Bílý tým se seznamuje!

Karadin Hyuuga

Stále som sa obzeral, prv na Montara, potom na Hideyoshi-ho, na senseia a snažil sa zamerať na ich reč. No  v tom som počul akési buchnutie, čo sa mi zdalo podozrivé, a potom letiaci kunai, ktorý mieril priamo cez miestnosť, a potom sa vrátil a zabodol sa do našej senseiky. Moja hlava sa otočila smerom k neznámemu. "Ďalší Hyuuga?. No podľa akcie, ktorú v miestnosti vytvoril, som zistil, že to nebude jeden z tých, ktorí chcú prebudiť kekkei genkai. Otec mi asi nehovoril ešte, že žijú stále Hyuugovci s odporom k byakuganu. Zamyslel som sa nad tým. "Žeby ma chcel ubrániť pred takýmito zápornými členmi?" Prižmúril som oči a pozrel sa mu priamo do očí. "Naivný, dôležitý, sebaistý. Neznášam takéto pretvárky." Pozrel som sa na senseiku a dúfal, že sa jej poriadne nič nestalo.

Ichiro tam stál úplně v klidu a jen se posmíval. Aiko si vytáhla kunai z ramene a hodila ho na zem, při čemž se otočila čelem k tomu ubožákovi. Ichiro si jen olízl spodní ret a rozešel se směrem k nim, při čemž kolem nich chodil úplně bez respektu. "Takže ty tu teď trénuješ i moji část klanu?" Řekl a podíval se na Montara, který odešel z chudé větve. "A ještě k tomu tu trénuješ nějakou napodobeninu očního kekkei genkai, jako jsou členi Ryugo klanu, kteří ani v Konoze nemají co dělat?" Řekl a odplivl si směrem k nohám Hideyoshiho. "Jak ještě chceš zesměšňovat tento klan? Nestačí ti, že si hraješ na něco, co nejsi?" Podíval se na ní a znovu se zasmál. Aiko ukázala na dveře a tiše řekla "Opusť prostory, jinak budeš vyveden." Řekla, ale v tom k ní přišel a jen se pousmál. "Těmihle tvými klučíky?" Jakmile to dořekl, tak do ní strčil a hodil ji na zem, při čemž plánoval pokračovat mlácením jí na zemi.

Montaro Hyuuga

Tvojí část klanu ?? Pomyslel jsem si Už dávno ne. Odseknul jsem a pozoroval jsem ho bedlivě. Začal si povídat s Aiko a ta mu dala pouze varování. Trochu mě to zklamalo lidi jako on se nenechají zastrašil slovy, ale pouze silou. Najednou to přišlo Aiko letěla k zemi. Něco podobného už jsem zažil.

Stál jsem za stěnou domu a pozoroval stíny v dálce, z toho místa byl slyšet křik. Bojový a zoufalí zároveň Oheň osvětloval tváře dvou postav ležici na zemi v kaluži krve. Nebyl jsem moc blízko, ale zrak mám dobrý a jelikož byla tma tak se snadno dalo rozeznat kdo toje. "Tati ? Mami ?" Nebylo to zoufale proneseno spíše překvapivě ty 2 lidé se nad nimi tyčili jako je jejich bohové a kdykoliv se jim zachtěli a nebo viděli malí odpor uzemnili je zase zpátky. Byl moc daleko na to, aby mě někdo slyšel. V mé hlavě probíhal vnitřní boj. Mám jim pomoci ? Zaslouží si to ? Dopadl bych stejně jako oni, kdybych tam šel. Udělal jsem pár kroku do ulic a slyšel jsem naštvaný hlas. "Todle už se opakovat nebude. Jste naprosto ubohý a k ničemu!" Zařval na ně jeden z nich a začal je mlátit. Nakonec jsem zůstal stát neměl jsem sílu za ty roky se k ním vrátit a pomoct jim. Nemělo to pro mě význam a cenu. Už 2 roky pro mě byli mrtví. Otočil jsem se a pár vteřin na to křik utichl. Najednou bylo ticho. Nechtěl jsem se otáčet. Nemělo by to význam poznat ty vrahy. Po pomstě jsem netoužil. Nestáli za to.

Aiko, ale stála. Neznal jsem jí moc, ale někdo kdo se narodil v bídě jako já a jako ostatní co si ten život vybrali, se ona dostala dál než všichni ostatní a i když byakugan neprobudila má o to zájem a má zájem pomáhat. Kalkuloval jsem v hlavě co mohu udělat. Nakonec jsem se zhluboka nadechl a dal ruce před pusu. "Zankuuha!!" Vypustil jsem vlnu, která mohla strhnout zbraně ze stojanu, či odhodit mé kolegy, nemířil jsem na ně, měli by být pořádku mířil jsem na Aiko a Ichira. I kdyby to Ichiro záhadně ustál, Aiko určitě ne a odsunulo by jí to dál od něj možná až ke zdi z dosahu Ichira protože se neměla čeho chytit, ale mohlo jí to trochu pochroumat. Cena za to aby byla mimo jeho dosah. Tiknul jsem pohledem po obou dvou kolegách, že je řada na nich. Já jsem se postavil do bojového postoje a byl jsem připraven na vše.

Hideyoshi Ryugo

Vztek ve mě rostl rychlostí blesku, když začal urážet můj klan. Svíral sem křečovitě své pěsti a cedil zuby na toho muže. Příjde si sem jako nějaký arogantní špína, která uráží můj klan, ponižuje Aiko. Takové chování jsem opravdu nesnášel. Tenhle typ lidí se mi přímo hnusil. Vřelo to ve mě, všechen ten vztek a už jsem to nadále nemohl vydržet, když se chystal znova ublížit jí. Byl jsem připraven jednat, bránit čest mého klanu a mého mistra. Když Montaro jako první zaútočil hned po jeho útoku jsem složil pečetě. Nažer se! Vykřikl jsem na Ichira a zhluboka jsem se nadechl. Katon: Housenka no Jutsu. Z pusy mi vyletělo několik malých ohnivých koulí, které letěly přímo na agresora. Bylo mi zcela jedno, jestli podpálím celou místnost, hlavní bylo abych toho parchanta sejmul.

Karadin Hyuuga

Nepriateľ sa začal približovať k nám. Zamračil som sa a započúval sa do jeho prehovoru. "Heh, to je dosť veľký odporca ku klanu." Pomyslel som si. Už ako napľul k Hideyoshimu, som vedel, že bude mať s nami nejaký problém. V tom Montaro použil svoju techniku. Otočil som sa a preskočil som Montara, aby som sa kryl. "Heh, super technika. Vidím, že budem len v dobrom tíme". No v tom som už začul techniku katonu, čo sa mi veľmi nepáčilo, keďže Aiko ležala na zemi a použiť priamo typ tejto techniky, podľa mňa nebolo veľmi vhodné. Stál som radšej za Montarom a čakal len na to, čo bude nasledovať. "Moje techniky nie sú príliš útočné, sakra. Budem asi len na zvyšok". Zamylsle som sa.

Najednou Ichira i Aiko odhodila vzdušná vlna. Aiko byla na zemi, takže ji vlna odsunula až ke zdi místnosti a Ichiro se zachytil o vstupní dveře, jenže to už na něj letěla ohnivá koule, což moc nečekal, jelikož nevěřil tomu, že by genini začali hned takhle zostra. Vypadalo to, že ho ohnivá koule trefila, jenže, když zmizel dým, tak tam Ichiro stál úplně v pohodě a ruce měl v jakési podivné pečeti, kterou genini nikdy neviděli. Těžko říct, co to bylo, ale Ichirovi to zřejmě zachránilo život. Jen se pousmál a pak utekl ze dveří. Což však byla nějaká iluze nebo něco takového, jelikož se během chvíle objevil přímo za Karadinem, vymrštil kunai na Hideyoshiho, Montara a samotného Karadina chtěl bodnout do ramene.

Montaro Hyuuga

Zaostřil jsem na Ichira co měl být v kouři. Zarazil jsem se. Byl úplně v pohodě tiknul jsem pohledem na Aiko. Alespoň je mimo dosah a pak mě něco napadlo. Kouknul jsem zpátky na Ichira a ten zmizel na schodech. Co to dělá? Zamyslel jsem se. Ichiro se přesunul za Karadina a ten byl zamnou to znamená, že kunai co letěl na mě musel kolem něho prosvištět. Zareagoval jsem na poslední chvíli. Spíše náhodou, protože jsem jim chtěl něco sdělit a když jsem se otočil tak jsem ho uviděl. Kunai byl strašně blízko prohnul jsem se do strany a zároveň odskočil a kunai proletěl a projel jako mým tričkem jako nůž máslem. Kunai se předtím vracel, nechtěl jsem na to zapomenout a dával jsem si pozor. Uviděl jsem jak je Ichiro za Karadinem. Nemohl sem mu pomoci Sakra, Shinkyuu Gyaku nemohu použít trefil bych je oba. Je to na něm. Doufal jsem, že kunai co letěl po mě mu poslouží jako varování a zvládne to. Zatím jsem dopadl pevně na nohy a kouknul jsem se na senseie. Dostal jsem se mimo dráhu kunaie, kdyby se chtěl vracet."Shunshin no Jutsu" dotkl jsem se v úklonu země a prosvištěl jsem až ke zdi k ležící Aiko. Odhrábnul jsem pár kunaiu a zbrání co byli původně na zdi a teď shozené a naklonil jsem se k ní "Aiko ?" Promluvil jsem a skláněl jsem se nad ní v kleku a očima jsem tikal k ostatním. Byl jsem ostražitý, kdyby se Ichiro zaměřil na nás věděl bych o tom. "Jste v pořádku?" trochu jsem se obával. Nevěděl jsem jak moc jsem jí mohl zaskočit vlastní technikou a mohl jsem jí i zranit, ale musel jsem jí dostat od Ichira. Potkal jsem prvního člověka co mě zaujal a nerad bych ho ztratil.

Hideyoshi Ryugo

Jak se ti to líbilo? Křikl jsem na Ichira a ušklíbl jsem se, když jsem viděl, že jedna z mých ohnivých koulí ho zasáhla. Nadšení z úspěchu však vyprchalo ve chvíli, kdy můj protivník udělal něco, co ho zachránilo před mým útokem. Jako kdyby na něj neměl žádný vliv. Co to udělal? Zeptal jsem se nechápavě na něj a snažil se přijít na to, jak to ten parchant udělal. Z přemýšlení mě však vytrhl únik Ichira ze scény. Nenechám tě jen tak zdrhnout za to co jsi udělal! Bezmyšlenkovitě a unáhleně jsem se rozběhl za prchajícím. Rozhodně ho nenechám utéct. Bude za to všechno pykat! Vřel ve mě vztek, který jsem si musel vybít na něm. Vůbec jsem neměl tucha, že šlo jen o iluzi a proto jsem běžel směrem, kde jsem ho naposledy viděl. Svým způsobem mě to zachránilo od vážnějšího zranění do zad, jelikož jsem byl v pohybu a kunai tak prosvištěl kolem mě a škrábl mě jen na rameni. Co to..? Podiveně jsem se podíval na své rameno, na kterém jsem cítil jak mě něco zaštípalo. Viděl jsem na něm menší šrám, který krvácel. Zastavil jsem se a otočil. Sakra, nechal jsem se takhle napálit..

Karadin Hyuuga

Stál som za Montarom, ktorý použil perfektnú techniku na odstrčenie senseiky a Ichira od seba. V tom som uvidel len techniku katonu, ktorá letela priamo na neznámeho nepriateľa. Zamyslel som sa nad tým. Uaau, genini a už vedia také techniky? Heh, dúfam, že príde aj na mňa rad. Pomyslel som si, ale to bol už Ichiro fuč. Vydýchol som, no moje vnútorné pocity boli zmiešané. Niečo tu nie je v poriadku. Všetci sa pozreli priamo za mňa, kde už stál Ichiro. Neobzeral som sa. Hlavu som mal mierne pootočenú a oči mi smerovali k zemi. Tušil som, že tam je. No v tom už vyslal kunai na spoločníkov, čo mi dávalo čas premýšľať o rýchlej stratégii. Myslel som, že keď bude stáť za mnou, bude chcieť napadnúť aj mňa. V tom, keď som už uvidel letieť kunai, ktorý vyslal na Montara a Hideyoshiho, vyskočil som smerom dozadu a preskočil Ichira. Nepriateľ už len mohol vidieť belasí modrý plášť, ktorý prefičal nad jeho hlavou. Ocitol som sa priamo za jeho chrbtom. Heh, dôležité je mať aj intuíciu a nielen priamo útočiť. V tom zo mňa vyšlo: Hakke Shimeru. Môj telo sa dalo do postoju klanu Hyuuga. Moje konce prstov nabrali chakru, ktorú som sformoval a následne som sa snažil trafiť chakrové body nepriateľa. Technika bohužiaľ nie je na úrovni s použitím byakuganu, ale môj tréning dúfam stál zato. Pomyslel som si a v tom som začal triafať nepriateľove telo vlastnými prstami nabité chakrou. V mojej hlave prebiehalo množstvo myšlienok. Prvýkrát používam techniku na niekoho cudzieho. Heh, dúfam, že to zaberie. Po 32 ranách som prestal, pretože to začalo pociťovať aj moje telo. Dúfam, že som sa trafil do niektorých a na tvári som mal zamračený pohľad, pretože som nevedel, čo bude nasledovať.

Montaro se objevil u Aiko a snažil se ji probrat, což pomohlo, protože se zhluboka nadechla a sedla si. Mezitím Karadin zaútočil na Ichira, což Ichira dost překvapilo, jelikož nevěřil tomu, že tuhle techniku někdo využívá. Už na něco takového nebyl stavěný, takže padl na kolena a jen koukal na probouzející se Aiko. V ten okamžik se Aiko postavila a přešla před Ichira. "To stačí Karadine." Řekla a přešla před Ichira, který jen v tranzu klečel. "Už toho je dost, nevím, jaký máš vliv na vedení Konohy, ale tímhle to končí." Řekla, popadla ho za hlavu a ladně mu zlomila vaz, při čemž Ichiro odpadl k zemi. Najednou však Montara a Karadina začaly pálit oči a uviděli úplně jinak. Hideyoshi před nimi stál jako černá silueta, ve které proudila chakra. Probudil se v nich Byakugan, což se stalo po několika letech zrovna u nich.

"Haha!" Ozvalo se, když se probudili všichni čtyři na zemi. Před sebou uviděli stát ve dveřích Ichira, který se jen posmíval. "To vás tupci nenapadlo, že jde o genjutsu?" Zvolal a smál se tomu, že věřili, že by mohli aktivovat Byakugan a že by někoho, jako je on tak lehce porazili.

Montaro Hyuuga

Probral jsem Aiko a zůstal jsem klečet a pozoroval jsem celou situaci jak Karadin použil Hakke Shimeru což byla dost známa Hyuuga technika o které jsem četl.  Pěkně pomyslel jsem si a Aiko vstala neřekla nic a šla rovnou k Ichirovi a najednou to ukončila. Co? Tak snadné ? To má být po něm. Byl jsem zmatený, přece se to nemohlo takhle rychle ukončit. Najednou mě začali pálit oči a vše se kolem měnilo světlo v tmu a i Hideyoshi zde stál a já viděl jak mu proudí chakra. Už ?? Byl jsem najednou šťastný, ale nedávalo to smysl míchali se ve mě různé pocity, ale nejistota převažovala. Všechno se zatemnilo a já se probíral na podlaze. Zvednul jsem se na všechny čtyři. Nikdy jsem se prakticky s genjutsu nesetkal. Nechal jsem se napálit. Na toto jsem vůbec nemyslel. Sakra! Byl jsem tak strašně naštvaný sám na sebe. Bouchnul jsem zlostí do podlahy. Pak jsem vstal viděl jsem, že ostatní na tom nebyli lépe dokonce i Aiko vstávala což bylo zklamání i pro mě. Kouknul jsem se na Ichira byl jsem tak strašně naštvaný, ale neměl jsem co říct. Jen si s námi hrál. Zavřel jsem oči. "Jednou toho budeš litovat. Jednou budou všichni Hyuugové z vedlejší větve litovat, že nedokázali najít víru ve svůj klan. O to se postarám." Pronesl jsem nenávistně, ale už s klidným hlasem o to to znělo vážněji. Ichiro byl mnohem silnější než my a nedokážu si představit jak by jsme ho porazili. Třeba Aiko bude silnější to nevím, ale nechala se nachytat na genjustsu. Možná si přišel hrát. Možná nás přišel zabít, ale ať mě radši zabije teď nebo toho bude později litovat. Všichni budou. Nevím co bylo v jeho plánu a co bude následovat, ale dal jsem se na pozor pokud by chtěl v boji pokračovat. Přivedl sem boj jen když už sem přišel. Bude to mít následky.

Karadin Hyuuga

Spadol som na kolená. V tom prišla Aiko a jedným hmatom zlomila väz Ichirovi. Pousmial som sa. "Heh, toto je pravá sila Hyuuga klanu." Pomyslel som si. No v tom som pocítil pálenie očí. Rukami som si rýchlo chytil oči, čo mi veľmi nepomáhalo, ale v tom už som len odpadol. Po chvíli som otvoril oči a uvidel som ležať všetkých na zemi i so mnou a mal som pocit, ako keď človek má sen a zrazu sa zobudí a poriadne si nič nepamätá. No pomaly mi to dochádzalo. Cítil som sa oslabený. Snažil som sa postaviť, keď v tom som zbadal Ichira nažive. Zamračil som sa. "Genjutsu?!" "Ty šmejde!" V tom začal hovoriť Montaro. Dúfal som, že sa nikomu nič nestalo. Moje telo bolo čiastočne vyčerpané a taktiež som dúfal, že ten odporca skoro zomrie.

Hideyoshi Ryuga

Konečně to ten parchant schytal. Oddechnul jsem si a pousmál se díky pocitu zadostiučinění. Můj úsměv však znejistěl, když mu Aiko zlomila vaz. Bylo to poprvé co jsem viděl někoho takhle přímo zabít. Polkl jsem uvolnil své dosud svírající ruku v pěst. Tak to je drsný, i když za to své chování si to určitě zasloužil. Pak ti dva se začali chovat nějak divně ale to asi ta smrt, možná to bylo také první jejich. Najednou tma, ležel jsem na zemi s ostatníma a uslyšel jsem hlas Ichira. Zatracenej chlap, použil genjutsu. Už jsme v něm museli být od okamžiku, kdy provedl tu divnou pečet, jestli to teda pečet byla. Zamračil jsem se a hned vstal. Zaujal jsem bojový postoj a ruku jsem nenápadně natáhl k mé ninja brašně připraven mršit kunai na toho zmetka. Musím to začít brát vážně, ten chlap je silnej. Hraje si s náma jako kočka s myší. Tak snadno nás lapl do svého genjutsu. Kdybych jednal impulzivně a agresivně ničemu to nepomůže, spíš naopak v tomto momentu. Nesmím se unáhlovat, musím si všímat každičkých detailů a čekat na správný okamžik. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl. Snažil jsem se uklidnit. Ohlédl jsem se po zbytku týmu zda něco neplánují. Vypadalo to však, že nechtějí unáhleně reagovat stejně tak jako já a vyčkávají na správný moment nebo nejspíše vymýšlejí nějakou tu taktiku. Co když je tohle stále genjutsu? Najednou mě napadla ta myšlenka a ruku jsem stáhl ze své brašny. Zavřel jsem oči a pokoušel jsem se soustředit. Soustředit se a přerušit tok své chakry. Nikdy jsem to v přímé akci nepoužil, jen na akademii takže jsem nevěděl zda to pomůže. Nebyl jsem si jist zda je tohle genjutsu nebo se už jedná o realitu ale nechtěl jsem nic riskovat. Něco mi na tom však nesedělo a proto jsem se chtěl raději pojistit. Dal jsem ruce k sobě a zašeptal jsem slovo. Kai!

Ichiro Hyuuga

Stál opřený o dveře a blbě se culil. Sledoval, jak se zvedá ze země i samotná Aiko a jak ho všichni propichují svými pohledy. Náramně si tuhle atmosféru užíval. "Ichiro, tohle je poslední kapka. Zažádám si u Hokage, abys dostal zákaz přístupu k této části klanu Hyuuga, protože ohrožuješ jejich členy." Řekla Aiko ve chvíli, kdy se postavila na nohy. Jenže to už se ji Ichiro jen vysmál do obličeje. "Hehe, jako kdybys nevěděla, jak to tu chodí." Řekl a podíval se znovu na skupinku geninů. "Je vidět, že Konoha jde do háje, když už se musíme spoléhat na takovéhle nuly." A s těmito slovy odešel z místnosti a pokud se za ním šel někdo podívat, tak už ho neviděl, protože zmizel.

Aiko Hyuuga

Naštvaně odfoukla a pak se otočila na své svěřence. "Jste všichni v pořádku?" Zeptala se a jednoho po druhém si pořádně prohlížela.

Montaro Hyuuga

Proběhla konverzace mezi Aiko a Ichirem. Na nás nijak slovně nereagoval. Nuly ? To počkej. Pomyslel jsem si. Ještě se uvidíme. Zavřel jsem oči a než jsem je otevřel tak byl pryč. Všechny jsem si prohlídnul bylo to fiasko. Každý něco předvedl ale bylo to k ničemu možná, že jsme se snažili spolupracovat jako tým, ale já jsem se chtěl hlavně ukázat a pomoct Aiko. Na Ichira nedosáhneme a nechápu na co narážel. Nikdy jsem do politiky neviděl vždyť sotva vím kdo je Kage. Aiko se nás zeptala jak na tom jsme neodpovídal jsem byl jsem naštvaný a začal jsem se procházet po místnosti

Karadin Hyuuga

"Kto to v skutočnosti je? Čo chce po nás? Presne takýchto ľudí, bez duše a neprajnosti k druhým, nemusím." Zamýšľal som sa nad tým či sa ten predvádzač ešte vráti, no dúfal som, že ho už v mojom živote nestretnem, pretože sa necítim dobre v spoločnosti takých ľudí. "A čo vlastne moja technika Hakke? Fungovala? Či nie? Ako sa dozviem či by som ho vlastne poslal na kolená, keďže to bola len ilúzia. Sakra, to mi bude dlho vŕtať v hlave." No v tom som sa pozrel na ostatných, ktorí mali menšie škrabance, ale nič vážneho. Keďže Aiko bola žena, dúfal som, že ovláda liečebné techniky. "A čo teraz?" Z ničoho nič zo mňa vyšlo. "Budeme pokračovať? Alebo ideme domov? "Nevedel som, čo mám poriadne povedať, resp. spýtať sa, keďže bola situácia taká aká bola. Boli sme trocha zmätení. Už som len čakal na ich reakciu a hlavne reakciu našej senseiky.

Aiko Hyuuga

Sledovala jak je Montaro naštvaný a celkem to i chápala, jelikož věděla, že pochází z chudé větve a tohle celkem těžce nesl. Věděla však, že jakmile se v týmu lépe poznají, tak bude vše dobré. Pak však promluvil Karadin a to vykouzlilo Aiko úsměv na tváři, jelikož se jí líbilo, že chtěl pokračovat a dál trénovat. To už však přišla řada na Hideyoshiho, který měl svou zvláštní hru a ta byla dokonalá na utvoření týmové ducha a naučení se spolupráce a koncentrace. Zároveň jeho hra posilovala i oční smysl, což dva mladí Hyuugové dost potřebovali, aby měli někdy šanci probudit své oči. "Budeme pokračovat, ale venku." Řekla a ukázala směrem ke dveřím, ze kterých pomalu vyšla. Po cestě vysvětlila další část tréninku. "Hideyoshi vás naučí jednu hru. Budeme hrát všichni čtyři a to dva na dva. Je to trénink na fyzičku, spolupráci a pro Hyuuga klan i trénink očních smyslů." Vysvětlila a když byla venku, tak koukla na Hideyoshiho. "Zaveď nás na hřiště."

Hideyoshi Ryuga

Parchant jeden, to mu jen tak neprominu. To jak si s námi hrál a jak nás všechny ponížil. Budu si to pamatovat. Ichiro..budu si to jméno pamatovat. Zamračil jsem se a uvolnil se. Vydechl jsem a poškrabal se na hlavě. Ano, jsem v pořádku a vy Sensei? Vypadala v pořádku tak jsem se usmál a protáhnul se. Ven? Moji hru? No jistě, s radostí. Jako kdybych na všechno to špatné zapomněl co se před chvilkou stalo a byl jsem již zase plný elánu a nadšení. Yosh, jdem na to! Rázným krokem jsem vyšel z doja směrem k místu, kde bylo mé nejoblíbenější místo z celé venice a to ke hřišti. Tak, ve zkratce vám cestou řeknu něco o mé hře. Hraje se s míčem, který je z pružného materiálu, který dost skáče což se dá použít různými způsoby. Hlavním úkolem je právě prohodit tento míč košem, který je zavěšen ve vzduchu. Každé družstvo má koš, který musí bránit před tím ostatním týmem a skórovat do jejich branky. U obrany se hlavně nesmíte dotýkat protivníka co ale můžete tak je sebrat mu míč z rukou. Je to hra o rychlosti a obratnosti a o soustředění..a jak řekla Aiko tak i pro stmelení týmu. To je asi tak všechno co potřebujete vědět. Hra má daleko více pravidel ale tím se pro začátek nebudeme zabývat. Nadšeně jsem povyprávěl týmu o své hře a vysvětlil jsem jim základy. Šlo vidět, že bych o té hře mohl kecat celé dny. Tím, že jsem vysvětlil po cestě pravidla hry tak cesta uběhla rychle a již jsme byli na místě. Tak, jsme tady. Usmál se a ukázal jim směrem k hřišti. Tak jak se rozdělíme? Koukl jsem na ostatní a začal se protahovat tak jako vždy jsem to dělal před zápasem.

Montaro Hyuuga

Hry ? Nesnáším hry. Pomyslel jsem si jen. Bylo po akci a po nějakém pocitu ohrožení, takže jsem už byl zase spíše zamyšlený a uzavřený do sebe. Šel jsem vedle nich a poslouchal jsem i když to vypadalo, že nad něčím přemýšlím a neposlouchám je. Nesmíme se dotýkat protivníka ? To je blbost. Není nad to předvést se v obraně a vytvořit tak respekt mezi soupeři. Nicméně jsem šel dál s nimi a mlčel jsem. Když jsme dorazili na místo tak jsem si to prohlédl a hlasitě jsem povzdechl. Chtěl si za meditovat a uklidnit se od incidentu co se stal v tělocvičně. Pořád mi to vrtalo v hlavě ten spor mezi Ichirem a Aiko

//Já tak strašně moc nesnáším basket v reálu

Aiko Hyuuga

Poslouchala pozorně Hideyoshiho, který vysvětloval pravidla s dokonalým zapálením a fakt ho to bavilo. Byla ráda, že má v týmu někoho, kdo je do něčeho tak moc zapálený. Došli k hřišti, kde byly dvě jakési branky a Aiko si je s nadšením prohlédla. "Fajn, dáme týmy dva Hyuugové a pak já s tebou Hideyoshi, protože jsem na sport fakt levá, tak vyvážím to, že to fakt umíš." Řekla a pousmála se. "Každopádně to nebude jako normálně. Jediný koš, který bude platit, bude ten, který dáte pomocí koncentrace chakry do nohou, pro vyšší skok a vy dva - Montaro a Karadine se snažte stále sledovat míč. Je rychlý, takže půjde o váš postřeh a opět to procvičí vaše oči." Řekla, odložila si své kunaie na lavičku a vyhrnula si své dlouhé rukávy. Byla celkem nadšená, protože ji tenhle tým trochu vrací do mladých let a ona si to dost užívá.

Montaro Hyuuga

Týmy byli přesně tak jak jsem očekával. Odložil jsem nožík, který nesloužil k boji, ale měl spíše pracovní význam. Vyhrnul jsem si rukávy po loket a přešel jsem na hřiště. Nikdy jsem to nehrál a ano o tom neslyšel. Takže jsem mlčel a očekával jsem, že se hned ztrapním což bylo nepříjemné. Nikdy jsem nic nehrál. Uvědomil jsem si. Poslední roky jsem si vydělával, abych se vůbec dostal na akademii a měl kde bydlet. Nikdy nehrál žádnou hru na oddych. Spíše jsem vždy meditoval, když byl čas. Utřídil jsem si myšlenky a ukrátil samotu. Vešel jsem na hřiště. "Budeš to mít těžký Karadine." Poznamenal jsem nenuceně a pořád jsem se mračil. Čekal jsem na nějakou akci.

Hideyoshi Ryugo

Můžete se na mě spolehnout sensei! Dám do toho vše! Plný elánu a nadšení jsem běžel pro míč a hodil ho Montarovi. Míč budete mít první vy. Usmál jsem se a prokřupal jsem si krk. Je důležitá věc pro mě, musím do toho dát úplně ale úplně vše. Jinak nebudu sám se sebou spokojen. Bral jsem celý ten trénink opravdu vážně, zvlášt když součástí tréninku byla má hra. Rychlý jako vítr, klidný jako hladina jezera. Pomalu jsem se nadechl nosem a vydechl pusou. Byl jsem připraven až se hra rozjede. Zaujmul jsem postavení a očkem jsem koukl na Aiko. Snad je také připravená.

Karadin Hyuuga

Od odchodu zničenej miestnosti až po príchod na miesto, kde sa mala odohrávať hra s loptou som bol stále ticho, pretože sa nerad zapájam do športových akcií. Celú dobu som si myslel svoje a len s nezáujmom počúval Hideyoshiho. "Šport ma nikdy nelákal a asi ani nebude". Zamyslel som sa nad tým, ale nedával som veľmi najavo, že ma to nezaujíma. Som skorej typ človeka, ktorý si užíva voľnosť života a prijíma energiu z prírody. Pozrel som sa na Montara, čo na to hovorí, no jemu sa to taktiež veľmi nepáčilo. "Heh, tak to sme na tom rovnako". Zasmial som sa neúprimne, ale na druhej strane som si povedal, prečo nestráviť ten deň s novými priateľmi? "Montaro, to nejako zvládneme, sú horšie veci, ktoré človeka v živote nebavia, tak to môžme brať ako oddych." V tom som zdvihol ruku a ešte sa spýtal: "Môžu sa používať aj techniky? Alebo je tento šport zameraný len na kondíciu bez techník?" Možno odpoveď na otázku už zaznela, no možno som bol v tom momente mimo.

Aiko Hyuuga

Sledovala jak Hideyoshi hodil Montarovi míč a pousmála se. Poté Hideyoshi zahlásil, že do toho dá vše a to pro ní bylo úplně super, jelikož věděla, že má v týmu přesně toho, kterého potřebovala. Bylo vidět, že Montaro a Karadin jsou spíše tiší geninové a Hideyoshi je ta prudká voda, který jde do všeho a to krásně vyvažovalo celý tým, díky čemuž věděla, že tohle bude fungovat. Hideyoshi si procvičí koncentraci chakry do nohou a kluci protrénují své oči, protože jim budu dávat různé signály. Pomyslela si a na pravé ruce udělala několik pohybů ruky, čímž se míč pro Montarovy a Karadinovy oči lehce zableskl a mohlo jim to trochu podráždit oči. Super,funguje to, hra může začít. Pomyslela si a čekala až Montaro začne hrát. Poté promluvil Karadin s poměrně důležitou otázkou. "Techniky jen obranné. Určitě ne žádné, které by protihráče nebo spoluhráče zranily. S tím, že já mohu používat jen základní E techniky." Řekla, ale věděla, že využívá ještě jednu na lesk světla míče, čímž ale trénovala oba Hyuugovce.

Montaro Hyuuga

Chytil jsem míč a prohlédnul jsem si ho. Karadin z toho taky nebyl nadšený. Nevím jestli s tím měl nějaké zkušenosti, ale já rozhodně ne. Techniky ? Žádné utočné ? .. hmm, ale shunshin no jutsu mohu. Pomyslel jsem si. Pak míč zableskl a já jsem pár krát zmateně zamrkal. Tak dobře tedy. Zkusíme to. Řekl jsem rezignovaně, ale nevěděl jsem co pořádně mám dělat. Karadin stál vedle mě a naproti mě byla Aiko a Hideyoshi. Pohlednul jsem se na Karadina a hodil jsem mu rovnou míč ať sním dělá co chce a posunul jsem se blíže k těm dvoum.