Vězeňský život (Montaro Yuurinshi)

Probudil jsi se asi v půlce cesty do Suichugakure a byl jsi v jakési průhledné kouli, která blokovala tebe i tvoji chakru. Ani jeden z oininů se na tebe nepodíval, a proto tvá cesta utíkala opravdu pomalu.
Po dlouhé době už jsi se objevil v Suichu a hodně lidí na tebe koukalo nevěřícim pohledem, protože tě znali, jako silného a hodného ninju, ale najednou jsi v jejich očích byl spíše nukeninem.
Netrvalo dlouho a už byli před věznicí, kde se v té chakra bublině položil do jakési díry ve zdi a jeden z oininů, zřejmě jejich kapitán, položil ruku na černou plochu té zdi a ta modře zazářila. V tu chvíli chakra bublina i s Montarem sjela do té díry a jela po jakési skluzavce do budovy, když v tom bublina praskla a on proletěl vzduchem a zastavil se na travnaté ploše vězení. Vypadalo to tam, jako malá vesnice, akorát všude kolem byly různé zbraně a dokonce i krev. Když se Montaro podíval vzhůru, tak uviděl oblohu, ale hend mu došlo, že se jedná jen o uměle vytvořenou oblohu pomocí jakéhosi genjutsu. Všude kolem byly jakési malé chatky, což byly jako cely těch nukeninů, ale oni tam nebyly byly všude kolem něj a vypadaly fakt zle. Už jen pohled na tu krev, na zbraně od krve, sem tam mrtvá těla a zle hledící vězně, by lidi se slabší psychikou uplně odrovnalo.

Montaro Yuurinshi

Byl jsem ještě mimo ze souboje s Tokuzenem ... Sakra kde to jsem ? ... řekl jsem si pro sebe a při pohledu nato všechno jsem se lehce zděsil a usměv mi spadl .. Sakra to nee ... řekl jsem si a pak mi došlo že při tech jejich pohledech nesmím na sobě dát znát strach .. zocelil jsem se a pousmal ale v mysli jsem měl i celkem strach protože todle jsem ubec neznal .. pomalu jsem vstal a pod roztrhaním trikem byla vidět pečet démona , moje část těla byla spálená a moje oči neměly stejnou barvu ani to nevypadalo mile ... a pomalu jsem se rozklížel na tu skvadru co tu kolem me je a nejradši by se mě zbavila

Ty důležité máš zde: https://kage-wars.forumczech.com/suichugakure-no-sato-f9/suichu-novy-domov-vz-ii-t1065.htm

Jin Marakashi

Se svym šílenym úsměvem jsem se objevil přímo před Montarem a chtěl jsem mu dát ránu. "Ha ha ha! Zabiju tady jinchuurikiho! Co víc si ještě přát?" Řval svym šílenym hlasem a seběhlo se několik vězňů kolem vás, při čemž začali nhals řvát "Smrt! Smrt! Smrt!"

Montaro Yuurinshi

Oběvil se předemnou a já jsem naněj nereagoval dotal jsem pěstí a padal k zemi ale jak jsem dopadl tak jsem se probral z toho všeho ... Tak pojd... řekl jsem a usmál jsem se naněj .. potom jsem okamžitě vyskočil nahoru a prokřupal jsem si kloubama ... a udělal jsem krok blíž a z otočky jsem mu chtěl dát kopačku do žeber ze strany a hned potom ho udeřit dlani do trojuhelniku

Jin Marakashi

Jenže to už Montaro ucítil zatáhnutí dozadu, protože ho chytli dva vězni a třetí vězeň mu chytl nohy. Bylo to dost nefér, protože se teď Montaro nemohl pohnout, ale co jiného se dalo ve vězení čekat. V tu chvíli už jsem svym jazykem zamával ve vzduchu a svoji katanou jsem bodl Montara přímo do stehna a pak sjem uskočil, při čemž jsem se začal nnahlas šíleně smát. Pak ho vězni pustili a já se na něj znovu rozeběhl.

Montaro Yuurinshi

Kso .. řekl jsem si v mysli a postavil jsem se najednou na me zase rozeběhnul využil jsem te chvilky a okamžitě poskládal pečetě najednou mi z rukou vyletelo chakra lanko ktere sice nebylo dokonale protože jsem měl mmálo času ho vytvořit ale pozastavit ho to mohlo na tak malou vzdálenost

Jin Marakashi

Jenže v tu chvíli jsem se rozpadl na žížaly a podobnou havěť, bylo to nechutné. Když v tom jsem stal vedle tebe a má noha do tebe kopla, tak silně že jsi spadl na zem o kus dál. To už do tebe kopl druhý vězeň, tak silně, že ti zřejmě prokopl i jedno ze žeber. "Ha ha ha!" Zařval jsem a rozeběhl se na tebe a má katana začala fialově zářit. Jenže ve chvíli, kdy už jsi měl být mrtvej po tom útoku jsi uviděl, jak nad tebou stojí Akuma Kōsei a svym mečem odrazil meč Jina. "Nech ho být, Jine. Nebo chceš udělat další jizvy, jako minule?" Řekl Akuma a já se jen zasmál a řekl "Stejně ho pak zabiju!" Pak jsem odešel, mezitím se na tebe Akuma podíval.

Montaro Yuurinshi

Ksoo .. řekl jsem si a kouknul jsem se na Akumu ... Díky ... sice jsem si nemohl být jistý jeslti mi pomůže nebo uškodí ale pomohl mi takže jsem jsem mu lehce důvěřoval ... pomalu jsme se zvedal a i když me bolelo žebro dělal jsem jakože nic a snažil jsem se to přetrpět a lehce jsem se koutkama pousmál ale i tak jsem radši držel odstup od neho nikdy jsem nevědel co udělá

Akuma Kōsei

"Jmenuji se Akuma Kōsei." Řekl jsem a ruku jsem mu ani nepodal, také jsem si totiž držel odstup. Hodil jsem si meč na záda a prošel kolem něj pryč, směrem do své "cely". Nečekal jsem jestli půjde za mnou nebo ne, byla to už jeho věc.

Montaro Yuurinshi

Počkej .. řekl jsem na něj když odcházel a doběhl jsem zaním ... ještě jsem se ti nepředstavil .. řekl jsem i když ho to ais moc nezajimalo ... jmenuju se Montaro Yuurinshi .. a podal jsem mu ruku

Akuma Kōsei

Koukal jsem jak dokáže v pohodě běhat, ikdyž má propíchnuté stehno a zlomené žebro. "Hm, fajn." Řekl jsem, ale ruku mu nepodal, v tomhle místě podání ruky nemělo žádnou váhu. "Ty jsi asi ve vězení nikdy nebyl, že?" Zeptal jsem se ho za chůze do mé cely.

Montaro Yuurinshi

Chilku jsem se zarazil ... ale pak jsem to neřešil ... pokulhával jsem zanim a odpoveděl jsem mu na otázku ... Nikdy jsem nebyl v takovymdle vezeni .. řekl jsem mu neutrálně a šel jsem pomalu vedle něho

Akuma Kōsei

Pousmál jsem se "V tom případě, vítej v pekle." Krásně jsem ho přivítal a pak zašel do mé cely. Na stěně bylo asi pět katan, nekolik kuniů se shurikeny a pár jakýchsi nazelenalých kuliček. Poté tam byly dvě postele, záchod a umyvadlo. "Fajn už jsme u mě. Tohle je můj "domov"." Řekl jsem a čekal na reakce.

Montaro Yuurinshi

Falešně jsem se usmal na jeho přivítáni a pak jsme vešly k nemu "domu" ... okamžitě me zaujala .. jeho výbava katan apd. poté jsem uviděl 2 postele ... chtěl jsem se zeptat jelsti bych tu mohl být .. ale radši jsem se ještě neptal ... a začla jsem vyzvídat .. hele .. Akumo ... proč tu jsi ? .. vypadáš celkem na milího chlapíka ... řekl jsem mu

Akuma Kōsei

Podíval jsem se na něj docela nechápavě. "Ty jsi o mě neslyšel?" Zeptal jsem se vážně, jelikož o mě docela dost lidí vědělo. "Opravdu to chceš vědět? Ikdyž nejdříve mi řekni proč tu jsi ty, abych věděl komu o sobě budu říkat." Řekl jsem mu a čekal co řekne.

Montaro Yuurinshi

Vidím tě poprví ... řekl jsem mu a pak jsem spustil ja sám ... No jak už asi víš tak jsem Jichuuriki ... před nedávnem jsem utekl ze suichugakure .. kuly tem změnám taky a kuly novýmu kagemu .. aještě kuly nečemu .. ale to je fuk .. de o to že jsem se když to tak řeknu infiltroval do Amegakure a trénoval jsem tam ... jenomže před pár dněma na Amegakure zautočil člen nějaký partičky co chtěly nákej meč .. no tak jelikož jsem se vtý vesnici zabydlel tak jsem nechtěl aby ji tam celou zdemoloval .... a tak jsem proti nemu bojoval ... no byl to teda tvrdej oříšek .. a nakonec jsme na nej musil použít svého demona už jsem byl v téméž plnný formě a byl jsme připravenej ho zabit ... ale pak z nějakýho důvodu můj démon zeslaboval a já toho využil a probou ral jsem se zpátky a vytlačil ho .. jenomže měl jsem pět ocasu a jak vidíš tak se mi ten démon pěkne pomstil ... naschvál poukázal na ruzně barevný zorničky a na popálené tělo ... a přišli lovci nukeninu a to já už byl v bezvědomi a zajali me a tak jsem se dostal jsem .. ten chlap se jmenoval Tokuzen Uchiha .. a měl červený plášt s Mráčkama ... řekl jsem .. a tak to nakonec skončilo remízou .. řekl jsem mu delší příběh a naschvál jsem Suizua vynechal

Akuma Kōsei

Pousmál jsem se, když mluvil o meči a pak jsem se pousmál i když mluvil o tom plášti, protože jsem hned věděl, že jde o Akatsuki, se kterou jsem měl také jakési problémy. Kývnul jsem hlavou, při čemž jsem začal mluvit. "Ten meč, to šlo nejspíše o Samehadu, která je prý schována v Amegakure. A tamten muž pochází z organizace jménem Akatsuki, loví jinchuuriki, jako jsi ty." Řekl jsem mu po pravdě. jenže pak se má tvář změnila a objevil se tam spíše strach a zoufalství, protože jsem se chystal říct o své minulosti, proč jsem vůbec zde.


"Začalo to všechno nevině." Řekl jsem a začal mu říkat svoji minulost. "Byl jsem ještě hodně mladý, možná jako ty, když jsem se dozvěděl, že existuje skupinka lidí, kteří si říkají legendární šermíři." Řekl jsem a chvíli mlčel, ale pak hned zase pokračoval. "Jelikož jsem již od mládí trénoval boj s katanou, tak jsem měl velkou šanci se tam dostat, ale slyšel jsem, že většina z nich mají nějak vylepšené katany a já mám jen normální katanu, a proto jsem samozřejmě toužil i po mé, která by byla nějak zvláštní. To byla největší chyba v mém živote." Řekl jsem a pak se podíval na sbírku katan a pak na rukojeť meče, který mám na zádech.
Konečně jsem to našel! Pomyslel jsem si nadšeně, při čemž jsem vytáhl starou černou knihu a následně ji položil před sebe na stůl a pomalu ji otevřel. Netrvalo dlouho a už jsem stál u sebe ve sklepě v jakémsi bílém kruhu s různýma pečetěma a říkal jsem různá slova, která nedávala smysl. Když v tom se přede mnou objevila jakási postava, která měla kolem sebe černou auru a v rukouch držela v černém prostěradle meč. "Volal jsi mě Akumo?" Řekl divný muž s rudými oči a zle se usmál. Já jsem samozřejmě kývnul, protože jsem nevěděl o co jde a vzal si meč. "Nyní zabij svoji rodinu a další lidi z téhle vesnice a meč získá sílu, po které toužíš." Řekl tajemný muž a já s nechutí odhodil meč na podlahu, jenže muž se jen zle zasmál a v tu chvíli zmizel.
"Poslední co si pamatuju, bylo jak jsem vyšel zase nahoru a na zemi ležela v krvi má matka a vedle ní můj otec. Z venku se ozýval křik a jekot, a proto jsem vyšel, při čemž jsem uviděl těla mrtvých lidí a krev všude kolem. Sammozřejmě jsem popadl ten meč a podíval se na rodinu. Neměl jsem čas je ctihodně pohřbít, protože jsem toužil po smrti toho chlapa co mi dal ten meč, a proto jsem ho hledal. Jenže mě chytli oininové a nenechali si to vysvětlit, no a teď jsem zde."

Řekl jsem docela smutně a pak Montarovi mohlo dojít, že teď mi je nějakých 17 a mluvil jsem o dávné minulosti, takže když jsem poprvé přišel do takovýchto vězení, tak mi mohlo být tak 13 let. Takže mezi těmahle vyvrhelama žiji už aspoň 4 roky.

Montaro Yuurinshi

Akatsuki jo ?! ... řekl jsem si pro sebe .. to můžu bejt rád že jsem přežil ... a pak jsem
poslouchal jsem jeho příběh .. Počkat .. takže ty si dá se říct nevinný ... řekl jsem zmateně ...
To už si tu tak dlouho ??? .. řekl jsem hned ... bylo vidět že jsem velice zmatený .. protože podle vyprávění tu dá se říct neměl co dělát

Akuma Kōsei

Když se zeptal zda jsem nevinný, tak jsem jen smutně přikývnul. Jenže pak jsem se smutně zamyslel. "Teď už nevinný nejsem. Zabil jsem zde dost lidí a dělal věci, na které nejsem nijak moc extra pyšný. A ano jsem tu něco kolem 3 let, teda ne jen zde, ale po vězeních už bloudim kolem těch 3 let." Řekl jsem a pak jsem spoza díry ve zdi vytáhl jakousi mastičku a ze stěny sundal jednu ze zelených kuliček a dal to Montarovi. "Spolkni kuličku a namaž si tu díru v noze, a pak i to msíto, kde máš zlomené žebro. Sice to bude pekelně bolet, ale zahojí se to během hodiny." Řekl jsem mu a skrz mříže se díval ven.

Montaro Yuurinshi

Ale všechny ty lidi .. co si zabil .. mohly někdy sloužit k učelům ... mohla to bejt cesta jak se dopátrat vyslechnutí ... cesta jak se dostat ven .... někdy nejde o to koho si zabil , ale kuly čemu si ho zabil .... řekl jsem mu nadějně když jsem viděl takovýdleho ninju se smutným výrazem .. pak jsem si vzal tu kuličku a mastičku .. dekuju .. řekl jsem a pousmál jsem se ... zpolknul jsem tu kuličku a namazal jsem si stehno

Akuma Kōsei

"Je pravda, že jsem zde zabil mnoho zlých vrahů, kteří zabíjeli ostatní jen pro radost, ale to ze mě nedělá dobrého člověka. Prostě jsem jen tak někoho zabil, ale dělal jsem i jiné věci, o kterých nechci moc mluvit." Řekl jsem, když v tom Montaro ucítil neuvěřitelnou bolest ve stehnu a na hrudí u toho žebra. Byla to ještě větší bolest, než kdyby mu do toho někdo mlátil. "Buď v klidu Montaro, právě se ti, dá se říct vaří chakra v těle, čimž se ti hojí rychleji rány, takže budeš zase zdravý tak za hodinu, ale bolest trvá tak 5 minut." Řekl jsem, při čemž jsem mezitim vytáhl z další dáry ve zdi láhev vody a napil se, poté jsem nalil trochu vody do hrnku, který jsem dal Montarovi k druhé posteli, protože jsem čekal, že se kvůli té bolesti posadí na tu postel.

Montaro Yuurinshi

Ale to z tebe udělaly oni ... ne ty sám ... řekl jsem vzdorně a pak mě chytla bolest a ja už automaticky si rychle sedl na postel ale jsme se nenapil protože nevím je slt ibych to ubec v takovédle bolesti dokázal držel jsem se hlavně za stejně a se zavřenýma očima se snažil přetrpět muka

Akuma Kōsei

Zamyslel jsem se nad slovy, která mi říkal, při čemž jsem poté přikývnul hlavou. Asi má pravdu. Pomyslel jsem si a sledoval, jak trpí kvůli té bolesti, jenže jsem mu nemohl nijak pomoct. Čekal jsem než bolest přejde, když v tom se ozvalo řinčení řetězů a povyk všude kolem nás. Hned mi došlo, že je zřejmě čas "Snižování počtů". Podíval jsem se skrz mříže ven a uviděl kráčející Bílou lišku, tak se říkalo hlavnímu dozorci. Montaro už byl zase v pořádku a rány se mu zahojili, a proto se mnou mohl vidět hlavního dozorce, jak kráčí po schodech dolů.

Montaro Yuurinshi

Bolest konečně přešla a ja jsem se hodil do klidu ... To bylo
Pomalu jsme vstal a jak jsem uslyšel ten povik kouknul jsem ven Kdo to je ? .. řekl jsem udivene ... protože u ostatních to vyvoávalo neklid a on si tu kráčel jako nákej lord

Akuma Kōsei

Neodpověděl jsem mu a rychle chytl mříže mé cely, při čemž jsem za ně zatáhl a cela se zavřela. Vzal jsem rychle jakýsi řetěz, který jsem kolem toho obmotal a pak ho zamkl zámkem a řetěz natáhl na zem, kde jsem ho k zemi přikoval dvouma kunaiema se zahnutou rukojetí, aby se řetěz nevysmeknul. Montaro si mohl všimnout mé klidné tváře, ale v očích jsem měl strach. Montarovi pomalu docházelo, že se chystá něco velkého. "Nevim jak se jmenuje, ale je tu známý, jako Bilá liška a zároveň je hlavním dozorcem věznice. Prý je jeden z mála dozorců, kteří se sem mezi nás nebojí vkročit." Řekl jsem mu a pak celá věznice utichla a byl slyšet jen zvuk broušení katan a zavírání mříží. "Každý týden v téhle době se odehrává "Snižování počtů", do věznice se vypustí několik naštvaných Kroshinů [Krošinů], kteří mají hlad a zabíjí vše co jim přijde pod ruku. Někteří z vězňů to berou, jako zábavu a loví je tu, ale ostatní normální se raději schovaj. Hlavně když nějakého zabiješ, tak ti Bilá liška dá nějakou speciální věc, kterou budeš mít na "Souboj titánů", který se zde koná jednou za měsíc." Nedořekl jsem mu vše, když v tom se ozvala hlasitá vrčení.