Nový bojovník?! (Já a Adop)

??? Sorino

Došel jsem na místo setkání a Takua jsem hodil tvrdě na zem, jelikož byl předtím v bezvědomí a já ho nesl na zádech.
Taka už se pomalu probíral, ale to mi nestačilo a kopl jsem ho do břicha, aby se probral úplně.
Vstávej ubožáku. Nemysli si, že jsem tvůj otec, protože sice mám jeho vzpomínky, ale nejsem on. A asi se divíš, že seš naživu, ale kdyby to mělo bejt po mým, tak už se tady nesvíjíš ...
Řekl jsem arogantně a vychutnával jsem si jeho bolest.

Taka Sorino

Z mojej nočnej mory som sa prebudil do realnej nočnej mory. Z úst mi vyšiel pramienok krvy a nemotorne som sa postavil. pri jeho vete som si nedokázal odpustiť uštipačnú poznámku.
Ani by ma nenapadlo, že si moj otec. On dával ovela silnejšie údery.
Avšak pochopil si, že ťa sotva vnímam. Vnútorný súboj s vlkom a vonkajší s Moroshim mi dal dosť zabrať.
z rovnakou aroganciov v očiach som sa ty snažil dokázať, že mna nezastrašíš. Ale bolo to dosť tažké, kedže som sa sotva držal na nohách.

??? Sorino

S radostí jsem ho opět kopl do břicha až spadl a zasmál jsem se jeho bezmocnosti.
Kdyby bylo po mým, tak seš už mrtvej ... Ale šéf chce využít tvůj potenciál. A já ti mám pomoct, protože ze vzpomínek tvého otce vím, kde jsou důležitá místa, které navšívíš.
Řekl jsem a tobě mohlo jasně dojít, že k Yushimu jsem se choval s úctou.
Potom jsem tě chtěl znovu kopnout, ale zastavila mě menší závrať. Závratě jsem měl pokaždé, když jsem viděl další část Yushiho života ve vzpomínkách.
Tohle místo ... Tady byl. Tady bojoval. Tady zabíjel ...
Přemýšlel jsem při "pohledu" na vzpomínky v mé hlavě. Tahle vzpomínka vedla k nedaleké kryptě, kterou už někdo určitě používal k přežití v tomto lese ...

Taka Sorino

V krčoch som sa prehol pod náporom jeho nôh. Z úst mi vyšla žlč, zmiechaná zo zaschnutov krvov z úst. Je silný... pomyslel som a reflexívne sa zahladel do jeho očí, tých, ktoré sa tak podobali otcovi. Nie opravil som sa v duchu. Do očí, ktoré sú otcove. Aj ked som si nahováral ako sa dalo, nedokázal som oklamať reflexi. Vymienal som jednu šialenú teorii za druhov. Neboj otec, ja ty vrátim pamäť. Teda poviem ty, že ten, koho myšlienky máš, sú tvoje vlastné. Nahováral som si šialene v hlave, poznačený temnou tvárov chakry, vlka... Pomaly som sa zdvihol a odplul zvyšok žlči, ktorý mi uviazol v hrdle a pálil ma. Aký šéf?Dalšie sk*rvené Haiko? Či dokonca Akatsuki...na nič také ma nepresvedčíš, Sorino.. avšak odrazu dostal závrat, rovnaký, aj ked z iného dôvodu ako ja. Jeho nikto nekopol do žalúdka...
Chvílku sa tmené hlasy ozívali v mojej hlave, bolo mi jedno, že nie sú moje vlastné. Iba som ich chcel počúvať. bolo mi jedno, že sú vlkove. Zabi ho..zabi človeka, ktorý poškvrnuje telo tvojeho otca, rozpáraj ho...začni tými očami, tými jasními očami... Moja ruka už bola na jeho krku. Moje nechty sa predlžili a blížili sa k jeho zraku. Vtedy som zavretel hlavou a odohnal temnú žiaru z mojich očí. Zdalo sa, že vlk, oslobodený z temnej pečeťe na mojom čele a vzialený od Moroshiho démona, získal späť svoju kontrolu a bol dokonca ešte silnejší... Chytil som sa za spánok a čakal. Zistím o nich čo najviac a potom to predám kagemu.. Usmial som sa a smial sa v duchu za slávu, ktorú mi prinesie odhalenie organizácie.

??? Sorino

I když se mi motala hlava, tak jsem stále mohl díky orlímu zraku uskakovat a uhýbat případným útokům Takua.
Sakra ... Nikdy předtím se mi tohle nestalo ... Tohle byl hodně silný protivník.
Běhalo mi hlavou, když za mnou dopadla nějaká osoba. Normálně bych mu už řezal orgány, ale tohle byl člověk, na kterého jsem čekal a tak nějak jsem si nedovolil ho napadnout. Byl to samotný nadřízený ...
Taka zatím na šéfa neviděl, ale najednou ho přepadl studený chlad.

Taka Sorino

V mojich ústach mi vyprahlo. Pokúsil som sa preglgnúť, ale nemal som čím...Po celom mojom tele totiž prechádzal mrazivý chlad..Bol to inštink, rozhliadol som sa po okolí a nechal sa ovládnuť strachom Čo je to za aura strachu? Síce som mohol zrakom prejisť každé zákutie, ale nemal som dostatok chakry vôbec na základnú techniku.. Cítil som bolesť, avšak iba psychisckú..čakal som a dúfal, že tento "tvor" ma nebude chcieť zabiť....aspoň zatial...

??? Sorino

Temný muž ustoupil stranou, aby na něj Taka viděl. Sice mu přes plášť nebylo skoro nikam vidět, ani na oči ne, protože měl sklopenou hlavu tak, aby na ně nebylo vidět.
Taka Sorino ...
Řekl muž a poslal tímto k Takuovi další vlnu strachu a chladu.
Pověz mi ... Chceš zesílit?
Zeptal se a Takuovi došlo, že doslova "ztuhnul" na místě a nemůže se skoro vůbec hýbat.

Taka Sorino

Moje telo stálo, moja mysel sa spomalovala. Celou mojou existenciou prebehol strach. Nie strach zo smrti, tak bežný u smrtelných bytostí. Nie strach o iných, tak výnimočný u ľudí. A nebol to ani inštinktívny strach z bolesti, strach ochrany...Nie bol to strach z neho, z jeho existencie. A zároveň to bol úžas, ako ked vidíte búrku..Mocnú a slobodnú.. Ale strach a úžas neboli jediné pocity, ktoré som cítil. Bol tu ešte hlad...hlad po síle, ktorý vo mne vyvolal. V jeho chladnej tváry sa mohlo skrývať klamstvo rovnako ako pravda, ale ja som mu veril. Veril som, že mi dokáže zahnať ten hlad. Avšak vedel som, že nikdy nič nie je zadarmo. z posledných síl vôle som sa mu zahladel do miesta, kde by mal mať oči.
Ano, síla je to, čo sa stalo mojou existenciou... našou... vyslovil vlk v duchu..Boli mi jedno, že sú to jeho myšlienky..Bral som ich ako vlastné.. My sme silný aj teraz..prečo si myslí, že nás niečo naučí? V oočiach sa mi zableskol tieň.
My sme silný...ako by si nás ty dokázal zosíliť, muž, čo sa bojí ukázať svetlu? vyslovil som a pohol sa do predu.. Presne pred neho..Taka bol o trochu menší, ale to nič neznamenalo..V takových zorničkách plávala čierna tekutina..Tá mu dala sílu odolať strachu....

???

Poměrně hlasitě jsem se zasmál, když byl ke mě celkem drzý. Asi ještě nepoznal nikoho, jako jsem já.
Asi pořádně nevíš, kdo zabil tvého otce ... Byl to Jashin. Ano, Jashin, bůh podsvětí, který se chce dostat ven. To on může za to, že umírá tolik ninjů. To on může za to, že zemřel tvůj otec. A jestli chceš, aby jsi nepřišel o své strýce a nejbližší přátele, tak musí být Akatsuki zastaveno. A proto jsme zde my ... Co na to říkáš?
Dal jsem Takovi férovou nabídku, která vyžadovala pouze aby odešel z vesnice.
Věděl jsem, že kousek dál je krypta, kde Taka nalezne přesně to, co potřebuje a co chce.

Taka Sorino

V tej chvíli hlas démona pohasol, bol iba chvením vetra oproti mojim vlastným myšlienkam..
Otec...koľko bolesti mi spôsobovalo iba to jediné slovo... Sklopil som zrak a následne ho otočil na muža, ktorý sa mu tak podobal. Nie, na muža, ktorý ním bol...
Mojeho otca zabila Haiko, 13-tka...Ten neslúžil pre vyšiu sílu, len sám pre seba...A vytrhol mu oko, aby si dokázal svoju sílu...Ako do toho zapadá Jashin, ked ten je v pekle? Chápal som, jeho nabídku, chápal som cenu,avšak on poznal moje slabé miesto..mojeho otca, preto poslal za mnou tohoto muža...
Prímam, aj keby si nespomenul mojeho otca..keby som ostal v Iwe, aj tak by som s nimi bojoval...Aj tak by som im musel čeliť..ale slabý, slabý ako som teraz, by som nič nezmohol..Ale vecte..nie som vaším služobníkom, len máme spoločného nepriatela, starčeku...

???

Divil by ses, jak spolu některé věci souvisí ... Haiko chtěla získat všechny bijuu a zničit ostatní vesnice ... Co myslíš, že by se dělo poté, co by to dokázali? Koho by asi díky té síle všech bijuu přivedli? O 13 toho vím daleko víc, než všichni kagové dohromady ... On byl zlý ...
Řekl muž a vytáhl zpod rukávu kunai.
Nepřišel jsem se tě zeptat jestli se přidáš nebo ne ... Přišel jsem se tě zeptat, jestli se hodláš dívat na umírání tvých přátel, nebo se ke mně přidáš a společně tomu zabráníme ...
Dořekl jsem a ukázal na místo, kde byla krypta.
Tímto směrem je krypta. Věřím, že ji pomocí svých schoností najdeš. V ní nalezneš, co hledáš ...

Taka Sorino

V mojich očiach sa opäť rozhorel žltý oheň, tak výnimočný v klane Sorino. Orlí zrak, doujutsu Sorinov, sa vo mne opäť prebudil..
Spoločne tomu zabránime..ano..máte pravdu...Ale mám jednu podmienku...Poviete mi potom kto je on...
Mykol som hlavou smerom ku záhadnemu Sorinovi, na tie oči, tak podobné mojim...
vykročil som vpred a pomaly vstúpil do krypty...
na krotku sekundu som vystrčil hlavu von a vyslovil...
Ak ma klameš alebo dokonca ty sám chceš ublížiť mojim priatelom, prisahám, zabijem ťa...
S týmito slovami som vstúpil do krypty a moje telo zahalila temnota..
zase sme spolu sami, že Taka?

???

Všechno má svůj čas ...
Řekl jsem na Takuovu otázku kdo je můj Sorino společník a povytáhl jsem rukáv tak, aby mi bylo vidět na ruku. Byla celá popálená, ale ne od ohně ... Od něčeho horšího. Tyhle popáleniny připomněly Takuovi následky vlčí chakry na normálním těle.
Vím moc dobře, co to znamená zrada a můžeš mi věřit, že dokud nebude Jashin v pekle napořád, tak neustanem.
Dodal jsem a Taka uviděl díky orlímu zraku menší zamaskované dveře, byla to spíše zeď, za kterou dále pokračovala chodba.

Taka Sorino

Nepočúval som ho..V mojej hlave znel už iba jeden hlas...Vlkov...
videl si tú ruku, Takua?? vyslovil démon v mojej hlave. ja som to bral tak, že som sám sebe položil rečnícku otázku..
Zdá sa, že jemu jashin skutočne zobral všetko...hm usmial som sa v tme a odhalil rád zubov.
Ale jedna vec mi vrta hlavou... ked chce pomstu, prečo ho chce nechať v pekle? Prečo ho nezabije?? dokončil démon miesto mna...Ano..máš pravdu...
Viac sme nemysleli..bol čas činu....
Pred nami sa objavili dvere, či skôr stena, skrytá pred normálnymi očami...
Hladel som a vkročil cez dvere...a vstúpil do dlhej chodby bez okien...

Myšlenka zabít Jashina se zdála být dobrá, ale provedení by asi bylo jako kdyby Taka chtěl zabít vzduch, nebo třeba vesmír.
Úplně vzadu v chodbě byla menší svatyně, nebo to spíše vypadalo jako oltář, a když se Taka přiblížil, tak viděl jasně znak klanu Sorino. Takže podle těch slov, co ti muži řekli by tohle měl být "pozůstatek" po Yushim.

Taka Sorino

Zahladel som sa na svätinu, v ktorej vytrčal symbol klanu Sorino (prosím, ukáž mi jeho obrázok). Z úcty či zvyku som poklakol a sklonil hlavu. toto miesto muselo byť niečim zvláštne a ja som nechcel rozhnevať duchov v tomto chráme..
Postavil som sa a svojimi očami som prehladal každý kút svätine... Kráčal som bližšie a bližšie k oltáru, či možno hrobke.. nechápal som, čo tu mám robiť..len som stál a premýšlal...

Symbol vypadá nějak takhle:

kód:

http://fc07.deviantart.net/fs70/i/2011/166/1/7/eagle_symbol_by_wolfraid-d3j0s4q.jpg

Okolo nebylo vůbec nic. Hlavou ti prostupovalo spoustu myšlenek, co má tohle znamenat, ale svícny okolo oltáře znamenaly, že je toto opravdu posvátné místo.
Byl tam menší podstavec, na kterém byla něco jako váza, na které byl vyryt onen znak klanu Sorino. Váza byla přikryta pokličkou. Ta byla zřejmě z nějakého kovu, zatímco váza samotná byla ze zlata a podstavec z kamene. Obsah vázy byl Takuovi i přes jeho orlí zrak zatajen, ale těžko říct, co by se stalo, kdyby vázu Taka otevřel ...

Taka Sorino

Zahladel som sa na artefakt, vázu, niečo mocné, ktoré bolo schované..Avšak čo, to som ani svojimi dokonalými očami nevidel..zahladel som sa na znak a zaklial. ten symbol mi to určite zakazuje..ksoo,, iná možnosť ako otvoriť to neexistuje..Ale čo ak je to nebezpečné..tak potom prečo posielať seba, hmm? dodal vlk moju myšlienku.nepýtal som sa ho, čo mám urobiť..zložil som pečať a vyslovil. Mizu bushni no jutsu... vedla mna sa sformoval jeden vodný klon..Pomaly sa klon naklonil ku váze a otváral ju....

Jakmile se klon jenom přiblížil k váze, tak zmizel. Prostě se zničil a Takuovi došlo, že tímto trikem to nepůjde.
Okolo bylo ticho, ale v Takuově hlavě bylo velmi rušno. Tam se opravdu skutečně pracovalo a chtělo se tam něco vymyslet.

Taka Sorino

Ako sa dalo očakávať..prvý plán..Nikdy nevíde spojili sme s vlkom svoje myšlienky.
no čo..skúsime možnosť ručnej obety..predsa len..je to iba váza... Vyslovil som si v mysli a pristúpil k váze. každý jeden krok som si 100x premyslel..naklonil som sa k vázy a pomaly otáčal jej okrajom...

Ihned, jak jsi se dotkl vázy, tak okolo celého podstavce začaly proudit jakési paprsky světla, bylo to žluté světlo, stejné barvy jako orlí zrak. Proudy světla obletěly Takua a vlastně ho zavřely do nějaké koule.
Všude okolo bylo světlo, takže bez orlího zraku nebylo nic vidět, jelikož tato svatyně sloužila pouze pro uživatele orlího zraku.
Naproti Takuovi stál muž, kterého Taka velmi dobře znal, Sorino Yushi, Takův otec.
Zdravím tě synu.
Řekl Yushi a usmál se.

Taka Sorino

Moje telo bezvládne ovislo a na kolená som dopadol k zemi. Bez mojeho orlieho zraku by som nerozoznal jeho tvár, jeho úsmev, jeho oči...Avšak videl som ho..Druhý krát za jeden deň som videl mrtveho muža..Druhý krát som videl Orlí zrak,,,,
Otec? vyslovil som to jedno krátke slovo, aj ked odpoved bola zrejmá...
Nedokázal som nič urobiť..Postavil som sa...A pokúsil sa ho silno objať...NA okraji očí sa mi zaleskli slzy..
Ahoj ocko..

Yushi Sorino

Ano, jsem to já ... Našel jsi mou posvátnou kryptu, kterou jsem zde vytvořil, aby se na mne nezapomenulo. A jak teď vidíš, když jsem mrtvý, tak to nejspíš mělo smysl.
Řekl jsem s úsměvem, když jsem si všiml Takuových slz na tváři.
Ale no tak ... Asi jsem byl špatný otec, když tu teď přede mnou brečíš ...
Řekl jsem, ale teď už jsem neměl na tváři úsměv.

Taka Sorino

Potiahol som z nosa, ale nepustil ho. Otec...vzlyk..prečo si tam vtedy išiel? Prečo si sa obätoval? Prečo si ma nevzal zo sebou? Nakoniec som ho pustil a z očí utrel slzy. Nie..bol si najlepší otec, akého som si mohol priať.. Vlk sa mi ozýval v hlave, ale po dlhom čase som ho nepočúval. Mal som predsa späť otca, aj ked iba na chvílku..

Yushi Sorino

Byl by jsi mi pouze přítěží ... Nechtěl jsem zároveň bojovat a dohlížet na tebe. Věděl jsem, že když se mu postavím, tak to se mnou skončí. A taky jsem nechtěl vidět, jak ten zmetek zabije Yashiho. Proto jsem aktivoval druhý stupeň.
Řekl jsem a znovu jsem se usmál a odstrčil jsem trochu Takua o pár kroků dozadu, abych mohl pokračovat.
Vytáhl jsem zpod svého roucha menší katanu, která byla v pochvě a byl to vlastně takový delší nůž. Byl ozdoben zlatem a znaky Sorino klanu.
Vezmi si to. Tato svatyně se zničí, jakmile odejdeš. Ber to jako můj dar, abys nepodlehl vůli jiných, až budete bojovat proti Jashinovým démonům. Ber to jako vzpomínku na mě ...