Mlha (Creepy a Miyoko)

Miyoko

"No to je pravda, ale tak nezáleží jen na rychlosti." Řekla jsem mu a dál v klidu šla. "Dá se říct, že má dvě silné techniky a ty využívá skoro pořád, ostatní veci co umí, skoro nikdy nevyužil." Řekla jsem, ale to jaké techniky používá jsem nehodlala říct.

Creepy

Opět jsem pokrčil rameny.
Jen odhaduji, že používá nějaký hnusný genjutsu co ovlivňuje moje vnímání nebo ninjutsu co mě zpomaluje takže on vypadá nechutně rychlej
povzdechl jsem si.

Miyoko

Jen jsem zvedla hlavu a neodpovídala. Z dálky jsme již viděli obchod se zbraněmi. "Hele to je ono, že?" Zeptala jsem se, jelikož ve vesnici sice žiju, ale maximálně tak půl roku a tak jsem si nebyla ještě uplně jistá.

Creepy

Jop to je on
usmál jsem se nadšeně a rychlým krokem vyrazil ke krámu.
Hola starý pane, zase jsem vás přišel navštívit
oslovil jsem prodavače s širokým úsměvem.

Prodavač

"Yosh to jsi ty jo? No hurá, už jsem myslel, že tu objednávku budu muset poslat zase zpátky." Řekl jsem a pomalu zašel do jedné komory za mnou a vytáhl z ní krabici, která byla docela velká. "Tak tady to máš. Snad je tam vše co chceš." Dodal jsem a utřel si pot z čela, když jsem dotáhl tu bednu.

Creepy

Rychle jsem prohledal bednu a s úsměvem došel k tomu že je tam vše co potřebuji a chci.
Skvěle, ale měl bych ještě jednu prozbu. Nenašly by se u vás nějaké rovné, krátké čepele? jenom čepele a něco čím bych je upevnil na zápěstí

Prodavač

Poškrábal jsem se na bradě a chvíli přemýšlel, jenže to už jsem pozvedl malíček s názvakem, že jsem si na něco vzpomněl. Na chvíli jsem beze slov odešel a přišel zpět s dvouma čepelemy dlohýma asi 25cm. "Sice nevim, čim bys to mohl uchytit, ale čepele máme takovéhle." Ukázal jsem ti dvě čepele.

Creepy

Při pohledu na čepele se mi lehce rozzářili oči.
No ideální by asi byli nějaké kožené popruhy, popřípadě kožené chrániče zápěstí a k nim popruhy na upevnění...
zamyslel jsem se.

Prodavač

Položil jsem čepele na pult a zvedl malíček, aby počkal. To už jsem se rozešel do další místnosti a ozývalo se šustění a bouchání, jakobych přehazoval věci. V tu chvíli jsem vytáhl jakési černé kožné popruhy, které byly už docela starší. "Novější nemám." Řekl jsem ti.

Creepy

Prohlédl jsem si popruhy a otestoval jejich pevnost když jsem ji shledal dostačující kývl jsem a zaplatil.
Děkuji, já se zas někdy stavím až budu něco potřebovat
zamávla jsem, přidal čepele i s popruhy do bedny, chytil ji oběma rukama a vyrazil směrem k domu.
Ehm, sensei myslíte že by jste mě mohla navigovat? já přes tu bednu vůbec nic nevidím
přiznal jse se po chvilce motání se na místě.

Prodavač jenom kývnul hlavou a vesele se pousmál.

Miyoko

Tiše jsem vedle něj kráčela a usmívala se, jenže pak mě požádal o navigaci, ale to nešlo. "Promiň, ale nemám tušení, kde bydlíš." Zasmála jsem se.

Creepy

Lehce jsem se zarazil.
Noooo kousek od náměstí...stačí když mě dovedeš tam já to snad pak nějak dojdu po paměti

Miyoko

Zakroutila jsem hlavou a pak souhlasně kývnula, což asi neviděl. "Fajn, pojď rovně." Řekla jsem mu a pak uviděla zatáčku, která odbočovala do prava, jelikož kdyby šel rovně, tak by naboural do stěny jednoho z domů. "Pořád rovně." Chtěla jsem, aby naboural do zdi, aby byla zase trochu sranda.

Creepy

Protože jsem vážně neviděl na krok poslušně jsem kráčel se šťastným úsměvem že mě někdo naviguje až do okamžiku kdy jsem nenarazil do zdi a i s těžkou krabicí nespadl na zadek.
Haha, moc vtipný
zatvářil jsem se lehce ublíženě poté co jsem se probral z překvapení.

Miyoko

Pousmála jsem se a pomohla jsem mu se zvednout. "Promiň, ale tohle jsem si nemohla prostě jen tak odpustit." Dodala jsem, ale pak ukázala rovně. "Neboj, teď už je náměstí jen rovně." Dodala jsem, aby mi teď už věřil, že jdeme dobře.

Creeepy

Probodl jsem ji lehce nepřátelským pohledem, načež jsem posbíral své věci a s hraným uraženým výrazem ve tváři zamířil daným směrem.

Miyoko

Viděla jsem, že je naštvaný, tak jsem dělala, že jdu za nim, ale šla jsem uplně jinam. Nechtěla jsem ho rušit, myslela jsem, že je na mě naštvaný, takže se mnou nebude chtít mluvit.

Creepy

Až u svého domu jsem si uvědomil že už tu Miyoko není. Sice jsem nechápal kam se ztratila, nakonec jsem ale jen pokrčil rameny a dal se do práce na své nové technice.

Pak už pokračuj ve hře.