Základna

Rinaku Kaguya

Objevil jsem se v hlavním sále a vyčerpáním jssem si kleknul. Jenže abych si zachoval respekt ostatních, tak jsem ihned vstal a to i s bolestmi a šel za Šéfem, vyřídit mu, co a jak šla mise.
Když jsem konečně stál před ním, tak jsem nenechával na tváři jedinou známku bolesti...
Celý průběh mise vám může popovídat Takahiro... Mě u vodopádu před vesnicí zastavil nějakej kluk jménem Daisuke a jeho mistr... Zatímco Takahiro šel pokračovat v misi, já jsem bojoval s těma dvěma. Toho mistra jsem zabil, ale tohle nebyl žádnej nováček... Myslím, že kdybych bojoval dál, tak by mě ten kluk pravděpodobně porazil. Byly kolem něj rudý blesky... Toť vše...
Řekl jsem a po proslovu jsem se mírně uklonil na náznak úcty a respektu a odešel jsem do svého pokoje, ošetřit svá zranění...

Toshiro

V klidu jsem si seděl ve své místnosti a dá se říct, že jsem si užíval toho, jak se plní mé temné plány. Jenže tu chvíli narušil Rinaku a já se jen pousmál. "Říkáš Daisuke a rudé blesky jo?" Řekl jsem si sám pro sebe a pak kývnul hlavou. "Díky za sdělení, snad se Takahirovi podařilo sejmout toho jinchuurikiho." Dodal jsem tiše a na mé tváři se objevil zlý úsměv.

Kira

Přikývl sem a šel do svého pokoje. Vzal sem si katanu z postele a začal jí pomocí své modré chakry brousit.
Poteče krev.
Řekl sem krvelačně.

Nyoko

Trochu se zachvěla zem a pak jsem se vynořila z obláčku který se oběvil na velkém stole který byl ve hlavní místnosti .. ladně jsem seskočila a šla za šéfem ... krystal nebo co to bylo jsem ještě nevytahovala a čekala na jeho reakci když jsem zaním přišla

Toshiro

Seděl jsem zase klidně na židli, ale to už přišla Nyoko a já se postavil, můj náhrdelník na krk zazářil a natahoval se směrem k Nyoko, když v tom ji krstal roztrhnul oblečení, kde byl skryt a vlétl mi přímo do náhrdelníku, když v tom celou skrýší projela malá chakrová vlna, která donutila stojící lidi udělat dva kroky dozadu, jak byla silná. Krystal v náhrdelníku uplně zářil. "Nyoko děkuji ti, právě jsme získali věc, která nám pomůže k podrobení celého světa." Zasmál jsem se. "Ale kde je Minato?"

Nyoko

Pousmála jsem se při slovech podrobení světa a zase popošla o krok dopředu ... On tu neni ? .. řekla jsem bez citně ale svýho partáka jsem měla docela ráda ,protože jsem se sním nehádala jako s ostatníma ... Pokud tu není tak je stále v iwe , utekla jsem jim a po něm nebyly ani stopy ani se nevznášel nad iwou. je možný že ho dostaly .. ale on má dost tuhej kořínek řekl jsem mu

Takahiro

Boom! .. Ozval se lehký výbuch a já proletěl zkrz strom do naší skrýše a ten strop se okamžitě zalepil ... měl jsme ještě na zádech křídla a bly jsem celý od krve .. ale ne od mojí ,,, Pche ! .. vykřikl jsem naštvaně do velký místnosti kde stejně nikdo nebyl a zamířil jsem si to přímo k šefovi .. otevřel jsem dveže a on uviděl má mohutná křídla narovinu .. nenacpal jsem se snim adovnitř a tak jsem těsně před dveřma se zpátky proměnil do normální podoby a prošel jsem křečovitě dveřma protože mě bolely snad všechny svaly na těle kvůly proměne a pomalu jse šel blíž k čéfovi

Toshiro

Jenže to už se tam objevil Takahiro a na mé tváři se objevil značný úsměv. "Koukám, že jste zřejmě byli všichni úspěšní." Poté jsem se však podíval na Nyoko. "Neboj, o Minata bude postaráno. Poslal jsem pro něj člověka kterému z vás věřim nejvíce." Řekl jsem a pod stolem jsem kopl do židle, která se posunula po zemi až k Takahirovi, aby si sedl a odpočinul.

Nyoko

Děkuji .. řekla jsem mu a lehce jsem se uklonila a nepatr ně jsem se přinutila usmát když jse modcházela nenápadně sjem zasyšela naštvaně na takahira že se sem tak vecpal a odešla jsem si odpočinout ...

Takahiro

Přijal jsem tu židly a zasednul jsem a opřel jsem se o kolena .. Pff ... Mam to co jste chtěl ... mam tu sanbiho .. ale jetu jeden problém .. začal jsem pozvolna ... Nákej idiot vysál sanbiho přímo z toho kluka a vsadil ho do náký železný ampulky ... en kluk přežil což je přímo nemožne .. šlo o zakázanou techniku .. ale jde o to aby se sanbi nák nepoškodil až se ho budete snažit dostat ven protože jeto celý ze železa a nemá to konce ... může to bejt náká past .. řekl jsem a pak jsem pomalu vytáhnul železnou lahvičku ... ted už to byla spíš železná tyčka

Toshiro

Kývnul jsem na odcházející Nyoko, při čemž jsem už koukal na Takahira, který mi říkal informace. Najednou mi podal tu tyčinku, kterou jsem uchopil do ruky, když v tom se začal medailon na mém krku vznáčet a bíle zářit. V tu chvíli jsem pustil tyčinku, která začala před medailonem poletovat a pomalu praskala až se železný obal proměnil na 4 kousky, které se oddělily a pomalu létaly kolem malé modré kuličky, ze které pomalu vyletovaly modré jiskry chakry. Jenže to už z medailonu vystřelil bílý tenký paprsek přímo do modré kuličky, kterou to během minuty uplně pohltilo a krystal v medailonu se zbarvil do šedivé barvy. Jenže to už železné destičky byly proměněny v prach, který se pomalu rozpálil. "Ještě dva démony a můžeme začít s našema plánama." Jenže najednou jsem se chytl za čelo a sklopil hlavu, Takahirovi došlo, že mě zabolela hlava. "Ahh, následky z ovládání medailonu." Řekl jsem, při čemž jsem si otřel krev z nosu.

Takahiro

Lehce jsem se pousmál .. Impozantní .. prohlásil jsem a vstal jsem .. Myslím že ta věcička vám bude víc a víc škodit .. upozornil jsem ho ale spíš to byla jenom taková poznámka .. Mimochodem nevítě něco o partákovi jetsli se ten "podrazák" vrátil ?

Toshiro

"Tahle věcička mě sice bude pomalu zabíjet, ale neboj se. Jakmile v ní budou tři démoni, tak přestane a dostanem prostředek k uvolnění Jashina a ten nás odmění." Řekl jsem mu odpověď ohledně příspěvku "Jo a kosťík už je tady taky, zabil tam nějakého senseie, ale nakopali mu docela."

Takahiro

Protočil jsem očima .. dobře děkuji .. řekl jsem a pomalu jsem se otošil .. kdyby něco tka jsem u sebe .. řekl jsem zničeně a odkráčel pryč .do svého pokoje ... Takhle mě tam nechat .. řekl jsem si pro sebe a s lehkou chuzi jsme přešel dlouhou chodbu a vlezl do své mistnosti

Ozvalo se další zašustění a z repráku se ozval Toshirův hlas. "Fajn, máme celý medailon ve kterém už máme i Sanbiho, takže ještě potřebujeme dva démony. Jeden z nich je u Yutaky, což je Nibi a dalšího teď loví další tým v Suichugakure a to je 7mi ocasý Shichibi. Takže Asuna Kentiri a Tokuzen Uchiha půjdou pro Nibiho k organizaci jménem Yutaka." Pak hlas utichl.

Toshiro

Vrátil jsem se do základny po souboji s Yutakou, který jsme naštěstí vyhráli a hned jsem vydal rozkaz, že člen Yuujin se svoji parťačkou Leilou Hiroki vyrazí do Iwagakure otevřít bránu. A o dalších branách bude řečeno později. Leile jsem dal medailon vzkříšení, aby s ním otevřela tu bránu.

- Nagato pak mi napiš a dohodnem se co a jak.

Soul

Dorazil jsem celý potrhaný do základny Akatsuki měl jsem potrhané oblečení a spoustu šrámů ve své práve ruce jsem držel svou levou a na konečkách u ramene levé ruky jsem měl stále doton ,abych nevykrvácel. Nakráčel jsem si to k vůdcovi a vstoupil jsem dovnitř svou ruku jsem položil na zem a sundal jsem ze sebe nahrdelník. Zde , mise byla uspěšná + jsem sejmul nákýho Jounina ,kteryho považovali za hrdinu a jednoho z nejsilnějších ve vesnici ,ale dost jsem zato zaplatil .. řekl jsme hořce a pár krokama jsem se přiblížil k Toshirovi a podal jsem mu nahrdelník

Toshiro

Zrovna jsem odpočíval, když mi do kanceláře přišel Soul říct výsledek té mise. "Výborně." Řekl jsem v klidu a převzal ten náhrdelník. "Takže brána je otevřena. Ještě zbývaj čtyři. Teď si dej volno a já tě brzy pošlu s tvym pravym parťákem na další bránu. Jo a jak dopadl Yuujin?" Zeptal jsem se tě klidně a dal si náhrdelník na krk.

Ozvalo se zašumění rozhlasu a tam se po chvilce ozval můj hlas. "Fajn, Soul a Yuujin byli úspěšní a otevřeli bránu v Iwě. Tudíš posílám Takahira a Rinaku do Takigakure, aby otevřeli další bránu. Brána je v území Takai, kam se ninjové z Takigakure skoro ani neopovážej, takže by to tam mělo být v pohodě." Řekl jsem a pak se usmál. "Jednoho z vás prosim, aby si přišel pro medailon."

Rinaku

Chvíli po rozezvučení rozhlasu jsem se objevil ve dveřích Toshirovy kanceláře.
Jdu pro medailon. Vypadá to, že se naše řady trochu zúžily ...
Řekl jsem chladně, očividně bez zájmu. Ne že by mi bylo jedno, že je nás méně, ale pro splnění našich cílů bylo nezbytné dát také nějakou oběť.

Toshiro

Kývnul jsem na tebe hlavou. "Fajn, kam a proč víte jít a tady máš medailon. Kdyby se něco stalo, tak medailon snímá tělo nositele, proto když ho máš, tak si připadáš silnější, ale jsi pořád stejný. A kdyby jsi umíral, tak se automaticky přenese na tvého parťáka a kdyby jste oba umřeli, tak se přenese zase na mě." Vysvětlil jsem ti funkci medailonu a předal ti ho. "Vyzvedni Takahira a vyražte do Takigakure."

Takahiro

Kráčel jse po chodbě a akorád jsem přišel do místnosti ,kdy už jejich konverzace byla ukonce čekal jsem vchodě. Není třeba , jsem tu. řekl jsem a zamračil jsem se. Můžeme jít ? zeptal jsem se partáka a čekal jsem naněj mezi dveřmi

Rinaku

Lehce jsem natáhl ruku a chytil do ní amulet. Pověsil jsem si ho na krk a pomalým krokem jsem odcházel od Toshira.
Taki ... Tam jsem zabil tomu spratkovi senseie ... Zajímalo by mě, jestli se od té doby zlepšil ... Každopádně bych se měl mít na pozoru, jeho raiton bude určitě silnější a nechtěl bych skončit zrovna tam ...
Pomyslel jsem si a vydal se dveřmi na chodbu a namířil jsem si to rovnou cestou k Taki. Nejdříve jsem tedy opustil základnu.

Taki je Morgenova vesnice. Čeku tys zabil toho senseie v Kumo. Pak si tam u něja založte misi a dohodněte se s nim.

Edit by Check: To byla Kumo??? tak nevadí, Rinaku má kratší paměť

Yazoo

Pomalým krokem jsem se vydal za tím týpkem z akatsuki ale pak jsem jen zatnul pěst a zastavil jsem se.. To ho to necháte jentak ležet ? Proč mu nepomůžete ?! Řekl jsem rozzuzeřeně a naštvaně jsem se na něj podíval..

Itsuri

Najednou jsem se však prudce otočil a doběhl až k tobě, hodně blízko. Měl jsem ukazováček před pustou "Ššš! Tady nejsi ve své ubohé vesnici. Tady jsi v hlavnim sídle Akatsuki, tak tady neřvi jak nějaké malé děcko. Eh, promiň ty vlastně jsi malé děcko." Usmál jsem se arogantně a pak dal zase ruku podél těla. Podíval jsem se na Andoru Shiritsu, který tam ležel, byl v bezvědomí. "Jo, přesně to udělám." Řekl jsem a jen odvrátil pohled od Andoru, přičemž jsem se otočil a šel zase tou chodbou pryč. Byla temná a osvětlovalo ji jen několik pochodní. Andoru nevypadal nějak vážně zraněný, jen byl prostě v bezvědomí nebo možná spal. Nevěděl jsi, co jsem s nim vlastně udělal. Ale bylo jasné, že jsem ho nezabil, protože to bylo to první, co jsem ti řekl, když jsi se pro něj vrátil.