Pokračování příběhu (pro ty,co nic nedělají)

Ushio

Na čele mi vztekem naskočila žilka. Takže mě hodlá ignorovat... No tak dobrá. Rozpřáhl jsem se a nakopl ho přímo do žeber. "Vstávej ty jeden imbecile!"

Moroshi Maitre

jakmile mě kopnul tak jsem jednu nohu zapřáhl do země a tak se otočil na oplátku jsem mu pomocí konoha senpuu taky dal jednu do žeber.potom jsem si stoupl normálně a párkrát mi ruplo v krku jak jsem seprotáhnul.ano?co chceš?zeptal jsem se ho.

Ushio

Usmál jsem se na něj. "Možná bys měl trénovat svůj sluch, který Ti nahrazuje zrak, ale chtěl bych Tě pozvat k nám... Okaasan zrovna upekla koláč, tak pokud bys nechtěl jen tak zaskočit a pak společně potrénovat." Nejlepší bude přímá konfrontace... Možná že matka nejlépe pozná, jestli to je on nebo není.

Moroshi Maitre

jestli to je koláč tak to jdu....zasmál jsem se a zeptal se.a kde bydlíš?

Ushio

"Tak pojď za mnou, je to odtuď jen kousek." Normálním trochu rychlejším krokem jsem se vydal zpátky domů.
"Mami, přivedl jsem návštěvu," zahlásal jsem ve dveřích, kde jsem nechal boty, protože mamka nebyla ráda, když se ji dovnitř nanosilo bláto.

Matka

Vykoukla zpoza rohu, kde byla kuchyň, a úsměvem se zeptala: "Dá si někdo koláč?"

Moroshi Maitre

šel jsem za ním.taky jsem tam nechal boty a vešel.dobrý den...řekl jsem s úsměvem.zapoměl jsem že mám na očích šátek takže jsem si neuvědomil že je to docela divné.

Ushio

"Moroshi si určitě koláč dá, viď Moroshi. Ale já mám něco, co bych Ti chtěl říct..." Přitom jsem se podíval na Moroshiho, jako že se to týká jeho.

Matka

"Takže jeden koláč pro tvého kamaráda," řekla matka s úsměvem, když na zdobné talířku donesla kousek koláče, byl to spíš kus, protože matka vždycky návštěvu uctila co nejvíce to šlo, ať už to byl kdokoliv. "Nechceš ještě čaj," zeptala se Moroshiho, ale jeho šátek moc nevnímala, protože byla ráda, že její Ushii má nějaké přátele.

Deidara

Keď som sa vyspal a najeol tak som sa rozhodol ísť pozrieť sensia
prišiel som do nemocnice a na informáciach som sa spýtal kde ho nájdem
dúfam že je vporiadku napadlo ma

Moroshi maitre

když řekl jeho matce že jí o mě chce něco říct připadal jsem si dost nejistý.sedl jsem si ke stolku a jakmile mi jeho matka donesla koláč tak jsem řekl.děkuji za koláč...ale myslel jsem si něco jiného.co jí o mě Ushio chce říct?hmmmm...tenhle koláč vypadá jako by byl pro celou konohu...slýchám že se po konoze strácí zásoby jídla...co si o tom mám myslet?honilo se mi hlavou a ochutnal jsem koláč.byl výborný a já řekl vaříte vážně skvěle...řalk jsem a usmál se na ni.

Doktor
Je na pokoji číslo třicet dva...
Řekl doktor a odešel ošetřovat jednoho zraněného...

Ushio

Tentokrát jsem to byl já, kdo doslova odtáhl matku stranou. Matka se na mě osočila: "Víš že je to neslušné mluvit o někom, když k nám příjde, jako by tu nebyl." "Já vím mami," řekl jsem lítostně: "Ale jeho otec je Gokudera Maitre." Při vyslovení toho jména matka stuhla. "Gokudera," Zopakovala vyjeveně: "Takže to je..." "Nejspíš můj bratr a tvůj syn," doplnil jsem ji hned, jak začala. To už se o matku pokoušely mdloby a tak jsem ji raději posadil na stoličku, kde se obyčejně pokládají boty, ale pokud bych to neudělal, tak by mi asi omdlela. "A jsi si jistý," zeptala se, když se trochu vzpamatovala. "Nejsem, a proto jsem ho sem přivedl." Matka se zamyslela.

Moroshi Maitre

dojedljsemkoláč a jelikož bylo teplo tak jsem si sundal z očí šátek a byl vidět můj červený kříž i mé bíle oči.klepal jsem potichu podlahou do země.

Matka

Šla pokojně do kuchyně, ale bylo jasné, že má něco za lubem. Pokud je to opravdu můj syn, tak má pod okem červený kříž... Pak to bude on. Došla až před Moroshiho, když v tom bez jediného slova se skácela k zemi v mdlobách.

Ushio

Uslyšel jsem ránu a tak jsem rychle přiběhl do kuchyně. "Okaasan, co se stalo?" Přiskočil jsem k ní a podepřel jsem ji hlavu. "Moroshi, vodu, rychle."

Moroshi Maitre

rychle jsem vstal od stolku a doběhl ke dřezu.popadl první sklinku který byla po ruce a naplnil ji vodou.rychle jsem doběhl k Ushinově matce a dal jí napít.

Ushio

"Už přichází k sobě," poznamenal jsem, když po doušku vody otevřela matka oči. "Okaasan, co se stalo?" Okaasan se podívala na kříž pod Moroshiho okem a já už věděl. Takže je to můj bratr... Mám mu to říct? Mé rozhodování však rychle ukončila matka, která svým milým hlasem řekla: "To nic nebylo... Jen jsi mi někoho připomněl, Moroshi. Někoho, o koho jsem přišla už před lety." Byl jsem z toho v šoku, protože jsem čekal, že mu to řekne, ale nejspíš k tomu neměla odvahu a ani já ne.

Moroshi Maitre

takže se moje doměnky potvrdily...ale nebudu to říkat...jen bych způsobil zbytečné problémy...usmál jsem se a řekl měla by jste si odpočinout...tímto tempem zkolabujete a mi vás budeme muset dopravit do nemocnice...řekl jsem s úsměvem a pomohl jí na nohy.

Ushio

Matka vstala a vytáhla svůj náhrdelník s přívěskem ve tvaru oválu. "Až příjde správný čas, tak už budeš vědět co s tím," matka si ho sundala a podala mi ho. Že by to bylo ono? Opatrně jsem přívěsek otevřel a uvnitř byla malá oválná fotka mojí matky, nějakého muže a dítěte s červeným křížkem pod okem. "Je to to nejcennější co mám, tak ho opatruj," řekla a než jsem se nadál, tak jsem měl přívěsek na krku.

Deidara

ďakujem povedal som na doktorovi
prišiel som k izbe číslo 32 a zaklopal som

Moroshi Maitre

neměl jsem an tušení co se ted stalo.ehm...nechci být nezdvořilý ale co je to za přívěšek?zeptal jsem se a uázal na něj.

Ushio

"Nic, jen rodinné děditství." V tu chvíli jsem nevěděl, co vlastně říct. "Půjdem na trénink, ne?" Řekl jsem mu, protože jsem věděl, že jinak ho nedostanu ven. Nemůžu to protahovat.. Až příjde čas. tak mu ho ukážu.

Moroshi Maitre

přikývl jsem a odcházel.tak zase někdy nashle...řekl jsem a odešel.nazul jsem si boty a vyšel ven.doběhl jsem na louku a stoupl si před strom a začal jsem přemýšlet.

Ushio

"Tak co budeme trénovat," zeptal jsem se Moroshiho, když jsem dorazil hned za ním na louku. Doufám, že ho netrápí ten přívěsek.

Moroshi Maitre

otočil jsem se na něj a řekl mu.nevím co ale něco předemnou skrýváš...ale vím že až přijde praví čas tak mi to řekneš...a potřeboval bych abys mě naučil to tvoje Tsuutenkyaku...co tyna to?zeptal jsem se ho s úsměvem.

Ushio

"Myslíš tohle," řekl jsem mu a udeřil jsem nohou o zem, přitom jsem zařval: "Tsuutenkyaku," a hlína v okolí popraskala a vyletěla do vzduchu. "Tohle si myslel?"

Moroshi Maitre

jeden kus hlíny mě trefil do hlavy a jelikož byla půda mokrá tak se mi po hlavě rozprskl.jájsem si to utřel a nasadil si na oči v klidu šátek.ano tuhle....a ž to nepředváděj!řekl jsem mu trochu naštvaně.