Cesta pro Tatsuyovu katanu (Tatsuya)

Tatsuya

Snažil jsem se vstát, ale nešlo to nejlíp, zmohl jsem se akorát na to, abych se posadil. Kde jen můžeme být? Kiteisochi? Kiteisochi?! Kiteisochi!! Sakra... spí... stejně asi jako bych měl já... Od času, co jsem se probudil, jsem se neustále snažil vstát, abych mohl zjistit, jak je na tom Kiteisochi.

Vstal jsi pomalu a s bolestma, ale nekonec jsi se zvedl a bolesti zmizely.

Tatsuya

Doplahočil jsem se ke Kiteisochimu. "Zase tě moje hloupost přivedla do malérů... Jsi v pořádku?" byla to hloupá otázka a já se spíš snažil najít místo, kde by snad mohl krvácet, protože sám jsem na tom byl špatně, což teprve chudák Kiteisochi.

Kiteisochi byl uplně v pohodě tak i ty. V pohodě se zvedl a všiml si stop.

Tatsuya


"uf..." oddychl jsem si při zjištění, že je v pořádku... Kiteisochi se hned však chopil žezla a zamířil za stopami. Nemusíš tak hnát... Určitě má náskok... musím.. No dobrá... Kiteisochi běžel za stopami a já běžel za Kiteisochim.

Najednou jste však uslyšeli šustění písku a za vámi se ozvalo. "Hledáte mě?"

Tatsuya

"Jo," zabrzdil jsem a otočil jsem se směrem za hlasem, to samé udělal Kiteisochi, akorát že on si přitom i rovnou sedl a nechápavě koukal, jak mohl odejít a být tady.

Chlápek už byl bez černého pláště


Přišel pomalu k tobě. "Jmenuji se Hiro Hatake." Ano, je z Haiko a je to Haiko nejlepší zvěd a informátor, ale to Tatsuya nevěděl, protože ho neznal.

Tatsuya

"Hm... Děkuji Vám za záchranu, Hatake-san," řekl jsem: "Ale potřebuji se dostat do Konohy... Už jsem se Vás naobtěžoval dost, takže... Pokud by jste mi ukázal, kudy kam, tak bych Vám byl vděčný a už bych Vás pokud možno přestal otravovat."

Hiro

"Já sám jsem měl v Konoze něco naléhavého pro mého šéfa." Řekl jsem a pousmál se. "Ale pokud sis nevšiml, zřejmě jsme na opuštěném ostrově." Dodal jsem a podíval se k nebi.

Tatsuya

Ksou... To nevypadá dobře... Budu muset něco vymyslet... tvrdnout tady nehodlám, ale je to zase příjemná změna po tom všem, co se stalo ve vesnici... Skoro jsem zapomněl, co všechno se přihodilo... Se zamračeným pohledem jsem se otočil tam, kam stopy vedly, a Kiteisochi se po té cestě už vypravil, já šel pomalu za ním, než jsem ho dohnal.

Hiro

"Nechápu co vás učí v Suichu, ale asi nepoznáš, že ty stopy jsou moje co? Šlo o to, abych se zamaskoval a ty sis myslel, že jsem pryč a jelikož vim, že s tim vlkem mluvíš tak mě napadlo, že díky tomu o tobě něco zjistim." Řekl jsem a vytáhl zlatý kompas a podíval se do něj.

Tatsuya

"To je mi jasný, ale tím, že tady budu marnit čas, se do Konohy nedostanu, a nevím, o čem to mluvíte," řekl jsem mu a dál jsem si ho už nevšímal. To si myslí, že jsem tak hloupý? Nemůžu přestat být ostražitý jenom proto, že je tady jenom on... Mohl to být klidně něčí plán a na ostrově nebo kde jsme můžou být pasti... Hej, hej... Uklidni se... Stejně nám ta cesta daleko nepomůže... Nakonec ty stopy zmizí... To je mi jasný, ale do té doby nemůžeme padnout do pasti...

Hiro

Jen jsem si prohrábl bílé vlasy a tiše řekl "Yare, yare." pak jsem se otočil smeřem k palmám a pomalu k nim kráčel.

Tatsuya

"Kam teď?" zeptal jsem se Kiteisochiho, když zastavil. "Nemám dobrý pocit..." odpověděl a já se zasmál. "No jo... Zůstat na ostrově... Musíme se z něj nějak dostat... Ale to jen tak ne..." zarazil jsem se. Dostal jsem nápad... Začal jsem hledat nějaké stromy.

Všude možně byly palmy. Najednou jsi z dálky uslyšel obrovskou ránu, bylo to směrem od toho bělovlasého Hira.

Tatsuya

Tahle vypadá slibně... Přemýšlel jsem při pohledu na jednu z palem, když se ozvala rána. Co to? Otočil jsem se směrem k místu, odkud se rána ozvala, ale Kiteisochi už tam bezhlavě běžel, tudíž jsem musel za ním. Co se to stalo? Nevím, ale rozhodně tomu chlapíkovi dlužíme pomoc. Alespoň mu neříkej "ten chlapík", jak to bylo... Hito? Hido? Hiko? Hirto... Hiro! Beznadějný... Co? Nic, nic...

Když Tatsuya s vlkem doběhnuli k místu té rány. Na zemi však uviděli několik padlých palem a Hira jak stojí zády k nim a v ruce mu problikává hodně malých blesků. V tu chvíli se otočil a podíval se na vás. "Proč jsi cestoval do Konohy, Tatsuyo?" Zeptal se tě, mohlo ti být divné, že znal tvé jméno.

Tatsuya

"Nepamatuji se, že bych Vám říkal své jméno," pomalu jsem rukou sjel k opasku, ale vzpomněl jsem si, že veškeré vybavení, až na jeden kunai, jsem nabalil na Kiteisochiho. Sakra... Jestli je to nepřítel, tak nemám moc šancí... Ale kdo jiný by znal jméno? Počkat... Vždyť mě sotva zná někdo ze Suichu, tak jak by mě mohl znát někdo mimo vesnici? Ruce jsem strčil do kapes. "A proto by jste mi neměl říkat cizím jménem," řekl jsem dotčeně až panovačně.

Hiro

Jen jsem se pousmál. "Řekl mi ho můj bůh." Tím jsem nemyslel boha jako boha, ale 13ku z Haiko. "Ale jak už jsem se ptal. "Proč jsi cestoval do Konohy, Tatsuyo?" Pohodil jsem bílými vlasy, abych na něj lépe viděl.

Tatsuya

"Kangae sasete kudasaite," řekl jsem a zamyslel jsem se. Nemá cenu mu něco říkat... "Saa dou kana," přešel jsem pomalu do ofenzivního způsobu komunikace, ale stále jsem se držel spíše bránění. "Takže, proč jste tu VY?"

Hiro

"Hm, nelhal mi o tobě." Řekl jsem si pro sebe a podíval se na tebe znovu. "Nevěděl jsem, že v Suichu jsou tak blbí lidé, že nedokáží odpovědět na tak naprosto triviální otázku." Projel jsem si rukou vlasy.

Tatsuya

"Žádné otázky nejsou triviální, jen odpovědi na ně... Konoha je známá jen pár věcmi, pro které by člověk riskoval smrt porušením zákona o nepovoleném vstupu do vesnice... Spíš by mě zajímalo, proč je někdo tak hloupý a neví, co za to riziko stojí," vrátil jsem mu ve stejném duchu jako on. Tentokrát už ho nebudu podněcovat... S největší pravděpodobností to je nepřítel...

Hiro

"Nevim zda to říkám nějakym cizim jazykem tak to zkusíme ještě jednou. Proč jsi cestoval do Konohy, Tatsuyo?" Zeptal jsem se a čekal zda už bude vůbec schopný odpovědět na triviální otázku. Vypadá to, že můj úkol bude s timhle blbem uplně lehoučký. Pomyslel jsem si a dál ho sledoval.

Tatsuya

"Ksou," zaťal jsem zuby. Tak mu to řekni, nemusíš se za to stydět," otočil se na mě Kiteisochi. "Když to říkáš i ty... Nevypadáte na někoho z vesnice a nejspíš ani nic neřeknete, takže Vám to klidně říct můžu, abych se zbavil Vaší zvědavosti... Hrabal jsem se ve spisech ohledně mé složky a našel jsem něco o příbužných z Konohy... Chtěl jsem si to jenom ověřit, ale nechtěl jsem, aby mě někdo chytil..." sklesl jsem a natáhl jsem ruce k němu. "Při mém štěstí ale z vesnice jste... že?"