My vás zachráníme (Zbytek Suichugakure)

Iwashi

Áno, ja chcem čo urobíš ak niekto z nás na misií zomrie .spýtal som sa priamo

Koketsu

Čo, čo? Opýtal som sa zmätene lebo som sa ledva prebral z rozmýšlania.Nevyrušuj Tatsuya a nebud hnusný ja som sa s niekým rozprával. Naštval som sa naňho.

Tatsuya

"Pokud to bude jeden z vás dvou, tak asi hody," zasmál jsem se ďábelským úsměvem. "Ale zbytek nemusí mít obavy... Nevypadaj na to, že bych na ně měl zrovna mít chuť," znovu jsem se zasmál a Kiteisochi se jen tvářil, že tomu vůbec nerozumí.

Kilari
Kráčala som za Tatsuyom.
Však som len geninka, pomyslela si a kráčala...

Iwashi

To je dobre preto že ako to vyzerá tak budeš prvý kto utečie a nechcem aby si mal výčitky. povedal som z ranou ustaranosťou

Koketsu

Naštval som sa naňho. Čo si o tom myslíš ty kiteoschi. Opýtal som sa ho lebo som nemal chuť baviť s tatsuyom. Je horší ako Montaro keď mal zlé dny.

Tatsuya

"Mluv za sebe," zasmál jsem se jeho srdcervoucí hlouposti. "Možná to nebude nepřítel, kdo tě zabije..." přitom jsem si jak mlsná kočka olízl pusu. Jeho krev bude určitě sladká... což teprve jeho maso... V mých očích bylo něco zlověstného, něco vražedného a hladového. Kiteisochi vypadal dost nejistě, nevěděl, co si má myslet. Raději jen sklopil hlavu a dělal, že ohluchl, aby nemusel přemýšlet nad tím, co se vlastně s Tatsuyou zase děje.

Koketsu

Došlo mi čo tým myslel. Tatsuyo ak sa o niečo pokúsiš tak nii-chan nebude jediný koho napadne spojenec alebo ho možno zabije. Povedal som chladným hlasom a pritom my oči zožltly. Kiteoschi odkedy si hluchý. Obrátil som sa naňho. Toto ho necháš robiť. Dodal som a potom som potichu poznamenal. Ktorý s vás je zvietra. Takto sa mi lúbiš. Nezvykaj si.

Iwashi

Ako som si myslel tvoj klan sa v tebe nezaprie. povedal som a ja viem koketsu to ísté platý aj naopak .povedal som ešte k bratov mu

Tatsuya

Tatsuya jenom... začal Kiteisochi, ale byl hned přerušen ostrým hlasem Tatsuyi: "Kiteisochi!" Tatsuya jenom... začal znovu. "KITEISOCHI!!!" Proč se tak změnil? Proč? Kiteisochi se snažil nevnímat myšlenky Tatsuyi, děsily ho, byly plné krve, masa a eufórie z toho, jak jednoduché je někoho zabít a hodovat na něm. Proč jsi se tak změnil Tatsuyo? Odpověď však nepřicházela, přes všechnu tu krev jsem Kiteisochiho volání neslyšel.

Koketsu

Dik Nii-chan Usmial som sa. Čo tatsuya? Opýtal som sa Kiteoschiho. Stal sa zneho krvilačný šialenec a ktorý ta any nenechá dohovoriť. Povedal som priamo čo som si myslel. Nemám rád takéto debaty. Preč ja hej. Proste nemám a prečo ich máš rád ty? Vedú k bojom. Chápem.

Tatsuya

Vytáhl jsem svitek a rozevřel jsem ho, abych se podíval, jak je to ještě daleko, to Kiteisochi využil: Ne, jenom není ve své kůži, řekl a zamračil se. Chová se dost divně... Čím to jen může být? Furt myslí na krev, ale kdy se tak změnil?

Koketsu

Jasne a v koho? Opýtal som sa dosť ostro a kyslo som sa na tatsuyu zamračil. Aspoň on nezošalel. Prečo? A hlavne je to záchraná misia takto nám uškodý.

Kilari
Chápete že toto je záchrana misia a nie hádacia? poznamenala ironicky.
Povzdychla si.
Mohla som ostať v Suichu pomyslela si a kráčala...

Byli jste už celkem dlouho na cestě a hádka vám zabila veškerou nudu po cestě. Před sebou jste uviděli rozmazané obrysy hor. (Nejsou zasněžené)

Kilari
Sláva, pomyslela si keď videla hory.
Čo teraz? spýtala sa sa veliteľa.

Tatsuya

"Už to bude blízko... Teď se budeme muset rozdělit na dva nebo tři týmy, aby jsme nebyli ve vesnici na ráně. Pokud to bude možné, tak každý tým půjde z jiného směru... Už o nás možná vědí, nebo o nás brzy budou vědět, takže maskování nemá smysl. Já s Kiteisochim půjdeme přímo, odlákáme pozornost, vy zkuste štěstí a pronikněte dovnitř... Pokusíme se vám získat čas," řekl jsem klidným hlasem. Tohle už vůbec nechápu... Chvíli se chová tak a chvíli tak... Už ani necítím v jeho myšlenkách krev, co se to s ním sakra děje? Kiteisochi vypadal dost zmateně, nevěděl, co má přesně dělat, jak reagovat, jestli vůbec má reagovat.

Viděli jste hory, né vesnici. Od vesnice jste byli ještě daleko.

Kilari
Teraz nie je čas na samovraždu, povedala.
Dedina môže byť ďalej, dodala.
Hmm, on sa asi zbláznil, pomyslela si...

Vešli jste do hor, byly to velmi úzké chodby a všude kolem byla různá zvířata, ale lidé nikde. Avšak když jste vyšli skrz temné uličky hor tak jste uviděli jakousi obří jámu ve které byla vesnice. Do vesnice vedly jakési čtyři dřevěné výtahy.

Kilari
Na čo čakáme? spýtala sa ironicky.
Vošla do jedného výťahu.
Ide niekto so mnou? spýtala sa znudene...

Tatsuya

"Je to kousek," řekl jsem, protože tohle opravdu už nebylo daleko, obzvlášť, když jsme prošli horou. "Nelíbí se mi to, ty výtahy... Tohle nebude až tak jednoduché," zamyslel jsem se. Teď by rozdělit se byla chyba... Ale co teda budeme dělat? Jít pohromadě je zase strašně nenápadné... Ksou! Co takhle... "Kiteisochi je zvíře, zvířata jsou tady vlastně všude... Nikdo je nebere jako nepřátele..."
Pak jsem uviděl Killari. To je k***a... Rovnou je mohla zavolat na hostinu...

Kilari
Švihnite si! Každú chvíľu môžu zomrieť, povedala.
Dala prsty na tlačítko.(neviem či tam je páka )
Idete? spýtala sa znovu ironicky...

Creepy Boy

Sledoval jsem Kilari(ho?) jak nastupuje do výtahu a přestože každá buňka v mém těle toužila také nastoupit neudělal jsem to.
Jaké jsou rozkazy taicho? Mám ho zastavit?
zeptal jsem se stále tím samím milím hlasem a z brašny z vybavením vytáhl dlouhý řetěz se závažím (ten co použil Kakashi proti Peinovi) a začal si s ním točit ve vzduchu.

Tatsuya

"Jen ji nech, ať jsi jde... Alespoň nebude, co zachraňovat, protože se o nás dozvědí a pochytají nás... Ale to už je jedno, Kilari to ráda bude riskovat, že," řekl jsem s nadsázkou a ironií v hlase.