Každý má své tajné plány!

Eve Kurosu

Ninja vypadal celkem zamyšleně, jakoby by ho udivovalo, že se vůbec Eve o tomto hradě dozvěděla. Divné, tu sílu jsem pocítila jen jednou. Nevím o chakře moc informací, jen to, že to je zdroj síly a většina lidí jí nemá rádo, ale nejspíš se to nijak neaktivuje. Proudí to ve mně neustále, jenom jí nedokáže využívat ve svůj prospěch. Zatím... Pomyslela si Eve po tom co podstoupila divným testem chakry, který nebyl zrovna příjemný. Eve se postavila a oprášila si zadek. Postavila se pomalu, aby ten ninja měl jistotu, že se nechystá na nějaký útok. Během té chvíle si stihl i zkontrolovat okolí, což bylo celkem působivé. " Nemám přátelé. " Dodala chladně a za ramenem toho ninji se zjevovala postava, která jí byla velmi známá. Ukázala směrem na ní. " To jest ta osoba, která mi dala informace o tomto hradě." Řekla a dala ruce do kříže. Jeho poslední věta Eve nijak nezajímala, protože jí bylo jasný, že teď nemá na výběr a cizího ninju by tu jen tak pobíhat nenechali.

Kaito Ryugo

Když ukázala za jeho záda, tak se trochu bál, že jde o nějaký pošetilý trik, ale pak uslyšel známý hlas. "Hele jí!" Ozvalo se za jeho zády. Nami? Pomyslel si, protože nevěděl, že už se vrátila domů. Otočil se a uviděl krásnou červenovlásku. Oba k sobě něco dlouho cítí, ale každý žijí úplně jiný život, tudíž spolu nikdy nenavázali nějaký větší vztah. I když zrovna Nami je v celém táboře známá tím, že Kaita už nějakou dobu dost chce. Ale místo toho běhá po širokém okolí a získává informace nebo případně hledá ninji, kteří potřebují azyl, jako byla Eve. "No ahoj!" Zvolal Kaito s úsměvem a poté přidal "Ty ji znáš?" Zeptal se. "No jistě, to je Eve." Odpověděla mu a přešla k Eve. "Tak jsi to nakonec našla jo?" Zeptala se jí hloupou otázkou, ale spíše to mělo působit jako odlehčení situace. "Já vezmu Eve k Daisukemu, protože má přesně to číslíčko na krku, které by nás mohlo brzy potrápit." Řekla s úsměvem a stoupla si vedle ni, při čemž ji dala svou ruku přes její vzdálenější rameno a vykročila s ní směrem k hradu. "Pak se za tebou stavím Kaito!" Zvolala s úsměvem a Kaito zůstal stát jako opařený, protože se to vše semlelo nějak rychle a ani nestihl nic říct. "Jaká byla cesta, Eve?" Optala se Nami.

Kiro “47” Suikafuurado

"Myslím, že svojí první podstatu mám vítr." Odvětil jí "Ale cítím ho pouze při boji." řekl. Mávla na něj a on jí následoval. Vstal a šel za ní.
Odemkla dveře. Vypadalo to, že je tu něco hodně střeženého nebo cenného. Samozřejmě si nic nepamatoval, ale měl z toho takový zvláštní pocit. Nikdy na takovém místě nebyl, nebo si to nepamatuje.
Poklady ? Cennosti rodiny ? Pokládal si různé otázky na které nemohl najít odpovědi. Pak šli k jedné truhle, kterou Maeko otevřela.
Objevila se modrá záře a pak Kiro uviděl něco úžasného. Maeko držela v ruce nádherný meč. Rothius zopakoval si pro sebe a tvářil si zamyšleně. Nikdy se nezajímal o původ nebo fungování jeho rodiny. Teď toho zpětně trochu litoval, mohl se přeci jenom dovědět více. Pak Maeko řekla něco co nečekal. Myslel si, že mu ho ukázala jako inspiraci, artefakt jejich rodiny.
"Vzít?" Zeptal se překvapeně. To bylo něco co nečekal, ale hodně ho potěšilo. Pomalu si ho vzal do ruky, jako kdyby to byla nejkřehčí věc na světě. Přesunul pohled na pouzdro. Přičemž mu Maeko dovysvětlila fungování a zvláštnost meče. Pomalými kroky šel nejistě k pouzdru. Sebral ho a meč zvedl do výšky, aby si ho nakonec důkladně prohlédl a zasunul ho do pouzdra. Pohlédl na Maeko a nevěděl co má říct. Bylo vidět jak nad něčím přemýšlí. Pomalu zvedl koutky svých úst. Bylo to poprvé co to udělal. Najednou odhodil všechny strasti, starosti, které mu byli vidět na očích a upřímně se úsmál na Maeko. Cítil hřejivý pocit co ho donutil být šťastný. "Dě..kuji" dostal ze sebe a pak na něm bylo vidět jak přišla velká úleva. Musím to všechno zkusit. Musím .. Napadla ho spousta věcí co by mohl dělat. Na odpočinek jakoby mu nezbyl čas. Chtěl ještě hodinku dvě, než půjde spát. Jít ven a chtěl si znova svůj meč prohlédnout. Bylo to na něm vidět, byl jako malý kluk co z úcty nedočkavě čekal, než může jít ven.

Eve Kurosu

Eve jenom chladně koukala a v duchu si povzdychla nad tím, jak ten ninja vůbec nevěděl voč tu běží.  Ta žena zmínila její číslo na krku a to Eve hnedka zareagovala. " Co to číslo znamená? " Zeptala se tichým hlasem a mohlo vypadat, že jí to opravdu žere. Ještě když řekla, že by je to mohlo potrápit. Co je to číslo zač? Proč by je to mělo vůbec trápit? Je za tím víc, než si dokážu představit?.. Doufám, že se to brzo dozvím. Honilo se Eve hlavou, že chvilku přestala vnímat. Jakmile se rozešli směrem k hradu, tak padla zajímavá otázka. " Hrozně ". Odsekla jedním slovem Eve a očima sjela směrem, který poukazoval na spoustu ran, které byly amatérsky ošetřeny obvazy. Cesta pro Eve byla opravdu těžká. Většina těch pastí jí dali hodně zabrat a mohl to být dokonce zázrak, že se dostala až sem.

Maeko Suikafuurado

Zahřálo ji u srdce, když viděla, jak je šťastný. Viděla to jako posun v jejich vztahu, který byl dost špatný, vzhledem k tomu, že si ji skoro vůbec nespojoval s tím, že je jeho matkou. "Asi ho chceš jít rovnou vyzkoušet, že?" Zasmála se a pokynula hlavou, že může. Jenže v ten moment do bytu přišel Kokai. "Jsem doma!" Zvolal radostně a přešel ke kuchyni, jenže pak se zastavil, když uviděl, že jsou oba v místnosti, která byla dlouho zamčená. "Hehe, tak nakonec jsi ten meč předala jo?" Zasmál se Kokai a v hlavě si vzpomněl, jak ho kdysi seřval její otec, když se ho dotkl, protože Kokaie osobně dost nesnášel. "No jo. Kiro přišel o katanu v té vaší dnešní akci, tak jsem se rozhodla, že poputuje dál s novým." Řekla s úsměvem a pak prošla kolem Kira a dala Kokaiovi pusu. "Hele a tak mě napadlo, stejně ještě oba nechcete jít spát, tak běžte ven nějak potrénovat." Řekla Kokaiovi a otočila se na Kira "Co ty na to?" Zeptala se ho a zpoza její hlavy vykoukl zvědavý Kokai.

Nami Suikafuurado

Na otázku ohledně čísla ještě nereagovala, protože chtěla počkat až budou dál od Kaita, jelikož Kaito měl teď jinou práci a akorát by ho to rozptylovalo. "Koukám, že se ti moc nedařilo." Zasmála se a vedla dál Eve směrem k velkému hradu. "Teď k tomu číslu." Odmlčela se. Zřejmě hledala správná slova, protože tomu sama ještě tolik neporozuměla. "Jde zřejmě o nějaké značkování lidí. Taková čísla mají totiž jen ninjové, kteří byli nějakou dobu mezi normálními lidmi, kteří nesnáší ninji. Jako kdyby si vás někdo očísloval, aby měl nějaký přehled. Osobně si myslím, že ninjové s čísly byli nějakými pokusy nebo tak něco." Prozradila. Jenže to už stáli před jedním ze vchodů do hradu. "Půjdeme za Daisukem, což je vůdce tohoto tábora. Působí docela dost zle, ale jen na pohled. Je to dost hodný člověk, tak se ho nezalekni, jasný?" Pousmála se, při čemž stáhl svou ruku z jejího ramene a otevřela dveře. Vyšly několik pater až stáli před dveřmi, kde stál nápis "Daisukeho kancelář". Zaklepala a následně vkročili dovnitř. Eve mohla vidět vysokého a celkem dost namakaného muže s dlouhými rudými vlasy, které měl v culíku. "Tohle je Eve. Jedna z uprchlických ninjů, které jsem potkala při své cestě. Došla až sem a přežila všechny ty pasti." Trochu ji představila a pak čekala na reakci Daisukeho. "Dobře, posaďte se." Ukázal Daisuke na 4 pohodlná křesla a na jedno si sám sedl. Poté si sedla i Nami a pak už se jen čekalo na Eve. Daisuke zároveň očekával, že se Eve představí trochu víc, protože ho zajímalo hlavně odkud přichází a celou dobu se držel očima na jejím krku, kde mohl zahlédnout část jejího tetování.

Eve Kurosu

Eve by se dřív též zasmála, ale teď jí do toho opravdu moc nebylo. "Nejsem žádný pokus." Řekla opět tiše a chladně. Po celou cestu až ke dveřím, které je oddělovaly od vůdce, mlčky pozorovala okolí a připravovala se na to, co řekne jejich vůdci. Povzdychla si a než stačila něco říct, tak jí ta žena představila. Eve tedy mlčela a pohodlně se usadila. Katanu si opřela o křeslo a nohy stiskla k sobě. Uvolnila si ruce a po několika minutovém mlčení pokrčila hlavou a podívala se na jejich vůdce. "Hm?" Vydala ze sebe Eve a pak jí došlo, že čekají na více informací. Opět si povzdychla a dala ruce do kříže. "Jsem Eve... Eve Kurosu. Přišla jsem z vesnice, Sho-...Shosa...Umh...Shosaa...Shosan-..Shosang-. Nah.. nemůžu si vzpomenout. Je to hodně vzdálená vesnice." Vysoukala ze sebe tichým tónem. Zapomněla jsem na to, jak se jmenuje vesnice, ve které jsem vyrůstala?! Ani si nepamatuju, kdy se to stalo. Proletělo jí hlavou, když zjistila, že si nedokáže vzpomenout na celý název svojí vesnice.

Kiro “47” Suikafuurado

Kokai také dorazil. Asi Daisukemu už podal hlášení. Pomyslel si.
Nevěděl jaký byl jeho děda, možná byl přísný a proto Kokaie neměl rád. Věděl však, že Kiro rozhodně takový optimismus a chování, i kdyby jenom na venek po Kokaiovi nezdědil. Jeho zamýšlení přerušila Maoko. Pohlédl na ní a stále se trochu usmíval. Při tak dobré náladě, nemohl přemýšlet nad tím co se stalo venku mimo tábor. Připásal si kryt šikmo přes záda a pohlédl na Kokaie. "Určitě..." Sice už se neusmíval, ale u souhlasu zakýval hlavou, což muselo pro Kokaie vypadat jako dobré znamení. Pomalými kroky odcházel z místnosti a ještě jednou pohlédl na Maeko, aby si jí prohlédl. Neusmíval se, nedal nic najevo, ale v jeho očích byl vidět vděk. Pak čekal kam ho Kokai zavede.

Kaishin Suikafuurado

Pomalu došli zpátky do Suichu a hned u vchodu se všichni rozdělili. Otec Kaishina varoval ať si dá pozor s tím tělem a on jen lehce přikývnul na souhlas. Než stihl cokoliv říct, tak od něho utekl i bratr a on tam zůstal stát jak kůl v plotě.
"Eh..." Oddechl si hlasitě a prsty se podrbal na čele. Pomalým krokem se tedy vydal do vesnice. Neměl sílu na nějaké skoky s mrtvolou po střechách, aby byl co nejnápadnější a tak usoudil, že to prostě vezme jako každý jiný. Vešel do ulic a zamířil si to směrem k domu. Lidé na něho museli ihned nechat zrak a celkem se i vyděsit. Kráčející ninja uprostřed cesty ve svém brnění, potřísněný krví od hlavy až k pasu jako kdyby si dal krvavou lázeň nesoucí mrtvého lovce na rameni. Na to asi lidé nebyli moc zvyklý, ale to Kaishin neřešil. Naopak, pohledy ostatních se mu líbili a "ukojili" jeho touhu být středem pozornosti. Po chvíli si začal pohledy kolemjdoucích užívat a jeho červené oko ještě teď zářilo vášní z boje. Ošklivě spálený lovec teď vypadal díky svému vzhledu jako opravdová trofej Kaishina. Vzal to tedy tou nejdelší a nejoklikatější cestou ke svému sídlu aby si to pořádně užil.

Asi po hodině chůze konečně dorazil ke svému domu, kde si znovu hlasitě oddychnul. Na nic nečekal a rozrazil dveře kde zrovna byla celá rodina pohromadě - jen Kaishin scházel. Pohled na něho musel být fakt "krásný" a první co udělal bylo, že mrsknul mrtvolu na podlahu přímo ve dveřích.
"Tadaimáá!" Vykřikl s úsměvem že je konečně doma a trošku se zamotal únavou. Otřel si krev z obličeje aby ho mamka vůbec poznala a zamával si dlaní před nosem, protože ta spálenina opravdu moc nevoněla.
"Tááák, než se tu do mě pustíte ohledně našeho nového "kamaráda" tak bych chtěl říci, že nemám žádný sklep nebo místo nebo tak něco, kam bych ho mohl pozvat. Proto jsem ho vzal sem. Měl jsem tedy v plánu navštívit rodinu Igaku, ale abych zachoval formalitu a morálku, tak jsem se rozhodl, že tam pak donesu jen nějaké vzorky. Můj kámoš před jejich dveřma by se jim asi nelíbil." Odmlčel se a podíval se na svou krásnou matku přičemž rozevřel náruč ke své špinavé, zakrvácené hrudi.
"Rád tě vidím mami!!" Vykřikl a zasmál se aby opět odlehčil situaci. Bylo mu jasné že by se ho teď nedotkla ani klackem.

Daisuke Ryugo

Chvíli poslouchal její dlouhé vzpomínání nad vesnicí, kterou nedokázala ani vyslovit. To byl zrovna dost velký důvod, proč mohla ztratit svou důvěryhodnost. "Myslíš Shosanbetsu?" Zeptal se a lehce se pousmál. Pak kývl hlavou. "Takže, Eve, ty bys zde chtěla zůstat a posílit naše řady?" Zeptal se ji, ale nespustil oči z jejího krku. Mohlo ji dojít na co Daisuke tak moc kouká. To je to číslo, o kterém mluvila Nami. Co si mám sakra teď myslet? Nejdříve řekne, že ta čísla jsou ninjové, kteří zabíjí jiné ninji a teď sem jednoho z nich přivede? Pomyslel si, ale pak už mu to nedalo. "Od kdy máš na krku to své číslo?" Zeptal se přímo.

Kiro -> Kokai Suikafuurado

Pokynul hlavou na Maeko a pak na Kira, který už dávno vyšel z místnosti a čekal tam na něj. Šel za ním a následně ho vedl pryč z hradu. Mezitím z druhé strany do místnosti vkročil Kaishin, ale toho už Kokai s Kirem neviděli. "Okej, vezmu tě na jedno dobré místo, kde si procvičíš užívání své chakry, což je celkem potřeba, pokud chceš ovládnout tento meč. Musíš umět koncentrovat chakru na všechny části těla, aby byl s tebou meč spokojený a dokázal s tebou fungovat." Řekl Kirovi a společně vyšli z hradu. Nešli však směrem k tréninkovým placům, ale naopak - šli směrem za hrad, kde bylo širé moře a několik lodí. "Už jsi někdy koncentroval chakru do nohou a učil se chodit po vodě? Je to nejlepší trénink na koncentraci, díky čemuž se pak naučíš koncentrovat chakru do celého meče." Pobídl ho a mezitím došli až na konec mola, kde Kokai ukázal na vodu. Poté skočil dolů a přímo pod jeho nohy se udělala tenká vrstva ledu, která ho držela nad vodou.

Kaishin -> Maeko Suikafuurado

Byla rád, že Kiro šel ven s otcem na nějaký trénink. Zrovna si chtěla sednout do křesla a přečíst si část ze své oblíbené knihy, což se však nestalo, protože přišel ten aktivnější syn, který si dokázal užívat života. I když tentokrát si spíše užíval smrti. Plácl mrtvolou o zem a pozdravil svou matku. Maeko tam zůstala stát a nevěděla zda má být vyřízená z toho, že je Kaishin celý od krve nebo z toho, že si vzal domů mrtvolu, o čemž ve vesnici nikdo nevěděl a mohl by z toho být velký problém. Beze slov k němu a mrtvole přišla. "Okamžitě se švihej vysprchovat a převléct, pak se ti podívám na rány a prodiskutujeme to, co tu leží." Řekla a špičkou nohy trochu šťouchla do mrtvého muže, aby se ujistila, že je skutečně mrtvý. Oh bože, co se to děje? Pomyslela si.

Eve Kurosu

Vůdce očividně znal vesnici, ze které Eve byla. Celkem jí to udivilo, ale aspoň se potvrdilo to, že zdejší ninjové mají velký přehled o okolí. "Hai..." Zamumlala tichým tónem a pak se Vůdce zeptal na její číslo. Myslela si, že se konečně dozví něco více ohledně toho čísla. "Od té doby, co jsem utekla." Řekla Eve a pokrčila hlavu. "Nejspíš to bude měsíc". Dodala a očekávala, že jí řekne více o těchto číslech a zároveň o jejím číslu samotném. Přeci to musí mít nějakou souvislost, než jenom očíslování ninjů, kteří žili delší dobu mezi lidmi. Snažila se celkem udržovat konverzaci i skrz to, že je moc nemusí. Jsou to vážné věci a dozvědět se víc nikdy není na škodu.

Kiro “47” Suikafuurado

Šel s Kokaiem na druhou stranu než si představoval. Chakru.. zopakoval si pro sebe. Měl problém jí vůbec vycítit. Pokud nepoužíval nějakou zbraň. Připadal si obyčejně. Nakonec došli za hrad, kde se před nimi ukázalo otevřené moře v plné kráse. Co pak asi mají za pasti tady. pomyslel si a rozhlížel se pak na něj Kokai promluvil a demonstroval tréning. Kiro se zastavil na konci lávky. Prohlížel si moře a Kokaie. Připomínalo mu to jeho sen. Pod jeho nohy se také vytvářel led, ale to byl na pláži a ne na molu. Pomalu si odepnul meč s krytem a položil ho na dřevěnou podlahu mola. "Nikdy..." Přiznal. "Zkoušel jsem spoustu věcí, ale nikdy jsem chakru necítil a neprobudil." Znovu na něj ohlédl a stál přímo na krajíčku mola. Všichni to zvládají. Můj bratr vytváří silné jutsu, tohle už musel umět, když jsem byli malí, já citím úplnou prázdnotu. "Jenom tehdy když bojuji se zbraní. Představuji si svůj cíl, to čeho chci dosáhnout .. a pak pocítím tu Chakru, která mě popohání a dává mi rychlost a sílu." Pak se na chvilku odmlčel a pak jako kdyby se prohlédl. "Jinak se cítím obyčejně, prázdně." Pověděl a byl vyrovnaný s tím, že pokud udělá jeden krok vždycky spadne pod hladinu. Byl to asi jeho nejdelší monolog, který za celý rok ze sebe vysoukal, hlavně před Kokaiem.

Daisuke Ryugo

Měsíc? To asi fakt nic neví a nemá nic v plánu. Je i dost mladá na to, aby ji sem poslali jako špeha vzhledem k tomu, že dost lidí zná naši pojistku v tomhle. Pomyslel si Daisuke a pak kývl hlavou. Přejel pohledem na Nami. "Dobře, Eve si tu můžeme nechat, ale bude bydlet u tebe Nami a ty za ní poneseš veškerou zodpovědnost. Pokud něco udělá, tak to jde na tvé triko, jasný?" Promluvil k Nami, která kývla hlavou, protože s tím neměla žádný problém, jelikož si byla s Eve jistá - věděla, že není zlá a skutečně přišla do Suichu, aby měla kde žít. "Souhlasíš Eve?" Zeptal se ji Daisuke a když odpověděla, tak pokynul, že mohou odejít. Venku už se celkem stmívalo, takže byla ideální chvíle jít případně do pokoje Nami, aby si to tam Eve pořádně prohlédla a připravila - pokud tedy souhlasila s tím, že bude u Nami.

Kokai Suikafuurado

Kiro se dost rozpovídal, což se Kokaiovi líbilo. Možná je to chvíle, kdy se cítí Kiro uvolněně. Ve chvíli, kdy může zkusit něco nového nebo si zabojovat, tak se uvolňuje. Kokai kývl hlavou a dupl na svůj led. V ten moment se velká plocha pokryla tlustou vrstvou ledu. "Dobře, pojď na led a vezmi si svůj nový meč." Řekl Kokai a počkal až si ho vezme, při čemž vyčkával do chvíle, kdy vkročí na led. Ve chvíli, kdy dopadl na led, tak se napřáhl a vymrštil po Kirovi kunai, aby pochopil, že půjde o bojový trénink. Nohy se mu na ledě celkem klouzaly, což mohlo přestat, kdyby koncentroval chakru do nohou. Letěl na něj kunai a mezitím si Kokai zpoza zad vytáhl světle bílou katanu, která vypadala jako kdyby byla celá z ledu. "Už jsi jako dítě uměl ovládat chakru, stačí jen, aby sis na to vzpomněl." Zvolal na něj z dálky na kraji ledové plochy.

Kaishin Suikafuurado

"Neboj se, ta krev není moje a nekopej do něho, není slušné se takhle chovat k návštěvě."
Zasmál se nad výrazem matky a pomalu se teda vydal do koupelny. Cestou ze sebe shodil zbroj, oblečení a do koupelny tedy došel už nahý. Netrvalo dlouho a vylezl z koupelny umytý a s čistým oblečením. Pomalu zase došel zpátky za matkou a zasedl jí místo v křesle kam měla nejspíš v plánu se usadit.
"Ah.. dal bych si kafe.." Pronesl unaveně a usmál se na Maeko. Čekal s čím začne.

Eve Kurosu

Má za mně plnou zodpovědnost? Nejsem už dítě... . Pomyslela si Eve a jenom kývnula hlavou. Věděla, že není v situaci, kdy si může vybírat a vymýšlet si. Podívala se na Nami a chvilku zapřemýšlela. "Může být." Řekla tiše a postavila se. Utáhla si katanu kolem pasu a otočila se na vůdce. Trošičku poklonila hlavu a tiše ze sebe vydala. "Ar-Ari-Arigato.."  Poděkovala a pak už jenom čekala, až jí Nami provede, protože to tu Eve nezná a mohla by se lehce ztratit. Snad budu mít i nějaké to soukromý. Prolítlo jí hlavou.

Kiro “47” Suikafuurado

Kokai zmrazil kousek moře kolem nás. Takže bych se nemusel namočit.. pomyslel si a seskočil na ledovou plochu a Kiro po něm vymrštil kunai. Plocha kluzala. To proti Kunaii Kiro využil a sehnul se až k zemi, aby se mu vyhnul. Druhou rukou se dotkl ledové plochy. "Ach .. sakra to studí" potichu zaklel, protože byl překvapený jak moc, vyletělo to z něho spontálně. Rukou se odrazil zpátky na nohy do přímého postoje a to už Kokai vytáhl katanu. Byla také něčím zvláštní. Kiro se ani neotočil a podvědomě sáhl na kraj mola a vytáhl meč z krytu. Ještě jednou si ho fascinovaně prohlédl. Rothius. pomyslel a pevně ho stisk. Pohlédl na Kokaie. "Vzpomenout..." O to mi vždycky šlo dokončil ve svých myšlenkách a několika nejistými kroky se blížil ke Kokaovi. Věděl, že za chvilku to začne, když se bude dostatečně soustředit, chakra se pro něho probudí a on jí bude moct využívat pro své tělo a pohyby. To díky své zbrani. "Teď jsem já tvou zbraní Rothius. Nástrojem, který ti pomůže dosáhnout cíle." zašeptal a pomalu zrychloval. I ten led mu byl zpočátku silným soupeřem, ale čím více se blížil ke Kokaiovi tak Kiro se pohyboval stabilněji. Bylo na něm vidět urputné soustředění, aby se nerozmázl, ale také to, že pomalu, ale jistě začíná ovládat chakru. "Se zbraní mi používání chakry vždycky šlo.." pošeptal so pro sebe, ale už byl blízko Kokaie, takže to slyšet mohl. Pak na něj zaútočil.

Maeko Suikafuurado

Když odešel do sprchy, tak se podívala za sebe, kde samozřejmě viděla jeho zbroj, která se celá špinavá válí na zemi. Zakroutila hlavou a pak se lehce usmála. Jako kdyby mu bylo stále 15. Pomyslela si a pak složila několik pečetí. Kolem zbroje se obmotala bublina vody a v té bublině se zbroj několikrát otočila až byla čistá. Následně se bublina vody přenesla nad kuchyňský dřez, kde se vsákla do odpadu. Maeko se dívala na mrtvolu a důkladně zkoumala jeho oblečení, které ho předtím ochránilo před katonem, protože nechápala, jak je možné, že má celý spálený obličej, ale tělo s oblečením je v pořádku. Jenže to už přišel Kaishin a uvelebil se jak pán, kterého každý obskakuje, na což byl zvyklý, protože dlouho žil jen s otcem a matkou, kteří se o něj starali až moc kvůli tomu, že už jednou si mysleli, že přišli o syna. Jenže teď už to muselo skončit. Kaishin už byl dospělý a musel si začít uvědomovat, že tu pro něj každý nebude dělat vše na co si vzpomene. "Jo, počkej." Řekla s úsměvem, došla k lince, kde složila pár pečetí a v ten moment ze stropu na Kaishina spadla koule sněhu. Poté se Maeko otočila a zasmála "Co kdyby sis udělal kafe sám?" Mezitím se posadila do druhého křesla. "Ten muž je z Konohy. Má na rameni znak té vesnice, kde vládne Jiro Kentiri." Řekla a ukázala na pravé rameno muže, kde mu trochu sundala tričko a byl tam vidět černý znak. "Ale fakt nevím, co si z něj chceš vzít. Je mrtvý a jediné, co můžeš udělat je to, že ho svlékneš a podíváš se na jeho tělo, kde pravděpodobně asi nebude mít napsáno, co má v plánu, že?" Lehce se zasmála.

Nami Suikafuurado

Společně odešly pryč a zamířily si to do vedlejší části hradu, kde žila celá rodina Suikafuurado. Kráčely po schodech, kde si všimly několika kapek a stop krve, což bylo celkem děsivé. Bylo to od toho, jak Kaishin táhl jedno mrtvé tělo. Nami si toho nevšímala, protože tu dlouho nebyla a pak zase brzy odejde, tudíž tohle jde mimo ní a akorát by se musela o něco starat. Prošli kolem dveří, kde bydlí Kokaiova rodina. "Zde bydlí Kiro, což je muž, kterého v mládí unesli a vrátil se před rokem z nějaké vesnice. Sám se označuje nějakým číslem, myslím si, že s ním by sis měla co nejdříve promluvit." Navrhla ji Nami, ale nezastavovala v chůzi. Došla až k dalším dveřím, kde stál nápis "Nami". Otevřela dveře, což bylo divné, že nebyly zamknuté. "Nezamykám nikdy, protože tady stejně nemají co ukrást a hlavně pochybuji, že by zde někdo kradl." Zasmála se a společně vkročily do velké kuchyně. Zde byly tři další dveře. "Támhle je koupelna se záchodem, támhle spím já a támhle budeš mít pokoj ty." Ukázala jednotlivě na každé dveře, které popsala. Eve měla ve svém pokoji klasickou postel, skříň se starým oblečením Nami, které by Eve mohlo být, pak nějaký stůl, světlo a základní vybavení pokoje. "Já zítra opět odcházím, takže jestli ještě něco potřebuješ vědět, tak se zeptej, protože zítra už zde budeš na vlastní pěst." Pobídla ji.

Kokai Suikafuurado

Kokai rozhodně neplánoval hrát fér, ba naopak chtěl bojovat v celém souboji dost rafinovaně a bez pravidel, aby se Kiro naučil ovládat chakru, co nejlépe - respektive, aby si co nejdříve vzpomenul. Proto ve chvíli, kdy byl kousek od něj, tak zvedl špičku nohy, kterou následně položil a přímo ve směru běhu Kira z ledu vystřelil silný projektil, který se trefil do Kirových rukou a ruce mu během vteřiny tak ochladil, že nebyl schopný udržet meč a ten mu musel spadnout, což mu mohlo i rozhodit veškerý běh, vzhledem k tomu, že si myslí, že mu jde ovládat chakru jen když drží v ruce meč. Proto Kokai jen uhnul, nastavil nohu do běhu Kira a nechal ho spadnout hlavou přímo na led, po kterém se projel skoro až na kraj, kde se jen tak tak vyhnul pádu do vody. Poté Kokai přešel k Rothiusovi a pomalu ho zvedl s úmyslem, že ho hodí Kirovi, jenže jak ho zvedl, tak dostal ránu. Nebyla to elektrická rána, ale něco ho prostě štíplo. V ten moment upustil meč, který na ledě lehce zavibroval a poté se rozletěl po ledě až směrem ke Kirovi, kde se ze země zvedl přímo do jeho ruky. "Tak znova Kiro!" Zvolal na něj z dálky a v hlavě trochu přemýšlel, co mu to ten meč udělal.

Eve Kurosu

První dojem na vedlejší část hradu pro Eve nebyl zrovna jeden z nejlepších. Krev? Hm. To tady bude nejspíš normální. Pomyslela si Eve a když se dozvěděla, že zde bydlí další ninja s číslem, tak bylo jasné, kam zamíří, až bude mít volný čas. "Taky má číslo?" Prohodila tiše do větru a chvilku očima sledovala dveře. Eve byla celkem překvapená, že si Nami nezamyká dveře, proto hnedka měla v plánu z ní vytáhnout klíče, jestli se na nějakou dobu zdejchne. Popis bytu byl hodně stručný a Eve si to namířila do už svého pokoje. Na postel si odložila tašku i s katanou. Pak přišla zpátky za Nami a vyhrnula si trochu triko. Eve se nestyděla, spíš jí šlo o to, aby Nami viděla rány. "Potřebovala bych pořádně vyléčit ty rány. Není mi to pohodlné." Řekla a pak si očima ještě projížděla byt. "Je to tu dobrý. O svůj byt budeš mít postaráno. Nejspíš nezamykáš, ale jestli to tu mám mít na vlastní pěst, tak zamykat budu potřebovat." Dodala tiše Eve. Eve v komunikaci zněla trochu jinak, než předtím. Bylo vidět, že se pomalu začíná dostávat do komunikační nálady.

Kiro “47” Suikafuurado

Zastavil se jen tak na hraně ledu a hlasitě si oddechl. Sakra pomyslel si naštvaně a pomalu vstal. Viděl jak ke němu letí Rothius. Nastavil ruku a chytil meč, jako kdyby kdyby ho používal roky. Zvláštní. pak pohlédl na Kokaie. Bylo těžké odhadnout jestli věděl, že se to stane nebo ne. Nakonec to Kiro hodil za hlavu a připravil se na další útok. Znovu začal pomalými kroky a pak se rozeběhl. Tak to zkusíme jinak. pomyslel si. Měl plán, ten tedy zahrnoval nechat v sobě proudit chakru opět pomocí zbraně. Zrychlil krok. Očekával nějaká podraz, ale né ten stejný. Uvidíme co dokážeme společně. pomyslel si a pak ucítil nárůst své rychlosti. Jak kolem něho proudí chakra, jako vždy. Tentokrát to chtěl, ale udělat jiné. Zkoušel to nesčetně krát, ale chtěl tím zaskočit i Kokaie. Udělal najednou dva větší kroky během níž nabral rychlost a rozmáchl se. Jenže to byl ještě pár metrů od Kokaie a meč po něm vymrštil velkou rychlostí. Tím se chtěl zbavit jakékoliv akce Kokaie v obraně buď tím, že meč odstřelí a Kiro bude moct rychle zaútočit a nebo se mu vyhne a třeba se ten meč bude chtít vrátit. Ve všech případech šlo hlavně o to, že se Kiro snažil udržet kolem sebe tu chakru, kterou vyprodukoval, protože lepší se soustředit na něco co je, než hledat něco co ani necítí. Záležela na tom jeho rychlost,koordinace a síla udéru

Nami Suikafuurado

Eve vylezla ze svého nového pokoje celkem spokojená. To Nami potěšilo, ale pak její výraz vystřídalo leknutí, protože ji Eve ukázala své rány. "Posaď se." Pobídla jí a mezitím se sama zvedla, aby došla pro krabici, kde měla veškeré léky, obvazy a mastičky. Sundala krabici z poličky. Donesla ji opět ke stolu, kde se pořádně podívala na Eve rány, které nevypadaly zrovna moc hezky, ale zároveň to nebylo něco, co by ji ohrozilo život. Vytáhl jednu mastičku a dala si ji na dlaň. "Teď se trochu kousni, bude to bolet." Řekla a počkala až se připraví, při čemž ji následně mastí potřela rány. Byla to celkem velká bolest, jako kdyby ji někdo pálil ohněm, ale Eve pak uviděla, že se ji ty rány ihned samy zatahují. Následně ji to Nami obvázala obvazem a zalepila tak, aby ji to tam drželo. "Tohle si nech přes noc a ráno to můžeš sundat." Řekla ji jakýsi návod a poté se opět zvedla, odnesla krabici a na té samé polici vyštrachala klíče, které ji dala do ruky. "Fajn, zamykej si." Usmála se na ní. Pak si však uvědomila, že by ji mohla dát něco k pití, takže ji podala sklenici vody. "Jak jsi vůbec zvládla opustit své rodiče?" Zeptala se Nami.

Kokai Suikafuurado

Kiro se beze slov opět rozeběhl přímo proti Kokaiovi. Kokai byl skutečně rád, že Kiro nereagoval nějak špatně na to, že ho vlastně trochu podvedl pomocí jutsu, což mnoho ninjů psychicky nezvládne a mají potřebu se trochu vztekat nebo se urazit. V ten moment v Kirovi viděl přesně to, co v něm viděl, když byl ještě malý chlapec a měl nutkání vše prozkoumávat a nic ho nepřekvapovalo.

"Kiro! Co tam zase děláš?" Zvolal Kokai, když se díval na střechu věže Patororu, kde seděl maličký Kiro společně se starším Kaitem Ryugou. Ti dva si rozuměli. Kaito v něm totiž viděl mladšího bratra. Kaishin mezitím trénoval dole u hradu svou ohnivou podstatu. Kiro se nahnul přes střechu a zamával na svého otce. "Kaito mi chtěl ukázat, jaké vesnice jsou jakým směrem, abych vždy trefil domů!" Zvolal mladý Kiro a vyplázl na otce jazyk. Kokai se usmál a svým prstem ukázal na Kaita, který se zrovna podíval taky. Prst značil to, že ho sleduje, aby dával bacha na jeho syna.

Když byl Kiro blíže u Kokaie, tak po něm vymrštil meč, což Kokaie zaskočilo. Zároveň ho to však potěšilo, protože viděl, že led pod Kirovými nohami úplně zmizel a Kiro teď běží přímo po vodě. A to ani nedržel svůj meč. Kokai meč odrazil svým mečem, který se v tu chvíli roztříštil na několik ledových vloček, které vlétly Kirovi přímo do očí, začaly ho pálit díky čemuž nemohl udržet otevřené oči, proto narazil přímo do Kokaie, který ho chytl a pomocí klasické pečetě Kai nechal ledové vločky roztát, aby Kiro zase viděl. Když Kiro otevřel oči, tak ho Kokai pustil z náručí a s úsměvem se podíval směrem dolů, kde mohl Kiro vidět, jak stojí na vodě. V ten moment vylétl z vody jeho meč a vlétl mu rukojetí přímo do dlaně. "No vidíš, že jsi to v sobě pořád měl." Řekl s úsměvem Kokai.

Eve Kurosu

Kso! Co to je za mast? Zeptala se sama sebe v mysli, když to začalo hodně pálit. Po ustání efektu si odkousla rty a navlhčila si je jazykem. Konečně se pořádně uvolnila a bylo jí hnedka lépe a už taktéž cítila, že je její tělo vskutku v pořádku. Jemně si povzdychla a převzala si klíče od Nami. Mít klíče je to nejdůležitější. Budu potřebovat soukromý a mít byt jenom pro sebe, je velké plus. Klíče si Eve promačkávala v ruce a přemýšlela nad tím, co říct Nami ohledně toho, jak vůbec dokázala utéct od rodičů. "Někdy člověk nemá na výběr. Buď si zachrání život, nebo zemře." Řekla Eve a nevypadalo to, že by jí to nějak mrzelo. "Neměla jsem na výběr." Dodala a pak se napila vody, která byla nádherně studená. Taktéž doufala, že jí to jako odpověď stačí, protože Eve nebyla zrovna v situaci, kdy by se o tom chtěla nějak hlouběji bavit. Kiro? Hm... číslo...je taky jako já? Ne... on se aspoň vrátil do svého domova. Létalo jí v hlavě.

Kaishin Suikafuurado

"Hee?!" Vyskočil a oklepal se když dostal sprchu sněhovou koulí.
"Jakoby nestačilo že to dělá otec!" Vykřikl naštvaně, ale s úsměvem a smetl si sníh z vlasů. Pomalu potom došel k lince, kde si uvařil vodu a zalil hrníček s kafem. Vzal si ho sebou zpět do křesla kde se pohodlně usadil a pohled odvrátil na Maeko.
"Z konohy? Hm... No vlastně to všechno má dost důvodů. Nejprve..." Nedokončil větu a položil svůj hrníček na stůl vedle sebe, když spatřil, že jeho brnění je čisté za což mohla hodná mamka. Doběhl zpátky do koupelny a sebral ze země své triko které mělo rukávy od krve. Došel s ním zpátky a lehce ho namočil ve dřezu načež rukávy pořádně vyždímal do nejbližší sklenice.
Sklenici postavil někam mimo aby jí někdo nevylil nebo si jí nespletl s jahodovým džusem a opět se usadil do křesla.
"Tááákže, jak jsem řekl ta krev nebyla moje, našli jsme muže zachyceného v síti u koruny stromu. Volal o pomoc a když jsem přišel blíž nafoukl se a dost nechutně explodoval. Krev která mě potřísnila byla něčím napuštěná. Pravděpodobně jedem který při kontaktu s mým tělem, zablokoval tok chakry. Chtěl bych tento vzorek odnést k rodině Igaku, kde by mohli jed separovat a zjistit oč se jedná, v tom lepším případě vytvořit protilátku. Co si budeme povídat, my chakru potřebujeme." Zasmál se a usrkl ze své horké kávy.
"Ten lovec hrál dost proti nám a chci být pro příště připravený na triky které mají v rukávu. Je to ale zvláštní mami, dokázal jsem tok své chakry obnovit během pár krátkých minut a když jsem ho překvapil s jutsu, vůbec nečekal že by bylo možné v sobě ten jed potlačit za takovou chvilku." Při poslední větě tak trochu doufal že by mu mohla Maeko nějak vysvětlit, jak je možné, že dokáže s chakrou pracovat na takové úrovni.
"Dál proti nám použil železo. Ovládal mé kunaie nějakým náramkem co měl a vlastně jsem o celou svou výbavu přišel." Zasmál se a přistoupil blíž k tělu, přičemž si začal prohlížet jeho černé "triko" díky kterému přežil můj katon.
"Dál bych chtěl zjistit něco o tomhle. Oblečení ho zachránilo před mým ohněm. Chci zjistit jestli je to jen nějaký ohnivzdorný oblek, nebo to pohlcuje chakru z ninjutsu. Popřípadě by mě zajímalo jestli taky nemá něco v těle." Dopověděl s úsměvem a kecnul si vedle těla na zem. Šlo vidět že vše co se tam přihodilo chtěl sdělit matce. Nechtěl aby jen seděla doma nevěděla co se děje venku. Taky měl nutkání o tom prostě někomu říct.

Nami Suikafuurado

Pozorně ji poslouchala, i když její odpověď nebyla zrovna dlouhá,z čehož jasně vyplývalo, že o tom asi nechce mluvit. Nami se trochu bála, že ji Eve nevěří nebo v ní stále nemůže najít důvěru. Kdo by se však divil, když se neznali nějak extra dlouho. Nami v Eve však dost věřila, nikdy by si nevzala na svou hlavu do vesnice neznámé děvče, které by mohlo způsobit velký problém. "S rodiči je to komplikované. Někdy je opustíme my a někdy zase oni nás. Mně oba rodiče zemřeli už když jsem byla malá, protože se mnou byli na vycházce a dostali jsme se do konfliktu s lovci. Rodiče mě nechali běžet zpět do Suichu a mezitím je zdrželi, jenže padli v dlouhém boji, takže jsem se ani nestihla rozloučit. Někdy nás však samotná minulost doženě a nevíme, co se stane." Řekla jí svůj příběh, aby ji oplatila to, že se ji Eve svým způsobem otevřela. Z toho co řekla si mohla Eve vzít spoustu věci, například to, že jednoho dne třeba bude litovat toho, že se ani nerozloučila nebo to, že bez rodičů lze v pohodě žít, pokud je jedinec dostatečně připravený. "No nic Eve, venku už je tma, takže si půjdu lehnout. Ty zítra zajdi do pokoje, co jsem ti ukázala, aby ses mohla vidět s Kirem, třeba společnými silami přijdete na to, co ta čísla znamenají." Řekla ji s úsměvem a poté pomalu odcházela do pokoje, zastavila by se jen pokud by se Eve na něco zeptala.

Maeko Suikafuurado

Kaishin položil hrozně moc otázek a spekulací. Maeko na tohle byla zvyklá a byla strašně ráda, že Kaishin je pořád stejný, že je vždy otevřený a může si s ním člověk popovídat úplně o všem. Kéž by tohle přišlo i na Kira, který byl dříve stejný jako Kaishin. V duchu se usmála a pak už se dala do odpovědí. "Ten nápad s tím, že bys dal vzorek rodině Igaku je úplně skvělý. Oni už ale pár vzorků mají, protože tohle nebyl případ prvního výbuchu, každopádně si myslím, že další jim určitě pomůže, takže proč to nezkusit, že?" Zasmála se a pak si stoupla a přešla k mrtvému tělu, na které se důkladně podívala. "Tys dokázal narušit ten jed?" Zeptala se a Kaishin mohl v jejím výrazu vidět jakési překvapení. Že by zdědil umění po mém otci? Však to byla malá pravděpodobnost, tahle strana rodiny mým otcem vymřela a já ani Kokai nemáme v sobě tuhle chakru. Nebo to snad přeskočilo generaci? Dlouze mlčela, jelikož přemýšlela. "Víš Kaishine, teď existují dvě větve rodiny Suikafuurado. Ti, kteří uzavřou svou chakru, aby uměli ovládat perfektně jeden nebo dva elementy a pak je zde větev, která chce umět všechny elementy. Kdysi dávno existovala ještě třetí větev, která měla původní chakru. Původní chakra je podle legendy chakrou jakéhosi démona, který dříve obýval tento svět, ale po nějaké bitvě byli tito démoni někde zapečetěni. Poslední známý člověk s tímto typem chakry však umřel, což byl můj otec a já ani tvůj otec tuto chakru nemáme, tak nevím, zda je možné, že bys ji zdědil ty." Vysvětlila mu dlouze, ale pak zvedla ukazováček, protože ji něco napadlo. "Můžeme zajít k Igaku, aby odebrali část tvé chakry a vyzkoušeli, jaká je." Navrhla, ale už mu neřekla, že vytáhnutí část chakry pekelně bolí a může to mít následky, to chtěla nechat na Igaku, kteří o tom ví mnohem více. Poté přešla debata k jejich vybavení, které je známé po celém světě, že jsou to většinou nějaké technologické věcičky, které jsou vytvořené přímo proti ninjům. "Tohle už jsme párkrát řešili. Proto třeba tvůj otec užívá vše z ledu a sněhu. Má dokonce i katanu kompletně z tvrdého ledu. Myslím, že s tímhle ti pomůže. Má nějaké svitky, které by sis mohl projít." Následně si dřepla k mrtvému tělu a prsty se dotýkala oblečení mrtvého muže. Necítila, že by to nějak sálo chakru, pokud by to sálo chakru, tak by to nasálo celé jeho jutsu a neměl by popálený ani obličej. "Těžko říct, co je to za materiál. Tohle jsem ještě nikdy neviděla." Řekla váhavě.

Eve Kurosu

Eve byla celkem zaskočená příběhem Nami. Bylo smutné, že zrovna Nami potkal ten horší osud. "To je mi líto". Řekla tiše Eve a rukou pevně sevřela klíče. Pořádně se zamyslela nad tím, co Nami řekla a jenom odkývala hlavou její větu. "Kdybych zůstala, tak bych je jednou musela všechny zabít." Řekla chladně a pak položila klíče na stůl. "Naše rodina se tak soustředila na lov ninjů, že by se nebáli mě zabít, což by vedlo k tomu, že bych se musela bránit. A po tom všem tréninku by pro mně stejně už neměli nic víc, co mi předat." Dodala a dopila zbytek vody ze sklenice. Nami již byla na odchodu do svého pokoje, protože už bylo pozdě večer a většina chodí spát. "Oyasumi Nami-san". Řekla a šla položil skleničku do dřezu. Kiro... zajímá mně, jak na tom bude on. Snad ty čísla vyřešíme co nejdříve.   Pomyslela si a zahleděla se do kapek v dřezu, od kterých se odrážel měsíční svit.

Kaishin Suikafuurado

Jako vždy matce věnoval plnou pozornost a poslouchal vše co říkala. Trochu se ušklíbl a začervenal když řekla že je to skvělý nápad a podrbal se na hlavě.
"Taky si myslím, že by to nemuselo být k zahození!" Prohlásil, ale následovně se trochu zarazil když jí překvapilo co jsem zvládl. Bedlivě si poslechl příběh o třetí větvi rodu Suikafuurado a trošku hlasitě polkl.
"H..he? Démoni? Sakra to zní děsivě..." Zděsil se Kaishin při představě že tu něco takového běhalo. Matky návrh se jí ale zamlouval. Rád by otestoval svou chakru a dozvěděl se o tom něco více.
"Dobře tedy, zajdeme k nim. Předám jim ty vzorky a rovnou mě otestují." Usmál se a popadl v kuchyni další sklenici s nožem. Došel k mrtvému muži a řízl ho přes žíly aby se spustila krev co nejrychleji. Nechal jí ztéct do sklenice a ruku následně omotal kusem hadru aby tu nebyla podlaha ještě špinavější.
"A co se týče jeho oblečení, on už ho potřebovat nebude ne? Myslím že bych ho mohl využít jako výztuž pod brnění. Vzhledem k tomu že díky tomu přežil můj Endan, by se to dalo využít nemyslíš?" Zasmál se ačkoli to myslel vážně.

Kiro “47” Suikafuurado

Nic nevidím ! postěžoval si Kiro v duchu a doufal, že mu nic Kokai zrádného neprovede. Nakonec do něho narazil a pak Kokai uvolnil vločky na jeho očích. Stál předním a Kokai se usmíval. Kiro se podíval kolem sebe a zjistil, že stojí na vodě. Celou dobu to nevěděl. Polil ho pot a byl strašně nervozní, ale udržel se. Do ruky mu přiletěl Rothius, který musel spadnout do vody. Rothius .. vskutku úchvatný meč. pomyslel si a znovu si ho prohlédl. Věděl, že si to opakoval pořád, ale nevěděl , čím vším ho může překvapit. Nakonec se zaměřil na Kokaie. "Měl ..." Pověděl mu zamyšleně, ale nevypadal že by z toho byl moc nadšený. Bylo to tím, že přemýšlel nad svými schopnostmi, tím co dále objeví. Mělo to však pro něj větší význam. Už si připadal více jako jeden z nich. Teď když pohyboval s chakrou po svém těle. Cítil větší jistotu, sílu. V tu chvilku si to uvědomil a vděčným pohledem pohlédl Kokaiovi do očí . "Díky... Tati." pronesl. Bylo to poprvé co oslovil člena rodiny jinak než jménem.