Boj o přežití (Yoshiro, Masaru a Keiko)

...

Masaru Yukisha

Otočil sem se směrem kam se Yoshiro díval. Snažil sem se na osobu zaostřit a zjistit kdo to je... Pro jistotu sem si udělal pár kroků dozadu abych stál vedle Yoshira.

Keiko Kentiri

"Ale, ale, ale. Tak jsi ho nakonec našel jo? Bratříček si asi myslí, že je tady sensei Masaru jeho nadějí." Řekl jsem ve chvíli kdy jsem k nim došel na 5 metrů a sundal si kapucu. Najednou ve větru zavlály mé šedivé vlasy v culíku a vy jste spatřili mé oranžové oči, což je na klan Kentiri hodně zvláštní.
http://fc07.deviantart.net/fs22/f/2008/003/b/e/___Answer____by_orin.jpg
"Podle informací od mého šéfa, Masaru není v Suikafuurado, ale má v sobě 7mi ocasého, že? Tim pádem tušim neumíte spoustu jutsu, kterými by jste mě dokázal porazit, že sensei Masaru." Zasmál jsem se dost arogantně.

Masaru Yukisha

Ty musíš být Keiko...
Řekl sem zklamaným hlasem.
Jak může být tak arogantní... jak mohl z takového prcka vyrůst takovej grázl....

Keiko Kentiri

Jen jsem se zasmál. "Koukám, že máte postřeh. Copak, žije ještě ta vaše fňukna, myslim že se jmenovala Sora. Rád bych ji navštívil." Začal jsem se zase smát. "A co ty ubohej bratříčku, víš že tvé techniky na mě nemaj, tak radši mlčíš viď?" Vysmál jsem i svého bratra, který měl najednou ruce silně zatnuté.

Masaru Yukisha

Levá ruka se mi utvořila v pěst, kterou sem zmáčkl tak silně, že mě sama začala bolet.
Jestli se Sory jen dotkneš....
Řekl sem vážně, v hlase byla slyšet nenávist. Ale pár momentů na to sem se už sklidnil...
Říkej si co chceš, ale uvnitř si stále syn Jira.

Keiko Kentiri

Najednou sis mohl všimnout, jak mé oči, jakoby lehce září a já se usmívám. "Jira, myslíte toho ubožáka co v tomhle čase umřel a v budoucnosti je furt v komatu. Promiňte, ale to není můj otec. Je to jen člověk co mě splodil na tento svět, ale jinak s nim nic společného mít nechci, ubožák jeden." Řekl jsem, ale to už se na mě rozeběhl Yoshiro, který si nechal z dlaní vyjet dřevěné ostny, jenže to už mě propíchnul, ale já začal zářit. "Blbečku naivní." Řekl jsem a v tu chvíli jsem rychle prasknul a na Yoshirovi zůstal jen světélkující sliz a já se objevil vedle něj a odkopl ho do strany.

Masaru Yukisha

Sliz?
Řekl sem překvapěne.
Shunshin!
Pomyslel sem si a přímou čarou sem se přemístil k Yoshirovi, kterého sem chytil.

Keiko Kentiri

Masaru chytl Yoshira, každý by teď zaútočil, ale já jen v klidu stál na tom samém místě. "Tak to bylo snadné." Řekl jsem tiše při čemž jsem poskládal pečetě. "Rinir: Bakuhatsu!" Řekl jsem a v tu chvíli svítící sliz na Yoshirovi začal jakoby bublat, ale v tu chvíli Yoshiro natáhl ruku, ze které vyjel tlustý klacek, který odhodil Masara o 5 metrů od Yoshira, když v tom světélkující sliz vybuchl a Yoshiro dopadl na zem celý od krve. "Tady někdo nedával pozor při chemii, viď můj bratříčku." Řekl jsem, ale Yoshiro nereagoval, asi byl v bezvědomí. "To nevíte, že když zahřejete fosfor, tak začne hořet?"

Masaru

Neeee!
Vykřikl sem v letu a spadl do kotoulu, zvedl sem se a pozoroval Keika.
Proč tohle děláš?! Je to tvůj bratr!!
Vykřikl sem zoufale.

Keiko Kentiri

Jen jsem se na něj usmál a mé oči zase lehce zazářily. "Bratr? K čemu mi je bratr, když sebere veškerou slávu místo mě. Kdykoliv jsem něco udělal, tak to on byl ten kterého pochválili. Dokonce i vy sensei jste měl radši jeho než mě a to už mě unavuje. Sejmu bratra, vás i tu vaši fňuknu Soru." Řekl jsem narovinu.

Masaru Yukisha


Takovej je postě svět! Vždy je někdo silnější jak ty, VŽDY! To že si měl někoho, kdo ti mohl konkurovat a tím ti umožnit zesílit, to bylo jenom štěstí. Je to tvoje krev, rodina. Seš normální?!
Křičel sem tak, že sem z toho prskal.

Keiko Kentiri

Udělal jsem zamyšlený výraz, který byl i dost ironický a výsměšný. "Já jsem se vás na něco ptal? Vůbec mě ty vaše řeči nezajímaj." Zasmál jsem se. "Nepotřebuješ dudlíka? Prskáš skoro až na mě. Budeš takhle prskat až budeš ležet ve své krvi pod mýma nohama?"

Masaru Yukisha

Nejsi ty náhododou pod nějakou technikou? Plácáš kraviny. tohle racionálně myslící člověk neříká.
Řekl sem trošku klidněji..
Poslouchej... Cokoliv se ti stalo, nemáš důvod nikomu ubližovat.....

Keiko Kentiri

Přestali mě ty jeho kecy bavit, mlel uplný hovadiny, který mi byli šumák. Pomalu jsem k němu šel a dělal pečetě. "Nechte si ty kecy na to, jak mě budete prosit o život, já na to fakt nejsem zvědavý. Horší je, že takovéhle slabé řeči máte i když už jste starší, ach jo." Řekl jsem byl jsem od něj vzdálený asi 2 metry.

Masaru

Kazebunshin no jutsu!
Vykřykl sem a vytvořil klon, který vyběhl proti Keikovi. Sám sem získal pár vteřin a udělal pečetě na Fuuton Shou Shyu

Keiko

"Koukám, že zvládáte jen jednoho klona. To jste moc netrénoval, ikdyž jste věděl, že jednou přijdu." Řekl jsem s naprostym klidem a rozeběhl se proti klonu, na nic jsem nečekal, udělal jednu pečeť, kterou jsi však nikdy dříve neviděl. V tu chvíli se má pravá noha změnila na bílý sliz a já se sklouzl s otočkou do boku, takže jsem stál teď přímo za klonem a měl jsem v úmyslu ho kopnout do zad, to že z něj vylétne vzduch jsem věděl, takže jsem byl připraven i na to a hned se znovu sklouzl do strany

Masaru Yukisha

Snad to výjde
Probleskomi hlavou.
Fuuton: Shou Shyu!
Vykřikl sem a soustředil rozplynující se chakru z klona do své techniky, kterou to posílilo... aspoň na vteřinu dvě by ho to mohlo znehybnit. Rozběhl sem se proti němu a plnou silou bodl do levé ruky, měl sem v úmyslu mu jí useknout kompletně. V momentě, kdy sem bodl se tornádo rozplynulo.

Keiko

Poslední co Masarův klon uviděl než se uplně rozplynul byl úsměv na mé tváři. Teď je ta chvíle. Pomyslel jsem si a odrazil se od země a skočil přímo do tornáda, lidem by to mohlo přijít až bláznivé. "Rinir: Funsui no jutsu!" Zvolal jsem a v tu chvíli začal z tornáda vylétavat velký sliz, který když tě zasáhl, tak tě zpomalil, každopádně ikdyby jsis e dostal až ke mně, tak ve chvíli kdy tornádo zmizelo, tak jsi na zemi pod nim viděl jen díru a začal cítit silné vybrace v zemi.

Masaru Yukisha

Hlavně klid.
Řekl sem si potichu a sledoval Yoshira. Když mě teď asi Keiko neviděl bylo dobré ho někam schovat.
Kazubunshin
Řekl sem s rychlostí potichu a vytvořil dva klony, 1 se proměnil na Yoshira a lehl si na zem, ještě sem mu pod tryčko připevnil výbušný lístek. Druhej zůstal na mém místě, já sem rychle vzal Yoshira pod paži a skočil za nejbližší keř.
Sám ho asi nezvládnu.

Keiko

Vzhledem k tomu, že byl kolem fosfor a sníh, tak tam byly vidět stopy, tudíž si nedával masaru moc pozor. Jenže to už se zatřásla zem a z ní velétl obrovský fosforově průhledný obr, který vypadal podobně jako Susanoo. Uprostřed něj jsem stál v pohodě já a sledoval toho klona. "Nejenže neznáš chemii, ale ty dokonce nezametáš stopy." Zvolal jsem a v tu chvíli jsem udeřil rukou fosforového obra na místo, kde ležel Yoshiro, což byl teď klon.

Masaru Yukisha

Blbej sníh... vůbec de je Sendokage, myslel sem, že je s tím sněhem propojenej
Klon Yoshira ležel v bezvědomí na zemi. Druhej klon se to snažil zachránit a dělal, že je Yoshiro pravej. Nestihl to ale. Když Keikova technika došlápla na Yoshira tak mohutně vybuchl. Druhého klona to taky sejmulo.
No tak vzbuďte se!
Třásl sem s Yoshirem.

Keiko

Jak ten klon vybuchl, tak se mi ta ruka tapálila, ale já s ní pomocí myšlenky začal klepat, takže na zem všude kolem dopadal hořící jíl a roztavoval sníh. Jenže to už jak se obr otáčel a hledal tě tak jsi z dálky viděl na Keikově krku, jakousi květinu.

Masaru Yukisha

No to snad ne...
Díval sem se na tu květinu a otočil sek Yoshirovi.
Poslouchejte mě!! Keika ovládá jakási květinová technika, už sem to jednou viděl, platí na ní Raiton nebo Katon! Musíme tu květinu zničit.
Třásl sem pořád s Yoshirem. Vytáhl sem z pouzdra 3 výbušné lístky a přivázal je na jeden kunai, ten sem hodil do středu obra.

Yoshiro

Najednou se Yoshiro se kterym jsi třásl proměnil v dřevěný poleno, poznal jsi že šlo jen o dřevěného klona co dost vydrží. "Já vim." Ozvalo se za Masarovými zády. Mezitím už kunai s výbušným lístkem se zabořil do těla fosforového obra a znovu začalo hořet a kusy ohořelého fosforu dopadly k zemi, ale pořád se obr hýbal. Když se Masaru otočil, tak tam uviděl mě, jak si tam v klidu a bez zranění stojim asi 5 metrů od něj.

Mezitím Keiko jen tak přestal útočit a s fosforovym obrem stál na místě.