Pravda (Seven , Ramaru)

Akito

Obětí bylo moc příjemné a kdyby neřekla něco o matce, tak bych ji ani asi nepustil. "A proč zrovna matka? Co se stalo, že jí musíme najít?" bylo mi to dost divné, obzvlášť ten způsob, jak o tom mluvila.

Miko

pustila jsem ho ... víš tvoje matka se zřekla své vesnice už před 12 lety ... mohly ti dojit ty roky ... ale irakage jí potřebuje ... a mi jí musíme najít ... řekla mu velice důvěrihodně

Akito

"A máme nějaké vodítko? Něco, kde začít?" zeptal jsem se jí s jakýmsi mírným rozčarováním.

Miko

poukázala na dopis .. tady to poslední vesnice kde byla je dalo odsud ... hlédame už jí 10 let ... a konečně náké vodítko .. musíme jí najít .. řekla mu ...

Akito

"Tak vyrazíme hned... Než by nám snad mohla utéct," řekl jsem nadšeně a znovu Miko objal. "Děkuju Ti, že mi s hledáním pomůžeš."

Miko

jo .. a ještě něco ... o tomdle místě si nikdy neslyšel a vubec jsme tu nebyly ... a pak jsme šly spátky ... vážně jeto jako můj bývalý přítel

Akito

Mlčky jsem šel za ní, ale nedalo mi to a zeptal jsem se jí: "Jaký byl... Tvůj přítel? Jestli o tom nechceš mluvit, pochopím to..."

Miko

Jako ty ... akorád byl trošku větší ... napůl zaftípkovala

Akito

Zasmál jsem se. "Dobrá, chápu... Proč zrovna já nevím, ale jsem rád... I když jsi nemusela říkat něco takového... Neznám nikoho, kdo by byl tak bláhový jako já... Nikoho," rozesmál jsem se. Rozhodně mě tím potěšila, ale nemusela kvůli mě lhát.

Miko

V pohodě ... řekla a znělo to že byla otevřena .. nasedly jste do člunu .. a mířili zpátky na povrch

Akito

"Vím, že se mi snažíš říct vše a já si toho vážím, ale já nevím... Chtěl bych k tobě také být upřímný a otevřený a tak bych Ti rád řekl, že se mi moc líbíš," řekl jsem jí s úsměvem a přitom můj obličej chytl silnější odstín rudé barvy.

Miko

Zakývala hlavou ale bylo vidět že moc překvapená neni .. to ti to trvalo .. usmála se naněj ... dala mu ruku na rameno ... seš ještě moc mladý .. ale to už asi víš ... usmála se na tebe

Akito

"Pravda," řekl jsem posmutněle, ale pak jsem se na ní usmál. "Ale já to stejně nevzdám."

Miko

jenom jsem se pousmála a mi jsme dorazili na břech

Akito

"A kam teď," zeptal jsem se jí se šťastným obličejem.

Miko

To jedné ani se tomu nedá řikat vesnička ... řekla jsem ti a najendou jsme s lodkou zrychlly

Akito

"Ach jo," zakřenil jsem se a nohu jsem si opřel o bok lodi a hlavu jsem si položil na koleno. Pozoroval jsem hladinu a jen čekal, až tam budeme.

Cesta byla celkem dlouhá až jsme dorazili ke břehu .. sotva jsme vyšly z lodky oběvili se 2 zahalení muži ... Co tu chcete .. řekly a hned tasili katany

Akito

Ach jo... To bylo klidu... Pomalu jsem vystoupil z loďky, když se tam objevili dva shinobi. "Nic špatného... Jsme tu jako přátelé," řekl jsem jim milým a přátelským hlasem.

Miko

Klid hoši to jsme mi .. řekla a její oči se proměnili na nibiho oči

Ahh .. omlouváme se Miko-sama .. řekly ti 2 najendou a pak se otoči aa odcházely .. Zamnou

Akito

Šel jsem za Miko. Ach jo... Proč musim bejt tak mladej a nezkušenej? Proč? Podíval jsem se po Miko, která mě moc přitahovala, ale byl to ten věkový rozdíl, který mě ubíjel.

Došly jsem na nějaké pole pravidla znáš ... řekli a uskočili a zmyzely v dálce

Miko

Bež musíme se rozdělit ... dej si bacha jsou tu samý vrazi a vyděračí nikdy ted nesundavej tendle plášt ... řekla jsem mu
Tak už jste tady jo ?? .. řekl hlav v Miko .. si piš jedno rázově v duchu odpověděla

Akito

Zakroutil jsem hlavou a vyrazil jsem na průzkum. Proč se musíme rozdělovat? Ach jo... Zamířil jsem někam, kde bude hodně lidí, třeba jako hospoda, pokud tu nějakou měli.

Cestou si nic neviděl jenom semtam člověka který na poly přstal pracovat a koukal yse na tebe jako kdyby so měl na čele napsáno všechno o sobě (naštvanej , výraznej nepříjemnej pohled)

Akito

Jejich pohledy mi byly nepříjemné a tak jsem se na ně už raději nedíval. A jak poznám, že jsem našel něco, co stojí za řeč?