Plavba do Suichugakure! (Tai, Izanagi a Montaro)

Pokračujte zde.

Tai Kentiri

Než z baráku stihl vyběhnout Izanagi, objevil se Daisuke a po jeho boku Montaro. Projel si Montara od hlavy až k patě a hořce se ušklíbnul. Moc dobře si vybavil, jakým způsobem reagoval Montaro na slova Ichira poté, co Ichiro setnul "Kokaie" před celou vesnicí. "Ty pojedeš s námi? Nemáš moc práce s hledáním svého oblíbence Ichira?" neodpustil si poznámku na jeho adresu, dále už jeho přítomnost nijak nekomentoval. Bral ji jako nutné zlo. Na pilulku od Daisukeho se podíval s lehkou nejistotou v očích, ovšem poté jí rovnou spolknul. Poté už si ovšem poslechl instrukce na jejich misi, pozdravil se s Izanagim, přejel pohledem své společníky a vyrazil k přístavu.

Montaro Hyuuga

Poslouchal pozorně Daisukeho. Možná měl o něm pochyby, ale rozhodně chápe proč tom je. Proč ho tam Hokage posílá. Vzal si pilulku a hned jí spolkl jak mu bylo řečeno. Paráda. poznamenal sám pro sebe a viděl jak je Izanagi nadšený. Jeho jméno si pamatuje z toho rozřazování stejně tak jako Taie. Jen kývl hlavou na pozdrav. Nevěděl co si s nimi zatím počne. Daisuke dopověděl poslední instrukce a i hned se vydal s ostatními k lodi. Suichugakure no Sato ? Předek ? Bylo na tom spousta zvláštních věcí, ale prozatím je neřešil. Pak se ozval Tai. Nijak se nenaštval, počítal s horší reakcí nebo protestem. "Hokage mě posílá s vámi, abych se postaral o nekompromisní vyplnění proroctví." řekl a opakoval slova po Kokaiovi poměrně vážně. Jako kdyby mu bylo jedno co cestou bude muset udělat, ale chtěl je na to připravit ať se jim to bude líbit nebo ne. Ta cesta ještě měla pro něho další význam a to kvůli byakuganu, ale to vědět nemusí.

Izanagi Ryugo/Kentiri

Pomalu jsme všichni tři dorazili do přístavu kde na nás měla čekat loď. Montaro pronesl něco o tom, proč je vlastně tady a já se na něj s trochou nechutí ohlédnul.
"Nekompromisní? To že máš takový rozkaz od Hokageho je sice hezké, ale jestli něco ohrozí Taiův život, tak ustoupíme. Ať už vyplníme proroctví nebo ne, nedovolím aby někdo další z mých blízkých byl ohrožen. To ti říkám rovnou, a ani Ty, ani nikdo jiný mi v tom nezabrání." Poslední větu jsem pronesl s patřičnou dávkou hrubosti která zdůraznila to, jak moc to myslím vážně. Sotva jsem to dořekl a vydal jsem se na palubu lodi která nás měla odvést. Nemohl jsem se dočkat té plavby. Už od narození jsem miloval vodu ačkoliv to bylo dost zvláštní jako člen klanu Ryugo. Sedl jsem si na bok lodě, přičemž jsem svěsil nohy volně z lodi. Při čekání na Taie a Montara jsem si vytáhl cigaretu, při čemž jsem si s úsměvem zapálil.

Tai Kentiri

"Tak když si tak přeje Hokage, tak nemám co namítat." pokrčil rameny na znamení, že se dále nehodlá jeho přítomností zabývat. Podíval se na Izanagiho s kterým zatím neměl moc šanci se pobavit a který měl zrovna emotivní proslov. "To je sice šlechetná myšlenka, Izanagi, ale musíme myslet ve větším měřítku. My musíme dohlídnout na to, aby se proroctví vyplnilo a my zabránili té potopě za každou cenu. Co je můj, tvůj nebo jeho," pokývl hlavou k Montarovi, "život v porovnání s tím množstvím životů, co zachráníme." pronesl trochu temně, což u něho nebylo úplně zvykem. Hned poté se mu ale obličej zase trochu rozjasnil a Tai pokračoval. "Což se ovšem samozřejmě nestane. Zvládneme to v suchým triku." pousmál se na Izanagiho, vlezl na připravenou loď a také si zapálil.

Montaro Hyuuga

Arogantně se pousmál, protože mu přišlo, že byl Izanagi dost naivní. Už chtěl něco namítnout, ale Tai to řekl za něj. Sice by to neřekl tak mile, ale pořád to vyznělo stejně a rejpat do toho nehodlal. Sedl si na loď kousek od nich a všiml si, že si oba zapálili. Divný pomyslel si, ale neřešil je. Chtěl si držet odstup, aby splnil svůj účel. Neměl zájem o nějaké sblížení, protože tak to bude prostě nejlepší. Navíc vypadalo, že ty dva si rozumí jako kdyby byli bratři.

Izanagi Ryugo/Kentiri

Když jsem si pomalu dosedl, už na mě reagoval Tai při nástupu do lodi a já se nad tím co řekl jen pousmál. Negativně jsem kývnul hlavou přičemž jsem si zase trošku popotáhnul.
"Hele, ani nevíme zda je to proroctví pravdivé. Může to být třeba jen babská povídačka, protože zatopit celý svět mi přijde dost nereálné." Zasmál jsem se nad poslední větou protože ta představa byla celkem i vtipná.
"A určitě neohrozím ničí život jen protože někdo čte sci-fi knihy a bere tohle vážně. A už vůbec nebudu nic riskovat za každou cenu, jen protože nám Hokage pošle poskoka co evidentně kromě rozkazů nemá svůj vlastní mozek a názor. Jak jsem řekl, dalšího člověka už ztratit nechci a Ichirův fanoušek je ten poslední člověk, kterej by mohl ohrozit život mých blízkých." Řekl jsem zase hlasitě svůj "proslov" aby to slyšel každý včetně Montara a pořádně jsem si natáhl ze své cigarety. Moje slova zněla dost jistě a i na mě bylo vidět že to opravdu myslím vážně. Budu si za tím stát pořád.

Montaro Hyuuga

Fanoušek. pomyslel si a vykouzlil úsměv do prázdna. Spíše otec. Ať je to divný nebo ne, ale něco na tom bude. na Izanagiho ani nepohlédl. O Montarovi nevěděl nic, a proto ho nemusel řešit. Nakonec si to rozmyslel, a přeci jenom musel promluvit. "Urážej si mě jak chceš. Buď vůči tomu všemu slepý pokud chceš, ale nedávno jsem musel učinit několik rozhodnutí, o kterých nemáš ani potuchy. Vždycky jsem se rozhodl pro dobro Konohy a mé osobní pocity museli stranou. I když ta rozhodnutí byla pro mě nešťastná tak vám prospěla a třeba díky tomu tu teď můžeš sedět a si vůbec živý."  Na chvilku se odmlčel vzpomínal na to co řekl Raikage. "Tato mise bude dlouhá a nastanou situace ve kterých se budeš muset rozhodnout." pověděl mu a konečně na něj pohlédl. Měl vážný výraz, vůbec to nevypadalo, že si z toho něco od něho vzal k srdci a je naštvaný. Bylo mu to jedno, kdyby věděli všechno co udělal možná by se na něj teď hned vrhli. "Tak mě nenuť rozhodnout se za tebe." dokončil tentokrát svůj proslov a už chtěl mít pokoj od jeho urážejících řečí.

V dálce slyšeli šum moře. Čím více se blížili, tím jim začala být větší zima, protože vlny pomáhaly větru a v místech přístavu bylo chladno. Slunce pomalu vycházelo na oblohu, takže je začalo konečně trochu hřát. V přístavu byly tři lodě a čtvrtá právě připlouvala. Bylo tu celkem živo, jelikož loď, která připlouvala, tak byla rybářská, takže zde probíhaly jakési menší trhy. Kluci nevěděli, jaká loď je ta jejich, ale poznali to ve chvíli, kdy si na jedné lodi všiml kapitána, který měl pásku přes jedno oko a druhým okem na ně koukal a trochu je vábil, aby přišli k němu.

Izanagi Ryugo/Kentiri

Montarovi řeči mě zase donutili se soustředit jen na něho a nějakého kapitána jsem si ani nevšiml. S trošku podrážděným pohledem jsem si potáhl z cigarety a na tváři se mi objevil takový falešný úsměv.
"Rozhodnutí díky kterým tu teď sedím živý? Zas tak moc si nevěř chlapče. Máš pravdu o tvých rozhodnutí nic nevím, ale ani trošku mě nezajímají." Reagoval jsem a pak jsem se hlasitě zasmál nad jeho dodatkem.
"Rozhodovat za mě? Zkus to!" Křikl jsem řečnicky s úšklebkem a pohladil jsem rukojeť své nodachi připnuté na zádech. Dál jsem si ho ale nevšímal, dokonce jsem odvrátil pohled a to už jsem zahlédl nějakého kapitána jak na nás hází pohledem.

Tai Kentiri

Převrátil oči v sloup, když se kluci začali dohadovat o zbytečnostech, které Tai považoval za zbytné a naprosto hloupé. Ve skutečnosti nemohli ani v nejmenším tušit, jakým zkouškám budou vystaveni a jak se v nich zachovají. Stál dál od nich i od jejich povykování a v klidu si pokuřoval, když si všiml kapitána nejspíš jejich lodi, který je vyzýval, aby šli k němu. Tai se pomalým krokem vydal směrem k němu. "Zdravím." přikývnul Tai na pozdrav. "Já jsem Tai Kentiri, vy jste kapitán naší lodi, který nás odveze na ten nedávno vynořený ostrov?" zeptal se ho a přitom mávnul na kluky, aby upoutal jejich pozornost.

Montaro Hyuuga

Hlasitě si povzdechl ať už kvůli Izanagimu, anebo kvůli ochlazení. Už vím proč tu jsem, protože tenhle to očividně nezvládne. Pomyslel si, ale nedal nijak najevo, že nad něčím takovým uvažuje. Všiml si Taie, který byl u nějakého jednookého muže, nejspíše Kapitána, který nás měl dopravit do neznáma. Ten to alespoň chápe. pomyslel si a lehce Taiovi pokynul rukou jakože si ho všiml a šel k němu a Kapitánovi dozvědět se nějaké okolnosti ohledně cesty.

Kapitán Nishi

Když k němu přišel Tai Kentiri, tak se trochu zalekl jeho rudých očí, jelikož když viděl naposledy podobně zbarvené oči jen s několika černými tečkami, tak to neznamenalo nic dobrého, ale to bylo kvůli tomu, že mu mohlo být více jak padesát. Každopádně po vyslovení jeho jména se uklidnil, jelikož věděl, že Kentiri nikdy nebyli špatnými ninji a vždy následovali dobro - dobro bylo skoro jako synonymum k příjmení Kentiri. "Ano, to jsem já. Kapitán Nishi." Když se představil, tak ihned z boku lodi vysunul plošinu, aby mohli kluci dovnitř a nechal je vejít na palubu. Na nic nečekal a beze slov vyplul. Na palubě byl jen jeden další muž, který měl zřejmě něco s jazykem, protože na každý kapitánův povel jen kývl hlavou a i když vypadal, že chce promluvit tak nemohl. Během pár minut už byli na širém oceánu a slunce je hřálo do tváří a slané kapky moře je zase naopak chladily.

Izanagi Ryugo/Kentiri

Vyběhnul jsem na loď a to už jsme se vydali na plavbu. Byl jsem z toho nadšený, takže jsem jen pozoroval masy vody kolem s úsměvem na tváři a v klídku jsem si dopřával cigárko. Kapitán vypadal celkem sympaticky ale nějak jsem si ho nevšímal, stejně tak jako toho němého.
"Hej Taii pojď sem.." Zavolal jsem na něho a mávnul jsem rukou aby šel ke mě na záď lodi. Byl jsem trošku znepokojený když jsem si na něco vzpomněl.

Montaro Hyuuga

Setkali se s kapitánem jejich lodi a vypadal docela příjemně. Tai se představil a vypadal, že to na něj zapůsobilo. Nastoupil mlčky na loď a nic neříkal. Všiml si i jednoho chlapíka co plní rozkazy, ale nepovažoval to za něco podivného. Opřel se o zábradlí na boku lodi a sledoval moře. Nikdy nebyl na moři a doufal, že se mu neudělá špatně. Od kluků byl přirozeně dál a všiml si, že Izanagi zavolal Taie. Plán jak se mě zbavit ? Pomyslel si a usmál se. Sledoval jak rozráželi vlny a byl to pro něj poměrně osvobozující pocit, protože Montaro od té doby co poznal Ichira, by chtěl jednou žít na volné noze a potulovat se po světě.

Kapitán Nishi

Sledoval, jak se trojice ninjů poflakuje kolem lodi a lehce se usmíval. Pluli celý den, kdy je celou dobu hřálo slunce do tváří. Bylo to až trochu otravné, protože museli stále pít a potírat si tváře různými mastičkami, neboť jim slunce dost vysušovalo pleť a zároveň mořská sůl tomu také dost pomohla. Každopádně po nějaké době vystřídalo slunečné počasí - bouřkové počasí. Avšak žádný blesk nebo něco připomínající bouřku. Jediné, co bylo opravdu podivné, byly černé mraky a lehký déšť, který však teď každý vřele vítal, jelikož krásně chladil rozpálenou kůži. Blížíme se. Pomyslel si Nishi a stočil kormidlo o pár stupňů doprava. V ten moment se před lodí vyrojilo několik černých špičatých útesů a Nishi měl skutečně co dělat, aby mezi nimi prokličkoval. Na obloze se začaly objevovat záblesky, pomalu se počasí měnilo v bouřku. V ten moment přímo vedle lodi udeřil temný rudý blesk, který trochu rozvířil vodu a všichni na lodi si mohli všimnout, jak blesk pokračuje pod vodou přímo do nedaleké mlhy. Jak pokračoval pod vodou, tak bylo vidět několik ztroskotaných lodí a celkem dost mrtvých těl, které už byly v dost špatném stavu. "Buďte v klidu, jde jen o ochranný mechanismus Suichugakure. Chtějí, aby se nežádoucí návštěvníci zalekli a strhli svou loď do jednoho z útesů." Řekl Nishi, jako kdyby tu už někdy v minulosti byl. Blesky létaly všude kolem, ale vždy se vrátily do tajuplné mlhy. Kapitán to najednou prudce strhl doleva a díky tomu už se konečně vymanili z toho pole plného útesů. "Vítejte v Suichugakure. Ztraceném ostrově." Řekl Nishi ve chvíli, kdy projeli jakousi bariérou a ozářilo je slunce, které však nepálilo tak, jako to na moři. Před sebou uviděli neuvěřitelně velký ostrov, který byl krásně zelený a kolem něj byly různé skály, písek a malé rybářské vesničky. Na jedné straně byla velká temná sopka, ze které stoupal bílý kouř k nebesům. Před nimi na písku už stál jakýsi muž, který je evidentně vyhlížel.