Čas to všechno zahojí

Miyoko

Usmívala jsem se víc než on, vypadalo to jakobych z toho snad měla i větší radost než on, což mi přišlo jako blbost. "Eh, no tak šermíři, čekala bych větší radost." Zasmála jsem se a trošku do něj strčila. "Nebuď suchej. Jediný kdo byl proti byl Kyo, ale tak to je největší arogant, kterého znám, takže bych to moc neřešila." Řekla jsem ti po pravdě.

??? - Chappi

Najendou jsi uviděl: http://fc03.deviantart.net/fs70/i/2011/030/9/4/commission___sath__ara_kenji_by_geofffffff-d38ezqp.jpg
Jenže v tu chvíli mi zrudly oči a já stál v klidu přímo před tebou. Viděl jsi v mých očích jasnou aroganci. Chvíli bylo jen trapné ticho, jen vítr byl slyšet a rušil to ticho. Pak jsem se však pousmál a má jizva přes nos se s kuží nazdvedla. "Jak se jmenuješ kluku?" Zeptal jsem se tě na klasickou otázku.

Ryuu

Náhle jsem uviděl nějakého záhadného chlapíka. Prohlédl jsem si jej, zvláště jeho oči. Byli dost podobné jako ty mé. Na jeho otázku ohledně mého jména jsem se arogantně usmál. Neměl byste se nejprve vy představit ? Neměl jsem v úmyslu mu svoje jméno říkat, nerad jsem ho říkal cizincům a neznámým osobám. Pořád jsem držel v ruce svoji wakizashi, byl jsem připraven kdykoliv se bránit nebo zaútočit. Něco se mi na tom týpkovi ale nezdálo a proto jsem si dával velký pozor.

Creepy

Hmmm
zamumlal jsem když do mě žduchla.
Já jsem šťastnej jenom...přemýšlím
zamručel jsem.
Víš jak je těžký radovat se když víš že sis něco předsevzala a zapomenula na to?

Chappi -> Kenji

Zakroutil jsem hlavou. To je respekt ke staršim osobám. Pomyslel jsem si a pak tam chvíli jen tiše stál, čekal jsem ještli ho to nějak nerozhodí. Jenže pak jsem mu podal ruku se slovy "Jmenuju se Kenji Maroo, předpokládám, že ty jsi Ryuu Kentiri, že?" Řekl jsem ti uplně klidně, jakobych věděl celou tu dobu, kdo jsi.

Miyoko

Chvíli jsem tam jen zamyšleně stála. To si piš, že vim, když na mě můj bratr trénoval. Ikdyž tohle ti nemůžu říct. Pomyslela jsem si odpověď, kterou jsem ti původně chtěla říct. Pak jsem se podrbala ve vlasech a zakroutila hlavou. "No to nevim no, nechtěla bych to zažít, ale teď jsi konečně jeden z nás, takže tvůj primární úkol je strážit s náma Suichugakure." Dodala jsem.

Ryuu

Máte dost divné jméno...Potřesení rukou jsem mu neopětoval a ani jsem na sobě nedal znát, že se tak jmenuji. Přeci jen to byl neznámý člověk, dost podivný, navíc s mojí povahou jsem nikomu nevěřil. Zajímalo by mě kde vzal moje jméno a z jakého důvodu tu je ? Proč se ptáte? Je jasné, že si nejste moc jist. Jinak byste se mě neptal.

Kenji

Pousmál jsem se a ruku dal zase do kapsy, jak jsem dával ruku dozadu, tak sis mohl všimnout, jakéhosi železného přístroje na mém zápěstí, který vypadal jako nějaký větší náramek. "Já si jsem jistý, ale nechtěl jsem tě hned vystrašit, tak jsem to řekl tázacim tónem. Ale pokud nejsi Ryuu, tak jsi neměl bratra Rya viď?" Zeptal jsem se tě s úsměvem.

Montaro Yuurinshi

Eh ... vydal jsem ze sebe nepatrně když suizu odcházel a pozoroval blížící si s Hyiori¨
Dal jsem se do klidu a zhluboka jsem se nadechnul .. prvni co přijde bude pěst ... řekl jsem si na jistotu a připravil jsem si pravačku a i levačku na vykrytí rychlýho utoku Hyiori .. když už se blížila a byla dost blízko nato aby mě slyšela .. A-hoj .. vydal jsem ze sebe nedůvěřivě , neveděl jsem jak se cití , co ví , co má v umyslu

Hiyori

Chvíli jen bezeslova stála, ale pak ji jakoby málem vytekla slza, ale držela to. Obejmula tě s klidem "Jsem ráda, že ti nic není." Řekla jsem ti tiše a z dálky se jenom Suizu pousmál a pak kráčel dál. Poté už jsem tě pustila a podívala se na tebe, jenže ve chvíli kdy už jsi asi pěst nečekal jsem se pokusil ti jednu natáhnout z prava do tváře. "Ale jsi blbec! To jsi nemohl kváknout? Zjistila sjem, že jsi ve vězení a pak zase, že nejsi a že jsi někde jinde." Zakroutila jsem naštvaně hlavou.

Creepy

Není nad to dobrovolně usilovat o ještě větší nebezpečí a víc poviností
zasmál jsem se s upřímným veselím a po chvíli začal vylézat z postele.
Mno, mám li chránit tuhle vesinci asi bych měl začít pracovat na svých schopnostech a technikách, řekl bych...
jak jsem tak shodil peřinu a vylezl uvědomil jsem si že vlastně nevím co, pokud vůbec něco mám na sobě.

Miyoko

Měl jsi na sobě jen bílé tričko, které ti však bylo až po kolena a vypadal jsi opravdu vtipně, proto jsem se také smála. "Oblečení máš támhle přehozené přes židli. Teď půjdeš semnou do našeho sídla a uděláme ti pečeť na to, aby sis v ní mohl přenášet svoji hlavní zbraň. Proto si všimni, že my u sebe ani zbraně nemáme, ale máme pečetě na dlaních, ze kterých pak tu jednu hlavní zbraň vytáhneme. je to pohodlnější a protivník nepočítá s tim, že máš i jinou zbraň." Řekla jsme ti, jak to teď bude dál.

Creepy

Aaa, jasně, no já mám své zbraně na zápěstí a myslím že je tam i nechám, ale i tak se to bude hodit.
lehce jsem se zašklebil při pohledu na své ošancení, načež se mi rozzářila tvář když jsem si všiml mého oblečení i zbraní a hlavně mých krásných Shinso. Když jsem se tak na ně díval měl jsem neodbytný pocit že jsem s nimi chtěl něco dělat, ale bůh ví co...v okamžiku kdy jsem se dostal ke svým věcem jsem se začal okamžitě převlékat a ozbrojovat, to že Miyoko stojí kousek odemě mě zrovna dvakrát nerozptylovalo, přílišným studem jsem očividně netrpěl.
Fajn, můžeme vyrazit
oznámil jsem když jsem se oblékl.

Montaro Yuurinshi

Objala mě a já zustal kameně a nemluvně stát na místě ..
Pak přišla pěst... a ano opravdu jsme to nečekal jelikož jsem se divil její reakci a byl jsem mimo ... Boom její pěst mi přistála přímo jako kdybych se nebránil a nevnímal... jako pírko jsem odletěl pár kroků do zadu a spadl jsem na zem ...A to jako kdyby mě to probralo z toho všeho a já jsem se začal usmívat a oči mi radosti zářily ... Pomalu jsem vstal a spustil jsem ... Máš pravdu jsem blbec a tu pěst jsem si zasloužil .. řekl jsem provinile ... Choval jsem se jako blbec a vůl ... bál jsem se říct pravdu a tak abych si to urovnal jsem utekl .. pryč .. daleko ... ale tam jsem potkal a bojoval proti Akatsuki ... a hned mě zajali ti lovci .. řekl jsem posmutněle ... převezly mě do vězení jsem do suichu a já neměl možnost jak ti napsat .. ozvat se ti .. mohla si mě pouze vidět jak mě zajatýho táhnou přez suichu a potom mě zavřely jako nebezpečného vraha do vezení .. a tam jsem byl uplně odříznut od tohodle světa .. ale snažil jsem se ti ozvat .. řekl jsem provinile ,ale usmíval jsem se ... Pak mě zachránil suizu a já jsem ho pověřil aby ti dal tendle vzkaz který ti to měl všechno vysvětlit .. řekl jsem a zahrabal v kapce a vytáhnul jsem male psaníčko napapírku .. ale nepředal řekl jsem celkem zklamaně ... Když jsem dostal svobodu musel jsem splatit svůj dluh jednomu vězni .. který mě zachránil a díky němu jsem ted na svobodě .. řekl jsem ... Todle už nepotřebuji .. řekl jsem a natáhnul jsem ruku do praveho uhlu k tělo a otevřel jsem dlan ze které yletěl pryč zkrvený papírek ,který během chvilku odletěl ... Dal jsme zase ruku podél těla a dořekl jsem ... Choval jsem se jako blbec ,ale musíš taky vedět že neubylo dne kdy ybch na tebe nemyslel .. řekl jsem už hodným hlasem se vztyčenou hlavou

Ryuu

Znal jste brat...eh... Rya ? Dost o mě a o mé rodině ví. Ten stařík mi připadal stále záhadnější a záhadnější. Navíc ten jeho podivný přístroj na zápěstí byl obzvlášt divný. Možná je to nějaký špeh, nebo nájemný vrah, kdo ví co je zač. Chtěl jsem to ale za každou cenu zjistit, z jakého důvodu to je....

Miyoko

"Neboj nebudu se koukat." Řekla jsem když na mě vykoukl Creepyho holý zadek a otočila jsem se.
Po krátké chvíli už byl oblečený a tak jsem otevřela dveře, ze kterých jsme vyšli na chodbu nemocnice. "No třeba katanu nenosíš na zápěstí ne?" zasmála jsem se. "Já že mám v té pečetící místnosti svůj meč, protože si dokážeš představit, jak nepohodlné by bylo ho furt nosit u sebe."

Hiyori

Poslouchala jsem co říká dost pozorně a ani jsem mu do toho nevstupovala, jen jsem souhlasně kývala. "Fajn odpouštim ti, nevěděla jsem, že jsi to měl takhle těžké. Ulquiorra byl furt ve své pracovně, tak jsem se ho nemohla zeptat, jestli jsi mu něco neříkal nebo tak něco." Řekla jsem ti s úsměvem na tváři.

Kenji

Pousmál jsem se. "Dalo by se říci, že jsme byli na akademii nejlepší přátelé." Řekl jsem ti. Ale bylo to dost tajemně řečený, jakobych chtěl říct ještě něco, ale raději jsem to ještě zatajil. "Řeknem si to na rovinu, tvůj bratr byl velice inteligentní a všechny jeho kroky byly promyšlené do předu, dokonce i jeho smrt." Vysvětlil jsem ti něco o tvém bratrovi.

Montaro Yuurinshi

Dobře .. řekl jsem s vděkem a s oddechem ... ted je řada na mě ... řekl jsem si
Udělal jsem 2 dlouhé kroky a pevně jsem objal Hiyori a to opravdu pevně .. Jsem rád že si v pořádku .. že tě zase vidím .. řekl jsem potichounku a stále jsem jí objímal

Hiyori

Chytl mě a já se chvíli nechala, ale v tom jsem se začala cukat. "To je dobrý vědět, ale to není důvod, aby jsi mě dusil. Jo a počkej, když jsi měl ten slib pro toho vězně, neměl bys za nim dojít, abys mu to vyřídil?" Zeptala jsem se trošku nechápavě, ale pak se usmála. Moc často jsi na mě upřímný úsměv neviděl, jen ten arogantní.

Montaro Yuurinshi

Uhm .. promin ... lehce jsem se zasmál a pustil jsem ji a udělal jsem krok vzdat a pak se zmínila o Akumovi .. no víš .. já nevím jeslti žije .. řekl jsem lehce posmutněle .. a nevím jeslti by mi dozorci dovolil ho vidět .. zvlášt uklízeč by mě mohl napadnout ... řekl jsem s lehkým usměvem ... a kouknul jsem se na Hiyori ... Ale abych pravdu řekl ještě jsem o tom ubec nepřemýšlel a za skoušku by to stálo ... řekl jsem

Creepy

Když se zmínila o nepohodlí meče, jenom jsem mírně pokrčil rameny.
Možná je to nepohodlné, ale zase může rychle tasit
vysvětlil jsem a vylezl ze dveří nemocničního pokoje, načež jsem na ni musel počkat, protože jsem netušil kam to vlastně jdeme.

Ryuu

Nejlepší přátelé? Že jsem o vás nikdy neslyšel. Říká pravdu nebo si se mnou jen hraje? Chcete snad říct, že svoji smrt naplánoval? Nebudte směšný... Z jákého důvodu by to dělal? Začalo to ve mě vřít, pokud se mě Kenji pokoušel vyprovokovat tak se mu to zatím dařilo. Nesmysl, nesmysl, nesmysl, jsou to samé lži.

Hiyori

Pousmála jsem se "Pokud vim, tak naděje umírá poslední, takže za nim hned teď mazej ať zjistíš jak na tom je." Řekla jsem s úsměvem (Nepiš hned, že jsi dorazil do věznice, jen že se vydáváš na cestu, něco tě ještě po cestě čeká)

Miyoko

Vyšli jsme ven a já se pousmála. V tu chvíli jsem se jen dotkla pečetě a najednou jsem v ruce měla meč a to ne během sekundy. Meč tě uplně zastínil. "Pořád si myslíš, že to je pomalejší než normální tasení?" Zasmála jsem se a položila si meč přes rameno a vyšla směrem k domu šermířů.

Kenji

Na tváři jsem měl takový klidný úsměv, až trochu arogantní. "A opravdu si myslíš, že se chtěl stát jedním z legendárních šermířů? Řeknu ti o co jde, pokud mi slíbíš, že o tom nikomu neřekneš a přidáš se k nám." Řekl jsem ti dost tajemně.

Ryuu

Začínal jsem být na pochybách. Až do této chvíle jsem si myslel , že já nejvíce ze všech jsem znal svého bratra nejlépe.Mýlil jsem se snad ? Chvíly jsem přemýšlel, jestli mám toho chlapa zabít a nebo si poslechnout jeho historku a pak ho zabít. Proč zrovna mě ? Jsou silnější lidé , než jsem já. Navíc by mě zajímala co je zač ta vaše ... skupina ?

Kenji

Zakroutil jsem hlavou a pousmál se. "Nejsi normální, v tobě totiž proudí krev a chakra tvého bratra. Máš stejný potenciál být jeden z nejlepších." Řekl jsem ti. Pomalu ti docházelo, že ty roky tvého života vlastně žiješ ve lži a o svém bratrovi víš jen část z pravdy. "Naše skupina je jednoduchá. Byli jsme založeni tvým bratrem a máme za úkol sesadit Sendokageho a dosadit Rya a jak víš, tak Ryo už není, takže jsi kandidát ty. Teď o sobě pochybuješ, ale za pár let budeš jako on. Jenže s našim plánem musíme začít co nejdříve." Řekl jsem ti. Pomalu sis vzpomínal na okamžiky, kdy ti bratr říkal, že musí na misi nebo jde sám trénovat, ale on místo toho tvořil skupinu lidí, kteří chtěli sesadit tehdejšího Sendokageho.

Montaro Yuurinshi

Děkuju .. řekl jsem a pousmal jsem se ... Brzy se uvidíme .. řekl jsem milejšímhlasem a pomalu jsem se otočil a odcházel směrem ke věznici... Opravdu se zmenila .. řekl jsem si pro sebe usměvavě a mířil jsem k věznení

Ryuu

Nějakou chvíly mi trvalo než jsem si to v hlavě srovnal. Začalo mi docházet , že jsem svého bratra vůbec neznal. Celý můj svět, moje minulost... vše jen byla samá lež. Proč mě Ryo do toho nezasvětil, chtěl mě snad chránit ? Proč chtěl můj bratr sesadit sendokageho? Byla to jen touha po moci nebo v tom bylo snad něco víc?

Montaro ->
Běžel jsi skrz polorozpadlou Suichugakure, kterou pomalu opravovalo několik lidí. Byly to ještě dopady nedávného útoku Akatsuki, takže to byly pochopitelné ztráty. Z dálky jsi už viděl vězení. Jenže v tu chvíli v ulici před tebou vyšlo několik postav, vypadaly ozbrojeně a ne zrovna mile. Ale to už tvůj zrak uviděl postavu, která ti byla známá. Byla to Kiyora se kterou šli další tři postavy. Byli tam dva muži, jeden měl černý plášť s rudými čarami a vlasy do patky a druhý měl vlasy stojaté nahoru a měl stejný plášť, ale měl ho s modrými pruhy. http://th06.deviantart.net/fs70/PRE/f/2011/022/7/e/brothers_by_ninjatic-d37tbpq.jpg a třetí osoba byla v bílém oblečení, které bylo na první pohled hrozně primitivní, ale jakmile jsi se podíval pořádněji, tak jsi viděl, že to bylo oblečení poskládané z několika papírků. http://fc06.deviantart.net/fs71/f/2011/015/5/0/kami_by_ninjatic-d379fxw.jpg Pomalu k tobě všichni čtyři přišli, ale nikdo z nich nepromluvil.

Kenji

Zakroutil jsem hlavou. "Tobě se snad líbí, že Suichugakure má jako jedna z mála vesnic dva bijuu a ještě k tomu tak silné klany a vůbec toho nevyužívá? Mohli by jsme získat ostrovní země kolem Lost country a spojit je s naší zemí, což by těm ostrovům jen prospělo a Lost country by byla větší. Podívej se na bývalou Konohu, jsou dvakrát větší než my a my jsme silnější, tak proč máme menší území? Lost country si zaslouží lepší život." Snažil jsem se ti to objasnit.