Zlá krev (Chizu)

Bylo po poledni. Obloha byla bez mráčku a byl poměrně slunečný den. Na hradě bylo mrtvo jako vždy. Morijoshi celý den pendloval sem a tam a schraňoval nějaké spisy na svém stole ve své pracovně. Hrad bylo ponuré místo zdi byli chladné i přesto, že venku pražilo slunce. V těchto dnech se bylo nejlepší přesunou k pláži, která se nacházela asi deset kilometrů od hradu na východ. Jenže už to byl týden co Morijoshi vyšel z hradu. Nebylo to úplně neobvyklé, ale většinou to znamenalo, že řeší nějaký problém. Celý hrad zel prázdnotou a prachem. Jen pracovna, vaše pokoje a hlavní sál, vypadl k světu. Na ostatní nebyl čas. Věděl si, že máš většinu dne volno a otec tě nikam neposlal. Benjiro a Kaya byli pryč na cestách a co si věděl bylo, že se musí vrátit zpátky každým dnem. Věděl si však, že s tebou chtěl odpoledne mluvit a jako vždy byl ve své pracovně.

Chizu Shira

Chizu seděl na kamenném zábradlí nejvyššího balkónu, ze kterého viděl až na moře. Nebyl dnes zrovna naladěn na nějaké cestování až k pláži, protože dopoledne strávil tréninkem, tudíž si teď chtěl dát menší relax. Seděl na zídce a dokuřoval cigaretu. Nohami plandal ve vzduchu a obdivoval tu dálku, kterou chodil skoro každý den, aby se podíval na moře. Naposledy odklepl cigaretu a pak ji hodil několik desítek metrů dolů, kde se zabořila do písku. Na zádech měl svůj modrý meč, protože ho používal k tréninku, kdy se ho pokoušel obalit ohněm, ale do toho meče se těžko koncentrovala chakra. Hm, už je čas. Pomyslel si, když se podíval na nebe, kde slunce značilo, že už bude čas na to, aby se zastavil za otcem. Celý den ho zajímalo, co vlastně teď poslední dobou dělá, jelikož ani on pár dní nešel na průzkum do vesniček. Pomalu slezl ze zídky a masitými dřevěnými dveřmi zalezl zpět do hradu, kde se trochu oklepal zimou a následně sešel po schodech dolů do otcovi kanceláře. Nemělo cenu klepat, protože koho jiného by mohl otec očekávat, tudíž rovnou vešel dovnitř. "Co furt děláš tati? Jedl jsi dnes vůbec?" Začal konverzaci normální otázkou.

Morijoshi Shira

Trochu se lekl, což vypadalo komicky, protože přeci jenom Morijoshi byl opravdu velký chlap, který měl pár centimetrů nad dva metry. Pracovna byla zamořená knihami a svitky. Lekl se, protože byl naprosto mimo. Dlaně měl položený na stole a v jedné držel za rukojeť dýku, která byla zlatá. Točil sní a druhou dlaní si přidržoval hrot. Bylo vidět, že to tak dělal nějakou chvilku dokud si ho nevyrušil. "Co... jo Chizu. Ahoj." Odpověděl a usmál se. Otevřel šuplík u svého pracovního stolu a vložil do něho zlatou dýku, nakonec ho zavřel a pak ti konečně věnoval pohled a pozornost. "Nejspíš ne synu." Konečně mu odpověděl na otázku a dlaněmi si promnul obličej. Bylo pozdní odpoledne, ale on vypadal velmi unaveně. "Co vůbec ty? Byl si u moře ? Je tam krásně." Začal a unaveně se na tebe usmál. Bylo to typické, vždy se ptal na to co děláš a vždy to nebylo jenom ze slušnosti. Zajímali ho činnosti co podnikáš, protože on se celé dny válel v účetních a statistických knihách.

Chizu Shira

To, že se jeho otec lekl, mu vytvořilo úsměv na tváři, neboť ho to docela pobavilo. "Dnes jsem se k moři nevydal. Spíše jsem tak nějak odpočíval na střeše a četl si pár svitků, ale přijde mi, že už jsem snad všechny přečetl a nebo se točí pořád dokola." Zasmál se, protože oba dost četli, takže jeho otec asi věděl o čem mluví. Jenže ho zaujala ta zlatá dýka. Ještě ji neviděl, ale napadla ho jistá spojitost, o které mu nedávno říkal Benjiro a někdy se zmínil i otec. "Ta dýka, kterou jsi před chvílí držel." Řekl a ukázal na stůl, kam ji před chvílí uklidil. "Má to nějakou spojitost s tím Zlatým řádem? Něco jsem o tom již zaslechl, ale nevím toho moc." Zeptal se, ale dál pokračoval. "Je to další nebezpečí pro naše území nebo jsou to naopak spojenci proti císařství?" Rovnou se zeptal, protože s otcem moc tajností neměli a přišlo mu trochu divné, že ji tak najednou schoval, když vešel do místnosti.

Morijoshi Shira

Bedlivě ho poslouchal, protože doufal, že alespoň jeho syn bude mít něco zajímavého co ho odvede od ponurých a nudných myšlenek. "Jo chápu. Tyhle knihy jsou každou chvilku obměněné, ale stejně je to pořád to samé dokola. Různé zprávy o majetku, jídlu, Jak se daří vesnicím a tak dále..." Řekl a hlasitě si povzdechl. Pak Chizu zmínil zlatý řád. Nechal ho v klidu domluvit. On sám si potřeboval utřídit myšlenky. Dýku však nechal stále v šuplíku, bylo to něco co nechtěl pokládat na jeho ramena. "To je ta správná otázka Chizu." Protáhl se v křesle. "Avšak nejspíše znám odpověď. Císařští mají spoustu peněz a ten kdo vládne penězi ten vládne Zlatému řádu." Řekl a odsunul se od stolu pak vstal a otočil se zády k tobě. Pomalinku přešel k zaprášenému oknu ze, kterého byly vidět okolí louky a lesy desítky kilometrů od hradu. Nechal tak svému synovi čas utřídit myšlenky. "A pokud budou císařští jednat tak se obávám, že máme o nepřítele víc." Zase se na chvilku odmlčel dal mu prostor na jeho případné otázky nebo myšlenky. Kdyby Chizu nehleděl na jeho záda, ale na jeho obličej uviděl by poměrně zamyšlený smutný výraz. Věděl, že je nečeká hezký osud. Věděl, že válka je na spadnutí a on nemá ani armádu, která by mu pomohla. Měl však plán.

Chizu Shira

Nechal otce v klidu domluvit, aby měl všechny informace, které momentálně potřeboval mít. Když domluvil, tak se podrbal na bradě. Otci bylo hned jasné, že Chiza něco napadlo, protože měl ve tváři svůj klasický výraz, který značil právě to, že měl nějakou myšlenku. "Tati, bude to znít dost absurdně, ale nemyslím si, že nám stačí informace od vesničanů. Nemáme někoho, kdo by mohl tento řád infiltrovat, abychom měli informace přímo zevnitř a našli skulinku, kterou bychom mohli využít k tomu, že se zlatý řád postaví na naší stranu pokud dojde k boji?" Původně chtěl na infiltraci doporučit sebe, ale to byla hloupost, protože nemohl otce ani hrad opustit, jelikož ho střeží jen oni dva. Jenže už nějakou dobu přemýšlel, co se stane, pokud budou napadeni. Vesničané by jim třeba pomohli, ale proti ninjům z císařství by se na nic nezmohli. Potřebovali nutně nějakou posilu. "Otče potřebujeme nějaké posily. Neříkej mi, že všechny klany v císařství jsou na straně císařství. Pokud by došlo ke střetu, tak z logického hlediska nebudeme mít moc šancí. Musíme něco podniknout. A pokud máš něco v plánu, tak mi to pověz, protože mě tato myšlenka už nějakou dobu trápí." Řekl mu přímo.

Morijoshi Shira

Poslouchal svého syna a měnil mimiku tváře na základě toho jak Chizu mluvil, ale to vidět nebylo jelikož byl stále k němu zády. Olízl si rty, protože je měl strašně suché a přišlo mu, že celou věčnost se ničeho nenapil. "Nemůžeme infiltrovat řád." To bylo vše co k tomu řekl. "Bylo by to zbytečně. Jsou to jenom sobečtí ničemové, kteří budou poslouchat toho kdo má tučnější pokladnici. Navíc.." Pomalu se otočil a zpátky se vrátil ke svému stolu, ke kterému si sedl do svého křesla. "Jsme na to sami Chizu. Naše země nikdy neměla válečníky. Vše co jsme měli byl náš klan. Bylo nás spoustu, ale všichni nás opustili." Zakončil a pak se na něho pyšně usmál. Bylo to většinou často když vedli podobné konverzace o fungování světa a principu. "Jsi velmi chytrý synu a máš pravdu, že císařství má nepřátele. Čím více moci máš. Tím více nepřátel na tebe bude číhat ve stínu. To si zapamatuj." Pak se sehnul a na zemi sebral zaprášený svitek, který mu nedávno upadl a on ho ještě nesebral. Rozbalil ho a otočil ho směrem k tobě. Byla tam nakreslená mapa ostrova, která byla rozdělená na dvě země. Jejích zem čítala asi 10% na východě. Morijoshi vzal špendlík s červenou hlavičkou a zabodl ho do nějakého místa na sever od hradu. Bylo to na území císařství a vypadalo to na nějakou přístavní vesnici. "Toto je Yasuoka. Je zde odboj proti císařství a v podstatě i proti nám, ale je to spíše oficiální postavení. Nic proti nám nemají. Jsou to darebáci. Levobočci různých klanů a vážených rodin z Jinokami. Chtěl bych tě požádat, aby ses na to místo vydal. Možná to bude naše odpověď pro císařství. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Nemáme lidi, kteří by za nás bojovali. Nemáme žádné válečníky. Máme farmáře, dělníky, mlynáře, ale na válku. Na tu nejsme připraveni." Řekl mu upřímně jako vždy.

Chizu Shira

Byl trochu zklamaný z toho, že jeho plán nevyjde, ale to i trochu čekal, protože to byl spíše spontánní plán. Pak však otec pozvedl nějaký svitek, který rozbalil a byla tam mapa. Tam mu ukázal malou vesnici, ke které mu řekl podrobnosti. Chizu pozorně poslouchal, protože nechtěl, aby mu unikla jakákoliv informace. "Dobře, jdu si zabalit a vyrazím." Řekl s nadšeným tónem ve svém hlase. Bylo na něm vidět, že je tímto úkolem úplně unesený. Konečně se zase podívá do vesnice, kde ještě nebyl a to ještě do vesnice, kde žijí různí ninjové. S ninji se nikdy moc nebavil, protože jich nikdy moc nepotkal, proto tohle bral jako skvělou příležitost, která však může být dost nebezpečná. "Než však odejdu. Je tam někdo, koho mám speciálně vyhledat nebo mám jít na blind a najít nejvhodnějšího adepta, který by byl schopný je postavit všechny do latě a odklepnout naši vzájemnou spolupráci?" Zeptal se ve chvíli, kdy už měl jednu nohu natočenou směrem ke dveřím.

Morijoshi Shira

Byl rád s jakou energii to jeho syn přijal avšak, úplně nadšený nebyl. Měl o něho strach. "Yasuoka není vesnice jako každá jiná. Pokud je přesvědčíme, že za nás mají bojovat a ubránit se císařství. Půjdou všichni." Byl hlavně rád, že ještě neutekl, protože jeho syn vypadal, že pokud si udělá dlouhou pauzu mezi svýma větami tak mu prostě uteče. "Bude tam vůdce. Jeho jméno neznám, abych  se přiznal. Mění se to tam každý měsíc. Todle by však měl každý znát. Vem si to sebou a ukaž jim to." Pověděl mu a z druhého šuplíku vytáhl zlatý medailon, který měl fialový diamant uprostřed. Napřáhl se a hodil to nedočkavému synovi mez i dveřmi. Bylo to velké tak akorát do dlaně. "Nerad ti něco zatajuji, ale opravdu ti nemohu říct co to je. Pochopíš až na místě." Řekl mu upřímně a povzdechl. "Jo a Chizu. Buď opatrný. Cesta je nebezpečná." Řekl mu a usmál se. Jen ve svých očích nemohl schovat strach, který měl o svého syna.

Chizu Shira

Popadl v letu medailon, který si pořádně prohlédl a následně si ho strčil do kapsy. Poslechl si vše, co mu otec řekl a pak přikývl. "Neboj se, skoro celou cestu znám, jen pak pár kilometrů budou horší, ty už moc neznám." Řekl mu a pak se znovu usmál, při čemž zavřel dveře a rozešel se do svého pokoje. Hned co otevřel dveře, tak proti němu ležel malý černý batoh. Do batohu si dal láhev s vodou, nějaké to jídlo a pár potřebných věcí, které by se mu mohly hodit na cestu. Meč měl přichycený na zádech, takže batoh hodil jen přes něj. Batoh měl dost na volno, aby mohl kdykoliv vytáhnout meč, ale nevěřil tomu, že by se dostal do nějakého konfliktu, jelikož ho lidé po cestě znali. Byla jen otázka, zda budou milí i lidé v Yasuoka. Zapnul si kapsu s medailonkem, aby ho nikde nevytratil a z druhé kapsy vytáhl svitek, který si předtím četl. Pořádně zkontroloval, zda má vše, co potřebuje a pak se rozešel po schodech dolů z hradu. V hlavě si vybavil mapu, kterou mu otec před chvílí ukázal a rozešel se směrem k Yasuoka. To je dobré. Vyřídím tuhle věc a pak se vrátím. Třeba už zde bude Benjiro a Kaya. Pomyslel si s úsměvem a podíval se na slunce, aby si zkontroloval kolik je hodin a za jak dlouho asi dojde do cíle.

Bylo asi kolem šesté hodiny. Slunce příjemně hřálo, ale u byl cítit nádech podvečera. Slunce se ještě nechystalo zapadnout, ale byl cítit příjemný chladný vánek, ale v dáli na západ byli vidět první červánky. Vyšel si tedy na sever. Odhad si měl. Věděl, si že pokud půjdeš a uděláš si pauzu na spánek mohl by si tam dorazit příštího rána.

Morijoshi Shira

Stál za zaprášeným oknem a pozoroval svého syna jak se vydal na sever. Ruce měl sepjaté za zády a potichu dýchal. "Už si vyrostl Chizu. Nemůžu před tebou nic tajit." Pomalu se otočil a vrátil se ke psacímu stolu, kde vytáhl zlatou díku z prvního šuplíku, i se podivným dopisem, který ta byl společně s dýkou. Musel si ho přečíst ještě jednou. Rozbalil složený dopis a v pravém rohu bylo razítko klanu Kamakura a podpis samotného císaře Hatakeho. Přečetl si tu konkrétné důležitou část.

....Máte 10 dnů na rozmyšlenou Morijoshi-senpai. Dávám vám možnost se vyhnout válce. Bude to pro dobro všech. Nenuďte mě jednat.
Jeho císařská milost,
Hatake Kamakura

Morijoshi si nahlas povzdechl a prohlédl si zlatou dýku, která mu byla původně přiložena k dopisu. Oboje zabalil a vrátil to zpátky do šuplíku. "Promiň Chizu. Odteď budu naprosto upřímný." Promluvil a prohlížel si dveře, které nechal jeho syn otevřené.

Mezitím

Cesta byla klidná. Nic ti nebránilo v pokračování. Procházel si louky a pole, které si znával. Území klanu nebylo tak velké, ale bylo překrásné. Nezničená vegetace. Nebyli zde žádné nebezpečné lesy nebo džungle. Rolníci tě zdravili a ukláněli se. Někteří tě při pozdravu nazvali Princem Chizuem. Nebyli přímo pokorný, ale šťastný, že tě vidí, že si zdráv a že viděli, že klan Shira stále funguje. Vždy bylo na lidech poznat, že klan Shira mají opravdu rádi. Už se setmělo, ale noc byla teplá podobně jako den. Ozývalo se hlasité houkání sov, číhajících na svou kořist na polích. Pak si najednou došel k obrovským kvádrům, které byli vždy jednou za 100 metrů a tvořili jakou si linii. Byla to hranice mezi územím. Po dalším kroku si se poprvé nacházel na území císařství.

Chizu Shira

Princi Chizu. Pomyslel si a naslouchal všem vesničanům. Sám je zdravil a rozhlížel se, zda z nich někdo nepotřebuje s něčím pomoct nebo tak něco. Všichni měli většinu práce hotovou, takže kráčel dál. V dálce konečně uviděl jakési kvádry, které byly neskutečně mohutné a značily hranici mezi dvěma zeměmi. Chizu se pozorně podíval do stran a do dálky, aby si byl jistý, zda ho někdo nesleduje nebo tu není nějaký nepřítel. Poté vkročil na území a šel pomalu dál. Dvě rozdílné země a přitom jsou úplně stejné. Pomyslel si a začal hledat dobré místo na spaní, kde by si vylezl na nějaký pořádný strom, aby si lehl na větev a opřel se o kmen, jelikož na zemi by to bylo moc nápadné. Oheň taky nemohl rozdělat, protože by ho každý hned viděl.

Noc byla teplá, skoro stejně jako den. Často si se probouzel, protože to bylo nepříjemné a ne zrovna pohodlné se potit během spánku. Ráno, když slunce vyšlo a ty si se probudil si z větve na stromu si měl docela krásný výhled. Krajiny si přece jenom lišily. Na straně země klanu Shira, si viděl dlouhé lány luk a plantáží, doplněné studny a několika stromy. Na druhé straně v cisařství si viděl neobdělanou zarostou zem ve které byli malé lesíky. Tráva nebyla ani tolik zdravá a spíše byla spálená. Taky si se cítil jinak. Nebylo to nijak vážné, ale něco uvnitř tebe vyvolávalo pocit samoty, ale dalo se to jednoduše přejít. Když si se vydal dále na sever, procházel si po poměrně opuštěném území. Celé to proti vaší zemi, vypadalo strašně smutně. Stromy byli polámané, louky zarostlé a žluté. Sem tam si se musel prosekávat křovinami nebo obcházet bažiny. Byla to náročná cesta. Mnohem náročnější než předtím. Také si musel spoléhat na své zásoby, protože si nepotkával vůbec žádné řeky a lidi. Bylo zataženo, takže ti alespoň nebylo vedro.

Trvalo to půldne chůze. Trochu tě boleli nohy, přesto, že si byl na chození poměrně zvyklí. Nebyl to tak jednoduchý terén. Nakonec se to, ale vyplatilo. Uslyšel si hlasité zvolání. "Hej HEJ ! Co to děláš ?!" řval jeden hlas a když si popošel po jeho směru viděl si podivnou dřevěnou konstrukci, které pomalu procházela lesíkem napravo a postupně lámala stromy. Konstrukce vycházela ze země. Bylo to čisté uhlazené dřevo. "Co bych asi tak dělal ty vole ? Trénuji!" Odpověděl mu naštvaně klučina v jeho věku. Ruce měl položené na zemi a klečel. "Tak dávej pozor Horu." Znělo to naštvaně a provázelo to frknutí. Starší chlap, který měl katanu na zádech si odflusl a sedl si na kus kamene a pozoroval mladého klučinu. "Kamakurové zasraný." Zanadával potichu starší chlap. Vytáhl si cigaretu a zapálil si jí. Kluk to neslyšel, ale tys to slyšel, jelikož seděl na kameni před lesíkem, kde si byl. Ani jeden z nich si tě nevšiml. Mohl si to v klidu potichu odejít a pokračovat v cestě, nebo se poptat. Bylo jasné, že to jsou ninjové.

Chizu Shira

Bože to byla noc. Pomyslel si a pořádně se podrbal. Vytáhl si z batohu vodu a jablko. Dal si malou snídani a pak seskočil ze stromu. Vodu nevypil celou, protože nikdy nemůže vědět, co by se mohlo stát. Procházel krajinou, kterou si řádně prohlížel, protože nevěděl, kdy se sem zase znovu podívá. Bylo to pro něj něco neskutečného. Vypadalo to tu úplně jinak než v jejich zemi. Tady jsou snad všichni zalezlí v tom jejich císařství ne? Nikdo nechodí do přírody, která pak vypadá tak, jak tu vypadá. To je hrůza. Přemýšlel nad tím, že až teď si uvědomil, jak moc má rád přírodu a tady nebylo živáčka a ani se o to tady nikdo nestaral. Na něco takového nebyl vůbec zvyklý. Co by tu na to řekla Kaya? Ani nevím, jestli někdy byla na území císařství. Benjiro je tu pořád, ale ona tu snad ještě nebyla. Tohle by se jí nelíbilo, kort když ona se furt stará o své okolí. Pomyslel si na svoji kamarádku. Z myšlenek ho však vyvedl jakýsi křik. Co? Zalekl se a rozhlédl se kolem sebe. Automaticky se přikrčil a šel za zvláštními hlasy.

Vykukoval zpoza stromů a pozorně koukal na celou situaci. Byli tam dva muži. Jeden starší a druhý ve stejném věku jako on sám. Ninjové. Ujasnil si a ještě více se přikrčil. Trochu se podíval na své oblečení, zda není vidět, že je Shira. Kamakurové by neměli být úplně nepřátelé, ne? Snažil se vzpomenout si, jak jsou na tom jejich rodiny. Pokud mě do té vesnice dovede někdo zdejší, tak to bude bezpečnější než když do té vesnice jen tak vtrhnu. Přemýšlel. Měl teď dost možností, ale seznámení se mu líbilo nejvíce, kort když si myslel, že nějaké to charisma má. Hlavně věděl, že nepoznají, že je Shira. Z kapsy vytáhl cigaretu a dal si ji do pusy. Následně se zvedl a pomalu začal vycházet z lesíku a plácal se do kapes, aby na sebe upozornil. Pak pozvedl hlavu a podíval se na muže, který zrovna kouřil. "Hejá!" Zvolal na pozdrav, ale přes cigaretu mu nebylo moc rozumět, tak si ji vytáhl z pusy. "Nemáte prosím oheň?" Zeptal se ho a naprosto uvolněně k němu šel. Nechtěl, aby z něho vycítili nějaké nebezpečí. "Musím do vesnice Yasuoka a už od včerejška jsem nekouřil." Pokusil se rovnou navázat konverzaci.

Shotaro a Horu Kamakura

Křoví zašustělo a postarší muž vyskočil na nohy a o krok ustoupil. "Hej hej. Co to je ?!" Podivil si a zamračil se. Horu otočil hlavu směrem k Chizuovi. "Hele to je nějaký kluk!" Zvolal, když Chizu vyšel zpoza stínů a pozdravil, kluk ve stejném věku, kterému předtím říkal Horu pomalu vstal a dřevěná konstrukce se zastavila. "Tak snad nejsem slepej!" Obořil se starší muž a spražil Horua pohledem. Dále pozoroval Chizua. Muž měl chuť odplivnout, ale nakonec posečkal. Kolem pasu měl několik shurikenů a kunaiů s malou krabičkou ze zvířecí kůže. Muž do ní šáhl, něco rychle a obratně protočil mezi prsty a ukázal otevřený zapalovač, který hořel. "Jde jen o to co tu mladej pohledává, teda kromě toho, že musí kam musí! A hlavně kdo je. Neboť já jsem Shotaro a ve vesnici Yosuoka bydlím." Promluvil a natáhl ruku, aby si Chizu mohl zapálit cigáro, během toho co on mumlal přes to svoje cigáro v puse. Byl velmi zvláštní. Měl několik jizev po tváři a hlavě celkově. Byl holohlavý až na několik malých, úzkých copů co mu vyseli z holé hlavy. Tvářil se neutrálně, ale dost zkušeně. Takový člověk, co se raději než bude tasit. Jeho oblek tvořili bílé kalhoty a hnědá vesta, která odhalovala většinu starší, ale vypracované hrudi plné jizev. S jeho výbavou kolem pasu a katanou na zádech, bylo vidět, že je to velmi zkušený bojovník. Horu, vypadl dost zvědavě. Měl husté hnědé vlasy a přátelský úsměv. Celé jeho dlaně a ruce byli potetované runama a trním. To se schovávalo do rukávu jeho modrého trika s geometrickým útvarem a šortkách.

Chizu Shira

Když muž sáhl do kapsy, tak zůstal Chizu v klidu. Moc dobře věděl, že by na něho mohl zaútočit, ale zároveň chtěl ukázat, že nečeká žádné násilí, aby i ti dva byli v klidu. Nahnul se k ohni a zapálil si. Následně si vzal cigaretu do ruky a začal mluvit. "Já jsem Chizu a do vaší vesnice jdu kvůli jednomu jasnému důvodu." Řekl a pak se odmlčel, aby si mohl znovu potáhnout z cigarety. "A tím důvodem je císařství." Pak si znovu potáhl, protože chtěl vidět jejich reakce. Jestli budou naštvaní nebo rádi. Pokud by byli naštvaní, tak to značí, že pravděpodobně císařství nemají v oblibě a pokud by byli v klidu, tak by jim císařství nevadilo nebo čekají na jeho další odpověď. "Hledám spojence v boji proti císařství." Vysvětlil a pak si dál cigaretu do pusy a zvednutou rukou ukázal ať počkají a jsou v klidu, protože z postranní kapsy vytáhl medailon, který jim ukázal.

Shotaro a Horu Kamakura

Protočil zapalovač a schoval ho opět do koženého pouzdra u pasu. "Chizu, Chizu...." Zopakoval jméno a zamyslel se.  "Chizu s jasným důvodem. No zatím to není jasný pro mě!" Řekl a trošku se zasmál a pohlédl na Horua, který akorát došel vedle svého druha. Oba dva trochu zvážněli a zamračili se. Shotaro, sledoval očima okolí a Horu si tě prohlížel. Původně nevěděli co tím myslíš a tak trochu zvážněli, jelikož si mysleli, že by si mohl být nějaký posel císařství. Oba dva se však na tebe překvapeně zahleděli, když si řekl, že hledáš spojence v boji. "V boji jsme furt. Můžeš se přidat k nám." Promluvil Horu a usmál se. Byl takový jednoduší, jelikož bylo vidět, že toho moc nezná. "Co to je ?" Zeptal se nakonec užasle Horu. Bylo jasné, že nikdy nic takového neviděl. Po celou tu dobu Shotaro nad něčím přemýšlel, ale ten medailon mu dal nějaké odpovědi."Na to si ještě moc mladé děcko, aby si věděl co to je" Odpověděl Shotaro a spražil fascinujícího Horua, když se  Shotaro zadíval na medailon tak se trochu zasmál. Spadl do podobné nálady, jako byl na začátku. Horu na něho nechápavě hleděl. "Takže budeš Shira, nebo nějaký zloděj. Když si tě však prohlédnu..." Vyndal kouřící cigáro z pusy a zahodil ho. "...tak budeš Shira, páč na zloděje bys nevypadal tak dobře. Jsou tam vidět i nějaké ty rysy." Poodešel pár kroků. "Znával jsem jednoho Shiru, když jsem byl usmrkanec jako vy. Jmenoval se Tosen. Zabil mi otce." Pověděl vážně a Horu na něho překvapeně pohlédl. Todle nejspíše nevěděl. "A kdybych mohl tak bych mu poděkoval, páč to byl zasranej zkurvysyn." Dokončil a rozchechtal se. Horu jenom nevěřícně kroutil hlavou. "To je fuk. Můžeme se vydat společně zpátky do vesnice. S tvým bojem ti hochu nemůžu pomoci. Tady se bojuje celá desetiletí a bez výsledku. Ve vesnici potkáš samé ztroskotance a bastardy.." Při posledním slově se na něho Horu naštvaně pohlédl. "Ne ne. Bojujeme za správnou věc. Držíme pospolu a snažíme se pomáhat." Zvolal Horu na Shotara a ten se jenom rozchechtal. "Jasně to jsou ty vaše nóbl kecy. Je to prachsprostá válka a řežba. Nic vznešeného za tím nehledej Chizu. Každopádně pojď uvidíme co na návrh člena klanu Shira poví náš šéf, Bard" Řekl počkal a chystal se odejít společně s Horuem, který se ještě otočil. "Jo.. Já jsem Horu Kamakura." Řekl, usmál se a podal ti ruku.

Chizu Shira

Pozorně poslouchal Shotara. Zblblého Horu moc nevnímal, protože mu přišel, jako kdyby mu uletěly včely a netuší, která bije. Pak uklidil medailon zpět do kapsy a dokouřil cigaretu. Jeho prsty se rozhořely a spálily i filtr, aby po sobě nezanechával nějaké stopy nebo bordel. "Ano, bojujete dlouho a jde jen o zbytečnou řežbu, ale pokud byste se spojili s námi, tak můžeme císařství překvapit. Nějakou dobu víme, že se nás brzy pokusí zabrat, proto bychom uvítali vaši pomoc, neboť s tím nikdo nebude počítat." Vysvětlil mu a pak dodal. "A náš hrad je poslední dobou dost prázdný, hodili by se nějací další obyvatelé." Pak se zasmál. Horu mu podal ruku. To udělal také a k tomu se i představil. "Já jsem Chizu Shira." Pak už se vydali na cestu. Tosen? To mi nic neříká. Přemýšlel Chizu. Jak by taky mohlo, když neznám nikoho jiného z klanu než mého otce. Rozhlížel se kolem sebe a zkoušel si v hlavě mapovat cestu a zároveň dával pozor, jestli je někdo nesleduje, protože by tu klidně mohl být někde schovaný nějaký zvěd z císařství.

Shotaro a Horu

"Nenech si mýlit chlapče. Tak jako teď bojujeme proti císařství tak před 30 lety, se tady bojovalo proti vám, Shirům." Promluvil Shotaru klidně. "Hrad? Nikdy jsem neviděl hrad." Zvolal Horu a usmál se. Shotaru už nereagoval. Nebyl si jediný kdo se rozhlížel. Shotaro, byl velmi obezřetný, když přišlo na vážnější nebo důležité situace dost z pozorněl. Za zády si uslyšel ránu, jako kdyby se něco zbortilo, bylo to asi pul kilometru a udělalo to pořádný randál. "To nic. To byla moje technika." Zahlásil Horu a zasmál se. Netrvalo to ani 10 minut a potkávali jste další lidi. Všichni vypadali jako ninjové. Byli různě opásaní a ozbrojení. Procházeli jste loukama, kde se trénovalo. Většina si vás vůbec nevšímala, někteří kývali hlavou na pozdrav a někteří podivně koukali. Těch ninjů tady bylo asi 50 a všichni měli něco na práci. Byl to úplně jiný svět, protože ty si neviděl pohromadě pomalu více jak 20 lidí a ještě k tomu tady všichni vypadali jako ninjové. "Vítej v zasrané Yosuoce. V naší milované vesničce" Prohlásil Shotaro a teatrálně mávl rukou. Horu jenom opět zakýval hlavou Před tebou se rozprostřela zajímavě industriální vesnička. Domy byly jednoduché, některé dokonce jenom slaměné, ale bylo zde několik velkých budov, ze kterých se kouřilo. To byli různé kovárny a hutě, od skla až po železo. Druh však samozřejmě nebylo na první pohled vidět. Ve vesničce to žilo ještě více. Slyšel si brousek, bouchání kovadliny. Na to, že to bylo město vyvrhelů jak se říkalo to tu dost žilo a rozhodně to tu proudilo životem. Procházeli jste ulicemi kolem několika kovářů, těch tu bylo opravdu dost. "Nikdy jsem nebyl ve vaší zemi, Chizu. Jak to tam u vás vypadá?" Zeptal se zvědavě Horu. V dáli si viděl větší vyvýšenou budovu, bylo jasné, že tě tam Shotaru vede.

Chizu Shira

"Jenže to je dávná minulost. Vše se změnilo a my už nežijeme ten život jako dříve. Chceme volnost a ne to, že se každý bojí, protože císařství si myslí, že může všechno. Dalo by se říci, že panství Shirů je teď spíše založené na farmářství." Trochu se pousmál při této myšlence. Z úsměvu ho vylekala jakási rána, na kterou reagoval prudkým otočením a v dlani se mu objevil plamen, který však rychle zmizel, protože Horu vysvětlil, co to bylo. Prošli kolem spousty ninjů a Chizu se snažil nevykulit oči, protože tohle ještě neviděl. V hlavě měl však rozporuplné myšlenky, protože věděl, že musí tohle spojenectví dohodnout, protože by se jim taková pomoct dost hodila. Proto se bál toho, že by mohl selhat. Prohlížel si to tam a v hlavě se mu honila spousta myšlenek a představoval si tuto společnost u jejich hradu, jak by to bylo super, kdyby tam byl takový život, kde jsou slyšet zvuky práce a hlavně hlasy jiných lidí než otce. Bál se však toho, že kdyby je přivedl, tak by se to mohlo zvrtnout, ale co lepšího jim rodina Shirů může nabídnout, než hrad, který je velkou vojenskou podporou. Z myšlenek ho však vyrušil Horu. "Horu, pokud vše dopadne tak jak má, tak to možná uvidíš na vlastní oči." Řekl s úsměvem. Měl nutkání ho podrbat na vlasech, protože mu myšlenkami a chováním připadal spíše jako malý klučina, ale byli stejně staří, takže by to vypadalo dost divně. "Naše země je velmi udržována a žije v naprostém míru, kde farmáři pracují a já jim dost pomáhám. Nemusíš se tam ničeho bát a hlavně je tam moře a to je ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl." Vysvětlil mu. I když jsem moc věcí vlastně ani neviděl. Pomyslel si trochu smutně, ale on to tak nebral. Byl rád za to, kde je a koho poznal.

Shotaro a Horu

U slova moře Horu spokojeně kývl. "Moře je tu také, ale no .. trochu jiné, je hned za vesnicí." Řekl, ale nebyl tak z něho nadšený. A nebylo úplně jasné jak to mohl myslet. Sám otec ti říkal, že je to přístavní vesnička. "Budete to mít těžké Chizu." Pověděl Shotaro. Znělo to až děsivě upřímně. "Přesně, protože se vše změnilo.." Dokončil. Narážel na to, že po bojích, které si on pamatuje zmizeli Shirové pryč. "Hej! To je teď jedno. Uvidíš co řekne Bard. Dej si na toho bastarda pozor." Zvolala zase vesele a to už jste šli po hlavní ulici, které vedle k onomu vyvýšenému domu. "Co to je ??? Co ??" Zvedl se šum hlasů kolem vás. Během chvilky se kolem vás zaplnili lidé a koukali stejným směrem. Ukazovali a hlasitě se divili. Na severní straně oblohy byli vidět bíle paprsky, které letěli a protínali oblohu, bylo až skoro k nevíře jak moc silně svítili, protože byl normální den a přitom byli viditelné. Různě se rozdělovali a bylo jich několik, jelikož byli nejspíše vzdálené tak se obrazy překrývali. "To padají hvězdy!" Zvolal jeden z můžu a ukazoval prstem na podivné paprsky. "Proboha co to je?" Bylo slyšet z druhé strany. Každý si to vysvětlil po svém. "Andělé přichází na zem!" Zvolala poblázněně jedna žena a sepjala ruce. "To bude nějaký průser." Promluvil potichu Shotaru skepticky jako už bylo zvykem a rozhlížel se po užaslých, ale i skleslých výrazech. Lidé byli všude kolem vás. "Konec světa! Císařství na nás přivolalo smr....." Nedořekl, křik pronikavě zanikl. Ozvala se ohlušující rána a pískot. Několik metrů od vás se udála exploze, která vás odmrštila na sousední domy a Horu se proletěl dále, protože ho to odmrštilo do uličky jako lidi kolem něho. Shotaru narazil hrudí a hlavou do jednoho z mála hliněných baráku a zastavil se o zeď. To samé bylo pro tebe. Byla to ošklivá rána, protože byla nečekaná a velmi silná. Následná tlaková vlna se s nikým nemazlila. Vyklidila střed náměstí od těch co měli štěstí. Ty co ho neměli byli rozsekaný na kusy a všude po zemi byla sprška krve. Když si se pomalu probíral tak ti pískalo v uších a z rozmazaného pohledu si viděl krvavý chaos, který kolem rozpoutala exploze, křik, bezmoc a smrt. "Co to bylo ?" Ptal se jeden muž. "Ne ne moje ruka!!!" Řvala jedna žena bolestí a klepala se na zemi. "Tatí!!!!" Byl to tak slabý a pronikavý hlas plný zoufalství, že by nikdo neřekl, že to může být malý kluk. "Co se to dějě!!!" Zařval vysoký a muž co vyběhl z onoho domu, do kterého jste se chytali jít. "Kterej hajzl to sakra byl." Zařval znovu a rozeběhl se k raněným. Začali přibíhat i ostatní a začali pomáhat. Dostal si se do normálu. Cítil si jak ti pulzuje tělo. Žár zezadu na rukou a lýtku, ale žádné spáleniny. To se nedalo říct o Shotarovi, který ležel nehybně a z předu hlavy, čela, mu tekla krev. Pokud si vyzkoušel jeho tep jistil si, že je v bezvědomí. Měl spálenou zadní část hlavy a dva copy měl z části ohořelé.

Chizu Shira

Horu ho varoval před Bardem, takže si Chizu hned myslel, že Bard rozhodně nebude takový, jako jsou ti dva, které dnes poznal. Věděl, že to bude člověk, jakého si představoval, když mluvil otec. Že to bude někdo hodně rázný a nekompromisní. Jenže to už ho z myšlenek dostala velká záře. Podíval se k nebesům a sledoval tu nádheru. Viděl padající hvězdy a tohle rozhodně nevypadalo jako padající hvězdy, protože ty nemají takové ohony a nelétají tak nízko. Viděl jak na to každý reaguje úplně jinak. Pak uslyšel, že jde o padající hvězdy, ale na to zakroutil hlavou. Tohle rozhodně nejsou hvě.. Nedokončil myšlenku, protože se rozletěl dozadu, kde se zastavil o zeď. Zůstal ležet na zemi a pomalu otevíral oči. Nejdříve viděl rozmazaně, ale po několika mrknutí uviděl vše, co se stalo. V uších mu neuvěřitelně pískalo a byl celý otřesený. Pokusil se zvednout, ale podlomil se mu ruka a spadl zase k zemi. Viděl to, jak na zemi ležely kousky mrtvých těl. Jak lidé zběsile pobíhají a snaží se pomoct dalším lidem. Pomalu mu přestalo pískat v uších a konečně uslyšel, jak lidé zběsile řvou a pak zařval nějaký muž, jehož hlas zněl dost drsně a došlo mu, že by mohlo jít právě o toho Barda. Konečně se pomalu zvedl. Začal se rozhlížet kolem sebe. Uviděl Hora, který nedopadl tak zle, ale pak uviděl Shotara. Ihned k němu doběhl. "Shotaro!" Zařval a sklouzl se po patách k jeho tělo, aby u něj byl co nejdříve a hned na něj sáhl, aby zjistil jestli žije. Uf, žiješ. Pomyslel si a rychle o popadl za podpaží a odtáhl ho dál, kde si myslel, že bude v bezpečí. Odtrhl si spodek trika a obvázal mu ho kolem hlavy, aby mu tolik netekla krev. "Budeš v pořádku." Řekl tiše a pak se rychle zvedl a rozeběhl ke klukovi, který předtím řval a hledal svého otce. Neřešil to, že by mohl být nějak zraněný, byl jen otřesený. "Jsi v pořádku chlapče?!" Zeptal se ho a snažil se podívat jestli není nějak zraněný.

Chlapec se na tebe ani nepodíval, protože měl sevřená víčka a a křičel. Nikdo ho za to nemohl vidit, právě teď byl svědkem toho jak byl jeho otec odpálen. Byl si teď u středu ohniska a tak si  "Hej. Dej te to tu dokupy." Zařval mohutný muž a komandoval své okolí. "Rónine!" zařval ještě a ohlížel se. Zpoza domů vyšel muž středního věku, který měl čistě bílou róbu, která se skoro dotýkala země. Měl dlouhé vlasy a u pasu se mu houpali 2 zbraně, katana a wakizashi. "Hm?" Podivil se proč ho Bard volá, jako kdyby se tu nic nedělo. "Najdi a zjistil kdo to byl. Todle není normální kurva. Ani to nedává smysl." Byl velmi naštvaný. Jak by ne právě před jeho budovou něco nebo někdo vybouchl a to rozšířilo všeobecnou paniku. "Hm.." Kývnul hlavou a pak udělal rychlý pohyb rukou. Když ho dokončil tak se rozplynul jako pára nad hrncem. Bard se otočil a odcházel zpátky do své budovy. Vedle tebe se objevila žena, která tak akorát mohla dosáhnout dospělosti s prostým oděvem a bílou čapkou. Uchopila chlapce do náručí a zvedla ho. Ten to ani pořádně nevnímal, prostě pokračoval ve řvaní. "Děkuji..." Řekla uspěchaně, protože se jí leskly oči. "To bude dobrý brácha..." Řekla slabým hlasem a pak odešla pryč. "Shotaru!" Zakřičel někdo. Hlas patřil Horuovi, který doběhl ke svému příteli, který byl díky Chizuovi obvázán. Sklonil se k němu a položil si ho do klína. Z obličeje a rukou mu ještě odpadávali kusy, dřeva. Něco ho před pádem a žárem ochránilo. "Proč by to někdo dělal Shotaru! Proč?!" Ptal se a byl z toho špatný, ale neslzel. Věděl, že Shoratu žije a bude žít. Zároveň ostatní utěšovali raněné a odtahovali mrtvé. Objevil se tu nový hlouček, který se shlukl před hlavní budovou a začal pokřikovat na Barda, který vycházel schody ke dveřím. "Co uděláme ? Kdo to byl ? Myslíš, že to bylo císařství ?" Ptal se jeden muž a další se dohadovali. ... To ne přece. Vždyť jsme se s nima dohodli, co třeba někdo od Shiru ? Nebo z jiné vesnice." Všichni se tam tak začali naštvaně dohadovat až se Bard zastavil na schodech a otočil.

Chizu Shira

Chlapce odnesla jeho starší sestra. Chizu byl rád, že mu poděkovala, protože ho to zahřálo u srdce, že zase mohl někomu pomoct. Pak si všiml, že je Horu u Shotara. Fajn, ti jsou v bezpečí. Horu ho ochrání svým dřevem. Pomyslel si, ale to už viděl, jak se shlukovala skupina lidí. Pomalu šel blíže, ale pak zaslechl obvinění Shira klanu. V ten moment se zastavil na místě. A sakra. Proběhlo mu hlavou. Buďto mohu dělat, že tu nejsem, protože když řeknu, že jsem Shira, tak by mě mohli podezřívat z onoho útoku. Jenže pak mě odhalí a bude jim jasné, že jsem to udělal já, protože jinak bych se nesnažil schovat. Musím předstoupit a říct, že jsme to nebyli. Pokud alespoň trochu logicky přemýšlí, tak usoudí, že je na tom něco pravdy. Rozmýšlel nad momentální situací a svými šancemi. Na nic pak už nečekal a prodíral se davem lidí, dokud nebyl přímo před Bardem, který stál na schodech. "Já jsem Chizu Shira a tohle nemáme na svědomí. Naopak jsem přišel, abych s vámi všemi dohodl spojenectví proti Císařství, kteří na vás teď pravděpodobně zaútočili. Možná se dozvěděli, že jsem sem přišel a ví, že jsem jejich potenciální hrozba." Promluvil a pak si otřel krev z rukou do svého zbytku tílka. Očima sledoval Barda a zároveň byl připravený na obranu, protože se vždy v davu lidí může najít někdo, kdo mu nebude věřit a pokusí se o útok. Jinak to nešlo. Budu muset doufat, že to Horu slyší a případně mi poskytne alibi, že jsem to nemohl být já.

Bard

Chtěl to uklidnit. Něco vyslovit, ale pak se zjevil Chizu. Jsem Chizu Shira. Zopakoval si ta slova ještě jednou. Kolem něho byl slyšet šepot a lidé se kolem něho rozestoupili. Všude po světě chodilo spousta zajímavých lidí, ale že by Bard pomyslel na to, že za ním někdy příjde Shira? To nikdy. Přišlo mu to nepravděpodobné. Rozhlížel se za davem. A viděl černo-rudou skvrnu a díru kolem chodili naříkající lidi, zranění, otřesení a naštvaní. Nikdy to nechtěl dopustit. Teprve nedávno se stal vůdcem a po tomto incidentu se sám bal o svou budoucnost. Nesmím připustit další incident, třeba je to někdo kdo za ně bojuje, kdo mě má vyprovokovat. Žádný Shura Pomyslel si. "Ať si kdo si člověče. To ukáže čas. Teď si podezřelí! Seberte ho, sakra ! Dneska už nechci žádný probl..."

Stále se několik věcí Bard se plamenně rozkřičel a ukázal prstem přímo na tebe. Chlapy se kolem tebe semkli a chystali se tě zajmout. V podstatě ho poslechli všichni. Nemělo cenu se bránit, leda tak potvrdit jejich slova. Jenže další věc co se stala, že bylo slyšet další pískáním jako předtím. Všichni ztuhli, tento zvuk už jednou slyšeli a to před malou chvíli před masakrem. Jenže to byl důvod proč Bard během toho nestihl doříct svojí myšlenku. Ten kdo hleděl doprava tak uviděl malinký záblesk a s pískotem se přehnala jakási tyč, která byla dlouhá 50 centimetrů a široká asi 5. Ta proletěla Bardovi krkem a ten zastavil pohyb své ruky. Jeho hlava se pomalu oddělila od těla a to tělo samotné se skácelo na schody. Z toho co bývávalo krkem proudila napumpovaná krev, která tvořila krvavý vodopád, který po schodech urazil cestu až k vám. Ta jaká si kovová tyč zapraskala a zmizela si metr hned za bardem. "Barde!" Zařvali chlapi kolem tebe. A najednou vznikla všeobecná panika. Lidé zjistili co se stalo a začali vyplašené pobýhat, ale to si neviděl, protože kolem tebe bylo spousty vyděšených a obviňujících obličejů. "Kdo sakra si!" Zařval chlap před tebou , kterému se zbarvila bota od Bardovi krve. Druhý se napřáhl, že tě udeří zprava a další dva zezadu a zleva šli, že tě rovnou chytí. Bylo tu moc možností a situace byla napjatá.