Nejsme zvěř!

Sai Kaguya

Nikdy jsem nešel proti někomu kvůli tomu, abych ho zabil. Vždy jsem šel proti někomu, abych ho potrestal a dal mu šanci na očistu, ale to, že mi někdo vezme mé zbraně? To si nemůže nikdo dovolit. V mém poslání končím. Vyzvednu si zbraně a zapečetím Očistec, protože si po tolika letech zasloužím odpočinek. Pomyslel si a vůbec neřešil, že mu Lorenzo vyléčil zraněné oko a zařídil, aby se mu vyvinula celá jeho oční Kekkei Genkai. Když promluvila Eve, tak na ní kývl hlavou. "Jdeme do Suichu, za tvými přáteli, za tvou rodinou. Je možné, že tam bude ten muž oblíbený a postaví to vás na opačné strany táborů. A já nechci, aby sis kvůli mně rozhněvala svou novou rodinu. Slib mi, že ať už se stane cokoliv, tak do toho nezasáhneš a budeš jen přihlížet." Řekl tiše a pak začal skládat pečetě, při čemž se kousl do palce a bouchl dlaní do země. "Norowa Kuchiyose no Jutsu!" Najednou mu z dlaní začaly vylézat kosti, které se pomalu přetvářely na jakési dva velké orly. Vylezlo ze Saie velké množství kostí až nakonec přestaly vycházet a on si v klidu sedl na jednoho z kostěných orlů a ukázal dlaní na toho druhého. "Buďto poletíš se mnou, abys přihlížela na souboj nebo můžeš letět na sever do malé vesničky jménem Samela a vyhledat svoji sestru." Řekl tiše a čekal na jeji odpověď.

Eve Kurosu

Sai vypadal hodně zamyšleně, čemuž se Eve ani nedivila. Bude muset udělat něco velkého, aby si získal zpátky část sebe. Eve bylo jasný, že bude muset opět udělat další velké rozhodnutí. Za poslední čas toho na ní bylo hodně... možná až příliš. Nechtěla opět zažít další takové zhroucení a proto jí nezbívalo nic jiného, než se pořádně držet a přijmout realitu takovou, jaká se má být. Na jeho slova postupně přikyvovala a pak se podívala na zem. Do jejího pohledu si vsunula ruku a podívala se do své dlaně. "Poletím s tebou. Chci vidět ostatní. A hlavně jim ukázat svojí změnu." Řekla mu. "Nejsem si ale jistá, jestlli dokážu nic nedělat. Při nejhorším vidět umírat někoho, kdo pro mě po dlouhé době něco znamená, bude velmi těžké." Prolétlo jí hlavou. Sevřela ruku v pěst a pak nasedla na kostěného orla. "Můžeme letět". Dodala.