Intro

Kdesi na jihu a zapadlých horách se nacházela vesnička, která byla pouze po svém okolí vyhlášenou kvůli vynikajícímu pivnímu likéru, který dodávala v malých lahvičkách v hospodách, ale jinak nebyla vůbec důležitá. Právě naopak, protože se to zde hemžilo všelijakými kriminálníky a zloději. Vlastně tato vesnice neměla ani vůdce, ale lid zde rozhodoval o svém osudu.

Tahle vesnice měla být asi už dávno zapomenuta, zvláště kvůli přístupovým cestám, které vedly přes zrádné hory, kde podle pověstí žili démoni, ale přesto se pokaždé najde pár dobrodruhů, kteřé sem mají namířeno ať už kvůli pivnímu likéru, nebo jeskyním v horách a nebo za kšefty.
A právě poslední z posledního důvodu sem má namířeno pár lidí, kteří se sem vydali každý zvlášť, ale všichni měli stejný cíl ... A to hospodu ve vesnici.

Všichni si znovu a znovu v hlavě přemítali slova, která si přečetla na kousku pergamenu, který se u nich znenadání objevil před třemi dny. Každému bylo nabídnuta velmi lákavá nabídka, a oni neodmítli. Některým byly slíbeny peníze, některým zase informace. Akorát nevěděli, že nejsou jediný, kdo budou mít šanci o tuto prácičku. A pravděpodobně největší rozruch od dob objevení likéru se pprávě chystal, i když o něm ještě vesnička nevěděla ...

Slunce pomalu zapadalo, ale byla zde zima, kterou by při pohledu na krajinu asi čekal málokdo. Noc se blížila, a všichni chtěli být na místě setkání ještě před západem, a tak spěchali. Aby se potkali při cestě šance nebyla, takže si každý mohl myslet, že je jediný, po kom se ta velká práce chce. Cesta byla klikatá a krkolomá, ale dala se projít celkem rychle, když po ní běželi profesionálové, kteří mají aspoň trošku přehled o okolí.

A zde začíná náš příběh ...



_____________________________________________________________________

takže ... Ti, kdo mají schválenou přihlášku, můžou hrát. Ti, co přihlášku nemají si ji můžou udělat do doby, než skončí tahle mise. Jakmile skončí tahle mise, bude to uzavřeno a nové hráče nebudu přijímat.

Tohle platí pro všechny, všechny otázky směřujte přímo mě do PM.

Kiken Sashu Aibi

Podle všeho už to není moc daleko, pomyslel jsem si a kapičky vody se v páře z mých úst nervózně zmítaly jako lístky ve větru, stejně tak jako nervozita zmítala mě samotného. Zima mi nebyla vůbec, protože jsem na takové klima byl zvyklý již od svého dětství, ale nervozita si občas zatřásla mým tělem. Pokud to zvládnu, budu moci konečně najít svou sestru, a to byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodl nabídku přijmout a tolik riskovat. Byla to vidina toho, že konečně naleznu někoho dalšího z klanu a nebudu sám, nemluvě o touze po pomstě, která mě při myšlence na zločin, který byl na našem klanu spáchán, nenechávala vůbec chladným, naopak mé myšlení rozpalovala do nejsytějších odstínů krvavě rudé, nemluvě o představách toho, co mohli mé sestře provést. Proto jsem si také pospíšil, protože slunce již pomalu zacházelo a v noci by mi již zima byla, nemluvě o tom, jak složité by ve tmě bylo jít v tak nepříznivém terénu a počasí, a čím dřív dorazím, tím dřív dostanu šanci a tím dřív získám informaci, po které jsem tak prahnul.

Hikari Naifu

Spěhal jsem co nejrychleji do vesnice. Po třech dnech trmácení jsem se konečně blížil k mému novému neznámemu zaměstnavateli. Na tuhle misi mě přilákala odměna, sice jsem o ní nic nevěděl, ale byl jsem rozhodnut jí přijmout. "Už abych tam byl. Snat budu mít příležitost ochutnat ten likér co jsem o něm cestou slyšel." Pomyslel jsem si a přidal dokroku.

Spolu se začínající nocí všem začalo docházet, že to do soumraku nestihnou. Pro nebojácné bojovníky jako jsou tito ninjové to samozdřejmě nemělo znamenat problém, ale našli by se určitě lidé, kteří by se strachy propadli do země. Ale všichni už viděli vesnici před sebou, stačilo překonat ještě jeden kopec. Ale i ten kopec mohl stát spoustu sil, které mohou být potřeba později.

Začal zlehka foukat vítr, který zpočátku všechny hladil po tváři, ale potom ho následoval další proud, studený, takže to bylo pochopitelně příjemné o něco míň. Po chvíli sestupování pod poslední kopec v cestě začaly padat z nebe vločky. Jestli to bylo možné, tak ty dobrodruhy, kteří se vydali na tuto cestu asi někdo nahoře neměl moc rád, když jim sem sesílal takové přírodní vlivy.

Po chvilce vystoupání na kopec byli všichni bílí od sněhu, a také trochu promrzlí, ale ani to nikomu nezabránilo ve splnění úkolu. Prostě všichni tušili, že právě na konci této cesty najdou to, po čem celý život pátrají, to, proč se stali hledanými ninji a také to, proč dokázali opustit rodnou ves a vydal se na tuto cestu. Nakonec se ve vesnici potkali všechny stíny, které sem putovaly, ale nevšímali si jeden druhého, protože dorazili chvilku po sobě a tak se před hospodu dostal první Kiken Sashu Aibi. A asi takových pět minut po něm i Hikari Naifu.

Hospoda byla od pohledu dobře udržovaná, a vypadalo to na nejhezčí dům ve vesnici. Dveře byly dřevěné a budova měla dvě patra. V této tmě to šlo těžko poznat, ale byla nabarvena na bílo. Okny se ven dostávalo světlo a jako každý den byla hospoda plná lidí. Koneckonců nebyl důvod čekat zde venku, a tak vzhůru dovnitř, za osudem ...

Hikari Naifu

Cesta trvala déle než jsem očekával a zároveň byla i mnohem náročnější. Přesto jsem dorazil k cíli a vešel dovnitř. V hospůdce jsem se rozhlédl po všech těch lidech. -povzdech- "Který znich je asi můj zaměstnavatel?" Pomyslel jsem si když jsem ze sebe střásal poslední zbytky sněhu. Když jsem se očistil od sněhu vyrazil jsem k baru s úmyslem si obědnat něco k pití.

Ryuzaki Hokaru

Stál som na akejsi skale. Vieter bičoval moje vlasy, na mojej tvári bol mrtvý pohlad. Pomaly som si odhrnul vlasy z tváre Tak toto je ono.Môj čas nadišiel. Dúfam že tu bude pre mňa poriadna korisť Usmial som sa a pomaly som vykročil vzpriamene dobrodružstvu ktoré ma čakalo.Konečne krajina kde zapadnem

Kiken Sashu Aibi

Konečně jsem dorazil do vesnice a konečně jsem ze sebe mohl oprášit veškerý ten sníh, abych nevypadal jako chodící sněhulák. Nebylo těžké najít hospodu v této vesničce, už jenom proto, že byla asi nejhonosnější ze všech staveb, navíc byla jako jedna z mála osvětlena a vycházel z ní zvuk veškerého toho zápolení s alkoholem a nejspíše i hazardních her a jiných nepravostí, které byly v hospodách zvykem. Zůstal jsem chvíli venku a přerovnal své zásoby, abych zjistil, co budu potřebovat doplnit a čeho mám naopak nadmíru dost, přeci jenom byla cesta dlouhá a nákladná, takže by se mohlo stát, že při dalším cestování bych vyčerpal i ten zbytek zásob. Jakmile jsem byl hotov, přesunul jsem se od okna, které mi bylo loučí, abych viděl vůbec v té tmě, ke dveřím do hospody. Bylo to dost frekventované místo, opilci se potáceli ven a noví zákazníci vplouvali dovnitř, prostě klasická hospoda. Pomalu jsem vplul dovnitř i já. Před zraky lidí mě chránil plášť, takže by nemělo jít poznat, že jsem jaksi odlišný, než-li ostatní. Přešel jsem přes uličku mezi stoly až k baru, ale aniž bych se u něj zastavil, přešel jsem k nejbližší obsluze s již připravenými penězi. Je to asi nejrychlejší způsob a tady to nebude jiné, než-li jinde... Vtiskl jsem peníze obsluze za dekolt (za předpokladu, že to byla dámská obsluha, ale protože to většina hospod tak mívá, tak zůstaneme pouze u tohoto předpokladu), aniž bych se byť sebemíň dotkl svými prsty, či rukou, anebo jinou částí těla, těla ženy, nechtěl jsem hned vyvolávat rozruch, a objednal si takto u ní. Možná jsem se unáhlil, ale jak jinak se co nejrychleji dostat ke stolu anebo minimálně k nějakému pitivu.

Ryuzaki Hotaru

Dostal som sa pred tú veľkú stavbu z ktorej vychádzali opitý a vchádzali triezvy. Typický bordel bleh. Vošiel som do budovy a smeroval som k pultu. Všímal som si ostatných, boli to typický opilci nevyzerali na nejakých silných oponentov. Bolu tu pár chlapov čo sa na mňa škaredo pozeralo.. tak to vyzeralo že vedia prečo som tu. Pristúpil som k pultu a z púzdra som predavačke podal niečo ako občiansky preukaz a povedal Viete prečo som tu..

Navzdory předpokladům to bylo vevnitř opravdu velké. Při první pohledu na hospodu zvenku nikdo nečekal, že to bude vevnitř tak rozlehlé. Lidí tam bylo opravdu hodně, skoro to tam bylo narvané tak, že se při jakémkoliv pohybu dotýkal jeden člověk druhého. A byli tam lidé různých národností, vzdělání i náboženství. A jak to tak bývá, musela tam být i ochranka. Hazardní hry se zde samozdřejmě také hrály, nejvíce nejspíš kostky. Najít cíl mohlo být zdaleka těžší, než se mohlo ze začátku zdát.

Hikari Naifu

Barman ti ihned přinesl pivní likér, jako by věděl, že si to zde chceš dát. Bylo to celkem jasné, protože z jiného důvodu sem lidé ani nechodí. Dal ti lístek s čárkou, znamenající první láhev (klasika jako v hospodě).
Někteří lidé okolo se na tebe nervózně dívali, ale zatím ti nevěnovali velkou pozornost.
Velmi zajímavě vypadal muž v přesném rohu místnosti, který se díval tvým směrem. Vedle něj seděli dva muži s kápěmi na hlavě a vedli spolu nějakou debatu. Vedle nich právě hrálo šest lidí kostky a hodně nahlas se bavili. Možná že to byl cíl, ale možná že to byl někdo, od koho by sis radši měl dát odstup.

Kiken Sashu Aibi

Ženská obsluha ti okamžitě dala láhev pivního likéru, který nesla někam k jinému stolu, což mělo za následek pár nepříjemných pohledu od sedících cílového stolu. Tam měl ten likér skončit, ale ty jsi jim ho "ukradl". Zatím to neřešili, protože obsluha šla pro další likér a donesla jim ho.
Podezřelých lidí zde bylo hodně, ale vybrat si mezi nimi bylo těžší. Hemžilo se to zde vrahy a zloději. Ale muž sedící v rohu se dvěma pobočníky nemohl uniknout tvé pozornosti. Vedle nich se hrály velmi veselé a hlasité šestičlenné kostky o peníze.

Ryuzaki Hotaru

Barman se nejdříve podíval na ten lístek s tvým jménem a zamračil se.
To opravdu nevím ... Chcete trochu pivního likéru?
Řekl a ihned nabídl nápoj, kterým je tato hospůdka proslavena. Jestli se nechceš prozradit, tak by jsi určitě měl začít dávat si pozor na ostatní, protože na tomto místě jsou chyby většinou osudové.

Kiken Sashu Aibi

Poděkoval jsem mile obsluze a i s pivním likérem se vydal ke stolu, který mě nejvíce zaujal. Nikoliv však přímo k němu, protože by to bylo až příliš nápadné, místo toho jsem si přisunul volnou židli ke stolu hráčů kostek a aniž bych čekal na odpověď, zeptal jsem se: "Bude vám, pánové, vadit, když se přidám," načež jsem si k nim sedl a upil likéru, přičemž jsem na stůl vyložil asi tak polovinu ze svých zbylých úspor. V duchu jsem si stále opakoval, že peníze už nebudou tak důležité, když jsem na tak horké stopě mé sestry, za to kdybych vyhrál, bylo by to jistě příjemné, nemluvě o výhodné pozici, kdy jsem mohl jednoduše slyšet, co si povídají ti u stolu, který se zdál být na první pohled jako dobrá volba proto, kde hledat svého zaměstnavatele.

Hikari Naifu

"Diki" Poděkoval jsem za pití a lístek strčil do kapsy, vzal jsem láhev do ruky a vyrazil přímo ke stolu kde seděli ti tři chlápci. "Něco mi říká že oni budou něco vědět." Nijak jsem se nebál že bych vyvolal konflikt, byl jsem dobře ozbrojen a věřil jsem že bych dokázal rychle zmizet, kdybych musel. "Můžu si přisednout?" Zeptal jsem se klidně.

Ryuzaki Hotaru

Veľmi rád, myslel som to tak že som slavný pijec a ochutnávač takže som sa tešil na váš pivný likér.Uf to bolo tesné.Teraz už len nájsť toho zamestnávateľa Pohľadom prešiel po všetkých čo sedeli.

Ryuzaki Hotaru

Barman se na tebe zvědavě podíval, zaujal jsi ho způsobem, kterým jsi asi nechtěl. Když se k tobě otočil zády, tak kývnul na ochranku, která si tě začala všímat.
Lidí tam sedělo strašně moc a na to, aby jsi je všechny přezkoumával, nebyl čas. Stejně jako ostatní nukenini jsi si nemohl nevšimnout trojice v černém, jak sedí v rohu. Zrovna k nim přišel další člověk a povídal si s nimi.

Hikari Naifu

Celá trojice se na tebe podívala. Muži po bocích jejich šéfa se přestali bavit a ten, který byl na levém boku muže uprostřed promluvil.
Podle toho, co zde chceš najít. Jestli hledáš smrt, tak se přidej k tomu druhýmu, co si zde skoro znepřátelil celou tuto místnost.
Řekl a ukázal na Ryuzakiho, který se motal mezi lidmi a rozhlížel se.
Jestli ovšem hledáš informace, mohl bych ti pomoci.
Dořekl, načež do něj drbl muž sedící uprostřed, pak se na tebe podíval a usmál se.
Nevšímej si ho ... Myslí si, že ví všechno.
Řekl šéf a naklonil se k tomu všeználkovi a pošeptal mu do ucha.
Jsi si jistý, že jsou zde i ti ostatní?
Asi si neuvědomil, že ho Hikari slyšel. Všeználek jenom kývl.
Tak co chceš? Zeptal se nakonec muž sedící uprostřed.

Kiken Sashu Aibi

Hrající u stolu nejdříve chtěli něco namítnout, ale po vytažení peněz se všichni pousmáli a nechali tě tam sedět.
Slyšel jsi celý rozhovor, kromě momentu, kdy šéf šeptal do ucha tomu všeznalovi a ten pak kývl hlavou.
Ani jsi si to neuvědomil, ale při vyslovení slova "Informace" jsi zbystřel.

Hikari Naifu

Mlčky jsem k nim přisedl a poslouchal vše co říkaly. Při zmínce o "tom druhém" jsem si i já všiml Ryuzakiho a následně když jsem zaslechl že jsou tu i ostatní mi to došlo. "Nejspíš nebudu sám komu byla ta práce nabídnuta." Trochu jsem si lokl toho likéru. "Přišel jsem kvůli práci." Odpověděl jsem.

Kiken Sashu Aibi

Ani jsem nepotřeboval slyšet to, co šéf šeptal tomu všeznalovi, abych pochopil z ostatní částí rozhovoru, že tu nejsem sám. Hrál jsem dál v kostky, jako kdybych rozhovor vůbec neslyšel, díky mým ostrým smyslům nebyl problém udržet plnou koncentraci jak na hře v kostky, tak i na rozhovoru těch čtyř, ačkoliv jsem se nemohl spoléhat na to, že bych u těch hráčů mohl prokouknout jejich finty, ale to nebyla moje priorita, ta nyní ležela v tom zjistit co nejvíce informací, aniž bych se jakkoliv prozradil a zbavil se tím výhody toho, že jsem věděl minimálně o dvou dalších, zato jeden z nich věděl jenom o tom třetím a ten třetí ani o jednom z nás, možná mohl něco tušit o tom druhém, jakmile jsem ale věděl, u koho jsem vlastně zaměstnaný, přestal jsem si dávat pozor plně na to, co říkají a soustřeďoval se více na hru.

Ako si zmením reputáciu chodiacej mrtvoly?

Ryuzaki Hotaru

Tak to som posral..Chcú ma zabiť ako vidím Sadol si ku nejakému stolu s pár chlapmi a začal s nimi klábosiť Zdravím vás páni zahráme si? Na ústach mal stále úsmev.Vtedy sa za strážmi a tými na ktorých kývol barman objavil muž celý schovaný plášťom.Do tváre mu nebolo vidieť. Išiel z neho strach a rešpekt.Čierny lemovaný plášť ustal a s tým aj jeho pohyb. Chladné oči sa pomaly obzreli na tých strážcov.Bol dobre maskovaný a zapadol medzi ľudí takže jakmile ho spozorovali tak zmizol.Zatiaľ v Ryuzakiho myšlienkách prebiehal príbeh. Aký je môj význam života? Nemal by som už umrieť? Vždy som hľadal ten právy zmisel! Plieniť špinavú bandu!..

Hikari Naifu

Práci ti dáme my ... Ptal jsem se, co chceš najít. Informace nebo peníze?
Řekl ten všeznal trošku znuděně.
Tady ten všeznal je Richi, tohohle chlápka znát určitě nechceš a mě říkej třeba Šéfe. To jen aby sis nepřipadal jako někdo cizí.
Odpověděl šéf a při vyslovení jmen poukazoval na své společníky.

Kiken Sashu Aibi

Zrovna když už jsi se dostal do hry, nebo spíše když jsi začínal chápat tuto hru, se ozval Richi.
A co ty? Co hledáš? Peníze nebo informace?
Zeptal se směrem do davu, ale ty jsi věděl, že se dívá na tebe a že to směřuje na tebe.

Ryuzaki Hotaru

Pouze pohledy lidí, ke kterým jsi si přisedl tě donutily opět vstát a jít jinam. Od pohledu to byli chlápci, proti kterým by jsi v nějakém případném boji neměl pražádnou šanci. Ale konečně ti pohled více skákal ke trojici v černém, která mluvila s nějakým mužem. Intuice ti říkala, že jsi sem šel kvůli nim.

Ryuzaki Horatu

Pohľad mi padol správne na tých troch mužov. Teraz alebo nikdy Jemným tichým krokom som k nim vykročil a čakal čo sa stane. V hlave mu prebiehalo stovky myšlienok, od môjho narodenia až môj život. Srdce som mal až v krku pritom som sa tváril v kľude. Moje krvavo červené oči sa zatvorili a nadýchli novej energie. Pochopil som že už si tu reputácii nenapravím takže musím prijať to ako ma zobrali. Ak si vyžiadajú moju smrť tak prosím ale nedám im ju tak ľahko. Bude ich to stáť tiež pár životov! No nič už nemôžem zo seba robiť machra musím už len nechať všetko tak ako to je.

Kiken Sashu Aibi

"Informaci, jednu jedinou informaci," řekl jsem, aniž bych se otočil, či snad podíval směrem k nim. Chvílemi to mohlo vypadat skoro jako kdyby pod pláštěm nebylo nic, protože jsem byl jako lukostřelec zvyklý na to, že nedýchám tak hrubě a zhluboka jako ostatní, protože by mě to nejenom že mohlo prozradit, ale také by to ztížilo míření lukem. Látka tedy stála takřka nehnutě, až na mírné záchvěvy způsobené pohybem anebo vzduchem v okolí. Být někde ve spořádané společnosti, bylo by to krajně podezřelé, ale takto to bylo vyhovující, už kvůli možnému rozruchu, kdybych ukázal barvu své pokožky, barva vlasů by snad ještě šla, ale jinak. "Rychle a bezbolestně, tiše a nepozorovaně anebo..." Snažil jsem se naznačit, že by bylo vhodné přejít rovnou k věci, přičemž jsem se u stolu omluvil ze hry, vzal zbytek svých peněz a otočil se i s židlí k jejich stolu. Stále jsem si pláštěm zakrýval obličej, stejně tak jako zbytek těla.

Hikari Naifu

Ještě než jsem stačil odpovědět promuvil k někomu dalšímu a on si řekl o informace. "Tak tohle je další konkurent, nebo spolupracovník?" "Já bych si vzal ty peníze." Pověděl jsem a přitom se podíval na "nováčka".

S klopkaním topánok som došiel až ku stolu s tromi v čiernom. Pozeral som sa na nich a ústa som mal zakryté plášťom. Červené krvavé oči svietili a naznačovali akú mám situačnú náladu. Bolo počuť cvenganie môjho brnenia teda nástrojov, Čakal som na to čo mi povedia..

Ryuzaki Horatu

Když jsi přišel ke stolu, už byli tři muži v černém v konverzaci s těmi dvěma tvými konkurenty. Šéf se na tebe podíval, spíše si tě změřil pohledem.
A co chceš ty? Peníze nebo informace?
Zeptal se tě, aniž by z tebe spustil oči.

Kiken Sashu Aibi

Řekni mi, co chceš vědět. Bude to ... Řekněme záloha.
Řekl s úsměvem Richi. Bylo jasné, že také chce přejít rovnou k věci a že nemá rád zdržování.
Druhý muž, kterého jste jménem neznali si tě změřil pohledem.

Hikari Naifu

Jsi si jistý, že to chceš udělat? Znal jsem lidi, kteří dělali za peníze i daleko horší věci, ale to byly postavy bez duše, jdoucí pouze za pomstou nebo osudem.
Zeptal se tě Šéf a nasadil takový zkoumavý pohled, který tě donutil přemýšlet, zda to za to stojí, a to jsi ani nevěděl, o jakou práci jde.

Kiken Sashu Aibi

"Kde je moje sestra," řekl jsem, ve větě takového typu by člověk očekával zlost anebo důraznost, ale protože ti, kteří seděli přede mnou, nebyli nejspíš únosci a ani útočníci, tak k tomu nebyl důvod, tedy se ani zlosti ani důraznosti nedočkali, pouze spíše jednoduchosti, se kterou jsem s nimi jednal. Navíc se mi vůbec nelíbilo to říkat před ostatními, protože se přeci jenom jednalo o mou osobní záležitost, ale vzhledem k tomu, že minimálně jeden z nich pasl pouze po penězích, tak to dělalo nepřítele zatím pouze z jednoho z nich a to z toho, který už si beztak stačil znepřátelit všechny štamgasty v hospodě, nemluvě o personálu hospody.

Ryuzaki Hotaru

Prácu. A hlavne spoločníkov, možno nevyzerám spoľahlivo ale úlohy splniť viem.A vernosť mám Chytil plášť a strhol ho, bolo vidieť vyrezané znaky na hrudi. Ostatným doplo že to nebolo so zbierania jahôd.Hneď si ho dal naspäť aby to ostatný nevideli.Pozrel sa na tých dvoch to sú konkurenti?

Hikari Naifu

Na chvíli jsem zaváhal, ale srovnal jsem svůj předchozí život s vidinou lenošení na pláži se sklenicí hodně drahýho chlastu. "Jasně že do toho du. Kdybych si nebyl jistej tak bych tady nebyl. Tak mi povězte o co de ať je to co nejdřív zanáma." Chtěl jsem to mít rychle zasebou a navíc se mi nelíbylo jak moc se to zkomplikovalo. "Myslel jsem že tu budu sám. Ti dva se mi nelíbí. Z toho zakuklence mi běhá mráz pozádech a ten druhej je nejspíš blb, ale neměl bych ho podceňovat, podle těch jizev ho zřejmě někde mučili."