Cesta ninji (Hiro)

Ichirou Tsukiakari

Po spolknutí kuličky si ucítil hřejivý pocit v žaludku a trošku se ti ulevilo. Po chvilce to byla jako euforie a tvoje údy se vraceli k citlivosti. Když přicházeli k sobě, ucítil si na většině svého těla mravenčení a mlha před očima pomalu ustupovala. Mohlo ti teda hned dojít, že šlo o chakrovou ninja pilulku která tě alespoň trošku dostala k vědomí. Pořád si se však cítil slabě a ještě pořád se ti motala hlava.
"Musím přiznat že jsem fascinovaný chakrovou čepelí kterou si vytvořil. Dokázal bys rukou i někomu useknout hlavu." Zasmál se aby odlehčil celou situaci a pomohl ti se posadit.
"Tvůj chakrový limit je ale problém. Na takovou práci s chakrou je tvé tělo ještě moc mladé a nedisponuješ žádnou výhodou jako naše Kekkei Genkai z klanu Tsukiakari. No upřímně ale myslím, že s tvým potenciálem z tebe bude jednou hodně obávaný ninja." Dořekl a usmál se. Potom se přesunul k tělům těch dvou a pečlivě je oba svázal ocelovým lankem.

Hiro Akuma

Ta kulička mi dodala trošičku energie a já si ulevil pořádným oddychem. Stále se mi motala hlava a tak jsem se nesnažil ani postavit, protože bych nejspíš zase skončil na zemi. Sensei začal obdivovat mojí chakrovou čepel a já se usmál. Ch-chakrová čepel? To zní vážně drsně. Řekl jsem a trošičku se pozasmál. Dále mne sensei informoval o tom, že můj chakrový limit je problém a že moje tělo je ještě moc slabé. To už jsem věděl při mým prvním kontaktu s mojí chakrou v takovém množství. Nesmím být zbrklí a používat chakru tak, abych jí nevyprskl hned všechnu najednou. Teď aspoň vím, že to je možné a budu si na to dávat pozor. Řekl jsem a stále v sobě měl ten pocit, že to stejně v takové situaci nebudu moc kontrolovat, protože jsem cítil, že to byla taková rychlá automatická reakce. Chakrová čepel.. brácha bude čumět. Pomyslel jsem si a s širokým úsměvem sledoval oblohu.

Ichirou Tsukiakari

Když ty 2 chudáky svázal, dorazili další 2 ninjové z Tsuki kteří těla popadly. Kývnuli souhlasně a vydali se s nimi zpátky do vesnice. Ichirou se zas vrátil k tobě a usmál se.
"Tak co? Chceš naučit novou techniku?" Tvou odpověď už nejspíš znal ale chtěl vidět tvé reakce a pravděpodobnou natěšenost.

Hiro Akuma

Ninjové z vesnice odnesli těla a já se pomalinku posadil. Jak na tom asi je bratr? Doufám, že se mu zatím nic nestalo. Pomyslel jsem si a koukal na oblohu. Sensei se mne zeptal, jestli bych nechtěl naučit novou techniku a já zakýval hlavou. No určitě! Ale... Nedořekl jsem a jednou rukou si sáhl na břicho. Nejdřív bych chtěl nabrat trochu energie. Dodal jsem a usmál se.

Ichirou Tsukiakari

"Dobře, pojď zamnou. Nedaleko tady je jedno hezký odpočívadlo. Chodím tam přemýšlet ve volných chvílích." Řekl s úsměvem a vydal se západním směrem. Cesta klidným a čistým lesem byla příjemná. Koruny stromů stínili slunci aby vás tolik nespalovalo a po několika minutách jste dorazili ke strmé stezce podél jedné skály. Byla jen trošku vyšlapaná takže by si jí člověk ani normálně nevšiml, zvlášť když stoupání bylo tak velké, že si musel jít v předklonu a skoro po čtyřech, aby si nespadl. Po výšlapu jste došli na jakýsi kamenný plácek který byl hezky v rovinně. Kromě zadní strany která byla spojená se skálou, byl kolem dokola široký výhled jak ze strážní věže a z těch 300 metrů si krásně viděl i na celé moře s vesnicí. Kulatý plácek však nebyl oplocený, takže to vypadalo celkem nebezpečně. Uprostřed toho plácku si také viděl ohniště a hned vedle něho nějaké dřevo které tu už bylo. Ichirou si s klidem sedl na okraj a nohy svěsil dolů ze skály.
"Je tu naprostý klid. Snad si tu dobře odpočineš." Pousmál se a z kapsy vytáhl sluneční brýle které si nasadil.

Hiro Akuma

Sensei souhlasil a já si poklidně oddechl. Celou cestu lesem jsem se držel u senseie a nasával ten čerstvý vzduch. Jsem zvědavý, jakou techniku mne naučí. Pomyslel jsem si a široce se usmál. Došli jsme ke skále a hned mi došlo, že na ní polezeme. Heeeeh..?! Zahučel jsem a táhl se za senseiem jako kus hadru. Po celou dobu jsem se ani neohlížel a nekochal se krásou, protože jediné, co mi lítalo hlavou, bylo to, abychom už byli nahoře. T-to se mi snad jenom zdá. Pomyslel jsem si hodně otráveně. Po výstupu si sensei sedl přímo na okraj skály a já sebou fláknul několik metrů od senseie na zem. J-j-jo.. to... b-budu! Prohlásil jsem a byl rád, že už si mohu pořádně odpočinout. Vytáhl jsem z brašny vodu a pokropil si hlavu.

Ichirou Tsukiakari

Hlasitě se zasmál a prohrábl si vlasy když viděl jak ztěžka oddechuješ.
"Ale ale, snad ti ten výstup nedal zabrat." Znovu se zasmál a koukal na tebe jak se válíš po zemi. Po chvíli ale jeho koutky spadli a ve tváři měl vážný výraz.
"Nechápu proč si vás váš otec nevšímá. Rodina je přeci to nejdůležitější co člověk má a nechápu jak může zanedbávat tak skvělého syna." Mírně se usmál ale jeho koutky zase spadli a šlo na něm vidět, že si vzpomněl na Mangetsu která mu nedávno umřela.

Hiro Akuma

Cítil jsem se perfektně a pak si vytáhl kousek chleba a hladově se do něho zakousl. No.. ještě před x minutama jsem byl úplně vyčerpanej, ale jinak fajn.. aspoň se mi trošičku zlepší fyzička. Řekl jsem a pousmál se. Sensei nakousl téma, které mířilo na mého otce, který nás nechal na holičkách a já upnul výraz, který vypadal, jako bych v sobě nesl hodně velkou nenávist vůči němu. Nevím co se mu honilo hlavou.. matka zemřela v období, kdy jsem ještě ani nechápal, co to znamená, když někdo odejde a už se nevrátí... možná si nikdy nevěřil, že by mohl vychovat dva syny sám, ale o tom silně pochybuji. Řekl jsem hodně vážným hlasem a kousek chleba silně stiskl, až se úplně rozdrobil. Všiml jsem si, že senseie hodně trápí smrt jeho dcery.. přeci to je to nejkrásnější, co člověk může mít.. krásnou a mladou dceru. Nevím jak to říct, ale.. je mi strašně líto, když tak úžasný ninja jako jste vy, musí žít s takovou ránou, která se jen tak nezahojí. Nejspíš mi do toho nic není a nedokážu dobře určit, jaké téma někoho dokáže ranit, ale doufám, že to chápete. Řekl jsem už klidnějším a více takovým smutnějším hlasem. Pomalinku jsem vstal a sedl si vedle senseie. Rád bych jí poznal. Musela být stejně úžasná, jako vy, mistře. Dodal jsem a čekal, jestli to nějak senseie neraní.

Ichirou Tsukiakari

Usmál se a objal tě kolem ramene když si se vedle něho posadil.
"Děkuju Hiro." Vydal ze sebe potichu a neměl slov aby řekl něco víc. Sundal si své sluneční brýle aby si mohl promnout oči a zase si je nasadil. Šlo na něm vidět že je rád že si s ním a nemusí svoje vzpomínky prožívat sám. Nic neříkal, nejspíš čekal na to co budeš chtít dělat.

Hiro Akuma

Sensei to vzal opravdu na pohodičku a spíše vypadalo, že ho to dojalo a já byl rád, protože jsem si připadal, jako bych měl konečně někoho, kdo mne bere vážně. Dal mi ruku kolem ramene, přesně tak, jak to dělával bratr. Doufám, že budu někdy mít šanci říct otci do očí, jakou chybu udělal. Řekl jsem a pak se usmál. Pomalinku jsem dojedl chleba a pak si oprášil ruce. Zajímalo by mne, jakou techniku byste mne naučil. Nějaká Raitonová? Zeptal jsem se a sledoval moře.

Ichirou Tsukiakari

"Myslím že toho jednou bude pěkně litovat." Usmál se na tebe a poupravil si své sluneční brýle.
"Ano, když teď známe tvou podstatu, naučím tě Raiton: Jibashi no Jutsu kterou si už viděl. Síla toho jutsu závisí na tom, kolik chakry do ní vložíš. Proto si myslím že ta technika bude pro tebe jako dělaná." Řekl optimisticky a čekal jen na to, až do toho budeš chtít jít.

Hiro Akuma

Pousmál jsem se a protáhl se. To teda bude. Řekl jsem a naposled si loknul vody. Byla to ta technik, kterou použil sensei a mne se rozzáříly oči. Paráda! Můžeme hned začít. Vykřikl jsem a čekal na pokyn sensei.

Ichirou Tsukiakari

"Opravdu? Dobrá tedy.." Usmál se a spokojeně kývnul na tvé nadšení. Postavil se a přišel doprostřed plácku.
"Tak pozorně sleduj pečetě které jsou na tu techniku potřeba.." Pomalu začal skládat, aby sis zapamatoval jak to má být správně a po sérii asi 6ti pečetí roztáhl ruce a natáhl je před sebe.
"Raiton: Jibashi" Z dlaní mu vyletěli blesky které se rozprostřeli ve vzduchu a směřovali mimo skálu prostě jen do vzduchu. Ruce zase svěsil podél těla a mrknul na tebe.
"Teď ty."

Hiro Akuma

Hodně jsem se těšil na to, že se naučím novou techniku a tak jsem byl radostí bez sebe. Sledoval jsem senseie a snažil se hlavně zapamatovat postup pečetí. Přišel jsem na řadu a já hned začal skládat ty samé pečetě co sensei. Tak.. tak.. tak.. tak..tak....tak! Lítalo mi hlavou při skládání pečetí a hned po té je natáhl před sebe a čekal co se stane. Snažil jsem se hlavně balancovat svoje použití chakry, protože to vypadalo, že by to chtělo ještě chvilinku nabírat sílu.

Ichirou Tsukiakari

Pečetě si složil dobře, když si natáhl své ruce ucítil si malé záblesky kolem celých rukou až po ramena a v tom si ale dostal dost nepříjemnou ránu, jakoby si sáhl na elektrický ohradník. To tě hned posadilo na zadek a ruce se ti klepali jak kdyby si měl Parkinsona.
"Zkus to znovu ale víc se soustřeď. Není to tak lehké jak to vypadá." Řekl a zasmál se Ichirou když viděl jak si dopadl.

Hiro Akuma

Myslel jsem si, že udělám určitě něco zajímavé, ale to co jsem udělal, mne problesklo a já skončil na zadku s klepavkou v obou rukách. Trošičku jsem zasyčel a pak se znovu postavil.  Očividně si to chce hrát. Řekl jsem a šibalsky se usmál. Není to jen tak jednoduché.. jak říkal sensei.. musím se více soustředit a pořádně to ovládnout. Pomyslel jsem si a znovu složil ty samé pečetě a pomalinku natáhl ruce dopředu. Snažil jsem se pořádně soustředit na svoje ruce.

Ichirou Tsukiakari

Blesky se ti začali tvořit až kolem zápěstí, ale byli to jen elektrické záblesky kolem prstů a nic jiného. Žádný efekt to nemělo.
"To už je lepší, jen do toho musíš vložit víc chakry." Řekl a znovu se usmál. Vypadal že ho docela baví ten pohled na tebe jak se snažíš.

Hiro Akuma

Něco patrného se kolem mého zápěstí objevilo, ale nebylo to nic, co by se hnedka mělo slavit. Senseiova poznámka upozorňovala na to, že mám použít více chakry a já trochu zatnul zuby. Dobře. Řekl jsem a kývnul hlavou. Ruce jsem nechal natáhnuté a tentokrát pustil více chakry. Zamouřil jsem k tomu ještě oči, protože mi něco říkalo, že přijde rána.

Ichirou Tsukiakari

Netrvalo dlouho a z tvých rukou vyletěli menší blesky které se rozprostřeli ve vzduchu. Bylo to ale zvláštní a něco nového takže si se z té rány posadil na zadek.
"No vidíš! To je ono, zvládl si to." Pověděl s úsměvem ukázal ti palec nahoru. Vypadal docela nadšeně že se tak rychle učíš.

Hiro

Opravdu jsem se snažil a celkem mně udivovalo to, že se všechno dokážu učit tak rychle. Je dobré ovládání chakry cesta k rychlému trénování technik? Pomyslel jsem si a pak se vytvořilo pár malých blesků a já opět skončil na zadku. To je všechno? Není to díky dobrému ovládání chakry? Budu se moc rychleji učit techniky i jiného typu? Střílel jsem otázku za otázkou a raději zůstal sedět na zemi.

Ichirou Tsukiakari

Zasmál se nad množstvím tvých otázek a podrbal se na hlavě.
"Tohle je poměrně jednoduchá technika a s pomocí tvojí podstaty to jde jednoduše. Ale ano, tvoje práce s chakrou a talent dost napomáhá tomu že se učíš Ninjutsu tak rychle. Nevím jestli to bude stejné i se složitějšíma technikama." Řekl s úsměvem a postavil se naproti tobě.
"A jak si na tom s Taijutsu?" Ušklíbl se a jeho postoj vypadal bojeschopně. Jakoby ti dával najevo co chce teď dělat.

Hiro

Celkem mně zaskočilo, když řekl, že to je jednoduchá technika. Jednoduchá, ale hodně silná. Řekl jsem a postavil se. S těmi složitějšími technikami to budu muset někdy v budoucnu vyzkoušet, protože by to mohla být dobrá cestě k velké síle. Sensei se mně zeptal na Taijutsu a já se usmál. S tím chakra kunaiem to nebude problém. Řekl jsem mu a vytáhl kunai do kterého jsem pustil přiměřené množství chakry tak, aby malinko svítil a byl v boji efektivnější.

Ichirou Tsukiakari

Když si uchopil kunai a nahromadil do něj chakru, sensei udělal otočku a kopl ti do ruky tak, že ti vyletěl z ruky přímo dolů z útesu.
"Neměl jsem namysli modifikaci zbraní pomocí chakry. To se nedá moc považovat za Taijutsu." Ušklíbl se a zase zůstal před tebou stát vzpřímeně.
"Chci vidět co dokážeš bezezbraní.." Pověděl upřímně a čekal jak budeš reagovat.

Hiro

Sensei mi odkopl kunai a já trochu pokrčil ústy. Neprošlo mi to a sensei trval na tom, abych použil čisté bojové schopnosti. Vzhledem k tomu, že jsem nic neuměl, tak mi nezbývalo nic, než zkusit pár triků, které jsem četl v knížce. Roztáhl jsem nohy a skrčil se. Rukou jsem se opřel o zem a snažil se senseiovi podrazit nohy. Mohl to čekat, ale já v tuhle dobu neměl nic extra.