Normální mise? (Mizuki)

Mizuki Odoamne

Bylo tak šest ráno další noc, kdy se nemohla pořádně vyspat. S časem to, ale bylo lepší tentokrát zvládla spát alespoň 7 hodin. Všechen ten stres a poslední události si pomalu vybírali svou daň. To jsem zvědavý jestli tam vůbec budou ty dva. pomyslela si, tentokráte je nedokázala od sebe odlišit na oba, Yoie a Yoshira, byla nějakým způsobem naštvaná. Dala si raní rozcvičku a sprchu. Pak se převlékla a vzala si opět něco lehkého, aby jí to neomezovalo v pohybu. Přišla zpátky k posteli a z okraje u zdi vytáhla katanu. Ano opravdu s ní i spala. "Tak tentokrát bez fáče." prohlásila a usmála se nad tím, že alespoň nějaká pozitivní změna a katanu už nemusí tajit. Byl to poslední díl její výbavy. Nemohla by se bez něho kamkoliv hnout, možná padlo podezření, že ho i na tom pohřbu jí někde schovávala. Nakonec připravená si stoupla před zrcadlo nějaký čas už uběhl. "Dnes všem dokážu, že jsem dcera Kouteie. Měsíc je mou součástí." řekla nahlas jako kdyby to někomu chtěla zdělit, ale věděla, že tu je sama. Nakonec vyrazila do dalšího dne, za dalším dobrodružstvím a za svou první misí. Měli jsme se sejít před bránou. Alespoň budeme dál od moře a ostrova. Vyšla jsem rázným, ale ladným krokem. Nakonec přišla na smluvené místo a rozhlídla se. Vypadá to, že jsem tu první. pomyslela si a přemýšlel jestli si někam sedne a nebo se o něco opře. Nakonec si nevybrala nic z toho a prostě před bránou stála vedle cesty a všechny kolem jdoucí zdravila.

Yoi Akuma

Kéž by mohl říci, že se krásně vyspal, to se však nestalo, protože se v noci dvakrát vzbudil celý zpocený, jelikož si v hlavě stále přehrával smrt Mangetsu a to, že nebyl schopen tomu nějak zabránit. Promítlo se mu to i do snů a probouzel se celý zpocený, byla to skutečně jeho noční můra. Proto byl vzhůru už skoro od šesti hodin, takže na sebe hodil oblečení, sbalil si potřebné věci a odešel z domu. Do pusy si vložil párátko a podíval se k nebi. Zkusím nastartovat nový den, tak jako dříve a uvidíme. Pomyslel si a v tu chvíli nahodil úsměv, při čemž se rozhlížel ze strany na stranu a ignoroval znechucené výrazy lidí, kteří vstávali do práce. Procházel se tak dlouho až ztratil pojem o čase a na místo setkání musel dobíhat. Stála tam už Mizuki, ale bez senseie, což bylo pro něj dobře, jelikož nechtěl přijít pozdě. "Joj Mizuki!" Zvolal z dálky a bylo vidět, že má mnohem lepší náladu než včera.

Hideki Senji-lin

Pár vteřin po Yoiovi mezi vás skočil již známý holohlavý mnich jakoby spadl z nebe. Očistil si rukou zaprášené roucho a pohledem přelétnul mezi vámi. Pak se mu ale na tváři vytvořil úsměv když viděl že jste připravení na dnešní dobrodružství.
"Dobrý ráno týme! Jak jste se vyspali? Jste připraveni vyrazit?" Řekl nedočkavě ale šlo vidět, že má hodně dobrou náladu. Taky byl rád že vás vidí.

Yoi Akuma

Když dopadl sensei, tak se trochu lekl a udělal krok dozadu. "Heh, bacha trochu!" Zvolal a zasmál se. Bylo na něm vidět, že má skutečně lepší náladu než včera. Poté chvíli mlčel a poslouchal, co jim řekne. Přišla přesně otázka, kterou Yoi čekal, jelikož jak jinak nastartovat brzké ráno než tím, že se zeptáš, jak se někdo vyspal. "O spánku ani nemluvě." Odpověděl a zakroutil hlavou. Vrtalo mu hlavou, že poslední dvě noci naspal dohromady tak 8 hodin.

Mizuki Odoamne

"Ahoj Yoii." odvětila mu, a všimla si, že má lepší náladu, což je určitě potěšilo, protože včera se jí to nelíbilo. Jsem ráda, že dorazil. pomyslela si, a během toho se zjevil i Hideki. "Dobrý den." pozdravila ho s úsměvem, ale bylo to prvně kdy nepokynula hlavou. Lehce si přejela po kataně co měla na zádech. "Jo můžeme vyrazit." pověděla neutrálně už nezněla tak nadšeně jako když se seznámili prvně, ale zakrývala to neustálým úsměvem.

Hideki Senji-lin

"To rád slyším tak tedy vyrazíme." Pověděl stručně a vydal se ven branou směrem podél pobřeží. Byl krásný sluneční den, možná až moc velké teplo které po několika kilometrech turistiky už nebylo tak moc příjemné. Po cestě Hideki zacouval mezi vás aby vám šel po boku a mírně se usmál.
"Táákže, něco k misi... Máme za úkol navštívit jednu malou pobřežní osadu. Naše průzkumné jednotky před pár dny nahlásili aktivitu neznámých ninjů přímo tam. Máme zjistit co se tam vlastně stalo." Vysvětlil a oba vás za chůze objal kolem ramen přičemž na tváři se mu vytvořil široký úsměv.
"No ale vzhledem k tomu že to nehoří, tak máme dost času i na sebe. Trošku si tam zatrénujeme co vy na to?"

Mizuki Odoamne

Hideki vypadal, že má dobrou náladu. I ona měla. Doufala, že včerejšek bude včerejškem a dokáží otočit list. "Neznámých ninjů?" zeptala se, a pak dokončila svoji myšlenku. "Že by někdo z ostrova?" Objal nás kolem ramen. Opravdu chce den nastartovat úplně jinak pomyslela si a usmála se. Proč ne. byla vůči tomu pozitivní a když zmínil, že si můžeme zatrénovat tak dodala: "Proč ne. Jestli máme čas." slova nezněla moc radostně, ale když tomu dodala ten správný tón a úsměv bylo vidět, že jí to těší. Snad Yoi bude spokojený. pomyslela si

Hideki Senji-lin

"Pravděpodobně..." Odpověděl na otázku, zda by to byl někdo z ostrova. Kráčeli jste dál po pobřeží a tobě začínalo být čím dál větší teplo. Sluníčko pálilo, ale v dálce jste po nějaké době uviděli malé baráčky s molem. Bylo jasné, že se jedná o osadu kterou jdete navštívit a Hideki se jen nadšeně pousmál protože už se nemohl dočkat, až si zaleze někam do stínu. Odhalená katana na tvých zádech zářila na slunci ještě víc a ty sis až teď mohla všimnout jak sněhově bílou barvu má narozdíl od jiných šedostříbrných mečů.

Mizuki Odoamne

Vedro rozhodně bylo, ale jí to nevadilo brala to trochu i z toho hlediska, že se alespoň trochu opálí, a nebude bíla jako smrt. To se nedalo ovšem říct o její kataně, čímž na sebe upozornila a Mizuki si vzpomněla, na to co chtěla udělat už ráno. "Hideki-sama." pobídla ho a sundala si katanu ze zad. "Víte, chtěla jsem se vás zeptat ... myslela jsem si..., že by jste mohl vědět co se zde píše, nebo co to znamená." řekla mu docela stydlivě, možná věděl více než ona a možná ani neveděl, že to byla katana jejího otce.

Hideki Senji-lin

Hideki se zastavil když si si sundala katanu ze zad a zeptala se ho na ní.
"Hmm... Tyhle znaky už jsem někde viděl. Nevím sice kde ale jsou mi odněkud povědomé." Řekl zamyšleně a aby si jí lépe prohlédl, tak jí uchopil do rukou. V tom ale se na místech doteku katana rozzářila a Hideki docela hlasitě zasyčel bolestí. Katanu upustil na zem a tys zahlédla jak se mu doslova kouří od dlaní. Měl je docela ošklivě popálené na to že jí držel asi vteřinu.
"Co to sakra-" Vydal ze sebe nechápavě a zůstal na ní s vytřeštěnýma očima hledět.
"Odkud jí máš?" Zeptal se naléhavě protože zřejmě vůbec nic o tom nevěděl.

Mizuki Odoamne

Nejdříve vypadala spokojeně, protože doufala, že něco zjistí. Pak se, ale stalo něco co nečekala. Katana zacinkala o zem a ona nad ní položila dlaň. Zdála se být v pořádky a i když s malými obavy. Přeci jen jí zvedla ze země v pořádku a nechápavě koukala na Hidekiho zničené ruce.
"Om..lo..u..vám se." vykoktala ze sebe lítostivě. "Patřila mému otci, ale teď jsem jeho majitelem já." řekla mu popravdě a sklopila hlavu. Bála se, že se zlobí což by chápala.

Hideki Senji-lin

"To je v pořádku, nemusíš se omlouvat." Řekl s klidem a přiložil ruce k sobě. Od zápěstí dolů, začali ruce zeleně zářit a po pár vteřinách je dal znovu od sebe. Dlaně měl nepoškozené, jakoby se nikdy ani nespálil.
"Tvému otci? Tak to musí být cenný artefakt. No s překladem těch run ti nepomohu ikdyž bych moc rád. Kolem tvého otce jsou samé záhady a pokud je to katana od něho tak zřejmě ani nikdo jiný nebude vědět oč se vlastně jedná." Vysvětlil a upravil si rukávy u svého roucha. Zase na tebe kývnul ať ho následuješ, protože se znovu vydal na cestu do nedaleké osady.

Mizuki Odoamne

Páni pomyslela si a všimla si, že jeho ruce jsou zase v pořádku. "Dobře." řekla nakonec poměrně zklamaně, protože se pořád nemohla nic dovědět. Šla vedle něho a katana se opět houpala na jejich zádech. "Myslíte, že je někdo schopný komunikovat přes nějaký předmět. Řekněme katanu ?" zeptala se ho cestou, aby řeč nestála. Mluvila heslovitě, jako kdyby nechtěla prozradit vše. Jedinému komu to dokázala na rovinu říct je Kasumi. Jinak šla poměrně mlčky vedle něho ponořená do svých myšlenek. Přemýšlela nad tím co potká dnes za lidi a co to je za problém.

Hideki Senji-lin

"Určitě je to možné. Stejně jako existují senzibilové co dokáží vycítit chakru, tak existují lidé s dobrými telepatickými schopnostmi. Dokáží promlouvat do tvé mysli skrz předměty nebo dokonce bez pomůcek." Pověděl za chůze a dál se nevyptával. Bylo mu nejspíš jasné o co jde nebo na co narážíš, ale vzhledem k citlivému tématu se v tom nechtěl šťourat. To už jste ale dorazili do osady kde bylo jen pár domečků a rybářské loďky u mola. Pár lidí se tam motalo po ulicích a někteří pracovali na tom co uměli nejlépe aby se uživili. Dívali se na vás celkem s úctou a každý na vás odvrátil pohled hned po tom co jste prošli. Hideki zamířil rovnou k rychtáři a správci týhle osady. Bydlel v největším dřevěném domě v osadě.

Mizuki Odoamne

Pouze se pousmála a pokračovala po jeho boku. Jeho odpověď mu stačila a nechtěla to dál rozebírat. Vstoupili do rybářské vesnice, a stali se poměrně středem pozornosti. Trochu zčervenala jako vždy, když viděla pohledy ostatních, ale pomáhalo jí se držet blízko Hidekiho. Zamířili jsme k místnímu správci. Mizuki se držela po boku Hidekiho jak jen mohla a byla zvědavá co se tu děje.

Hideki Senji-lin a Správce

Pomalu jste vešli do velkého domku který měl otevřený dveře dokořán takže ani nebylo nutné klepat. Ocitli jste se ve velké místnosti která byla celkem hezky vybavená. Vše bylo ze dřeva a vypadalo to velmi útulně. Na konci místnosti byl stůl a za ním seděl starší muž který zrovna něco psal. Když vás zahlédl, ihned ukončil svou činnost a postavil se.
"Ááá sám Hideki se na nás přišel podívat!" Prohlásil nadšeně a šel rovnou k němu načež ho přátelsky objal. Hideki s úsměvem objetí opětoval a podíval se na tebe.
"Jo, mám sebou hezký doprovod že? To je Mizuki-san"
"Moc hezká mladá kunoichi, těší mě." Řekl a podal ti ruku s úsměvem.

Mizuki Odoamne

Usmála se. Vypadá to, že se dobře znají. pomyslela si a to už se o ní bavili a ona trochu zčervenala. "Dobrý den." řekla a zatřásla mu s rukou. "Jmenuji si Mizuki Odoamne." pověděla mu a rozhodně byla zvědavá jakou bude mít reakci na jméno. Pak se toho chtěla ujmout, neboť tu byla sama s Hidekim, a chtěla se taky předvést. Kort před někým novým. "Prý tu naše jednotky nahlásili aktivitu neznámých ninjů." pověděla a snažila se působit poměrně vážně a profesionálně.

Správce a Hideki

"Páni, dokonce jde rovnou na věc. Počkat? Odoamne? Ty si z rodiny našeho Kouteie?" Zeptal se překvapeně a chvilku na tebe zíral s otevřenou pusou.
"No to nevadí, přejdeme tedy rovnou k věci. Před pár dny se tu po osadě potloukali nějací divní týpci. Byli tu asi 2 dny tak jsem si je přes svoje zdroje trošku proklepnul. Pravděpodobně byli z ostrova Akijuri. Nedělali tu bordel nebo tak, ale spíš zjišťovali všechno co se dalo tady o mém skromném panství. Zaslechl jsem ale, že jich tu bylo 6. Když však odcházeli, bylo jich jen 5. Je tedy dost možné že jeden se tu někde ukrývá. Nevím však proč." Vysvětlil podrobnosti a posadil se za stůl.
"My se tu s Mizuki porozhlédneme kolem a možná se i pár dní zdržíme. Třeba tomu přijdeme na kloub." Odpověděl Hideki vzápětí a s úsměvem na tebe kývnul.

Mizuki Odoamne

Pozorně poslouchala a usmívala se. Todle vypadá jako zajímavá mise. pomyslela si a založila ruce na hrudi, ale tentokrát to bylo gesto jak vážně to bere. "Ano jsem jeho dcera." řekla a usmála se. Jenže na mysli jí ranilo to, že se ani nepředstavil. Poslechla si jeho slova, a i slova Hidekiho. Chvilku se zamyslela. "Ostrov začíná být aktivní. Atentát, útok a teď možná i infiltrace." postavil se naproti Hidekimu a pohlédla na něj, pak ale pohled sklouzl opět na správce. "Třeba hledají skrýš blíže k vesnici." Pověděla mu a mrkla na něj. Stále, ale mohl být podezřelí i on, i když to znělo šíleně. Mohl se s nimi nějak dohodnout a nalákat sem ninji. Rozhodně to nebrala na lehkou váhu, neboť za těch několik dnů málem zemřela a mohl za to ostrov. Chtěla ještě říct jednu věc Hidekimu, ale čekala až odejdou pryč a budou někde sami.

Hideki Senji-lin

Správce jen kývnul a mávnul vám na rozloučenou. Vyšli jste tedy z jeho domu a Hideki se začal rozhlížet po okolí.
"Hmm, nejdříve si tu zařídíme nějaký ten nocleh. Nechci tu spát tak daleko od vesnice když tu někde pobíhá ninja z ostrova." Zasmál se a pohladil tě po tváři.
"A speciálně na tebe musím dát pozor." Dodal s milým úsměvem a vydal se do místní krčmy aby vám zaplatil nějaké ty pokoje. Opět na tebe kývnul ať ho následuješ pokud chceš.

Mizuki Odoamne

Vyšli ven a Hideki chtěl zařídit nějaký nocleh. S tím souhlasila, ale oči přetočila na stranu, kde se jeho ruka dotkla její tváře, což se jí moc nelíbilo. Nebyla na to zviklá a rozhodně nechápala co se tím snaží říct. Co to..? pomyslela si překvapeně. Nakonec na to nic neřekla, protože Hideki se otočil se slovy, že na ní musí dát pozor, a chtěl jít do krčmy. "Počkejte." řekla a zůstala stát na místě. Věděla, že to co řekne se mu rozhodně nebude líbit. "Mám plán." nadechla se a pokračovala: "Pokud je tu někdo z ostrova a ještě o nás neví. Tak by jsme toho mohli využít." řekla mu na úvod a krok po kroku šla ladně k němu blíže. "Určitě je to špeh, a kdyby mě tu viděl SAMOTNOU." zdůraznila to slovo a uvědomovala si nebezpečí, kterému se vystavuje. "Mohl by udělat chybu. Snažit se mě unést, anebo mě napadnout. Kdyby vás tu viděl semnou tak by jen předal zprávu dál a čekal by třeba na nějaké posili, anebo by se neodvážil." dořekla a přišla až k němu. Uvědomovala si o co ho chce požádat, ale vypadala odhodlaně, a rozhodně to chtěla udělat. Kdyby se to povedlo mohla by stoupnout v očích svého otce a Kasumuho. Ušetřili by čas a byla vysoká šance úspěchu.

Hideki Senji-lin

"Zbláznila si se? Už jednou jsem zklamal jako sensei když jsem nedokázal ochránit Mangetsu a teď mám dobrovolně vystavit tebe do nebezpečí? To nepřichází v úvahu!" Řekl trošku naštvaně protože si nemyslel, že by tě něco takového vůbec napadlo.
"Počkej tady, dojdu zařídit to ubytování." Řekl vzápětí a vešel do krčmy kam už předtím měl namířeno.

Mizuki Odoamne

Krčma je dobrý místo na ubytování, ale určitě tam bude nějaká spojka toho záškodníka. pomyslela si a chvilku šla za Hidekim. Ani pořádně neví co jí to popadlo, ale měla pocit, že to udělat musí. Jako kdyby jí něco hlodalo. Promiňte pomyslela si a když Hideki vstoupil dovnitř nechala mu do té doby jistotu, že jde s ním, ale do hospody už nepokračovala, když se zavírali dveře tak vzplál plamen, který by přes ruch v hospodě, pokud tam tedy byl, neměl být slyšet. Mizuki shořela jako papír a cílová destinace byla střecha domu několik ulic dále. Do které ve které se hodlala ztratit.

Celý tvůj únik se ti podařil a Hideki si ani nevšiml že si zmizela přímo za ním. Měla si však jen chvilku než to zjistí. Pár lidí venku před krčmou se jen nechápavě rozhlíželi kolem ale nikdo neměl ani ponětí kde vlastně si. Tvůj ohnivý shunshin nebyl sice tak daleký aby si přeskočila několik ulic, ale ocitla si se na střeše bližšího domu ve směru kam ses chtěla přenést.