Nejsme zvěř!

Eve Kurosu

Když sebíhala schody, tak už pomalu tasila katanu. Avšak to jí zarazil pohled na vyvražděnou místnost. E..Eh? Nemohla uvěřit svým očím. Její otec říkal, že se přes Akatsuki Sai nedostane, ale to se právě stalo. Já... nemám slov. Řekla si v mysli. Chtěla Saiovi pomoc, protože nevypadal zrovna dobře. To jí ale překazil někdo, kdo jí neustále strkal a byl neskutečně rychlí. "Nic jiného neumíš?!" Řekla hodně důrazně a když ho aura zpomalila, tak věděla, že je ten pravý moment. Útočil z pravého boku a díky vylepšenému Yasuri-Modu dokázala přečíst jeho pohyb. Útok s kunaiem, pravá strana. Chce mi znemožnit používání katany? Pomyslela si. Jak se blížil, tak Eve vytasila katanu, kterou mířila přímo na kunai. Poloha katany byla taková, že kdyby chtěl kunaiem uhnout, tak to schytá jeho hlava a jestli neuhl, tak při takové síle by to dokázalo vzít kunai i s jeho rukou. Eve nebyla krytá jen z jednoho úhlu, kterého se s kunaiem dovršit nedalo. Leda že by se opět zrychlil a vyhmátl si jí z toho jednoho úhlu.

Rychlík

Kunaiem neuhnul, protože byl smířený s tím, že tohle bude boj na život a na smrt. Musel se s ní vypořádat, aby mohl pomoct s bojem proti Saiovi, který mlel z posledního. Byla otázka, jestli tak moc chtěl jejího otce nebo se o Eve bál. Každopádně rychlíkův kunai se střetl s katanou Eve. Té se nemohl rovnat, protože měla teď mnohem větší sílu než on. Začala ho tlačit dozadu a on se zkusil rychle vyhnout a zaútočit, ale skončilo to tak, že mu usekla zápěstí a rychlík udělal kotrmelec do strany, aby se vyhnul dalším útokům. Začal se po kolenou pomalu plazit do rohu místnosti. Měl tam různé ampulky s injekčními stříkačkami, které si chtěl ihned píchnout, aby se zase nějak vylepšil. Jednu si píchnout stihl než by k němu Eve dorazila, jelikož se plazil dost rychle. A v ten moment Eve uviděla, jak mu začala nějakým způsobem dorůstat ruka. Ale byla modrá.

Eve Kurosu

Člen Akatsuki přišel o zápěstí, což byla pro Eve jasná zpráva, že už si nejspíš nic nedovolí. Protože většinou všichni drží zbraň v ruce, která je jejich nejsilnější. Eve si hlavně myslela, že s ním je konec a že se už nebude ani o nic pokoušet a přijme svůj osud. Avšak on se doplazil a píchl si nějakou látku, která mu začala regenerovat ruku. Je tohle vůbec možné? Pomyslela si. Jeho ruka mu dorůstala, takže měla nějaký ten čas zakročit. Kor v jejím Yasuri-Modu. Rychle vyrazila k němu a tentokrát mířila na krk. Avšak né rovně, ale diagonálně. To měla zapříčinit to, že kdyby se hodlal bránit, tak bude mít nějakou tu šanci to odrazit.

Eve se úder povedl, protože muž neměl jak se bránit. Ukončila mu tím život. Jenže to už uslyšela, jak se za ní něco pohnulo. Jenže se nic nestalo, jelikož za ní zůstala stát žena, která předtím pila krev. Zůstala tam stát, protože ji z břicha vykukoval Saiův meč, který byl celý od krve. Sai meč vytáhl a ženu skopl k zemi, kde zůstala nehybně ležet. Pak se Sai zapotácel a třískl sebou o sloup, o který se opřel a pomalu sjel dolů až na prdel a zhluboka vydechoval. Bylo vidět, že je neskutečně unavený, protože tu zabil hrozně moc silných ninjů. "Oni tě chtěli zabít." Řekl tiše a pak se několikrát nadechl a znovu vydechl. "Prokoukl jsem plán tvého otce. Vaše rodina je nějaký prastarý klan, který využívá síly mrtvých členů rodiny. Proto nechal umřít tvou matku, protože díky ní narostla jeho síla. A teď chtěl nechat zabít i tebe, jelikož by dokončil kruh své blízké rodiny a jeho moc by se plně odemkla." Vysvětlil ji a hned potom si odplivl. Jeho sliny byly plné krve, protože také dostal několik silných ran.

Eve Kurosu

Ninja padl a jeho hlava o pár stop dál. Očividně si byl jenom nějaký vědec. Smůla. Řekla si v mysli a pak se hned otočila. Žena, která jí prováděla místností v sobě měla zabodnutý meč. "Saii?" Vydala ze sebe slabým tónem. Jakmile žena spadla na zem, tak se totéž stalo se Saiem. Katanu zasunula do pouzdra a rychle se k němu rozeběhla. Klekla si a nastavila jemně ruce, kdyby se náhodou zhroutil. Nechtělo se jí ani věřit tomu, co Sai říkal. Avšak všechny okolní důkazy mluví jasně. A navíc Saiovi, jakožto pilíř spravedlnosti, věřila. Sklopila oči a její mysl se teď nesoustředila na nic jiného. Měla s jejím otcem opravdu dobrý vztah. Měla ho ráda a hlavně to byl někdo, kdo jí jako poslední zůstal z rodiny naživu. Jak? Proč? Proč se tohle děje?! Proč by to dělal jen kvůli síle? Každý si musí najít svojí vlastní cestu k síle a né... Nechápu to. Prostě to nechápu! Jak vůbec naše rodina má něco takového? Jak to vůbec vzniklo.. a proč vůbec o tom nic nevím?! Její hlavou lítalo opravdu hodně otázek. Na pohled vypadala celkem klidná, ale všechny ty informace jí doslova celou drtili uvnitř. Musela se s tím smířit. Nic jiného se dělat nedalo. Myslela si, že už ani nemá důvod žít, že to jediné světlo, které jí tady drželo, uhaslo. Pak si ale vzpomněla na Kira a ostatní. Že tu stále je něco, za co se vyplatí bojovat. Že to oni jsou ti, kteří jí tvoří novou "rodinu". "Byla jsem slepá. Celou dobu žiju jenom pro to, aby si mě pak mohl někdo obětovat k tomu, aby získal větší sílu... To je... Ksss.." Řekla a už bylo znát, že jí to je líto, ale musí přijmout takový osud, který ještě k tomu dopadl dobře. "Gomene Charioto. Většinou na tebe nedávám, ale teď si měl pravdu... Jsem hloupá." Řekla Chariotovi a pak se podívala na Saie. "Můj otec je stále nahoře... nejspíš bych měla jít a zvrátit celý jeho osud. Ukázat, že řídit se jenom nějakým pravidlem rodiny je blbost a zároveň ta největší chyba, kterou může udělat." Řekla mu a postavila se. Z pouzdra vytáhla zázračnou mastičku a obvaz. Oboje mu položila na ruku a dvakrát na ní svojí rukou poklepala. "Zatím se hoď do kupy." Dodala a otočila se k němu zády. Jdu si pro tebe. Prolétlo jí hlavou a rozeběhla se zpátky na schodiště.

Sai Kaguya

Sai by ji chtěl zastavit, ale nemohl, protože byl úplně vyřízený. Věděl, že vražda člena rodiny je vždy dost emočně těžká, ať už je dotyčný jakýkoliv a plánuje cokoliv. Nechtěl, aby se tím Eve nějak změnila, protože by to pro ní byla emoční bomba. Podala mu mastičku a on si ji pomalu začal roztírat po zraněných místech. Chtěl na ní křiknout, ale to už vyběhla nahoru. Opět stále na té dlouhé chodbě, kde na konci uviděla jakýsi rudý kruh, který je uprostřed černý a lidé v černých pláštích s rudými mráčky do nich vcházeli. Uviděla i svého otce, který zmizel v temnotě. Pak se však pohnul muž, který pravděpodobně ovládá ten nějaký portál. Měl kapuci tak, že mu neviděla do tváře, ale uviděla jasně zelené oči. "Možná příště, holčičko." Řekl jí a ona ten hlas poznala. Zněl podobně jako hlas Daisukeho Ryuga. Byl to totiž jeho syn. Ve chvíli kdy to řekl, tak se mu ještě víc rozzářily oči a Eve cítila, že ji něco popadlo za nohy a strhlo ji to po schodech dolů, takže si dost natloukla. Mezitím syn Daisukeho pomalu zmizel v portálu, který následně také zmizel a celá budova zůstala prázdná. Eve drželo něco neviditelného, ale mělo to obrovskou sílu. Pak se do něčeho neviditelného zasekla letící Saiova dýka a Eve pocítila, že už ji nic nedrží. Následně se dýka vrátila majiteli do ruky a Eve uviděla nataženou ruku, kterou ji podával Sai, aby ji pomohl zpět na nohy. "Zajímavá mastička." Řekl a podal jí ji. Byla v ní už jen tak čtvrtka z původní velikosti.

Eve Kurosu

Jakmile ty schody vyběhla, tak spatřila hromadný útěk nějakým portálem. "Otče! Tímhle to nekončí!! Půjdu po tobě i klidně nakonec světa!" Zakřičela. Znělo to celkem divně, protože většinou mluví neustále takovým tichým jemným hlasem a teď, když ho hodně navýšila, tak jí trochu přeskakovaly hlasivky. Otec jí zmizel v portálu a Eve zaujali zelené oči. Ten muž promluvil a jeho hlas si hodně rychle přiřadila k Daisukemu. Vykulila oči a pak rozkývala hlavu do stran. To nemůže být pravda. Musí to být nějaká špatná shoda. Tohle se už nemůže dít. Říkala si v mysli a na to jí hned něco chytlo za nohu a strhlo ze schodů. Co t..?. Vydala ze sebe ještě před pádem. Bylo to celkem dost schodů, takže Eve měla hodně odřenin. Ani po dopadu se nemohla pohnout s čímž se snažila bojovat, ale moc to nešlo. Co to má být? A proč... ten muž zněl... aaah! Už mi nic nedává smysl! Naštvaně se jí honilo hlavou. Sai zakročil a do vzduchu zabodl dýku, která osvobodila Eve. Neměla už ani slov. Stalo se toho tolik, čemu by nejraději ani nevěřila. Chytla Saie za ruku a pomalu vstala. "Je to něco, co s sebou už tahám dlouhou dobu. Vždycky se našlo nějaké dobré využití a nikdy nezklamala." Řekla při pohledu na mastičku a pak si jí schovala zpátky do pouzdra. Podívala se na Saie a nevěděla co říct. Z její hlavy se stalo bludiště, kde není žádné světlo a najít nějakou odpověď, nebo něco, co by dávalo smysl, bylo momentálně skoro nemožné. "Děkuju." Poděkovala a její pohled odvrátila na schody. "Ten... muž. Jaká je šance, že by to mohl být Daisuke?" Zeptala se a plně doufala, že jí to vyvrátí. Další taková zrada by jí nejspíš hodně zničila.

Sai Kaguya

Když viděl její výraz, tak mu hned došlo, že ji to musí vše vysvětlit, protože bylo jasné, že je z toho všeho zmatená. Žila ve světě ninjů, který je strašně malinkatý. Teprve ve chvíli, kdy ninja otevře oči a je ochotný přijmout realitu, tak je schopen vidět velký svět, který se skládá z různých démonů, záhad a rozcestí. "V klidu Eve." Řekl ji tichým a uklidňujícím hlasem. Otřel si ruce od krve do svého oblečení. "Daisuke to být rozhodně nemohl, protože je momentálně v Konoze, kde mu jde o život a zároveň bojují o obsazení Konohy." Vysvětlil ji a pak zakroutil hlavou. "Ale tvá identifikace je správná." Řekl a na chvíli se odmlčel. "Byl to pravděpodobně Daisukeho syn. Je jeden z mála ninjů, kteří dokáží ovládat to, co dokáže on. Dalším takovým ninjou je například Yuki ze Suichu Kyanpu." Sai se pravděpodobně s Yuki nikdy nesetkal, ale znal ji. "Měli bychom odsud odejít." Řekl, když uviděl, jak na zdech začaly zářit různé pečetě, které sloužily jako jakási autodestrukce celého stavení. Bylo zde hodně dokumentů, které by Akatsuki zmařily plány, pokud by se dostaly do špatných rukou, proto musela být tato budova zničena hned, jak zmizí členi Akatsuki. Rozešel se pryč směrem ke dveřím a čekal až ho Eve bude následovat.

Eve Kurosu

Jde mu o život? Ks.. Daisuke nesmí v žádném případě zemřít. Pomyslela si. Když jí řekl o tom, že to byl Daisukeho syn, tak se nad tím zamyslela. Netrvalo to ani pár sekund a hned to pustila z hlavy. Bylo to opravdu moc informací a Eve vůbec netušila, kde začít a nebo co vůbec dělat. "Hm." Vydala ze sebe. "Co se teď bude dít? Půjdeme do Konohy?"  Zeptala se a následovala ho pryč z úkrytu. Po cestě vytáhla krabičku s náhrdelníkem a ukázala ho Saiovi. "To měl být ten nástroj, který měl ukončit můj život?" Zeptala se. Pro jejího otce to mělo kupodivu hodně velkou cenu, když se pak choval tak divně. Ani si nedokázala vybavit to, jak moc jí Sai zachránil život. Věřila v Chariota, ale se schopnostma, které nyní měla, si moc nevěřila na to, že by dokázala porazit to, co dokázal Sai.

Sai Kaguya

"Klidně tě do Konohy dostanu, pokud tam chceš, ale jestli ne, tak se vydáme úplně někam jinam." Řekl ji a společně odešli ze sídla Akatsuki. Když vyšli, tak stáli uprostřed lesa a za nimi byly jen stromy, jako kdyby tu nikdy nebyla poušť ani to velké sídlo. Bylo to zvláštní, ale se Saiem to ani nehnulo, takže pravděpodobně nešlo o nic divného. "Tenhle řetízek je speciální slitina vašeho klanu. Je to slitina, která dokáže probudit sílu. Představ si to asi takhle." Řekl a sedl si do dřepu, při čemž ukazováčkem na zem nakreslil čtyři tečky. "Každá tečka představuje někoho z vaší rodiny." Zajímavé bylo, že tam byly čtyři tečky místo třech. "Když zemřela tvá matka, tak se vaše tečky spojily s tou její." Řekl a udělal tenkou čáru od každé tečky k té jedné, která představovala matku. "Pokud zemřou ostatní a zůstane jen jeden, tak si vezme tento řetízek a spojí ho to se sílou mrtvých." Prstem udělal čáry jen k jedné tečce a udělal je už hodně silné. "Pokud si však někdo vezme řetízek předtím, než jsou ostatní mrtví, tak ho řetízek zabije." Vysvětlil ji a pak se postavil. "Tak jak? Chceš do Konohy nebo zajdeme jinam?"

Eve Kurosu

Nad jeho nabídkou celkem uvažovala, ale pak se musela zamyslet nad tím, co právě chce. Daisuke byl někdo, komu mohla Eve věřit. Byl to člověk, kdo jí poskytl důležité informace a v tísni jí pomohl. Nepřála si, aby Daisuke padl. Měla ještě celkem dost otázek, které by mu chtěla položit. Když nad tím tak bloumala, tak jí Sai vysvětloval ten náhrdelník. Bylo to hodně zajímavé a dávalo to i Eve smysl. Jenom jí neseděla jedna věc. "Každá tečka představuje někoho z vaší rodiny". Proč tedy nakreslil čtyři tečky namísto tří? Je snad ještě někdo? Ne... to nemůže být pravda. Zamyslela se, a pak se udiveně nadechla. "Naše rodina vytvářela jenom samé šílenosti." Řekla a vrátila náhrdelník zpátky do krabičky. Pak se podívala na Saie a prstem ukázala na čtvrtou tečku v písku. "Kdo je ta čtvrtá tečka? Nevzpomínám si, že bych měla bratra, nebo sestru. Nebo... mi opět všechno zatajili." Řekla celkem zklamaně, ale jinak byla hodně překvapená. "Záleží, jaká je ta druhá možnost. Nechci, aby Daisuke padnul, ale zase věřím, že je silný a jeho vůle mu nedovolí padnout." Dodala a zahleděla se na tu čtvrtou tečku.

Sai Kaguya

Viděl, že je dost ustaraná kvůli Daisukemu. Chtěl ji uklidnit, protože mu poslední dobou dost přirostla k srdci. Bylo to možná tím, že se poučila z lekce, kterou ji dal. Dal ji tu největší lekci, jakou může dát, protože to měla jen v hlavě a nic ji neohrožovalo. Šlo jen o to, jestli se z toho zblázní nebo naopak poučí a Eve se poučila. "Daisuke není hlupák. Ten člověk má vždy všechno promyšlené a plánuje s každou variantou. I kdyby se tam něco pokazilo, tak není možné, aby neměl dávno vymyšlený plán i pro danou variantu. O toho se bát nemusíš." Chtěl ji uklidnit. Věděl moc dobře, kdo je Daisuke, takže také věděl, že i kdyby se tam stalo cokoliv, tak Daisuke rozhodně něco vymyslí. Pak se ale zeptala na další tečku a Sai se zatvářil dost překvapeně, protože myslel, že ji o tom rodiče kdysi řekli. "Máš sestru, Eve. Je to tvé starší dvojče. Ale nejste stejní, máte obě jiné tváře, ale genetice se nevyznám." Řekl a trochu se zasmál, což není běžné, protože většinou moc nevtipkuje. "Jenže tvá matka věděla, jak je to ve vaší rodině a že když vyrůstá celá rodina u sebe, tak se tam projevuje nutkání zabít ty další. Že se to vždy projeví u jednoho člena rodiny a to se pravděpodobně projevilo u tvého otce. Proto tvou starší sestru odevzdali jiné rodině, která se ji ujala a starala se o ní. Ona také neví o své pravé rodině. Zrovna před pár hodinami se vrátila z Očistce, kde byl i Kiro." Vysvětlil ji a pak se zamyslel. "Aiko. Aiko Majikku se jmenuje." Dodal.

Eve Kurosu

Sai jí uklidňoval tím, že Daisuke má vždy nějaký plán. O tom Eve nepochybovala. Pevně věřila v to, že bude v pořádku. Pokývala hlavou a podívala se okolo. Proč se něco takového musí dít... Očividně mě Aoimo chtěl připravit na tuhle chvilku. Musel znát ty naše rodinné zvyky. Zároveň chtěl otec, abych se stala silnou a pak mi jí sebrat. Těžko říct, jestli je i Aoimo spojený s otcem. Doufám ale, že není.   Zamyšleně hleděla do blba a pak se Sai rozpovídal o její sestře. V půlce jeho vysvětlování jenom kulila oči a byla hodně překvapená. Nechtělo se jí tomu věřit, ale musela to být pravda. Hluboce se nadechla a rukama si protřela obličej. "Moje matka byla v tomhle ohledu strašně zlatá. Doufám, že Aiko někdy najdu. Bylo by dobré jí varovat před mým otcem. Těžko říct, co má ještě v plánu." Řekla a bylo vidět, že v sobě dusí strašně moc emocí. "Za co vůbec byla v Očistci? Setkala se s Kirem?" Zeptala se. Sai o mé rodině zná více informací, než já samotná. To je prostě... ah štvou mě všechny ty tajnosti. Můžu si pořád dokola opakovat "Proč?!" ale stejně si to nebudu moc vysvětlit. Musím se stát silnější a vymlátit z otce touhu po tom mě zabít. Zkusit mu dát novou šanci... je to pro mě neskutečně složité. Létalo jí hlavou.

Sai Kaguya

Chtěl by teď Eve číst myšlenky, protože viděl, jak urputně nad něčím přemýšlí. Nebylo se čemu divit, protože ji řekl spoustu věcí, které předtím vůbec nevěděla. "Buď ráda, že jsi teď jako tvá matka. Tvůj otec to celé vůbec nezvládl. Tak moc ho žene chuť po pomstě, že je mu jedno, jestli zabije svou dceru. Hlavně když získá sílu, která mu dopomůže k pomstě." Promluvil a pomalu se rozešli lesem. "Byla v Očistci, protože si neustále vyčítala smrt svého adoptivního otce. Nedokázala se v dané chvíli postavit za rodinu a kvůli tomu zemřel její adoptivní otec. Ona si to pak tak moc vyčítala, že to s ní šlo z kopce a měla temné myšlenky. Proto jsme ji raději dal šanci v Očistci, protože jsem věděl, že to tam její dobrá stránka zvládne. Zároveň se tam potkala právě s Kirem, se kterým si padli do oka a dokonce z něj udělala lepšího člověka, který si uvědomil své priority. Kiro je teď úplně jiný než jsi ho znala. Budeš spokojená až ho uvidíš." Řekl jí dlouze a chtěl dál pokračovat, ale v tom se před nimi rozzářilo něco bílého. Byla to neskutečně čistá bílá záře, která oslepila jak Saie, tak i Eve. Sai si dával ruku před své oko, aby se pokusil prohlédnout, kdo se to k nim blíží. Záře pomalu zmizela a Eve i Sai se rozletěli dozadu, kde se zastavili až o nějaký strom a kolem sebe měly jakési provazy, které taktéž zářily bíle a držely je u stromu. Pomalu k nim došel bělovlasý Lorenzo Hyuuga, který se podíval na Eve a pak přejel pohledem na Saie. "Je mi líto, ale tohle teď potřebuji." Řekl a přiletěla mu do ruky Saiova dýka i meč. "Je čas změnit budoucnost." Poté se rozzářil bíle a i se zbraněmi zmizel. Provazy najednou zmizely, ale Eve i Sai byli kompletně uzdravení. Neměli ani jednu modřinu. Sai dopadl na zem a zděšeně se rozhlížel do všech stran. Zvedl pásku, kterou měl přes oko a ačkoliv Eve předtím viděla podivné oko, které mělo kolem různé jizvy, tak teď měl obě oči úplně stejné jako normální člověk a nikde ani jedna jizva.

Eve Kurosu

"Jsem jako má matka... mojí smrtí by se ještě více potopil. Spíš by zneuctil matčinu památku." Řekla si tak trochu pod nos, ale Sai to mohl slyšet. Bylo hodně zajímavé, co jí říkal ohledně Očistce. Hlavně jí hodně potěšila informace, že je Kiro úplně jiný než ho znala. Pokrčila trochu ústa a tím dala najevo, že je aspoň s něčím spokojená. "Vždycky jsem si myslela, že jsi špatný člověk. Uvědomila jsem si ale, že to tak není. Dáváš ostatním druhou šanci, kterou si musí vybojovat. Šance, která jim umožní se stát lepšími lidmi." Řekla a kývnula na něho hlavou. "Těším se na to, až se spolu opět setkáme. Možná pocítí i změnu z mé strany." Dodala. Chtěla udělat další krok, ale to vyvrátila bílá záře, která jí oslepila. Automatickou reakcí si kryla oči, ale nesnažila se o to někoho spatřit. Po tom, co je provazy pevně držely u stromu, se snažila zjistit, co se vlastně vůbec děje. Byl to nějaký ninja, který si přišel pro Saiovi zbraně. "He?" Vydala ze sebe, když řekl, že je čas změnit budoucnost. Co to má znamenat? Změnit budoucnost? Proletělo jí hlavou a pak zmizel. Tím zmizely i provazy a Eve se hned cítila o něco lépe. Ty provazy nás vyléčily? Pomyslela si a podívala se na Saie. Ten byl úplně ztracený, jakoby mu někdo sebral jeho oblíbenou hračku. Dřepla si k němu a hlavu natočila jemně do strany. "Jsi v pořádku?" Zeptala se a hlavu pak natočila na místo, kde zmizel ten ninja. "Kdo to vůbec byl? A proč ti vzal zbraně? A co vůbec myslel tím, že je načase změnit budoucnost?" Začala klást hodně otázek, protože absolutně nechápala, co se právě stalo. Znovu se na něho podívala a když si sundal pásku, tak jeho oko bylo úplně normální, než jaké měl na mostě. Chápu to dobře, že právě vzal Saiovi jeho sílu? Daisuke říkal, že to jsou legendární zbraně, které mají v sobě démony, vlastní světy a plno dalších skvělých schopností. Jeho oko muselo být tou součástí. Co teď? Zamýšlela se.

Sai Kaguya

Na předchozí otázky ani nestihl odpovědět, protože přišel Lorenzo a udělal něco, co i samotného Saie dost překvapilo. Sai přemýšlel nad tím, co se to vlastně stalo a ani si nevšiml, že Eve u něj dřepí a zajímá se o něho. Co se teď sakra stalo? Proč tu byl? Jak je vůbec možné, že tu je? Přemýšlel nechápavě. Nedokázal pochopit, jak je možné, že se objevil Lorenzo, který má být už desítky let mrtvý, protože by měl být dost starý. Eve mohla vidět, že je Sai dost zmatený. Sai se pak oklepal a pomalu se postavil. Eve na něj spustila různé otázky. "To byl Lorenzo Hyuuga. Jeho chakra je strůjcem hodně legendárních zbraní a hlavně jeho chakra dala Posledním sílu k vytvoření Očistce. Ten muž má být už několik desítek let mrtvý. Teď by mu bylo přes 100 let a tady vypadal, že je mu tak třicet. Nechápu to." Řekl a pak si dlaní přejel přes zavřené oko, které měl předtím schované přes pásku. Poté se podíval na Eve a obě oči měl takové, jako měl předtím to jedno oko na mostě. Mrkl a měl zase obyčejné oči. "On probudil úplnou sílu mých zbraní, ale zároveň mi ty zbraně sebral. Nechápu to." Eve na tu chvíli, kdy se na ní podíval těmi oči, opět ucítila, že se do nich musí dívat a říkat pravdu, ale bylo to tak na vteřinu, takže nestihla nic říct. "Něco se st..." Nestihl to doříct, protože přes černou oblohu najednou začaly prolétat bílé paprsky. Bylo jich strašně moc a vypadalo to nádherně, jako kdyby padaly hvězdy. V ten moment se Sai zapotácel a jen tak tak se udržel na nohou. Přestal se motat ve chvíli, kdy proletěl poslední paprsek. "To ne." Řekl vyděšeně a podíval se na Eve. Očistec. Tolik duší nemůže pojmout. Pomyslel si a dál koukal na Eve. "Daisuke je mrtvý." Řekl s docela vyděšeným pohledem.

Eve Kurosu

Už jen to, co Sai řekl, bylo celkem děsivé. Několik desítek let mrtvý? Jak je potom možné, že je naživu? Kladla si otázku a Sai si kladl úplně stejnou. Chytla ho za rameno, kdyby náhodou plánoval se sebou seknout. Vytvoření Očistce... takže ten ninja je hlava celé té organizace. Je možné, že je silný natolik, aby vstal z mrtvých? Hodně děsivá představa. Pomyslela si. Potom jí Sai opět zhypnotizoval svým okem. Naštěstí nestihla nic říct, protože by to nejspíš nebylo moc hezké. Jakmile se od toho uvolnila, tak trochu zatřásla hlavou. "No jestli probudil plnou sílu tvých zbraní, tak je teoreticky k tomu bude potřebovat. Ty těma zbraněma posíláš ostatní do Očistce. Tož by mě zajímalo, koho chce poslat do Očistce, nebo spíš to, čeho jsou tvoje zbraně schopné v plné síle." Řekla a než stihl Sai něco říct, tak oblohou začaly létat bílé paprsky. "Woah.." Vydala ze sebe při pohledu na nebe. Nikdy nic takového neviděla a vypadalo to hodně hezky. Když se Sai zapotácel, tak se Eve podívala na něho a opět na oblohu. Má to nějaký vliv na Saie? Proletělo jí hlavou a jakmile byly paprsky pryč, tak se Sai přestal potácet. Jakmile vyslovil vyděšeně slovo "ne", tak Eve začalo rychle a silně tlouct srdce. Nějak vycítila, že to, co řekne, nebude něco, co by chtělo momentálně slyšet. Po chvilce dodal, že je Daisuke mrtvý. Eve se na něho dívala s vykulenýma očima a doufala, že to není pravda. "To.. nemůže být pravda.. však si říkal... jak? To se přece nemohlo stát!" Vykřikla i když tomu nechtěla věřit, ale Saiův pohled byl stoprocentně přesvědčující. Byla ta taková ta poslední kapka, která dovrší toho, že se uživatel ze všech těch špatných zpráv úplně zhroutí. Pár sekund se dívala na oblohu s nemilým pohledem. Pak svojí hlavu opřela o Saiovo rameno a zatjala zuby. Co se to vůbec děje? Proč tak trpím? Užírají mě pocity k jiným lidem? Nedokážu přijmout krutou pravdu? Je toho na mě prostě moc? Jediný rozumný člověk, jako byla moje matka, je mrtvá... otec mě chce mrtvou jenom pro to, aby měl větší sílu. Všechny ty lži ohledně naší rodiny... všechny ty lži ohledně všeho co se dělo, čím jsem byla a za čím jsem se celou tu dobu honila. A teď Daisuke... Jediný člověk, který dokázal přijmout Eve takovou, jaká byla aniž by si něco pořádně ověřoval a i přes to, že jsem dcera někoho takového, jako je můj... otec. Nedokážu si to všechno urovnat... ta síla... to všechno, co mě tak strašně tlačí... chce to ven. Létalo jí zmateně hlavou. Všechna ta zloba, smutek, samota, nechápavost a hlavně beznaděje prorazila Eve emoční bránu, kterou měla hodně dlouhou dobu zamknutou. Bylo toho tolik, že už bylo nemožné něco takového uhlídat. Z jejího pravého oka vytekla slza, která jí protekla celým dolním víčkem a pak dopadla na Saiovo rameno. Vůbec neměla slov. Myslela si, že prožila horší dny, ale tohle byl zatím ten nejhorší. Všechny ty informace, které se pomalu vyplňovali úplně Eve zdrtili. Po chvilce padnula na kolena a hleděla do země. Měla pár slz v očích, což přes její vlasy nebylo vidět. Žádná z nich ani nekápla na zem. Ruce položila na zem a silně v nich drtila hlínu. Snažila se s tím bojovat, ale bylo to hodně těžké. Snažila se být klidná a uspořádat si všechny ty informace tak, aby se s tím dokázala v klidu smířit. Potřebovala čas. Hodně času, který by jí pomohl si všechno urovnat. Po chvilce zavřela oči a hlínu hodila před sebe. Následně silně udeřila pěstí do země a ruku tak v pěsti neustále držela. Klepala se jí neskutečným způsobem. "Pfh.." Vydala ze sebe.

Sai Kaguya

Seděl na zemi vedle Eve a koukal do dálky. Nevěděl, co si má teď myslet. Nevěděl, jak má jednat, protože s ničím takovým doteď nepočítal. Stalo se strašně moc věcí, které nedokázal řešit. Očistec je přeplněný a Sai ho musí jít zapečetit, aby nemohl nikdo jen tak utéct. Daisuke je mrtvý, což byl člověk, u kterého věděl, že povede zbytek ninjů tím správným směrem. Neměl své legendární zbraně a nechápal, jak je možné, že se Lorenzo vrátil zpět mezi živé. Sám žil dlouhou dobu, ale ne tak dlouho, jako to dokázal Lorenzo. Když viděl, že je na tom Eve dost špatně, tak ji chytl rukou kolem ramene a přitiskl ji ke svému boku, aby věděla, že na to všechno není sama. Neznali se nějak závratně dlouho, ale Sai si k ní vytvořil velký vztah. Bral ji jako svoji žákyni a zároveň věděl, že nepotřebovala Očistec k tomu, aby se napravila. Byl rád, že je s ní a může jí v těchto chvílích pomoct. "Já to všechno taky nechápu, Eve." Řekl tiše a dál hleděl do dálky. Pak zakroutil hlavou a pustil její rameno, při čemž se pomalu zvedl ze země. "Nemůžeme tu zůstat a litovat toho, co se stalo. Musíme jít dál. Nebo alespoň já musím." Řekl a dal ji tím na vybranou, že může jít buďto s ním nebo nemusí. "Musím jít zabezpečit Očistec, protože pokud prasknou pečetě, tak je zle." Vysvětlil jí. Musel zařídit nejdříve tohle a pak až mohl řešit ostatní věci.

Eve Kurosu

Hodně jí potěšilo, že Sai stál při ní. Hodně to totiž potřebovala. Dal jí aspoň najevo, že ho může opravdu brát jako někoho, komu může důvěřovat a nebát se svěřit s čímkoliv. Navíc měla zajištěné to, že se o ní někdo postará, když bude zrovna úplně na dně. Koukala do nebe takovým zničeným pohledem. "Je toho strašně moc... ale budu se snažit se s tím vyrovnat." Řekla a pak se Sai postavil. Musel jít dál, což dalo Eve na výběr. Nechci nechat Saie jít samotného. Je hodně silný, ale to byl i Daisuke. Za žádnou cenu nechci přijít o nikoho dalšího. Pomyslela si a též se postavila. Zakývala hlavou a palcem si otřela vlhké oči. "Máš pravdu. My jsme stále tady. A stále máme svoje povinnosti." Řekla a oprášila si oblečení. "Jdu s tebou." Dodala a ještě se na chvilku zahleděla do nebe. Děkuji Daisuke za všechny ty informace a hlavně za to, že si mě přijal mezi sebe. Byl to velký krok, který mi dal možnost stát se silnější. Odpočívej v pokoji. Řekla si v mysli a jemně se pousmála. Stále jí to ale hluboko bolelo, avšak chování Saie jí tu bolest utěšilo. V jednu chvíli byla i překvapená, že se Charioto ani neozval, nebo se ani nesnažil nějak převzít nad tělem, nebo tou zlobou kontrolu. Mohlo to být to, že konečně měli společný cíl, který chtěli dostat.

Sai Kaguya

A stále máme své povinnosti. Opakoval si Sai v hlavě větu, kterou před chvílí pronesla Eve. Byl moc rád, že se s ním vydala na cestu, protože potřeboval někoho, s kým může mluvit, protože většinu života mlčel, jelikož často pracoval sám. "Mám teď před sebou velké rozhodnutí. Věřím, že se mi zbraně na posílání do Očistce vrátí, ale nevím, zda s tím chci dále pokračovat, protože žiji už několik desítek let a jsem unavený. Potřebuji si odpočinout." Řekl tiše a dost zamyšleně. Pro Eve mohlo být zarážející to, že vypadá tak mladě a přitom řekl, že už žije několik desítek let. A to vypadá třeba na třicet let maximálně. "Očistec se dost změnil. Dříve sloužil k jiným účelům a teď už je pouze k očištění duší, což už není v tomto světě tak důležité a není v mých silách tam poslat všechny darebáky. Zapečetíme Očistec, aby se z něho nemohly jen tak dostat zlé duše a pak uvidím, co bude dál. Mohli bychom pak vyhledat tvoji sestru." Nabídl ji a dál kráčeli temným lesem. Sai se však zastavil na místě, kde bylo více místa, jelikož tu stromy byly daleko od sebe a zároveň to bylo daleko od cesty. "Měli bychom se vyspat." Řekl a nečekal na žádnou odpověď. Posbíral několik klacků a pomocí dvou kamenů vykřesal oheň.

Eve Kurosu

Jakmile Sai zmínil odpočinek, tak se mu ani Eve nedivila. Za to všechno, co udělal pro ostatní, si určitě odpočinek zasloužil. Jenom se jí tak prohnalo hlavou, že kdyby s tím Sai skončil, tak by se jí vyvrátila možnost dát otci druhou šanci. Celkem chtěla, aby se dostal do očistce a změnil se. I když si ho celkem znechutila, tak stále v sobě měla ten pocit, že to je její otec. Navíc teď to cítila mnohem víc. Položila si ruce na srdce a pokrčila oči. Pořádně se zamyslela nad jeho slovy a tak nějak jí to vyznělo, jakoby hodlal Sai odejít a užít si tak pořádný odpočinek. To jak zmínil informaci toho, že žije několik let, opravdu Eve zmátlo. Celkově teď všechno brala úplně jinak. Začala pociťovat strašně moc věcí.  "Co tím vůbec myslí? Jakože by rychle zestárnul, nebo?" Pomyslela si a pak se na něho podívala. Ruku sevřela v pěst a oči pořádně otevřela. "Takže Očistec už nebude moc být použit? Takže zde pak bude jen jediná cesta, jak se vypořádat s mým otcem." Řekla a rukou si triko sevřela ještě víc. Je to strašně silné... Všechny ty... Pocity.. Proletělo jí a pak jemně pokývala hlavou. "Ještě před tím bych chtěla vidět Kira a ostatní. Ujistit se, že mě jen tak nevypustili z hlavy." Řekla takovým tiším hlasem, jelikož jí na tom celkem záleželo. Ruku sevřela ještě víc a zahleděla se do nebe. Jak na tom jsou ostatní? Nevím nic a o to se víc o všechny bojím. Ještě před nějakou dobou mi to bylo úplně ukradené. Zamyšleně sklonila hlavu a kývnula hlavou. "Uhm." Vydala ze sebe. Sai hnedka rozdělal oheň a Eve si sundala brašnu a položila jí na zem. Z té vytáhla černý plášť a položila ho na zem. Na ten si sedla a poposunula se co nejblíž k ohni, aby jí nebyla zima. Chvilku koukala do ohně a pak si přesedla to této pózy. Pomalinku se jí zavírali oči, ale pak se podívala na Saie a s polozavřenýma očima k němu promlvuila. "Víš ještě něco o mé rodině? Myslela jsem si, že svojí rodinu znám perfektně. Bohužel jsem se mýlila. Neznám a nechápu nic." Pak si víc sevřela kolena k tělu a jemně si povzdychla. "Celkem si přeju, abych se nikdy do takové rodiny nenarodila." Dodala. V očích se jí odráželo světlo z ohně, a bylo to takové divné. Sama Eve poznala, že se opravdu hodně změnila.

Sai Kaguya

Seděli u ohně a Sai ji pořádně pozoroval. Viděl na ní spoustu pocitů. Ještě aby tomu tak nebylo podle toho, co poslední dobou zažila. "Očistec bude moct fungovat, ale nebude člověk, který by do něho posílal lidi. Budu mít čas, abych našel svého nástupce. Pokud najdu, tak mu předám své zbraně. Pokud nenajdu, tak Očistec upadne do zapomnění. Bohužel se však strážcem očistce nemůže stát každý, musí projít zkouškami, kterými projde jen ten, kdo je naprosto vyrovnaný a dokáže rozpoznat zlo od dobra. Ten kdo ve zkoušce selže, tak přijde o veškerou šanci užívání chakry a bude velmi oslaben. Takto kdysi dopadl můj bratr, který zkoušku nezvládl a to ho tak psychicky dostalo, že se úplně změnil a přešel na špatnou stranu. Proto jsem zkouškou prošel já, abych mu dal další šanci skrz Očistec." Vysvětlil ji, jak tohle vše funguje a chtěl ji ubezpečit, že existuje šance, že se o Očistec někdo postará. "Tvé přátele navštívíme hned jak zapečetíme Očistec. Stejně si musím vyzvednout zbraně. Lorenzo je asi nebude chtít dát, ale na to se ptát nebudu. Ty zbraně patří mé rodině a on nemá nárok je vlastnit, i když je v nich jeho chakra." Řekl a tím naznačil, že si zbraně vezme i přes Lorenzovu mrtvolu. Ty zbraně pro něj museli mít obrovskou váhu. Pak se na chvíli odmlčeli, ale ticho Eve prolomila svou kritikou na své narození. Sai se jen pousmál a hodil dřevo do ohně. Pak si lehl na zem a pod hlavu si dal své brašny, poté se podíval k nebi, kde byly krásné hvězdy. "Rodinu, do které se narodíme, si nikdy nevybíráme. Ale vybíráme si rodinu, se kterou zemřeme. A to je to hlavní. Ty už sis našla novou rodinu." Ubezpečil ji a pak pomalu zavřel oči.

Eve Kurosu

Sai pronesl hodně zajímavé věci ohledně Očistce. Nástupce... někdo kdo dokáže dobře rozpoznat dobro od zla. Takový nástupce se musí hledat celkem těžce. Pomyslela si. Zároveň se jí tak otevřela možnost toho, že by její otec mohl mít druhou šanci. Přála bych si, aby to fungovalo... Proletělo jí hlavou při pohledu na oblohu. Na obloze bylo spoustu hvězd, které krásně zářily. Eve to vyplňovalo oči a cítila tu krásu. Trochu se pousmála, když zmínil její přátele. Kiro... Nami... Říkala si pomalu jména v hlavě. Sai už se pomalu chystal do spánku, ale pak pronesl něco, co Eve celkem povzbudilo. Podívala se na něho a kývnula hlavou. "Ano. A postarám se, aby to byla dobrá rodina." Řekla a pak se natáhla na záda. Hlavu zabořila do své brašny a katanu si položila podél pravé strany těla. Zavřela oči a doufala, že nebude mít z dnešního dne nějaké noční můry.

Sai Kaguya

Noc proběhla hodně v klidu. Eve se během noci ani jednou neprobudila a zdál se ji nějaký příjemný sen. Za to Sai sebou v noci několikrát trhl, protože viděl to, co se právě děje v Očistci. Probudil se brzy ráno úplně zpocený. Než se Eve probudila, tak se stihl pořádně očistit. Pak pomalu přišel k Eve a tiše na ni promluvil, aby ji probudil a zároveň ji rovnou podal kus opečeného králíka, kterého chytil v lese pomocí svých technik. „Eve bude změna plánů. Očistec je na spadnutí. Sice nemůže prasknout, jak jsem si původně myslel, ale budu tam muset jít a urovnat to tam. Jenže k tomu potřebuji své zbraně, které mi sebral ten muž.“ Řekl ji o změně a pak si vzal vestu, při čemž se protáhl a znovu se na Eve podíval. „Jdeme do Suichu, kde si musím vyzvednout své zbraně. Pochybuji, že to půjde po dobrém, jinak by mi je už dávno vrátil. A ten muž je nebezpečný, ví strašně moc věcí, a i když působí jako dobrý člověk, tak z něj mám trochu strach.“ Vysvětlil ji.

Eve Kurosu

Krásná noc přinášela překrásné sny.

Eve stála na trénovacím plácku v Shosan, kde kulila oči na osobu, která se před ní ukázala. Celou dobu na plácku trénovala se svojí katanou, ale pak se ta katana proměnila v Chariota, který na sobě měl klaunský kostým a byl celý počmáraný bílou a červenou barvou. Eve byla hodně překvapená a zároveň z ní napovrch lezlo něco silného. Po asi minutě Eve absolutně vybuchla smíchy. Smála se opravdu nahlas, takže to bylo slyšet skoro všude. Rukou si překryla oči a pak je zase odkryla. Nemohla ani na sekundu uvěřit tomu, že to byl vůbec charioto. Nikdy nic takového neviděla a zrovna takový Charioto v tom vypadal hodně vtipně. "Co to má být? Chystáš se na karneval?" Promluvila k němu Eve a Charioto si akorát odfrknul. "Mám narozeniny. Tak..." Řekl Charioto a očima pokroutil do pravé strany. Eve se usmála a popošla k němu blíže. "A proč zrovna takový... kostým?" Zeptala se ho. Pak se ještě párkrát pochechtala. Charioto zatnul trochu zuby a podíval se na ní. "Je to moje tradice. Každý má něco." Řekl a úsměvem vycenil svoje zubáky. Eve mu to odkývala a chytla ho za zápěstí. "Tak to jdeme oslavit!" Vykřikla a odtáhla Chariota do jedné menší cukrárny. "Sedni si a chvilku počkej". Řekla mu Eve a odešla za prodavačkou. Něco jí šeptala a pak spolu odešli do prostorů, kam normální zákazník nemůže. Po asi půl hodině si Charioto poklepával stůl a málem u toho neusnul. V tu chvíli přišla Eve s dortem a položila ho před něj na stůl. "Všechno nejlepší!" Vykřikla. Charioto hodně nechápavě koukal, ale pak vycenil zuby a podíval se na Eve. "Díky". Poděkoval jí a na dva hrlty snědl celý dort. Eve jenom koukala s vykulenýma očima, a to samé i ta prodavačka. Charioto se poškrábal mezi zuby a pak se podíval na Eve. "Eh... Bylo to super". Řekl a Eve se usmála. "V to jedině doufám."

Pak se ale Eve pomalu probouzela, protože na ní Sai tiše mluvil. Eve pomalu otevřela oči a rychle pravou rukou nahmatala svojí katanu. Tak to byl ten nejvíc šílený sen, ale bylo to super. Pomyslela si a na tváři se jí vykouzlil menší úsměv. Když jí podal kus opečeného králíka, tak si ho vzala a hned se do něho zakousla. Měla celkem velký hlad, který se ale vytratil a nahradila ho potřeba žízně. Z brašny si vytáhla vodu a napila se. Nebyla sice nějak extra studená, ale furt to byla tekutina. Po tom, co jí Sai řekl změny plánu, tak kývnula hlavou a pomalu se postavila. "Takže budeš muset na nějaký čas odejít?" Zeptala se a pak dodal to, že půjdou do Suichu a tam si vyzvedne jeho zbraně. Jeho tón se jí moc nelíbil, protože z něho šel strach. Takového Saie ale Eve nikdy neviděla. "Je to tvoje osobní věc, ale nechci, aby si padl proti někomu takovému. Když budu moci, tak ti ráda pomohu." Řekla mu s vážným výrazem. Připevnila si katanu k opasku a schovala plášť do brašny. Brašnu si také přidělala k opasku a pak si jen trochu oprášila zadek. "Můžeme vyrazit." Dodala.