Čas Hyuugů! (Karadin)

Pokračuj zde.

Karadin Hyuuga

Stál som pri dverách a Aiko mi len odpovedala, že sa spýta na otca dedinčanov. "Arigato, sensei. Zajtra prídem určite." Povedal som s úsmevom a pomaly odišiel z nemocnice. Po príchode domov som mal akýsi zvláštny pocit. Tento pocit ma však nijako neovplyvnil, ale poslal ma priamo do postele. Počas chodu do izby som však zbadal letmo na stene akúsi nezvyčajnú tvár. Nevedel som v skutočnosti ani či už tá tvár tam predtým bola alebo nie, preto som to veľmi neriešil a rýchlo som išiel do postele sa konečne poriadne vyspať a dať do poriadku.
Zobudil som sa. Začal nový deň. Hneď ako som vstal som zaspomínal na všetko to čo sa udialo deň predtým. Bolo toho akosi veľa, že som nevedel poriadne čo sa stalo. Mal som akýsi zvláštny pocit, či som niečo neurobil zle. Taktiež som mal už divný pocit z toho, že ma nevítal s raňajkami otec. Rýchlo som vstal, obliekol som sa a spomenul si, že mám čakať Aiko pred nemocnicou. Avšak keď som vychádzal z domu som si taktiež spomenul na tvár, ktorá bola na stene. "Musím sa na to senseiki spýtať." Zobral som si niečo na jedenie do ruky a s nadšením som bežal k nemocnici, pretože som dúfal, že dnešok bude zaujímavejší, keďže sa mám naučiť niečo nové.

Aiko Hyuuga

Probudila ji Kira, která ji k posteli přinesla čisté věci a několik zabalených prášků. "Tak, vstávejte, Aiko." Budila ji, protože si to tak Aiko sama přála, aby mohla vyrazit na trénink s Karadinem. "Děkuji, Kiro." Řekla když otevřela oči a nechala ji odejít. Poté se v klidu oblékla, dala si do brašny své léky a pomalu opustila svůj pokoj. Pozdravila všechny okolo a vyšla ven z nemocnice, kde se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu. Karadin už tu čekal, což se Aiko líbilo, protože bylo vidět, že je plný energie a natěšenosti na trénink. "Nazdár!" Zvolala a mávla na něj. Jenže ji to mávnutí trochu zabolelo, protože ještě měla pár stehů. "Tak, jsi připravený?" Zeptala se ho a vyrazila pomalu směrem pryč z vesnice.

Karadin Hyuuga

Keď som uvidel prichádzať Aiko, vyčaril sa mi na tvári široký úsmev ako keby som uvidel svojho najbližšieho. Poznal som Aiko asi len deň a mal som k nej bližšie ako k niekomu inému. Prichádzala mladá žena, ktorá pôsobila milo a priateľsky. Usmievala sa. Začal som svoju senseiku pomaly brať ako výbornú priateľku s porozumením z klanu Hyuuga. V tom na mňa kývla a pozdravila. "Prajem pekný deň a dúfam, že aj bude naďalej taký fajn ako teraz." Zrazu som pocítil akési šťastie a chuť niečo robiť. Dobehol som k senseike a čakal na jej reakciu. Ona však smerovala k východu vesnice. "Fuuf, to asi pôjdeme niekde preč." Rozmýšľal som nad tým. "Hai! Som pripravený na všetko. A inak ako sa už cítite? Už je to o niečo lepšie?" Spýtal som sa s úsmevom na tvári.

Aiko Hyuuga

"Je mi báječně." Zvolala a podívala se na slunce. Stále sice měla léky proti bolesti, ale lékařští ninjové skutečně udělali kus dobré práce. "Pojď ke mně." Řekla a když přišel, tak se kousla do prstu a "Kuchiyose no Jutsu!" Najednou stáli na velké bílé sově, která s nimi proletěla nad Konohou, takže Karadin viděl, jak se opravují kamenné tváře u Hokageho kanceláře. "Osobně si myslím, že bílé sovy jsou trochu znamením Hyuugů, protože jsou stejně bílé, jako naše oči a jsou to zvířata moudrosti." Pronesla letmo a lehce se usmála. "Letíme na jedno z mých oblíbených míst. Je to místo, kde je rozsypaný prach mého mrtvého otce a já zde trénuji." Řekla mu ve chvíli, kdy letěli nad oceánem.

Karadin Hyuuga

Pozrel som sa na Aiko a uvidel som skutočne šťastnú, usmiatu ženu. Zavolala ma k nej. Zrazu použila techniku privolania. Ocitli sme sa vo vzduchu. Keď som sa pozrel dolu, uvidel som veľkú bielu sovu. Bolo to úžasné, ešte nikdy som nevidel kuchyouse no jutsu, len som o tom počul. Zamyslel som sa nad tým. "Kebyže aj ja ovládam privolávaciu techniku. Čo by som za to dal? Je to niečo úžasné, podľa mňa to je dielo ninju." Aiko povedala, že biela farba našich očí je niečím stotožnená s bielymi sovami. Taktiež aj podľa môjho názoru by to mohla byť pravda. Potom ma Aiko oboznámila s miestom, kde sme mali zamierené. Celú dobu som akosi nerozprával, pretože mi to vyrážalo dych. Bol to skutočne zážitok. Ešte nikdy som také niečo nezažil. V tom som si spomenul počas cesty letu nad oceánom. "Sensei? Včera ako som išiel domov, som zbadal na stene niečo nezvyčajné. Dúfal som, že by ste mohla vedieť o čo ide. Bola to akási tvár? Zviera? Diabol? Nevedel som presne určiť o čo ide, nevenoval som sa tomu, len mi to prišlo akési nezvyčajné, keďže som bol už včera unavený a došlo mi to až teraz." Dúfal, som že mi bude vedieť Aiko odpovedať, ak nie tak nie. Ďalej som si užíval let a čakal na to, čo mi odpovie.

Aiko Hyuuga

Letěli dál a dál. Už dávno opustili území Konohy a mířili k nějakému vzdálenému ostrovu, ze kterého k nebi létaly jakési fialové a růžové lístky stromů a různé květy rostlin. "Podobizna ďábla?" Řekla si sama pro sebe a zakroutila hlavou. "To znamená, že na Konohu přijdou další těžké časy a budeme se muset s něčím vážným vypořádat. Jde totiž o ďáblovi posly." Řekla mu čí je to znak. "Někdo z tvé rodiny s nimi uzavřel smlouvu a oni si přišli pro to, co jim náleží." Dořekla svou myšlenku, ale to už je sova vysadila na místě a poté zmizela.

http://img10.deviantart.net/7a25/i/2014/102/e/9/purple_forest_by_ninjatic-d7e4dsp.jpg

Bylo to zde skutečně nádherné, jako kdyby se přesunuli do ráje nebo nebe, nedalo se tomu skoro ani uvěřit. Sem tam tu proletělo několik malých motýlků, které lehce svítily. "Tohle je místo, kde ti nikdy nedojde chakra, protože ostrov má vlastní chakru, která teď do nás proudí skrz tuto zem." Ukázala směrem k zemi, ze které Karadin cítil teplo a sílu.

Karadin Hyuuga

Preleteli sme už pomerne dosť dlhú trasu, keď v tom som v diaľke zahliadol akýsi temný prales. Nevedel som o čo ide, pretože som na tom mieste ešte nikdy nebol a ani som o ňom nevedel. "Zmluvu? Z mojej rodiny? Žeby otec?" Začínal som mať v hlave ešte väčší zmätok. "Prečo by to robil?" Keď sme sa už dostali do určitej polohy ostrova, pocítil som niečo neskutočné. Začalo sa mi omnoho lepšie dýchať a mal som pocit skutočného zmyslu života. Čakra bola stále na maximum. V tom sme v leteli priamo medzi stromy a kry. Moje oči uvideli zrazu niečo neskutočne krásne. Neveril som vlastným očiam. Bola to dychvyrážajúca nádhera. Listy poletovali sem a tam. Krásne motýle vytvárali úžasnú atmosféru pohody. Aiko mi vysvetlila ten pocit naplnenia. "Toto je život. Tu by som chcel každý deň byť a vstávať, aby som si uvedomil skutočný zmysel života." Zamýšľal som sa nad všetkým, čo bolo okolo mňa a čo som vlastne všetko už prežil. "Vie o tomto tu aj niekto iný? Či len vy sensei? Je to skutočná nádhera." Spýtal som sa a čakal na ďalšie pokyny.

Aiko Hyuuga

"Neví o tom nikdo, teď jen já a ty. Je to totiž malý ostrůvek a v okolí vůbec nic není." Řekla mu a usmála se. Poté si dřepla na zem a pokynula rukou k zemi, aby si sedl taky. Měl na něj jednu prostou otázku. Věděla, že je jejím dnešním plánem, aby aktivoval Byakugan, ale to až později, teď se chtěla věnovat jeho schopnostem a nějak mu pomoct zesílit, což lze hlavně tím, že ho naučí nějaké jutsu. "Mám otázku. Jaký styl boje ti vyhovuje nebo co za jutsu by ses chtěl naučit?" Nemohla mu nic vymyslet, protože nevěděla, co by přesně chtěl umět, tak dala prostor jeho fantazii, aby si případně něco vymyslel a ona to jen zkusila zrealizovat.

Karadin Hyuuga

Stál som na ostrovčeku a stále si obzeral okolie. V tom mi však senseika dala pokyn sadnúť si. Sadol som si a čakal, čo bude nasledovať. "Aktivácia byakuganu až neskôr? Nevadí." Senseika mi všetko vysvetlila, a potom padla pre mňa ťažká otázka. Nevedel som poriadne ako zareagovať, ale po tele mi prešiel mráz. Bol som skutočne nadšený, keďže som si mohol vybrať techniku. "Je to skutočne náročná otázka." Pousmial som sa. Začal som sa zamýšľať nad technikou. Keďže byakugan nemám ešte aktivovaný, tak by som svoje techniky: Hakke Shimeru a Kinshi vylepšil a zdokonalil až po aktivácii. "Senseika, chcel by som sa naučiť techniku, ktorá bude dielom Hyuuga klanu. Technika, ktorá očarí každého. Chcel by som, aby to bolo niečo dokonalé a jedinečné. Chcel by som presvedčiť seba a hlavne svoj klan, že je na svete aj ninja z klanu Hyuuga, ktorý vie niečo výnimočné." Miesto, kde som bol ma tak napĺňalo, že som mal množstvo pozitívnych myšlienok, že som však nevedel, čo v skutočnosti mám na mysli. Nevedel som poriadne ako by technika mala vyzerať, ale vedel som, že by to malo byť ohromné dielo. Stále som sa nad tým zamýšľal a dúfal som, že mi taktiež Aiko pomôže pomocou jej zvykov a taktík učenia. Mal som však sklonenú hlavu, pretože sa mi to zdalo trocha nezrealizovateľné avšak chcel som niečo také dosiahnuť.

Aiko Hyuuga

Jakmile domluvil, tak se senseika usmála, protože ji de facto vůbec nepomohl. Doufala, že ji řekne něco o tom, jak by chtěl v budoucnu bojovat a nebo nějaký nápad na techniku. Takže se jen zasmála a pomalu se zvedla ze země, jelikož věděla, že musí něco vymyslet ona sama. "Hyuuga klan je původně klan čistoty. Měli jsme úplně bílé oči, nosili bílé oblečení a dokonce i naše zbraně byly bílé, takže by to chtělo techniku, která by opět nastolila naši čistotu." Řekla a hleděla na stromy, při čemž dál přemýšlela. Pak ji však něco napadlo. "Existuje pradávná technika, která byla využívána při zapečeťování všeho možného. Uživatelova chakra se spojila částečně s přírodou a člověk pak byl schopný mít bílou chakru, takže mu zářily dlaně a dával větší údery. Poté byl schopný vystřelovat samotnou energii chakry, která protivníka mohla popálit, spoutat, omámit nebo něco podobného. Máš dost taijutsu technik a tohle by je mohlo posílit a hlavně bys na sebe určitě upoutal pozornost." Navrhla mu.

Karadin Hyuuga

Keď sa Aiko postavila, nevedel som čo si mám myslieť. Pousmiala sa. Po chvíli však povedala svoj názor a návrh. Ja som sa taktiež len pousmial a uvedomil som si, že to je skutočne dobrý nápad." Kto by mal vedieť takú technike než ja? "Pomyslel som sa. "To je to najlepšie, čo môže človeka stretnúť. Spojenie tela ninju so životom niečoho skutočne živého." Moje telo bola nedočkavé a už som len čakal, kedy sa konečne dáme do práce. "Hai! Môžme ísť na to. Váš nápad sa mi veľmi páči sensei." Stále som mal na tvári úsmev, pretože som si začal super rozumieť so svojou senseikou. Už som len čakal na to, ako začneme.

Aiko Hyuuga

"Nejde o nic jednoduchého." Řekla když si všimla jeho nadšení, což se ji fakt líbilo. "Jedná se o jakýsi Sage mód. Sage mód je fyzický i duševní stav, kdy splyneš s přírodou a je to velmi náročné, takže tohle je něco, co obsahuje část tohoto módu. Hyuugové to nazývají Čistá síla a dá ti to čtvrtinu toho, co ti dá Sage mód, který se naučíš později." Vysvětlila mu původ techniky a pak pokračovala dál. "Musíš se naučit čerpat chakru z této země, protože tenhle ostrov aktivuje Čistou sílu, tudíž u sebe budeš nosit něco z tohoto ostrova, to ti pak dám. Teď se soustřeď na svou chakru tak, abys ji vpouštěl do této země a zároveň ji znovu čerpal a nechal sebou proudit. Ve chvíli, kdy se k tobě nebudou bát přiblížit zvířata, tak ovládneš Čistou sílu." Vysvětlila mu a sedla si na zem.

Karadin Hyuuga

"Niečo podobné ako Sage mód, ale je to Čistá sila? Uau, o tom som už počul. Splynutie s prírodou? To sa mi páči." Premýšľal som nad tým až kým mi Aiko všetko nevysvetlila. Bolo to dosť náročné na pochopenie. "To znamená, že moje telo musí splynúť s telom prírody okolo mňa. Musím uvoľňovať chakru a zároveň sa snažiť ju prijímať." Trochu som sa nad tým zamyslel. "Bude to asi dosť náročné vypustiť zo seba chakru, keďže ostrov samotný dodáva telu chakru. Nemyslíte sensei?" Zamyslel som sa nad tým. "Myslím, že by mi pri tomto učení pomohla technika Kinshi, kedy vlastne uvoľňuje moje telo chakru na vlastnú obranu." Dúfal som, že som všetko dobre pochopil. "Zvieratá sa ma nesmú báť? Tak toto bude v skutočnosť dosť náročné." Pozrel som sa na Aiko, ktorá si sadla na zem. No v jej mysli som len prečítal, že bude asi chcieť, aby som s dielom začal. Pousmial som sa a ešte čakal či mi napovie nejakú radu ako začať.

Aiko Hyuuga

"Ano je to skutečně těžké. Znám málo lidi, kteří umí tuto techniku." Odpověděla mu na první otázku a ve chvíli, kdy řekl druhou, tak trochu vykulila oči. "To určitě ne." Zastavila ho a pousmála se. "Jutsu ne, protože potřebuješ, aby se tě zvířata nebála. Pokud budeš používat jutsu na obranu, tak bys je mohl zranit a to není moc dobré." Vysvětlila mu, proč ne a dál seděla, protože už jen čekala až se do toho dá a doufala, že se mu to povede, protože v jeho očích viděla nadšení, což je základ pro učení.

Karadin Hyuuga

"Heh, tak to je skutočne náročné." Aiko už len čakala kedy konečne začnem. Pozrel som sa na zem. Sadol som si a nohy som si dal do kríža. Zatvoril som oči. Začal som plynule dýchať. Počul som len zvery ako okolo mňa behajú a ich vrodené zvuky. Zamyslel som sa nad tým všetkým, čo odo mňa Aiko požadovala. Uvoľňovať a zároveň prijímať. "Uvoľňovať, prijímať. Uvoľňovať, ..." Stále som si v duchu hovoril ako by to malo asi medzi mojím telom a prírodou prebiehať. Snažil som sa svoju chakru odovzdávať prírode, kedy moje telo pociťovalo pomalé vyčerpávanie, ale zároveň príroda mi dodávala automaticky energiu. Avšak keďže príroda, ktorá bola okolo mňa, resp. ostrov na ktorom sme boli automaticky a neustále dodával môjmu telu energiu bolo až priam neuskutočniteľné, aby moje telo odovzdalo energiu prírode. Bolo to skutočne náročné. "Uvoľňovať, uvoľňovať..." Uvedomil som si, že bude dôležité najprv chakru dostatočne uvoľniť. Snažil som sa chakru sústreďovať všade okolo mňa avšak nechcel som na to veľmi tlačiť, aby to nevyzeralo, že vytváram jutsu. Pociťoval som stále ten čerstvý, svieži vzduch a stále som sa chcel s ním poriadne stotožniť. Chcel som sa ho poriadne nadýchať, aby moje pľúca pocítili tú silu prírody. "Uvoľňovať, uvoľňovať..."

Karadin nahodil úplný klid. To, že si sedl do tureckého sedu mu ještě více pomohlo. Cítil úplně něco jiného než dříve. Jako kdyby byl celý ostrov jeden velký organismus a trochu k němu mluvil skrze vítr, trávu a zvuky všech zvířat. Pociťoval, jak ho ovívá vítr a to, jak se kolem něj hýbala tráva do rytmu větru. Když otevřel oči, tak viděl jinak než dříve. Viděl víc jasněji, jako kdyby zaostřil na bravu přírody a viděl trávu jasně zelenou, stromy krásně hnědou a poletující motýly, kteří zářili všemi barvami. Pak najednou ucítil jakési šimráni na nohou. Tam viděl, jak po něm začali lézt mravenci, což naznačovalo, že je na dobré cestě. "Výborně Karadine. Soustřeď se teď na vzduch. Zhluboka se nadechuj a vydechuj." Pobídla ho potichu Aiko, aby nevyrušila jeho koncentraci. Neslyšel ji normálně, ale spíše, jako kdyby k němu mluvila z hrozné dálky a donesl to k němu vítr.

Karadin Hyuuga

Stále som sa nad všetkým zamýšľal. Stále a stále som si hovoril dokola, že najprv treba odovzdať chakru, ako keď človek niečo niekomu dá, tak potom za odmenu taktiež niečo dostane. Bolo treba celú dobu rozmýšľať pozitívne a nezaoberať sa starosťami. Otvoril som oči. Bolo to niečo neskutočné. Akoby som sa znovu narodil. Kvety, zvery a všetko na vôkol som uvidel omnoho jasnejšie a pestrejšie. Uvedomil som si, že ak budem chcieť, aby mi príroda pomohla, budem jej aj niečo za to musieť podarovať. Zrazu som pocítil pochod mravcov po mojej nohe, no stále som uvoľňoval a prijímal. Nesnažil som sa ich nejako odstrániť, ale hlavne som bol stále zameraný na svoju koncentráciu. Zatvoril som znovu oči. V tom som z akejsi "diaľky" započul Aiko. Jej reakcia ma potešila, pretože som si uvedomil, že to tak všetko asi má byť. "Zhlboka nadýchnuť a vydýchnuť?" Hneď som začal. Začal som prijímať do svojho tela tú chakru sily prírody, tú silu vetra, vzduchu. Moje pľúca sa zväčšovali a zmenšovali, i keď to vyzeralo akoby sa len zväčšovali, pretože chceli viac a viac čerstvej energie. "Vydýchnuť, nadýchnuť." Začínal som si aj v duchu myslieť, že vzduch má taktiež svoju vôňu a chuť. Energia vzduchu ma stále napĺňala v určitých chvíľach nevedomky, pretože som si začal na to všetko akosi zvykať. Moje telo akoby malo explodovať od tej obrovskej energie, avšak ja som stále pokračoval. "Zhlboka sa nadýchnuť a vydýchnuť, zároveň však uvoľniť a prijať."

Vše dělal přesně tak, jak měl. Začal pociťovat naprostý klid a uvolněnost. Najednou však usnul, což on ale nevěděl. Usnul kvůli tomu, že se ho zmocnila přírodní chakra a kolovala mu v těle více než jeho vlastní. Ve chvíli kdy mrkl, tak hned po otevření očí byl na jakési obrovské krásné louce, což už byl sen, ale pro něj to vypadalo skutečně. Před ním v dálce stál starší pán s holí. Měl hnědé pánské šaty, přesně jako mají starší pánové ve středověku. Dlouhé bílé vousy a holí popoháněl ovce. Když se otočil a uviděl tě, tak na tebe máchl, abys k němu přiběhl. "Karadin, že ano?" Zeptal se ho s úsměvem a příjemným tónem hlasu.

Karadin Hyuuga

Moje telo bolo dostatočne koncentrované. Avšak v prostredí, v ktorom som bol sa akosi menilo. Už Aiko nebola pri mne a ani zvieratá nebehali okolo mňa. Zmocnila sa ma prírodná chakra, preto som sa ocitol v akomsi sne. Otvoril som oči. Všade okolo mňa bola krásna príroda a v diaľke som uvidel staršieho pána, ktorý svojím výzorom pripomínal záhadného človeka akého som ešte nikdy nevidel. Avšak mohla to byť úplne iná skutočnosť. V tom sa na mňa pozrel. Nevedel som, čo mám robiť, ale jeho pokyn palicou naznačoval, že by som mal prísť k nemu. Pomaly som prišiel k nemu, keďže zavolal na mňa vlastným menom. "Ona ma pozná?" Zamrmlal som. "Hai! Moje meno je skutočne Karadin. Klan Hyuuga." Na tvári som mal smelý výraz, ktorý nenaznačoval nič zlé. Keď som sa na staršieho pána pozrel, bol to na pohľad príjemný dedko so stádom oviec na okolí. Nevedel som, čo mám hovoriť, keďže som dedka videl prvý raz.

Hamura Ōtsutsuki

Usmál se na něj a podal mu ruku. "Já jsem Hamura Ōtsutsuki. Předek všech Hyuugů." Představil se mu konečně a dřepl si na zem, při čemž si chtěl s Karadinem popovídat, proto pokynul rukou, aby si taky sedl. Ovce se dál v klidu pásly a pobíhaly kolem nich. Ve chvíli, kdy si sedl i Karadin, tak si kolem nich do kruhu lehly všechny ovce. "Ukaž mi svůj Byakugan." Pobídl ho, protože nevěděl, že nynější Hyuugové nemají Byakugan.

Karadin Hyuuga

Predstavil sa mi. Jeho meno je Hamura. "Zaujímavé meno". Pomyslel som si. "Predok?" "To znamená, že vy ste ten kto stvoril byakugan? Alebo vy ste ten, ktorému sa ako prvému objavil byakugan?" "Histórii tohto zrodenia byakuganu stále nerozumiem." Spýtal som sa a povedal. Veľmi ma to zaujalo, pretože som asi prvý ninja z dnešnej doby, ktorý vidí predka byakuganu. Prišiel som k nemu bližšie. Mal som mu svoju hrdosť klanu ukázať, tak som poriadne otvoril oči a pozrel sa mu do tých jeho očí. Nevedel som poriadne o čo mu ide, tak som len hľadel a čakal na jeho reakciu.

Hamura Ōtsutsuki

Karadin se celkem rozmluvil, což se mu dost líbilo, měl rád, když jsou předci zvědaví, protože on sám dříve byl. Než mu odpověděl, tak se pořádně zadíval do jeho očí, ale netvářil se nadšeně. "Jak to, že nemáš probuzené bílé oko?" Zeptal se a zase si pohodlně sedl, protože předtím se k němu kvůli pohledu do očí předkláněl. "Co se týče historie Byakuganu, tak na to bude čas jindy, teď mě zajímá, co se děje ve tvém světě. Proč nemáš Byakugan?" Řekl zamyšleně a dost nechápavě.

Karadin Hyuuga

Začalo ma zaujímať ako vlastne byakugan vznikol, ale to Hamura odložil na inokedy. "To znamená, že sa ešte stretneme?" Zamyslel som sa. V tom sa ma spýtal na dôvod, prečo moje oči nie sú vyvinuté. "Popravde, čo sa týka súčasnosti taktiež poriadne neviem prečo mi nejde byakugan aktivovať, keďže mi veľmi o tom otec neporozprával, ale viem že v minulosti klan Hyuuga sa veľmi nezapájal do bitiek a vojen a tak si chcel klan zanechať len meno, preto aj schopnosti členov klanu upadali a nezdokonalovali sa. V súčasnosti sa klan delí na dve vetvi, kedy jedna je zmierená so stratou svojej hrdosti, ale druhá vetva, do ktorej patrím aj ja je stále aktívna a snaží sa svoju hrdosť znovuzrodiť, i keď je to dosť náročné.. So všetkým mi pomáha sensei-ka Aiko Hyuuga." V tom som si spomenul. "A kde je vlastne Aiko?" Začínal som mať v hlave trochu zmätok.

Hamura Ōtsutsuki

Pozorně poslouchal to, co mu Karadin říkal a jen kroutil hlavou. Bylo vidět, že je trochu smutný, protože Byakugan má rád a mrzí ho, že mladá generace nemůže něco tak silného využívat. Pak si Karadin všiml, že Hamuru něco napadlo, jelikož se úplně narovnal a trochu vytřeštil oči. "Mám nápad." Oznámil mu a najednou Karadin uviděl aktivovaný Byakugan v Hamurových očí. Hleděl Karadinovi přímo do očí až to mohlo být trochu nepříjemné a Karadin se nemusel cítit zrovna ve své kůže, když mu někdo tak dlouze hleděl do očí. "Vím, co je s vašimi oči. Když ti je znovu aktivuji, pomůžeš i ostatním svého jména aktivovat bílé oči? Zeptal se ho a čekal na odpověď.