Samota (Yoshiro)

Probudil ses ráno na střeše kde ses usadil. Díky horké krvi si se i vyspal a nezmrznul přes noc a to už paprsky světla tě donutili otevřít oči. Ve vesnici byl ruch jako vždy, ulice se zaplnili spoustou lidí. Když si se posadil, měl si vedle sebe kromě svých věcí také malý svitek který vypadal celkem vznešeně. Asi jako královský dopis. Pokud sis ho vzal a rozbalil, bylo v něm napsáno:
"Změna plánu. Dostav se v 8:30 k přístavu. -Kasumi Tsukiakari"

Yoshiro Aka - Tayiou

Probuzení nebylo pro ně nějak zvlášt příjemné, jelikož jej po celou dobu tlačila taška ze střechy do zad. Cítil se rozlámaný a né moc vyspaný. Navíc se mu zdála v noci opět noční můra, která jej pronásleduje již  pár let. Sedl si a všiml si svitku, který ležel vedle něj. Vypadal jinak než ty svitky, které byl zvyknutý. Promnul si oči, uzívl si a zvedl svitek ze střechy. Rozvinul jej a hlasitě četl jeho text. "Změna plánu. Dostav se v 8:30 k přístavu. -Kasumi Tsukiakari" Svitek opět sroloval a schoval si jej do kapsy. Co tak najednou ta změna plánu?  Zvlášt proč se mám jít dostavit do přístavu. Že by plánovali.. ne tolik mi zas důvěřovat nemohou. to je z hola nemožné. Vrtalo mu to hlavou a nemohl přijít na důvod té náhle změny. Přišlo mu to hrozně divné. Žádnou odpověd však nenašel a proto se rozhodl pátrat po odpovědích na místě činu, tedy v přístavišti. Oprášil si oblečení a rozhlédnul se, kde vlastně ve vesnici mají přístav přesně. Neznal vesnici ještě tak dobře a proto se potřeboval něčeho chytnout. Když jej uviděl v dálce, skočil na protější střechu budovy a svižným tempem se dostával na místo určění. I když měl nějaký ten čas k dobru, dochvilnost se vždy cenní.

Skákal si ze střechy na střechu a semtam ti uklouzla noha po urosených domech. Když si byl skoro u přístavu, zvrkla se ti rozlámaná noha kterou si měl z noci a ty si sletěl přímo ze střechy mezi 2 domy. Pád nebyl moc příjemný, ale zbrzdil tě velký dřevěný vůz který byl plný nějakých krabic a potravin. Valnou většinu toho si docela pěkně rozbil, ale to zřejmě zachránilo tvoje tělo. No než si se stihl z toho všeho zahrabat už si zaslechl křik.
"No to si ze mě děláš srandu! Vylez ven ať ti můžu zlámat nohy ty smrade!"

Yoshiro Aka - Tayiou

Skákal ze střechy na střechu a pomalu se dostával na místo určení. Sem tam mu však uklouzla noha, jelikož tašky byly mokré, takže škobrtnutí bylo hned. U jedné ze střech se mu jeho cesta střechami vymstila nejvíce. Sakra. Přecedil mezi zuby, to už ale padal na zem. Bohudík se mu však podařilo dopadnout na nějaký vozík a to celkově jeho pád zjemnilo. Staré rány..měl jsem to raději vzít normální cestou. Zamrmlal si ve hromadě věcí a snažil se z toho všeho vyhrabat. To už se však ozval odněkud hlas, který zrovna nebyl nadšený z toho, že mu chlapec toho většinu rozbil. Jak v takové situaci mám reagovat? Zamyslel se nad tím a vylezl ven z hromady. Myslím, že ta noha nebude třeba, ta už dostala zabrat i bez vašeho přičinění. Naklonil krk na stranu a ozvalo se z něj hlasité křup. Ah, to mi bodlo, celé tělo mám ztuhlé a rozbolavělé od toho pádu. Ještě, že tu vaše.. Odmlčel se na chvilku a podíval se na ty krabice. Ještě, že tu vaše harampádí bylo. Jinak bych dopadl daleko hůř. Nicméně, plním důležitý úkol od.. Opět se odmlčel a přemýšlel, jak se vlastně vůdce této vesnice jmenuje. Od Kasumi, takže jestli chcete nějaké odškodnění nebo tak, tak se běžte vyrovnat k ní.

Vesničan

"Je mi jedno kdo a kam tě poslal. Za tohle můžeš svojí nešikovností! Ale vzhledem k tomu že Kasumimu-sama něco dlužím tak to řešit nebudu. Teď mi zmiz z očí!" Řekl rozhořčeně a dal se od úklidu.

Než si se nadál, tak už ti někdo položil ruku na rameno. Byl to jemný dotek ženské ruky který si ucítil jako první. Pokud ses otočil, stála tam mladá krásná žena v bílém rouchu a přes hlavu měla kápi. I přes ní vynikal její příjemný výraz a pronikavé oči. Vypadala čistěji než všichni který si doposud poznal. Slabým hláskem i pověděla:
"Ahoj, ty budeš Yoshiro z klanu Aka-Tayiou že?" Za otázkou následoval milý úsměv a ruku opět svěsila podél těla.

Yoshiro Aka - Tayiou

Nic neříkajíc se oprášil a šel dál klopýtavým krokem pryč z toho místa, když najednou se ho někdo dotkl. Cukl sebou a rozmáchl se pravačkou na toho, který mu položil ruku na rameno. Tak tak stihl zastavit svůj úder, když viděl, že jde o nějakou dívku. Když jí viděl, cítil v sobě jakési divné pocity, které ještě nikdy necítil. Dívka si mohla všimnout, že je ve tváři celý rudý jak rajče a chová se velice nervozně. Um, promin. Nechtěl jsem.. je to bohužel síla zvyku. Stáhl ruku, složil ji podél těla a škrabal si ji tou druhou. Trochu sebou cukl, když zmínila jeho jméno. Ano.. jsem. Ty jsi ten kontakt, který mě má čekat v přístavišti? Dostal ze sebe s obtížemi a moc se nesnažil dívce koukat do jejich očí, protože když do nich náhodou pohlédl zrudl ve tváři ještě více. Nechápu, co se to se mnou děje, Shiro jsem nemocný? Nebo jsem se konečně zbláznil. Jsem tak zmatený bez tebe.

Mina Senji-lin

Trošku se zachichtala když viděla tvou reakci a tvá stydlivost jí přišla dost roztomilá.
"Ano to jsem já, Mina z klanu Senji-lin. Těší mě že tě poznávám" Řekla zase jemným hláskem který už zřejmě jiný nebude a mírně se uklonila.
"A omlouvat bych se měla spíš já, neměla bych se takhle za někým plížit." Zase se zachichtala a podívala se na tebe těma svýma pronikavýma očima.
"Kasumi-sama mě pověřil abych tě provedla vesnicí a pomohla ti se začátkem tady u nás. Zřejmě to tady nebudeš mít snadné ale já se pokusím ti zlepšit náladu. Si pro?" Usmála se a sladce na tebe mrkla.

Yoshiro

Vůbec nečekal, že právě tohle bude cílem jeho mise. Vypadal velice překvapeně a v hlavě si opakoval její jméno aby si to zapamatovat.Nejsi ty náhodou ve stejném klanu jako Hideki? Optal se jí a prohlížel si její úsměv. Proč mě tak sleduje a směje se. Vůbec nechápu její chování. Je na mě milá a hodná i když si to vůbec nezasloužím. Jsme tak zmatený a ztracený. Shiro, já tě potřebuji. Víc, než kdy dřív. Podíval se na dívku opět a kývl na znamení souhlasu s prohlídkou.Jistě, budu za to moc rád, jelikož se tu nevyznám. Tedy kromě přístavu.

Mina Senji-lin

"Ano, Hideki-senpai mě hodně naučil. Je to dobrý muž." Odpověděla a nenápadně mávla abys jí následoval. Vydala se na kraj vesnice, za hradby kde se nacházela malá skalka u které byla postavená krásná dřevěná kovárna. Bylo kolem ní dost lidí co pilně pracovali, mohl sis všimnout i malého průchodu do skály který byl uměle vyhlouben.
"Tohle je Nebeská kovárna. Těží se zde Tsuchi-ru [měsíční kov] který je skoro nezničitelný. Co na to říkáš?" Pověděla a usmála se. Nejspíš čekala nějaké otázky od tebe a tak se posadila na nejbližší kámen a pozorovala kováře jak zpracovává kov z měsíční železné rudy.


(Mina)

Yoshiro Aka - Tayiou

To vskutku je. Svým způsobem mě zachránil, jen nevím jestli to bylo dobře nebo špatně. Nechci aby toho někdy litoval. Následoval její kroky a prohlížel si se zájmem kovárnu o které mu něco málo řekla. Měsíční kov, hádám tedy, že jeho název je odvozen od jeho barvy, že? Optal se jí na to a nakukoval ke vchodu. Škoda, že na ostrově jsme neměli nějaký kov, kterému bychom mohli dát přídomek slunečný. Když nad tím těd tak přemýšlím, na ostrově toho moc nebylo, kromě chrámu, který patří našemu bohu slunce. A ten by se ti dozajista nelíbil. Smrdí to tam smrtí a rozkladem. I když po nějakém čase se dá na to zvyknout, že už to pak člověk moc nevnímá. Pokrčil rameny a pozoroval jak lidé pracují s kovem před vchodem do dolu. Říkala jsi, že ten kov je skoro nezničitelný, hádám, že zbraně vykované z tohohle materiálu budou pěkně drahé, že? Chtěl jsem si v budoucnu pořídit nějakou zbraň, jelikož mám jen svou dýku na boj pro blízkou vzdálenost. Má pro mě však příliš sentimentální hodnotu a váže se na ní spoustu vzpomínek. Vlastně je to jediné, co mi zbylo z mého starého života. Zalovil rukou do brašny a vytáhl podivnou dýku, kterou vytáhl z pochvy. Dívka mohla spatřit, že jílec je z nějaké kosti a ta byla plná vyrytých run. Čepel je z obyčené oceli, která dokáže vést čakru. Nejvíc za zmínku stojí právě ten jílec, je vyroben ze stehenní kosti mého bratra. Díky tomu jej mám stále na blízku. Přejel prsty po runách a dýku zase schoval.

Mina Senji-lin

"No původ slova "Tsuchi-ru" nikdo neví. Možná to přeci jen bude kvůli barvě." Řekla a mile se usmála.
"Ano, tento kov je nesmírně drahý a ne tak úplně přístupný. 80% celého výtěžku se dováží přímo do chrámu Kouteie. Zbytek vykupuje klan Akuma kteří na to mají právo kvůli svému "Kekkei Genkai."Ale pokud ti stačí obyčejná zbraň, ve vesnice je taky šikovný kovář který používá normální kovy." Pověděla s takovým nezájmem v hlase. Bylo vidět že zbraně jí tak moc neberou a trošku vyděšeně se podívala na tvou dýku z kosti.
"Um- zajímavé." Zasmála se a raději odvrátila pohled.

Yoshiro Aka - Tayiou

Kýval hlavou a při tom sledoval dění před ním, které se mu naskýtalo na pohled. Usmál se, když mu pochválila dýku a odvrátil svůj pohled k ní. Je tu jiný život, jiné prostředí a jiní lidé. tolik je to tu odlišné, že nevím, jestli si na tohle dokážu opravdu zvyknout. Třeba se jednou vrátím do své domoviny, jednou.. Vzhlédl k nebi, jakoby se tam něco snažil svým pohledem nalézt. I kdybych se tam ale vrátil, už by to bylo jiné. Můj pohled na svět se tak trochu změnil, změnil jsem se i já. Povzdechl si a zavřel oči. Po chvilce je otevřel a olízl si rty. Tak kam půjdeme těd? Doufám, že tohle není jediná věc, kterou mi tu chceš dnes ukázat. Strčil si ruce do kapes a rozhlédnul se. Najednou z čista jasna se jeho výraz změnil v cosi, co nevypadalo moc přirozeně. chytil se za krk a vykašlal krev, kterou trochu nahodil zem. Proč zrovna těd sakra. Utřel si pusu do rukávu a pohlédl na dívku, kteréto mohlo z části možná znechutit a z části mohla mít i trochu strach o něj. Byl bledý jak stěna a nevypadal zrovna nejlépe. Toho si nevšímej, svým způsobem je to cena za moje hříchy. Není to moc vážné a navíc, zvykl jsem si. Zalovil do kapsy, odtud vytáhl nějakou pilulku a snědl ji.,

Mina Senji-lin

"Si v pořádku?!" Vyhrkla když viděla že si vykašlal krev. Vypadala ustaraně, zřejmě za tebe teď nesla odpovědnost tak by byl problém kdyby se ti něco stalo.
"No teď nikam nepůjdeme.." Řekl vážným tónem a položila ti ruku na hruď. Ne však přes triko ale přímo na tělo. Ucítil si příjemné teplo a chakru vycházející z pod trička. Mohl si i vidět její svítivou barvu a byla čistě zelená, ne klasická modrá jakou znáš. Ucítil si úlevu a dýchat ti šlo jen ztěžka, cítil si doslova šimrání na svých orgánech a byl to velmi zvláštní pocit.

Yoshiro Aka - Tayiou

Jsem..opravdu. Není to poprvé a ani naposled co se mi to stalo, jak jsem řekl. Ucukl sebou, když se její ruka dotkla jeho holé kůže a vypadal, že se cítí nesvůj. Na lidský dotek nebyl zvyklý a moc příjemné to pro něj nebylo. Přesto však ji nechal, protože nějakým způsobem se jeho stav začal lepšit a cítil uvnitř sebe úlevu. Opravdu to nic není a můžeme pokračovat. To, že budu odpočívat nebo to, že přerušíme tohle mi nepomůže. Pohlédl k nebi a usmál se. Moje schopnosti a všechny ty pokusy provedené na mě mají svoji cenu a to vše si vybírá na těle. Mám sice daleko lepší regeneraci než člověk, ale moje tělo není tak silné a hlavně není na to stavěné. Je dost přetěžované a tohle je právě příznakem toho. Navíc, pokud mě to někdy zabije..stejně jednou musíme každý na něco umřít.

Mina Senji-lin

"Myslím že se to dá léčit, nemusíš na to takhle zbytečně trpět." Pověděla a ruku dala pryč od tvého těla.
"Tak pojď." Dodala potichu a mávla ať jí následuješ. Pomalu se vydala kolem vesnice, kde byli všude kolem různé pole a hospodářsky založení vesničané. Byl to celkem hezký pohled na to, jak tu vše funguje a působí lidsky. Sluníčko pěkně pralo takže si se pěkně začal potit. Vzhledem k tvé horké krvi si to měl ještě horší, protože tvá teplokrevnost byla mnohem větší než u normálních lidí. Přišlo ti, že se za chvíli usmažíš.

Yoshiro Aka - Tayiou

Léčit? to není možné, jinak by se o to postarali na ostrově. Nebo si myslíš, že bys to dokázala zvládnout? Byl překvapen z toho, že by možná se dala vyléčit jeho otravná a namáhavá nemoc, která jej již dlouhou dobu sužuje. Kývnul a následoval jí dál. Venku bylo strašné vedro, navíc díky jeho horké krvi to pro něj bylo daleko horší. Hodně se potil a tričko měl docela promáčené potem. Bylo tak nasáklé, že by se to dalo i ždímat. Sundal si jej tedy a přehodil si jej přes záda. Dívka si mohla všimnout jeho zjizveného a bledého těla. Jizev na těle měl opravdu dost, některé byly sotva patrné. Jiné však se táhly přes celé záda a vypadalo to opravdu hrozivě. Olízl si suché rty a na prázdno polkl. Šlo vidět, že docela na tom slunku trpí a má žízen, přesto však o tom nic neřekl a dál dívku následoval. Takže, kam půjdeme těd? Co tu ještě stojí za zmínku?

Mina Senji-lin

"Na ostrově nemají tak dobré léčitele jako jsou Senji-lin. No za pokus by to určitě stálo pokud máš zájem." Řekla s úsměvem a pokračovala v cestě.
"Teď ti ukážu ještě jedno místo, není úplně veřejné ale většinu ve vesnici už znáš a tohle by se ti mohlo líbit." Dodala a trošku zrychlila chůzi. Tvých jizev si moc nevšímala, vypadala že jí to moc nepřekvapuje. Šli jste ještě tak půl hodiny a dorazili jste k pláži, kde byli nějaké kamenné ruiny. Mina se mezi nimi nějak proplétala až vešla mezi 2 velké kameny které tvořili jakousi bránu. V ní byli schody někam dolů a vypadalo to, že jich tam je opravdu hodně.

Yoshiro Aka - Tayiou

Pokud by se to podařilo, proč ne? Jen mě to zbytečně omezuje. Byl bych ti za to moc vděčný. Jen nevím, co bych ti za to mohl dát. Nemám nic, čím bych ti mohl zaplatit nebo ti dát nějaký dar, který by tvoji službu vyvážil. Sklonil hlavu a odkašlal si. Poté si dal levou ruku do kapsy a následoval ji. Jsem zvědavý o jaké místo půjde, když není přístupné zcela veřejnosti. Opravdu to v něm vzbudilo zájem a zvědavost, takže šlo vidět, že má hned z toho lepší náladu. Cesta nějakou tu dobu trvala a chlapec si jí zkracoval broukáním melodie, velice chytlavé ale přesto dívce úplně neznámé. Jakoby šlo o nějakou ukolébavku, či obřadní píseň. Jen on sám věděl, o co přesněji šlo. Když konečně dorazili na místo svým zrakem se zaměřil na ruiny. Co zde dřív bylo? Nějaký chrám? Zvědavě se optal dívky a proplétal se s ní mezi ruinami.

Mina Senji-lin

"Nic za to přece nechci. Jsme tu od toho aby jsme jeden druhému pomáhali. Jen tak se dá žít v klidu a míru naší vesnice." Pověděla s milým úsměvem a vypadalo že to myslí opravdu vážně. Byla dost skromná až to bylo zvláštní. Vydali jste se teda přímo po schodech dolů. Hned u vchodu popadla jednu pochodeň která tam byla zavěšená a zapálila jí svým křesadlem.
"Co zde bylo dřív nikdo neví, tyhle ruiny a vchod dovnitř vyplavilo moře teprve nedávno. Nikdo jiný kromě mě dolů ještě nešel. Většina má strach z toho že se to může kdykoliv zřítit a zůstali by dole uvězněný navždy." Pověděla celkem strašidelně ale na tváři měla úsměv nadšení.

Yoshiro Aka - Tayiou

Opravdu nevěřil tomu, že dívka je natolik na něj hodná a milá jen tak. Tahle vesnice je v mnoha ohledech tak divná, lidé jsou zde jiní. jsem tu už pár dnů a stále si na to nedokážu zvyknout. Na to, jak se mnou zacházejí a jak se ke mě chovají.  Zvyknu si vůbec na to někdy? Přemýšlel usilovně nad tím vším, nic na sobě však nedal znát a následoval děvče. Ruiny pod mořem, takže tu muselo být kdysi nějaké město. Muselo to být už ale hodně dlouho, hádám podle stavu těch ruin. Odmlčel se nachvilku a přejel prstem po kameni. Přečetl jsem spoustu knih, nic však o tomto místě nebylo. Tedy alespoň né v naší knihovně. Olízl si rty, jelikož je měl suché a díval se kolem sebe. Našla si tam dole něco?