První tým (Mizuki, Yoi, Mangetsu)

Yoi Akuma

Mizuki ho trochu poškádlila, nevěděl zda to myslela ze srandy nebo ne, takže se usmál "Neboj, teď sice nemohu, ale jednou se na tu horu s tebou podívám!" Zvolal a cílevědomě se podíval na horu. Něco o sobě? Pomyslel si a pak sensei trochu sprdnul Mangetsu, která se flákala, což Yoi ani nevěděl, protože seděla až za ním. Každopádně to neřešil, protože chtěl mluvit, chtěl toho o sobě říct tolik, že by ostatní zaujal, ale přesně nevěděl co. Dalo by se říct, že nic nezažil. Otec ho nikam nikdy nevzal a jen se poflakovali s bráchou. "No, já nic moc nezažil. Nevím, co na tohle přesně říci, protože spíše očekávám něco od budoucnosti." Řekl a přestal pádlovat, protože chtěl říct vše, co měl na jazyku a pádlování ho trochu přerušovalo v myšlení. "Jsem prostý člen klanu Akuma, nikdo z vesnice mě nemá rád, skoro ani nevím jak vypadá otec a jsem oblíbený jen v očích bráchy a Sory." Řekl a v ten okamžik vykoukla malá myš z jeho prsní kapsy a rozhlížela se kolem sebe, než zase zalezla a spala. "Nevím jaký jsem nebo budu ninja, protože umím jen základní techniky a práci s chakrou. Mým cílem je, podívat se za tu velkou horu. Všichni říkáte, že tam nic není, tak proč se tam nemůžu někdy podívat?" Řekl a pak se znovu dal do pádlování až Mangetsu ohodil trochou vody aniž by si toho všiml.

Mizuki Odoamne

Yoi svojí odpovědí nezklamal. Pozorně jsem ho poslouchala a přitom jsem pádlovala. Sdělil nám o sobě nějaké informace a já jsem nad tím přemýšlela. Samotář, ale přitom kluk plný pozitivní energie. Přišlo mi. Téma o hoře bylo pro mě tabu a tak jsem na to nereagovala. Neměla bych mu co říci. "Určitě bude spousta lidí co tě bude mít rádo, Yoii. Třeba mě si pozitivně oslovil." Řekla jsem mu a usmála se byl to upřímný úsměv. Koukala jsem na Yoie a někdy jsem přeskočila pohledem na Mangetsu, protože Hideki nejspíše o mě veděl vše co potřeboval. Usmála jsem a spustila. "No .." pak jsem se zamyslela. Vždyť já nemám skoro co říkat. Koukla jsem se před sebe a musela jsem si to nechat projít hlavou. Po chvilce jsem zase tikala mezi nimi. "Jsem dcera, 8. Kouteie. Většinu svého života jsem zasvětila trénování a víře. Od té doby co se jím stal jsem ho skoro neviděla. Ono ani předtím taky moc ne ale vím, že má spoustu práce a dělá to nejlepší po nás. A jednou udělám něco čímž si vyžádám jeho pozornost a obdiv a to nejenom jeho." Řekla jsem rázně a pak jsem pokračovala. "Umím zacházet s Katonem a vynikám v ovládání chakry. To trénuji většinu svého času." Dokončila jsem a dál jsem se věnovala hlavně pádlování. Bylo to poprvé co jsem se někomu představila.

Mangetsu Tsukiakari

Počula som senseiove slová. Neignorovala som ich, aj keď to tak kvôli môjmu pokračujúcemu vyrezávaniu do pádla mohlo vyzerať. Na chvíľku som prestala a pozerala som sa mu do očí. Aj keď som sa mu do nich nedokázala pozerať dlho. V tom sa začal predstavovať Yoi, ktorý to dokončil šplechnutí vody na mňa. Nevadilo mi to, predsa len to bola len voda. Niečo sa mi na jeho predstavovaní nezdalo.. no nebola som si istá o čo sa jednalo. Možno to bolo tou sebaľútosťou. znel veselo, no niektoré slová som od neho jednoducho nemusela počuť. Rovnako to bolo aj s Mizuki. Prevrátila som očami a pretočila som si pádlo na zatiaľ nepoškodenú stranu. Na chvíľku som sa zamyslela. Rozmýšľala som nad tým, čo by som vyrezávala teraz. Nechcelo sa mi stále vyrezávať to isté. To že bolo ticho a čakalo sa na moju odpoveď, som postrehla až po chvíľke. Znova som sa zatvárila trocha rozpačito. Pohľad som uprela na pádlo a začala som tam vyrezávať niečo, čo zľahka mohlo pripomínať strom. "Som Mangetsu Tsukiakari.." Rozmýšľala som, či odo mňa vlastne počuli aj iné slová. Mohli si pomaly začať myslieť, že sa môj slovník uprel len na moje meno, a nejaký druhotný základ. "Nechcem vám o sebe rozprávať." Dodala som jednoduchým hlasom a znova sa rozpačitosť z mojej tváre vytratila. Kupodivu mi rezba toho stromu naozaj išla. Keď som sa na to sústredila, cítila som sa uvoľnenejšie. Na tvári sa mi znova usadil jemný úsmev.

Hideki Senji-lin

Poslouchal bystře vše co o sobě ti 3 .. teda 2 povídali, vzhledem k tomu že jen kormidloval, neměl nic jiného na práci. "Hmm Yoii, myslím že s tímhle odhodláním z tebe určitě bude skvělý ninja. Energie ti nechybí a dle mého, nezáleží na tom kolikrát jsme srazeni k zemi, ale na tom kolikrát se dokážeme znovu zvednout ... A myslím že ty budeš jeden z těch kteří vstanou i se zlámanýma nohama." Řekl Hideki opět upřímně a s úsměvem přičemž u svého dodatku se trošku zasmál. Byl to zralý optimista a snažil se ve všem vidět potenciál.

Pak si vyslechl Mizuki která o sobě pověděla celkem dost a mile na ní kývnul. "To budeš mít těžké Mizuki-san, všichni v tobě vidí obdiv a vzbuzuješ pozornost už jenom kvůli své krvi, svému původu. Dokázat však vesnici jak si velký ninja i svými činy a schopnostmi budeš mít těžší než ostatní, ale věřím že u tebe to nebude problém." Pronesl taktéž i reakci na Mizuki a to už ze sebe dostala Mangetsu pouhé 2 věty.

Hidekimu začal skákat tik v pravém oku a když zahlédl že se dál věnuje ničením jeho pádla místo toho aby ho poslechla trošku vypěnil. ANO, poprvé co ste mohli vidět podrážděného mnicha Senji-lin klanu, nebylo to u nich vůbec zvykem. Vstal ze zádi lodi a došel přímo k Mangetsu, popadl jí pádlo z ruky a hodil ho do loďky dál od ní. "Tak znovu. Tomu se říká pádlo... slouží k pádlování, ne k vyřezávání nějakých obrázků a pokud spolu máme vycházet, budeš mě poslouchat jinak to budeš mít vážně těžké. Nevím sice o tobě vůbec nic, ani neznám důvod tvého vystupování, nechceš nám o sobě teď nic říct - nemusíš, ale budeš dělat to co ti řeknu. Rozuměla si mi slečno?" Řekl rázným tónem s vážným pohledem. No vzhledem k jeho vizáži mohl tak vypadat dost děsivě. Těžko říct co ho tak vyvedlo z míry. Jestli to jak se chová, nebo to že neposlouchá svého mistra. Tak či tak nebyl určitě stejný jako ostatní mnichové ze Senji-lin

Mangetsu Tsukiakari

Vtrhol mi pádlo z ruky a ja som sa za ním chvíľku pozerala. Dokonca som sa aj otočila, keď ho hodil ďalej do člnku. Popravde som jeho slová mierené tým dvom prepočula, keďže som bola v takom svojom vlastnom svete. Pohĺad som obrátila na senseia, popri čom mi z tváre zmizol úsmev. Nesledovala som ho však nenávistne, skôr tak prázdno. Ako keby mi išli jeho slová jedným uchom dnu a druhým von. Pokrčila som ramenom a rukami som nanzačila, že v nich nič nemám.
"Nemám pádlo." Nedalo sa povedať, že by som bola drzá. Mohlo to tak vyznieť, pravdepodobne to tak aj vyznelo no.. nemyslela som to nijak zle. Vlasový senbon som si zastrčila späť k vlasom, na ktoré sa znova napojil a ja som si následne ruky položila na kolená. Rozhliadla som sa po okolí. Neudržala som pohľad do senseiových očí.. ani keby som chcela, tak by som sa mu do nich nevedela dlho pozerať.
"Nie som slečna.." Zasyčala som ku koncu. Znova to prišlo ako, ako sa hovorí blesk z jasného neba. Ešte pred chvíľkou som sa so senseiom rozprávala pomerne pokojne. Behom týchto slov mohli všetci prítomný pocítiť podivný tlak. Ako keby sa nachádzali pri nejakom zvierati, ktoré ich malo v pláne roztrhať v zuboch. Odišlo to však tak rýchlo, ako to aj prišlo. Bola pravda že som môj Sakki vedela využívať len mimovoľne. Jednoducho mi niekedy ušiel. Nebolo to niečo plánované. Uvedomila som si, že som to naozaj spravila k týmto trom a .. tak som pochovala hocijaké šance na nejaké bližšie zoznámenie. Naozaj som chcela, len som si k nim nevedela nájsť cestičku a. .teraz? Trocha otrasene som pohľad zabodla do zeme. "Už dlhšie.. nie som." Postavila som sa, na čo som sa presunula k pádlu, ku ktorému som si sadla a na senseiove, dúfam že potešenie, som naozaj pádlovať začala. Od prvého pohľadu bolo vidieť, že som pádlovať naozaj vedela. Predsa len sme boli dedina v blízkosti vody.. Tamtí dvaja sa pravdepodobne s touto schopnosťou nestretli. Možno ani ten muž, no už o tom na druhú stranu asi počul. Zväčša sa pripisovala psychopatom.. kriminálnikom a vrahom, ktorý svoj zabijacký chtíč dokázali zo svojho tela vypustiť a navodiť svojou prítomnosťou strach ľuďom, v ich okolí.

Yoi Akuma

Dočkal se od senseie něčeho, co ještě nikdy neslyšel. Někdo ho pochválil a řekl mu, že z něj bude dobrý ninja. Většinou by každý čekal něco takového od rodiny, ale tohohle se Yoi od otce nikdy nedočkal. A myslím že ty budeš jeden z těch kteří vstanou i se zlámanýma nohama. Pomyslel si a vykouzlilo mu to úsměv na tváři, díky čemuž začal ještě více pádlovat. Už ho začínaly bolet ruce, ale nemohl se vzdát když je tu s dvěma děvčaty, přeci jim musí ukázat, že má dostatek síly a odhodlaní. Jenže pak nastala ta chvíle mezi senseiem a Mangetsu. Yoi zpomalil pádlování a nechal je si to vyřešit než opět začal. Dost se snažil, opravdu moc, aby na tohle nic neřekl, ale jeho pocit, že ji prostě musí něco říct, by tal moc silný, že to nevydržel. "Mangetsu, možná se ti nelíbíme, možná nás nepovažuješ za dostatečné společníky, ale jsme spolu v týmu a ten není o jednotlivcích, ale o tom, jak si v týmu všichni rozumí. Pokud budeš pořád takto odtažitá, tak mě donutíš, abych se o tebe ještě více zajímal a myslím si, že to zrovna nechceš." Zvolal, otočil se na ní, mrkl na ní a ukázal palec nahoru, při čemž mu zase málem uplavalo pádlo.

Hideki Senji-lin

Trošku se se uklidnil když Mangetsu vzala pádlo a začala pádlovat. Trošku ho ale překvapilo to co řekla. "Nejsi slečna? Když si teda paní tak kdo je tvůj manžel?" Řekl poměrně ironicky protože nebylo možné aby nebyla slečna. Znovu se přemístil k zádi lodi a ujal se kormidlování. Moc se mu zalíbila pozitivní reakce Yoie a tak se jen jen usmál. "Díky Yoii, ale pozor na to pádlo, další nemám takže bys musel pádlovat rukama." Se smíchem dodal a pohled odvrátil na Mizuki. "Jaký vztah máš s Kasumi-senpai? Mizuki-san.." Reagoval taktéž na Mizuki aby se dozvěděl i další věci.

Yoi Akuma

Když ho pochválil, tak se zase jen uculil a trochu začervenal, protože mu docházelo, že se možná s prvním setkáním spletl a sensei nebude tak špatný, jako to prvně vypadalo. Narážka na to, že by musel pádlovat rukama ho trochu vyděsila, takže pořádně sevřel pádlo. Měl z vody respekt, protože od dob operace nezkoušel plavat a myslel si, že by neměl dostatečnou sílu udržet se a neklesnout ke dnu. Poté se však sensei začal zase vyptávat Mizuki, což Yoi začínal chápat. Došlo mu, že je teda asi dost důležitá a nechtěl to řešit, ale pořád mu vrtalo hlavou, co se bude dál dít. Kdyby měli trénovat výdrž a fyzičku, tak stačilo být na pláži a dělat třeba kliky. "Sensei, kdy budeme něco trénovat? Až budeme v nějaké akci, tak si nemyslím, že uspěji tím, že budu ve vzduchu pádlovat pádlem." Zasmál se, ale zároveň si uvědomil, že by byl vlastně v souboji úplně k ničemu.

Mizuki Odoamne

Poslouchala jsem je chování Mangetsu jsem nechápala. Bylo mi líto, že je tak uzavřená, ale Yoi to řekl dobře a snažil se prolomit bariery. Více než já, já jsem sama neplánovala se tak otevřít a bavit se, ale Yoi je svojí energii nakažliví. Nechám to na něm pomyslela jsem si. Pádlovala jsem a poslouchala jsem Hidekiho pak se najednou na mě pohlédl. Jeho pohled jsem cítila. Vždy jsem měla tušení, když na mě někdo kouká. Asi to je zlozvyk když na vás všichni neustále koukají a něco očekávaji. "Jak víte, je to vysoce postavený muž a ze začátku jsem se ho i bála. Jelikož jsem otce skoro vůbec neviděla tak jsem na něho neustále myslela a Kasumi-sama byl ten, který mi vždy dodal nějakou naději či mě potěšil. Postupně jsem se začala zvykat a stal se mým přímím a zároveň jediným způsobem jak se spojit s otcem..." a pak jsem dodala a pokračovala. "Nakonec i přítelem. A dnes mi zachránil život." Zase krátká odmlka. "Myslím si, že můj otec věří tomu správnému a nejlepšímu." Dokončila jsem s úsměvem, který jsem hodila po Hidekim, jakože to poslední si nemá brát nějak špatně. Nakonec jsem se ještě zeptala. "Co si o tom dnešku ráno myslíte vy?"

Mangetsu

Ostala som potichu. Aj cez slová Yoi-a či nebodaj senseiove. Konkrétne senseia som však prestávala mať rada. Mal veľa otázok, zbytočných a rečníckych. Ostala som preto len pádlovať s pohľadom upretým niekam do okolia, vody, obzoru a podobne. Otázku, ktorú mu však položil Yoi, som mu chcela položiť tiež. Predsa len kam sme išli? Podľa môjho názoru sme dosť riskovali, no môj názor som si nechala pre seba. Celkovo som nerada odchádzala z dediny. Bola som však Shinobi, asi si budem musieť zvyknúť. Mizuki nám povedala o jej vzťahu ku Kasumim a svojmu otcovi. Kasumiho som poznala no.. kto by ho nepoznal. Nepamätala som si však, že by som s ním prehodila nejaké to slovo. Ani som nevedela, aký vzťah k nemu má môj otec či mama. Začala som rozmýšľať nad tým, čo mi je vlastne zač. Predsa len sme boli jeden klan.
"Musí to byť fajn, mať niekoho kto ťa zachránil." Vyšlo z mojich úst a sama som sa trocha slabo pousmiala. Nemyslela som to však zle, skôr úprimne.

Hideki Senji-lin

Během té seznamovací plavby jsme byli celkem daleko od pevniny, když jste se podívali za sebe viděli jste jen malé hory v dálce kde se pevnina nacházela, pláž, vesnice ani nic jiného už ani nešlo vidět. Jednak jsme byli dost daleko a jednak se už začalo stmívat a byla celkem tma. Hideki se sebral a sirkami zapálil lucernu zavěšenou někde uprostřed stěžně. Svíčka v ní nebyla zas tak veliká ale i tohle malé světýlko rozzářilo celou tu malou loďku. Vypadalo to celkem příjemně, způsobilo to klidnou a příjemnou atmosféru, možná až romantickou i přestože západ slunce byl už před chvílí. Hideki se znovu posadil na vyvýšené prkénko které připomínalo lavičku a spokojeně si vydechl. "Tak, můžete přestat pádlovat a otočit se směrem ke mě." (do středu loďky) Řekl s klidem a z malého vaku který měl přes rameno si vytáhl mističku a lahev Saké.

"Co já si myslím? Že dnešní ráno bylo trošku přes čáru. Ti fanatici už poslední dobou překračují meze. Přehnali to už i tím že terorizují pláž, pevninu a okolí vesnice, ale že se ukáží už i ve vesnici a přímo před chrámem..." Odmlčel se "..myslím že Koutei brzo začne jednat a dle mého úsudku, bude prolita ještě spousta krve." Dopověděl opět zcela upřímně bez jakýchkoliv zdrženlivostí. Moc dobře si Hideki uvědomoval že se baví ještě s dětmi, ale chtěl aby věděli pravdu a byli připravení opravdu na cokoliv. Nepřipravenost zabíjí a smrt těhlech tří, zvlášť Mizuki si na krk vzít nechtěl. Tím spíš že je to jeho první tým. Pak ale odvrátil pohled na Yoie což mu znovu vytvořilo úsměv. "Dobrá otázka. Máš pravdu, pádlováním nikoho nezabiješ ale už i z téhle malinké plavby jsem se dozvěděl víc než si myslíte. Ty si velmi energický a implusivní chlapec, nebojíš se makat na plno když ti je dán rozkaz. Dáš do toho srdce a vše co můžeš. To se mi líbí. Mizuki-san je slušně vychovaná a bere autority s úctou a pokorou. Příkaz bez odmlouvání splnila taky s patřičnou snahou na to že je to mladá dívka a šlo o manuální, fyzicky náročnou práci. A co se týče naší Mangetsu. Uzavřená, tajemná, nevnímavá a to i vůči mě - což mě trošku znepokojuje. To vedlo i k tomu že můj rozkaz nesplnila, ale vykonala ho až po tom co jsem projevil hněv a zvýšil hlas. Jak vidíte, z hloupého pádlování jsem se dozvěděl o vaší povaze víc než by jste řekli co?" Rozmluvil se ale naprosto s klidem. Jeho hlas jakoby vás nutil se zaposlouchat do každého jeho slova a vy jste cítili vnitřní klid jakoby vám vyprávěl pohádku. Nevím zda to bylo tou atmosférou nebo tím kým je, ale musela vás dost překvapit jeho dedukce a obrázek který si z vás udělal během takové chvilky. Pokud jste se zamysleli, tak to jak vyjel po Mangetsu bylo taky hrané aby zjistil jak bude reagovat a zda poslechne i poté. Nalil si do misky trošku ze své lahve a srkavým zvukem se napil. "A abych nezapomněl co se týče tvé otázky, další část tréninku začne až mi tu každý z vás poví "Jsem připraven/a"... " Dodal s úsměvem po tom co se napil toho lahodného nápoje.

Yoi Akuma

Konečně se zastavili a rozsvítilo se světlo, při čemž měl sensei menší proslov. To jak mluvil o Yoiovi se jemu samotnému líbilo, protože sensei fakt dobře odhadl Yoiovu povahu. Bylo mu jasné, že tímhle pádlováním chtěl zjistit spíše něco on než mladí genini. Pak však řekl, že trénink začne až řeknou, že jsou připraveni. To Yoie dost překvapilo a vyděsilo, jelikož si přestavil jedinou situaci a tou je právě to, že je převrhne z lodi, jelikož nic jiného asi nešlo. Yoi uměl koncentrovat chakru, ale nedokázal by vylézt na hladinu, kvůli kovu v jeho těle. Respektive na to nebyl ještě dost silný. Takže chvíli váhal a pak promluvil. "Jestli mě převrhnete do vody, tak jsem vás rád poznal." Zvolal a dal pádlo do lodě, při čemž ukázal palec nahoru na senseie a zvolal. "Jsem připraven." Mezitím myš Sora proběhla jeho kalhotami dolů do lodě a schovala se pod sedadlo, kde seděl Yoi, protože se bála, že fakt půjdou do vody a to by byla její smrt.

Mizuki Odoamne

Doplavali jsme opravdu daleko ale už jsem byla ráda, že jsem nemusela pádlovat, protože Hideki vytvořil příjemnou atmosféru. Vyslechla jsem si co řekl a všimla jsem si, že byl i dost upřímný. Ano, to už opravdu přehnali. Souhlasila jsem s ním ve svých myšlenkách. Pak nás postupně charakterizoval což se mi líbilo, protože to všechno dobře řekl. Usmívala jsem se a rukou jsem se dotkla fáče co mám na zádech, jestli tam stále je, protože abych ho neustále mohla nosit na zádech a to i při pádlování trochu mi v tom pomáhá moje manipulace s chakrou. Když jsem jsem se ho dotkla uvědomila jsem si, že jako mnich by možná mohl vědět o těch symbolech. Zeptám se ho až po tréningu Řekla jsem si a sledovala jsem nadšeně měsíc."Jsem připravena, Hideki-sama." Řekla jsem s nadšením

Hideki Senji-lin

Poslouchal pozorně vaše reakce jednoho po druhém a zase si ucucnul ze své misky. Pak ale začala mluvit Mangetsu a hned po první části toho co řekla Hideki vyprsknul své saké a trošku se zakuckal. "Pane bože.. Jak ty o té holce víš? Kdo ti to řekl?" Zeptal se nechápavě protože to zřejmě chtěli utajit. Co ona o tom ví.. jak? ... ledaže... Zděsil se a čekal na odpověď.

Mangetsu Tsukiakari

Jeho reakcia by ma možno za iných okolností pobavila. Jeho otázke som však jednoducho nechcela odpovedať. Prsty som si založila do seba a pozorne som sa mu zapozerala do očí. Bola to celkom zvláštnosť, keďže som sa od nášho stretnutia nikomu do očí nedokázala takto dlho pozerať. Aj tak som však ucukla stranou. 
"Kto vie.." zamrmlala som si popod nos a prstom som prešla po obrazcoch a písmenách, ktoré som spočiatku začala vyrezávať na pádlo.

Yoi Akuma

Když spustila Mangetsu, tak to v ten okamžik na lodi vypadalo trochu jako uprostřed bitvy. Yoi poprvé v životě věděl, že se teď nepřísluší něco říct, protože mu pomalu docházelo, že zřejmě Mangetsu mluví o sobě, což trochu vysvětlovalo její strach z lidí, paličatost a odtažitost. Proto jen sledoval vodu a snažil se být klidný, aby něco nevyvedl. Ale pak mu došlo, že takhle na špatné věci reaguje každý a Mangetsu by teoreticky už mohlo i štvát, že každý mlčí a nic na to neřekne. Proto se Yoi otočil přes rameno, podíval se jí do očí a lehce se usmál. "Najdeme je a ukážeme jim, že si zahrávali se špatnými lidmi! Vrátíme jim to společně." U poslední věty zvýšil hlas, aby jí bylo jasné, že to myslí fakt vážně.

Mizuki Odoamne

Mangetsu se poprvé rozmluvila a bylo to nejspíše kvůli něčemu co jsem mohla vyvolat já sama. Na konci byla opravdu děsivá. I Hideki byl z toho vykolejený a já neměla co říct. Ať už mluvila komkoliv neznala jsem ho a nevěděla jsem, že někdo takový ve vesnici je. Nejspíš jsem toho spoustu nevěděla a může za to to, že jsem nikam nechodila a nezjišťovala informace o tom co se ve vesnici děje a nebo nějaké historky. Na to tu byla chůva, která mi sem tam něco pověděla, ale o ničem takovém se nezmínila. Nepřítomně jsem se koukala do vody a nereagovala jsem. Když Yoi zvolal to své tak jsem se pousmála, ale nemohli to vidět. Čekala jsem jak bude Hideki pokračovat.

Hideki Senji-lin

Trošku se pousmál nad poznámkou Yoie který nejspíš zachránil situaci a tak už to dál řešit nechtěl. "No to je teď jedno. Pro začátek toho bylo dost a jelikož nebudeme mít moc času na trénink jako takový vzhledem k tomu co se děje, měli by jsme využít každou minutu. Tuším že jako velmi potenciální tým budeme zařazeni do ninja misí již brzo takže s vámi procvičím základy které musíte ovládat." Řekl už vážným tónem a odložil na chvilku své saké stranou. "První fáze bude koncentrace chakry. Někteří z vás s ní už možná umí pracovat ale jsme na místě kde půjdou dobře otestovat vaše limity a jak dobře to ovládáte. Víte... jeden moudrý muž jednou řekl, že nejlépe se člověk naučí plavat hozením do vody." Postavil se na nohy a usmál se. "No nehodí se to sem náramně?" Sotva co dodal se sehnul, položil ruce Mizuki i Mangetsu na břicho a jako by vážili jen pár gramů je zvednul táhlým pohybem vzhůru přičemž je mrštil asi 10 metrů od loďky. Bylo to zvláštní, cítili jste jako by se s jeho rukou do vašeho břicha opřel i Fuuton a taky to tak opravdu vypadalo. Vítr který vzniknul mezi vámi a jím unikl i do stran a vytvořil malou tlakovou vlnu která rozproudila vodu kolem loďky. No i se samotnou loďkou to hnulo. Vy jste však necítili žádnou bolest, jen tlak vás odhodil.

Mizuki Odoamne

Pozorně jsem poslouchala Hidekiho a chtěl jsem mu něco říci. Hlavně po té co vstal a do nečeho se chystal než jsem se nadála tak se sehnul a dotkl se mého břicha. Trochu jsem vykulila oči co chce dělat, ale než jsem si to uvědomila tak jsem letěla do tmy pryč z lodi. "Aaaah" Nečekaně jsem zvolala, protože jsem to nečekala. I hned jsem se uklidnila. "V tomto vynikám" řekla jsem si a nechtěla jsem se nechat zahanbit. Ve vzduchu jsem udělal první kotrmelec a pak jsem se začala soustředila. Od paty až po kotník se objevila červená chakra a já dopadla na hladinu vody jako na pevnou zem, jenže to jste mohli slyšet hlasité zasyčení, jako když někoho rdousíte a oblak páry kolem mě a najednou jsem nebyla vidět. To syčení hned skončilo, ale stále jsem byla v páře. Po pár vteřinách jsem vyšla z páry a mohli jste mě vidět s pár kapkami potu na čele, protože jsem tam docela zatopila jako v sauně. Pod nohama mi svítila modrá chakra. Sakra dala jsem do toho moc zpočátku Pomyslela jsem na spoustu zničených hrnců či plechu co jsem přetavila si. "Pardon" Omluvila jsem se a páru pomalu začínal odfoukávat vítr až úplně zmizela.

Yoi Akuma

Sensei odhodil obě děvčata do vody, ta technika Yoie dost zaujala, protože v tom byla ladnost i síla. Ale on zůstal jediný v lodi, což ho dost potěšilo, jelikož by se zřejmě utopil. "Sensei a co já?" Zeptal se a koukal na něj s nadšením v očích. "Chápu, že já takový trénink mít ještě nemohu, protože by mě mé tělo stáhlo k hladině, ale nevím, co zde mám teď dělat." Zasmál se a nechápavě podrbal na hlavě.

Mangetsu 

Ani som si poriadne neuvedomila, čo sa má diať a už som letela vzduchom smerom do vody. Bol naozaj rýchly. Nedivila som sa, že to bol pravdepodobne vyššie postavený shinobi. Bohužiaľ som v tomto nebola tak dobrá ako Mizuki. Mala som síce naozaj veľkú chakru, pravdpeodobne väčšiu než títo dvaja no.. jej koncentrovanie na tom tak dobre nebolo. Posnažila som sa sústrediť a dopadnúť do vody rovnako ako Mizuki. Každopádne som do toho dala omnoho viac chakry, než by som dať mala. Chakra bola natoľko veľká, že na malú chvíľku zahalila celú moju osobu. Člupla som však do vody a bez nejakého výsledku som sa začala potápať. vedela som však plávať, takže mi to až tak nevadilo. Prestala som koncentrovať chakru a radšej som zabrala rukami, aby som sa nepotopila. Voda však ľudí nadnáša, takže to taktiež nebol až taký problém. Vypľula som z úst pramienok vody a následne som sa snažila koncentrovať chakru do, no nie len nôh. Spočiatku do rúk, aby som sa vedela vtiahnuť aspoň na kolená. To sa mi celkom podarilo, no stále som sa na vode nevedela udržať a postaviť. V podstate som sa stále prepadávala pod hladinu.

Mizuki Odoamne

Todle byla moje šance. pomyslela jsem si. Né zazářit, ale pomoct Mangetsu a trochu se sní seznámit. Byla jsem v tom opravdu dobrá a byla jsem ráda, že zrovna jako první věc chtěl Hideki toto. Mohla jsem jí pomoct ať už slovně a nebo se soustředěním. Chtěla jsem i toho využít, protože i když mě děsila byla to členka týmu. Ladným krokem jsem se pohybovala po hladině a šla pomalu k Mangetsu. "Mangetsu... " Zvolala jsem a s úsměvem jsem sledovala její snahu. Když zvedla hlavu a koukla na mě viděla jak mám nataženou ruku a zpočátku zčervenala a pak zase zmodrala. Z nějakého důvodu se tam agresivně nahrne katonová chakra a až pak ta normální, kterou ovládám. Asi to je tím jak pořád trénuji tu techniku Pomyslela jsem si, ale popálit jsem jí nechtěla. Pokud toho chtěla využít tak bych jí pomocí mého stisku podržela na hladinou pomocí mé mé chakry a až by se cítila jakože je pevně na hladině tak se mě může pustit.

Hideki Senji-lin

"Nebuď tak nedočkavý Yoii. Pojď, stoupni si a vyhrň si triko" Odpověděl a přišel blíž k tobě. S trikem ti trošku pomohl a hned co sis ho vyhrnul tak složil řadu asi 15ti pečetí. Udělal to tak rychle že to zabralo asi 3 vteřiny takže si z toho moc nepobral. Když to dodělal na konci každého prstu na pravé ruce se mu nahromadila chakra v celku enormním množství. Vypadala jako modré plameny inu, na nic nečekal jako havraním spárem tě chytl za břicho. No nebylo to tak příjemné jako pro ty 2 které z toho málem měli motýlky v podbříšku, ale ty si ucítil divný pálivý pocit. Zpočátku to bolelo ale potom si spíš začal vnímat vnitřní pocity. Byl si najednou prázdnější a prázdnější jakoby se ti mnohem víc ulevilo. Hideki dal ruku pryč od tvého břicha a na tobě zůstala jaká si malá černá pečeť. Přesně tam kde byl střed jeho dlaně. "Táák a teď už můžeš frájo..." Prohlásil s úsměvem a čapl tě v podpaží jak malého kluka kterého následovně taky hodil do vody, jen ne tak daleko. Když si dopadl na hladinu byl to pro tebe celkem šok po takové době. Měl si normální váhu takže tě voda normálně nadnášela a ty si neklesal. "Takže teď už to můžete zkoušet všichni. Chci vidět pekelnou koncentraci, neberte to na lehkou váhu. Chci aby jste se naučili vyběhnout vysoké objekty, běhat po vodě nebo pracovat s chakrou se stejnou lehkostí jako třeba dýcháte. Musí to být vaší součástí..." Pronesl s úsměvem a zase si kecnul do loďky ale tak, aby na vás viděl. "Zajímavé Mizuki-san. Jinak gratuluji, zvládáš to dobře. Co ta rudá barva? Budu hádat... Katon?" Zeptal se zvědavě a opět si nalil své saké.

"Jo a mimochodem... málem bych zapomněl... Začíná noc a v tuhle dobu, takhle daleko od pevniny se to tu hemží pěkně hladovejma žralokama."

Mizuki Odoamne

Vyčkávala jsem na reakci Mangetsu. To mi, ale nebránilo poslouchat Hidekiho, který nějakým způsobem dostal Yoie do vody. Už také letěl a já ho bedlivě pozorovala jestli nebude chtít také nějak  pomoci. "Ano, Hideki-sama. Pořád se mísí s chakrou. Je to nejspíše kvůli jedné technice" Řekla jsem s úsměvem a naschvál jsem zakoncentrovala chakru do pravé nohy na vteřinu a bylo slyšet hlasité zasyčení a malá pára, kterou odfoukl vítr. Žraloci? pomyslela jsem si a koukla jsem jak po Mangetsu tak po Yoiovi, protože já byla nad vodou a mohla bych je odehnat svou chakrou, ale když se neudrží tak jsou v nebezpečí.