První tým (Mizuki, Yoi, Mangetsu)

Schylovalo se k 5. hodině ale obchody se nezastavovali ani takhle k večeru. Všude jen hluk a spousta lidí kteří pobíhali sem a tam. Yoi tam už nějakou dobu byl takže viděl odplouvat i připlouvat různé lodě všech velikostí. No lidé co šli zrovna kolem něho se na něj dívali celkem zlověstně a odpudivě. Kvůli jeho klanu si ho ale nikdo nevšímal takže tam byl vlastně jako duch.
Po mistrovi zatím ani stopy stejně tak jako po 2 slečnách co by měli v blízké době taky dorazit.

Yoi Akuma

Nejdříve seděl, pak se procházel z místa na místo a koukal na to, jak vykládají náklady z lodí, pak zase seděl a následně zase někdo něco vykládal a on už nevěděl, co má dělat, tak šel k muži, který nesl těžkou bednu a začal se ho vyptávat na různé věci. "Dobrý den, já jsem Yoi Akuma." Když to řekl, tak si muž jen odplivl a položil bednu k jiným bednám a šel pro další. "Co to nesete, pane? A když se takhle plavíte, byl jste někdy za tou velkou horou? Jestli ano, co tam bylo?" Střílel po něm jednu otázku za druhou, ale chlap ho úplně ignoroval. "A když se takhle plavíte, berete i vesničany na plavbu? Já bych se totiž chtěl podívat s vámi, co je za tou horou, pokud byste byl tak hodný, pane." Snažil se dál konverzovat, ale to už muž nevydržel, položil bednu a strčil do něj. Kdyby v sobě neměl kov, tak ho to povalí na zem, jelikož muž do toho strčení dal dost síly. "S lidmi jako jsi ty se já nebaví, tak odprejskni." Odpověděl mu naštvaně muž a plivl Yoiovi přímo na botu, což Yoie zarazilo a zůstal opařeně stát na místě. Myš mu seběhla po nohavici dolů na botu, kde tlapičkami začala přejíždět po plivanci, aby ho rozetřela a ztratil se. Yoi ji však chytl rukou a dal si ji do prsní kapsy. "Nech to být Soro, to je jedno." Pošeptal jí a ustoupil trochu do strany, při čemž sledoval jak muž vykládá krabici za krabicí.

Mizuki Odoamne

Běžela jsem přes celou vesnici, ale nezapotila jsem se. Prohlížela jsem si kolemjdoucí a doufala jsem, že si oni neprohlíželi mě. Už jsem skoro byla u přístavu a viděla jsem siluetu postavy, chlapce co nejspíše na někoho čekal. Přišla jsem blíže k němu. Byl to jediný chlapec v týmu a já jsem tušila, že je tu kvůli tomu. Je přeci jenom pátá hodina. Mírně jsem pokynula hlavou. "Ahoj, ty budeš asi Yoi Akuma." Řekla jsem bez problému se vší úctou nevěděla jsem, že to byl ten kluk co byl hlučný po poledni se svým nástupem. "Mé jméno je Mizuki Odoamne." Řekla jsem. Byla jsem uvolněná a uklidněna. Měla jsem na sobě Černé tričko s kraťasy a na zádech velkou katanu zafáčovanou, takže nemohl vědět o co přesně jde a nebo jak to vypadá. Možná ho to mohlo překvapit, že tak sním jednám, ale pro mě bylo jedno jestli je z klanu Akuma a nebo Tsukiakari. Byla jsem tak vychována.

Mangetsu 

Počas týchto troch hodín som popravde nerobila.. v podstate nič. Len som sa úspešne vyhýbala hocikomu, kto by ma mohol spatriť. Chodila som po strechách budov a pár krát som prebehla v nejakej bočnej uličke. Miestami som dokonca len sledovala oblohu či niečo, čo ma práve zaujalo. Až keď som si na jedných z nástenných hodinkách všimla, že sa blíži čas ku piatim, tak som sa objavila medzi ľuďmi. Huňatú kapucu som mala natiahnutú hlboko do tváre. Nechcela som sa na ostatných moc pozerať. Namierila som si to však ku prístavu. Netušila som však, ku akej časti máme ísť takže.. som sa tam len prechádzala. Dúfala som, že na niečo narazím. Nie že by mi na mojej dochvíľnosti až tak hrozne záležalo no, lepšie na čas, než trebárs nikdy.
Nakoniec som pred sebou uvidela tých dvoch, ktorý boli na slávnosti. Boli celkom mladý. Nie že by som ja mala hneď tridsať alebo tak. Nepridávala som sa k nim však. Len som stála opodiaľ a bolo na mne vidieť, že som značne paranoidná. Stále som sa obzerala, ako keby na mňa mal každú chvíľu niekto vyskočiť.

Yoi Akuma

Už ho trochu nebavilo sledovat muže, který mu dal jasně najevo, že si s ním nechce povídat, takže zase mířil k bedně, na které předtím seděl, ale tu před ním někdo další hned odnesl a jen kroutil hlavou, takže zůstal stát a sledoval moře. Zase bych se chtěl někdy jen tak vykoupat. Přemýšlel a ani si nevšiml, že k němu přišla nějaká dívka. "Eh?" Vypadlo z něj, když si všiml osoby, která u něj stála. Došlo mu, že je to ta dívka kvůli které byl ten velký rozruch, ale došlo mu, že asi ani ona netouží po tom, aby to někdo rozebíral. "Jo! Jsem Yoi. Moc mě těší Mizuki!" Řekl a dívka si mohla hned všimnout, že mu to udělalo velkou radost, jakmile na něj promluvila. Podal ji ruku na seznámení, když v tom mu rukávem vyběhla bílá myš Sora, která se na dlani postavila na zadní a jen koukala svými černými korálkovými oči po mladé dívce. "Jo a tohle je Sora, snad se nebojíš myší a jestli jo, tak téhle se neboj, protože je hodná." Představil i svou myš, při čemž ji nechal vyběhnout na rameno a dal si ruce do kapsy, jelikož pochyboval, že si s ním podá ruku, když v ní měl teď myš. Když v tom v dálce přišla další dívka a Yoi si ji hned všiml. "Haló! Tady jsme!" Zvolala a nadšeně poskočil.

Mizuki Odoamne

Byla jsem nadšená z toho jak byl pozitivní. Podle hlasu jsem ho poznala. Byl to ten kluk, který trochu znechutil Kasumiho. Bylo mi to jedno poznala jsem dalšího člověka. Najednou mi podal ruku. Chtěla jsem mu to oplatit, ale najednou mu na dlaň vyběhla myš. Trochu jsem sebou cukla, ale spíše kvůli tomu, že jsem se lekla. "Ahoj Soro." Řekla jsem myši co se postavila na zadní. Ruku už schoval tak jsem neměla šanci mu jí podat. Nechala jsem sesunou ruku podél těla. "Taky jsem jednu mívala." Řekla jsem což ho mohlo šokovat. Prohlížela jsem si myš na rameni. Když jsem byla mala tak jsem se o jednu starala. To jsme ještě bydleli jako chudý lidé na okraji vesnice. Bohužel jsem jí nemohla najít, když jsem se stěhovala. Pomyslela jsem si sama pro sebe. Nechtěla jsem toho tolik o sobě hned říkat. Třeba by si udělali špatný názor. Pak zaznamenal dívku co byla v dálce. Otočila jsem se tím směrem a koukla do dáli.

Mangetsu

Chvíľu som ich sledovala. Možno som však predsa len spravila chybu, keďže ma ten chlapec načapal. Dokonca na mňa aj zavolal..  povyskočil a ja.. som sa otočila k prázdnemu výkladu jedného zo zatvoreným obchodov. Mimovoľne som si stiahla kapucu hlbšie do tváre a.. "Čo to robíim?" Povzdychla som si potichu pre seba. Možno nebol až tak dobrý nápad.. predsa len toľko nových ľudí. Nemala som z toho moc dobrý pocit. Môj maskovaný nezáujem som pár krát pokazila tým, že som k nim otočila pohľadom. Aj keď to vždy bolo len na chvíľku, aby som sa neprezrádzala až tak moc. Obe ruky som si položila na kapucu a predlaktím som si zakrila tvár. Ani som nevedela prečo sa červenám.. ako som k nim mala prehovoriť? Po dlhom čase to bola moja prvá skúsenosť s pre mňa neznámimi ľuďmi. 
Možno si ma nevšimli... možno si bude myslieť že sa len pomýlil.. prebehlo mi v hlave s nádejou a ja som znova hodila pohľadom po tých dvoch.

Yoi Akuma

Měla taky myš? Hezky! Pomyslel si a pak si všiml, že je ta dívka trochu ignoruje. Na to byl už zvyklí, takže ho to moc neštvalo, ale moc dobře věděl, že je to ona. Na nic nečekal, chytil Mizuki za ruku a běžel k té dívce. Ani mu to nepřišlo nijak divný,byl prostě otevřený k lidem ve svém okolí a hlavně ho ani nenapadlo, že by ji to, jak ji chytil mohlo nějak polekat vzhledem k tomu, co se stalo na tom setkání. "Haló! Já jsem Yoi Akuma a tohle je Mizuki!" Zvolal na dívku, která je záměrně ignorovala ještě než k ní doběhl.

Mizuki Odoamne

Yoi se rozeběhl a cestou mě chytnul za ruku. Trochu jsem se lekla. "Eh." vydala jsem ze sebe překvapeně a možná cítil trochu odporu ze začátku, ale pak jsem se rozeběhla sním. Je vážně strašně pozitivní. Nebyla jsem na to zvyklá už vůbec ne na dotyky či braní za ruku. To zažila maximálně když jí chůva hlídala. Nebránila jsem se dále a pokračovala. Byl tak. Nemohla jsem najít to správné slovo. Plný energie. Jako kdyby ani nebyl cizí. Musím být, ale opatrná. Zamyslela jsem se. Tak pro jednou. Doběhli jsme blíže. Nechala jsem Yoie domluvit a když jsme domluvili tak jsem pustila jeho ruku. A dala si jí podél těla. "Ahoj. Mangetsu že ?" Zeptala jsem se rovnou. Byla to druhá dívka v týmu a já si jméno pamatovalo.

Mangetsu

Približujú sa.. približujú sa.. úpela som v duchu a obe ruky som položila na výstavný pult. Začala som si po ňom od nervozity klepať, ako keby som hrala na piáne či klavíri. Započula chlapca, ktorý bol badateľne bližšie. Znova som zbledla.. išlo to vôbec ? Aj mimo to som bola bledá ako stena. Predstavil seba, ako aj dievča.. a to zas prehovorilo moje meno. Chvíľku som stále bola otočená k zavretému obchodu a v odraze skla som si prezerala ich tváre. Nevyzerali nijak nepríjemne. Trhla som hlavou k nim a obdarila som ich.. úsmevom? Ťažko povedať. Moja tvár bola vyblednutá, oči rozšírené do korán a kútiky úst mi trhalo do strán. Naozaj.. naozaj som sa snažila. Popravde však môj výraz pripomínal strašiaka.. ako keby som sa snažila vystrašiť nejaké malé dieťa pred spánkom, alebo kamarátov počas vandrovky.
Zhlboka som sa nadýchla a pri výdychu z mojich úst vyšli celkom.. jednoduché slová. 
"Ahoj.." Hlas sa mi netriasol, zneli vlastne celkom normálne, len zľahka pochmúrne. Neudržala som pohľad príliš dlho na ani jednom z nich a tak som ho inštinktívne sklopila. Nemohli čakať nejakú .. zmysluplnú konverzáciu. Netušila som čo by som im povedala. Len som prikývla, aj keď trocha oneskorene, na Mizukinu otázku ohľadom môjho mena.

Mizuki Odoamne

Vypadá nesvá. pomyslela jsem si když jsem se na ní koukla a slyšela její ahoj. Chtěla jsem nějak protrhnout bariéry. Byla jsem taky nervozní, ale vždy jsem na to šla se svou železnou vůli jako na něco co musím dokázat či porazit. "Tsukiakari, že??" Zeptala jsem se podobně jako předtím. "Jako Kasumi-sama." Dodala jsem bez potíží a s úsměvem. A pak jsem ale nahodila zadumaný pohled, úsměv zmizel a koukla jsem stranou. Dnes mi zachránil život Vzpomněla jsem na události před pár hodinami. Nic mě předtím neuchránilo. Nemohla jsem z hlavy dostat ten pohled čepele co na mě mířila.

Yoi Akuma

Dívka, ke které právě přiběhli, vypadala dost zvláštně, protože se zřejmě styděla. Na to Yoi nebyl úplně zvyklý, protože byl ke všem otevřený a hrozně rád si s lidmi povídal. Každopádně Yoi zase nezklamal, protože hned spustil. "Hele ty máš stejnou barvu vlasů jak já! Taky jste si všimli, že dost lidí tady ve vesnici mají bílé vlasy? To bude asi tím měsícem, co?" Zvolal nadšeně a drbal se ve vlasech, při čemž si z kapsy vytáhl další párátko a dal si ho do pusy, při čemž se furt usmíval. Byl trochu jako pes, který dostal hračku a byl spokojený. "Tak co? Kde je ten mistr, sensei nebo jak si tihle vysoce postavení říkají?" Povzdechl a rozhlížel se, při čemž se zase zasmál a dodal "Asi zase něco důležitého na práci, jako mají vždy. To už je jak můj otec, pfff."

Hideki Senji-lin

"A někteří zase nemají žádné vlasy, co Yoii?" Ozval se mužský hlas přímo za zády Yoie a to už všichni mohli zahlédnout vysokého, holohlavého mnicha v zářivě bílém obleku. Přesně ten který byl i před chrámem.



Na jeho tváři byl milý úsměv a nadšeně si vás 3 začal prohlížet od hlavy až k patě. "Mé jméno je Hideki Senji-lin a jsem váš nový sensei. No abych byl upřímný tak jste můj první tým" Řekl vesele a neostyšně - což bylo divné vzhledem k tomu že to byl Sen-jin mnich a ti jsou spíše klidní, potichý. Hideki ale tak nevypadal. "No jak vidím tak už jste se seznámili... ale bohužel beze mě, takže jak zní vaše jména? Mizuki-san už znám." Dodal a čekal na vaše reakce.

Mangetsu

Ruky som stiahla z pultu a objala som sa s nimi u pásu. Začalo ma trocha bolieť brucho. "Hai.. Tsukiakari." Šepla som a znova som sa posnažila o úsmev. Chlapík mal pravdu. Taktiež mal bielu farbu vlasov.. ako asi 50% ľudí ktorých som poznala. Prevažne v klane Tsukiakari to bola celkom rarita. Položil však toľko otázok, taký hyperaktívny to človek.
Pomoc... Začala som celkom zúfať. Vôbec som nevedela ako sa s nimi rozprávať a naozaj som dúfala, že tu sensei čoskoro bude. Ak nie, kto vie.. možno by som zobrala nohy na ramená a viac by ma už neuvideli. Nahlas som preglgla a pohľadom som znova prešla z chlapca na dievča. To bolo podstatne krajšie než on. Všimla som si že sa tvári trošku podivne. Spomenula som si, že to je práve tá, na ktorú chceli zaútočiť. Navyše sa k nej Kasumi správal naozaj milo. Lepšie než ku mne... ten zradca.
Nakoniec som však začula slová, ktoré sa ozvali spoza nás. Bol to mních. Predstavil sa ako Hideki a.. príliš ostatných mníchov nepripomínal. Chcel však, aby sme sa znova predstavili.
"Mangetsu .. Tsukiakari." Šepla som znova až polohlasne. Príliš som jeho entuziazmus nepoberala.

Mizuki Odoamne

Z myšlenek mě dostal Yoi, který se zapovídal a já ho už začínala poznávat více a více. Pak se zmínil o senseii to se mi moc nelíbilo a chtěla jsem mu něco říct. Né zlého nebo tak, ale můj názor na to. Otevřela jsem pusu, ale najednou jsem uslyšela hlas. Byl klidný a veselý. Spojila jsem si jméno s tváří. Věděla jsem, že to je jeden z těch co se objevili na místě toho incidentu, ale jeho jméno jsem neslyšela nebo alespoň nevnímala v šoku, pokud padlo. Pak dořekl a zminil mé jméno. Znal mě čemuž jsem se nemohla divit a měla jsem jedinou možnost jak odvětit. Otočila jsem se k němu a mírně jsem se poklonila, jako u každého. "Těší mě Hideki-sama." Řekla jsem s úsměvem. Ráda jsem používala tituly za jménem místo obyčejného Sensei. Dostanete se pak blíže k člověku samotnému nebo to alespoň chůva říkala. Snad mu to nevadí. pomyslela jsem si. Měla jsem zase dobrou náladu a na to špatné už nemyslela, alespoň pro zatím.

Yoi Akuma

"Vóó!" Lekl se Yoi a udělal krok dopředu, protože nečekal, že za ním někdo promluví. Byl z toho trochu vykulený, že se za ním bez jakéhokoliv zvuku objevil nějaký plešoun, který měl hned narážku na vlasy. Nevnímal na něm nic jiného než jen to, že neměl vlasy. Ale co bylo ještě horší, tak se zastavil ve chvíli, kdy měl přimhouřený oči, protože zaostřoval na plešatou hlavu a pomalu se k němu předkláněl s tím, že natahoval ruku a chtěl mu sáhnout na hlavu, jestli ucítí nějaké vlasy. Naštěstí se zastavil a oklepal, aby se uklidnil a nebyl zase moc akční. "No, já jsem Yoi Akuma." Představil se a podal senseiovi ruku, protože nevěděl, jak se před autoritami chovat, jelikož znal jen svého otce a toho vlastně ani taky moc neznal, takže veškeré způsoby měl načtené a nepřečetl si nic o tom, jak se má chovat v situaci, kdy se za ním objeví sensei, kterého málem pohladí po hlavě a pak se má ještě představit.

Hideki Senji-lin

Hideki se jen usmál když jste se představili a Yoie ještě stihl plácnout po tlapě když se pokusil mu sáhnout na hlavu. Nervózní a odtažitá holka, Kouteie dcera a chlapec který nemá zábrany. To je teda tým..."Inu, jsem poctěn, Mizuki-san a členka klanu Tsukiakari v mém týmu... hm,hm jo samozřejmě i Akuma společník" Spustil Hideki a dal se do chůze směrem k doku čímž počítal že ho budete následovat takže vlastně mluvil po cestě. "Jak jsem řekl, jste můj první tým a proto moc nevím jak začít, každopádně chtěl bych aby jsme k sobě byli naprosto upřímní. Čím lépe se poznáme, tím lépe na tom bude klapat ať už ve vztazích tak na bojišti. Další upřímná věc kterou bych vám chtěl říct, jsem váš sensei protože mě tím pověřil Kasumi-sama. Znám Kasumiho už spoustu let a právě kvůli důvěře, se mám postarat o malou Mizuki kterou mají všichni tak rádi." Dořekl naprosto vklidu jakoby mluvil o něčem naprosto běžném. To už jste došli k malé loďce přistavené na kraji mola měla pouze jeden stěžeň na kterém byla srolovaná bílá plachta. Hideki do ní skočil a otočil se na ty prcky za ním. "Vítejte na mé loďce, trošku se projedem!" Řekl nadšeně a popadl pár prken co leželi podél boku lodi. No když je však zvedl do rukou, ukázalo se, že to jsou pádla což mohlo vypadat děsivě, protože byli zrovna 3.

Mizuki Odoamne

Pozorně jsem poslouchala a usmívala se. Hideki vypadal mile a připomínal mi Kasumiho tak jak ho znám já. Když se nad tím zamyslím opravdu je to velmi zvláštní složení týmu. Musím se hodně snažit. Pomyslela jsem si přeci jenom oba dva jsou z klanu, který je něčím známý ať už kladně a nebo záporně. Nechtěla jsem být jenom ta dcera Kouteie co má jen dobré jméno. Zastínit se rozhodně nenechám. Zamyslela jsem se, ale pořád jsem se usmívala a poslouchala Hidekiho. Na konci zmínil mé jméno přičemž jsem trochu zčervenala. "Jsem ráda, že jste to vy, Hideki-sama" poznamenala jsem ze slušnosti i když jsem ho tolik neznala. Můj otec věří Kasumimu a Kasumi věří Hidekimu a já mu budu také věřit. Řekla jsem si a skočila na loďku. Pousmála jsem se nad tím jak jí skromně uvedl a všimla jsem si 3 pádel. Nevěděla jsem zpočátku co si mám o tom myslet, ale budu to brát v rámci tréningu, pokud budu muset pádlovat.

Mangetsu Tsukiakari

Všetci sa znova predstavili, a.. sensei to zhrnul. Pozorne som ho sledovala a očami som mu tak trocha ďakovala. Keby že sa tu ocitne o niečo neskôr, boh vie.. ako by to dopadlo. 
Jeho slová o dôvere boli pekné, no nemali na mňa žiadny vplyv. Úprimne som mohla povedať hocikomu v tomto týme, že im jednoducho neverím. Nebolo to ale nič osobné a tak som to ani nikomu nedávala najavo. Vedela som, že je to môj problém, že ja som tá čo to v hlave nemá moc v poriadku. Znova som sa až nekontrolovateľne obzrela. Zdalo sa mi, že za nami niekto je no.. asi sa mi to len zdalo. Nakoniec sme vošli do loďky a ja som si prezrela pádla.. tri, ktoré nám podával. Bez slova som jedno zobrala do rúk a poťažkala som si ho. Bolo vidieť, že ho držím skôr ako zbraň, než ako nejaký nástroj slúžiaci na prepravu. Spýtavo som sa pozrela tak.. kto vie kam, ani nie na senseia, ani na Mizuki či nebodaj Yoi-a. Cítila som sa naozaj trocha stratene. Pádlo bolo prekvapivo dobe vyvážené. Naozaj by sa mi s ním bojovalo, ak nie dobre, tak aspoň obstojne. Musela som sa zľahka pousmiať. Vedela som si predstaviť, ako s pádlom rozbíjam hlavu nejakému fanatikovi. Môj úsmev nebol príjemný, veselý a ani milý. Vyzeral, ako úsmev divej šelmy ktorá si práve ide vychutnať lov na svoju obľúbenú obeť. Niekoho by dokonca mohol aj zastrašiť.

Yoi Akuma

Sensei mu nepodal ruku. To bylo jediné, co mu z úvodu uvízlo v hlavě. Poté promluvil o týmu a vypadalo to, jakoby zapomněl na Yoie a ještě k tomu se o něm vyjádřil jen jako o společníkovi a ne jako o členu týmu. Zároveň jen o Mizuki mluvil křestním jménem. Následně promluvil o Mizuki, jako kdyby to byla nějaká královna vesnice. Yoi vypadal navenek jako kluk, který je bláznivý a neřeší, jak o něm lidé smýšlí, jenže v hlavě dokázal o všem až moc přemýšlet a kort teď, když šlo de facto o první seznámení týmu a sensei se choval, jako kdyby byl Yoi nějaká přítěž. Dobře, takže na tom jménu Akuma vážně něco bude. Pomyslel si a vyšel k loďce jako poslední a zároveň i trochu sklesle, což u něj nebylo úplně zvykem. Věděl, že si toho nikdo z nich nevšimne, protože Mangetsu i kdyby si všimla, tak se nevyjádří. Sensei si ho zřejmě nehodlal všímat a Mizuki byla celá vyplašená ze svého senseie, který ji zřejmě bude nosit na zádech jen aby si neušpinila nohy. Věděl však, že to takhle bude pořád, protože i když se bude snažit chovat sebevíc přátelsky, tak jméno Akuma má moc silnou pověst, že na jeho povaze nezáleží, takže to nechtěl řešit a opět se rozdováděl. Přeběhl všechny kromě Mangetsu, která už v lodi byla, a skočil do lodě, která se hned díky jeho váze dotkla dna a vyvolala několik menších vln. Ihned se chopil jednoho z pádel a začal se na všechny culit.

Hideki Senji-lin

S milým a děkovným úsměvem kývl na Mizuki která projevila nadšení z toho že zrovna on je váš sensei, v tom ale ihned obrátil pohled na nesmělou dívku a trošku se mu zježili vlasy na hlavě -kdyby teda nějaké měl... "Etoo... Tomu se říká pádlo... slouží k pádlování." Ušklíbl se trošku vyděšeně když spatřil Mangetsu jak s tím kusem prknem jedná a zlehka položil ruku na její pádlo aby ho sklonila k zemi jak kdyby držela smrtelnou zbraň. Hideki si ale hned všiml na skleslou reakci Yoie po tom všem co řekl a bylo mu ihned jasné na co myslí. To už ale nadšeně skočil do loďky a snažil se nedávat najevo to co si myslí, nebo to byla jen přetvářka, no to ví jen on.
"Tááákže, jak vám všem jistě došlo, tohle bude součást vašeho tréninku. Nejde mi o fyzickou sílu v pažích protože tady přeci nebudem srovnávat chlapce a dívky. Jde mi o výdrž kterou mi všichni teď předvedete." Dořekl s nadšením a sedl si na záď loďky kde bylo dlouhé veslo sloužící jako kormidlo. Silně s ním zatáhl do strany a loďka se odstrčila od mola přičemž se zároveň nasměrovala do otevřeného moře. Konečně si jednou taky oddáchnu

Yoi Akuma

Na nic nečekal a ponořil pádlo do vody a začal s ním ve vodě zběsile máchat než mu došlo, že takhle to nepůjde. Proto ho tedy vynořil a začal normálně pádlovat, aby se někam pohnuli. U něj byla výhoda ta, že nepatří mezi líné lidi a zároveň stačí fakt málo, aby ho něco bavilo a tady bylo to málo. Stačilo jen, aby stále pracoval s rukama, při čemž věděl, že to pomůže jeho týmu, takže stále pádloval. Věděl, že i když ho budou bolet ruce, tak bude pádlovat dál, jelikož ho to bavilo a to mu momentálně stačilo. Měl něčí pozornost. Pak mu však došlo, že neví ani kam jede. "Kam jedeme? Jedeme se podívat za tamtu velkou horu?!" Zvolal nadšeně a levou rukou ukázal směrem k velké hoře, což způsobilo to, že mu málem sjelo pádlo po dlani a skončilo ve vodě. Naštěstí ho na poslední chvíli chytil.

Mizuki Odoamne

Poslouchala jsem Hidekiho a Mangetsu. Zatím jsem si sedla za pádlo a připravila se. Yoi mi přišel energetický jako vždy a opravdu jsem si nevšimla jeho skleslé nálady. Věděla jsem jak to všichni s Akumi mají, ale já ne. Mangetsu jsem moc pozornosti nevěnovala. Když o nějakou bude stát tak si o ní řekne. Chová se trochu děsivě. Pomyslela jsem si. Pak jsem se koukla na Hidekiho a poslechla si ho. Hned na jsem koukla po Yoiovi, který začal pádlovat a zeptal se na otázku. "No tak se ukaž. Tolik energie. Uvidíme jestli se dostanem k hoře." Řekla jsem a usmála jsem se na něj. A začala jsem bez okolků pádlovat.

Mangetsu Tsukiakari

Bolo na mne vidieť sklamanie. Nakoniec s tým predsa len nikoho nebuchnem. S tichým povzdychom som si teda sadla a sledovala som, ako obaja pádlujú. Schválne som sedela za nimi. Vlastne som im ani nepomáhala. Nechala som si pádlo na kolenách a sledovala som, ako sa snažia, ako sa rozprávajú a ako je Yoi taký celý nadšený.. a ako sa na neho Mizuki usmieva. Musel to byť fajn pocit. Každopádne som ani pomôcť.. nie že nechcela, skôr som to nepovažovala za potrebné. Išlo im to dobre a.. no oni to zvládnu. Sama som si z vlasov vybrala bielu ihlicu, ktorou som začala do pádla vyrezávať Kanji znaky. Ak by sa to niekomu chcelo prečítať, videl by len.. v podstatne nezmyselné slová.. či príkazy? zabiť.. slnko.. zabiť.. slnko.. ako keby som patrila k jedným z tých fanatikov z ostrova, alebo k nejakým im príbuzným, ktorý by s nimi neboli až taký kamaráti. Dávala som si však naozaj na čas a hlavne som si dávala záležať. Namiesto slov "slnko" som slnko vyrila ako obrázok.. a zabiť k tomu. Mohlo to však znamenať aj smrť.. alebo niečo iné? Kto vie. Celkom ma to bavilo, takže som bola schopná zamestnať sa tým na dlho.

Hideki Senji-lin

"Nene, těmito směry - čili podél pláže mají lodě zákaz plout. No za těmi horami určitě nebude nic zajímavého. Co kdyby jste každej postupně řekl něco o sobě? Něco o své minulosti." Řekl zvědavě což byla součást jeho povahy a pak opět odvrátil pohled k Mangetsu. "Krásná slečno se stříbrnými vlasy, tohle není vyhlídková plavba a ikdyž Yoi maká aspoň za 5 tak chci aby se zůčastnili všichni. Je to přeci jen součást tréninku na to nezapomínejte a pádlujte bez přestávky jinak to nemá smysl." Řekl poměrně vážně a bylo mu jasné, že to s tou holkou bude těžké.