Co to mám za oči? (Shinju Kentiri)

Pokračuj zde teda.

Shinju

Heště jsem se podívala po Aiko a po děckách, poté už jsem se otočila trochu od nich a protřela si oči vodou z čutory, která se mi houpala u opasku. Zasoustředila jsem se na oči a během chvilky se mi dvakrát proměnili. Nejdříve to byl suinatar 1. stupně a poté so objevil suinatar 2. stupně, v té zvláštní oranžové barvě.

Aiko

Aktivovala jsi druhý stupeň a najednou jsi neviděla vodu, ale místo toho jsi viděla naši chakrovou síť. Viděla jsi ji uplně zlatě, v barvě, která zachycovala veškeré detaily sítě. Všimla sis, že Yoshiro má více chakry v rukou a Keiko naopak v krku. Jakoby to již lehce ukazovalo jejich budoucí schopnosti. Já jsem na nic nečekala a hned jsem se tě musela zeptat. "Co vidíš Shinju?"

Shinju

Nejdříve jsem se rozhlédla jestli neuvidím Kanojo ale nikde se neobjevovala.
Poté až jsem odpověděla Aiko.
Vidím... Chakrouvou síť... Myslím. Vidím úplně všechny detaily. Kde má člověk víc chakry kde míň...
Ríkala jsem fascinovaně.

Aiko

Uviděla jsem tvé oranžovo zlaté oči a přišla k tobě blíže. Když v tu chvíli se z tvých boku vyřítila oranžová chakra v podobě dvou úzkých rukou, podobných tvým a praštily mě do dvou bodů na břichu a já se rozlletěla do dálky, při čemž jsem v letu upustila Keika a Yoshira. Ty jsi dostala pocit, že je musíš chytit a v tu chvíli je obě oranžové ruce chytly a v pohodě je u tebe držely. Bylo to zvláštní. V jednu chvíli jsi ty ruce neovládala a hned poté zase ano. Pomalu jsem se zvedla a hned se pousmála, protože jsem cítila, jak jsme měla lehce zablokovanou chakru. "Máš v sobě gen lišky, Kyuubiho. Jen Naruto ovládl tyto ruce a ty jsi je nějakým způsobem zdědila." Řekla jsem ti.

Shinju

Rychle jsem kluky položila na zem a trochu se od nic vzdálila.
No super... Moc se ti omlouvám Aiko. Myslím že teď bude lepší kdyý odvedeš kluky zpět domů. Já si tady s tím budu hrát, ale nechci riskovat že by se jim nebo tobě něco stalo.
Řekla jsem a snažila jsem se aby to vyznělo mile, ale bylo vidět že jsem hodně rozrušená.

Aiko

Kývnula jsem hlavou a kluky si vzala do náruče. Pak jsem si stoupla k tobě. "Dobře, donesu je domů a počítám s tim, že už bude Jiro doma, tak ti ho sem pošlu, on už jistě bude vědět co s tim má dělat." Řekla jsem a pomalu se rozešla pryč od tebe. Když už tak přemýšlim, bude Jiro zase chtít skončit s ninja karierou nebo bude chtít být stále ninjou? Naposledy skončil, ale musel zasáhnout, protože ten z Haiko by jinak zničil celou vesnici. Pomyslela jsem si a odešla uplně.

Shinju

Děkuju. řekla jsem naposledy Aiko a chvíli se soustředěně dívala na ty "ruce."
Poté jsem pomalými kroky přešla k nejbližšímu stromu a začala jsem se pekelně soustředit na to, že chci aby ruce začali mlátit do stromu.

Jenže to vůbec nešlo. Ruce se ani nehnuly, ba naopak dělaly spíše opak. Jakoby ten strom hladily a děsně je to bavilo. Nešlo tedy o klasickou lišku, která by chytla příležitost a hned by vše níčilo, ale spíše šlo o něco hodně milého, něco co nechtělo ničemu zbytečně ubližovat, ale přeci Aiko říkala, že jde o lišku. Říkal to přeci i ten rádce Sendokageho, tak co se to tu děje?

Shinju

S hlasitým povzdechem jsem si sedla pod ten strom a začala si prohlížet ty ruce.
Tak takhle se určitě liška nechová... Pomyslela jsem si a začala namáhat mozeček.
Když mě nenapadlo žádné rozumně vysvětlení proč se liška chová tak jak se chová, rozhodla jsem se, že zůstanu sedět pod stromem a počkám na Jira. Doufala jsem že mi takáže vysvětlit co se děje.

Jiro

Čekala jsi tak 15 minut až jsem se nakonec v dálce objevil a pomalu došel až k tobě. Viděl jsem tvé nové ruce už z dálky a ty sis teda mohla všimnout mého překvapeného výrazu. "Ahoj Shinju, koukám, že Aiko si ani trochu nevymýšlela a opravdu máš liščí oči." Řekl jsem ti a pak na tebe hodil kunai, který ruka chytla a hodila ho na mě a já musel uhnout. Následně jsem se pousmál. "Asi je čas ti říct něco o tvém Suinataru, pamatuješ si, jak si s nim měla problémy, ksyž jsi byla malá, že?"

Shinju

Chvíli jsem usilovně pátrala ve své paměti. Vybavovali se mi pouze záblesky.
Dostala jsem Usiku, pořád jsem nemohla aktivovat Suinatar a poté až nějaká poušť, spousty klíčů a poté ohromné trápení se s deaktivováním Suinataru.
Vzpomínám si jenom matně Řekla jsem nakonec Jirovi.