Něco nového! (Hideyoshi)

Hideyoshi Ryugo

Sakra. Procedil jen skrz zuby a trochu se u něj začala projevovat temperamentní povaha, kterou zdědil po svých rodičů. Trochu jsem to podcenil, nebo jsem snad přecenil sebe  a své schopnosti? Aspon nějaký náznak ale technika se mi vůbec nepovedla. Že by to bylo možná tím, že je ve mě Abura? Nebo jsem opravdu tak levej? Ne! Nebudu to vzdávat, rozhodně ne. Já vím, že to dokážu. Prokřupal si prsty a snažil trochu snížit to napětí, které v něm panovalo. Zklidnil svůj dech a opět své dlaně dal k sobě. Tak jo, chce to více chakry. Co se stane ale když jí tam dám příliš? Bude to nestabilní.. to je jedno. Prostě to zkusím a uvidím, co se stane. Zavřel oči a všechny přebytečné myšlenky hodil za hlavu. Plně se soustředil na jutsu. Více chakry.. Zamumlal si pro sebe a postup zopakoval s tím, že do toho dal více chakry, možná až přespříliš, takže účinek nemusel být zcela optimální.

Hideyoshi -> Cítil, jak mu koluje více chakry, ale pak najednou vůbec žádná, jako kdyby se mu nějak zablokovala. Přestaň mít tyhle trapné myšlenky, protože nezapomínej, že jsme tu teď s tebou a já na to nejsem moc zvědavý. Ozval se mu v hlavě Aburo a jen se zasmál, při čemž mu zase zpřístupnil chakru. Bylo to dost zvláštní, že něco v něm takhle dokázalo ovládat tok jeho chakry. Kdyby to bylo naopak, tak by byl Hideyoshi určitě dost silný.

Hideyoshi Ryugo

Už měl pocit, že se mu to podaří, když najednou vůbec necítil chakru. Jakoby někdo zmáčkl vypínač a byla fuč. Dost jej překvapil hlas Abury v jeho hlavě. Vůbec netušil, že by s ním dokázal takhle komunikovat. Otevřel oči a pohlédl na Akiru, jestli si nevšiml jeho zaváhání. Je možné, že jsem slyšel hlas Abury? Netušil jsem, že bude slyšet moje všechny myšlenky. Na chvilku se odmlčel a usmál se. Musím říct, že je pěkně nevrlej. Zavřel zase oči a soustředil se na vytvoření jutsu. Tentokrát se však zdržel zbytečných myšlenek, které by vyrušili Aburu z jeho klidu. Dlaně měl u sebe a shromaždoval do nich chakru, kterou míchal se svojí ohnivou podstatou. Snad se mu to už podaří. Byl plný očekávání, jestli dosáhne aspon nějakého pokroku.

Akira Ryugo

Všiml si jeho zaváhání, ale neřešil to do té doby, než se ho sám Hideyoshi zeptal. Akira přikývl. "Ano, je to úplně normální, protože on je teď tvou součástí. Představ si to jako orgán, už k sobě patříte." Vysvětlil mu s úsměvem a sledoval dál, co se bude dít. Pak však uviděl něco zvláštního. Kolem Yoshiho rukou začal plát malý černý oheň, který se najednou vcucl mezi obě dlaně a Hideyoshi už držel v dlaních krásnou černou kouli, která čekala na hod.

(Napiš mi, jakou bude mít ta koule speciální vlastnost.)

Hideyoshi Ryugo

Konečně se mu to povedlo a on opravdu v ruce svíral dokonalou černou kouli tvořeno ketonem. Pozvedlo mu to náladu. Paráda, vypadá to hustě držet to takhle v ruce. Zvědavě pozoroval kouli a mrštil jí na zěd. Koule se rozprskla a pomaličku kolem sebe začala ožírat zěd svými plameny. Fakt se na to pěkně koukalo. Páni, fakt jsem to dokázal. To říkáš na to? Otočil se na dědu a čekal na jeho vyhodnocení. Vpadal po tomto úspěchu velice nažhaveně v té nejlepší náladě pro trénink.

Akira Ryugo

Když se na něj Hideyoshi otočil, tak se Akira pousmál a kývl hlavou. "Dobrá práce, myslím si, že budeš mít dost síly na to, abys Abura zvládl." Myslel to celé vážně, protože techniku zvládl fakt rychle. "Tahle technika je hodně komplikovaná, protože na ní existuje spousta vylepšení a uživatelé této techniky, což jsou většinou členi klanu Ryugo, na ní vymýšlí vlastní modifikace, takže určitě popřemýšlej nad tím, co budeš chtít do techniky ještě přidat." Řekl mu, ale v ten moment se stalo něco divného. Oheň, který dopadl na zeď a vypadal, že vyhasl se najednou znovu rozhořel a vyprskl směrem na Akira. Skrčil se, ale oheň dopadl přímo na sochu boha světla, což nebylo úplně dobré. Oheň se během pár vteřin rozprostřel po celé soše, která byla po chvilce celá na uhel. Pche, nějaký bůh světla, co tu zmůže? Uslyšel Yoshi v hlavě a viděl, jak se Akira dost vylekaně dívá na sochu, která byla teď celá černá. "To není dobré, to není dobré." Říkal si tiše pro sebe a obcházel sochu, při čemž se vylekaně rozhlížel do všech stran. "Budeš muset odejít, protože přijdou a budou chtít vědět, kdo to způsobil." Řekl mu polekaně děda a stále se rozhlížel kolem sebe. Pokud měl Yoshi něco na srdci, tak byla správná chvíle to říct nebo se zeptat, jelikož jeho děda byl skutečně vystrašený a pomalu skládal pečetě, z čehož bylo jasné, že jsou to pečetě na to, aby poslal Hideyoshiho zpět do Konohy.

(Napiš si tu techniku i s popisem do charakteru.)

Hideyoshi Ryugo

Určitě ji vylepším a vytvořím z ní tak ultimátní techniku. Usmál se a bylo na něm vidět, že má radost z toho jak je jeho děda na něj pyšný a chválí ho. V tom se však stalo něco divného. Ohěn, který dopadl na zěd se znovu rozhořel a vyprskl směrem na Akiru. Ten se tomu díky bohu vyhnul. Socha už takové štěstí neměla a začala plápolat černým ohněm. Já..Nestačil doříct a v tom se mu ozval hlas v jeho hlavě, který patřil Aburovi. Byl naštvaný na něco za to co udělal. Na to však neměl mnoho času, protože se už s ním děda pomalu loučil. Měl tolik otázek a tak málo času. Proto se zeptal na ty nejdůležitější a doufal z hlouby duše, že to není naposled, co dědu vidí. Jak ho mám zkrotit a ovládnout? Viděl jsi, co udělal a já to nijak neovládal. Uvidím tě ještě někdy? Povzdychl si a sledoval svého předka, jakoby si chtěl zapamatovat jeho podobiznu do detailů. Tušil, že se už nejspíše spolu neuvidí. Proto to loučení bylo o dost těžší.

Akira Ryugo

"Uvidíme se určitě a neboj, v Konoze je člověk, co ti pomůže." Byla poslední slova, co Hideyoshi slyšel než zmizel. Zatmělo se mu před očima a po chvíli se rozkoukal, při čemž uviděl, že se nachází v místnosti, kde byl předtím s Taiem. "Takže tys snědl Aburu jo?" Slyšel za zády společně se smíchem. Ve chvíli, kdy se otočil, tak uviděl Yoshira Inuzuka, který měl na hlavě pokrývku z vlčí hlavy a kožešiny. Za jeho zády na sloupku posedával velký hnědý orel. "Tak to se spolu teď budeme vídat častěji, já jsem Yoshiro Inuzuka a zapečetil jsem Abura do těch pilulek." Podal ti s úsměvem ruku na seznámení.