Bílý tým se seznamuje!

Pokračujte zde.

Montaro Hyuuga

Vyšel jsem z budovy a hledat jsem dlouho nemusel Aiko si nás našla a věděla o nás. Zprvu se mi zdála taková nesvá a možná i nervozní? Nevím, ale nevadilo mi to i hned se dala do řeči a než by jsme mi samy stačili promluvit už jsme si mohli jít zabalit. Nepotřeboval jsem, vše jsem měl u sebe a na svačiny jsem nebyl zvyklí. Mírně jsem kývnul hlavou. A možná někde uvnitř jsem se trochu pousmál. Spojil jsem si jméno s tělem a už vím jak vypadá vůdce Hyuuga. Což bylo i pro mě trochu překvapení. Nikdy jsem nemluvil s nikým z hlavní větve kromě mého dědy. "Půjdu rovnou." Řekl jsem rázně a vydal jsem se správným směrem. Nikdy jsem tam nebyl, protože jsem se k sídlu neodvážil. Jen vím kde to je. Nečekal jsem jestli půjde, jelikož si mohla chtít ještě něco zařídit. Hlavou mi vířili různé myšlenky. Třeba mě tam budou nenávidět, kvůli rodičům. Přeci jenom asi není normální takhle klesnout a vybočit když předek byl z jejich linie.   Pomyslel jsem si za chůze.

Karadin Hyuuga

Po prechádzke lesom som sa vydal ku kancelárii kageho, ktorý by mal už všetkých čakať. Po príchode dnu som zbadal zopár ninjov, no nebolo ich veľa. Ako prvého som zbadal Montara, ktorého som hneď spoznal podľa očí, že pochádza z klanu Hyuuga. Poobzeral som si ho, a potom som sa súsetredil na reč kageho. Poslal nás pred budovu, kde nás už mal čakať sensei. Pomalým krokom som sa vydal von, keď v tom som ju zbadal. "Senseinka? Žena? Hmmmm. Ešte som sa nestretol s ninja ženou. " Pomyslel som si. Nevedel som, čo môžem od takej osoby čakať. "Mamu som nepoznal, vyrastal som len s otcom a jeho životnými skúsenosťami". Zamyslel som sa, ale nič som nepovedal. Stále som bol ticho, no po určitom čase nás senseika poslala pre jedlo a veci domov. Vydal som sa ladným krokom domov tak, aby som stihol aj prísť na tréning.

Karadin si v klidu doma zabalil a mohl vyrazit přímo na místo setkání. Montaro už na místě byl taky, protože cestou ke kanceláři Aiko byla spousta jmenovek, která je tam nasměrovala.

Aiko Hyuuga

Seděla jsem u svého stolu, při čemž jsem si pročítala životopisy dvou chlapců Hyuuga. Když v tom jsme uviděla přes škvírku pod dveřmi dva hýbající se stíny a došlo mi, že jde o ty dva chlapce. Postavila jsem se a přešla ke dveřím, které se začaly otevírat. "Ahoj kluci. Pojďte za mnou." Řekla jsem a mířila směrem ke konci chodby, kde byly otevřené dveře. Prošli jsme jimi a šli po schodišti nahoru až jsme došli do posledního patra, kde byly zamčené dveře. Klíčem jsem je otevřela a vy jste spatřili velkou tělocvičnu s mnoha cvičnými panáky a zavěšenými zbraněmi na zdech. Dotkla jsem se dlaní zdi a celá tělocvična se zbarvila do černa a rozsvítila se zde světle zelená světla. "Tak se mi představte."

Karadin Hyuuga

Po zobratí vecí som sa rozbehol späť za senseikou do jej kancelárie. Všade bolo akosi temno a nevedel som, čo ma poriadne čaká. Pomalým krokom som vstúpil cez prah do kancelárie, kde nás už čakala Aiko. Pomaly sme sa presunuli schodiskom do inej miestnosti, ktorá bola zameraná na cvičenie so zbraňami a iných techník. Štýl vybavenia miestnosti mi pripomínal vlastný domov. Stále som nič radšej nehovoril, pretože som bol utiahnutý. Nepoznal som poriadne tých ľudí, ale dúfal som, že ich čoskoro dobre spoznám. Senseika akýmsi spôsobom zmenila osvetlenie miestnosti. Trochu som bol zdesený, čo sa to stalo, ale dúfal som, že začneme, čo najskôr trénovať. "Hai!" Skríkol som, keď zo senseiky vyšlo, aby sme sa predstavili. "Moje meno je Karadin z klanu Hyuuga, čo už asi viete, keďže kekkei genkai rodu bolo stratené svojou nečinnosťou, mojím životným cieľom je byakugan uviesť do života a ovládnuť ho". Dúfal som, že moje slová nebudú znieť veľmi sebaisto. "Moje techniky nie sú veľmi rozvité, ale mám trpezlivosť, aby som svoje techniky dotiahol k dokonalosti. Dúfam, že mi v tom pomôžete." V tom som prestal hovoriť a pozrel som sa priamo senseike do očí.

Montaro Hyuuga

Prošli jsme budovou Hyuugu a až do tělocvičny. Nikdy jsem v podobné ani nebyl a překvapila mě vybavenost. Sensei nám rozsvítila v tělocvična a pak po nás chtěl představení. První jsem začínat nechtěl a pak ten druhý kluk spustil. Karadin..hmm zamyslel jsem se, ale nic mi to neříkalo nesetkal jsem se s tím jménem. Pak začal povídat o jeho cíli. Hyuuga z věřící větve. Počkal jsem chvilku po tom co domluvil a pustil jsem se ke slovu. "Jmenuji se Montaro..... Montaro Hyuuga." Zhluboka jsem se nadechl a prohlédnul jsem si přítomné nejdříve Karadina a pak Senseie. "Od kekkei genkai našeho klanu jsem se dozvěděl od svého dědy. Rodiče byli slaboši, ale já takový rozhodně nejsem a nebudu stál na okraji klanu jen kvůli nim. Proto chci ovládnou byakugan a ukázat sílu někoho kdo vyrůstal jako .... bezdomovec." Řekl jsem na rovinu. Chvíli mi to dalo doříct. Přemýšlel jsem nad tím jestli je to vůbec zajímá, ale ať to ví od začátku a klidně vyjádří svůj nesouhlas. "Jelikož jsem sám a rodina mě už nezatěžovala." Řekl jsem chladně a zhluboka jsem se nadechl. Možná tak před 6ti roky bych toto ani nedokázal vyslovit, ale to co se z rodičů stalo a táhlo mě dolů s tím se já ztotožnit nechci. "Tak jsem začal chodit hodně do knihoven a číst staré spisy, trénovat, meditovat. Naučil jsem se pár technik mimo klan Hyuuga. " Dokončil jsem na závěr a ještě jednou jsem se zhluboka nadechl.

Aiko Hyuuga

"Zajímavé." Řekla jsem si tiše až trochu pro sebe. Poté jsem se na ně podívala a spustila "Ještě by měl přijít jeden genin, ale údajně zaspal, takže se připojí později, ale řeknu vám i něco o sobě." Chvíli jsem se odmlčela a prohlédla si je od hlavy až k patě. "Jmenuji se tedy Aiko Hyuuga a stejně jako ty Montaro, jsem z chudé větve a dopracovala jsem se až sem. U mě už asi není možné probudit Byakugan, ale u vás to jistě bude možné. Tato tělocvična je připravená právě pro cvičení očí a vy jste vůbec první, kdo ji bude moct vyzkoušet." Pronesla jsem a prošla se po tělocvičně. "V celé místnosti jsou jakési senzory, které vnímají změnu pohybu chakry v těle a to hlavně v oblasti očí, aby to zaznamenalo všechny činnosti připomínající Byakugan." Vysvětlila jsem, proč je celá místnost z černého dřeva a pak se postavila před ně. "Budete celou dobu ve tmě odkázaní sami na sebe a já na vás budu lehce útočit. Vaše oči s tím budou bojovat a myslíme si, že se i budou snažit aktivovat právě Byakugan." Vysvětlila jsem jim o co jde. "Zároveň místnost blokuje veškerý zvuk, takže neuslyšíte ani mé kroky a budete se muset spoléhat na intuici a případně možné aktivování Byakuganu."

Montaro Hyuuga

Poslouchal jsem pozorně. Chudá větev ? To jsem nevěděl. Trochu jsem zkřivil koutky v úsměv, ale hned jsem se zase zpátky zamyšleně mračil. Doposlechl jsem si to co nám právě Sensei povídala a trochu jsem přimhouřil oči. To je zní dobře. Musím uznat, že ten bykugan opravdu chtějí probudit, ale.... Nadechl jsem se a pohlédl jsem Aiko do očí. "Zní to dobře, vynutit byakugan tímto typem tréningu." Rozhlédnul jsem se kolem sebe a abych nestál jako mezek popošel jsem pár kroků kolem dokola a znova jsem se ohlédnul na Aiko a tentokrát jsem se pousmál, ale nebyl to ten hřejivý úsměv spíše takový ten s přimhouřenýma očima plný sarkasmu a ironie. Tentokrát sloužil pro jiný účel. "Tak to po nás budete muset jít tvrději a né lehce. bolest člověka donutí ať už fyzická a nebo psychická" Pak jsem svůj sarkasticko-ironický usměv stáhnul zpátky na zamyšlený. "U mě to tak vždy fungovalo" Řekl jsem a zahleděl jsem do prázdna. Vzpoměl jsem si na poslední moment kdy jsem spatřil rodiče. Jak je tloukli a tloukli. Jak jsem stál a díval se opodál. Pohlednul jsem se na své ruce. Alespoň k tomu jste mi dopomohli. Probudit svůj element

Karadin Hyuuga

Započúval som sa do ich rozhovoru, no nebolo mi to veľmi príjemné počúvať, kedže obidvaja hovorili o chudobe. Poriadne som nevedel, čo si mám o tom myslieť, ale keď som si uvedomil, že takýto ľudia nežijú z majetku, ale zo svojich snov, tak mi prišlo na um, že takýto ninjovia dosahujú rýchlejšie svoje ciele. Moja rodina bola vždy založená, pretože matka bola príliš šetrná a starí rodičia taktiež. Už som zostal len ja a otec, ale finančné prostriedky investujeme väčšinou do Hyuuga oblekov, ktoré naznačujú pôvab a krásu. Prešlo mi mysľou a už som len čakal, kedy začneme. No nevedel som stále, čo bude nasledovať, preto som čakal na reakciu senseiky. "Dúfam, že ma hneď prvý deň nezmlátia do bezvedomia." Pomyslel som si.

Aiko Hyuuga

Podívala jsem se přímo na Montara a lehce se usmála. "Neboj, rozhodně vás šetřit nebudu." Řekla jsem a pak přešla směrem k místu, kde jsem předtím dotekem změnila kompletně celou místnost. Tentokrát ale bylo mým účelem něco jiného. Než jsem se dotkla onoho místa, tak jsem jim pro jistotu ještě něco řekla. "Budu mít na zápěstí stuhy, které budete muset sebrat." Pak jsem se odmlčela a zavázala si na každé zápěstí jednu stuhu. Poté už jsem zhasla v celé místnosti a nebylo vidět ani na špičku nosu. "Tak do toho. Nepoužívejte hlavně zbraně, nechceme si ublížit." Zasmála jsme se a v ten okamžik jsem se rozešla směrem ke Karadinovi. Já sice neměla Byakugan, ale už nějakou dobu cvičím v této místnosti, takže jsem se naučila orientovat ve tmě. Ve chvíli, kdy jsem byla kousek od něj, tak jsem se přikrčila a lehce ho bouchla pod žebra a zároveň odskočila dozadu.

Montaro Hyuuga

Pokývnul jsem hlavou a trochu jsem poodešel pryč. "Nešetřete." Zopakoval jsem chladně. Pak přišla ještě jedna informace. To se nebojte. Žádné zbraně. Pomyslel jsem a pak už jsem se ponořil do tmy a postavil se do bojové pozice.

Karadin Hyuuga

"Žiadne zbrane?" "Fuuf". Vydýchol som si, no v tom nastala tma. Nastalo ticho. Nepočul som nič a v tom zrazu podpásovka. "Aaaah." Zhíkol som. Chytil som sa za boľavé. Otočil som sa smerom za seba, a potom späť. "Hmmm, nebude to, ale vôbec ľahké". Hneď , čo ma prvé napadlo bola komunikácia. "Montaro! Pri tomto cvičení bude dôležité hovoriť pozíciu." V tom som prestal hovoriť a snažil sa nejakým spôsobom vycítiť Aiko, no nič ma hneď na začiatku nenapadlo. Dúfal som, že Montaro bude mať nápad.

Aiko Hyuuga

Hm, pamatuji si svůj první trénink, dostala jsem pěkně na zadek. Pomyslela si a poslouchala Karadina, který přišel s poměrně dobrým plánem, ale nemohlo to stačit, jelikož na tento styl tréninku je potřeba stát blízko u sebe. Ve chvíli kdy Karadin domluvil, tak přiskočila Aiko k Montarovi, který mohl cítit jakýsi vánek, ale v tu chvíli už dostal kopačku do zad, což ho posunulo blíže ke Karadinovi. Následně ho Aiko přeskočila, plácla Karadina po tváří a hned se přikrčila a jen doufala, že Karadinův protiútok schytá Montaro.

Hideyoshi Ryugo

Sakra sakra, zrovna pro mě důležitý den a já jsem zaspal. Budu vypadat za největšího flákače a pozéra. Zanadával jsem si sám pro sebe a rychle běžel na místo setkání s mým novým týmem. Neměl jsem tak dlouho do noci sledovat hvězdy. Povzdychl jsem si a pokračoval v cestě. Když už tam nejspíš přijdu jako poslední tak bych měl nějak zazářit. A nebo si vymyslet nějakou důvěryhodnou výmluvu. Jo, to by šlo. Šibalsky jsem se usmál a znalecky pokynul nad svým brilantním plánem. Zanedlouho jsem konečně dorazil na místo, kde se měl uskutečnit schůze, tedy alespon to tak mělo být podle cedule, kterou jsem četl. Asi jsem zabloudil. Rozhlížel jsem se zběsile kolem, když jsem zaslechl vzdálené zvuky boje. A nebo, že by ne? Vydal jsem se tedy za těmi zvuky. A opravdu, něco se tam dělo, jenže tam byla taková tma, že jsem nic neviděl. Ehm ehm. Odkašlal jsem si a tupě zíral do té tmy jestli z ní něco vyleze.

Karadin Hyuuga

V tom som začul akýsi pohyb. Bolo však neskoro. Aiko udrela Montara a v tom ma pleskla. No moje reakcia bola pomalá. Kedže som vedel, že nie je bezpečné sa veľmi pohybovať, radšej som stál, aby som náhodou neudrel spoločníka." Hmmm. Chce nás zmanipolovať! Chce, aby sme sa zbili navzájom. To však nedopustím." Zamyslel som sa. "Technika? Chce po nás, aby sme predstavili vlastné techniky? Neviem." No v tom ma napadla technika Kinshi. "Hmmm. Sakra! Vždy som túto techniku trénoval ako obranu pred hmotnými zbraňami. No nikdy som ju nevyskúšal ešte pred "nepriateľom"". "Keďže sa chceme všetci pohnúť ďalej, musím ju otestovať." V tom som zatvoril oči a sústredil chakru okolo môjho tela. Snažil som sa ju zmiešať aj s vlastnými pocitmi dosiahnutia svojho cieľa. "Chvíľu to potrvá, no uvidím aký to bude mať efekt. Či sa Aikin hmat odrazí od môjho tela." Po chvíli som otvoril oči, čo naznačovalo aktiváciu techniky. "Dúfam, že to nejako zaberie..."

Aiko Hyuuga

Navzájem se nepraštili, což ji celkem zarazilo, že byli až takhle opatrní, což by od geninů moc nečekala. Každopádně se to stalo a bylo to jedině dobře. Když se chtěla pokusit o další krok, tak se v celé hale rozsvítilo a do místnosti přišel nějaký neznámý chlapec. "Eh?" Vypadlo z ní a koukala na něj, když v tom ji to došlo. "Aháá! Ty jsi další člen týmu, že ano?" Zvolala a usmála se na něj, při čemž k němu přišla. "Kluci chvíli pauza, přišel poslední člen týmu!" Pak mu podala ruku a představila se. "Řekni nám zatím něco o sobě, než se zase pustíme do tréninku." Dodala a sedla si na zem.

Karadin Hyuuga

"Aaaaah!". "To snáď nemyslí vážne." Oči mi chceli vyletieť z "dúlkú", keď sa zrazu zažali svetlá a vstúpil ďalší člen. "Ach jo, mohol som zistiť skutočnú silu tejto techniky." Pozrel som sa vedľa seba, kde stál Ramaru o čom som nemal ani potuchy, že tam stojí. "Hmmm, dobre nás zmanipulovala." Pomyslel som si a pozrel sa na senseiku a ostatných členov.

Montaro Hyuuga

Karadina jsem neslyšel, místnost bylo odhlučněná a tak jsem to nevnímal. Měl jsem pocit, že je někde u mě, ale než jsem stačil zaměřit už jsem dostal ránu do zad popošel jsem. Sakra.. Dal jsem ruce před sebe a čekal jsem na další příležitost. To už najednou přišla rána, ale rána do očí kvůli rozsvěcení. "Ku..." Zaklel jsem a mnul jsem si oči. "Takhle nám ten možný byakugan vypálíte." zanadával jsem si a pak jsem pohlédnul na nově příchozího. "Aha, další." ofrknul jsem a čekal jsem co bude dál.

Mezitím, co ve velké hale trénoval nový tým geninů pod dohledem Aiko Hyuuga, tak se venku dělo něco, k čemu se už nějakou dobu schylovalo. Před sídlem bohaté větve Hyuuga stál Ichiro Hyuuga společně s dalším člověkem. Ten člověk měl na sobě masku ANBU. Nad vesnicí už se stahovala mračna, což bylo jasné už od rána, protože se říkalo, že celou Konohu čeká pořádný slejvák. "Prý jsou v té nové tréninkové hale." Řekl člověk v ANBU masce a podíval se na samotného Ichira. Ichiro sledoval s přimhouřenými oči celou budovu a ještě jednou se rozhodoval zda uskuteční, co celou dobu plánoval. "Dobře, jdeme na to." Řekl a oba vkročili do budovy, při čemž mířili směrem k tělocvičně, kde byl tým Bílá.

Hideyoshi Ryugo

Rozpačitě jsem se usmál a pokynul jsem hlavou na znamení toho, že jsem posledním členem týmu. Ano, jsem to já. Hideyoshi Ryugo, věk patnáct, těší mě. Uklonil jsem se před ženou a podal jí ruku. Omlouvám se, že jsem přišel tak pozdě ale černá kočka mi přeběhla přes cestu, proto jsem šel delší cestou. Sakra to jsem to vypotil zase za blbost. to jsem si nemohl vymyslet něco horšího? Těd budu vypadat jako pověrčivý slaboch. S nervozním výrazem ve tváři jsem se poškrabal na hlavě a přelétnul pohledem ty dva z mého týmu. No, co bych měl o sobě ještě říct.. no jasně. Jsem vášnivý hráč Janpu, nehrajete ji taky někdo? Napjatě jsem sledoval, jestli se někdo nepřihlásí zda tu hru hrají.


*Poznámka:Janpu = basketball

Montaro Hyuuga

Zaznamenal jsem jeho představení. Hideyoshi Ryugo.Tak tento je posledním člen. Pomyslel jsem si prohlídnul jsem si ho. "Montaro Hyuuga" Řekl jsem mu s nezájmem čistě ze slušnosti a pak jsem se protáhl a pohlédnul na Senseie. "Když je tady teď on. Jak bude probíhat tréning,Aiko?" Zeptal jsem se protože jsem nepředpokládal, že bude trénovat ve tmě s námi. Todle se asi prodlouží. Uvidíme jestli tu knihovnu stihnu. Chtěl bych se kouknout po stylu boje Hyuugu.

Karadin Hyuuga

"Hide...? Ako? Hideshi? Aha, Hideyoshi." Zamrmlal som. Trochu som si potrénoval jazyk a sústredil sa na jeho reč. Poriadne som sa nič o ňom nedozvedel, no ani mi to veľmi nechýbalo, chcel som sa sústrediť na tréning. Dúfam však, že sa časom všetci dobre spoznáme a náš tím bude prezentovať Konohu svojou neskutočnou silou. V tom sa Montaro spýtal na ďalšiu časť toho, čo by nás malo asi čakať. Súhlasil som s jeho otázkou a čakal na reakciu senseiki.

Aiko Hyuuga

Poslouchala mládence, který si celkem dost vymýšlel, ale nebyla na něj naštvaná, ba naopak ji to celkem i pobavilo, takže si získal pár plusových bodů za vtipnou výmluvu. Pak se Montaro zeptal na celkem dost zajímavou otázku, protože Aiko sama moc dobře nevěděla, jak to má teď skloubit, jelikož čekala, že ji Hokage složí tým jen z Hyuuga členů. Pak se pousmála, stoupla si a rozhodla se vymyslet nový styl tréninků. "Ještě existuje jedna varianta, jak zkusit probudit Byakugan a zároveň pomoct i Hideyoshimu s tréninkem, protože o jeho sportu už jsme slyšela." Zasmála se a rozhodla se jim vysvětlit, jak bude probíhat jejich trénink. Jenže v tu chvíli kolem ní proletěl kunai, který se vzápětí ve vzduchu vrátil, otočil a rozletěl se zpět na ní a zabodl se jí přímo do pravého ramene. "Ale, ale. Další rádoby Hyuuga členi, kteří si myslí, že probudí to strašné oko?" Ozvalo se zpoza jejich zad, kde stál ve dveřích Ichiro Hyuuga, který měl v každé ruce jeden kunai.

Hideyoshi Ryugo

Oddechnul jsem si, kdyz nikdo nic neřekl na moji zcela vymyšlenou výmluvu. Montaro Hyuuga, zajímavý. Jsem zvědav jestli patří k tem, kteří chtějí probudit svoji schopnost oka. Jestli je ten druhý taky Hyuuga by mĕ dost zajímalo. Nejspíše jím bude, jinak by tu netrénovali. Když má slova byla má slova potvrzena kývl jsem hlavou a podíval jsem se na toho druhého, který se mi zatím nepředstavil. Pokrčil jsem rameny a přesunul jsem svoji pozornost na svého senseie. Když zmínila nový styl tréninku spojení s mým oblíbeným sportem tak jsem měl nutkání vyskočit do vzduchu nadšenců a radostí. Začíná se mi velice zamlouvat byt v tomhle týmu. Nečekal jsem, že tady bude taková zábava. Chtěl jsem se zrovna zeptat senseie jak bude trénink probíhat , když najednou vzduchem zasvištěl kunai a zapíchl se do Aiko. Nevěděl jsem v tu chvíli jak zareagovat.

Montaro Hyuuga

Poslouchal jsem Aiko, strašně mě zajímalo jak to chce udělat. To jsem zvědavej. Pomyslel jsem si. Najednou jsem viděl jak kolem nás proletěl kunai. Zaměřil jsem se na něj a zužili se mi zorničky najednou se otočil a vrátil se, jenže skončil v rameni našeho senseie. Zaměřil jsem se na kapky krve co dopadli na zem, Viděl jsem už spoustu krve sensei si s tím poradí. A pak jsem na setinku tiknul očima na Aiko a pak na útočníka. Otočil jsem se i tělem a zorničky se vrátili do normálu. Levou ruku jsem měl podél těla a byla zatnutá. Pravou rukou jsem ukázal na může co nebyl maskovaný a promluvil k nám. "Ichiro Hyuuga." Pronesl jsem s nechucením a natočil jsem hlavu trochu na stranu. Znal jsem ho určitě i Aiko. Vídal jsem ho často je zosobněním všeho co mi přijde ubohé. Zhluboka jsem se nadechl a dal své prsty před svou pusu. Veděl jsem, že tu není jen tak. Nikdy nebyl nikde jen tak. "Znám ho, dejte si pozor." Šeptnul jsem kolegům, aby se dali na pozor, ale více jsem se o ně nezajímal. Spíše mě zajímala reakce Aiko i to jak na tom je. Ona je zosobněním opaku Ichira.