Cesta za minulostí (Kiro a Eve)

Kiro “47” Suikafuurado

Bylo to jak si Kiro myslel. Vůbec nevěděl o co se jedná a proč to dělá. Myslel si, že to Batsu na něj prostě poznal, že nás nepodrazí a tak věřil jeho úsudku. O jeho schopnostech neměl ani páru. To co ho trochu znepokojovalo, byla Eve. Ještě metr a kluk by byl vejpůl. Sjel po ní očima a mohla vidět jak jí přehodnocuje. Nakonec si na ní musím dávat pozor. Pak se, ale dostavila náhlá bolest a Kiro přimhouřil oči a sjel pohledem k zemi. "Argh." Zaúpěl tiše tělo poznalo, že už může vychladnout a Kiro pocítil následky po "tetování". Otevřel ruku a soustředil se. Meč mu však do ruky nepřilétl. "Hmmm" zabručel a otočil se. Těch pár kroků si pro něj došel. Vyndal ho ze země a vrátil do krytu na zádech. Na tom budeme muset ještě zapracovat pomyslel s a zamířil za Batsuem, kde si cestou snažil nenápadně dotýkat zarudlého krku. A čísla 47. "Také si myslím." Zvolal jen, aby něco přidal do placu a podpoořil tak Batsuuv argument, se kterým souhlasil a ještě jednou si zle prohlédl toho kluka, nebyl přímo naštvaný či zlý, ale jeho zamračený obličej vytvářela bolest, která pulsovala jeho tělem.

Eve Kurosu

Eve neustále stála za tím mladým lovcem a čekala co z něho vypadne. Nakonec se dozvěděli spoustu informací, které by nikdo nečekal. Takže je do toho nutí? Tsss...  Nechutný. Pomyslela si a pak se ozval Batsu, že mu můžou věřit. Eve zandala katanu do pochvy a dala ruce do kříže. Batsu už měl i plán jak se dostat do konohy za pomocí toho lovce. Eve nebyla proti a jenom pokyvala hlavou. Nelíbilo se jí, jak se na ní podíval Kiro. .Hm je to opravdu ošklivé. Proletělo jí hlavou a trochu se zahrabala v tašce. Vytáhla mastičku, kterou si vzala ze Suichu. Pomohlo mi to na slabší rány, tak snad to pomůže i na tak velkou spálenou. Pomyslela si a pomalinku přešla ke Kirovi. Otevřela pouzdro a na prst si nandala trochu té zázračné mastičky. "Trochu to zapálí... Snaž se to vydržet. " Řekla a pomazala mu část té spaleniny. Celkem i čekala, že Kiro provede nějakou hloupost a třeba ji praští, ale věrila tomu, že jí též věří.

Batsu

Poslouchal jejich myšlenky a trochu se divil, co si oba myslí. Bylo to pro něj zajímavé a hlavně uklidňující, protože když je v táboře, tak slyší myšlenky hrozně moc lidí a pak ho bolí hlava. Pak viděl jak Eve prochází kolem lovce a jde přímo za Kirem. Co se bude dít? Pomyslel si a v ten moment už Eve vysvětlila o co jde. Kiro pocítil mnohem větší bolest než cítil, když mu vědec krk pálil. Bylo to mnohem bolestivější než předtím. Pak se ale vše zahojilo, jen tetování tam zůstalo. Pravděpodobně to nebylo nějaké klasické tetování, protože i to by se zahojilo, jelikož jde o jakési poškození pokožky. Batsu to sledoval, ale zároveň vnímal lovce, kdyby něco zkusil. "Fajn, kudy teď, lovče?" Zeptal se Batsu jakmile viděl, že už je Eve i Kiro v pohodě. Lovec ukázal palcem přímo za sebe. Batsu si ještě raději zkontroloval loď, která byla kousek od pobřeží a byla zakotvená ke dnu. "Dobře, můžeme vyrazit, jak je to daleko?" Optal se a chlapec chvíli přemýšlel. Batsu věděl, že v hlavě počítá jak daleko to asi může být. "Pravděpodobně tak 10 nebo 15 minut." Odpověděl, ale stále zněl dost vystrašeně.

Kiro “47” Suikafuurado

Vypadal poměrně polekaně, protože nevěděl co chce. Hlavně po tom co si jí tak odměřil pohledem. Nakonec vytáhla nějakou mastičku. Dobrý ... pomyslel si a protočil očima nad tím, že to trochu zapálí. Jenže to ještě nevěděl, že to bude až tolik. Zatnul ruku v pěst a držel jí podél těla. Vypadal, že ho to opravdu bolí a sem ta něco procedil mezi zuby pak to, ale přestalo a Kiro ucítil velkou úlevu. Podíval se na Eve, která stála blízko něho a držela tu mastičku v ruce. Vypadal jako kdyby chvilku přemýšlel. "Díky..." vyslovil nakonec stroze a vypadalo to jako kdyby chvilku lovil ta správná písmenka. "Ještě si nech na později." Nakonec završil hloupě, protože ho nic jiného co by jí mohl zdělit nenapadlo. Nebyl přímo nevděčný, jen vůbec neměl tušení jak se má zachovat a jestli se od něho čeká více. Nakonec zamířil za Batsuem, kam chtěl jít původně. Odpověď 10 až 15 minut ho poměrně příjemně překvapila. Brzo budeme u cíle... pomyslel si a cestou ještě jednou koukl na mrtvolu vědce. Vypadá to, že mě všichni znají.. pomyslel si a vrtalo mu to hlavou. Deset let... přeci jenom deset let.. opakoval si a pak vzhlédnul k nebi. Co se pak asi děje v táboře.. Doufám, že si bratr přečetl můj vzkaz. pomyslel si a pak už jen hleděl na Batsua a toho chlapce.

Eve Kurosu

Očividně ten efekt byl dvojnásobný a Eve to bolelo i za Kira. Musí to být peklo. Pomyslela si a zbytek mastičky schovala do tašky. Kyvnula hlavou na Kira a pomalu chtěla jít na loď, ale v tu chvíli mohl Batsu slyšet něco ve stylu "Teď si naoplátku vezmu něco já ". Bylo to slyšet opět divnyma slabikama, ale už tomu mohl částečně rozumět. Eve ucitila úbytek energie a vzhledem k tomu, že s tím nepočítala, tak spadla na kolena. Sakra! Úplně jsem zapomněla na Yasuri-Me. Pomyslela si a zhluboka dýchala. Byl akorát konec maximálního trvání Yasuri-Me. Eve ho moc nepoužívala a proto během boje zapomněla na to, že ho ma aktivovaný. Sebralo jí to více energie, než si myslela, protože její tělo je stále slabé. "Umh... " Vydala ze sebe a snažila se postavit. Bylo ji jasný, že teď bude potřebovat chvilku odpočinek.

Kiro “47” Suikafuurado

Kráčel poblíž Batsua jednu ruku měl svěšenou a druhou si neustále hmatal na tetování "47", které teď staronově přibylo na krku, při každém dotknutí ucítil jako kdyby ho píchla jehla, což ho bolelo, ale zároveň fascinovalo a tak v tom pokračoval dál. A i při této činnosti vypadal poměrně dost zamyšleně. Pak se najednou zastavil, jako kdyby na něco přišel. Jenže bylo to kvůli tomu, že Eve nešla. Neviděl její stín, který by se za tu dobu k němu přiblížil. Otočil půlkou těla a hlavou. Uviděl jak se sbírá ze země jako kdyby jí tam právě teď někdo srazil a ona nemohla najít sílu na to se zvednout. Kiro hlavou pohlédl na Batsua a pak zpátky na Eve, jako kdyby žádal o souhlas nebo spíše o pochopení. Nakonec se otočil a pomalými kroky se k ní zpátky přibližoval. Vyčerpaná? pomyslel si. Pouze matně si pamatuje jak vlastně se zbavil té agonie, kterou způsoboval přístroj toho vědce. Bolest ho donutila v tu chvilku zapomenout a proto si až teď zpětně uvědomil, že musela udělat něco fakt dobrého, aby ho odtamtud dostala a přetrhla pouta. Dáma v nesnázích to je spíše něco pro Kaishina. Co by tak udělal. pomyslel si, jelikož to on vynikal v těchto situacích oproti Kirovi. To už byl přímo u ní a jeho stín na ní dopadl. "Můžu pomoci dámě v nesnázích?" splácal dohromady a řekl jak nejlépe lze říct pro něj naprostou kravinu. Za ten nesmysl se ihned proklínal a proklínal i Kaishina u kterého podobná slova slýchal neustále, Kiro prostě takový nebyl nedokázal se bavit jinak než vážně nebo k věci. Vtipkovat nebo odlehčovat situaci to mu už vůbec nešlo. Klekl si před Eve. "Konoha je blízko... můžu ti pomoci.." začal znova a doufal, že na jeho předešlá slova zapomene. "Cestou nabereš energii. Někde si odpočineme." pobídl, ale na nic nečekal a přesunul se vedle ní, kde ji uchopil za ruku a dal si jí kolem krku, což Kiro musel trochu zasyčet, jelikož byl ještě celý takový citlivý, poté jí podepřel svou vlastní a objal jí ze strany kolem zad. Doufal, že nedostane facku, protože se jí snažil oplatit pomoct. Cítila jako kdyby jí nadnášelo i něco jiného než Kiro. Ten vždy při boji uvolňoval spoustu chakry, která ho dělal mnohem silnějším a viditelně rychlejším. Od tréningu s otcem se naučil ovládat chakru, kterou používal pouze v boji a teď jí postupně uvolňoval. Kráčel s Eve za Batsuem a snažil se veškerou námahu přenést na sebe. Ani sám neví, kde našel tu odvahu jí takhle pomoci, ale nejspíše jí byl stále něco dlužen. "Takhle to můžeme do Konohy zvládnout společně 92ko, sice nám to zabere trochu více času, ale můžeš nabrat trochu sil." povídal jí a i přesto, že se tvářil pořád tak odtažitě a zamyšleně, tak zněl jinak. To, že jí řekl opět číslem si ani neuvědomil, měl to v sobě prostě zakódované a neměl šanci se to odnaučit. Jo, Kaishine tohle by se ti líbilo pomyslel si a nakonec se musel v duchu usmát, když si představoval svého bratra jak by si přál být na jeho místě. "Nebo tě tam můžu odnést." vypadlo z něho nečekaně a on sám vypadal překvapeně, jako kdyby to bylo něco co nechtěl vyslovit. Pak zavřel oči jako kdyby se chtěl právě okamžitě propadnout do země, protože nevěděl co to vůbec plácá. Další myšlenka padla na to jak z Kaishina vymlátí duši, za ty jeho poznámky, které teď Kiro pochytil. Nevěděl co se to s ním děje, jelikož i přes to, že byl čerstvě po boji a prožil neskutečnou agonii tak se cítí být spokojen a v dobré náladě. Nejspíše něco v té mastičce. završil.

Eve Kurosu

Eve udělala velkou chybu, že si nehlídala Yasuri, které je takhle nebezpečné a ještě, když má tak slabé tělo, jelikož je žena. Přišlo to tak naráz, že se ani nedokázala postavit. Jsem blbá... Tak strašně blbá. Že mě to nenapadlo. Sakra! Stěžovala si v mysli a bylo ji jedno co si o ní bude Batsu myslet. "Kso..." Řekla do větru a v tu chvíli jí zahltil stín. Stín patřil Kirovi, který vypadal, že se rozhodl Eve pomoci. Reagovala na něho tak, že kývnula hlavou.  Nic neříkala a čekala, co hodlá dělat. Kiro si její ruku dal tak, aby jí mohl zvednout. Byli sobě celkem blízko, ale Eve to nevadilo. Díky její první straně by jí nevadilo ani to, kdyby se Kiro usahnul a sahl tak někam, kam nemá. Takové věci prostě ignorovala a problém jí to nedělalo. Avšak byla ráda, že zrovna Kiro se ji odhodlal pomoci. Zrovna ten do kterého by to neřekla. Obzvlášť po tom jak se na ní nehezky podíval. Pomalinku kráčeli k Batauovi a Eve jeho slovy byla celkem ohromená. Moc Kira neznala, tak nemohla vědět, jestli se takhle chová normálně, ale za tu dobu co teď spolu byli, si dokázala udělat obrázek, že na tom jsou skoro stejně. "Jsi milý k někomu, kdo je tak bezcitný a hloupý. " Řekla takovým polo smutným hlasem, který hlavně poukazoval na to, že si ma furt chuť něco vyčítat. Nevěděla ani jak to pořádně říct, ale tohle se jí zdálo nejlepší. Chtěla hlavně poukázat na to, že je Kiro strašně hodný a že si váží jeho pomoci. Po další jeho větě se hluboce zamyslela, protože něco takového se již v minulosti stalo a díky Kirovi si na to vzpomněla.

4 roky zpátky, Shosanbetsu, tréninkový plac.

"Yami! No tak!  To zvládneš!" Řval její učitel a pozoroval jak Yami provádí souboj s jedním více zkušeným chlapcem stejného věku.
"Nemáš šanci! Vzdej to! " Křičel jí do očí ten kluk a pak se hluboce zasmál.
"Jsi trapná! Jsi jenom obyčejný kus holky který patří do kuchyně! A ne na bojiště! Můžeš mi maximálně tak udělat hezké uspokojení! " Křičel nahlas ten kluk a u toho se nepřestával smát.
Yami měla sklopenou hlavu a čekala jestliže řekne ještě nějakou blbost. Učitel na to ani nereagoval, protože to byl typ, jak vyprovokovat nepřítele, což mu nemohl zakázat.
Ostatní kluci okolo povykovali a řvali ať už to s ní ukončí. Poslechl je a rozběhl se proti Yami, která zvedla hlavu a v očích měla slzy. Její žal jí říkal ať ho zabije a ona tak chtěla učinit. Jakmile byl blízko tak mu podsekla nohy a silně ho nakopla směrem do země. Zlomila mu pár žeber a pak ho ještě začala zběsile mlátit dřevěným mečem.
"Baka! Baka!  Chcípni! " Řvala nahlas a kluk bezmocně jenom ležel a řval bolestí. Pak se na Yami vrhnuli všichni ostatní a totálně ji zmlátili a roztrhali oblečení. Když se situace uklidnila, tak všichni ustoupili a odnesli svého kamaráda do léčebného domu. Yami tam ležela v bolestech polonahá. Neměla ani sílu se postavit. Učitel k ní přišel a podepřel jí stejně jako teď Kiro.
"Nemoho jsem zasáhnout. Moc dobře to víš. Musíš se vyvarovat takových akcím." Řekl učitel a pomohl ji zpět do jeho samuraiskeho domu, kde jí vyléčil. Celou dobu Yami ani nepípla, ale styděla se, protože byla skoro polonahá.
"Udělala jsem dobře. Ten hajzl si to zasloužil. " Řekla Yami a rychle na sebe hodila aspoň prostěradlo, které ji zakrylo její hlavní partie.
"Nemusíš se stydět. Snad mi důvěřuješ, ne? " Zeptal se její učitel a pak ji podal šálek čaje.
"Gomenasai... Nemůžu věřit nikomu, ale jsen ráda, že mi takhle pomáháte. Sensei. " Odpověděla Yami a napila se čaje.
"Hm. Jsi opravdu unikátní, ale nebojte se... takhle to zvládneme společně, sice to zabere spoustu času, ale nabereš spoustu síly" Řekl učitelka a Eve už zase byla u Kira.

Eve se víc přitiskla ke Kirovi. I když jí měl podepřenou, tak chtěla mít jistotu, že opravdu už nespadne. "Dělej cokoliv uznáš za vhodné. Věřím ti. " Řekla a uvolnila se. Pocítila v sobě menší změnu, která tu ještě nikdy nebyla, ale věděla, že se konečně nachází v situaci, kdy může někomu pořádně věřit. "A-a..arigato." Poděkovala což jí šlo celkem těžce, ale dokázala to. Pak už jenom čekala až se dostanou na loď a bude si moc sednout.

Batsu

Sledoval celou situaci a naprosto ho fascinovalo celé otočení situace. Na lodi se k sobě ti dva chovali, jako k neznámé osobě, sotva na sebe promluvili nebo se podívali, neboť byli oba dost odtažití. Jenže během pár minut se vše naprosto otočilo. Batsu celou dobu poslouchal jejich myšlenky díky čemuž slyšel i vzpomínku Eve, která probíhá v mysli, proto ji Batsu postřehl. Ta dívka to neměla lehké. Budu je muset hlídat, aby v Konoze něco neudělali v zápalu nostalgie. Pomyslel si, ale stále hleděl na lovce. Lovec sledoval Kira a Eve, při čemž si v hlavě říkal, že to je přesně opak toho, co je učí ve vesnicích, kde jim říkají, že jsou ninjové chladnokrevní a zabíjí se mezi sebou, pokud zjistí, že je někdo slabý. Teď však viděl opak a byl z toho i mírně nadšený. "Odpočineme si." Řekl. Vzhledem k tomu, že byli úplně na jiném místě, než měli původně být, tak musel Batsu vymyslet jinou alternativu. Došel k mrtvému vědci, ze kterého sundal plášť, který následně hodil z části do vody, aby z něj dostal tu krev. Zatížil plášť kamenem a následně došel k mrtvému lovci, ze kterého sundal tričko, kalhoty a jejich černou látkovou masku, přes kterou lze vidět jen oči. Tričko bylo teď spíše tílkem, vzhledem k tomu, že Eve odsekla lovci obě ruce. Na jeho oblečení nebyla krev vidět, takže to bylo v pohodě, jelikož ho nemusel čistit. Poté hodil lovcovi věci ke Kirovi. "Do toho se obleč. Eve si pak vezme oblečení tohoto lovce, jelikož mezi nimi není moc často žena, tak potřebuje být zahalená až po zápěstí. Já si vezmu plášť vědce, protože vypadám nejstarší." Řekl jim svůj nový plán, při čemž došel k moři, ze kterého vytáhl plášť. Plášť už měl na sobě jen světlé skvrny, které nebyly z dálky moc vidět, takže si ho na sebe mohl vzít. Sůl v moři tu krev dostala rychle pryč. Batsu už jen stál a hřál se na slunci, aby na něm plášť, co nejrychleji uschnul. "Až budete připraveni, tak můžeme jít." Už ani nemusel dohlížet na lovce, protože díky jeho myšlenkám věděl, že se nechystá utéct nebo něco provést.

Kiro “47” Suikafuurado

Eve se ještě trochu více přitiskla a Kiro to zaznamenal, jen to nijak nekomentoval. Milý ? pomyslel si, protože sám ani nevěděl co to pořádně znamená. Poděkovala mu a vyjevila mu důvěru. Kira to zaskočilo, ale snažil se to nedat najevo. "Jsme v tom přeci společně." pověděl jí nakonec, protože si vzpomněl, že se jí moc nechtělo a něco podobného zmínila jako důvod, proč půjde s námi do Konohy. Hodně v tom hrálo roli, to že měla číslo, že měla podobnou minulost. Měl takový pocit jako kdyby jí znal a nepotřeboval nic slyšet, hlavně by jí teď pomoc nemohl odmítnout, protože ho dostala z dosahu toho vědce a zbavila ho agonie. Došli až k Batsuovi, který nastínil co bude dál. "Dobře." řekl a pomalu pomohl Eve se posadit. Pak jen sledoval jak Batsu, donáší převlek a žádá ho, aby se do něho převlékl. Doufal, že to má takový límec, aby to zakrylo tetování o zbytek se postarají vlasy. Položil si ho na zem. Odepnul meč a ten také položil. Pak si rozvázal pásek kolem pasu a sundal si tmavě modré kimono, které bylo poměrně dost roztahané a místo dvou nohavic měl sukni, aby měl volnější pohyb. Měl na sobě jen spodní prádlo. To, že byli všichni kolem nijak neřešil, protože mu to přišlo úplně normální. Kdyby se ho někdo zeptal kde utržil tolik jizev, které pokrývali jeho tělo, tak by odpovědět nedokázal, ale všechny byli několik let staré a zanechali po sobě pouze zraněnou kůži. Kromě jedné, která se táhla na jeho boku, byla rok stará od pasti, která se ho snažila zabít, když se na pokraji vyčerpání vracel do tábora po deseti letech. Oblékl si kalhoty a tílko. Už dlouho neměl dvojdílné oblečení, protože rád chodil dost volně což mu vytahané kimono, které nemělo nohavice, ale sukni umožňovalo. Nakonec zvedl meč a přidělal si ho zpátky na záda. Ve druhé ruce držel masku, kterou si nasadil jako poslední. Byl to poměrně těsné, ale co se dalo dělat, alespoň, že ho neškrtili rukávy. Oči přejel na Eve a na Batsua. Musel vypadat dost nebezpečně, jelikož jediné co teď bylo vidět byli oči. "Já jsem připraven." Pověděl přes masku a sjel po zemi na své tmavě modré kimono a pak zpátky na Eve. "Zvládneš to?" zeptal se jí a byl jí ochoten pomoci.

Eve Kurosu

Kiro pomoho Eve se posadit, což jí hodně pomohlo. Sundala si svůj plášť a dala si ho pod zadek, protože jí nebylo příjemné sedět na písku. Při sezení se uvolnila a podívala se na Kira. "Vždy v tom budeme společně" Řekla a pak se hluboce nadýchla. Potřebuji se dostat do pořádku co nejdřív... A už nesmím používat Yasuri-Me takovým způsobem, že na něho zapomenu. Kso.... Jak se to vůbec mohlo stát. Pomyslela si Eve a zavřela oči. Snažila se relaxovat a při tom poslouchat Batsua. Již všichni měli hadry, jenom Eve měla hadry neustále na tom lovci. Počítala s tím, že se nejspíš převleče až budou blízko u Konohy. Taktéž z toho moc radost neměla, protože nosit věci lovce, který je ještě k tomu kluk, se jí moc nezamlouvalo. Kiro se pak zeptal Eve, jestli to zvládne a tak jenom pokroutila hlavou. "Budeš mi muset asi ještě pomoct. " Řekla a rukou si rozepnula pásek u sukně, aby jí nic netlacilo a pořádně se uvolnila.

Batsu

Dál je sledoval, viděl, že je Eve dost unavená, což ji neměl vůbec za zlé. Byl to i trochu příznak toho, co si píchla. Pak však viděl, že ji spadla katana, ke které sám došel a podal ji jí. Následně zaštrachal po kapsách a vytáhl jakousi modrou pilulku, kterou měl v otevřené dlani a ukazovali ji Eve. "Tohle je pilulka od rodiny Igaku. Pilulka ti pomůže s regenerací. Omlouvám se, že jsem ti o tom řekl až teď, ale úplně jsem na to zapomněl." Trochu se usmál, což u něj nebylo zrovna zvykem. Ve skutečnosti o té pilulce moc dobře věděl, jen chtěl vidět, jak ti dva spolu budou fungovat a to si nenápadně zapsal do notýsku, když se ani jeden z nich nekoukal. Pravděpodobně ho zajímal jejich vztah, který se čím dál tím více vyvíjel. Podal ji pilulku ať už chtěla nebo ne a jen na ní bylo, zda si ji vezme. Poté kývl na lovce. "Fajn, můžeme vyrazit, ale žádný spěch." Oznámil mu, ale nevaroval ho nějakých nekalostech nebo schválně navedení do pasti, protože by ihned věděl, že to lovec chystá.

Kiro “47” Suikafuurado

Batsu přispěchal na pomoc na poslední chvílí. "No to nám dost pomůže." prohlásil a kývl na Eve, sice se neusmál jako Batsu, ale i kdyby tak by to přes masku nebylo vidět. I kdyby si odpočinula tu chvilku než dojdou do Konohy. Stále bude vyčerpaná a to by je mohlo ohrozit všechny. Když si tu tabletu vezme tak bude lépe. Pak kývl hlavou na Batsua a koukl směrem, kterým se měli vydat. Něco mu v hlavě šrotovalo Teď už mluví normálně. Pomyslel si a ušel pár kroků. Nevadí, asi hrál nějakou hru. Každý máme své tajnosti. Sice mu to leželo v hlavě, ale Batsuovi věřil,i přesto, že se jejich plány ohledně Konohy nemusí tak úplně shodnout. Jsem zvědavý jak dlouho tam budeme a co zjistím. završil a vypadal, že nad něčím uvažuje.

Eve Kurosu

Seděla se zavřenýma očima a během chvilky jí Batsu nabídl pilulku, která jí měla zrychlit regeneraci síly. "A-ari...gato. " Poděkovala a pilulku si vzala. Chvilku si jí prohlížela v ruce a pak jí snědla. Po chvilce účinku pipulky se začala cítit lépe. Jednou rukou si prohrabovala písek a pak si udělala plochu do které prstem nakreslila svoje staré jméno, které si připomněla ve vzpomínce na její trénink a já jijího senpaie. Yami... Yami... Yami...   Opakovala si v duchu a pak Batsu zavelil, že pomalu vyrazej. Eve se otočila na Kira a nastavila ruku. Ten jí pomohl se zvednout a pak mávla rukou, že už to chození sama zvládne. Neupnula si zpátky sukni, tak jí po chvilce stání spadla. "Ups" Řekla si pod nos a pomalinku se zohla, aby si natáhla sukni a utahla si jí. Trošku se ji zamotala hlava, ale Kiro byl poblíž, tak se opřela o něho. Utahla si i katanu k sukni a ještě jednou se zohla pro svůj plášť., který si vložila do tašky. Byla již připravená vyrazit. "Můžeme jít. " Řekla a když pomalu vyrazili, tak se držela blizko u Kira, kdyby měla tu chuť opět někde spadnout..

Batsu

Eve si vzala pilulku a začala se cítit mnohem lépe, což ho potěšilo, protože si původně nebyl jistý zda ji nedává pilulku, která by ji ještě naopak přitížila, neboť měl v kapse dvě a nevěděl, která je která. Slyšel pak Kirovi myšlenky a trochu znejistil, což na sobě nedal znát. Takže si myslí, že něco hraji nebo jak to mám chápat? Pomyslel si, ale více času tomu rozhodně nedával, prostě neřešil, co si Kiro myslí, jelikož to v tuto chvíli bylo naprosto zbytečné. To už však byli na cestě a kráčeli poměrně krásným zeleným lesem. Bylo trochu zvláštní, že kousek od pláže je takto hustý les. „Už se blížíme.“ Řekl mladý lovec a ukázal na velkou zeď. Batsu kývl hlavou a prstem mu ukázal, že si má svléknout oblečení. Pak se podíval na Eve a té dal najevo, že by se měla přvléct. Mezitím došel trochu dál a hleděl na velkou zeď. Dál podél zdi byl průchod, který hlídali dva lovci. Schválně koukal na ten průchod, protože chtěl dát Eve prostor, aby se převlékla a nikdo na ní nekoukal.

Kiro “47” Suikafuurado

Eve se cítila lépe a Kiro je pomohl vstát pak už jen po malých úpravách se vydali na cestu. Kiro se v převleku necítil úplně nejlépe. Hlavně, protože byl na poměrně dost těsný. Vešli do lesa,ten byl poměrně klidný a v celku pěkný. Kdo by to řekl? pomyslel si, čekal by spíše pokácené lesy a zničenou půdu kolem místa, kde má být všechno špatné. Uviděli velkou zeď. Tak a jsme tu pomyslel si a teď byla řada na lovci, aby sundal své oblečení a Eve se mohla převléknout. Okem ho ještě sjel, jelikož teď mohl upozornit ty lovce a ty by nebylo dobré. Příšlo mu, že mu Batsu až moc důvěřuje. Dával si tedy pozor, ale držel si přitom podobný odstup jako Batsu, aby se Eve mohla v klidu převléknout. No hlavně neudělej nic hloupého. Když už jsem tě nechal žít. Pomyslel si Kiro. Rozhodně nechtěl své volby litovat, jelikož kdyby nic neřekl tak ho nejspíše Eve zabije, bez nějaké námahy. Pohlédl na stráže u vchodu. Za chvilku to začne a nebude cesty zpět. pomyslel si a možná se i trochu usmál, ale pod maskou lovce, to nebylo vidět.

Eve Kurosu

Šla blízko Kira, aby se mohla kdykoliv ujistit při případném pádu ci zamotání hlavy. Procházeli celkem pozoruhoně hustým lesem, který se tvářil jako bludiště a zároveň jako úkryt. Pro zmatení nepřítele to je dost hustý. Ještě že máme stopaře. Pomyslela si a pak se zamyslela nad tím, jak k ní mohl vůbec Batsu promluvit skrz mysl. To nedává smysl... Nemůže se jen tak někomu nabourat do mysli a.... Ani si v mysli nedořekla a hned ji napadlo několik věcí. Mohl by i myšlenky číst? To by pak bylo celkem nehezké. Pak už nad tím přestala přemýšlet, protože jí to jenom štvalo a potřebovala si uvolnit mysl. Konečně došli k nějaké zdi a k hlídce, která o nich nevěděla. Lovec se začal svlékat a podávat jí oblečení. Ta na něho koukala jako blbá, protože se jí do toho moc nechtělo. Všichni otočili pohledy a Eve jenom pokroutila očima. Co by z toho vůbec měli. Prolítlo jí hlavou a jako první si sundala tričko. Úbor toho ninji byl celkem těsný, hlavně přes prsa. Jako další si odepnula pásek a nechala na zem spadnout její sukni. Když si navlekala jeho kalhoty, tak u toho spadla na zadek. "Hm" Zabručela si pod nos a nandali si jeho kalhoty v sedě. Vzala ze země pásek a upnula si ho klasicky kolem pasu. Upevnila na něj katanu a pak se postavila. Nakonec si nandala kapuci a tu šílenou masku. "Katastrofa " Pronesla a uložila si svoje věci do tašky. Necítila se v tom moc dobře, protože když se bude bojovat, tak jí to bude spíše překážet. Už jejich maskování bylo kompletní a Eve byla připravená.

Batsu

Batsu se porozhlédl kolem a viděl, že jsou všichni připraveni. Poté se otočil na mladého lovce. "Omlouvám se." A v ten moment ho praštil loktem přímo do spánku, čímž ho na nějakou dobu poslal do světa snů. Poté se podíval na Eve a Kira. "Jdeme na to." Řekl a mávl rukou tak, aby ho následovali. Pomalu vyšli z lesa na cestu, která vedla přímo k bráně, kde stáli dva ozbrojení muži.


"Zase nějaký vědec? A zase nějací mladí lovci. Bože, proč furt otravují, zase nám budou vnucovat ty jejich průkazky, jako kdyby sem někdy měli přijít ti poserové ninjové. To je otrava. Už abych šel s mladou do restaurace a pak si večer užil." Slyšel Batsu v hlavě jednoho z hlídačů. Jakmile k nim došli, tak se na ně Batsu usmál a řekl. "Hele po pravdě. Nebral jsem si průkazku, protože ani nevím, kde ji mám. Beztak je to fuk ne?" Řekl hlídači jehož myšlenky před chvílí uslyšel. Hlídač jen vykulil oči, ale pak se usmál. "Dobře, běžte." Odpověděl a ustoupil stranou, což udělal i ten druhý, aby mohli v klidu projít. Poslední, co slyšeli bylo: "Konečně někdo taky kašle na ta hloupá nařízení."

Prošli v pohodě jednou z bran a před nimi se tyčilo několik zničených budov. Na zemi se povalovaly kusy hadrů, zbytky jídla a sem tam i nějaká ta kaluž krve. V postranních uličkách mohli vidět, jak vylehávají lidé - nebo možná už umírali či zemřeli. Okna budov byly buďto roztřískané nebo zadělané nějakými mřížemi. Pomalu se blížili k jakémusi náměstíčku. Čím blíže mu byli, tím více potkávali různé lidi. U zdí vesnice skoro nikdo nebyl a pokud jo, tak tam jen spal nebo trpěl. Ale jak se blížili k náměstíčku, tak viděli několik skupinek lidí, kteří nebyli oblečení jako lovci nebo ninjové. Měli na sobě otrhaná oblečení, ale každý měl jakousi značku. Měli od loktu až k zápěstí omotané ruce jakousi látkou, která měla vždy černou barvu, ale na ní byla nějaká značka. Bylo vidět, že lidé se bavili jen s těmi lidmi, co měli stejnou značku, jinak na sebe buďto vražedně koukali nebo dokonce pokřikovali.

Eve, Kiro i Batsu najednou procházeli kolem budovy, ze které se ozývala hudba, vypadalo to jako nějaká hospoda. Ve chvíli, kdy se tam podívali, tak oknem na ulici vylétl nějaký muž, který byl úplně domlácený. Poté z rozbitého okna vylezl další namakaný muž, který toho ležícího chytl za krku a zvedl ho nahoru. "Řekl jsem, že se chci utkat s tvým bratrem, tak mi ho sežeň, bastarde!" Zařval na něj, při čemž ho opět postavil na zem a dal mu další ránu, kterou ho úplně uzemnil. Muž si všiml, jak na něj všichni tři koukají. "Co vy chcípáci! Si myslíte, že když jste lovci nebo vědátoři, tak se na mě můžete koukat jako na nějaké zvíře?" Řekl dost naštvaně a rozešel se přímo proti nim. Jenže než k nim došel, tak se zastavil, protože mu skrz krk projela dýka. Muž se skácel k zemi a za ním stál ten, kterého před chvíli prohodil oknem. Poté se rozeběhl pryč, protože z toho baru začali vybíhat muži, ale i ženy, které měli stejnou značku, jakou měl ten obří muž, který zrovna padl.

Konečně se dostali k tomu náměstíčku. Byl zde dav lidí, který skandoval jedno jméno. "SuiSui! SuiSui!" Řvali pořád dokola a mávali pěstí ve vzduchu, při čemž koukali doprostřed náměstíčka. Celé to náměstí bylo špinavé a místy pokryté krví. Byly zde stojany s různými zbraněmi. Když se všichni tři prodrali dopředu skrz obrovský dav tak uviděli, jak se uprostřed náměstí, kde byla kašna, která však neobsahovala žádnou vodu, ale jen krev. Poté zde byl suchý strom a pár kamenných soch, které byly různě rozpadlé, jelikož zrovna jeden muž na jednu sochu dopadl, když se proletěl vzduchem. "SuiSui!" Řvali dál lidé. Konečně zpoza starého stromu, odkud přilétl ten muž, vyšel muž, který když procházel kolem lidí, tak byli všichni jak utržení ze řetězu, protože ho považovali skoro za boha. Pomalu šel k muži, který se zrovna opíral o sochu, jelikož sotva stál. Všichni si mohli všimnou, že mají oba muži stejnou značku.


Muž s bílými vlasy, které byly zplihlé k tělu, jelikož byly propocené a ušpiněné od krve, došel k opírajícímu muži a chytl ho svou dlaní pod krkem. Najednou bylo vidět, že má jakási malinký přístroj připevněný k zápěstí a vede až k dlani, kde je jakási malá hlaveň. Tou rukou ho chytl pod krkem a druhou rukou mávl směrem k lidem, kteří se ihned ztišili. "Takže ty jsi mi chtěl sebrat křeslo? Ty? Ty co ani nejsi schopný mě pořádně udeřit?" Zasmál se bělovlasý muž. V ten moment mu ale vyřízený muž jednu ubalil až ho musel bělovlasý pustit. Držel se za čelist a chvíli mlčel. Poté se však narovnal a začal se smát, při čemž roztáhl ruce a pokyvoval hlavou. V ten moment opět všichni začali skandovat "SuiSui!" Bělovlasý muž, neboli SuiSui, dal ruce k sobě a šel pomalu k muži, který mu dal ránu a sotva se držel na nohou. "Já jsem SuiSui! Já tady velím! Já jsem ten, kdo tady dal dohromady lidi, abychom tu mohli přežít vedle těch zbohatlíků!" Ukázal pravou rukou, na které měl jakési zařízení, přímo směrem ke vzdálené skále, kde všichni tři uviděli honosné a čisté budovy, kde bydlel Jiro Kentiri. "Já jsem ten kdo tu vládne! Ten, kdo je na tomto place neporažen! A tys mi byl skoro bratrem a celou dobu jsi tajně plánoval jak mě sesadíš z trůnu? Teď jsi měl šanci ukázat jak dobrý vůdce této čtvrti bys byl. A vidíš jak to dopadlo?" Zasmál se a pomalu došel k němu, při čemž ho tvrdě popadl pravou rukou za krk. "Takhle to dopadlo!" Zařval a v ten moment muži odletěla zadní část hlavy, protože mu udělal něco přístrojem, který měl připevněný na dlani. Chvíli všichni mlčeli, ale pak opět začali skandovat "SuiSui! SuiSui!" Řvali a SuiSui se jen usmál, při čemž si otřel ručníkem obličej, aby ho neměl od potu ani od krve. "Odtáhněte to tělo." Řekl a v ten moment vyběhli dva muži s jeho znakem z davu, popadli mrtvé tělo a táhli ho do jedné z budov.

Když se Kiro a Eve podívali kolem sebe, tak neviděli Batsua. Batsu úplně zmizel a oni si toho ani nevšimli. Teď stáli sami uprostřed davu lidí, které vůbec neznali. Jenže to už se zastavil SuiSui, když je uviděl. "Hej!" Zařval a ukázal směrem k nim. "Co tady lovci dělají? Tohle není vaše místo." Zařval a to už je dav protlačil na bojový plac, kde stáli proti SuiSuiovi, který chtěl slyšet jejich odpověď.

Kiro “47” Suikafuurado

Město bylo strašné, všude samé odpadky a lidi, co se také dali považovat za odpadky. Todle má být ono město ? pomyslel si a zakýval hlavou. To, že někdo vyletěl z okna ho ani nepřekvapovalo, možná že kdyby tu chodil člověk a všechny postupně vraždil tak ani to by ho nepřekvapilo. Všechno tu na něj působilo pošmourně. Nakonec velmi zajímavá byla provizorní aréna, které bylo zničené náměstí. Pozoroval toho může, kterého všichni vzvolávali přezdívkou SuiSui. Vypadalo to jako boj o moc a na život a na smrt. Kiro to celé pozoroval a postupně se snažil pochopil o co šlo.

Sotva se Kiro rozhlédl Batsu už byl pryč. Sakra. Myslel si, že jak pozoroval toho chlapa bojovat tak se Batsu vytratil počítajíc, že půjdou taky a on ho nevnímal. Jenže na hledání nebyl čas. Všiml si jich muž, který měl přezdívku SuiSui a vypadal, že jsou v průšvihu. Začali nás tlačit do placu. Nemělo cenu se bránit jenom udržet na nohou. Udělal pár kroku v před, aby byl trochu dál od těch lidí. Očima projížděl okolí. Nebylo by dobré na sebe upozornit a rozhodně nás nesmí odhalit. Pomyslel si. Lovci tu, nebyli vítaní a tak se ocitli ve velmi nebezpečné situaci. Nesmí se dozvědět, že jsme ninjové a ještě k tomu ani nesmí vědět, že máme čísla. pomyslel si a pak promluvil, což slyšela jenom Eve a bylo vidět jak Kiro hýbe rty za maskou. "Co nejméně slov." řekl jí, protože pokaždé když se setkal s lovcem mluvení nebylo jejich nejsilnější stránkou. Pak konečně pohnul hlavou a prohlédl si SuiSue od pat až k hlavě. "Máme své rozkazy SuiSuii." Řekl úplně v klidu, ale tak aby ho přes ten dav bylo slyšet. Nedal na sobě znát nervozitu a ruce měl svěšené podél těla. Navíc další zvláštností bylo nejspíše to, že Kiro neměl rukávy, jenom doufal, že ho to nevyprovokuje ještě k větší akci. Věděl, že ho tím nejspíše naštve, ale to už dělal jejich přítomnost. Navíc chtěl vypadat, že to tu zná a zná také jeho.

Eve Kurosu

Eve šla mlčky za Kirem a snažila se co nejvíc pozorovat okolí, protože menší znalost je v boji užitečná. Přes stráže prošli lehce a to byl teprve začátek. Procházeli se městem, které bylo hnusné a odporné na pohled. Jak tu někdo může žít? Vypadá to tady šíleně. Pomyslela si a po menším divadelku, které je přišlo z hospody jenom udiveně koukala. To je úplný opak toho, co je v Suichu. I když tam po zemi byla též krev...   Srovnávala si ty dvě místa v hlavě a pak se dostalo velké pozornosti na náměstíčko kde bojovali nějací dva rivalove. Kupodivu ten muž se směšnou přezdívkou vyhrál, což naznačovalo, že bude hodně silný. Jeho eliminace by možná něčemu pomohla, ale to bylo v tuhle dobu nepodstatné. Eve a Kirovi se také dostalo pozornosti a vysoupli je přímo do te jejich mini arenky. Nebyli tu vítání a to Eve ani moc neštvalo, protože jaksi počítala s tím, že se to nějak zvrtne. Bohužel nebyla moc fit na souboj. Kiro promluvil jako první a celkem přesvědčivě. Eve se držela podle Kira a nic neříkala. To že zmizel Batsu zaregistrovala až když se rozhledla okolo. Pf. Abych ti neusekla hlavu. Říkala si v mysli a čekala jak bude reagovat ten muž na Kirovu odpověď.

SuiSui

Kiro promluvil, ale řekl něco, co rozhodně nebylo moudré. Označil ho jeho přezdívkou. Kiro neměl tušení, jak to v Konoze funguje, proto ani netušil, jak může s těmito lidmi komunikovat. SuiSui je v Konoze velmi dobře známý, protože díky němu ještě tito chudí lidé mohou žít, jelikož nastolil podmínky se samotným Jirem Kenitiri. SuiSui totiž domluvil, že jejich chudá čtvrť zůstane pod jeho vedením a nikdo z vysoce postavených sem ani nepáchne, tudíž zde neměli být ani lovci. Co však bylo horší, tak bylo to, jak ho Kiro oslovil. Kiro mu řekl jeho přezdívkou, což mu lovci nikdy neříkají, pokud ho potkají v bohaté části vesnice, kam chodí vyjednávat podmínky. Jakmile mu řekl přezdívkou, tak se SuiSui zasmál. Vypadalo to, že Kiro prolomil ledy a SuiSuie potěšil, jenže to se zvrtlo ve chvíli, kdy se přestal smát a zvážněl. Poté kývl hlavou a Kira chytli dva muži zezadu za ruce a třetí mu zezadu přiložil kudlu pod krk. Nebylo zrovna moudré, aby něco zkoušel, protože tu bylo kolem arény kolem sta lidí. "Ty mlč, chlapče." Řekl SuiSui, při čemž ukázal ukazováčkem na Kira. Mezitím zezadu někdo strčil do Eve a strhl ji z hlavy masku, tudíž každý ihned poznal, že jde o ženu. Ale číslo neviděli. "Ty mi teď řekneš, co tu ve skutečnosti děláte nebo tvůj kamarád zemře. Nemyslím si, že byste byli lovci, protože pro ty jsme jen póvl a oni jsou něco víc. Hlavně by mě neoslovili jinak než Špinavče." Vysvětlil SuiSui a nastavil pravou ruku dlaní přímo na Kira. Kiro v ten moment uviděl malý přístroj, který na něj mířil. Přístroj vypadal jako nějaká hlaveň, kde se vytvářelo něco rudého, něco jako oheň. "Máš pár vteřin než tvůj přítel přijde o obličej."

Eve Kurosu

Kiro udělal někde chybu a hned ho okolní lidi dostali do stavu, kdy nemohl nic moc udělat. "Kiro... " Řekla Eve a pak mu ten susik přiložil k hlavě tu zbraň, kterou oddělal toho prvního člověka. Kiro byl v ohrožení a Eve to pocítila naplno. Více se ji očka zavarvila do ruda a když jí někdo strhnul masku, tak sebou ohnala rychle s katanou, že ten co to udělal, zpatky mohl dojít jen s půlkou těla. Vytasenou katanu namířila na toho susika. Její ruka se klepala a sotva ji udržela ve vzduchu, protože do té reakce dala hodně svojí síly, kterou načerpala během cesty. Bylo to nejspíš hloupé, ale neměla na výběr, protože nad šalkem čaje by se to nevyřešilo. Pohrozil on, čas pohrozit zpátky. "Jenom procházíme. Měl bys ho nechat.... Jestli nechceš problémy. " Řekla vážným hlasem, který dával najevo, že si z něho srandu nedělá a myslí to vážně. "Špindíro". Dodala a čekala co bude dělat. Byla připravena na jakýkoliv útok,  i když její stav byl špatný, nehodlavala se takhle vzdát nějakým odpadlikum. Mezitím co Eve dělala svoje, tak mohl mít Kiro nějakou možnost něco udělat, protože její agrese mohla vzít pozornost toho susika.

Kiro “47” Suikafuurado

Něco se pokazilo. Kiro nezvolil slova moudře, jenže byla malá šance, že se to vůbec povede. Už tak měli pořádný problém. Dva ho chytli za ruce a třetí mu přiložil kudlu ke krku. Nemohl nic dělat. Nijak se nebránil, ale nedal na sobě nic znát. SuiSui mu k hlavě přiložil to zařízení, kterým oddělal chlápka před ním, čelo se mu orosilo. Musel nechal mluvit Eve. Hodně špatný. pomyslel si, protože nemohl nic udělat. Najednou Eve sundali masku a Kiro uviděl jak se působivě, ale zbytečně otočila a sekla toho chlápka, který nejspíše skončil vejpůl, ale až do těch míst už neviděl. Jedním prudkým pohybem mu sepsala ortel smrti, kolem Kira byl pomalu pul tuctu lidí a neměl jak utéct. Rozbušilo se mu srdce a zorničky zmenšili, sám se nemohl pohnout a předpokládal, že nejspíše každou chvilku SuiSui vypálí, protože Eve opět přemohla zlost a zvolila přímou cestu. Kiro zavřel oči a polkl slinu. Nakonec to bude takhle ? pomyslel si a bylo to jako kdyby se pro něho čas zastavil. V hlavě se mu motalo spousty myšlenek pár těch které neznal.

"Ha mám tě!" zakřičel velmi mladý Kiro a strčil do Kaishina předním. Oba měli krátké vlasy a byli si dost podobní, jelikož byli bratři dvojčata. Kaishin se otočil a zatvářil se na protest "Nojo pořád. Tak si to dáme ještě jednou." odpověděl Kaishin a strčil do Kira, aby mu to vrátil. "Jasně!" Zvolal Kiro a snažil se udržet rovnováhu pak se zadíval kolem sebe. Byli u tréningových placů, kde většinou trávili své odpoledne děláním blbostí. Kaishin si všiml jedné divky, co seděla opodál, ale dělala jakože nás nevidí u čehož si četla knížku jako vždy. "Lilo!" zvolal Kaishin a Kiro zakroutil hlavou. "Nech toho holky s námi hrát nebudou." Prohlásil definitivně a strčil do Kaishina, který to nečekal a málem spadl. "Máš babu!" Zvolal Kiro u toho zasmál se a rychle utíkal pryč.

Vzpomněl si na bratra, i na Lilo. Bylo to po dlouhé době další odhalený dílek, jeho zatemněné mysli. Jenže teď se z toho nemohl vyvlíknout, kvůli kudle u krku a pevnému sevření obou chlapů. I kdyby se mu to povedlo tak předpokládal, že SuiSui by prostě vypálil. Komu na Kirovi záleželo, prostě by zde jeho cesta skončila, kvůli tomu, že se hnal za minulostí a ta ho nakonec dostihla, zemře považován za lovce, kterým v minulosti doopravdy být mohl a nejspíše i byl. Chtěl polknout slynu, ale žádnou nenalezl, v krku mu vyschlo. "Dost!" zahlásil a doufal, že na to bude mít čas, že tyto slova nebudou jeho poslední myšlenkou, kterou nestihl vyslovit, před svou smrtí. "Jsem 47ka a hledám tě...To je rozkaz" pověděl, z části to opravdu byla lež, ale mohla znít velmi přesvědčivě. Nevěděl jak moc velký přehled tento muž může mít. Třeba zde očíslovaní ninjové jsou ještě větší odpad nebo také třeba ví, že 47 je mrtvá. Na ničem nezáleželo, buď mu to dá příležitost nebo se napraví chyba lovců rukou SuiSuie a jeho zařízení.

SuiSui

Eve zvolila tu nejhorší možnou cestu, kterou se chtěla s tímto vypořádat. Nejen že byla unavená, ale ještě k tomu se Kiro nemohl hnout a tím, co udělala tak mu prostě jen podepsala rozsudek smrti a dala ostatním najevo, že si ho mohou zabít, že jí na tom nezáleží, protože ji opět zachvátila horká hlava a jednala bez rozmyšlení. Ve chvíli, kdy rozsekla muže, který stál za ní, tak ale přišla o katanu. V ten moment totiž muž kousek od ní natáhl ruku a její katana ji prostě vylétla z ruky, při čemž si ji muž chytl za rukojeť a jen se usmál. Byl to ten samý mechanismus, který kdysi viděl Kaishin s Kirem v lese poblíž Suichu. Během chviličky, kdy ji vylétla katana z ruky pocítila bolest v lýtkách. Ta bolest vznikla ve chvíli, kdy ji tam žena, která stála za ní zarazila dvě katany. Zarazila ji je tam tak, že projely skrz na skrz a zabodly se před ní do země. Musela to být obrovská bolest, kterou při její únavě rozhodně nemohla jen tak nechat být a sotva se musela udržet na nohou. Muž, který ji na dálku ukradl katanu pomalu přešel k ní a namířil její vlastní katanou přímo proti ní, směrem k jejímu krku. Nerozlobila je kvůli tomu, že by je napadla, protože to oni neřešili, vládlo zde pravidlo, že slabší, co nejsou připravení, prostě zemřou. Katanou pohnul a Eve viděla, jak se ostří rychle blíží k jejímu krku.

"Jsem 47ka a hledám tě...To je rozkaz" Ozvalo se a v ten moment se katana zastavila kousek od jejího krku. SuiSui odvrátil pohled od klečící Eve a podíval se směrem ke Kirovi. Kiro v jeho očích uviděl něco, co vypadalo jako překvapení, jako kdyby nevěřil tomu, co zrovna řekl. SuiSui máchl rukou a muž s kudlou Kirovi sundal masku. V ten moment Eve i Kiro uslyšeli v davu, jak se ozývá tiše "To je Kiro." Z druhé strany zase "Však zemřel ne?" Přicházely ohlasy z jedné strany i druhé. V ten moment všichni Kira pustili. SuiSui k němu pomalu přišel při čemž už mě stáhnutou ruku k sobě a ničím na něj nemířil. Kiro nevěděl, co si má z jeho výrazu vzít, ale když k němu došel tak se usmál a silně ho objal. "Jsem rád, že ses vrátil Kiro!" Řekl nadšeně a poté se rychle otočil k Eve. "Hned ji to vytáhněte a uzdravte!" Zařval a Eve pocítila další bolest, když ji vytáhli meče z lýtek. Poté ji dvě muži zvedli a pomalu s ní mířili k jednomu z poměrně zachovalých domů, kde ji chtěli ošetřit. "Následuj je Kiro, musíme si promluvit." Řekl SuiSui a ukázal směrem k Eve, aby je následoval do toho domu. Bylo to zajímavé. Kdyby tu nebyl Kiro, ale někdo jiný, tak jsou pravděpodobně mrtví, protože to co udělala Eve bylo velmi pošetilé a zároveň i Kiro byl až moc přesvědčený, že to zabere až to zabere, protože je pravděpodobně na místě, kde už jednou v historii byl.


Batsu

Sorry děcka. Pomyslel si Batsu, když se nenápadně zdejchnul ve chvíli, kdy byla Eve i Kiro unesení pouliční rvačkou. Mám jinou práci. Pomyslel si a odešel pryč z davu. Prošel jednou úzkou uličkou až se pomalu dostal do čtvrti, ve které žili samí boháči a vypadalo to zde úplně nádherně. Vše bylo čisté, nikde se nepovalovalo ani trochu smetí. Lidé zde chodili krásně oblečení - skoro jako kdyby byl úplně na jiný části země, když si člověk uvědomí, že o kousek dál se pořádají pouliční rvačky. Batsu ihned uviděl obrovský dům stojící na skále, ve kterém žije Jiro Kentiri. Neměl v plánu jít zrovna tam, ale něco rozhodně v plánu měl. Pomalu procházel skrz uličky a koukal se do svých poznámek, jako kdyby něco v té ulici hledal. Pak zbystřil, protože spatřil jakousi uličku, jedna z mála temných uliček, která v této části Konohy byla. Vešel do ní a kráčel až ke konci uličky, kdy na zemi našel jakýsi poklop od kanálu, který pomalu otevřel.

Kiro “47” Suikafuurado

Měl stále zavřené oči a okolí moc nevnímal. Najednou ho však někdo chytl za masku. Sbohem. Pomyslel si, ale nic se nestalo Kiro .. To je Kiro ... uslyšel šepot a Kiro překvapen otevřel oči, bylo vidět jak se mu trochu lesknou, protože měl strach, že umře. Jeho ruce byli volné. Uviděl SuiSuie, který se k němu přiblížil. Kdo tedy jsi ? pomyslel si jak se k němu blížil. Možná byl překvapený, možná byl šťastný. Na tom teď nezáleželo, protože ho SuiSui znal a objal ho. Kiro mu to zmateně oplatil, protože až tak úplně v obraze nebyl. Koukl směrem kam se otočil SuiSui a uviděl Eve, které vyndavali katany z lýtka. Nehnulo to s ním. Věděl, že teď se o ní postarají, protože ho tu nejspíše znají, i když on si nedokázal vzpomenou. Nechtěl to teď rozhlašovat a SuiSuiovi to chtěl říct hned vzápětí. Prohlédl si Eve podobně zkoumavým pohledem jako tehdy než málem zabila toho kluka a zakýval hlavou na nesouhlas. Málem jsem zemřel, opravdu jsem byl blízko smrti, protože se nerozhodla nijak vyjednávat. Někdy je lepší ustoupit. Pomyslel si a pak už jenom pohlédl na SuiSuie. "Dobře." nic více neřekl a následoval je do domu. Chtěl si promluvit až tam a mezi méně ušima.

Eve Kurosu

Jeden z těch lidí jí vyrazil katanu z ruky, což byl pro Eve konec. Kso... Prolitlo jí hlavou když viděla,  jak její katana letí pryč. Byla ve velké nevýhodě. Než se stihla otočit, tak jí prolítli dvě katany lýtky. To jí uzemnilo a v pulzujici bolesti sledovala Kira. Ten něco zakřičel, ale Eve mu už nerozuměla, protože již ztrácela krev a vzhledem k jejímu stavu vyčerpánosti, upadla do stavu bezvědomí. Naštěstí spadla tak, že si obě nohy přišpendlené k zemi, nezlomila. Po rozkazu toho muže jí odnesli do zdravotní budovy, přičemž po cestě ztrácela celkem dost krve. Bylo velmi chytré jí ty katany vytáhnout přímo na místě. V jejich lékařské budově jí ošetřili a uložili na pokoj. Její lýtka byly ve strašném stavu, ale zdejší doktoři si s tím nějak poradili. Eve ležela sama na pokoji a konečně měla odpočinek.