Velká rozhodnutí

Suirou

"A dojdu tam jak? Ploutev není jaksi uzpůsobena k pohybu po souši... To se mě tam chystáš donést?" zeptal jsem se, Hiromi muselo být jasné, že by nemusela překonávat jenom rozdíl mé hmotnosti a její síly, ale také ten chlad mého těla.

//kua měl sem si tu knížku vzít sebou xD

Klon

Někde říkáte.... Díky za informace.
Řekl sem sarkasticky. Šel sem najít jiné straže.(kdybych je našel ptám se je, jestli enviděli Shiku:) )

Masaru

Přesně tak Yuuki, spletl sem si jméno, jak víte, že zemřela co když je zrovna Yuuki dvojka? V té knížce byli vytržené stránky a naposledy jí četl Renji Suikafuurado, takže to vytrhla dvojka, když ho ovládala. Musíme ty vytrýené stránky najít.

Sora

Hádám...má to něco společného s přítomným Sendokagem? Žejo? Zeptala se,že by v tom byla i naše senseika? Pomyslela si.

Hiromi
To je fakt. Ale... Pomyslela si no v tom prehovorila: A čo keď to je iba keď si vo vode? Povedala mu pričom pozrel na vodu a svoj odraz v nej...

Suirou

"Za zkoušku nic nedáme... Že," řekl jsem a začal plavat směrem ke břehu, když jsem se však dostal z vody, tak jsem nohy měl, možná šupinatější než obvykle, ale nohy to byly. "Problém vyřešen," začal jsem se smát, protože tohle bylo vážně moc. Až po chvíli mě přemohla tlumená bolest a únava a já se chystal odporoučet zpátky do říše snů a ještě dál.

Hiromi
Povzdychla si.
Je v poriadku. Rozmýšľala.
Vyliezla k nemu.
Sadla si vedľa neho a pozerala mu do očí.
Usmiala sa.
Chytila mu čelo, aby sa presvedčila že nemá horúčku...

Suirou

/Takže se dohodnem na tom, že se už skácel k zemi/ Stále ještě s otevřenýma očima jsem se upřeně díval do těch Hirominých. Bezvědomí a spánek mě nijak nelákal a tak jsem hodlal zůstat při vědomí i za cenu prociťování bodavé bolesti v celém těle. "Hiromi... Jsem rád, že se ti nic nestalo..." řekl jsem. Hiromi si již mohla všimnout, že horečka bylo pro mě něco jako pro ledovec sopka. Daleko a přeci relativně blízko. Byl jsem celý chladný a tak nebylo poznat jestli je to normální nebo jestli je to horečka, ale ten chlad v celém mém těle musel být divný.

Hiromi
Ja zasa že tebe. Povedala mu milo.
Je celý chladný. Niečo s ním nie je v poriadku. Pomyslela si.
Suirou... ja... Nedokončila...

Suirou

"Co?" otočil jsem hlavu směrem k ní a přitom se celkem dost začervenal, no ne tím klasickým způsobem, ale bylo jasné, že se cítím dost nesvůj, když Hiromi hledím přímo do očí, ale jen v tom dobrém.

Hiromi
Prepáč... Prepáč za tú nohu. Povedala a stále sa mu pozerala do očí.
Ksó. Zasa... Pomyslela si a čakala.

Suirou

"Nemusíš se omlouvat... Před chvílí jsem tě málem utopil, takže jsme si kvit," usmál jsem se na ní a zase jsem se začal dívat na nebe. Moje nohy i zbytek těla se začal měnit zpátky, což doprovázely křečovité stahy mého těla, ale narozdíl od přeměny na rybu tohle nebylo tolik bolestivé.

Hiromi
Usmiala sa.
Aj tak.. no vlastne nič. Ale som rada že si v poriadku. Povedala šťastne.

Suirou

"V pořádku," zasmál jsem se, protože jsem rozhodně v pořádku nebyl. Už jsem myslel že... Jsem domýšlivý... Zamlkl jsem se, chtěl jsem ještě něco říct, ale... nešlo to. "Možná bych se měl zeptat v knihovně... Omluvíš mě?" řekl jsem a pomalu se začal zvedat na nohy, tentokráte naštěstí na svoje vlastní a ne nějaké rybí příšery.

Hiromi
Jo. Aj ja musím ešte niečo spraviť. Povedala a vstala.
Dúfam že nabudúce to nebude také hrozné. Pomyslela si...

Suirou

Odběhl jsem ke stromům, kde jsem si odložil věci a chystal se obléknout, ale nejdříve jsem si musel svlíknout mokré oblečení. Zalezl jsem za strom a začal jsem si svlékat mokré boxerky.

Hiromi
Nechala si na sebe oblečenie, aj mokré a suché tiež dala na seba.
Henge no jutsu. Povedala a premenila sa.
Nič nebolo zvláštne, iba sa zmenili šaty.
Pomalým krokom sa vybrala domov prezliecť sa.

Suirou

Potom jsem si oblékl své oblečení a boxerky zastrčil hluboko do kapsy. Neměl jsem ji lhát... Třeba mě příjde do knihovny hledat... Ale já mám jiné plány. Jediní, kdo vědí o takových zvláštnostech, jsou Kentiri. Pomalu jsem vyrazil k sídlu klanu Kentiri.

Hiromi
Došla som domou kde som sa prezliekla.
Ľahla si na posteľ a vybrala knihu.
Pomaly som si ju začala čítať...

Rikko

"To by se mělo psát v té knížce, proč Yuuki nemůže být Dvojka. Ale asi vám to budu muset říct, že?" Zeptal jsem se a pak se zamyslel. "Nemyslíš, že by ty stránky automaticky spálili?"

Klon Masara -> Nic nenašel.

Suirou

Zastavil jsem se před dveřmi sídla klanu Kentiri a začal jsem klepat/zvonit a čekal jsem, jestli někdo otevře, jestli je tedy vůbec někdo uvnitř. Někdo tam být přeci musí... Doufám, že o tom budou něco vědět...

Masaru

Klon se rozplynul
To není možný sakra...
Ano měl bych se znova podívat do té knížky.... Nemám na výběr Vy mi nepomůžete.
Řekl sem opovrženým hlasem a rozběhl sem se z5 do knihovny, kde sem si zas prolistovával tu knihu... Tentokrát sem zalistoval do historie.

Sora

Když Masaru šel pro tu knížku,můžete to teda říct. Řekla na Rikkovu větu,je to zápletka za zápletkou. Pomyslela si.

Suirou -> Sídlo Kentiri klanu defakto ani neexistuje, členi jsou všude po vesnici a sídlo hlavní je pod Jirovim domem což ví jen Jiro, Utakata, Takashi, Masaru a Aiko.

Rikko - Nebudu psát jak je to v knize a jak to říká Rikko, když to bdue defakto to samé.

Chytl jsem Masara a strhnul ho na lavičku. "Já, že ti nepomohu? Defakto jsou teď lidi nejdůvěryhodnější zdroje informací." Řekl jsem a nepřestal mluvit. "Víte Shika a Yuuki byly dvojčata a jen Yuuki se objevil Kekkei Genkai a díky tomu mohla Yuuki začít ovládat květiny a Shika zůstala jen u Dotonu. Yuuki už v dětství chtěla být senseikou nějakého týmu, což ji bylo asi 13. Obě byly velmi talentované a Shika i Yuuki se staly chunniny a Shika už v jejich mladých letech byla použitá na akademiích jako výborný ninja, kdežto Yuuki ikdyž měla Kekkei Genkai byla furt odstrkována, protože furt spoléhala na svůj dar než aby trénovala jako Shika. Jednoho dne se Shika dostala na možnost být senseiem a jelikož byly stejné tak Yuuki svázala Shiku a zavřela ji doma do tajného krytu a sama šla na zkoušky na senseie, jenže zde se projevilo, že je to Yuuki a za její čin ji chtěli odebrat titul Chunnina a v tomhle pak Yuuki křuplo v hlavě a napadla Sendokageho Takashiho a Jira v útesů bolestí nedaleko Suichu. Yuuki skončila s dírou v břiše od chidori a spadla z obrovského útesu do vody plné žraloků, po ní zůstala jen okousaná kůže. Shika to snášela velmi špatně, už jen protože na světě jsou jen tři členi klanu Herini. Shika a Yuuki a pak ještě ztracené dítě, z toho Yuuki je mrtvá a dítě zřejmě také." Řekl jsem a z hluboka vydechl.

Aha, tak to jsem nevěděl, omlouvám se... Tož to nějak okecám

---

Suirou

Chvíli jsem ještě čekal, jestli někdo otevře, ale nikdo neotevíral a tak jsem se na znak jména toho, kdo bydlí v tom domě podíval znovu... Sentiri? Ehm... to je kdo? A jak tak koukám, tak to ani není jeho nebo její příjmení... Raději jsem se otočil a šel jsem pryč. Takže celou tu dobu si myslím, že tady žijou Kentiri a ono to tak není... No nic... Takže nakonec asi půjdu do tý knihovny... Pomalým, šouravým a těžkopádným krokem jsem mířil ke knihovně. Vypadal jsem celkem sklesle a taky k tomu byl důvod - něco se se mnou dělo a hlavní potencionální zdroj informací nebyl nikde k nalezení a hledat to v knihách zabere spoustu času.

Knihovnice

Usmála jsem se na Suiroa a pak kývnula hlavou. "Co potřebujete pane?" Vykala jsem mu.