Nový bojovník?! (Já a Adop)

Ryu

Momentálně je nás sedm. A snad už se tento počet nebude už měnit.
Odpověděl jsem, protože jsem věděl, že ho to zajímá snad nejvíc. To by ho bavilo, tahat ze mě informace, aby si potom v klidu zmizel a udal nás někomu. Zatím jsme anonymní a chceme tak i zůstat.
I když jsem přesně věděl, že ze mě tahá informace, chtěl jsem tuhle jeho "hru" hrát s ním, aspoň do doby, kdy ho nachytám.

Taka Sorino

Takže 7, vrátane mna. Okrem Ryua poznám Sorina a šéfa. neznámy 3 členovia, možno 4, ak nerátal mna..Ale teraz musím byť ticho..spoznám ich neskôr.. Vykročil som vpred, potichu, iba sám s vlkom a našimi myšlienkami. Táto hra bola nebezpečná, príliš vysoká stávka.. Ako nebezpečný sú ostatný? A kto je najsilnejší po šéfovi? spýtal som sa. Vôbec nie trúfalo. touto otázkou som mohol získať privela informácii, bolo jedno aká bude odpoved..každou mi niečo prezradí...

Ryu

No ... Myslím, že nikoho z ostatních bys asi nechtěl naštvat. A taky je každej dobrej na svoje řemeslo. Nejspíš by ses měl krčit někde v rohu a potichu ostatní poslouchat. To je má malá rada.
Řekl jsem a zakřenil se.
Pomalu jsme se blížili k Arashigakure a začal opět následovat pocit, že nás někdo sleduje.

Taka Sorino

Otočil som sa. Cítil som divný mráz na chrbte. Pocit, ktorý mi minimálne 2x zachránil krk. Inštink, reflex, intuícia. nazývano mnohými slovami, význam ostávajúc vždy rovnaký. Šanca prežiť. neotáčal som sa a jemne mikol hlavou a kopol do kamena pred sebou. Týmto som chcel svojemu "partákovi" naznačiť, že viem, že nás niekto sleduje...dúfal som že to pochopil...Pošuchal som si zápestia cez látku a dotkol sa tetovania.Vydýchol som si a aktivoval orlí zrak. začal som pátrať, jemne, s čo najmenším podozrením. Musel som niečo nájisť, čokolvek.

Ryu

Taka uviděl menší skupinku ANBU, nejspíše patřili k výzvědné jednotce Arashigakure.
Ihned jak je Taka spatřil, tak se zvedli a vystoupili z křoví.
Divné bylo, že jsme na sebe vůbec nemluvili, protože já jsem čekal až oni něco řeknou, zatímco oni byli zticha a něco chystali.
Byli čtyři a dneska neměli moc šťastnej den. Potkat nás, to byla opravdu smůla, protože nás nejspíš chtěli zastavit, ale na to jich bylo málo a příliš slabí.
A pak, když už jsem myslel, že nás nechají jít, se na nás vrhli s úmyslem nás zajmout - další jejich chyba.
Dva šli na mě a dva na Takua. Byli to normální ubožáci, kteří jenom vystudovali akademii, s trochou štěstí přežili první kolo chuuninských zkoušek, dostali za to titul ANBU a vyfasovali nějakej mečík a teď se nás tady pokoušejí zastavit.

Taka Sorino

Zadíval som sa na nich cez orlí zrak. ANBU..ked som bol menší, chcel som sa k nim pridať.:Avšak tu a teraz stojíme na opačných stranách..Mier si vždy vyberá obete.. zaútočili na nás, avšak ja som nebol ten, ktorý ich chcel zabiť. Uskočil som. v rukách som vyvolal 2 katany.úkrok...piruleta...úhyb vzad..sek..jeden ANBU dopadol na zem, zvíjajúci sa...Živý...niečo, čo by si od mojeho partáka asi nezaslúžil...Zadíval som sa na Rya a vyslovil..Nezabi ich prosím...my sme predsa tý dobrý... A nachystal katany na dalších..Tieto typi sa mi nemohli rovnať...Nemohli sa rovnať chlapcovi, ktorého oči videli všetko....

Ryu

Neměj obavy ...
Řekl jsem a dal ránu pěstí jednomu ANBU do hrudníku. To co vypadalo jako "pouze" knock-outový úder bylo ovšem daleko horší, jelikož v té pěsti byla nakoncentrovaná elementární katonová chakra, takže jsem mu doslova odrovnal srdce, jako to používá Hyuuga klan, akorát tohle bylo rozdrcení srdce.
Druhý ANBU bodnul katanou na mé břicho, čemuž jsem se vyhnul, a chytil jsem rukou katanu za ostří a celé ostří se roztavilo a na zem spadlo jako tekutina. To celé během pár vteřin. Taka si mohl myslet, že díky jeho suitonu může mít v případném boji proti mě výhodu, ale náhle mu docházelo, že nejspíše jsem mluvil pravdu ohledně mém umění s katonem.
Druhý ANBU zahodil rukojeť katany, protože mu zbytek odtekl na zem a zaútočil pěstí, kterou jsem chytil druhou rukou a spálil mu ji až začal řvát bolestí.
Bolí to co?
Zeptal jsem se ho s úsměvem, zatímco se svíjel na zemi a snažil se vytrhnout ruku z mého sevření. Tohle bylo mučení, zvlášť když se mu to podařilo a z ruky mu zbyl pouze pahýl. Upadl do bezvědomí kvůli bolesti.
Poslední ANBU se vydal na útěk.
Zastav ho, nesmí utéct.
Řekl jsem Takuovi a plivl na ANBU co se válel vedle mě.

Taka Sorino

Zadíval som sa na posledného ANBU a zároveň na Ryua. Ten šmejd....je silný.... pomyslel som si a vyskočil proti nepriatelovi. Ladovo ostrí vzduch sa mi zaryl do tváre a ja som cítil to vzrušenie z lovu..Vlčí hlas sa vo mne ozýval..Zabi ho...zabi ho.... zavrel som oči. ten chlapík bol na mna príliš pomalý...Suirou no Jutsu vyslovil som meno druhej techniky, akú som sa kedysi naučil. Jednoduchá technika, ale vždy účinná. ANBu ucítil, ako ho zaplavuje voda...Kyslík dochádzal..Netrebalo každého hned zabiť. Asi sa ho spýtame, prečo po náš šli hmm? spýtal som sa nenútene..nechám ho trochauviesť do polovedomia....

Ryu

Asi ho třeba zabij hned, jelikož jsme jim narušili teritorium vesnice a potom jsme je pozabíjeli ... Možná proto po nás šli?
Řekl jsem s úsměvem a zapálil si další cigaretu.
Jo a moc si s ním nehraj, má na zádech výbušnej lístek.
Dodal jsem a dal se do kroku, Taka si všiml výbušného lístku, mého výbušného lístku přilepenému na zádech ANBU.

Taka Sorino

Zadíval som na posledného ANBU, do jeho očí, plný strachu a vzdoru...Historia nikdy nepíše o vás...Historia nikdy nespomína obyčajné obete pre vätšie dobro..Ale tvoju tvár nezabudnem.. Lístok dohorel. vo vode to bol zvláštny pohlad. Prepáč vyslovil som potichu. Lístok vybuchol. ANBU vidal vo vode tichý výkrik..Bublina praskla...Krv vystriekla...Časť z neho ma ofrkala a ja som sa otočil na partáka. je to pre vyšie dobro....pre vyšie dobro.... A dobehol ho.....

Ryu

Zbavili jsme se první skupinky ANBU, ale před námi jich určitě čekalo daleko více, protože Arashigakure je všeobecně známá svou opatrností a skupiny ANBU je zde možné potkat na každém rohu. Pomalu jsme se přibližovali k bráně do vesnice, kde byly asi čtyři čtyřčlenné skupinky ANBU, takže velká ochrana něčeho, do čeho jsme se měli dostat. A to náš cíl byl ještě dál za hradbami vesnice.
Fajn, takže nějakej nápad jak okolo nich proklouznout?
Řekl jsem zamyšleně a sledoval jsem všechny skupinky, jak si nás už začínají všímat.

Taka Sorino

Ak nepotrebuješ vedieť nenápadne, mohli by sme zautočiť z dvoch smerov a tak rozdeliť ich oddeli na 2 polovice. ja zautočímzo vzduchu a ty ich potom zo zeme prekvapených dorazíš. zamyslel som sa opäť.
Ak chceš viacej nenápedný spôsob. Použijeme jedného z nás ako návnadu, ktorý bude predstierať útok na ich dedinu, zatial čo druhý získa tú vec, po ktorú sme prišli...A chcem ťa upozorniť, že na infiltráciu som nikdy nebol dobrý...

Ryu

Se vší úctou ... To já bych měl zaútočit ze vzduchu. A taky se víc hodím na útok na vesnici než ty.
Řekl jsem a zmizel jsem z dohledu ANBU, zalezl jsem do křoví a připravoval se na útok, zatímco Taka měl projít do vesnice a splnit náš úkol, tedy ukrást svitek s nějakou mapou.
Až zaútočím, tak nečekej a propliž se tam a splň to co nejdřív co to půjde ...
Ozvalo se Tauovi v uších, zatímco já jsem v křoví skládal pečetě.
Kuchyiose no jutsu!!!
Řekl jsem potichu a praštil dlaní do země.
Objevil se velký oblak kouře a z něho vylétl velký, asi 20 metrů, červený drak, který ihned začal šlehat oheň po ANBU před branou do vesnice a nemuselo se čekat dlouho a opětovali palbu. Teď byla řada na Takuovi a před ním byla pouze brána a tři dezorientovaní ANBU.