Velká rozhodnutí

Pokračování zde....

Zazněly zvony a to většinou zní jako nějaká sešlost a opravdu to sešlost byla. Na náměstí stál Jiro Kentiri na kamenné stolici a čekal až přijde více lidí, vypadalo to, že chce něco říct.

Suirou

"Hm... Něco se děje... Půjdeme?" zeptal jsem se Hiromi a čekal na její odpověď, jestli se mnou půjde nebo ne. Co to asi tak bude? Doufám, že nic vážného... Jsem oficiálně genin pouhý den...

Cloud Gojo

došel jsem na náměstí a ze zářezů na rucemi ještě potíkala čerstvá krev.vzal sjem kus hadru co jsem měl v kapse a ruku si obvázal.čekal jsem co se bude ít.

Kin
Po tom fiasku s Oblacikom som rychlo vyliezla z vody, obliekla sa a chcela ho ist hladat, ale v tej chvili som zacula zvony. Niekto nas napadol??? Neznelo to tak ale aj tak som dosla a uvidela Jira ako stoji na namesti. Asi chce nieco zdelit pomyslela som si a cakala, co sa bude diat. Oprela som sa o stenu domu. Nemusim ho predsa vydiet aby som ho pocula. A trocha si oddychla

Jiro Kentiri

Stálo tam už opravdu mnoho lidí a všichni mi tleskali, že byli rádi, když mě viděli. Já jsem se jen pousmál a dal se do řeči. "Jak jistě víte tak s Aiko čekám dítě a proto jsem tu, čekáme dvojčata." Řekl sjem s radostí a někteří lidé jak byli nadšení skočili i do vzduchu nebo hodili svými čepicemi do oblak. Pak jsem však dal gesto, aby se utišili. "To, ale znamená, že odstupuji z funkce jounina a nechávám ninjovského řemesla, chci se věnovat rodině." V tu chvíli jsem odešel z pódia a ostatní lidi stáli uplně tiše a nevěřícně zírali.

Kin
Coze?? To ze caka dvojicky je chutne, ale vzdat sa?? Ved on je asi najsilnejsii ninja v dedine Kin skoro vyleteli oci z jamok. Neveriacky som krutila hlavov a ani si nevsimla Cloda.

Cloud Gojo

nedal jsem najevo své emoce.odcházel jsem.prošel jsem kolem Kin ale ignoroval jsem ji.po delší době jsem dorazil do lesa.chvíly jsem se rozhlížel jsemstli tu nikdo néni a pak jsem praštil vší silou pěstí do stromu.ještě se musím naučit hodně věcí...Myia mě nenaučila vše...nevím zhola nic o životě...neznám ani sám sebe...díky bohu že mám takového přítele jako jsi ty Sakaryao.usmál jsem se na orla který udělal taky něco jak úsměv a zakrákal.potom jsem si sedl posstrom a sledoval mraky.

Sora

Taky jsem zvědavá,pokuď ale budou mít dvojčata,tak se budou víceméně hádat o post kageho. Řekla hlasem kterým naznačovala že by to tak asi nemělo být.

Masaru

Prootže mně vlastně viděli při činu jen dva geniny, procházel sem se po vesnici, jako by se nic nestalo. Ale pro jistotu sem chodil ve stínech. Když sem přišel k shledání, kde byl Jiro, jen sem přeskočil na jednu vyšší střechu a tam to pozoroval.
Dvojčata
Pousmál sem se radostně. Jak Jiro ohlásil své odstoupení zůstal sme tam jen tak zkameněně stát.
Pak sem se probral a začal uvažovat.
Sakra..... Musím najít Soru.
Začal sem běhat po střechách a hledal Soru.

Rikko

Přiběhl k nám udýchaný vesničan a dal se do řeči. "Jiro s Aiko budou mít dvojčata. A navíc se Jiro rozhodl seknout s ninja kariérou." Vesničan pak odběhl pryč. "Eh, dvojčata jsme typnuli, ale ten odchod z ninja kariéry ne." Řekl jsem.

Sora

Je to sice hezké ale,odchod z ninja kariéry.Možná to tak asi bude lepší,na konec z jeho dvojčat budou dobří shinobi. Řekla a sledovala odbýhajícího vesničana.

Rikko

Podíval sjem se k nebi a uviděl tam tvář Sayara. "Třeba jednou budou jako samotný Jiro a Sayaru." Řekl jsem tiše.

Suirou

Po vyslechnutí bývalého Sendokage, Jira, jsem se se svojí novou známou rozloučil a vyrazil jsem na tréninkovou louku. Nezvládám skoro nic... Musím natrénovat alespoň tu Mizu Rappu... Na louce jsem začal trénovat koncentraci chakry tím, že jsem začal vybíhat po stromě, resp. po jeho kmeni, nahoru a dolů. Dost často jsem se nedostal ani do jednoho metru a spadl jsem zase na zem, ale nevzdával jsem to. Neprohraju přece se stromem... ujišťoval jsem se v mysli a zkoušel to znovu a znovu, stále však neúspěšně.

Sora

Možná vše vede k tomu dobrému,nebo k tomu zlému? Pomyslela si,co plánujete dělat,ve zbytku dne? Zeptala se Rikka.

Hiromi
Celé som to počula, a bola som trochu smutná ale aj šťastná.
Potom som šla s Suirom na tréningovú lúku.
Sadla si pod strom a chvíľu ho sledovala.
Potom vytiahla knihu a začala čítať.
Zívla a čítala ďalej...

Suirou

Zkoušel jsem dál vyběhnout na špici stromu, když jsem se dostal tak do půlky, tak jsem cítil, že už dál nemůžu. Silně jsem se od kmene odrazil a pokusil se udělat salto vzad, místo toho jsem udělal půl-salto a skončil jsem obličejem v zemi. "Jauvajs," pomalu jsem začal vstávat a všiml jsem si kamene, který byl na místě, kde dopadla moje hlava. Do háje... Na čele jsem měl menší ránu, kterou způsobil pád na malý kámen, ale z velké výšky, a tak ránu zanechal, stejně jako krev. Rukou jsem si ránu zakryl a setřel směrem od očí krev stranou.

Hiromi
Počkaj. Zakričala na Suiroa.
Pribehla ku nemu.
Odkryla jeho ruky z rany a položila tam svoju.
Yowai chiryo. Povedala a začala mu liečiť ranu...

Suirou

"Hiromi, co ty tady?" zeptal jsem se nejdřív, ale vůči léčení jsem neprotestoval. "Takže jsi si to rozmyslela a trénovat spolu budeme," zeptal jsem se jí, ale s trochu kamennou tváří.

Hiromi
Už som tu bola dlhšie, ale čítala som knihu. Povedala s úsmevom.
Moc vážne to nie je. Aspoň. Potom by toto bolo na nič. Povedala v duchu.
Očami sledovala ranu.
Po chvíli prestala a spýtala sa: Je to lepšie?

Suirou

"Jo, mnohem lepší," usmál jsem se na ní. "Čím se ti mám odvděčit?" zeptal jsem se vážným tónem a ať už to vyznělo jakkoliv, celkem blbě, tak jsem to myslel upřímně. Je milá a pěkná... začal jsem přemýšlet.

Masaru

Skákal sem po střechách až sem došel k Sídlu Suikafuurado, tam sem spozoroval Soru s Rikkem.
Přišel sem k nim jako by nic a pozdravil je.
Ahoj Soro.
Usmál sem se na ní.
Zdravím Rikko-san
Neměl by vědět, že sem ten poplach spůsobil já... Ale riskuju... co už.

Hiromi
Nemusíš. Robím to preto aby som ľuďom pomáhala a nie z nich ťažila. Povedala celkom potichu.
Pozrela sa mu do očí a čakala...

Kin
Uvidela som Cloda a zacala ho pozorovat. Preco pozeras na mraky, Clode?? povedala som a prisla k nemu blisie.

Cloud

protože jsou volné...nikam nespěchají,nic nedělají,nemaíj žádné starosti...jen si tak klidně plují oblohou.jen si tak plují oblohou a dívají se co se děje tady na zemi.tohle byl vždycky můj sen.být uvolněný,bezstarostný a nemít žádné problémy.ale všechny sny jednou zahynou.jak by mohl být člověk bezstrarostný v tomhle světě válek a boje,krve a bolesti.já sám doufám že se mi povede nastolit na zemi mír...řekl jsem vážně.ale potom jsem se usmál.pořád jsem se díval na mraky.o lidech jako já se říká že umírají první...že jsme snadno postradatelní pěšáci...řekl jsem apotom jsem sklonil hlavu a zavřel oči.pořád jsem se usmíval.musím ti připadat jako blázen...řekl jsem.

Kin
V prvych liniach su bud blazny alebo demoni, co tuzia po krvy sklopila som oci Ty niesi ani jedno, Cloude. povedala som a trochu sa zacervenala. Ty si skorej 10-tnik, ten co veli, nie ten, co poslucha.