Jméno: Shana Hokuai
Věk: 16
Pohlaví: Žena
Oblíbené: Nejraději trénuju svojí lukostřelbu... mám ráda jídlo které mi dodá hodně energie.. mám též ráda meditování a trénování soustředivosti kterou potřebuju na to abych dobře zasahovala cíl.
Neoblíbené: Nemám ráda hádky a různé rivalské potyčky. Nesnáším lidi který mají nesmyslný cíl a snaží se udělat nemožné. Hnusí se mi lidi kteří žijou ze síly která jím byla dána a nijak na ní tvrdě nepracovali.
Rodina: Můj táta je Shin Hokuai, je to velmi silný muž který se vyznamenal svým exelentím uměním lukostřelby.
Moje matka nese jméno Ayase Albarn, je to žena která ráda vaří a stará se o flóru. Život bez její lásky bych si nedokázala představit. Její síla mě vede kupředu. Taky si nechala svoje příjmení protože se ji Hokuai moc nelíbilo . Nebylo to taky nic za co by jí měl táta nesnášet
Povaha: Jsem klidná dívka, ale pokuď mě někdo opravdu naštve tak se neznám. Hodně lidí mě považuje za choleričku ale to tak určitě není. Každý má svoje chvilky kdy vybouchne a já takové mám když někdo pochybuje o mojí síle a mé dobrosti. Ráda pomáhám lidem kteří o to stojí a s nechuceným pohledem sleduju ty kteří si myslí, že jsou něco IN a chovají se arogantně.
Historie: Moje historie není moc dlouhá protože jsem na světě teprve šestnáct let. A abych to tak shrnula tak jsem se narodila muži jménem Shin a matce jménem Ayase. Byla jsem dívka která měla na ruce znak Lacerty což je čínský legendární ještěr. Bylo to znamení které potvrzovalo to že jsem potomek Shina. Táta ani neváhal a hnedka co jsem se naučila mluvil a chodit mě začal trénovat. Pro mě to nebylo moc vhodné protože to bylo velmi únavné a já během několika minut odpadla. Táta mi neustále říkal že tvrdá práce se projeví za několik let a že když začnu co nejdříve tak pak budu velmi silná. Já jeho historky akceptovala a poslouchala ho do posledního slova. Den co den se ze mě vytrácelo spoustu potu a někdy i trochu krve. Čas plynul jako voda a já se stávala stále silnější a silnější díky tvrdé prácí o které mluvil táta. Přešli jsme na ostrý boj a to už bylo jiné kafe. Z potu a občasné krve se to změnilo na brutálně moc potu, hodně krve a spoustu modřin. Chvilkama to vypadalo že se mě táta snažil zabít ale nebylo tomu tak protože to je ta tvrdá práce.. jak bych si asi poradila takhle někde v divočině. Bylo mi jasné čeho můžu být schopná a jednou mi to nedalo a musela jsem překonat všechnu bolest a vystartovat po tátovi tak aby to nečekal. Podařilo se mi otce srazit na zem a já se začala natolik radovat že jsem úplně ignoroval bolest. Jenže souboj ještě nebyl u konce a táta se rychle postavil a tyčí která měla ostrý konec mě seknul po zádech. Vytvořila se mi velká jizva ze které tekla krev a já se bolestí mohla ukousat. Byla jsem ještě hloupá ale jedno mi bylo jasné že když nevyhraju tak nedostanu to po čem toužím a to zkušenosti tátovi legendární lukostřelby. Byla to krutá bolest a já si myslela že to nedokážu ale v tu chvíli byla vidět v okně máma jak mi drží palce a jak něco mumlá a drží v ruce talisman který dostala od táty. Ten talisman jí měl ochránit před zlem a nikdo nevěděl čeho je schopen. Pomalu ale jistě bylo cítit že moje síla začíná růst a já se postavila zabodla trínovací tyč do země. Stačil jeden skok na tyč a druhý velký skok do vzduchu aby tátu oslepilo sluníčko. Při dopadu na něho sem mu vzala jeho tyč a udělala kotoul do zádu a vytasila jeho tyč přesně na jeho krk. Táta řekl ze jsem vyhrala a ja si odkaslala a potom se seskladala na zem jako nejaka papirova skladacka. Bylo videt že toho mám dost a po delším odpočinku mi otec předal speciální luk který v legendách byl vyroben pro strážkyni měsíce Lunu. Tento luk mi měl zdokonalit moje lukostřelecké schopnosti. Byl v něm prý bojový duch který promlouvá k držiteli a propujčuje mu sílu no já tomu stejnak nevěřila ale při trénování jsem slyšela jak mi někdo šeptá speciální triky které jsou dobrý pro legendární styl lukostřelby. Několik let jsem se řídila těmito radami až to dovršilo k dokonalosti a já si byla jistá že jako 16 letá kunoichi se zaměřením na lukostřelbu uspěju a dostanu se na vysokou úroven lukostřelby. Mezi mojím trénováním byla taky poviná akademie ninju kde nas naučili celkem slusné věci a ty mi hodně pomohli k tomu zdokonalit svojí lukostřelbu. Jako třeba to že když začnu koncentrovat svojí chakru do šípu tak bude více průrazný a rychlejší.
Cíl: Mám cíl který se určitě jednou uskuteční a není to nemožný cíl. Tím cílem je se stát zdejší populární lukostřelkyní.
Klan: ##
___________
Podstata: Mám bleskovou podstatu
Hlavní atribut: Mojím atributem je koncentrace chakry a velká soustředivost.
Zbraň: Lunar Blessing – Je to speciální luk který v sobě má velkou sílu. S uživatelem se nejdřív musí pořádně sjednotit a pak mu teprve může poskytnout plnou sílu. Prozatím semnou komunikuje jenom tim že jmi propujčuje minimum síly. Vždycky se trošičku rozzáří při darování síly. V legendách bylo psané že každý kdo spatřil zář luku jednoduše nepřežil.
Jednoduchá dýka:
Dále výbava ninji.
Specializace: Moje specializace je taková padesát na padesát u taijutsu a ninjutsu. Používám techniky na dálku a s menší dýkou bojuji na blízko. Takže taijutsu mám na padesáti procentech a ninjutsu také.
Schopnosti: Mám několik schopností z akademie které nás učili jako základ pro každého ninju.
Dokážu koncentrovat svojí chakru a vkládat jí tak do šípu a zvýšit tak jeho sílu a rychlost.
(Upřímně nevím jak se tato schopnost jmenuje tak doufam ze muze zustat takto nepojmenovana)
Dále jedna technika kterou jsem vyvinula sama:
Raiton: Danmaku je to technika obtížnosti
C.
Začnu koncentrovat chakru do šípu a uvolněním chakry ještě do luku vystřelím silný šíp který začnu zářit a rozdělí se na 5 dalších menších šípů.
Foto: 
Příjem 
Portal 
Latest images 
Hledat 
Registrace 
Přihlášení 
Předmět: Shana Hokuai 
Thu Jul 23 2015, 02:09
