???

Orel se napřímil roztáhl křídla a skoro to vypadalo, že na tebe skočí, ale ten muž zvedl ruku a tak jen zapištěl a vzlétl do vzduchu. Udělal k tobě krok blíže. Pevně tě chytl za čelist. "Holčička je vtipná." řekl a pak druhou rukou ti vytrhl kunai což bylo jednoduché když si sní ani nemohla pořádně hnout. Trhl s tvojí čelistí do strany což mohlo dost zabolet, ale na vyhození čelisti to nestačilo. Odešel pár kroků zpátky, aby si ho nemohla nijak nakopnout. "Řekli mi, že se tu objeví někdo z Arimasu, ale že Kanayova dcera ?." řekl dost tajemně a stál k tobě zády. Obrys jeho postavy zvýraznil oheň, který plál předním. "Todle si užiju." zakončil a chlápek co tě držel dotonovýma rukama trochu cukl.

Tsugumi

Orel si to nenechal líbit a chtěl zaútočit, přičemž jsem přimouřila jedno oko a hlavou cukla do strany. Ten ninja toho orla zastavil a pak mi chytl čelist což následovalo vyražením kunaiem z mé ruky, se kterou jsem stejně pohnout nemohla. Pak s mojí čelistí trhl do strany. *Argh..* zasyčela jsem bolestí a na další větu nereagovala. Ovšem potom co řekl mi dělalo starost. Jestli se...*arg..* jenom dotkne..*arrr..* š mojí sukně, tak uvidíš *arrg..* Řekla jsem s občasnými přestávkami bolesti a čekala co bude dělat dál. Nemohla jsem nic dělat, ale zároveň se mi nechtělo být panáčkem na hraní pro nějakého zrádce vesnice, nebo kdo to vůbec byl.

???

"A kdo tě uslyší??" Zeptal se arogantně, ale hlavně v jeho hlase byla slyšet jistota. Otočil se zpátky na tebe a pomalu k tobě šel. "Už se těším až tě Kanayo potom uvidí. Pak pochopí, že si nemá zahrávat." mluvil během toho co k tobě šel a vypadalo, že si je příliš jistý a už si nedával pozor jestli ho kopneš až se k tobě přiblíží. Ucítila si jak ty dotonové ruce trochu povolili ať už to udělal sám od sebe a nebo on sám nevěděl co teď bude dělat, možná s trochou snahy by ses mohla osvobodit. Najednou se zpomalil čas, nebo ti to alespoň tak přišlo. Všechno trochu zesvětlilo a barvy nebyli tak výrazné. To co ti vadilo byl oheň, který plál za tím nukeninem. Zhasni! uslyšela si chraplaví hlas ve své hlavě, který tě nabádal, aby si uhasila všechno světlo. Ten hlas doprovázeli žluté oči, které na chvilku v tvé hlavě blikli jako kdyby se vynořili ze tmy. Ten muž byl už u tebe. "Tak co řekneš mi své jméno." řekl pohrdavě a chtěl se tě dotknout zase na tváři.

Tsugumi

Ten ninja se zeptal na to, kdo mě uslyší a já se usmála, což mi způsobilo bolest, ale snažila jsem se to ignorovat. K jeho dalšímu dialogu jsem neměla co doplnit a tak jsem akorád sledovala co bude dělat. Najednou se jakoby zpomalil čas a já překvapeně vykulila oči. Okolí se zesvětlilo a s barvama se začalo dít něco divného, protože mi začal vadit oheň, který byl za tím nukeninem. Mouřila jsem oči a pak ke mne něco promluvilo a já viděla žluté oči, které se vynořili ze tmy. Očividně si zapomněl z jakého jsem klanu. Provází mne síla přírody, noc, kdy obyčejní ninjové nevidí to, co vidíme my. Myslíš si, že by příroda nechala svůj druh trpět takový vandrákem jako jsi ty? Oni příjdou... ve smečce a v plné síle poháněnou nenávistí k odpadu jako jsi ty! Zakřičela jsem a když byl dostatečně blízko, tak jsem použila výhodu svého hubeného a mrštného těla a za pomocí svalů svůj bok napřáhla natolik, abych mu nohou trefila přímo hladu, nebo aspoň nějakou okolní část. Pokuď jsem se trefila, tak ten nukenin musel spadnout na ten oheň co byl za ním. Kamenné ruce slábli a já začala kroutit rukama se snahou se z toho nějak vykroutit pryč.

??

"To si nech pro svého tátu." řekl arogantně a pohrdavě. Chtěl tě chytnout pod krkem, ale byl si tak jistý vším co dělá, že to vůbec nečekal. Trefila si ho do ramene, ale stejně několik kroků zavrávoral až zakopl a spadl na oheň. Najednou všechno polila tma. A ty si se snažila vykroutit což vyšlo, protože nejenom že slábly, ale taky se ten dotyčný lekl náhlé tmy a ještě se více uvolnil. Dopadla si na pevnou zem a najednou se opakovalo to předtím. Jako kdyby si byla v nějakém tranzu před očima ti blikala realita a zároveň vize. Neustále si viděla jak se k tobě blíží žluté oči ze tmy, ale nikdy nepřišli přímo k tobě. Škrabej. Trhej. Ulov je! vrčel chraplaví hlas a pak jako kdyby si se znova po dlouhé době probudila, ale čas snad vůbec neuběhl. Všude byla tma jenže ty si všechno viděla. Bylo to šedivé a barvy byli nevýrazné, ale stejně si vše poznala. Slyšela si rychlí tlukot srdce, který nepatřil tobě. Zněl odněkud za tebou kde byl poměrně vyděšený nukenin, který nic neviděl a nevěděl co bude dělat. Cítila si se jinak. Svěže, ale plná zuřivostí s chutí něco trhat. Cítila si tlak na prstech jako kdyby za ně někdo tahal. Tvé nehty se výrazně prodloužili a zdály se být ostré jako břitvy. To samé na tvář jako kdyby ti někdo tahal za líce, ale objevili se ti tam malé fousky a ty si cítila kudy přesně proudí vzduch. Zuby se ti trochu zašpičatili jako malé žiletky. "A DOST!!!" zařval hlas z druhé strany. Zněl naštvaně. "JSEŠ MRTVÁ" zakřičel znova a tys slyšela rychlý tlukot srdce u obou dvou a hlavně rudý obrys kolem jejich těl jak vyzařují teplo. Byla to jediná výrazná barva kolem těch vybledlých a té šedé.

Tsugumi

Kop mi vyšel a ten ninja spadl na oheň a já se taktéž úspěšně vyprostila z těch kamenných rukou. Po dopadu na zem jsem se trochu zamotala a klekla si, protože se mi něco dělo a bylo to opravdu divné. Byly to opět ty žluté oči, které se neustále blížily, ale nikdy nebyly tak blízko, abych je mohla pocítit, proto jsem natáhl ruku dopředu, ale to k ničemu nepomohlo. Ozvaly se hlasy, které říkaly, abych začala škrábat, trhat a hlavně.. ulovit je. Já na ty slova akorád pokývala hlavou s úšklebem na jednu stranu. Všechno se pak vrátilo do normálu a já se cítila, jako bych se znovu narodila. Vzhledem na situaci se čas opět zpomalil a já se šibalsky usmála. Okolí bylo šedivé, ale pro mne jasné. Podívala jsem se na svojí ruku a sevřela jí v pěst. Už to chápu... nechť lov započne... Řekla jsem si v mysli a hnedka jsem slyšela, jak těm dvoum ninjům silně buší srdce. Panebože! Nee! Pomoc!. Křičela jsem nahlas, abych aspoň trošičku zmátla nepřítele a pak začala pociťovat změnu, která se právě udála. Cítila jsem tu sílu, která vychází zevnitř mého srdce. Tlukot jejich srdce byl silnější a silnější a já je v té tmě viděla tak jasně, jako ve dne. Ninja zakřičel, že má dost a že jsem mrtvá, což mě nutilo se hluboce zasmát a podívat se přímo na něho. Ty jsi tu... Nedokončila jsem ani větu a plnou rychlostí jsem skočila přímo na něho s tím, že jsem pěstí mířila na jeho břicho. Toho druhého nebylo třeba řešit, protože musel být rád, že si neudělal do kalhot, navíc v té tmě se nemohl moc dobře orientovat.

Řízla si ho do břicha, ale nebylo to tak hluboké jak bylo potřeba. Chytl tě hrubě pod krkem a zahodil tě. Měl pořádnou sílu. Viděla si jak složil pár pečetí a najednou z úst vyletěla ohnivá koule, byla velká asi jako tvoje hlava a letěla směrem, kterým tě zahodil. "Tak si na tebe posvítíme." zařval naštvaně. "Dělej seber se." zařval ještě na toho druhého. Když si koukla směrem k té ohnivé kouli tak tě skoro oslepila.

Tsugumi

Můj útok byl úspěšný, ale né dokonalý, protože mě chytl pod krkem a zahodil. Musím být rychlejší.. Prolítlo mi hlavou, když už jsem se válela po zemi a v tu chvíli si na mne posvítil ohnivou koulí, která bez pochyb mířila přímo na mě. Viděla jsem kulový, proto mě jako první napadlo někam uskočit, ale mým cílem byl ten ninja. Věděla jsem, že ta koule míří na mojí pozici a proto jsem využila svojí maximální rychlosti a rozeběhla se proti té kouli. Díky teplotě jsem cítila, že se koule blíží a když už to bylo akorát, tak jsem sklouzla pod tu kouli, což mi v té rychlosti nemohlo udělat vážný zranění, a jakmile žár ustoupil směrem dozádu, tak jsem vystartovala přímo na něho, což nemohl čekat. Tentokrát jsem mířila na jeho hlavu. Chtěla jsem ho překvapit, protože určitě nečekal, že bych mohla využít svojí rychlost tak, že sklouznu pod jeho kouli a zaútočím přímo, mohl totiž čekat, že uskočím někam pryč, nebo, že půjdu po jeho kamarádovi.

??

Sice to trochu pálilo a bylo to nepříjemné, protože fousky cítili i tu nejmenší změnu, i v té rychlosti, ale zvládla si to a to on rozhodně nečekal vrhla si se mu po hlavě a pořádně si ho podrápala. Byla si jako nezaznamenatelná šmouha. "Moje oči!" Zakřičel naštvaně a z obličeje mu tekla krev. "Ty děvko." křičel a máchal sebou kolem sebe. Najednou zapraskala země a okolnosti přinutili k útoku i toho druhého může. K poslednímu místu kde tě viděl tedy před tím mužem na tebe najednou letěli tmavé pro tebe spíše šedé koule bylo jich tak 6 a byli o něco menší než tvoje hlava. Letěli jako jedna rozestoupená stěna.

Tsugumi

Útok mi tentokrát vyšel přesně podle plánu a ten ninja byl schopný jenom na sprosté narážky a zmatené máchání kolem sebe. Jak tak máchal kolem sebe, tak mne to donutilo uskočit, protože se prokázalo, že má určitou sílu a i zmatené máchání kolem by mohlo celkem bolet. Jeho tlukot srdce se zrychloval, což mi dalo na vědomí, že se začíná bát o svůj život. Druhý ninja se vzpamatoval a už přešel taktéž k útoku. Bylo to poznat, protože byl předtím vystrašený a jeho tlukot srdce byl značně navýšený, ale teď už musel být o něco klidný s tím, že věděl, co dělá. Takže už útočí... Pomyslela jsem si a otočila se. Bylo vidět, jak vyzařující teplo bylo částečně překrýváno objekty, které letěli přímo na mojí pozici. Nebylo moc času a já se rychle otočila na toho ninju co se oháněl a díky tomu, že jsem viděla vyzařující teplo, tak jsem mu mohla lehce chytit ruce a v rychlosti vyskočila do vzduchu a mířila přímo za něho. Chtěla jsem mu tak zlomit oboje ruce a zároveň ho použít jako lidský štít. I když určitou sílu měl, tak v té rychlosti muselo být těžké tak rychle zareagovat a zpevnit svaly na rukách. Rychlost vyhrává nad silou. Řekla jsem si v mysli a čekala, jestli se jeho ruce zlomí nebo ne.

Bylo to docela brutální, ale byla tma a ten muž co na tebe vystřelil dotonové koule toho moc stejně neviděl. Bylo slyšet zakřupání a muž zaúpěl. "Zab jí!!" Řval bolestí, ale pak se ozvali tlumené rány a muž šel k zemi. To značilo, že se o něj dotonové koule rozbili. Jenže ještě než si se koukla po tom druhém co předtím vystřelil uviděla si zelený obrys připomínající orla. Byl veliký a byl to pravděpodobně ten, co ti ukradl svitek a chtěl tě i napadnout. Ten se snesl k zemi, ale viděla si jak zelena šmouha zaútočila na tu červenou, která pomalu slábla. Orel totiž zaútočil na toho druhého útočníka, kterého rozsápal a všude byla krev. Byl to jenom malý okamžik a tys viděla jak červené tělo zhaslo a nebyl slyšet žádný tlukot srdce. Najednou se ti zamotala hlava, začalo tě pálit celé tělo a omdlela si.

Když si se probrala už se cítila normálně všechny ty proměny byli pryč a tebe strašně bolelo tělo. Bylo světlo, ale to bylo tím, že 2 metry od tebe hořel oheň. U něho seděl nějaký muž, který tě pozoroval byl velmi vysoký a měl dlouhé vlasy podél těla. Na hlavně měl čelenku z peří. "Takže už si vzhůru pantere" poznamenal mile a choval se přátelsky.

Tsugumi

Ruce jsem mu zlomila úspěšně a taktéž dobře posloužil jako štít. Gotcha! hehe. Řekla jsem si v mysli a pak zahlédla zelený obrys, který odpovídal tomu orlovi, který mi ukradl ostatní svitky a nejspíš i ten pravý. Zelená barva? Takže tu každý druh má odlišnou barvu. Problesklo mi hlavou a rychle jsem vytáhl dva kunaie, se kterýma jsem se chtěla bránit, ale ten orel zaútočil na toho druhého ninju a já celou situaci přestala chápat. Bez pochyby byl mrtvý a než jsem cokoliv stihla udělal, tak se mi zamotala hlava. Co..to.. ? Řekla jsem tichým hlasem a upadla do bezvědomí.
Probudila jsem se úplně zničená a cítila se zase úplně normálně. Co... co se.. stalo? Vykoktala jsem tichým hlasem a bolestí se svírala. Cítila jsem taktéž teplo, které šlo od ohně u kterého někdo seděl. Mrkala jsem a snažila se nějak zaostřit pohled, abych viděla, kdo u toho ohně sedí. Kupodivu to byl nějaký muž, který ke mě promluvil. Na jeho větu jsem nereagovala a snažila se nějak rozdýchat tu bolest.

Toren Arimasu

"Zabila si toho hajzla a tím si mě osvobodila." řekl tak strašně klidně a z zapálil si dýmku ze které potáhl. "Neovládal jsem se, protože jsem to já vůbec nebyl. Byl jsem zakletý ve své zvířecí podobě. Nemám zdání co se stalo, ale jak si ho zabila chopil jsem se příležitosti." poznamenal a popotáhl. Měl na sobě tmavě zelené věci a na většině bylo nějaké peří. Vypadal jako nějaký šaman. "Ty si Tsugumi. Dcera našeho vůdce." řekl jako kdyby si neznala své jméno a mile se na tebe usmál. Mrtvoly nikde nebyli jen na tom místě kde zemřeli byla louže krve. Stále byla noc.

Tsugumi

Chtěla jsem se posadit, což mi šlo opravdu těžko, ale nakonec se mi povedlo a já se podívala na toho muže. Říkal, že jsem ho osvobodila, což mi v tuhle chvíli vůbec nelezlo do hlavy. Osvobodila jsem ho? Nemohl se ovládat? Já toho ninju opravdu zabila? Jaká kletba? A kde jsou...? Kladla jsem si otázky v mysli a otáčela hlavu ze strany na stranu a pak sevřela pěst. Nechápu to.. co když je tohle jenom další podvrh.. Řekla jsem opravdu zmateně a pak vyslovil moje jméno a já se zasekla. Znáš moje jméno? Vůdce? Kdo sakra jsi? Zeptala jsem se a opět se položila na záda a koukala do nebe. Jestli tohle je další past, tak jsem skončila, ale jestli je to opravdu někdo z našeho klanu, tak mám velké štěstí. Asi mu budu muset věřit.. přeci měl i jinou barvu než ostatní. Honilo se mi hlavou, protože jsem byla opravdu zmatená, ale pomalu to začínalo být v pohodě.

Toren Arimasu

Pozoroval jí když přemýšlela a bafal svou dýmku. "Kdyby to byl podvrh anebo bych byl nepřítel. Byla bys už mrtvá." poznamenal a pousmál se. "Jmenuji se Toren Arimasu." pověděl vzneseně a pokývl hlavou. "Už si na konci zkoušky. Jistě sis všimla, jak je tento svět zajímavý a že nebude tak úplně pravý. Proto jsem zde, abych tě varoval. Najdi bránu růží a vyhledej mě. Nikomu to neříkej." pověděl zvláštní věc a zabafal "Oni neví, že jsem tu. Pochopíš brzy co tím myslím." řekl ti zajímavou informaci, která moc smysl nedávala. Pak zašantročil ve svém kabáty a vytáhl svitek. Ten roztáhl a tys viděla napsáno "Kai." Podal ti ho. "Až teď to bude fungovat." řekl a pokud sis svitek vzala tak se slovíčko Kai rozzářilo jako kdyby tě k něčemu pobízelo.

Tsugumi

Poslouchala jsem ho a u toho sledovala nebe, což bylo strašně příjemné, protože mne hřálo teplo z ohně. Konec zkoušky?   Zeptala jsem se překvapeně, protože mi furt nedocházelo několik věcí. Doposlechla jsem si ho a pak si pomalu klekla blíže k ohni. Brána růží? Zní to jako nádherné místo. Pomyslela jsem si a jenom kývala hlavou. Kde bych měla v budoucnu tu bránu hledat? Zeptala jsem se a když vytáhl svitek, tak bylo po chvilce vidět, že to je ten, který hledám. Natáhla jsem ruku, ale pak jí trochu pokrčila a podívala se přímo na toho muže. Než si ten svitek vezmu.. kdo byli ti ninjové a jak si se mohl sakra ocitnout pod nějakou kletbou, když ti ninjové byli úplně k ničemu. Vzhledem k tomu, jakou máš formu, tak určitě nejsi tak slabej, aby si podlehl nějaký kravině, kterou udělá tak hloupej ninja. Dodala jsem a pomalinku začala natahovat ruku na svitek.

Toren Arimasu

"To nemohu říct. Pamatuj si ten název a mé jméno. Určitě se naskytne další nápověda." řekl a poškrábal se na bradě. Pak se příjemně zasmál, jako kdyby si řekla velmi dobrý vtip. "To se dozvíš na konci zkoušky." řekl a podal ti svitek. Na tom se rozzářilo slovo Kai a Toren doufal, že ti to dojde, protože v vzápětí zmizel, jako kdyby se vypařil tobě přímo před očima. A nastalo hluboké ticho. Teď bylo jen na tobě jestli zkoušku dokončíš.

Tsugumi

Informace o tom, kde se ukrývá ta brána mi nemohl sdělit a já si povzdychla. Všechno ostatní se dovím na konci zkoušky a já neváhala nad tím a vzala si ten svitek. Toren zmizel a já v hlavě měla takový bordel, že si budu muset někde nechat srovnat myšlenky. Zadívala jsem se do svitku a složila jednoduchou pečeť. Kai! Řekla jsem a čekala, co se bude dít. Byla jsem už opravdu vyčerpaná a první co bych chtěla vidět po příchodu domů, je postel.

1:10+


Bílé světlo tě ozářilo a strašně tě rozbolela hlava. Ztratila si vědomí, ale bylo to jako kdyby tě někdo vyhnal z tvého těla. Viděla si různé obrazy toho co si prožila ten den. To jak si stála před bránou. To jak si se vyhnula a nebo jak si skočila do toho jezírka pod vodopádem zakončil to obraz toho jak vylézáš z vody. Najednou jako kdyby si se objevila v jiné místnosti byla tam tvá matka, to jak si poprvé mluvila, i to jak si poprvé chodila. Později se zjevovali chvíle kdy si viděla sedět otce u tvé matky, která ležela v posteli a nebylo jí dobře. Zvuk si neslyšela pouze němí obraz dané události. Levitovala si před tím vším a nemohla si nic kontrolovat. "Už je tu!!! Vrací se!!!" uslyšela si starostlivý hlas nějakého muže, který ti připomínal tvého otce. Narušil ten klid a obrazy zmizeli. "Jo mám jí!" odpověděl ženský hlas a ty si nevěděla co se děje. Ty si cítila jako kdyby ti do hlavy udeřil blesk, jako kdyby ti někdo strčil ruku do hlavy a všechny tvé myšlenky přetrhal. Krásné bíle světlo vyměnila nicota a ty si nic necítila jako kdyby si opouštěla svět. Byl to nepříjemný pocit, ale pak si pomalu cítila konečky prstů a to dál pokračovalo až k očím. Světlo tě oslepilo a něco tě donutilo najednou dýchat. Bylo to jako kdyby si nikdy oči neotevřela a nikdy se pořádně nenadechla. Zalapala si po dechu. "Už je to dobrý." Uslyšela si uklidňující hlas a někdo ti položil ruku na tvář. "Už si doma. V Kumogakure." postupně se ti začal zaostřovat zrak a ty si zjistila, že ta ruka a hlas patří tvému otci. Bylo to všechno strašně divné. Dokázala sis přiřadit i ten ženský hlas, který patřil ženě, které měla na sobě nějakou helmu a seděla naproti tobě. "Uspěla si." řekla a vykouzlila úsměv, který byl vidět. Byla si v místnosti bez oken, seděla si přivázaná k židli a otec tě pomalu rozvazoval. Vypadalo to jako nějaká výslechová místnost, ale mělo to nejspíše více účelů. Najednou se ti do hlavy tlačili vzpomínky. Jak si šla s otcem na zkoušku, ale skončila si v této místnosti, kde tě připoutali a pak si se dostala do tranzu. "Vše co se událo byla jen zkouška, nic z toho nebylo doopravdy." řekl tvůj otec, ale v hlase bylo slyšet trocha znepokojení, jako kdyby se stalo něco co se stát nemělo, nakonec usmál se. "Jsem na tebe hrdý."

Tsugumi

Čekala jsem, že už konečně budu zpátky a budu moc jít domů spolu se svým otcem, ale věci se měli jinak. Začala mne bolet hlava a opravdu rychle jsem ztratila vědomí. Byl to divný pocit, jako, kdybych už nebyla součástí svého já. Začali se mi zobrazovat moje pokroky, které jsem za dnešek udělala a já se nad tím lehce pousmála. To.. to jsem já. Řekla jsem si v mysli a s velkým nadšením dál sledovala můj postup. Následně jsem se přemístila do jiné místnosti, ve které byla má matka a já, což mi do hlavy dostalo plno vzpomínek, které jsem chtěla mít uložené hluboko v nitru a osvobodit je jen tehdy, kdy můj život bude končit. Byl to pohled, který jsem momentálně nechtěla vidět, i když mi toho bylo strašně líto. Po tváři mi stekla slza, která putovala až k bradě a tam se oddělila a padala směrem dolů. Chtěla jsem si jí utřít, ale nemohla jsem a tak jsem jen smutně koukala a snažila se v sobě udržet ten výbuch emocí. Ani jsem nad ničem nepřemýšlela, protože to byla tak chladná situace, že se ani nad ničím přemýšlet nedalo. Jako další byl vidět můj otec, který se staral o matku, když byla vážně nemocné. To už na mne bylo moc a hned po první slze následovalo o mnoho více slz. Byli to slzy lásky, štěstí a úspěchu.. i když jsem svojí minulost znovu vidět nechtěla, tak to ve mne zanechalo něco, co jsem dlouhou dobu přehlížela. Mohl to být jenom další test, který poukazuje na city ninji a na to, jak se dokáže zachovat v určitých situacích, když do toho zasáhnout vzpomínky na minulost a na blízké přátele. Najednou jsem uslyšela hlas a všechno zmizelo. Nevěděla jsem co se děje a během několika okamžiků mi začalo být strašně divně, tak divně, že když někdo spadne ze skály, tak to ani z deseti procent nevystihne tento pocit. Nebylo vidět nic.. jakoby mne někdo smazal z povrchu zemského. Umírám? Zeptala jsem se sama sebe a moje hlava byla taktéž úplně prázdná, přesně jako celé okolí. Bylo mi to hodně nepříjemné a hlavně jsem ještě nechtěla odejít někam, kde nic není.. chtěla jsem ještě být se svým otcem a bráškou a pořádně si s nimi zasoutěžit. Byla jsem ztracená, ale v tu chvíli mi tělo naznačilo, že můžu pohybovat s určitou částí těla a pak se zjevilo světlo, které bylo tak silné, že mne oslepilo a ve mžiku jsem mohla i dýchat. Hned jsem zalapala po dechu a znělo to asi tak, jako bych hodně dlouho nedýchala, nebo byla několik dní pod vodou. Uslyšela jsem další hlasy, které mne uklidňovaly a ujišťovaly, že jsem v bezpečí. Trvalo to nějakou chvíli, než jsem mohla plně zaregistrovat, kdo to mluví, ale během chvilky bylo vidět, že to je můj otec. Všechno na mne působilo tak chaoticky, že jsem mohla vypadat, jako bych právě vylezla ze cvokárny. Byla zde i žena, která prohlásila, že jsem uspěla. Já se snažila vzpomenou na to, co se stalo a jak jsem se sem vůbec dostala, a jak se vůbec stalo, že jsem skončila přivázaná někde na židli. Hurey... Řekla jsem opravdu vyčerpaně dezorientovaným hlasem a začala sebou trochu cukat. Otec mne rozvázal a ujistil mne, že to byla jenom zkouška a nic z toho nebylo doopravdy. Myšlenky a vzpomínky jsem měla už jaksi srovnané, ale né natolik, abych si dokázala vzpomenout úplně na všechno. Otec mne pochválil a já celkem zmatená se na něho podívala a v bleskové rychlosti ho obejmula. Stalo se spousta věcí... nedokážu si ani vysvětlit, jak moc divné to bylo. Řekla jsem mu hodně utlumeným hlasem, protože jsem hlavu měla zabořenou v jeho hrudi.

Kanayo Arimasu

Přijal objetí a oplatil ho. "To chápu, Raikage vás chce zkoušet ve všech možných situací. Měli jsme jen možnost navrhnout jak to bude vypadat." znělo to omluvně a odtáhl si tě, aby se ti mohl kouknout do očí. "Jenže vše nešlo podle plánu v tom jezeře si to už měla najít. Co se stalo ?? Ztratili jsme tě. Neviděli jsme tě. Někdo nám to narušil." řekl starostlivě a to vysvětlovalo, proč byl tak nesvůj.

Tsugumi

Byla jsem strašně ráda, že jsem zpátky mezi těma, na kterých mi záleží. Otec mi vysvětlil, proč to bylo takové a já se usmála a pak si mě odtáhl a podíval se mi vážně do očí. Zmínil to, že mne u toho jezera ztratili a já celá zmrzla. Takže ta zkouška měla být až tak jednoduchá? Tady se děje něco hodně záhadného. Pomyslela jsem si a pořádně se nadechla. Byli tam ninjové, kteří se mne snažili zabít. Měli divné čelenky a byli celkem silní.   Řekla jsem a pak nahodila vážný výraz. Já si myslela, že to je součást zkoušky! Vyhrkla jsem a pomyslela na to, že vlastně ti ninjové museli být svým pádem aspoň z části skuteční, protože kdybych nemohla zabít je, tak by nemohli zabít oni mne. Svým pádem to muselo být tak, že když někdo z těch ninjů zemřel, tak musel zemřít i v reálném světě, protože kdyby se jim podařilo mne zabít, tak bych nejspíš zemřela i v reálném čase. Neudělali by to jenom proto, aby mi ublížili v nějakém rádoby genjutsu a nechali to jen tak. Skrývá se za tím určitě něco víc.. a já to musím zjistit. Pomyslela jsem si a dala si jasný cíl a to pořádně vyřešit jak to vlastně bylo a jak to vůbec funguje.

Kanayo Arimasu a Senzibilka

"To rozhodně nebylo." vstoupila do toho žena s maskou na hlavě. Kývala nevěřícně hlavou. "Někdo mě naprosto překonal. Nemohla jsem nic sledovat. Svět tvoříme tak jak je plánováno a díky přístupu do hlavy můžeme věci tvarovat, zkoumat a různě upr..." To už, ale do toho vstoupil Kanayo, který rázně vzryčil ruku a žena hned utichla. "Nemusíš jí hned zahlcovat. Jsem rád, že se mi má dcera vrátila." řekl a podíval se zpátky na Tsugumi. Zvláštní, něco tu nesedí. pomyslel, ale nedal to na sobě znát. "Silní ninjové ? Ale zvládla si to." řekl a pak se zamyslel. "Byl tam ještě někdo ?? Něco čeho bych se mohl chytit, abych zjistil co se stalo." řekl tázavě a doufajíc v odpověď. Ty sis mohla vybavit slova Torena a to ať to nikomu neříkáš, ale přeci jen to byl tvůj otec.

Tsugumi

Byla jsem hodně zamyšlená a pak do naší konverzace vtrhla žena, která jenom potvrdila to, že to na sto procent nebylo v plánu. Začala na mne sypat informace o tom, jak se vůbec takový svět tvoří a v tom jí můj otec zarazil a začal se mne vyptávat na další věci, hlavně nějaké té indície, které by se mohl chytit a identifikovat popřípadě pachatele. Zvládla jsem to jenom díky síle, která ve mne je. Cítila jsem se silně a dokázala jsem  spoustu věcí, které normální člověk nedokáže. Řekla jsem hodně napjatě a pak předstírala, že se zamýšlím. Byla tam hora.. táborák a... nemůžu si vzpomenout, protože se stalo opravdu hodně divných věcí po tom, co jsem porazila ty dva ninji.. dokonale jsem viděla svojí minulost a svůj celkový postup ve zkoušce. V tu chvíli jsem byla úplně ztracená... však víš co se v minulosti stalo a jaký to má na mne effekt. Dodala jsem a posadila se na židli.