Očistec (Kiro)

Kiro se zvedl a uviděl přicházející dvě postavy. Vypadaly dost příjemně, ale pak si toho všiml. Jedna postava vypadala úplně přesně jako on. Byla to totožná kopie samotného Kiry. Jediná změna byla v tom, že jeho Rothius byl jasně černý a oči byly jasně oranžové, skoro jako kdyby svítily. Vedle něj kráčela neznámá žena. "Ahoj Kiro! Konečně jsi tady." Zvolala jeho samotná kopie a přicházela k němu. "Tak tě vítám v Očistci." Řekl mu a luskl prsty. V ten moment žena zmizela, objevila se přímo za Kirem a popadla ho zezadu za ruce. Kiro pocítil, že ho drží pomocí chakry. To už tam ale došel druhý Kiro s oranžovými oči a bodl ho svým Rothiusem přímo do břicha. "Ještě párkrát se uvidíme a pak už se rozloučíme." Řekl mu tiše, ale to už Kiro pocítil, že se mu zavírají oči, protože znovu umřel.

Oči otevřel až ve chvíli, kdy ho ošplouchla rudá voda. Znovu ležel na černém písku a rudá voda ho vždy polila a pak se znovu vrátila, protože se jednalo o malé vlny. Rothius měl opět v ruce. Když se zvedl tak pocítil jakousi malou křeč na prsou. Měl mezi prsy jakousi černou tečku, ze které byly vylezlé jakési černé čáry. "To je znamení, které značí, jak je na tom tvá duše!" Ozvalo se z pralesa, ze kterého pomalu vyšla osoba, kterou nikdy neviděl. Měl potrhané oblečení a oči krásně žluté. Jeho bílé vlasy mu trochu připomínaly svého otce, který nosil i podobný sestřih.


Přes břicho a hrudník měl do kříže dva popruhy, na kterých měl zachycené bojové jehly a zpoza zad mu vykukovaly dvě rukojeti delších modrých dýk. Nešel přímo k němu, protože věděl, že mu Kiro nebude věřit. "Pravděpodobně ses již setkal se svým Waru Tamashi, že?" Zeptal se ho. Pak mu ale došlo, že Kiro asi neví, o čem to asi mluví. Plácl se do čela, protože mu to celé došlo. "Promiň, jsem blbec. Jsi v Očistci, poslal tě sem pravděpodobně Sai, že? No a zde se dělí tvá duše na tvou osobní a pak na tvou zlou stránku. Tomu se zde říká Waru Tamashi. Zde v očistci se to dělí na několik kempů. Zlí duše se drží u sebe a dobří zase u sebe a navzájem si pomáhají." Řekl, ale dál mu nic neříkal, protože čekal na jeho reakci.

Kiro “47” Suikafuurado

Osoby se přiblížili. "Kdo jste..." zeptal se potichu, překvapeně a užasle koukal na své já. Očistec? pomyslel si a pak si všiml blíže té ženy, ale ta hned zmizela a chytla zezadu Kira. Co to? Pomyslel si a najednou uviděl černý rothius, který semu zabořil do těla. Sak.. pomyslel si. Tentokrát o bylo velmi rychlé. Ještě naposledy pohlédl na své já a zemřel.

Nebylo to tak náhlé probuzení, jelikož tentokrát za to mohla voda rudá jako krev. "Sakra!" Zvolal a vyskočil na nohy. Tím to za náhlé opět považoval. Nevěděl co se to dělo a byl strašně zmatený. Prohlédl si tečku s čárkou mezi prsty. Vůbec neměl tušení co to je. Z lesa se ozval hlas a zanedlouho přišla další osoba. Pevně stiskl Rothius a ruku posunul do bojové pozice. Muž vypadal ozbrojeně, ale už né jako ok. Měl také žluté oči, ale bíle vlasy. Vypadal spíše jako jeho otec, než on sám. Waru Tamashi? zopakoval pro sebe a jak řekl jméno Sai tak se zhluboka nadechl. "Ano, Sai! Muž, který mě zabil v nefér souboji." Odvětil naštvaně a svůj meč stále držel pevně v utočené pozici. "Dobrou a zlou?" zeptal se pak když se trochu vzpamatoval. "A já si mám vybrat nebo co ?" zeptal se poměrně neurvale, protože to tak úplně nechápal. Očekával, že tedy potkal pouze tu zlou a dobrou ještě ne. Tomu muži stále ještě nevěřil. Všiml si i jeho modrých dýk na zádech. Může to být snad někdo z "hodných" ? pomyslel si a přemýšlel. bylo však vidět, že nepolevuje na své stražitosti. "Co se odemně očekává ? Ten muž.. Sai. Mluvil o nějakém vykoupení." pověděl a čekal do bude dál

Gaido

"Ne, je zde jen zhmotněná tvá zlá část duše. Ty sám o sobě máš představovat svou mysl. Nemůže zde být přímo hodná duše, protože v některých lidech prostě dobro není, ale zlo je v každém. Proto se my považujeme za ty dobré a naše protější duše považujeme za ty zlé." Vysvětlil mu. Bylo to celkem složité, ale to bylo normální. Legendární zbraně jsou vždy komplikované. Gaido pak pokračoval ve vysvětlování. "Můžeš zde zemřít kolikrát chceš, ale jakmile se ti rozšíří ta pečeť po celém těle, tak zde zůstaneš navždy a tvé tělo osídlí tvá zlá duše. Může tě tu zabít kdokoliv, protože většinou tu jsou ninjové, kteří už prohráli souboj a jen zde zabíjejí. Ale nejdůležitější je, aby tvé Waru Tamashi bylo zapečetěné dříve jak ty, poté jsi souboj vyhrál a máš šanci se vrátit zpět do svého těla, což je tvé vykoupení. Každopádně stejně budeš označen, aby tě Sai mohl kdykoliv nalézt pokud pocítí, že jsi svou druhou šanci nevyužil." Řekl dalších pár informací. Pak se ale zasmál a vyrazil blíže ke Kirovi. Neřešil jeho bojový postoj, protože v podstatě byl teď Gaido jediný, kdo tu bylo jako jeho přítel. "Jo a já jsem Gaido." Řekl společně s podáním ruky na seznámení.

Kiro “47” Suikafuurado

Poslouchal ho a pozorovat. Tenhle svět byl pro něj čím dál tím větší otazník. Znělo to jako nějaká hra. Hra ze které se už taky nemusí nikdy dostat. Hra plná smrti. pomyslel si poslechl si ho pozorně, ale když mu podal ruku tak o krok ustoupil. "Já jsem 47ka." Ruku mu nepodal, ale zase se netvářil, že by mu úplně nevěřil. Byl teď sice jediný, koho Kiro znal a vypadá to, že se mu snaží pomoci, ale chtěl si držet alespoň na délku zbraně odstup. Rothius už neměl v bojové pozici, ale svěšený podél těla. Věděl, že by ho to mohlo možná urazit, ale právě teď mu sdělil, že tu po něm půjde spousta lidí a těm je to jedno. Byl velmi opratrný. "Takže jeden z nás se do těla vrátí... A očistec je o tom porazit své zl já?" Zeptal se a vypadal poměrně nechápavě. "Takže to co musím udělat je zapečetit Waru Tamashi." Pak začal přemýšlet. "Tím, že ho zabiji nebo je i jiný způsob?" Pak ho napadla ještě jedna věc o které by mohl vědět. "Vy jste ti poslední, uzavřeni v meči ? Nebo o čem vlastně furt Sai mluvil." pomyslel si nechápavě. Doufal, že nalezne odpovědi i když mu nepodal ruku,

Gaido

Nepodal mu ruku a Gaido se jen usmál. Chápal to a zároveň díky tomu Kira respektoval, protože byl jeden z mála, kdo nebyl tak vyplašený a dokázal zachovat chladnou hlavu, takže i přemýšlel, že by mohl být Gaido klidně i nepřítel, což ale nebyl. Jenže to Kiro nemohl vědět. Jediná šance, jak ho mohl Gaido získat na svou stranu byly informace, které měl Gaido nespočet. "Ano, jeden z vás se vrátí do těla, ale." Zdůraznil tónem hlasu to "ale". "Už se zde párkrát stalo, že se obě duše dokázaly spojit a vrátily se, jenže do pár dní se tu ten dotyčný objevil znovu, jelikož ho Sai našel a zabil. Sai totiž jakmile někoho označí svou značkou, což je černá pečeť na hrudníku, tak dotyčného vždy dokáže najít a vycítí pokud dotyčný dělá něco zlého. Jakmile by se tohle stalo, tak jakmile tě zabije, tak jsi v očistci napořád a budeš zde bojovat s ostatními. Takoví jedinci končí tak, že zde konají jen zlo, prostě pro radost zabíjejí. Těch je zde nejvíce a na ty si dávej nejvíce pozor. Získávají zde sílu díky tomu, kolik zabijí dobrých, ale i zlých duší." Vysvětlil mu dlouze. Bylo toho strašně moc, co by mu mohl povědět. Moc šancí, jak se odsud dostat nebo jak zde zůstat. Kdyby mu však řekl vše, tak se nikdy nikam nepohnout. "Tvým úkolem je, abys své zlé já zabil minimálně třikrát, pak můžeš do chrámu, který by tě měl přenést zpět do svého těla. Jenže je zde další podmínka. Čím více, zde zabiješ duší, tím více je tvé zlé já silnější a nemusí tě ani zabít. Stačí, aby pak došel do chrámu a přenese se tvá zlá duše. Dalo by se říct, že s poctivostí zde opravdu skoro nikam nedojdeš." Nad svou poslední větou se musel trochu zasmát. Nemohl tuto situaci brát moc vážně, protože už zde nějakou dobu je a kdyby ztratil i svůj smysl pro humor, tak by pravděpodobně už ani neměl šanci na vykoupení. "Naopak zase, čím více zabiješ těch zlých, tím více máš šanci na vykoupení, aniž bys svou zlou duši zabil. Proto je to tu trochu hra o čas." Dodal další informaci. "Poslední? Vůbec nevím. Taky mi o tom něco žvatlal, než mi vrazil dýku do srdce, ale nevím, co to je. Jen se říká, že jeden z těch údajných posledních zde je. A smířil se s tím, že udělal kdysi chybu, proto místo toho, aby porážel svou zlou duši, tak ji zde zapečetil a sám zde zůstal, prý se nechce vrátit na svět, aby znovu neudělal něco špatného."

Kiro “47” Suikafuurado

Nemělo cenu mu skákat do řeči a tak Kiro hltal každou informaci, kterou Gaido poskytl. Byl rád, že se nijak neurazil, když mu nepodal ruku. "Kdo si sakra myslí, že je!" Pomyslel nahlas a bylo vidět, že si prostě jenom ulevil. Nejvíce ho štvalo, že to byla dvojka, jeden z prvních co měl číslo a podle jeho slov byl na straně Jira, nechápal jeho činy, protože nechápal kdo vlastně vůbec je. Todle se mi přestává líbit. pomyslel si. Nakonec Gaidovi docela věřil, ale nechtěl si ho pustit k tělu i když byl právě jediný, kdo tu s ním byl a ještě k tomu mu poskytoval cenné informace. Na chvilku se klekl a nabral hrst černého písku do ruky. Chvilku s ním mnul. Zabíjení. Todle má být to vykoupení? Bylo vidět, že je zamyšlený. Znělo to jako, že se doslova musí prozabíjet k cíli. Což se mu moc nelíbilo. V ruce si prsty přerovnával jednotlivá zrnka písku. Takže jeden z posledních tu je. Podle Saie byli zbraně jako Rothius jejich majetkem. Možná by nebylo tak špatné někoho takového tu střetnout. Pomyslel si a pak se zahleděl do písku. "Takže jedno máme společné. Sai nás oba zabil. Čím sis jeho pozornost zasloužil ty ?" zeptal se a přesypal poslední zrno písku zpátky na své místo. Pak vstal, potěžkal Rothius a pohlédl na Gaida. "Víš co? Čím dříve tím lépe. Vypadá to, že se tu vyznáš a kudlu do zad mi nevrazíš." Navázal hned a pomalu kolem něho prošel, i přes svá slova si stále držel několika metrový odstup. "Budeš mým průvodcem." Řekl spíše řečnicky a na odpověď moc nečekal. Chtěl se porozhlédnout a hlavně zjistit toho více o tom to místě.

Gaido

Zeptal se ho, čím si zasloužil svou pozornost samotného Saie. Zajímavá otázka, ale zároveň i trochu záludná. Gaido se musel zamyslet, protože nikdo nemůže říct přesně, čím se provinil, že si ho Sai našel. "Podle všeho jsem se provinil hlavně tím, že jsem dal přednost moci vůči mé sestře. Sestra a já jsme byli velmi silní ninjové z Kazan Kyanpu, což je tábor schovaný v sopce. Náš vůdce byl již starý a proto pomalu umřel. Já dostal možnost vést vesnici, ale zároveň jsme se sestrou měli být povýšeni na hlídkové pozice, což byl vždy náš sen, ale já místo toho zvolil vůdce vesnice, aniž bych na to byl připraven. Poté má sestra byla zraněná během hlídky a já si vyčítal, že jsem tam s ní nebyl. Jednoho večera se otevřely dveře do mého pokoje a než jsem něco stihl, tak jsem měl meč v břiše. Jak ty?" Vysvětlil mu svůj příběh a zásluhu proč je v Očistci. Pak mu ještě Kiro řekl, že bude jeho průvodce, což Gaido odkýval, protože to celou dobu plánoval. Byl to důvod, proč si ho také našel. Fungoval zde jako průvodce pro dobré duše. "Provedu tě a zavedu tě do sídla těch "dobrých", kde budeš mít útočiště. Panuje zde nepsaný zákon, že se neútočí na jednotlivá sídla, aby měl člověk alespoň kde zůstat v klidu." Podal mu další informaci a vykročili společně do pralesa. Byly zde obrovské stromy, kapradiny a poměrně vlhký vzduch. Kiro mohl vidět ve stromech zabodané kunaie, oštěpy, ale i katany, které byly celé od krve, ale těla nikde. To bylo tím, že jakmile zde někdo zemře, tak jeho tělo zmizí a probudí se zase někde jinde.

Kiro “47” Suikafuurado

"Dobře." Řekl mu šel vedle něho. Vstoupili do pralesa, který se Kirovy zalíbil, protože pokud by zde nebyli zabodané katany a krev tak by to na něj působilo uklidňujícím způsobem. Měl rád přírodu a ještě nikdy takovou neviděl. Jen obyčejné lesy. Takže měl výčitky a Sai ho přišel zabit a dát mu šanci na vykoupení. Pomyslel si. O to mu Sai přišel ještě pozoruhodnější a zvláštnější, jelikož se dokázal nejspíše dostat do tábora, přímo k němu. Tak co myslel tou druhou stranou. Přemítal co mu vlastně Sai řekl. Druhou stranu považoval za Jira, protože žádnou jinou neznal a on měl také číslo. "Jak já?" pak se zeptal do prázdna. Byl to teď jediný jeho společník a věděl, že by mu nic říkat neměl. Jenže on se chtěl vyzpovídat z posledních událostí. "Velmi mě zaujalo to jak si, řekl že si měl výčitky." Začal a sklouzl na něj pohledem pak, ale zase ostražitě pozoroval okolí. "Možná v tvých očích nebudu až tak 'dobrý' po tom co ti řeknu." Pak se zhluboka nadechl a ruku si přiložil na hruď. "Sai mě zabil když jsem utíkal z Konohy, kde jsem byl abych si vzpomenul na svojí minulost. Víš ztratil jsem paměť. Jenže už si jedno pamatuji. Chladnokrevně jsem zabil jednu ženu. Byla neozbrojená a nečekala to. Navíc to byla manželka Malekaie." Řekl mu a na chvilku sklopil oči, bylo vidět, že ho to trápí. "Toho lituji a pak se objevil Sai. Ovládl mou zbraň... Gestem ukázal na Rothiuse. ...a probodl mě." dopověděl, podle jeho verze mu to skoro připadalo jako když Saie přivolávají tyto výčitky a protože si Kiro rozpomněl a litoval toho tak se zjevil i Sai. Možná to byla náhoda. Třeba mě vyhledal pro něco jiného. pomyslel si.

Gaido

"To jsi ty?" Zeptal se překvapeně ve chvíli, kdy se Kiro přiznal, že zabil ženu samotného Malekaie. Chvíli mlčel a pak se pousmál. "Kvůli tomu máš výčitky?" Zeptal se nechápavě a pak zakroutil hlavou. "Měl jsem často výčitky, ale nikdy bych je neměl právě kvůli ní. Asura byla jedna z nejhorších bytostí na tomto světě. Ta byla naprosté ztělesnění zla." Řekl Kirovi svůj názor na tu ženu. "Buď v klidu, tím co jsi provedl, jsi motivoval spoustu ninjů k činům. Ale je vidět, že tě to trápí, proto tě Sai našel. Často mu lidé říkají, že je to něco jako anděl spásy. Že přijde aniž by to kdokoliv čekal a pokouší se lidi napravit. Dát jim možnost nápravy, aby si uvědomili to, co provedli a dostali šanci na vlastní vykoupení." Řekl a pojmenování anděla spásy bral spíše jakousi metaforu, která byla však vystihující. "Sai ovládl tvou zbraň? Máš jednu z legendárních viď?" Dodal a podíval se na jeho meč.

Kiro “47” Suikafuurado

"Hmm" zabručel a přemýšlel. Ačkoliv to Kiro na povrch nechtěl, dostal přesně to co si přál. Cítil se provinile a byl na hraně se svými emocemi. Nebyl si úplně jist tím co dělá a proč to dělá. Myšlenky otřásli jeho pevnou půdou pod nohama. Sai přišel jako na zavolanou a dal mu možnost vykoupení. Možnost se rozhodnout a zjistit, jestli je on sám špatný nebo ne. "Vybavili se mi všechny pocity, které jsem dříve cítil. Úzkost, bolest a strach, přesto toho lituji. Nebylo to správné a byl to ten přesně ten důvod proč lidé mají strach nebo nás odmítají." Dopověděl mu, ale pak přešel na úplně jinou notu. "Ano..." máchl mečem a pevně ho stiskl. "Rothius. Saie dost zaujal a zpočátku byl poměrně překvapený, možná i ostražitý vůči němu. Tento meč měl už můj prapraděda a předává se v rodině Suikafuurado po dlohou dobu." řekl hrdě. "Nemám ho dlouhou dobu a ještě jsem ho pořádně nepoznal. Každopádně je dobrým spolubojovníkem." Pověděl mu a prohlédl si lehce namodralou čepel a toho donutilo se trošičku usmát.

Gaido

"Naprosto chápu, že jsi z toho na rozpacích. Není jednoduché se vyrovnat s krví na svých rukách. Dokonce chci říci, že pokud se s tím člověk vyrovná lehce, tak pak má vážný problém." V dálce mohli oba uvidět, že se někdo pere a bojuje na život a na smrt. Byli to dva stejní lidé. Jeden dobrý a jeden špatný. Ten dobrý však zvítězil a probodl zlého. V ten moment padl na kolena a z hrudníku mu vyzařovala bílá záře. Byl daleko, takže si jich ani nevšiml, ale i kdyby si všiml, tak by na ně nereagoval, protože právě docílil vykoupení a čeká ho cesta k chrámu. "To nás dělí na dvě strany. Na stranu dobrou a stranu zlou. To, že máme výčitky z toho, že jsme někoho zabili, je jediná hranice, která nás odlišuje od naši špatné stránky. Pokud tuto hranici překročíme a začneme si zabíjení užívat nebo nám bude ukradené, pak jsme teprve ztraceni." Doplnil svou myšlenku a trochu se usmál. Po chvilce byl slyšet jekot lidí, protože se blížili k centru dobrých duší. Podíval se na Rothius. "Je mi líto, že jsi mu ještě nepřišel na kloub, ale zde ani nepřijdeš. Legendární zbraně v sobě vždy mají něco zapečetěné, ale zde se nic zapečetěného neprojevuje, jako kdyby se to v tomto světě bálo projevit. Každopádně věřím, že pokud se odsud dostaneš, tak tomu přijdeš na kloub." Na konci ho trochu povzbudil, protože viděl, že je z toho všeho trochu nesvůj.

Kiro “47” Suikafuurado

"Ano.." Potvrdil Kiro a byl rád, že mu rozumí. Jak se tak rozhlížel tak uviděl 2 muže. Bratři ? pomyslel si, pak si to, ale uvědomil a zakýval hlavou nebyli to dvojčata, ale ninja bojující se svou zlou duší. Svůj boj vyhrál a tak započal cestu do chrámu. Doufám, že to taky tak dopadne. pomyslel si. Nevěděl co ho pořádně čeká a ani jak to provede, ale chtěl se dostat brzo ven. Vykoupit se. "To dává smysl." Zkonstatoval a pak pokračoval. "Přeci jenom jsme ve světě Saie..." Opravil se. "Tedy spíše té legendární zbraně. Proto se tu třeba ty ostatní neprobudí." Řekl, ale trochu ho to mrzelo. Matka mu říkala, že Rothius je živý a chtěl ho více poznat, i když byl jedním z důvodů kvůli kterým se nebyl schopen bránit, protože Sai ho úplně ovládl a tak se odvrátil od Kira. "Uvidíme." zakončil jen a byl zvědavý co uvidí

Gaido

Kiro uslyšel šum vody a ještě více hlasů. "Už jsme skoro tam." Řekl potichu. Ale to už vyšli z pralesa a stáli na jakési skále, z které kousek od nich padala voda, jelikož se jednalo o vodopád. Gaido vytáhl zpoza křoví jakýsi dřevěný člun, který byl pokrytý různými pečetěmi. "Teď mi věř." Zasmál se a s člunem šel k vodopádu. Zde položil loď na vodu a koukl na Kira. "Pojď." Kiro si sedl do loďky a Gaido si sedl také. To už je ale odnesl proud a oni se rozjeli po divoké řece. Hned na to už letěly směrem dolů několik metrů, protože sjeli z prvního vodopádu. Konečně to Kiro uviděl. Uviděl za letu celý centrum dobrých duší a hlavně to, že je ještě čekají další dva vodopády.


Dopadli znovu na řeku a s lodí to ani nehnulo. Naopak je strhl silný proud, který je ve velké rychlostí vezl skrz hustý prales. Loď pravděpodobně chránily ty dané pečetě před tím, aby se nerozbila kvůli početným nárazům. "Bacha až někdy budeš bojovat v pralese, abys nespadl do řeky. Ta rychlost a síla by tě pravděpodobně zabila." Zařval Gaido, aby ho Kiro v té rychlosti a hluku vůbec slyšel. Kiro si znovu mohl všimnout různých zbraní, ale žádných těl, protože těla po zabití hned mizí. Před nimi už se objevil druhý vodopád. Z toho prudce vyjeli a opět letěly vzduchem než dopadly do vody. Projížděli hustým pralesem, ale pak se stalo něco dost zvláštního. Kiro seděl za Gaidem a pocítil jakýsi tlak na svém hrudníku. Najednou ho ten tlak vzduchu zvedl do vzduchu a jen viděl, jak loďka s Gaidem ujíždí dál. "Kiro!" Řval Gaido, ale bylo mu to k ničemu, protože sletěl z dalšího vodopádu. Kiro se jen tak vznášel ve vzduchu nad prudkou řekou. Poté ho něco prudce odhodilo do strany, kde se zády zastavil o jeden ze stromů. Na druhém břehu řeky uviděl svou druhou část duše - své Waru Tamashi. "Haha! Konečně se zase vidíme, že? Ještě tě tak dvakrát zabiji a mohu se podívat na tu tvou rodinku. Už se těším až konkrétně našemu otravnému bráškovi proženu kunai krkem. Ten jeho hlas mě otravoval již dlouho." Zvolal arogantně. Řeka byla široká tak dva metry a tak kilometr od nich byl poslední vodopád.

Kiro “47” Suikafuurado

Byl opravdu zvědavý co ho čeká až dorazí do tábora a tak nastoupil na loďku. Začali se plavit a Kirovi se líbil místní prales. Měl rád přírodu, protože mu byla většinu života odepřena a přišla mu osvobozující. Todle bude opravdu zajímavý svět. pomyslel si, jelikož nevěřil, že by vůbec spatřil takovou floru někde ve světě mezi živými. "Je však nádherný." Řekl Kiro a skoro ho neslyšel když křičel o nebezpečí té řeky. Kiro se však jen usmál a to se nestávalo skoro nikdy. Právě teď viděl poměrně krásný svět plný vodopádů, přírody který ho zaujal."Wo ?" překvapeně se podivil, když vysel ve vzduchu a Gaido odjížděl. "Co to ?!" Nechápal a Gaido zmizel za posledním vodopádem. Kiro odletěl a vrazil do stromu. Z čehož se musel trochu oklepat. A pak viděl sám sebe. Jeho Waru Tamashi ho opět našlo, dříve než se Kiro dostal do duše hodných. Postavil se na nohy a pevně uchopil Rothius. Snažil se ho vyprovokovat nebo to spíše pro něho bylo normální, proto na to Kiro pořádně nereagoval nemělo to cenu. Říčka měla pouze dva metry, takže se dal přeskočit. Kdybych teď po něm šel. Riskoval bych pád. Pomyslel si, jelikož věděl, že to tu jeho zlá duše nějak musí znát a je ve výhodě. "Máš náskok. Ten, ale brzo vyrovnám a pak tu zůstaneš na vždy." Odpověděl mu Kiro klidně. Nenechal se rozhodit, protože jeho protějšek byl zlý, nemělo smysl ho provokovat. Kiro čekal, jelikož kdyby se Waru Tamashi chtěl dostat k němu musel by seskočit a to by ho Kiro srazil do řeky. Utíkat k vodopádu byla až ta poslední možnost, protože ho neměl jak sjet.

Waru Tamashi Kiro

Kiro na něj zařval něco o dohnání náskoku, na to se však Waru Tamashi začal jen smát. Byl skutečně dost pobaven. Skoro jako kdyby mu někdo řekl nějaký vtip. V tom smíchu však byla slyšet dávka arogance. "Ty že doženeš náskok? Však nedoženeš náskok ani ve svém životě, kde jsi jen uplakánek, který si myslím, že když byl skoro celý život u nepřátel, tak je nějak důležitý. Jsi ve svém životě stejné nic jako jsi tady. Zabil jsi nějakou ženskou, bla bla bla. No tak jsi zabil ženskou a celý svět se z toho zhroutí." Smál se a přitom hlasitě tleskal. Poté přešel blíže k prudké řece. "Nejsi nic, tak se stále nestav do pozice, že jsi nejdůležitějším ninjou na světě. Beztak se v tvém těle brzy probudím já a teprve pak svět pozná, kdo je to Kiro. Ty děláš akorát ostudu, uplakánku." Stále si z něho utahoval. Mohlo v tom být ale i něco pravdy. Stačilo jen to, že najednou Kiro uviděl, jak jeho Waru Tamashi v klidu vkročil do řeky, ale vody se ani nedotkl. Nohy mu sice zajely trochu pod vodu, ale kolem něj bylo nějaké větrné pole, které odráželo vodu, takže v klidu procházel skrz vodu. Kdyby na něj hodil někdo kunai nebo tak něco, tak se to odrazí, protože v tuhle chvíli měl kolem sebe větrný štít. Došel až k druhému břehu, kde pomalu vylezl na zem. Poté se pořádně postavil a do ruky vzal svůj Rothius. "Ani nevíš jaký element ovládáš. Jsi jen napodobenina ninji, který nemá v reálném světě, co dělat." Řekl mu pobaveně a poté dupl do země. Jeho větrné pole se najednou rozlétlo do všech stran. Kiro mohl pocítit tlak, který ho kvůli větru štípal do očí a když se zmátořil, tak už předním ve vzduchu letěl Waru Tamashi s úmyslem seknout Kirovi po krku svým černým Rothiusem.

Kiro “47” Suikafuurado

Poslouchal ho a jeho odhodlaní pomalu opadalo. Věděl, že v něm nemůže hledat špetku dobra a nemohl také čekat něco jiného, ale dotkl se těch správných míst. Což se dalo poměrně čekat když je to on sám. Kiro byl poměrně překvapený, když se přepravil na druhou stranu břehu. Je dál než já... pomyslel si a pozoroval jak se přibližuje. "Ty si jenom součástí mě samotného. Nerozumíš způsobům obyčejných lidí nebo ninjů. Nemáš žádný cíl a ambice." Odporoval mu Kiro. Pevně uchopil Rothius a sekl proti němu, aby se oba meče srazili. "Odpočiň si brácho. Nevím co se stalo, ale bude to dobré, si silnější než si myslíš tak to hlavně nevzdávej." uslyšel v hlavě a vypadal trochu zmateně. "Kaishine?" řekl nahlas, ale rozhlédnout se nemohl. Nevěděl co to bylo. To byl Kaie hlas. zhodnotil. Na Rothius trochu přitlačil s tím, že jeho úder odrazí a pak ihned sekne proti němu.

Waru Tamashi Kiro

Útok odrazil a zároveň proti němu znovu sekl. Jenže to už pocítil vítr u svých nohou. Waru Tamashi se odrazil od země a jako kdyby vzlétl. Přeskočil Kira a zezadu ho trochu sekl do zad. Byl však daleko, takže ho sekl jen trochu. "Teď mluvíš na našeho bratra? Nepřijde ti to trochu nevhodné?" Řekl, ale pak se sám zasmál. "A jo, ve chvíli kdy umíráme, tak máme nutkání myslet na naše blízké." Znovu se vysmál a sekl proti Kirovi ze shora na pravé rameno.

Kiro “47” Suikafuurado

Kiro sekl do prázdna a Waru Tamashi se přesunulo za něj, kde ho seklo do zad. Sakra.. je rychlý. Pomyslel si, jenže mu bylo jasné, že když je to on bude i stejně dobrý s mečem. Nechal uvolnit trochu své chakry na patě se otočil a odrazil útok. "Alespoň někoho mám." pověděl mez jiskry i když tomu sám pomalu nemohl uvěřit. Bylo mu jasné, že za to schytá další poznámky, protože Waru Tamashi nikoho nepotřebuje, nikoho nemá a ani mít nikdy nebude. Je to vlastně strašně smutný. Pomyslel si kolem něho se trošičku zvedl vítr. Jediné co uměl. Použít chakru tak, aby dostál vysoké rychlosti a síly. A pak začal sekat po svém zlém já. Bylo mu jasné, že bude umět to samé a možná ještě více, ale zkusit to musel, protože utéct ho nenechá.

Waru Tamashi Kiro

Vznikl dlouhý souboj, který za sebou zanechával jen jiskry, které vznikaly díky tomu, že se vždy střetly jejich meče. Kiro vs. Kiro a Rothius vs. Rothius. Waru Tamashi zde měl hodně navrch, protože znal techniky, které si Kiro nepamatoval. Kiro nevěděl, že má podstatu vzduchu. To Waru Tamashi věděl a proto toho i dost využíval, díky čemuž byl podstatně rychlejší. Jenže jak se snažil Kiro využívat své chakry, tak udělal něco, co ten druhý nečekal. Kiro to neudělal cíleně, ani nevěděl, že to umí - přišlo to z ničeho nic. Sekl svým Rothiusem a z toho najednou vyletěla vzdušná vlna, kterou Waru Tamashi vůbec nečekal. Měl zrovna meč u země, protože chtěl provést výpad zezdola směrem nahoru. Proto ho vzdušná vlna zasáhla přímo a Kiro uviděl něco opravdu nechutného. Vlna jím projela a Waru Tamashi zůstal stát na místě, až se najednou jeho tělo rozpůlilo a obě jeho části těla se sesunuly k zemi, kde pomalu zmizel. Kiro pocítil jakýsi tlak na hrudníku, ze kterého mu zazářila bílá záře. Věděl, že porazil svou zlou duši a má teď chvíli oddych.

Kiro “47” Suikafuurado

Kiro s vytřeštěnýma očima zůstal stát na místě a unaveně vydechoval. Hrot meče se dotýkal země, aby Kiro mohl počítat s jeho délkou. "Co se to sakra stalo?" Zeptal se nahlas a před očima měl ten hrůzostrašný pohled jak on sám se rozpůlil vejpůl. Na chvilku se stal sochou, která musela vstřebat situaci, která nastala. Pozoroval světlo ze své hrudě a druhou rukou se ho snažil uchopit, ale nešlo to. Dobře takže 1:1 ... řekl a usmál se. Byl překvapený, ale byl rád, protože věděl, že Waru Tamashi má navrch. Tak jo teď mám čas. Dostanu se do toho tábora. pomyslel si. Todle ho pořádně nakoplo. Adrenalin na něj působil dost silně, ale vidět co najednou dokázal udělat. Takže to vypadá na vítr.... pomyslel si. Teď už nebyl pochyb, vždy to tušil, protože když bojoval tak se s ním dokázal sladit, muselo to být něco víc, než jen obyčejná chakra. "Fuuton: Kaze kattā. Todle je správné jméno." Řekl ještě a složil meč do krytu. Zajímalo by mě jestli jsem to uměl i dříve, nebo jestli jsem to dokonce stejně pojmenoval. Pomyslel si a pak už běžel směrem k poslednímu vodopádu. No po vodě to nepůjde. Zhodnotil a hledal nějaké výčnělky nebo schůdky, které by ho dovedli ke spádu vodopádu. Všechno kolem vodopádu muselo být vlhké nebo kluzké, takže dával pozor a chtěl dohnat Gaida v jednom celku.

Kiro scházel po kamenných schodech vedle vodopádu. Byly dost strmé a hlavně vlhké, neboť na ně celý den cákala voda z vodopádu. Bylo to dost vysoko, takže musel jít opravdu opatrně, protože kdyby se smekl, tak pravděpodobně i zemře. Byl tak v půlce schodů, když nad sebou nahoře uslyšel jakýsi hlas. Jakmile se podíval nad sebe, tak uviděl dvě postavy. Nevypadaly ani jako Waru Tamashi, ale ani jako dobré duše. Spíše to byli ti, co zde už navěky zůstali a nudí se, jak mu předtím říkal Gaido. Jeden z nich směrem k němu natáhl luk se šípem. Šíp byl celý zlatý a ve chvíli, kdy se k němu rozletěl, tak se zablýskl, tudíž Kiro na chvíli oslepl a nevěděl, kde zrovna je nebo, kde je šíp, který ho měl zabít. To už ale pod nohami pocítil, že se tam něco hýbe. Když konečně uviděl, tak si všiml, že se vznáší ve vzduchu a pod jeho nohami je jakýsi polštář vytvořený z vody. Šíp ho díky tomu minul, ale muž na něj mířil znovu a také i vystřelil. To už ale polštář praskl a Kiro začal padat z obrovské výšky směrem do pralesa, což byla jeho jasná smrt, kdyby nedopadl do jakési obrovské koule, která byla vytvořená z vody. Jakmile tam dopadl, tak koule praskla, voda se vyvalila do všech stran a Kiro spadl z jednoho metru přímo na zem. Když se z toho probral, tak si všiml, jak na jedné větve nad ním leží hezká dívka v jeho letech a podepírá si dlaněmi bradu. Na zádech měla jakousi tykev.


"Ahojky!" Zvolala a pak se postavila, při čemž našlápla do prázdna. Jenže pod nohami se ji vytvořila jedna bublina vody, pak zase další a takhle v klidu sešla až k němu dolů. Voda ji vycházela z té velké tykve a pak se tam zase vracela. "Tebe neznám! Kdo ty jsi?" Zvolala nadšeně a trochu se červenala, když s ním mluvila. Teprve po chvilce mu došlo, že má stejnou tvář jako ta žena, co byla s jeho Waru Tamashi na té pláži, když poprvé umřel, ale tahle byla dobrá.

Kiro “47” Suikafuurado

Opatrně, opatrně. pomyslel si a najednou spatřil dvě osoby. Sakra. Chtěl něco udělat, ale nemohl nic. Kdyby skočil tak ho to zabij a navíc ho šíp ještě oslepil. Kiro si promnul oči. A skoro se polekal a spadl když zjistil, že se vznáší. "Huh..?" neskrýval svoje překvapení, jenže to už letěl dolů. S vyděšeným pohledem. Snad to nebude bolet. pomyslel si a očekával další svou smrt. Nakonec ta věc na kterou prvně dopadl byla velmi měkká. Voda ? Pak praskla a on celý mokrý dopadl na zem, ale žil. Rychle vyskočil na nohy, ale zbraň nevytahoval. Uviděl poměrně roztomilou holčinu, která byla tou co mu zachránila život. Za svůj život potkal dvě se kterými se nějaký způsobem bavil a podle jejího vyjadřování a mimiky těla byla přesným opakem Eve. "Ahoj.. Já jsem ... Kiro!" Odpověděl trošku se zádrhely a podal ruku na seznámení. Bylo to poprvé co se představil jménem, jenže něco ho na té dívce okouzlilo. Sice teď porušil to co si kladl sám na srdce, ale ona mu zachránila život a kdyby chtěla tak ho nechá zemřít. Co se to semnou děje ? pomyslel si a připadal  si trochu hloupě, uviděl půvabnou ženu a hned se cítil uvolněněji naposledy to tak bylo u Eve, které se snažil pomoci a vést jí. "Děkuji ti za záchranu. A pravda asi mě neznáš, ale tvoje Waru Tamashi mě zpacifikovalo, a mé mě přitom zabilo." Pronesl, ale usmál se u toho jako blbec. Jako kdyby o nic nešlo, jako kdyby právě nebyl v nějakém očistci, ale někde v lese na procházce. Nepomyslel ani na to, že se mu to může vymstít. Navíc její zlé já už poznal ona by měla být ta hodná.

Aiko Majikku

"Kiro? To je hezké jméno! Znamená to něco?" Vyptávala se a pomalu šla k němu blíže. Na tváři měla upřímný úsměv a měla trochu nakloněnou hlavu do strany. Při tom držela neustálý oční kontakt. "Jo to je normálka. Ona se vždy k někomu přivaří a pak si navzájem pomáhají. Teď už by u něj být neměla, protože jsi ji před chvílí utopila ve svém vodním vězení." Zasmála se a pak se plácla do čela. Došlo ji, že se jí už dávno představil, ale ona své jméno stále neřekla. "Jo a já jsem Aiko. Aiko Majikku." Zdůraznila s podáním ruky. Na Kirův vkus byla opravdu až moc blízko, na což nebyl nikdy zvyklý. Ona však vyrůstala v rodině, kde byli všichni všem nesmírně otevření a navzájem se měli rádi. Byla plná elánu a dokázala si svůj život užívat. Bylo skoro až překvapující, že někdo takový vůbec je v Očistci - co musela udělat, aby se sem dostala. Podívala se pak směrem nahoru k vrcholu vodopádu, kde už teď nikdo nebyl. "Z tamtěch tupounů si nic nedělej. Už zde ztvrdli a nemohou se dostat pryč, tak to prostě ztěžují ostatním." Vysvětlila mu, proč na něj jen tak zaútočili.

Kiro “47” Suikafuurado

Podali si ruce. Takže teprve bojuje o své vykoupení. Pomyslel si a usmál se na ní. Na jeho poměry byla příliš blízko, ale to byla i v případě jednoho metru. Kirovi zčervenali tváře a hlasitě polkl. Byl nervozní a nemohl stím nic dělat. Bylo to trochu jiné než u Eve, té se snažil pomoci a sem tam sní promluvil. Tato dívka, ale byla velmi příjemná a přátelská. "Aiko. To je také hezké jméno...." Pověděl potichu, protože byla blízko. "Pokud něco Kiro znamená tak to nevím." Přiznal a poškrábal se na šíji hlavy. Byl blízko, ale neustupoval. Během toho všeho zapomněl na fakt, že něco musela provést, aby se sem dostala. "Takže také bojuješ o vykoupení a co slyším tak úspěšně. To je dobře!" Řekl a zakýval hlavou, ani sám nevěděl proč řekl tu druhou větu plácal podobné nesmysli jako naposled u Eve. "Znáš Gaida ? Právě mě vezl do nějaké 'dobré' vesnice než mě přepadl můj Waru Tamashi." Rozpovídal se. "Nepůjdeme tam společně?" Udělal jí nabídku a hloupě se usmíval. To se mi snad zdá. Že by tu byl někdo opravdu tak hodný zeptal se sám sebe omámený Kiro. Cítil se podobně jako když tehdy pomohl Eve. Cítil se sice nesvůj, ale to ho zároveň popohnalo, aby nebyl takový mlčenlivý a zamyšlený jako vždy.

Aiko Majikku

"Určitě jednou zjistíš, co Kiro jako jméno znamená. Každé jméno má nějaký význam a většinou si to ani neuvědomujeme, ale dost nás vystihuje." Řekla s úsměvem. Bylo vidět, že se jí jeho jméno fakt líbí, protože projevovala velký zájem. Pak však přišla řada na její vykoupení. V tu chvíli si Kiro všiml, že trochu posmutněla. "No ve skutečnosti prohrávám. Já zemřela již dvakrát a ona teprve poprvé. Je úplně jiná než já. Nikdy bych ani mouše neublížila, proto mám problémy s jejím poražením, ale co. Ono se to snad nějak vyvrbí." Vypadlo z ní a znovu se pousmála. Bylo vidět, že je dost optimistická a moc si z toho nedělá. "Ano, Gaido je zde něco jako průvodce. Slyšela jsem o něm, že jeho zlá duše kdysi už vyhrála a on je tu zavřený přes dva roky. Proto se tu ujal dobrých duší a vybudoval zde tu vesnice a zároveň zavedl pravidlo, že se nenapadají tyto dvě vesnice." Řekla mu všechny informace, které o Gaidovi znala. Pak ji ale nabídl, že by mohli jít spolu právě do té vesnice. Aiko se znovu začervenala a přikývla hlavou. "Určitě, alespoň budu mít vedle sebe nějakého ochránce, že?" Zasmála se a pak na něj vyplázla provokativně jazyk. "Tak pojď!" Zvolala při čemž se rozešla směrem k vesnici. Hlasy z vesnice sílily, bylo zřejmé, že tam bude dost lidí.