Filler aneb síla trojce skvělých hráčů (Sasuke123 - Hiromi - Suichu)

Poté, co se Ryuu dostal na dosah té příšery, tak je oba obalila ledová clona a kolem se vytvořila silná mlha, přes veškerou tu mlhu se zdálo, že je noc, ale Hiromi si mohla všimnout, že něco není v pořádku, že to je skoro jako kdyby byli v jeskyni, možná to bylo jen zdání, přeci jenom tak hustá mlha většinou nebývá. Kolem bylo spoustu těl, ale nikdo nejevil známky života, nejspíš by to měla tedy Hiromi prozkoumat důkladněji, možná se dokonce někdo skrývá v kajutách, ale nejdříve by měla zkontrolovat palubu, protože to vypadalo na to, že dlouho tu ta těla nebudou, protože se ledová clona zvětšovala a pokrývala čím dál tím větší část paluby.

Hiromi
Toľko mŕtvol... Možno sú v kajutách. Pomyslela som si a prezrela ďalšie telo.
Tiež nejavilo známky života.
Rozbehla som sa po tichu ku kajutám.
Kontrolovala som každú jednu kajutu a dúfala že niekoho nájdem.

Po otevření první kajuty našla Hiromi jenom zeď, když otevřela tu další, vyjevilo se před ní nehorázné množství dalších dveří od kajut a od té třetí se po podlaze linula modro-fialová tekutina nechutného zápachu.

Hiromi
Došla som pred tú kde sa liala tekutina.
Pomaly som siahla na klučku a vošla.
Je tu niekto? Spýtala som sa.

Najednou jsi padala bezednou tmavou dírou. Po stranách byly různé dveře a okna, ale pád se jen tak zastavit nedal. Nezdálo se, že by díra měla někde konec, stále pokračovala, stále pokračovala. Okna i dveře se stále objevovaly a mizely v zákrutech díry. Bylo to k nevíře, skoro jako by tu neexistoval čas, skoro jako by tu nebylo nic jiného než díra, která má po stranách okna a dveře. Nic víc, nic míň, když v tom jsi si však mohla všimnout toho, že se v některých z oken a dveří objevují lidské tváře, koukaly se na tvůj pád, když v tom. Někdo tě chytil za ruku a vtáhl do dveří, byl to, byl to... Kairou.

Hiromi
Ka-Kairou-san. Ďakujem vám. Povedala som mu vystrašene.
A, čo tu robíte? Spýtala som sa ho po tichu.

Kairou

"Nevím, nejsem ninja, abych to poznal, ale je to skoro jako nějaké ninjutsu, ale spíš... genjutsu nebo yenjutsu bo jak to nazýváte," pokrčil rameny, on nebyl zrovna v pozici, kdy by to mohl posoudit.

Hiromi
Usmiala som sa.
No, ak to bude genjutsu, malo by sa to dať zrušiť. Pomyslel som si.
Dala som ruky do pečate a povedala: Kai!

Kairou

"To už neesan zkoušela," pokrčil znovu rameny. "Neesan sice umí jen základy, ale to... genjutsu, jí jde dobře, hlavně jeho zrušení... Povídala něco o... arte... artefaktu? Že za to může nějaký artefakt, který jsme na cestě u.... uzřeli při cestě," začal se škrábat v týlu, zřejmě málem řekl něco, čeho by později litoval. "Neesan šla dál touhle chodbou, ale na jejím konci... Jsou tam osmeri dveře," chtěl tím naznačit, že neví, kterými jeho sestra prošla.

Hiromi
Začala som kráčať.
Budeme to musieť skúsiť. Povedala som a došla k prvým dverám.
Otvorila som ich a vošla.

Kairou

Šel hned za Hiromi. Když jste oba vstoupili dovnitř, dveře se za vámi zabouchly a zmizely. Chodba připomínala kanál, jakýkoliv jiný kanál na světě. Smrdutý, zatuchlý, temný a vlhký kanál plný krys a jiné havěti. Vy jste zrovna stáli v té smrduté vodě a suchá zem byla asi deset metrů od vás nalevo a i napravo.

Hiromi
Poď za mnou. Povedala som po tichu Kairouovi a začala šlapať na ľavo.
O chvíľu som stála na pevnine.
Začala som šlapať do predu..

Kanály byly spletité a dlouhé. Z jednoho konce na druhý nebylo vidět. Stávalo se to takovým děsivým hřištěm, obzvlášť kapky vody, které dopadaly na zem a jejich ozvěna se ozývala všude. Kairou stál přímo za Hiromi. Vpředu jste narazili na křižovatku, na další křižovatku z mnoha. Nezdálo se, že by se dalo přesně určit kterou jít, ale poté se ozvaly rychlé kroky. Někdo v levém tunelu proběhl a nebyl zrovna daleko od vás.

Hiromi
Je- je tam niekto? Spýtala som sa smerom tam kde som počula kroky.
Rozbehla som sa ku nim a čakala.

Kroky dále mířily vpřed, skoro jakoby tě osoba, které kroky patřily, neslyšela. Ale byly to skutečně kroky, skutečně jsi to slyšela. Nezdálo se, že by tohle bylo jednoduché genjutsu, naopak, bylo až moc dokonalé na to, aby ho provedl jeden člověk. Na přemýšlení se zdálo, že bylo času dost, ale v kanále se skrývalo něco horšího, přítomnost něčeho v kanále tě velmi tížila.

Hiromi
Hééééj! Ste tam? Kričala na kroky a dúfala že osoba ju započuje.
Toto musí byť realita. Povedala som si v duchu.

Zvuk kroků náhle utichl, vypadalo to, že se osoba zastavila, ale nejspíš tě neslyšela a prostě už vyběhla z vody. Ty jsi však měla své vlastní problémy. Něco v kanále tě sledovalo a Kaira nejspíš taky. Něco ale bylo špatně, něco nebylo dobře. V tu chvíli jsi ucítila silný tlak na rameno, které ti po takovém návalu málem prasklo. Někdo tě za něj chytil a velmi pevně sevřel, byl přímo za tebou, přímo tam, kde byl Kairou. S největší pravděpodobností mu ublížil a teď jsi na řadě ty.

Hiromi
Sakra... To bolí... Hovorila som si v duchu a siahla som po mojom kunaie.
Sekla som mu do ruky ktorou mi držal rameno.

Jakmile si ten někdo všiml, že saháš po kunai, již byl připraven, a jakmile se kunai přiblížil k jeho ruce, chytila tvoji ruku i s kunaime ta druhá. Teď ti svíral rameno a ještě k tomu ti držel druhou ruku za zády. "Vzdej to, vzdej to... Vzdej to..." našeptával ti tichý hlásek, který se ozýval ze všech stran.

Hiromi
Čo po mne chceš? A čo sa tu deje? Kričala som.
Stále som sa hmýrila a snažila som sa dostať zo zovretia.

???

"No tak, kotě, nevzpínej se... Když se nebudeš bránit, budeš to mít rychle za sebou," řekl celkem neurvale, ale milým a příjemným tónem. "Slyšela's? Přestaň dělat drahoty!"

Hiromi
Prestala som sa vzpierať, zistila som že to nemá cenu.
Čo po mne chcete? Spýtala som sa ho.

???

"Jen aby ses už přestala bránit," řekl znovu, tentokrát mnohem mileji, ale ty jsi cítil zimu. Jako by tě zrovna ovál ledový vítr nebo jako kdyby se na tebe vylil kýbl s ledovou vodou. "Přestaň se bránit," řekl a mnohem více přitlačil, ale bolest se projevovala hlavně na hrudi, jako by do ní někdo bušil.

Hiromi
Prestala som.
Čo to je za zimu? Pomyslela som si.
A čo po mn.... Nedopovedala som a ako keby ma niekto začal búchať do hrude.
Znovu som sa začala brániť, ale tentokrát som sa snažila dať si ruky pred hruď.

???

"Sakra, je v bezvědomí a nebije ji srdce, ale i přesto se brání... Co je to sakra za techniku?" uslyšela jsi v dáli známý hlas, hlas který patřil Ryuuovi, v tu chvíli taky přišla další rána a to do břicha a ty jsi sebou škubla a probudila se ve studené jeskyni plné vody a krápníků.


Ryuu

"Konečně jsi se probrala... Dávej si na to bacha, tahle jeskyně není obyčejná, počkat... Nejdřív se tě zeptám, jak jsi se sem dostala ty a pak budeme řešit cestu ven..." řekl jsem a přitom jsem se otočil dozadu. "Musíme být obezřetní, tahle jeskyně je plná plynů s různými účinky..." Přitom zakryl svoji ruku pláštěm, ale ty jsi i přesto mohla vidět, že ji mám celou rozežranou, zřejmě od kyseliny.