Žij s námi, zemři sám!

Hideyoshi Ryugo

Slova, která mu řekl jeho otec mu zvedly náladu. Usmál se na něj a byl odhodlán ho nezklamat.  Dobře, mějte se, dobrou noc. Popřál svým rodičům a vydal se do svého pokoje. Nezdržoval se vysvlékáním oblečením a prostě hupsl na postel. Cítil se po tom všem strašně utahaný a není se ani čemu divit, když si toho tolik v poslední době prožil. Ještě mě tolik toho čeká a to co se stalo byl jen začátek mé dlouhé cesty. Zvládnu všechny překážky překonat, svou silou vůle a vytrvalostí. V hlavě si představoval své budoucí já, které bylo oblečeno v plášti Hokage. Představu pak vystřídala další představa, kde se tyčí na vysoké hoře a vzhlíží k celému světu jakožto zachránce. Pak se to však změnilo a viděl svět Abury, který byl v plamenech. cukl sebou a snažil se tyto myšlenky a představy vyhnat ze své hlavy. Ne, to se nikdy nestane, nedopustím to. Pronesl rozespalým tonem a usnul jako mimino.

Montaro Hyuuga

"Jasně." řekl na první sdělení, ale přesvědčivě to neznělo. Najednou se dotkl jeho uší a ty ho rozboleli. Pomalu to šlo až k očím, kterého začali pálit a on zmizel. Zase ty oči. Trochu si postěžoval, proto vždycky když se něco děje tak ho pálí. Nakonec ještě slyšel pár slov. Izanagi a Tai. pomyslel si, nasměroval ho, ale chvilku musel přemýšlet. Hm, to nevím kdo je, ale počkat jsou z toho druhého týmu. Divný. vydedukoval, protože si vzpomněl jak je Hokage představoval. V místnosti byl už sám. Koukal na své předloktí, kde byl vytetovaný měsíc. Co by se asi stalo, kdybych teď Ichira zavolal. Může se Ichiro ozvat i mě? pomyslel si a pak zalehl. Zítra uvidím. Mám mít nového Senseie, ale musím vyhledat ty kluky. Jestli to jsou ti co si myslím tak budu rád, když přežiji. pomyslel a vzpomněl si na pohřeb a pak už usnul bez jakýchkoliv výčitek.

Hideyoshi -> Usnul jsi během chvíle a těsně před probuzením se ti zdál jeden sen. Viděl jsi, jak se procházíš po jakési travnaté ploše. Všechno tu vypadalo skutečně krásně. Jenže pak kolem tebe proletěl oštěp, který se zabodl do běžícího muže, který na tebe mířil katanou. To už ale zpoza skály vyběhlo několik dalších mužů, kteří měli na čele vytetovaný znak klanu Ryugo, ale byl přeškrtnutý. Kolem tebe následně proběhlo několik lidí se znakem Ryugo klanu a dali se do bitvy mezi sebou. Pak ale z hory seskočila maskovaná osoba, která tě svalila k zemi a spolu jste se valili z travnatého kopce až jste se dokutáleli až ke konci kopce, kde byla obrovská propast, která končila dole rozbouřenou řekou. Hideyoshi spadl a maskovaná osoba ho ještě stihla chytit za ruku, při čemž Hideyoshi vysel z útesu směrem k řece. Osoba si sundala kapuci a Hideyoshi viděl, že měla osoba šupinatou tvař, v ten moment ho osoba pustila a najednou se Hideyoshi vzbudil.

Montaro -> Spal úplně klidně a dokonce beze snů. Takže se skutečně dost vyspal a probudil se ráno. To, že je ráno, věděl ve chvíli, kdy se nad ním rozjel strop a prosvítilo mu slunce přímo do očí. Poté strop zase zajel, aby nebyla odhalena tato podzemní budova. Montarovi pomalu došlo, že je zřejmě čas vydat se za Hokagem, který mu měl přidělit nového senseie.

Hideyoshi Ryugo

Klidný spánek narušil velice živý sen. Při snění trochu cukal a o to víc bylo pro něj tragičtější probuzení z toho snu. Sedl si a díval se na své ruce jak se třepou. I když si byl vědom, že to byl jen sen něco mu říkalo, že možná jde o nějakou předtuchu. I tak se ale snažil sám sebe uklidnit. Byl to jen sen, nic víc. Musel jsem hodně podvědomě myslet na stoupence Abury, že se mě snaží získat. Jen jedno mi dělá starost a to, kdo byla ta postava, která mě zhodila z útesu. Měla takovou divnou šupinatou tvář. Jako kdyby měl něco společného s drakem. Vstal z postele a opláchl si obličej v ledové vodě aby se pořádně probudil. Provedl ranní hygienu a oblékl se do čistého oblečení. Yosh, jsem připravenej. Protáhnul se a vyšel ven z domů. Zamířil si to rovnou k místu, kde se měl setkat s Yoshirem. Jsem zvědavý, koho ke mě přiřadí do týmu. Možná to bude taky někdo z mého klanu. Možná to bude ten míšenec. Zajímalo by mě, jaký je.

Izanagi Ryugo/Kentiri
___________

Po slovech otce jsem měl co dělat abych neupustil další slzu.
"Ano tati, slibuji." Řekl jsem tiše jakoby to měl slyšet jen on a na tváři se mi objevil menší úsměv.
"Jdeme si odpočinout, byl to dlouhý den." Dodal jsem a pomalu jsem se odebral do svého pokoje kde jsem ze sebe všechno sundal. Nijak jsem se nezdržoval a hned jsem zaplul do postele kde jsem si konečně užíval trochu odpočinku.

Tai Keintiri

Povytáhl obočí a vypadalo to, jako by se chystal pronést něco palčivého na adresu senseie, že zapomněl pro Taie na tak důležitou věc. Poté si ovšem vzpomněl na události nedávné minulosti a nadávky polkl. "To se není čemu divit. Kdy by ti to tak asi stihl říct.." zauvažoval Tai nahlas a poté se pokusil vybavit, jakým způsobem svou katanu popisoval Daisukemu.

"Také musím říct, že bych se chtěl věnovat něčemu mezi ninjutsu a taijutsu, ale abych byl o trochu víc specifický, mám v plánu vylepšit si svou katanu o sestavu různých znaků, který budou v podstatě plnit funkci ručních pečetí a díky tomu budu moci například při souboji pomocí katany používat jutsu."

Nakonec to stejným způsobem popsal i otci a čekal na jeho reakci. Sám byl nadšený z toho nápadu, i z toho, jakým směrem se stočila konverzace a že snad oba rodiče dostane myšlenkami trochu jinam, než momentálně jsou.

Montaro Hyuuga

Vyletěl šokovaně na nohy. "To je teda budíček!" zanadával a nemohl vůbec uvěřit, že už je ráno spal úplně klidný a nejspíše to bylo vyčerpáním. Řekl jsem, že počkám na senseie na nádvoří, ale to s tím mým budoucím já to všechno mění. řekl si a šel udělat základní hygienu a převléknout se. Nakonec tedy vyrazil opět v černé což byl docela protiklad vůči klanu Hyuuga. Pomocí své chakry se dostal ze skrýše ven. Už se tolik neskrýval před lidmi. Neměl důvod, všechno se teď změnilo a on chtěl být co nejdříve za Hokagem. Tai a Izanagi... pomyslel na ta jména a to už byl u Hokageho kanceláři. Pokud tam někdo byl a čekal na něj tak je prostě obešel zaklepal na dveře a neurvale vstoupil.

Yoshiro Inuzuka

Už netrpělivě čekal na místě a začal se usmívat, když v dálce viděl blížícího se Hideyoshiho. Na nebi si mohl Hideyoshi všimnout, jak se vznáší velký Yoshirův orel. Počkal až k němu dojde a poté promluvil. "Tak, jsi připravený na dnešek? Dnes tě naučíme převzít Aburovu sílu a schopnosti." Řekl a hodil mu malý batoh, ve kterém bylo zabalené jídlo a pití. Předtím mu neřekl, že půjdou mimo vesnici, takže mu to doma sbalil do batohu své dcery. "Půjdeme na staré místo Inuzuka klanu, místo, kde se sešly všechny klany, které se následně spojily s Inuzuka klanem." Řekl a pomalu vykročil směrem ven z vesnice. (Pokračuj v misi)

Izanagi -> Hned usnul, což ihned spustilo jeden sen za druhým. Když se probudil, tak si nepamatoval své sny, kromě jednoho, který byl podobný, jako vidina, kterou měl po pohřbu. Opět viděl tři postavy na koních, jak stojí na pláží, při čemž na ně cáká voda z rozbouřeného moře. Mezitím viděl, jak stojí na jakési špinavé lodi a s ním tam je ještě Tai Kentiri a Montaro Hyuuga. Poté se probudil a pomalu mu mohlo dojít, že se jedná o proroctví, které se dere na povrch a mělo by být co nejdříve započato.

Jiro Kentiri

Vyslechl vše, co mu syn říkal a jen se lehce usmíval, protože ho ta myšlenka skutečně fascinovala a těšil se až se do toho pustí. Přeci jen nemohl spát, protože myslel na svou dceru, takže ho tohle dost rozptylovalo. Každopádně poté ukázal na ložnici. "Taii běž si už lehnout, ráno dostaneš svou zbraň a zřejmě budeš vyslán s Taiiem na misi ohledně proroctví, protože tohle nemůžeme brt na lehkou váhu." Řekl mu a počkal až odejde, poté odešel do Kentiri dílny, kde začal předělávat meč svého otce, tedy Taiova dědy. Taiovi se nic nezdálo, ale usnul jako dřevo, protože byl skutečně ospalý. Když se ráno probudil, tak uviděl na stole jakýsi lístek a u něj jakési černé pouzdro s úchytkami na záda. Když se podíval blíže, tak uviděl krásný naleštěný meč, který na rukojeti obsahoval několik různě barevných kamínků a na konci rukojeti byl jeden velký modrý, ve kterém jakoby něco žilo, protože se tam pohybovala nějaká slabá modrá záře.
http://orig06.deviantart.net/1d1f/f/2008/365/1/d/rothelim_by_aikurisu.jpg
Na lístečku měl poté napsáno. "Každý kamínek obsahuje jednu pečeť, pomocí koncentrace chakry do prstů a následné sahání na kamínky, tvoříš jednotlivé pečetě. Je to předělaný meč tvého dědy, který už je dlouho mrtvý, snad poslouží dobře! Vítej mezi dospělými Kentiri. Teď jsi za Izanagim, kde se dozvíš více o vaší misi." Tím informace na lístečku skončila a když Tai procházel domem, tak si uvědomil, že tu matka ani otec není. A poprvé pocítil to prázdno, kdy neslyšel svou sestru.

Montaro -> Hokage a Daisuke Ryugo

Než Montaro vešel do místnosti, tak uslyšel několik slov. "Pošleš ho s nimi. Ty nevíš, kdo to je. On je naší nadějí." Vyšlo z Hokageho slov, ale to už Montaro vešel dovnitř a uviděl Daisukeho i Kokaie. Kokai se usmál. "No konečně, právě jsme o tobě mluvili. Nedostaneš zatím senseie, protože tě posíláme na misi společně s Taiem Kentiri a Izanagim Ryugo. Plní proroctví klanu Kentiri a chceme ta někoho, kdo se umí nekompromisně rozhodovat, aby bylo proroctví naplněno." Řekl Hokage a Montaro si mohl všimnout, že Daisuke trochu kroutí hlavou, protože se mu tento nápad moc nezamlouval.

Montaro Hyuuga

Vešel neurvale dovnitř, jako kdyby se nic nedělo a slyšel pár slov. Nadějí? ihned to, ale hodil za hlavu. Většinou tyto věci neřešil. Kokai se na něj usmál, takže mu nevadilo, že tam vrazil. Přejel po obou pohledem a usmál se. Vyslechl si jeho slova. "Tai a Izanagi." řekl nahlas, jako kdyby to bylo jediné co z toho všeho slyšel. Nakonec si jeho slova prošel ještě jednou, aby se zaměřil i na ten zbytek. "Tak to se nebojte o rozhodování vím své. Z mé strany nebude problém" poznamenal docela tajemně a naschvál dodal tu druhou větu, což jim mohlo dojít proč. On proti nim nic neměl, ale tím že byl s Ichirem a jeho sestra zemřela tak pochybuje, že to půjde hladce. Věděl to díky pohřbu. Přejel pohledem po obou, ale skončil na Daisukem. "Na mě se můžete spolehnout. Jen mě s tím budete muset obeznámit." dokončil a byl rád, že Hokage ukázal důvěru v něj. Nevěděl o co se jedná, proto ten pohled na Daisukeho. Nekompromisně jo ? zeptal se sám sebe. Říkal, že tam najdu způsob získání Byakuganu. Malakai říkal, že stačí jednoduchý zákrok. přemýšlel a vypadal zamyšleně, ale pak zase vnímal okolí.

Hokage

"Jde o proroctví klanu Kentiri, kdy jedna osoba objeví krvavé oči a druhé se na prsou objeví znak vody, v ten moment započne proroctví, které pokud nebude splněno, tak celý svět zatopí voda. Každopádně tě po cestě zasvětí Daisuke." řekl a kývl k odchodu. Pak však ještě něco dodal. "Možná vás čeká nějaké nemilé rozhodnutí, takže spoléhám na to, že uděláš vše pro to, aby byl svět v bezpečí." Usmál se na něj a pokynul rukou na odchod. Daisuke pomalu odešel a venku čekal na Montara.

Montaro Hyuuga

Pozorně ho poslouchal a už nad ničím tolik nepřemýšlel. Apokalypsa tedy Krvavé oči a znak vody. A já tam jdu jako nějaká pojistka, dobrá tedy. Už chtěl něco říct, ale Hokage dodal pár slov. Otočil se na patě a ještě řekl pár slov. "Udělám proto maximum." řekl poměrně tajemně, protože už měl několik voleb za sebou a nehodlal dát prostor pro selhání. Pak odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře. Ocitl se tedy vedle Daisukeho, jehož jméno prozradil Hokage. Pohlédl na něho. Daisuke určitě věděl o mě a o Ichirovi, proto byl takový. Nehodlal to teď řešit, o nějaké usmiřování neměl zájem. "Takže?" zeptal se tázavě a založil ruce na prsou.

Tai Kentiri

Vypadalo to, že se otci jeho nápad zamlouvá a to Taiovi udělalo radost. Jen co došli domů, pustil se otec do chystání zbraně a on šel spát. Usnul tvrdým spánkem, i když očekával, že se ani trochu nevyspí. Ráno už na něho čekala na stole nová zbraň a dokonce pokyny pro dnešní den. "Ta zbraň je vážně úžasná. Táta dovedl tu techniku k dokonalosti, musím mu pak moc poděkovat." pomyslel si. "Takže mise s Izanagim, to bych sebou měl hodit." s touto myšlenkou na sebe hodil své oblečení, na záda novou zbraň došel ke dveřím a tam chytil kliku. Otočil se zpět směrem do baráku a zavolal: "Taki, já už.... Odcházím.. kde jsi?" zcela automaticky chtěl popohnat svoji malou sestřičku, ovšem v půli věty si vzpomněl, že už tady s Taiem není. Tai se hořce pousmál nad svým omylem a vyrazil směrem k Izanagimu. Když došel k jeho domu, zaklepal na dveře a zapálil si cigaretu.

Daisuke Ryugo (Už i pro Izanagiho a Taie)

Přišel k němu Montaro a Daisuke k němu pokynul hlavou. "Budete se plavit přes oceán na ostrov, který se nedávno vynořil z moře. Je tam vesnice, která byla skrytá pod vodou v jakési chakrové kopuli. Je to součástí proroctví a podle něj by zde měl být nějaký předek, který vám řekne více. Proroctví však mluví i o jezdcích smrti, kteří se budou snažit zabránit úspěšnému splnění." Řekl vážně a podíval se na Montara. "Ty jsi ten, co udělá nekompromisní rozhodnutí, pokud oni dva nebudou schopni něco udělat, protože jak jistě víme, tak oni jsou jiné povahy než ty. Ty se nebojíš udělat něco, kvůli čemu si o tobě budou myslet jiní lidé, že jsi zlý. Uděláš to kvůli tomu, že musíš a že to přinese větší dobro." Řekl tak, že to vypadalo, jako kdyby ho už nějakou dobu znal. Pak se na chvíli odmlčel, protože v dálce viděl Taie, jak klepe Izanagimu na dveře. Když tam došli, tak pozdravil Taie a usmál se. "Montaro s vámi pojede plnit proroctví, protože mu Hokage věří. Zde jsou tři pilulky." Řekl a nastavil ruku, kde byly pilulky. "Každý si vezměte jednu, snězte ji a ona vám vtiskne do hlavy jednu techniku, kterou pro vás Kokai Uzumaki přichystal, abyste byli připraveni." Počkal až si je vezmou a jednu dal navíc Taiovi, aby ji dal Izanagimu hned co přijde. (Vymyslete si C techniku a napište do charakteru) Pak už jen řekl finální informaci. "V zálivu na vás čeká loď a dopraví vás do vesnice Suichugakure no Sato, kde musíte najít toho předka."

Izanagi Ryugo/Kentiri
___________

Přes noc se mi zdála opět pěkná řádka snů ale pamatoval jsem si pouze jeden. Ten který jsem již jednou viděl. Pomalu jsem se probudil a to už za oknem zpívali ptáčci kteří mi oznamovali ráno. Pomalu jsem vylezl z postele a spáchal hygienu. Hlavnou mi proudila spousta myšlenek ohledně toho proroctví. Měl jsem z toho trochu strach ale věděl jsem, že to nebude jen tak něco. Když jsem se dooblíkl a hodil na sebe své zbraně, ozvalo se klepání na dveře. Seběhl jsem dolů z patra rovnou ke dveřím a ihned jsem otevřel. Když jsem dveře otevřel, zahlédl jsem osobu mě blízkou a moc mě potěšilo že ho zase vidím.
"Čau Taii!" Vyhrkl jsem nadšeně protože jsem byl jednak plný síly po spánku který jsem potřeboval, a jednak protože jsem ho tu takhle brzo nečekal. To už ale pár sekund na to přišel i sensei s Hyuugou který mi už byl nějak povědomí.
"Zdravím.." Pozdravil jsem i je ze slušnosti a pak jsem si vyslechl to co nám sensei řekl. Hmm, takže to proroctví začínají brát vážně stejně jako já..
"Plavba?! To zní sakra dobře!.." Pronesl jsem nadšením z toho co nás čeká a rychle jsem polknul pilulku kterou pro nás připravil Hokage.

Kaizen

Podíval se na Ryuua a přešel k němu blíže. Poté mu sáhl na umělou ruku a přejel mu po ní až na klouby, kde se konečně zastavil. "V kloubech ruky máš jakési zásobníky. Klouby si můžeš v klidu vyndat ve chvíli, kdy zacvakneš tlačítko tady." Ukázal mu skoro neviditelné tlačítko, zacvakl ho a vypadly mu klouby, které byly spolu spojeny nějakým drátem. Poté je tam zase zaklapl. "Když se ti povede do nich nakoncentrovat chakru, tak při dalším úderu zásobníky "vybuchnou" a dají větší ránu. Není to tak, že by to protivníkovi urvalo třeba obličej, ale dá mu to větší sílu. Co se týče neživého materiálu, jako jsou třeba kameny nebo zdi, tak na ně to působí jinak a jsi schopný jednou ránou rozbít část zdi." Vysvětlil mu jednu z vymožeností jeho ruky a zároveň mu podal do ruky dalších pět zásobníků kloubů, aby je měl připravené na trénink. Tleskl a před ním vyjela ze země malá kamenná zeď. "Zkus to."

Daisuke Ryugo

Nechal dát Taie Izanagimu pilulku, která je měla počas plavby naučit jednu techniku a poté promluvil ke všem. "Vyjděte k přístavu, kde na vás čeká zaplacená loď a doplaví vás na místo, kde se sejdete s předkem. Je tam jen jeden předek, takže vás tam lidi snad navedou. Na lodi máte také připravené batohy s výbavou, jídlem a pitím minimálně na týden, protože to nebude na jeden den." Pak ukázal směrem, kudy je ten přístav. "Budu vám držet palce. Je to jen na vás třech." (Pokračujte v misi)

Nad Konohou se objevil záblesk a na malou vteřinu jí ozářilo světlo. Většině to mohlo přijít jakože se jim něco zdálo, že to nic není. Po několika vteřinách se ozval hrom, který musel být slyšet všude, protože stačí malá bouřka a ta přehluší vše, todle však bylo bylo něco jiného, protože před budovou hokageho se zvednul prach a objevilo černé místečko. Vypadalo to jako spálená země a z toho místa vyšla vysoká hubena postava, která na hlavě měla nějaký klobouk, ale to vše bylo zahaleno pod tmavě modrou kápí. Mohlo to na náměstí způsobit zmatek, ale o to jí nešlo. Ta osoba si rozvázala šňůry na krku a modrá kápě odvlála po větru někam nad Konohu. Teď už jí všichni mohli spatřit. Velmi naštvanou a odhodlanou ženu, která na hlavě měla žlutý kage klobouk. Jednalo se o Raikage. O velmi nahněvanou Raikage, která zde byla bez doprovodu. Oči jí skoro svítili bílou barvou, protože tentokrát neměla pásku přes oči. Zvedla ruku na uklidnění obecenstva a rázným krokem vešla do budovy Hokageho. Ani se nezastavila přede dveřmi a prostě vstoupila. Byla velmi naštvaná a to se jí nikdo nemohl divit. Někteří to mohli poznat, podle toho, že nemá svojí pásku a své čiré bílé oči vystavuje bez ostychu. Jiní to zní mohli vycítit. "Hokage..." řekla, ale nakonec se neusmála i když Kokaie viděla po dlouhé době ráda. "Tentokrát zase ty." řekla nakonec a tím mu zdělila důvod proč zde je. Kumogakure je jedna z vesnic velmi silnou vojenskou strukturou a díky někomu jako je ona nikdy nepodlehli míru. Není to tak, že by nevěřila jeho úsudku, ale přišla si pro vysvětlení jak to celé bylo a proč u ní byl Ichiro s tím klukem, protože nesnáší když si z ní někdo vystřeluje kort, když to může porušit křehký mír.

Hokage: Kokai Uzumaki

Koukal se ze svého okna, když najednou něco osvětlilo celé náměstí a jeho výhled byl najednou bílý a neviděl nic. V ten moment se kolem místa shromáždily jednotky ANBU a postavili se do bojového postoje. Když Kokai z okna uviděl Raikage bez doprovodu, tak zpoza okna mávl, aby ustoupili, což ANBU udělali a nechali Raikage projít. Kokai počkal až přijde k němu do kanceláře a ve chvíli, kdy vkročila, tak ukázal na židli před svým stolem, při čemž si také sedl. "Samotná Raikage." Řekl s úsměvem a koukal na ní, při čemž si trochu vychutnával její krásu. Věděl, že do jeho kanceláře přišel někdo skutečně dost mocný. "Počítám s tím, že jsi tu kvůli Ichirovi, že?" Zeptal se, i když dávno znal odpověď.

Raikage: Sora Raguki

Zavřela za sebou dveře, aby měli alespoň trochu soukromí, a pak si teprve sedla. natáhla se pro svůj klobouk, který byl pro vždycky tak příšerně nepraktický svojí velikostí a položila ho na stůl. "Ano." Odpověděla, ale stále se neusmála. Uhla pohledem strany, jako kdyby zkoumala zdejší zeď. "Povídačky tedy byli pravdivé, že si ožil z mrtvých." řekla to jako kdyby měla něco ze sebe dostat a pak už mu pohlédla do očí jak u ní bylo zvykem. "Ichiro přišel zamnou, abych se nerozhodla mu 'jeho' Konohu sebrat." řekla vážně, ale nic zvláštního se v jejím tónu neskrývalo. "Měl kuráž, že se odvážil přijít, ale ještě větší, že sebou přivedl chlapce." nadechla se a rozhodla se mu to všechno vylíčit. "Chlapec se jmenoval..." chvilku to jméno hledala. "Montaro." Dopověděla. "Nebudu ti lhát byla jsem připravena je kdykoliv nechat zabít." řekla poměrně chladně, ale to už u ní bylo zvykem. Neměla ráda slovíčkaření a radši šla přímou cestou vždy na věc byla naprosto jiné než Kokai. "S veškerou drzostí se mě tam snažili přesvědčit o tom jak je to všechno v pořádku." řekla a pak se kousla do rtu jako kdyby chtěla vyslovit něco co nechce. "Nevím jestli ten chlapec byl nějak zmanipulovaný, ale nakonec jsem z něho dostala, že by byl schopen se obětovat pro Ichira a pro Konohu, a když někdo projeví takovou loajalitu tak se mi libí." pověděla, aby mu všechno vysvětlila z její strany. Nakonec se přeci jen usmála a pronikavě pohlédla na Kokaie. "Nevím co to mělo být za hru, ale vytvořil si s tím spoustu rozruchu ve zbytku světa. Pokud by padla Konoha do špatných rukou mohlo by to znamenat válku." varovala ho bez ostychu což nejspíše on sám věděl. Držel pomyslnou bílou holubici ve své dlani ať chtěl nebo ne. "Ta věc co mě trápí je spojení Ichirovo spojení s Káčkem a jeho schopnost se objevit před Kumogakure aniž by ho za tu celou dobu někdo spatřil, nebo alespoň na cestě ke mě." Pověděla mu své obavy a položila mu otázku. "Chtěla bych ho vyslechnout ve vašem vezění." požádala ho a oči měla zaostřené na jeho tvář. Předpokládala, že ho chytili.Bylo to dlouho co se takhle setkali bez ostatních kagů a ještě k tomu osamotě.

Kokai Uzumaki

Pozorně si vyslechl všechnu její řeč a na poslední požadavek se musel usmát. Trochu se bál toho, že z ní vypadne, že chce nechat Montara zabít, protože by si to de facto zasloužil, když nebyl vůbec zmanipulovaný, ale to věděl jen Ichiro a Kokai. "Hehe, to asi nepůjde." Řekl s úsměvem a znovu se na ní podíval. "Jak jsi sama řekla. Ichiro ovládá něco, co je strašně silné a dokáže se dostat na nejlépe střežené místo, aniž by si někdo všiml, takže samozřejmě dokáže i hravě zmizet. Vyslal jsem elitní skupinu ANBU, aby ho dopadli. Naposledy byl viděn poblíž Amegakure no Sato." Řekl a vytáhl ze šuplíku mapu. Na mapě byla vyznačená Konoha, pak několik čar ke Kumo, následně čáry zpět ke Konoze a pak několik čar k Amegakure. "Podle mě se teď pohybuje někde poblíž Amegakure, kde by teoreticky mohl být někdo z Káčkovi bandy. Vzhledem k tomu, že je Amegakure další vesnicí, která je stejně veliká jako je právě Otogakure, která se momentálně rekonstruuje a i naše jednotky pomáhají ve výstavbě potom, co to tam Káčko zničil." Řekl, ale pak zvedl ukazováček ve stylu "pozor". "To není to nejzvláštnější. Ichiro se v Konoze objevil teprve tak před dvaceti lety. Do té doby tu nevyrůstal. Nikdo neví, kdo je jeho rodina, nikdo neví kolik mu přesně je a nikdo neví, jak přišel ke svým očím. Všem tvrdí, že je to Byakugan, ale oba víme, že není. Byakugan není schopný lámat časoprostor. To jsou techniky Sharinganu nebo Rinneganu."

Raikage: Sora Raguki

Pohlédla na strategickou mapu. A moc z toho nadšená nebyla. Možná to způsobil fakt že Ichira nemají, anebo že je v Amegakure no Sato. "Nikdy jsem tu vesnici neměla ráda." řekla a zakroutila hlavou, aby trochu odlehčila. "Objevil se z čista jasna říkáš." potvrdila jeho slova a přemýšlela nad tím co se vlastně děje. "Moje tajné jednotky mi řekli, že po tvé popravě byl přítomen i Malakai. Je tedy možné, že je přímo od Káčka." pohlédla mu do očí a tentokrát zvážněla. "Že by věřil v Jashina ?" položila otázku, ale vzápětí na ní odpověděla: "To se mi nezdá. Podle toho co jsem s ním mluvila to spíše vypadá, že navázali na krátkou spolupráci." pověděla mu svojí teorii, podle toho že měl vůbec tu myšlenku přijít do Kumogakure uzavřít dohodu. "Navíc když odcházel nechala jsem je samozřejmě sledovat. O toho kluka jevil zájem. O toho Montara." pověděla mu a povzdechla si. "Kdyby si mi o tom řekl Kokaii..." oslovila ho tentokrát přímo, protože jejich konverzaci už nechtěla považovat za čistě pracovní. "Už by to bylo za námi." dopověděla a znělo to trochu zklamaně, protože kdyby o tom věděla rozhodně by Ichiro neodešel z Kumogakure živý. Pak se, ale trochu usmála a prohlédla si jeho pracovní stůl. Našla si dva špendlíky a v druhé ruce se mezitím po krátkém štrachání v kapce byl modrý provázek. Obmotala oba špendlíky a pak jeden zabodla do Kumogakure a druhý do Amegakure. Bylo to znamení toho, že si ho Kumogakure vezme na starost. Vytvořil se tak zajímavý trojúhelník. "Odpovědi zjistíme až ho dostaneme." pověděla odhodlaně s tím, že mohl pochopit, že ho nehodlá nechat být po tom co si dovolil udělat, a ještě když přišel přímo za ní.

Kaizen

"V pohodě, zásobníků mám dost, takže zkoušej." Řekl mu s klidem a opřel se o jednu z cvičných zdí. "Tomuhle se říká Bombastická pěst. Vím, že vy ninjové máte ve zvyku své techniky vždy pořádně zařvat, čímž tomu dáte větší drama." Řekl mu a zasmál se. Poté se lehce dotkl pravého oka, kde se mu aktivovala čočka a prohlížel si proudění Ryuuovi chakry skrze umělou ruku. Viděl, že chakra rukou proudí přesně jak má, dokonce proudí rychleji jak v jeho normální ruce. K tomu tohle bylo vytvořené. Ruka měla být schopná vést dokonale chakru, aby mohla být propojena s různými věcmi. O těch věcí ještě Ryuuovi neřekl, protože na to byla spousta času a to, co jednou s rukou dovede bude neskutečně silné.

Kokai Uzumaki

"Pochopitelně budu rád, když se s Kumogakure zapojíte. Je v našem nejvyšším zájmu Ichira najít, protože má dost informací o Káčkově bandě." Řekl s přikývnutím hlavy a lehce se podíval za sebe ven z okna. "Je na čase udělat protiútok na Káčko. Dlouho se s námi všemi nemazlí a dělá si přesně to, co sám chce. Musíme mu ukázat, že i my dokážeme být nevypočitatelní." Řekl a dál hleděl z okna. Poté se znovu otočil k Raikage. "Zároveň kvůli tomu chci svolat opět v Yukigakure sněm kage. Místní vůdce se chce připojit k velkým vesnicím a vzít titul kage, což se mi dost zamlouvá, jelikož ta vesnice stále roste a prosperuje. Zároveň dost prosazují víru Suikafuurado." Ve chvíli, kdy to dořekl, tak se rychle otevřely dveře do místnosti a vběhla tam Kiyo Leisu - členka speciální jednotky ANBU. Ani se nestihla pořádně nadechnout a už ze sebe vyvalila informaci. "Ichiro.. Ichiro je v Amegakure." Řekla a Kokai se v tu chvíli rychle zvedl ze židle. "Raikage?" Zeptal se a tím naznačil, zda ho tam může přenést, protože věděl, že na to má sílu.

Raikage: Sora Raguki

"Ano protiúder, který ani nemůže čekat" řekla vážně, protože nepředpokládala, že by mohl vůbec Káčko myslet, že něco takového ona sama zosnuje. Pak, ale příhodně přiběhl ANBU, který nám sdělil v to co jsme doufali, v pozici Ichira. Takže přeci jen dostanu své odpovědi. pomyslela si a pak na ní Hokage pohlédl. Nemusela dvakrát hádat co po ní chce. Pohlédla na členku ANBU. "Co nejrychleji vyšli někoho do mé vesnice. A pověz mu, že Kumogakure je stavu ohrožení." vydala rozkaz důrazně ANBU jako kdyby si to teď vzala všechno na povel. Nebyl čas a Ichira můžou ještě překvapit. Vzala svůj klobou kage ze stolu a dala si ho opět na hlavu. Obešla stůl a pevně si přitiskla Hokageho k tělu. "Je to jednorázovka, zpátky už cesta nebude." poveděla, protože ačkoliv to nemohl vědět jen tušit. Tato schopnost si něco bere, a dva přenosy byli plánované, více už nepůjde. Mohl vidět, jak jde světlo z jejích očí, ale oči nesvítili, byli to žíly, které pomalu začínali vyzařovat světlo po krku a dále. Naposled na něj pohlédla. "Prosím, zavři oči." řekla mu poměrně jemně, ale sílu na to se usmát už neměla. Koukla do dálky směrem, kterým se nacházela cílová vesnice Amegakure. Tím směrem se objevil velký černý mrak, který dával o sobě vědět. Najednou svitlo bylo to jako bliknutí, ale bylo to jiné, protože všechny v místnosti to ozářilo a ostatní lidi v konoze uviděli úzký blesk, který se táhl až bůch ví odkud. Jen na vteřinku, protože pak přišlo podobné světlo a na chvilku na pár vteřin je to oslepilo, jako když chvilku koukají do slunce. Hokage pocítil silné vibrace po celém těle a spalující světlo, proto ty zavřené oči. To už se, ale v Konoze v budově nenacházeli. Zmizeli stejně tak rychle jako ten úzký blesk. Pak přišel zase obrovský hrom, protože toto byla větší vzdálenost a celá Amegakure to musela uslyšet. Hokage pocítil silný náraz do těla jako kdyby mu někdo chtěl vyrazit dech. Objevili se v lese před Amegakure a kolem nich byli všude propálené a rozlámané stromy. Raikage Hokageho pustila a žíly jí přestali svítit. Mrak na nebi nad Amegakure se rozplynul, jako kdyby tam nikdy nebyl.