Bílý tým se seznamuje!

Hideyoshi Ryugo

Hra konečně začala, výsledek zatím nejasný. Chtěl jsem ale určitě vyhrát. Ješta aby né, každý má rád výhru a i u mě je to stejné. Když se dal míč do pohybu předklonil jsem se a pečlivě sledoval pohyb Montara. Snažil jsem se odhadnout jeho příští pohyb. Nahrál svému spoluhráči, chytré nesnaží se to uhrát sám. Usmál jsem se mrkl na Aiko. Rozběhl jsem se směrem ke Karadinovi co nejrychleji jsem mohl. I když oni zkušenosti s touto hrou moc neměli, šel jsem do toho už na plno. Určitě ho hodí zpátky Montarovi. Počítal jsem s tím a pokud by se tak stalo tak zkusím získat míč.

Karadin Hyuuga

Po určení pravidiel hra začala. Spoluhráč mi prihral loptu a ja som vypleštil oči. "Ach, ten pocit, keď všetci čakajú na moju reakciu. Čo teraz?" Moje pocity začínali byť zmiešané, no prvé čo ma napadlo bolo, keďže sme len dvaja, spoluhráči budú určite čakať, že prihrajem Montarovi späť. No v tom som sa rozbehol proti Hideyoshimu, ktorý sa taktiež rozbehol proti mne a dal som očným pohľadom Montarovi kontakt, aby sa pohol z miesta a utekal smerom proti ním. No v tom ako som bol už skoro pri Hideyoshim som vyhodil loptu a snažil sa ju hodiť tak, aby ju Montaro dokázal chytiť.

Aiko Hyuuga

Jenže to už míč chytila Aiko, která zůstala vytřeštěně stát na místě a nevěděla, co přesně má dělat, takže na nic nečekala a hned ho hodila směrem k Hideyoshimu. Ale do svého hodu dala dost chakry, aby míč letěl silně a Hideyoshi měl problém ho chytit, což mělo trénovat i fyzickou sílu. Najednou se pro oba Hyuugy míč opět zaleskl a oba je to dost popálilo do očí.

Montaro Hyuuga

Hideyoshi vystartoval na Karadina. Očekával jsem, že přihraje zpátky, ale ještě tu byla Aiko, která se zatím nepohnula. Zachytil jsem oční kontakt a připravil jsem se. Jenže než jsem se mohl o něco pokusit najednou tu byla Aiko, která míč chytla. Sakra Pomyslel jsem si a vyhrnul jsem se na ní, ale ta míč zahodila na jejího spoluhráče. Stejně jsem chtěl obsadit Aiko, ale pak míč zaleskl a já jsem zakolísal a než jsem promnul oči trochu jsem do Aiko ramenem vrazil, protože jsem mířil tím samým směrem k ní a na chvilku jsem neviděl. "Omlouvám se" řekl jsem a mnul jsem si oči. Pak jsem se dal do pozoru a čekal jsem jestli Hideyoshi vystartuje přes karadina a nebo přihraje zpátky a na to jsem čekal.

Hideyoshi Ryugo

Aiko se podařilo dostat se k míči. Není zase tak špatná jak o sobě říkala. Usmál jsem se a šel trochu blíže k soupeřovic koši s očekáváním, že mi nejspíše přihraje. A opravdu tomu tak bylo. Míč ale letěl jinak než jsem byl zvyklý, byl nějaký rychlý. Že by měla takovou sílu? A nebo..? To už ale míč byl u mě a já se ho snažil chytit. Sakra, vyklouzne mi. Míč mi málem uklouzl z ruky ale nakonec se mi jej podařilo chytit i když mi to trvalo déle, což mohlo dát čas mým soupeřům dostat se blíže ke mě. Ruce mě pálily od té rány, byla to teda pořádná šupa to se musí nechat. Yosh, mám míč tak těd jen zavěsit a dát koš. Zkusím nahromadit svoji chakru do noh a vyskočit jak mi aiko říkala. Risknu to a pokusím se to hodit odsud. Snad mi štěstí bude nakloněno. Vydechl jsem, zhluboka se nadechl a uchopil pevně míč. Trochu jsem se naklonil a pokoušel se soustředovat do nohou svoji chakru. Poté jsem vyskočil co nejvíce to šlo a hodil míč směrem ke koši s úmyslem skorovat.

Aiko Hyuuga

Sledovala pohledy chlapců a všimla si, že je to moc nebaví, protože neví přesně jak na to a nevěří zřejmě tomu, že je to nějak trénuje. Jenže v ten okamžik přiběhl muž v ANBU masce a pošeptal přímo na hřišti něco Aiko. "Dobře týme, balíme se." Muž v masce poté zase odběhl pryč a Aiko čekala až se kluci sbalí. Bylo to dnes celkem hektické, ale vyžádali si je okolnosti. Aiko byla ve vesnici známá tím, že dokázala přesvědčit lidi k tomu, aby mluvili pravdu. Teď dostala za úkol vyzpovídat nebezpečného muže, kterého dopadl Modrý tým za pomoci Jira Kentiriho - chytili Malakaie, což je bratr Káčka, který je největším nepřítelem světa. "Něco se přiučíte a uvidíte, že svět není takový, jak si myslíte." Řekla a pomalu vyšla směrem k věznici. "Byl dopaden Malakai, což je bratr Káčka, který vypaluje malé vesnice, kde věří v jiného boha než si Káčko přeje." Vysvětlila, proč se tak sbalili a dál pokračovala "No a já dostala za úkol ho vyslechnout, u čehož budete a můžete se vžít do situace, kdy budete i vy jednou někoho muset vyslechnout." Vysvětlila jim, co jdou přesně dělat. Jenže pak ji něco napadlo. "Půjdete k němu jeden po druhém a zkusíte z něj něco dostat. Schválně, kdo z vás uspěje. Budete moct dělat, co chcete." Poslední větu řekla schválně, protože věděla, že nikdo z nich nikdy nikoho nemučil nebo tak, takže není možné, aby sami od sebe toho muže zkusili mučit, protože na to nejsou ještě dost zkažení životem.

Karadin Hyuuga

Stál som stále v úzadí a snažil sa robiť obranu, brániť kôš. Medzi časťami hry som pociťoval pálenie očí. No v tom nastala situácia, kedy Hideyoshi chcel vystreliť loptu priamo na kôš. "Hmmm, Hakke..." Dúfal som, že strelu odstrelím. No v tom už dobehol akýsi ANBU, ktorého som hneď spoznal podľa masky. "Ktovie aké to je spolupracovať s takými skúsenými ninjami?" Zamyslel som sa nad tým, no Aiko v tom dala povel na zbalenie sa. Po chvíli nám vysvetlila cieľ, ktorý nás bude čakať. Pousmial som sa, pretože situácia začala byť zaujímavejšia. "Konečne niečo, čo by ma mohlo začat baviť, i keď hry sú taktiež veľmi zaujímavé". Po vysvetlení našej úlohy mi nezostávalo nič iné, len povedať: "Hai!"

Montaro Hyuuga

Přišel nějaký ANBU. A je asi konec. To je dobře. pomyslel jsem si. Nebyl jsem v tom dobrý a jsem rád, že toho byl konec a pak Aiko začala mluvit. Něco se přiučíme? To jsem zvědavý. Svět je na nic a to už vím. Pak jsem se zamyslel nad tím jménem. "Malakai.. Brátr Káčka" Řekl jsem si nahlas i když to mělo být spíše pro mě, ale nechtěl jsem tím vyrušit Aiko a poslouchal jsem dál. Doposlechl jsem Aiko. takže výslech. "No to jsem zvědadvej." Řekl jsem spíše otravně, ale usmál jsem se. Myslel jsem to jinak Jsem zvědavej jak muž jako je on bude něco povídat "dětem", ale třeba nějak zapůsobím. Pomyslel jsem si na druhou stranu a pokračoval jsem poblíž Aiko.

Aiko Hyuuga

Kráčeli jsme až na kraj vesnice, kde byly jakési velké železné dveře do obrovské skály, na které byly velké hlavy předchozích hokage až po hlavu Naruta, který by poslední, jelikož rada rozhodla, že bude posledním hokage, který se zapíše takto do dějin. U železných dveří stáli dva členi ANBU, kteří měli za úkol dveře hlídat a pouštět ven i dovnitř oprávněné lidi. Jakmile uviděli Aiko a její tým, tak oba přešli k dveřím, přiložili na ně ruce a objevila se na nich jakási pečeť, která dveře pomalu otevřela, takže celý tým mohl vkročit dovnitř a sejít po železných schodech až dolů. Došli až dolů, kde už uviděli obrovskou halu.



Bylo zde minimálně 100 cel, při čemž každá měla na mřížích jiné pečetě, které byly různé kvůli tomu, že i vězni byli různí, tak aby drželi vevnitř právě toho jednoho. Všude kolem stáli ANBU členi, kteří hlídali jednotlivé vězně a udržovali velký oheň uprostřed haly. Jeden z nich přišel k týmu a zavedl je až na konec haly, tudíž genini mohli vidět spoustu zločinců. Jeden je však mohl zaujmout nejvíce, protože šlo o chlapce, který mohl být v jejich věku a měl pod očima několik malých pečetí, které z dálky vypadaly jako černé slzy. Vypadala naprosto nevinně, ale když se mu podívali do očí, tak ucítili, že jim je zle a cítili se dost slabě. V tom se na ně podíval člen ANBU, který je vedl "Nekoukejte mu do očí." upozornil je a kráčel dál. Další zajímavý vězeň byl až v poslední cele a jako jediný měl dvojité mříže. První mříže byly normální a druhé hořely. Vězeň byl celý mokrý a chodil ze strany na stranu, při čemž za sebou neustále nechával kaluže vody. Když viděl Aiko, tak se naštvaně rozeběhl proti mřížím a když do nich narazil, tak se rozprskl na kapky vody, které se ihned proměnili v páru díky hořícím mřížím a během chvilky se zase zformoval z kaluží vody. Bylo jasné, že měl s Aiko nevyřízené účty. Konečně došli až na konec, kde byly další železné dveře, které muž otevřel a vy jste vešli do malé místnosti se sklem, přes které jste viděli sedícího muže.
Malakai: http://fc04.deviantart.net/fs70/i/2013/260/4/d/okami_amaterasu_by_mario_reg-d6mouk6.png

Seděl spoutaný u černého stolu a před ním byla další židle. Do jeho místnosti vedly opět další dveře. "Tak, kdo půjde první. Vaším úkolem je zjistit, jak se jmenuje Káčko a co má v plánu. Nebojte se ho, je v poutech, které pohlcují jeho chakru, takže nemá sílu na to, aby vás nějak ohrozil." Řekla a čekala, kdo bude první odvážlivec.

Montaro Hyuuga

Vešli jsme do skály. Bylo to docela impozantní rozhodně jsem tu ještě nebyl. ANBU nám otevřeli a vpustili nás do věznice. Procházeli jsme kolem snad 100 různých vezení. Nikdy jsem to nechápal. Proč je to vůbec drží. Prostě se jich zbavit po tom co už jsou neužitečný. Byla to logika, kterou jsem viděl jako správnou. Na druhou stranu mě zajímalo co ty lidi dělali dříve. Proč takový jsou. A jestli to mají prostě v genech. Nechtěl jsem se na ně ani kouknout. Odpad, nechtěl bych tak nikdy skončit. Pomyslel jsem si jediný na koho jsem pohlédl byla ta vodní věc. Hm ? Aiko ? Řekl jsem si sám pro sebe. Asi s ní měl něco spolčeného nejspíše ho chytila ona. Pak nám otevřeli nejspíše poslední dveře. A vešli jsme do místnosti se sklem za kterým byl. On, Malakai. Pak se Aiko zeptala. A já jsem hned odpověděl." Já půjdu." Řekl jsem vážně i když jsem si pomyslel co proti němu zmůžu. První to má vždy nejtěžší a myslím si, že to bude pro mě. Řekl jsem a pak už jsem se postavil ke dveřím, které mi měli otevřít celu s Malakaiem.

Malakai

Otevřely se dveře a Montaro vešel dovnitř, kde si mohl sednout nebo klidně stát. Před ním seděl muž, který si přejel Montara od hlavy až k patě svými žlutými oči. Vypadal celkem klidně. Pak se opřel o židli a znovu si ho projel očima. "Takže teď už posílají k výslechu malé děti?" Zasmál se a plivl na sklo, přes které ho sledovali ostatní. "Ne, kloučku, bát se mě nemusíš. Posaď se u mě doma." Zasmál se nad vlastní sarkastickou poznámkou a opřel se lokty o stůl, při čemž si opřel bradu o své dlaně, které byly spoutané. "Normálně bych ti nabídl nějakou limču nebo něco kloučku, ale asi až později, až odsud vypadnu." Znovu se zasmál a čekal co z Montara vypadne.

Montaro Hyuuga

Stál jsem tam a chvilku ho pozoroval. Nechal jsem ho domluvit a neskákal jsem mu do řeči. Nakonec jsem si rozhodl sednou až po tom co domluvil. Nevhrnul jsem se na něj hned a nevalil informace. V hlavě mi to šrotovalo, ale nechtěl jsem to nechat na sobě znát. Nevěděl jsem jaký je a co umí a nebo co on udělal. Je to prostě brácha toho špatného a i jako špatný se chová. Je to v něm ? A nebo ho tak někdo naočkoval? Zamyslel jsem si a pak jsem si řekl, že bych už mohl něco říct. Byla to dlouhá pauza. Klouček... říkali mi různě, ale toto jsem ještě neslyšel. Nenápadně jsem se usmál a kouknul jsem se na pouta kolem rukou. "A ty se někam chystáš ? Než jsem sem přišel bylo tady tolik mechanizmů že pochybuji, že někdo jako ty se odsud dostane." Pak jsem se na chvíli odmlčel. "Natož, aby tě zachraňoval tvůj bratr. No v tomdle máš smůlu a asi tu shniješ, ale určitě si zde z nějakého důvodu. Třeba, aby si mi odpověděl na pár otázek." Nějaké fyzické tresty mě ani nenapadli. Ani bych si to nedovolil. Jsem tu jako první zopakoval jsem si a chtěl jsem s ním pokonverzovat a zjistit o něm něco víc.

Malakai

Když Montaro poprvé promluvil, tak ho Malakai celou dobu poslouchal a čekal až domluví. Byl celkem slušný na to, že se jedná o dost velkého vraha. "Hehe, takže za prvé. Nejdříve mi řekni své jméno, kloučku. To je celkem slušnost, nemyslíš?" Pousmál se a byl to přesně ten typ úsměvu, kdy je vidět, že si to fakt užívá. "A za druhé. Já nehodlám utéct, to je pod mou úroveň." Poté se podíval k oknu a ukázal na to okno svými spoutanými ruky. "Přesně tamti lidé mě odsud pustí a já si v klidu projdu hlavními dveřmi." Řekl to jako kdyby to byla úplně jasná věc. Nebylo v jeho odpovědi slyšet sebemenší zaváhání - byl si tím skutečně jistý, což značilo, že zřejmě má nějaký plán. "A aby toho nebylo málo. Stavím se ještě u tebe doma, kloučku." Řekl a silně praštil pěstmi do stolu, což Montaro nemohl čekat a mohlo ho to polekat.

Montaro Hyuuga

V první otázce měl pravdu. Zapoměl jsem na to Trochu jsem se cítil provinile, protože jsem si to cestou rozmýšlel a pak na to zapomenu. U druhého jsem kýval hlavou jako ne, během toho co mluvil. Na okno jsem se podíval sním a pak jsem pohlédl zpátky na něj. Praštil do stolu a já se tak soustředil, že jsem trochu nadskočil. "Jmenuji se Montaro." Řekl jsem. Nezmínil jsem, že jsem Hyuuga neměl jsem na sobě žádné znaky či stopy po tom, že jsem. Oni jeho rodinné jméno jsem nevěděl a bylo to fér. "Máš zajímavou fantazii. Tyto lidé se nejspíše po tom co odejdu na tebe vrhnou. To je tak vše" Poznamenal jsem ať byl sebejistější nechtěl jsem věřit tomu, že by ho odsud jen tak pustili. Pak jsem si vzpomněl jak se zmínil, že se doma staví. Nebyl jsem ani tak z toho nesvůj. To on byl zde spoutaný a tak jsem si nehodlal hrát na slabocha před někým jako je on. "U mě doma najdeš maximálně bordel. Nemám nikoho, aby si mi tu mohl vyhrožovat. A pokud ti stojím za tu starost, aby si mě navštívil tak jsem rád, že budu marnit tvůj čas." Řekl jsem rázně a tentokrát jsem se připravil na nějaké zastrašování. Nevím co ten chlap udělal a sakra ubili mi rodiče před mým samotným. Teď mě nevystraší.

Malakai

Montaro, Montaro, Montaro... Probíhalo mu hlavou a lehce se usmíval. Věděl, že tohle jméno už nezapomene. Pak mu řekl něco o tom, že ho zbijí a následně se snažil dokázat, že z něj nemá strach a snažil se ho zesměšnit. Hm, tak klouček je odvážný. Pomyslel si a líbilo se mu, jak je Montaro rázný a nebojí se. To bylo zřejmě tím, že o Malakaiovi vlastně nic moc nevěděl. "Neboj, život všech lidí v Konoze teď závisí na tom, jak se ke mně budete všichni chovat. Byl jsem chycen před čtyřiceti minutami, pokud jsem počítal dobře. V době kdy mě chytli bylo kolem tří hodin odpoledne, to znamená, že za chvíli budou čtyři. Pokud nebudu v pět chodit venku volný, tak není nikdo, kdo by vás zachránil." Zasmál se a pak si odplivl na zem. "Už mě nebavíš, pošli dalšího." Řekl a myslel to dost vážně. "Každopádně se ještě setkáme, kloučku."

Montaro Hyuuga

Byli to vteřiny, které jsem nechtěl prožít. Vteřiny, které uplynuli než znova promluvil. Nad vším jsem se jen pousmál a nebral jsem ho vážně. Mohl si myslet cokoliv. Vždyť byl vězeň a mohl si s námi jen tak hrát. Nebránil jsem se tomu. Nevím jak bych pokračoval a nevím co si mám teď o něm myslet. Ale jak jsem vstal zastavil jsem se ještě u dveří. Pootočil hlavu, abych na něj viděl. Klouček zopakoval jsem si sám pro sebe. A pak jsem zavrtěl hlavou nad tou absurditou a šel jsem zpátky k ostatním.

Hideyoshi Ryugo

Byl jsem trochu zkleslý z toho, že náš trénink je u konce. Snad někdy příště.. I přesto jsem měl však pocit, že nás všechny těd čeká nějaké dobrodružství. A ten pocit byl opravdu pravdivý. Měli jsme mučit lidi, což se mi ta představa moc nezamlouvala. Mučení mi svým způsobem přišlo zbabělé ale byl jsem jen pouho pouhý genin a nemohl jsem s tím nic udělat. Zanedlouho jsme vešli do věznice, kde se mělo vše odehrávat. Polkl jsem při pohledu na tu velkolepou a pro mě snad nedobytnou stavbu, která zde držela bůhví kolik nebezpečných věznů. Celkem se mi ulevilo, když Montaro šel jako první dobrovolník. Co bych měl vlastně dělat při takovém mučení? Očekává se o mě abych to z něj vytřískal nebo ho mám vyzpovídat? Sakra nevím co mám dělat. Dlouho jsem ve své mysli přemítal nad tím, to už se ale Montaro vrátil. Dozvěděl si se něco? Zeptal jsem se ho a nervozně jsem se škrabal na hlavě.

Montaro Hyuuga

"Samé nemysli." Řekl jsem upřímně. Nechtěl jsem mu sdělovat to co mi řekl. Rozhodně né to, že odsud uteče, tedy odejde. Či, že mi vyhrožoval, že si mě najde po tom co odsud odejde bez potíží. Svým způsobem jsem ho nechtěl nijak vystrašit." Jestli něco zajímavého zjistíte." Tak to gratuluji. I já jsem zjistil něco zajímavého, ale nechtěl jsem je vystrašit. Sám jsem byl docela nalomený i když zachraňovalo mě to, že sem neměl koho ztratit jediné co mi mohl udělat je mě zabít. A proč bych měl zajímat někoho jako on. Stoupnul jsem si vedle Aiko, nevím jestli se na něco bude ptát, ale mohla si všimnout, že jsem nesvůj.

Aiko Hyuuga

Byla tam to sklo, takže vše bylo vidět i slyšet, takže to Hideyoshi mohl celé vidět i slyšet, každopádně Aiko na příchod Montara nereagovala. Nechtěla nic říkat, než si to zkusí i ostatní. Chvíli čekala zda se někdo odhodlá jít a pak se jen pousmála. "No, tak další pán na holení, šup šup." Koukla na Karadina a Hideyoshiho. "Zkuste se ho teď jeden zeptat, jak to myslel s tou záchranou." Navrhla jim jednu otázku. Přitom se člen ANBU jednotky podivně pohnul, ale nic jiného neudělal.

Hideyoshi Ryugo

Já..já půjdu. Polkl jsem a kývl na Aiko. Normálně jsem se nebál ale takovéhle věci zvláště ten chlap mi jistým způsobem nahánělo hrůzu. Vešel jsem do místnosti a podíval se muži přímo do očí. Hideyoshi Ryugo je moje jméno, těší mě! Řekl jsem nahlas svoje jméno a mírně se uklonil. Co kdybyste mi řekl, co tím vším máte na mysli? Tou ochranou a tak? Potřebujeme nějaké informace, tak budte tak hodný a řekněte je. Možná vás díky tomu dříve propustí a nebo vám zmírní trest. Nebo něco na ten způsob. Se zamyšleným výrazem ve tváři jsem se divoce škrabal na hlavě.

Malakai

Přišel další chlapec, který byl zřejmě zkušenější nebo alespoň zdvořilejší, neboť se hned představil. Možná však byla chyba, že mu řekl i příjmení. Hideyoshi Ryugo, Hideyoshi Ryugo... Snažil se zapamatovat si jeho jméno. Na jeho požadavek však nic neřekl. Naopak rozvedl konverzaci úplně jinak. "Ryugo, to je ten klan posvátného draka z Amegakure, že?" Zeptal se, i když na to znal odpověď. "Takže budeš znát muže jménem Daisuke Ryugo, že? To je přesně jeden z těch, kteří během následujících hodin budou uvězněni a pak popraveni." Zasmál se.

Karadin Hyuuga

Prišli sme do neznámeho komplexu, kde sme mohli vidieť rôzne sochy a monumentálne výtvory, no v tom sa nám pred očami otvorila brána do "pekla". Pomaly sme išli dnu, no nevedel som, čo nás čaká. Všade akýsi podivný hluk a klebety. Väzni, ktorí boli uväznení mi pripomínali rôznorodé monstrá, ktoré akoby sa stále ku mne pripbližovali a snažili sa na mňa zaútočiť. Našťastie boli všetci riadne uväznení. Pomaly mi príchadzalo akosi divne, pocity som mal zmiešané, no necítil som sa v skutočnosti vôbec dobre. "Myslel som si, že to bude niečo iné, kde bude len neznámy, ktorého si vypočúvneme a pôjdeme, ale toto som nečakal." Zamyslel som sa nad danou situáciou. Prvé čo ma napadlo bol útek z komplexu na čerstvý vzduch. No, nechcel som sa zachovať ako zbabelec a išiel som spolu s tímom až na koniec cestičky, kde už čakal nepriateľ. Aiko sa spýtala, kto chce ísť prvý, v tom ma len napadlo, že radšej ani nepôjdem. "Prešla ma chuť, senseika." V tom len zo mňa vyšlo. "Nechám to na spoločníkov." Prvý sa rozhodol ísť Montaro, ktorý rozumel situácii. Bohužiaľ, ja som bol akosi stratený. Prechádzalo mi stále v hlave o čo vlastne ide, a čo by som sa ho vlastne spýtal, keď toho šmejda nepoznám. Podľa rozhovoru, ktorý viedol Malakai s Montarom a neskôr s Hideyoshim, mi došlo, že to je len osoba bez charakteru a má v úmysle uskutočniť niečo zlé. Len som stál a čakal, čo bude nasledovať. Dúfal som, že sa rýchlo niečo stane, aby som sa nemusel s tým hulvátom rozprávať.

Hideyoshi Ryugo

Ano, přesně tak. Příkývl jsem a poslouchal jej. Ví toho dost, má přehled ale z nějakého důvodu si všechny ty informace nechává pro sebe. Blafuje? C..cože?! To je můj otec! Řekni všechno co víš! Tahle informace mě zcela zaskočila, pokud byla však pravdivá musel jsem zjistit víc, musel jsem nějak tomu zabránit. Určitě jsem nechtěl přijít o otce. Rodina je pro mě vším a kvůli ní bych dokázal udělat cokoliv. Hlavně pro jejich záchranu. Musím to z něj dostat za jakoukoliv cenu. Jestli lže či říká pravdu. V obličeji jsem byl rudý a šlo vidět, že horkokrevnost mnou proudila.

Malakai

Dosáhl toho čeho chtěl. Jednoho z geninů dokázal naštvat nebo ho alespoň vyvést z míry. "Takže otec jo? To jsem si mohl myslet." Zasmál se škodolibě a sledoval jeho reakce. Čekal, že na něj každou chvílí vylítne a něco zkusí udělat. "Tak to je mi tě upřímně líto." Řekl a znovu si odplivl. "Každopádně upřímnou soustrast. Pokud mě odsud nepustíte, tak jsi bez otce." Pousmál se a podíval se směrem k oknu, za kterém byla Aiko, člen ANBU a dva genini. Nemohl je vidět, protože to bylo zrcadlo, přes které nemohl vidět, ale moc dobře věděl, že tam jsou. "Neboj Aiko, ty jsi na tom stejně bídně jako otec tohohle synáčka." Znovu se zle zasmál.

Hideyoshi Ryugo

Řekni vše co víš.. a nebudu to už opakovat. A žádné hry! Jeho chování, jeho slova jen posilovaly můj vztek, povzbuzovaly moji horkokrevnost. Už jsem všechny ty své pocity nevydržel sevřel ruku v pěst a byl jsem připraven ho údeřit do obličeje. Dávám ti poslední šanci, řekni co se stane mému otci.. co se stane ve vesnici. Vše co víš! Zařval jsem na něj celý zarudlý. Vůbec mě nenapadlo, že si se mnou opravdu jen hraje a snaží se mě vyprovokovat. Ostatním lidem to mohlo být hned naprosto zřejmé ale já tohle vše přehlížel. Vnímal jsem jen hrozbu ze ztráty někoho mého milovaného. Nechtěl jsem aby se to stalo. Mojí jedinou myšlenkou byla záchrana mého otce.