Filler aneb síla trojce skvělých hráčů (Sasuke123 - Hiromi - Suichu)

Hiromi
No, jak ste mi povedal, hľadala som niekoho živého. Vošla som do dverí a začala som padať dole. Zachytil ma Kairou-san. No, šli sme dvermi do jaskyne, a to bolo všetko. Povedala som a čakala čo spraví Ryuu-san.

Ryuu

"Na jaké lodi? Kairou, myslíš toho Kaira... S Eiru se od nás oddělili už před nemalou chvílí. Všichni jsme tě našli na zemi uprostřed větší místnosti, vypadalo to skoro, jako bys byla mrtvá..." Takže ty plyny nejsou jen kyseliny, ale také i bůhvíco. Zřejmě i nějaké halucinogeny... Sakra... Můj výraz se změnil. byl tvrdý, ale také trochu vystrašený. Tohle není genjutsu, tohle jsou všechno jen chemikálie. "Neměli bychom se tu zdržovat, v nejbližší době tady taky dojde k uvolnění těch plynů..." řekl jsem a podal Hiromi zdravou ruku.

Hiromi
Rýchlo som vybehla sa Ryuum.
Čo sa tu deje, Ryuu-san? Spýtala som sa Ryuua.

Ryuu

"Už ani sám nevím... Je to tak... Zmatené," odpověděl jsem Hiromi a pokračoval v cestě. Čím hlouběji v jeskyni jsme byli, tím teplejší a zároveň vlhčejší byla. "Dávej pozor... Když uvidíš oblak dýmu, drž se od něj co nejdál..." zopakoval znovu a znovu, jako by ho oblaka dýmu, které jako by vás sledovala, děsila.

Hiromi
Šla som tesne vedľa Ryuua-san.
Nie čo sa tu deje. Ale čo? Prebehlo mi hlavou a šla som stále za Ryuuom-san.
Ryuu-san? Kam to ideme. Spýtala som sa s veľkým strachom v hlase.

Ryuu

Zaťal jsem pěsti a dokonce i zuby. "To kdybych věděl," zněla má nejistá odpověď: "Rozhodně bychom se ale neměli zdržovat..." Podíval jsem se přímo vpřed a zamžoural do temnoty jeskyně, která se ještě na takovou vzdálenost zdála neprohlédnutelnou. Když v tom jsem si všiml obrysů ženského těla, Hiromi si jich mohla všimnout také.


???

"Tak tady jste vy dva," zasmála se do temna, ale přesně na hranici, kdy bychom ji mohli vidět, stále zůstala ve stínu. "Copak se tady potloukáte?"

Hiromi
Schovala sa sa za Ryuuom-san.
Sakra musím prekonať svoj strach! Okríkla som sa v duchu.
My-my hľadáme jednu vec. Povedala som, a radšej som už mlčala.

???

"Nevěděla jsem, že jsi se dal na mladší modely, Ryuu-chan," řekla a svou narážku mířila přímo na Hiromi, přičemž se její oči zablýskly. Na Ryuuovi bylo vidět silné napětí, sevření pěsti a zuby měly blízko k prasknutí a navíc, navíc se třásl celý, od hlavy až k patě. "Copak si mě nepamatuješ? To mi ani neříkej, Ryuu-chan..." řekla trochu zklamaně, ale její hlas byl naplněn sarkasmem. Nastalo ticho, ale ne to trapné ticho nebo příjemné ticho nebo ticho před bouří, tohle ticho, tohle ticho bylo naplněno napětím a nervozitou. Sensei se nejspíš s touto ženou již setkal a neodnesl si zrovna nejlepší zážitky.


Ryuu

Stále jsem se třásl, ať už strachy, nervozitou nebo bolestí, ale jedno mi bylo jasné. Mírně jsem odsunul Hiromi za sebe a z ruky mi sjel plášť a tím odkryl veškeré rány, které zůstaly po zásahu kyselinou. I když bylo jasné, že v tomhle stavu nemohu bojovat, tak jsem do toho nehodlal zapojovat Hiromi, tohle nebyl protivník pro ní. Udělal jsem krok vpřed, čímž jsem si nakročil, a zaujal jsem útočný postoj s mírně uvolněnou pravou obranou, ale zato vysokou levou obranou, když v tom, chytil jsem se za rameno a padl jsem na kolena, kyselina na paži se začala šířit ještě výš a články prstů na ruce již byly vidět, teď už bylo zasaženo i mé předloktí a na souboj jsem mohl zapomenout, ale když bych nebojoval já, kdo tedy?

Hiromi
Pozrela som sa na Ryuua-san.
Rýchlo som dobehla ku nemu.
Ste v poriadku, Ryuu-san? Spýtala som sa ho a pozrela som sa na osobu predo mnou.

Ryuu

"Nedělej si staro..." zarazil jsem se v půlce věty. Již tak hlas plný utrpení změnil svojí tóninu, když přecházel v poslední nádech a oči, oči jednoduše vypověděly službu tím, že úplně zbělely.



???

"Ryuu-chan, to si moc nevydržel... Nejspíš tě dneska budu pro tentokrát ignorovat a zbavím se té svůdkyně," zasmála se a přišla blíže.

Spoiler:

"Vypadá to, že náš milý přítel upadl do bezvědomí..." a změřila si Ryuua pohledem, stále klečel na zemi, stále měl otevřené oči, ale nehýbal se, nejevil známky života, ale to neznámou ženu zřejmě nezajímalo. "Co kdyby ses podřízla a ušetřila mi práci?" povytáhla obočí směrem k Hiromi.

Hiromi
Ryuu-chan? Povedala som po tichu, lenže to už u mňa bola ta baba a hovorila smerom ku mne.
Vytiahla som kunai.
Lenže miesto toho aby som sa podrezala, hodila som ho po nej.

???

Když si všimla kunaie, tak si sáhla na hruď poblíž brože ve tvaru pavouka. V tu chvíli se kunai jako by do něčeho zarazil a zůstal volně viset v prostoru. "Přímý útok v mém prostředí? Copak tě Ryuu-chan nic nenaučil?!" Když by se jí ale Hiromi podívala přímo do obličeje a na chvíli sledovala, co se odehrává, zjistila by, že celkem slušně začala pěnit a zuřit poté, co Hiromi řekla Ryuu-chan. "Holky jako ty jsou nejlepším cílem... Co kdybys tedy zaútočila," zachechtala se a přiskočila k Ryuuovi.

Hiromi
Na boj nie som moc dobrá.... Ale mám malú šancu. Pomyslela som si.
Vytiahla dva shurikeni, a hodila ich po tej žene.
Čo sa medzi vami stalo? Vykríkla som, aj keď som nevedela odkiaľ ma napadla taká otázka.

???

Rychle se tasila železnou tyčí a shurikeny odrazila, ne proto, že by letěly na ní, ale proto, že letěly na Ryuua. "Takové malé holčičce je po vztazích mezi dospělými prdlajs," řekla a vzala Ryuua do náručí, což byla sice situace příhodná útoku, ale zároveň i riziková, protože by Hiromi mohla zranit senseie. "Tentokrát tě svážu lépe... Tentokrát už mi neutečeš," řekla Ryuuovi a políbila ho, ano, přímo před Hiromi ho políbila, jako by se nechumelilo. Ať už to bylo jakkoliv, tak měl sensei rozhodně nějakou tu obdivovatelku, která to však tak trochu přeháněla.

Hiromi
Zarazila som sa.
Už tomu vôbec nechápem. Pomyslela som si.
Zobrala som kunai na ktorom bol výbušný lístok a hodila som ho tak aby zasiahol strop.
Tam to vybuchlo, a začali padať kamene.
Vtedy mi došlo, že môžem ublížiť Ryuuovi-san a tak som tam vybehla.

???

Se zaskřípěním zubů se rozeběhla pryč, hluboko do tunelů. Zřejmě nechtěla, aby přišel Ryuu k úrazu, ačkoliv mu nejspíš ona poranila ruku. Padající kameny po chvíli padat přestaly a skoro celý tunel zatarasily. Pro další pokrok bylo třeba se protáhnout menším tunýlkem, který byl plný špicí z kamenů a dalších ostrých útvarů. Žena mezitím pomalu ale jistě mizela.

Hiromi
Všimla som si menší tunel.
Aj keď som vedela, že výdem s dosť škrabancami, bolo mi to jedno.
Vošla som do neho a plazila sa až ku koncu.

Cesta skrz tunel byla složitá a bolestivá, ale na konci si mohla Hiromi konečně oddychnout, protože se octla v osvětlení místnosti. Byla tam kruhová knihovna, která se táhla po celém obvodu kruhové místnosti. Přesně uprostřed byl kulatý stůl s mnoha židlemi. Nezdálo se, že by tu někdo byl, ale alespoň tu bylo světlo a teplo, ale kam odešla ta žena s Ryuuem. Nikde nebyly žádné dveře, okna, padací dveře. Pouze knihovna, stůl a židle.

Hiromi
Pozrela som sa na knihy.
Musí tu byť niaky tajný vchod. Možno je pod niakou knihou. Pomyslela som si.
Začala som hýbať s každou jednou knihou, a dúfala som že nájdem vchod.

Doufat v to, že jen tak najde Hiromi tajný chod, byla pěkná hloupost. Knihovna se táhla po celém obvodu místnosti, a když došla úplně k ní, zjistila Hiomi, že má knihovna nejméně 3,5 metrů výšky. V takové knihovně bylo tisíce a tisíce a tisíce knih, naprosto nemožné. Nejprve by se spíš měla zaměřit na oblast, kde bylo méně potencionálních "klik".

Hiromi
Tak toto bude asi blbé. Pomyslela som si a podišla som k oblasti kde bolo menej "klik."
Mohlo by to byť tu. Povedala som si v mysli.

U stolu byly židle, přesněji 12 židlí. Všechny byly vyřezávané a vypadaly spíš jako takové obyčejnější dřevěné trůny. Stůl byl kulatý vyříznutý uprostřed, kde bylo další místo, které bylo o pár centimetrů níže, než-li podlaha v celé místnosti.

Hiromi
Nechcela som to ničiť ale... Povedala som si v mysli.
Zobrala som dva kunaie na ktoré som pripevnila výbušné lístky.
Hodila som ich, jeden do prava a druhý do ľava.

Stůl se rozpadl přesně na dvě poloviny a prohloubená část uprostřed se propadla. Vyjel z ní podstavec, na kterém nic nebylo, ale nejspíš se čekalo jenom na to, až si na něj někdo stoupne.

Hiromi
Chvíľu som váhala no nakoniec som k nemu začala šlapať.
Čo sa asi stane? behalo mi hlavou.
No to som už stála na ňom.