Reborn(Nero)

"Je ti už lépe ?" Zeptal se tě nějaký stařec ,který seděl vedle tebe na židly ležel si ve staré postaly s peřinami , byl si v utulném domečku ,který byl celý ze dřeva , jevilo se to jako velká chaloupka a za okny byla zimní vychřice. Na nic sis nevzpomínal ,jenom na tvůj odchod z Kumogakure a od té doby máš temno.

Nero

Kde to... jsem? Řekl jsem rozespale a pomalu jsem se posadil.. Kumogakure.. Mizuki-sensei... Ozývalo se mi v myšlenkách a v hlavě jsem měl pořád temnotu.. Snažil jsem si vybavit co se stalo v uplynulých dnech ale na nic jsem si nemohl vzpomenout..

"V horách" řekl stařec a pak pokračoval. "Včera k večeru jsem tě zahlídnul ,asi kilometr od mé chalupy vypadal si vyčerpaný a když jsem se k tobě dostal tak si padl unavou a řval si ,že musíš někoho zabít.Vzal jsem tě tedy k sobě domů ,abych ti pomohl dát se do pořádku." Řekl stařec a kouknul se ti do obličeje , teprve ted si spatřil jeho podobu ,vypadal tak na 60 měl spousty vrásek a byl holohlavý ,téžko říct jeslti umyslně a nebo stářím. Seděl na malé stoličce vedle postele a opíral se o hůl ,byl celkem vysoký.

Nero

To už se ve mě ale probudila má nynější povaha a já chytl starce pod krkem. Kde jsou mé věci dědku ?! Křikl jsem na něj hlasitě a sevřel jsem druhou ruku v pěst.

Vydělsil mě tím co udělal. A odvrátil jsem z něho pohled ,koukal jsem se do rohu a mířil prstem na věci v rohu. Bylo tam všechno ,tedy asi 3 věci. Tvoje boty,nějaké svitky na ,které sis nevzpomínal a Mizukiho plášt

Nero

*Tseh* Odfrknul jsem a pustil ho. Rychle jsem vyskočim z postele a svižným krokem jsem došel k mím věcem.. Meč ! Kde mám sakra svůj meč ?! Křikl jsem naštvaně a arogantním tónem.. V tom jsem ale zahlédl nějaké svitky o kterých ani nevím že jsem měl.. Co je sakra tohle ?! Chvilku jsem si jen svitky prohlížel a po chvilce jsem vzal jeden znich a otevřel ho abych zjistil co je vněm...

Na jeho otázky jsem nic neříkal a neragoval stále jsem tam seděl , když vytáhnul jeden ze svitku a rozevřel ho uviděl na nich pečet se vzkazem "Bez klíče to neotevřeš" Pak si najednou ucítil jak tě něco táhne za nohy a zničeho si padal k zemi se smotanima nohama a jak si padal tak tě ombotal ještě druhý provázek kolem celýho trupu i s rukama a ty ses nemohl ani trochu hnout dopad byl trochu tvrdý ,ale dalo se to přežít cítil si jak je v tom provázku naplněná chakra ,takže to musela být technika , stařec se pomalu protočil na židly ,aby na tebe viděl. "Todle se chlapče nedělá." Řekl ti vlídným hlasem a tonem a koukla přímo na tebe jak si celý svázaný.

Nero

Hned mě pusťte ! Cukal jsem sebou a převaloval jsem se ze strany na stranu asi po půl minutě mi došlo že je to zbytečné tak jsem zůstal ležet a znovu jsem arogantně odfrkl.. Co ste zač ? A kam ste sakra dal můj meč ?! Co maj znamenat ty svitky ?! Křikl jsem a naštvaně jsem začal tahat rukama od sebe aby provázek povolil..

"Ach." Povzdechnul stařec a dal si ruku přez oči a hlavou klesnul k zemi. "Co si nepochopil na tom ,že jsem tě našel minulý den polomrtvého ve sněhu a ještě v Agonii ,že chceš někoho zabít , křičel jeho jméno." řekl jsem a doufal ,že už to pochopí. Ty sis mohl všimnout ,že uprostřed velké místnosti ,kde jsme byli byl troj-strojan a na něm miska ve kterm byl rozdělaný ohen ,ale pouze ve formě hořících uhlíků a do nich zabodné ,malé tyčinky. Viděl si jak z toho jde pomlu dým a ten se po stropě nese přez celý barák ,pomalu si chápal ,že to není asi obyčejný stařec ,zvlášt ,když si se kouknul z oken byl i někde v horách ,kde byla vychřice sněhu a žádnej barák si poblíž neviděl ,jenom stromy. Byl i stále svázaný a nemohl si se hýbat

Nero

Položil jsem vám několik otázek, tak mi na ně odpovězte ! Křikl jsem na něj a zatnul zuby naštvaností. Co je ten dědek zač ?! To už jsem ale zahlédl ten divně uspořádaný dům a místo v kterém se ocitáme. A pusťte mě už sakra, beztak bych vám v tomhle moc daleko neutekl.. Řekl jsem podrážděně a odfrkl si..

"A já nejsem povinnen na ně odpovedět" řekl jsem už vážným hlasem. "Nechovej se jak malej spratek a bude stebou tka jednáno , zachránil jsem ti život a nechal jsem tě tu u mě přespat a ty stále sypeš svoje problemy a stežujež si" Ne že by jsem to přímo zařval ,ale bylo to rázným tonem a pak jsem si já odfrk a najenou necetil žádné lano a mohl se hábat

Nero

Posadil jsem se a upřeně se podíval na toho starce.. Jakobych se o vaší pomoc prosil ! Řekl jsem hlasitě a nahodil arogantní výraz ve tváři.. Když mi řeknete kde jsou všechny moje věci tak se sbalím a zase pudu ! Dořekl jsem a pomalu jsem došel k batohu kam jsem začal uklízet Mizukiho plášť..

"Nikam nepůjdeš" řekl stařec ,ale ani ne vážným a ani přikazujícím tonem. "Daleko by ses nedostál bez mé pomoci" řekl jsem ti. "Uviděl jsem ve tvé hlavě temnotu , nenávist a strach ,ale ve tvém srdci jsem viděl pokoj a vděk. Předpokládám ,že se ti stalo něco co tě změnilo a ne jednou , řekni mi Nero. Co to bylo" zeptal se tě prosebně a taky tě mohlo zaskočit ,že zná tvoje jméno

Nero

Trochu to ve mě cuklo a já se na něj s trochu nechápavým pohledem otočil.. Do toho vám nic není.. a odkud vůbec znáte moje jméno ? Řekl jsem trošku podráždně a a čekal na jeho odpověď..

"Každý ve své duši skrývá tajemství i svou identitu,které pomocí svých očí vidíme." řekl jsem ti na tvoji otázku odkud to vím. Hlasitě jsem povzdechl a vrátil jsem se k jeho první větě. "Co kdybys ze sebe setřásnul tu Barieru vzteku a uzkosti a pustil nekoho k sobě blíž ? Urazil si dlouho cestu z Kumogakure a nepomatuješ si jí , kvuly něčemu si přišel a já ti chci pomoct ,aby soi našel ten duvod i sám sebe"

Nero

Vůbec nevím o čem to mluvíte.. Odpověděl jsem na jeho údajnou "odpověď" a pak jsem jen odfrkl.. Proč mi chcete pomoct ? Zeptal jsem se dost nechápavě a dál vyčkával.

On mě snad vůbec neposlouchá. Řekl jsem si pro sebe a sjel jsem dlaní po svém vráskovitém obličeji , byl jsem opravdu hodně starý, "Protože , mi připomínáš mého starého žáka a máš uplně stejný potenciál." Řekl jsem a usmál jsem se. "Nedávno si neodmítal pomoc a choval si se jinak. Nevím co se změnilo , ale stojí ti za to ti pomoct." Řekl jsem nakonec

Nero

Byl jsem zmatený..vůbec jsem nevěděl očem mluví a nějak mi ty věci nezapadali protože jsem měl plnou hlavu jen toho kde sem se tu vlastně vzal... Co kdyby jste přestal chodit kolem toho jak kolem horký kaše a vysypal ze sebe jednoduché odpovědi na mé lehké otázky ?! Řekl jsem už dcla podrážděně a odmítal jsem mu říct co se stalo dokud mi prostě neodpoví. Kdo jste a o co tady sakra jde ?!

Starý mnich

Nemám jméno , jsem bývalí mnich a jeden z nejstarších , pocházím z Iwagakure poblíž ní byl náš chrám. Nyní už tam ,ale nejsem před spousty lety jsem se dopustil závažného činu ,nechal jsem utect jednoho hocha z chrámu dal jsem mu jméno a nechal jsem ho utéct s jednou z nejmocnějších knich jak ovládat slunce ,či světlo a používat ho místo své chakry. Řekl jsem a usmál jsem se. Zde mě mají za starce blázna ,žiju téměř na vrcholku hor. Nikdo na okruh 3 kilometrů tu nežije. Dořekl jsem a čekal jsem na jeho

Nero

Sotva to dořekl už jsem vytřeštil oči a panenky se mi smrštili.. Nemluvíte náhodou o chrámu klanu... Seiji ? Vyklopil jsem ze sebe rychle a nedočkavě čekal na jeho odpověď..

Starý mnich

Starý mnich se trošku zasmál. Seiji , tak se jmenoval muž ,který ovládnul paprsky světla je v knize psán jako Posel boží. přejel jsem si prsty po vousech. Ale o klanu Seiji jsem tu neslyšel nevídám se s lidmy nato abych slyšel něco nového ze světa. A když jsem býval ještě mnichem tak žádný Seiji klan určitě neexistoval ,ale to je strašně dávno. řekl jsem ti vážně a bylo namě vidět ,že mě todle téma začíná zajímat

Nero

Můj mistr.... podlomily se mi kolena a já spadl na zadek.. V očích se mi vytvořili menší slzy a já tvrdě zatnul zuby. Můj sensei, jmenoval se Jiruga Raguki .. na pohled milý a dobrosrdečný člověk.. ale zároveň hrdina bez kterýho bych tu už nebyl.. Když umíral, zapečetil do mě Sanbiho aby tak zachránil můj život..ale sám.. odešel na věčnost... Při posledních slovech se mi už prudce spustily slzy a já sklopil hlavu.. Můj další mistr.. skvělý učitel ale zároveň člověk který mě dokázal podržet když jsem to potřeboval.. Dal mi znova důvod žít.. byl pro mě vzor..víc než vzor, byl pro mě skoro jako můj otec.. To už jsem ale dal silnou pěstí do země a zakřičel On taky obětoval svůj život pro mě ! Když na Kumogakure zaútočil člen Akatsuki, bojoval jsem sním jako Jinchuuriky, nechtěl jsem aby někdo další přišel o život kvůli mě.. Přišel si pro mě ! .. proč .. proč On... Zachránil mě ale sám o život přišel ! Křičel jsem v slzách a přes velký zármutek ze mě šel i dost velký hněv který se dostával na povrch.. Jmenoval se... Mizuki Seiji a právě on ovládal element světla.. chtěl jsem se od něho tolik naučit.. Dodal jsem už potišeji a hlavou jsem se zapřel o podlahu protože tohle ze mě dostat bylo dost náročné... A tak.. jsem opustil vesnici, všechny lidi abych už dál nemohl škodit a přinášet smůlu a smrt do jejich životů.. Pak.. už si nic nepamatuju... Dodal jsem už úplně potichu s rozklepaným hlasem z mého breku.

Starý mnich

Při zmínce jména Mizuki jsem se letmo usmál ,ale taky jsem se usmál kvůly jiné věci konečně jsem ho probudil ze spánku. Probudil jsem jeho emoce. Postavil jsem se a došel jsem k němu a napřáhl jsem k němu ruku jako gesto ,že mu pomohu vstát. "Byl to Mizuki , to já jsem mu dal jméno a nový život. Nechal jsem ho utéct a vždycky jsem veděl ,že jsem udělal dobrou věc ,i když mě to dostalo sem. "Řekl jsem s usměvem na tváři.

Nero

Vy jste....Mizukiho otec ?! Řekl jsem dost překvapeně a s pohledem div mi nevypadli oči z důlku. Pak se mi ale opět do očí nahrnuli slzy a já sklopil hlavu.. Odpusťe...odpusťte mi mé chování.. Poprosil jsem ale to už jsem klečel s čelem na podlaze jako projev úcty.

Starý mnich

Stále jsem stál s rukou napřeženou a klečel na zemi se sklopenou hlavou. "Vstaň chlapče , jsem obyčejný stařec ,takovou uctu si nezasloužím." řekl jsem a usmál jsem se. Odpouštění je základní část našeho srdce. Odpouštím ti. Řekl jsem ti příjemným hlasem a stále jsem měl napřáhnutou ruku jako gesto ,že může vstat. "Říkáš ,že můj syn je mrtev ?" zeptal jsem se pak smutně ,ale usmíval jsem se jako kdybych se ti chystal ěnco říct