Nový začátek

Konoha už se téměř vzpamatovala z tragédie. Do příběhu se také začíná zapojovat organizace zvaná Tenpi.

Senseika týmu 4 Rei Hayashibiara sa teraz prechádzala po dedine a rozmýšľala aký asi bude jej nový tým
Sensei týmu 2 Setsuna Uzumaki teraz sedel na jednej zo striech a rozmýšľal čo bude z dedinou
a sensei týmu 3 Mayuri Hatake sedel vo svojej obľúbenej reštaurácií a popíjal saké

Reika Hyuuga

Tak ... myslím, že to bude vše. Podávala jsem staré paní poslední tašku s nákupem akorát před jejím domem.
Moc děkuji Rei ... co bych dělala, kdybych tě nepotkala. Usmála se paní vděčně na mě.
Není vůbec zač...mějte se, ať vám slouží zdraví. Odvětila jsem a vydala se na odchod.
Chudák té už je taky pár let...ale je strašně milá. Někdy pěkně upovídaná až mě z ní pobolívá hlava. Člověk se zas dozví spoustu věcí, co nevěděl, takže to má i své výhody.

Konan: Si v týmu místo tbc99, kterej na postavu v konoze asi nemá čas

Aiko

Stála som pod miestom kde sa pracovalo na hlavách Hokage. Minato... vietor mi rozfúkal vlasy a otočila som sa na druhú stranu. Dattebayo... povedala som sa a na tvári sa mi objavil úškrn. Aiko sa konečne vrátila... odteraz trénujem, budem Konohu ochraňovať! Dattebayo! stisla si ruky do pästí a pomali kráčala dopredu až prišla k jednej z tréningových lúk. Prišla ku kmeňom a chvíľu iba tak stála. Potom sa pousmiala a vrazila päsťou doňho. Dattebayo! opakovala si stále v hlave.

Mugen

Stál jsem na skále, kde se měli dodělat hlavy všech kage. Dělníci už pracovali i na té mojí. Gennini a ani nikdo z vesnice, kromě radních nevěděl, že jsem funkci přijal.

Amaki

Prišiel som do konohy a od všetkých sa oddelil. Potom som došiel na lúku na ktorej som trénoval predtým...

Aiko

Pozrela som sa znova na skalu a videla som hore nejakú postavu. Rozbehla som sa tam a keď som sa približovala, zacítila som pach Mugena. Konnichiwa, Mugen-sama... povedala a pribehla k nemu. Pozrela sa naňho s nádejou, že prijal post Hokageho.

Mugen

Zpod pláště jsem vytáhl klasickou kage čepici a nasadil si jí na hlavu. Nic jsem neříkal.

Aiko

Usmiala som sa. Takže... eh... Hokage-sama... Domo Arigato! povedala som a z môjho hlasu bolo počuť nadšenie. Dattebayo!

Rinari

Když jsem došla do konohy,tak jsem se šla projít po konoze. Ten Mugen je docela zajímavej.... Ale nato že má být Hokage zatim ukázal jen pár technik a to svolávací techniku.... pomyslela si a pokračovala v chůzi

Rei

Zula jsem si botky a zavřela za sebou hlasitě dveře.
Rei!!! Nemlať tak s těma dveřma!!! Máma vystčila hlavu ze dveří jednoho z pokojů.
Promiň. Prohodila jsem do vzduchu a mamča se zamračila. Vyšla ze dveří s plným košem na prádlo v rukou ... děje se něco?
Nic mami. Pomalu jsem si to štrádovala do svého pokoje.
Jen jsem nervózní ... tým s novýma lidma... snažila jsem se nedávat na sobě nervozitu příliš znát. Když jsem vešla do pokoje plácla jsem s sebou na postel a rozvalná jsem koukala upřeně do stropu.

Isane
Skákal som si po budovách.
Zbadal som Rinari.
Priskočil ku nej.
Ahoj, pozdravil som..

Rinari

Když viděla Isaneho,tak ho slušně pozdravila Ahoj...jak de tréning? Zeptala se.

Isane
No, už som ho dokončil, povie milo.
Nevieš kde je tretý člen týmu? spýta sa...

Rinari

Nemám zdání....nepůjdem ho hledat? Zeptala se napjatě.Hmm...zajímavé novej člen. pomyslela si

Isane
Josh! povie a pozrie sa po okolí.
Pôjdeme spolu alebo sa rozdelíme? spýtal sa..

Rinari

No když se rozdělíme tak to půjde rychlejc,ale zase máme menší naději ho najít.A když půjdem zase spolu,tak máme větší naději že ho najdem ale zase to půjde pomalu. pomyslela si,Nevim,jak chceš ty...

Isane
Mno...... Tak môžme ísť spolu, povie milo a čaka...

Rei

Civěla jsem nepřítomně nahoru a až po chvíli mi došlo, že koukám mamce do obličeje. Vylekaně jsem vyskočila z postele.
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA MAMI!!!! CO TO DĚLÁŠ?!
Žena se usmála ... čeká tě trénink. Vzpomínáš?
Unaveně jsem si odfoukla ... a jo. Tikala jsem očima po pokoji a hledala cestu úniku.
Nene zapomeň.
Sakra prokoukla mě...
Chytla mě za ruku a už se mnou vyskočila oknem. Neobtěžovala se jít dveřmi. Taková ona prostě je no ...

Postavili jsme se na plácek;nádvoří, v jedné části Hyuuga sídla, naproti sobě.

Rinari

Dobře,usmějese a vyrazila.Začnem u výstavby nové hokage budovi,třeba se tam bude někde poflakovat. řekla a pokračovala .

Isane
Ok, povie a vyrazí.
Cestou šli okolo sídla klanu Hyuuga.
Hmmm, nený to hento dievča? asi nie, pomyslí si a kráča ďalej..

Rei

Stála jsem tam jak tvrdé Y a hleděla naproti na "soupeře".
Musí to být? Zkusila jsem to naposled.
Matka se zamračila a rázně řekla své poslední slovo ... ANO.
Nečekala na nic a než jsem stihla nějak zaregovat už byla jen kousek ode mne. Rychle jsem se otočila na špičkách a uskočila do strany.
To nedopadne dobře ... lehce jsem nakrčila obočí.

Rinari

Následovala jsem Isaneho,snad ho nebudem hledat dlouho. Pomyslela si

-dneska už tu tak nějak nebudu tak tu popisuji celí svůj den

Tawara Kensei

Nakonec jsme se i s Mugenem poklidně vrátili do vesnice. Bylo až podezřelé jak jednoduše tato mise šla ale moc jsem to nerozebíral. Já osobně jsem se opět začal věnovat svému tréningu. Stál jsem tak mlčky před menší skálou nedaleko našeho pozemku a upřeně ji pozoroval.
Fajn, jestli ji nedokážu rozbít na jeden úder, dvacetkrát oběhnu Konohu po rukou
předsevzal jsem si, načež jsem plou silou udeřil do skály.
Ishigenkotsu
ozvala se rána jako z děla a na kameni se skutečně objevila spousta prasklin ale a pár větších kamenů odpadlo ale skála se rozhodně nerozletěla
O pár minut později
Jako idiot jsem běhal kolem celé vesnice na rukou za doprovodu hlasitého povzbuzování a mírného smíchu stráží. Nevšimal jsem si jich, přecijen už jsem na to byl tak trošku zvyklí. Bylo to poslední kolečko kdy jsem si předsevzal že jestli to nedokážu udělám osm set kliků, poslední kolečko při kterém mi ruka zavadila o kořen a já spadl.
O dalších pár minut později
Jako blázen jsem klikoval opět na území naší rodiny, avšak ani tentokrát mi nepřálo štěstí, ruce zmožené z předchozího výletu mě dotáhly jen na 769, takže jsem musel splnit další předsevzetí a to 2000 krát skočit přez švihadlo a tak to šlo dál a dál až k poslední disciplíně.
Fajn, fajn teď udělám 2000 úderů do téhle klády, pokud to nedokážu...
lehce jsem polknul
vlezu do dámských lázní
s touto velice dobrou motivací jsem začal s údery. Dnes mi však štěstí vzkutku nepřálo. po čísle 1123 ze špalku nezbylo o moc víc než pár třísek a tak chtě nechtě jsem musel splnit svůj slib.

Stále já pře dámskými lázněmi v Konoze
Celí rudý spíš od nervozity než studu jsem stál před vstupem do lázní a opakoval si strategii. Rychle vejít, počkat až mě zaregistrují a pak co nejrychleji utíkat a doufat že to přežiju. Zhluboka jsem se nadechl a vešel.



Stále já o dalších pár minut později

V Konoze jsem se postaral o pravdové pozdvižení. Ono málokdy můžete vidět náctiletého mladíka utíkat jako o život( a že o život opravdu šlo) přičemž v patách je mu velké množství spíše neoděných než oděných pekelně naštvaných dívek a žen z Konohy. Jenom jsem doufal že tenhle průvod neuvidí náš noví Hokage...

Poslední lekce dnešního dne, kopec nedaleko Konohy, stále já...

Asi dvacet minut poté co jsem se zbavil poslední neodbytné pronásledovatelky jsem se pohodlně usadil na jednom z nejvyšších vrchol kolem konohy do lotosového sedu a začal s meditací. Dělal jsem to tak každý den pokud byl čas. Chtěl jsem své tělo pevné a tvrdé jako kámen a k tomu jsem potřeboval ale i svou chakru, proto jsem prováděl toto, meditaci za účelem porozumění a pochopení zemského živlu. Doufal jsem že mi to v mém bojovém umění přinese úspěch.