Jsme otci našich činů!

V Suichu Kyanpu opět vylezlo slunce na oblohu a lidé se ve svých komnatách začínali probouzet. Byl den, kdy se do Suichu přivážely nové zásoby. Přicházeli rodiny z jiných vesnic a naopak lidé ze Suichu odcházeli jinam, aby donesli zásoby ryb do vedlejších táborů. Lovci ryb se shromažďovali u svých lodí, aby mohli vyplout a započít závod o to, kdo přiveze nejvíce ryb.

Daisuke Ryugo čekal důležitou návštěvu, protože z Iwa Kyanpu měla přijít malá rodinka, která se měla připojit k Suichu Kyanpu. Na tomto se dohodl Daisuke s vůdcem Iwa Kyanpu již před dlouhou dobou, ale nemohli je přijmout hned, protože okolo Iwy se pohybovala velká část lovců. Proto měli přijít až tento den. O nové rodině slyšel jen to, že mají jako kekkei genkai ovládání železa - Tetsuton. Lákalo ho to už jen z toho hlediska, že si bude moct zkopírovat jejich kekkei genkai a kvůli tomu, že jsou známí tím, že jsou výborní v boji, což by se mohlo hodit vzhledem k tomu, že se kolem hemží spousta lovců a v brzké době je naleznou a dojde k velké bitvě o záchranu Suichu Kyanpu. Stál u okna a vyhlížel je.

Viděl však jen několik dostavníků, které se tu různě točily. Přijížděly prázdné a odjížděly plné, jelikož si před hradem na velkém placu několik ninjů vytvořilo stánky, kde měli různé suroviny, které si ostatní tábory braly a na oplátku zde nechávaly část svých zásob, které v Suichu nejsou k dostání. Když v tom však viděl skupinku zhruba o 15ti lidech, kteří přijížděli do Suichu na koních. Koně na sobě měli brnění vytvořené z černého železa, což fungovalo zároveň jako převoz materiálu pro tvoření jutsu blížící se rodiny. "Ah, už jsou zde." Řekl si sám pro sebe a z okna mávl na Kaita, aby jejich vůdce rodiny přivedl k němu do kanceláře. Chvíli čekal, ale pak se ozvalo zaklepání na dveře. Nejdříve vstoupil Kaito a poté tři osoby.


Prvním byla mladá dívka, které mohlo být tak 20 let. Měla neuvěřitelně krásné oči, ve kterých by se dokázal ztratit kde jaký puberťák. Dlouhé zrzavé vlasy a na sobě měla oblečení, které mělo spíše černou barvu. Vypadala dost upraveně. Na krku měla několik železných řetízků a to samé i na svých rukou, což bylo zřejmě kvůli tomu, aby měla co použít pokud by došlo k boji.


Jako další přišel starší muž, kterému mohlo být kolem 45 až 50. Měl kratší šedivé vlasy, které neměl nijak upravené. Na tvářích měl rudou barvou udělané jakési značky, které Daisuke poznal. Byly to prastaré značky, které užívali samuraiové. Samuraiové z ledového království, kde tato značka znamenala, že muž porazil svou vlastní smrt. Tento muž nepocházel z linie samuraiů, ale pravděpodobně se řídil jejich kodexem. Na zádech měl samozřejmě i katanu.


A poslední přišel do místnosti samotný vůdce rodiny. Byl to poměrně mladý muž, kterému mohlo být kolem 26 let. Měl sportovní postavu, kterou ukazoval hlavně díky tomu oranžovou vestu společně s delší a volnější černou vestou. Měl úplně krásně bělostříbrné oči, které ladily s jeho bílými vlasy. Klouby měl obvázané bílou páskou, aby je neměl poškozené, pokud přijde na nějakou rvačku, kterou teď však neočekával, jen to nosil každý den.


Kaito v ten moment odešel a zavřel dveře, protože chtěl nechat Daisukeho, aby si s nimi promluvil sám. Než však stihl Daisuke něco říct, tak promluvil muž v oranžové vestě. "Mé jméno je Yoi Goyoshi. Toto je má sestra Bijin Goyoshi a můj ochránce Chin Goyoshi." Řekl přičemž nejprve ukázal na zrzavé děvče a poté na staršího muže. Bijin ihned pozdravila a uklonila se. Chin však nic neřekl a pouze se uklonil. "Omluvte China, ale již 20 let nepromluvil a nikdo neví proč, takže vás pravděpodobně ani nepozdraví." Promluvil Yoi a poté vyčkal na instrukce Daisukeho. Ten ukázal na 4 křesla, kam si všichni tři ihned sedli a Daisuke si pak sedl k nim. "Já jsem Daisuke Ryugo, vůdce rodiny Ryugo a zároveň vůdce Suichu Kyanpu." Poté podal Yoiovi ruku, aby se představil, ten to však neopětoval a jen se zasmál. "Já vím, co vy jste za rodinu. Nechceme se s vámi zatím podělit o naši schopnost. Je to velká síla, kterou jen tak někdo nedokáže ovládnout, takže si ji zatím necháme pro sebe." Zdůraznil Yoi a znovu se usmál. "Ale neberte to nějak osobně." Dodal ve chvíli, kdy Daisuke svou ruku stáhl.

"Fajn, máme pro vaši celou rodinu připravenou část hradu." Ještě neskončil a už mu do řeči skočil Yoi. "To nebude nutné, ale povídejte, venku ukáži proč to nebude nutné." Daisuke tedy kývl a pokračoval dál. "Vesnici hlídáme pomocí hlídky, která hlídkuje na jediné příchozí cestě a po dalekém okolí běhá Nami Suikafuurado, která nám hlásí, když se něco vážného děje nebo se něco blíží." Vysvětlil jim základní ochranu vesnice. "A co se týče vašeho uplatnění. Určitě bychom brali někoho z vás na pomoc ochrany s hlídkou a nějakou tu výrobu zbraní, protože víme, že vám to se železem jde." Zasmál se a pak čekal na jejich odpověď. Yoi přikývl. "Se vším souhlasím, jen se chci zeptat, podnikáte nějaké lovy na ty rádoby lovce ninjů?" Optal se Yoi, ale Daisuke ho trochu zklamal, když stroze odpověděl záporné. "Ah, škoda." Dodal Yoi.

Všichni čtyři se přesunuli před hrad, kde už to celkem žilo, protože většina lidí vyšla ven, jelikož věděli, že se něco děje. "Koukejte." Řekl Yoi a chytil za ruku svou sestru i ochránce. V ten moment zavřeli oči a najednou se lehce otřásla země. Po chvíli se zatáhla i obloha, jelikož se z blízkých hor na povrch dostalo železo, které v horách pochopitelně je a prolétalo vzduchem. Jak prolétalo tak kompletně zastínilo slunce. Během chvíle se vedle hradu začala vytvářet další železná konstrukce až tam najednou stála krásná další železná část hradu s velkou věží. Ihned lidé z rodiny Goyoshi začali vytahovat z karavanů svůj nábytek a šli si svou věž obydlet. Daisuke jen stál a žasl, co jejich rodina ve třech dokáže. Že dokázali separovat kousky železa z blízkých hor a takto během chvíle postavit část budovy pro něj bylo neuvěřitelné a ještě víc chtěl dostat jejich kekkei genkai. "Aha, už tomu rozumím." A zasmál se. Všichni Goyoshi pomáhali s obýváním svého nového domova, jen Bijin se špičkou pravé nohy šťourala v hlíně a koukala se do oken hradu.

Kaishin a Kiro -> Oba probudila jakási vibrace, když rodina Goyoshi stavěla svou novou budovu/část hradu. Když vyšli z pokoje tak už měli na stole připravenou snídani, jenže zde byla jen Maeko, protože Kokai byl na hlídce.

Eve -> Probudila ji vibrace, když rodina Goyoshi stavěla další část hradu. Když vyšla z pokoje tak na stole uviděla připravené jídlo a lístek se vzkazem "Musela jsem odejít brzy ráno, zajdi za Kirem. Nami."

Kaishin Suikafuurado

Nestihl ani poděkovat matce že mu zkusí ušít něco na tělo z té divné černé látky a už šli oba spát. Dlouho trvalo než Kai usnul. Převaloval se ze strany na stranu a hlavou mu proudila spousta myšlenek.
"Zachvíli přijde Kokai s Kirem?" Byli někde spolu? Trénovali? Vrtalo mu hlavou a s neklidem se ještě hodinu před spánkem díval do stropu. Připadal si trochu méně cenný, bratr zesílil a před tím lovcem ho ani nemusel ochraňovat. Únava ale byla silnější a během chvilky tvrdě usnul.

Probudila ho divná vibrace která ho i donutila vstát z postele.
"Co je to?" Byl vzhledem k událostem trošku paranoidní a zvážil i možnost že by to mohl být útok na Suichu. Poměrně rychle vyběhl z pokoje a všiml si matky která nám připravila snídani.
"Dobrý ránko mami! Co to bylo za divné otřesy?" Vyklopil ze sebe už ve dveřích a došel si k umyvadlu opláchnout obličej. Následně se posadil ke stolu a s chutí se dal do jídla. Vypadal hladově a vůně té snídaně byla silnější než zájem zjistit co to bylo za vibrace. Navíc doufal, že mu to matka nějak vysvětlí.

Kiro “47” Suikafuurado

Kiro stál na pláži na pustém ostrově. Byl zde sám. Cítil se, ale trochu jinak, sice se pořád cítil, že je zde furt osamělí, ale vypadá to, že když si vzpomenul a začal ovládat chakru, tak se to promítlo i do snu. Udělal krok dva k moři. Pod jeho stopy se na slunné pláži vytvářel led a chodidla ho studili. Byl už skoro na moři, ale v dálce slyšel hrom, bylo to na horizontu, kde viděl tornádo, jako v každém snu. Než se nadál moře celé zmrzlo a jako kdyby se zastavil čas, slunce pomalu zapadlo a začínalo se stmívat. Jediné co zůstalo stejné bylo tornádo ve velké dálce. "Co se to děje?" zeptal se nahlas, ale odpověď nedostal. Udělal pár kroků po zamrzlém moři a klekl si. Odsunul hrst sněhu a...

"39ka!" zakřičel nahlas až musel vzbudit celý barák. Bylo to poprvé kdy zakřičel ze spánku. Pořád ještě viděl obličej mrtvého může s číslem 39 na krku, pod vrstvou ledu. Oklepal se, měl takový divný pocit. Myslel si, že to má z toho jak se probudil. To bude den prohlásil pesimisticky a vstal. Kiro si šel opláchnout obličej, chvilku civěl do zrcadla, jako kdyby v něm něco hledal. Po té se převlékl do svého oblečení, což bylo dost podobné kimonu. Nakonec se oklepal a do ruky si vzal kryt s mečem. Seběhl do kuchyně, kde uviděl Maeko a Bratra. Na chvilku se zastavil, jako kdyby přemýšlel jestli se nemá teď hned vrátit, předstírajíc jestli něco zapomněl. Nakonec jim však přikývl na pozdrav, doufajíc, že nic neslyšeli. Opřel kryt, ve kterém byl meč o stůl a pak usedl ke stolu a pustil se do snídaně, to se asi za celé ty týdny nezměnilo.

Kaishin Suikafuurado

Sotva se pustil do té snídaně a už zaslechl křik svého bratr. Málem se zadusil jak mu zaskočilo a pohlédl směrem kde se po chvilce objevil.
"Zase špatný sny? Achjo.." Pomyslel si s lítostí když spatřil Kira a úsměvem mávnul ať si přisedne ke stolu. V tom si ale všiml že má nějaký nový meč v pouzdru a pro zlepšení atmosféry se hned otázal.
"Pááni, ty už máš novou katanu? Kdes jí vzal?" Vyhrkl na něho s plnou pusou a doufal že se bratr trochu rozmluví.

Kiro “47” Suikafuurado

Pustil se do snídaně a mlčky, čekal kdo promluví první, protože on to rozhodně nebude. Nakonec promluvil Kaishin. Kiro ocenil, že nezmínil nic o jeho ránu, protože by se cítil mnohem hůř. Viděl, že jeho nová zbraň Kaishina zaujala. Kiro na něj pohlédl a přemýšlel. Eh, no jasně! Trvalo to jenom chvilinku, než se Kiro probudil ze zamyšlení, ve kterém se snažil ignorovat okolí, kvůli události nahoře. Odsunul se od stolu a pozvedl kryt. Pevně uchopil rukojeť a vysunul krásný lehce zářící modrý meč. V tu chvilku bylo vidět, že se Kirovi nálada zlepšila, což asi Kaishin viděl porvé za celý rok, jelikož včera doma ještě nebyl. Pohlédl na meč a pak na Kasihina. "Rothius. Zbraň našich předků. Dostal jsem ho od Maeko." pověděl a trochu se i usmál. Nepředpokládal nebo mu spíše nedocházelo, že je tu šance, že by mohl Kaishin žárlit. Bylo vidět, že Kiro je tím mečem znovu fascinovaný.

Eve Kurosu

Eve se po několika minutách rozhodla jít spát. Vzhledem k tomu, že si konečně mohla dopřát pořádný spánek, tak usnula hodně rychle. Spala s katanou pod polštářem, protože zdejší prostředí pro ní bylo neustále cizí.

Bylo už ráno, ale né moc klidné ráno. Eve vzbudila intenzivní vibrace. Ihned otevřela oči a vytáhla katanu z podpolštáře. Přesekla v rychlosti židličku a pak si uvědomila, že se vlastně nic neděje. Co to bylo? Zeptala se sama sebe a přepůlenou židličku schovala do skříně. Snad ta židle má záruku. Projelo jí hlavou, když zavírala dveře od skříně. Vyšla do kuchyně a tam byl papírek a snídaně. Celé to na Eve působila divně. "Snídaně?" Řekl tiše do větru a pak si přečetla papírek. Zmačkala ho a položila na stůl. Dlábla si trochu snídaně a lehce jí zapila. Oblékla si svoje oblečení a upevnila si katanu kolem pasu a hlavně, aby jí nespadla sukně. Rány byly již zahojené, ale i přesto si ty obvazy nechala. Popadla klíče a chtěla si je dát do pouzdra, jenže ty jí vyklouzly z ruky a spadly na zem. Achjo... Pomyslela si a zohnula se pro ty klíče. Tentokrát si je úspěšně dala do pouzdra a vyrazila ven. Těsně před dveřma si uvědomila, že musí zamknout. Klíče tedy opět vytáhla a až na po třetí se trefila do klíční dírky. Zamknula na dvakrát a klíče opět uložila do pouzdra. Rozhlédla se do obou směrů, aby se rychle zorientovala. Moc dobře si pamatovala dům toho muže Kiri. Pomalinku se rozešla k tomu domu a po cestě přemýšlela nad tím, co tomu Kirovi vůbec řekne. Co mu řeknu? To je jedno. Hlavní priorita je rozluštit ty čísla Pomyslela si a když došla ke dveřím toho domu, tak něžně zaťukala a čekala.

Kaishin Suikafuurado

Reakce Kiri ho překvapila. S nadšením mu představil svůj meč a Kaishin jen s úžasem zůstal hledět na mírně zářící Rothius. Oko mu zazářilo a trochu se začervenal závistí. V tom ale dodal že jej dostal od matky a to v Kaishinovi trochu hrklo.
"C-co? Dostal něco takového a ani mi to o tom neřekla?" Pomyslel si celkem naštvaně a jeho veselá nálada mu trochu klesla. Nedal to však na sobě znát. Nechtěl aby bratr poznal že na něho trochu žárlí a tak jen polknul své sousto a vynuceně se usmál.
"P..páni.. Ten je teda luxusní. Cítím z něho chakru a celkem velkou sílu. Doufám že ti bude dobrým společníkem v bitvách i tréninku." Řekl povzbudivě a to už se ozvalo potiché klepání na dveře. Matka zrovna odešla do ložnice a tak Kai neváhal a vstal od stolu.
"Já tam dojdu.." Řekl s klidem a cestou ke dveřím se div nehryzal do ruky jak ho štvalo co Kiro dostal. Netrvalo dlouho po zaklepání a Kaishin otevřel dveře.

Eve Kurosu

Eve si myslela, že zaklepala moc potichu. V tu chvíli se jí proměnila dlaň v pěst a chtěla do dveří pořádně zabouchat. Jenže pro její smůlu, někdo otevřel. Upss.. Pomyslela si, když chtěla silněji udeřit do dveří. Její ruka letěla těsně na hruď tomu klukovi. Eve ho tedy udeřila do hrudi a hned sklonila ruku dolů. "Eh.. gome-ne." Řekla tiše a prohlédla si ho od hlavy až po špičky nohou. U špiček nohou si všimla též těla, které leželo na zemi. "Kdo z vás dvou je Kiro?" Zeptala se a čekala na odpověď.

Kiro “47” Suikafuurado

Velkou sílu ? pomyslel si a byl rád, že se Kaishinovi líbí. Ještě chvilku si ho prohlížel a pak někdo zaťukal. Kdo to může být ? Otec ? pomyslel si Maeko už byla pryč. Kaishin vstal a šel otevřít dveře. Nakonec se za dveřmi objevila žena nebo spíše dívka. Sotva to mohli oba postřehnout, tak dívka, ať už chtěně nebo nechtěně dala pěstí Kaishinovi. Nebylo to nic strašného, ale Kiro v tu chvilku nepřemýšlel, nevěděl jestli to byla jeho kamarádka nebo jestli na ně někdo šel zaútočit a už vůbec ne co se v tom úderu mohlo schovávat. Úsměv mu zmizel a udělal dva velmi rychlé kroky k té dívce s nataženým mečem, nehodlal jí zranit, ale spíše pohrozit. Byl velmi rychlý jako kdyby byl ostražitý celou dobu a dorazil k ní akorát, když dokončila svojí otázku. Kiro ? Zeptal se a bylo na něm vidět, že rozhodně není rád, že se na něho ptá. Byl velmi blízko k ní a čepel poblíž jejího krku vyzařovalo modré světélko, které odráželo od jejího tetování. V tu chvilku poměrně vykulil oči a o dva kroky od ní ustoupil. jeho meč šel sním a už to vypadalo, že se s nám chce pouze bránit a ne útočit. 92? pomyslel si. Nakonec promluvil. "Já jsem 47čka." pověděl poměrně rázně, protože nevěděl co se to děje. Nezdá se mi to ? Pomyslel si a bylo vidět, že úpěnlivě pozoruje její krk, na kterém viděl číslo.

Kaishin Suikafuurado

Sotva otevřel dveře a už dostal úder do hrudi od nějaké blondaté holky.
"He?!" Povzdechl a podíval se na ní ne moc vlivným pohledem svým rudým okem. V tom ale viděl její červené oči a trochu změknul.
Kdo je to? Rudé oči bych si tady v Suichu jistě pamatoval... Pomyslel si a ihned mu bylo jasné že není zdejší. Úder nijak neřešil protože byl Kai dost fyzicky zdatný a dobře živený, takže to s ním ani trochu nehnulo. Vzápětí se dívka omluvila a zeptala se na Kira. To už ale Kaishin skoro vypěnil.
Cože?! Už i holky se po něm shánějí? To je ted Kiro středem vesmíru nebo co?! Proletělo mu hlavou a na její otázku mu jen zacukalo obočí. To už ale bratr pohotově vystartoval a pak se jí zničeho nic představil jako 47čka. Absolutně nevěděl co si o tom všem má myslet a tak zůstal stát s naprosto zmateným výrazem protože ničemu nerozuměl. Hlasitě si tedy oddechl a naznačil hlavou at jde dál. Když se otočil tak špičkou nohy zavadil o svého mrtvého kolegu který si pořád dával šlofíka u dveří. Bylo mu jasné že by ho mamka nikam neuklidila tak ho chytl za ruku a táhl ho do spíže aby nebyl tak na očích.
"V pohodě, nenechte se rušit..." Dodal za chůze při odchodu.

Eve Kurosu

Ten kluk, který otevřel dveře vypadal hodně zmateně, asi nepochopil otázku, kterou mu Eve položila. "Hled..-" Nepodařilo se jí dokončit a už měla u krku meč, který patřil již třetí osobě v jejich baráku. Meč? Chce o něho přijít? Pomyslela si a ani sebou necukla. Menší vánek si jenom pohrál s jejíma vlasama a to už její tetování bylo vidět v úplné kráse. Kluk s mečem nakonec ustoupil, ale neustále měl meč vytasený a držel ho v pozici, při které by se v životě neubránil proti kataně. Když už byl vzdálený, tak Eve v bleskové rychlosti chytla katanu za rukojeť a trošku jí potáhla. Z katany šla cítit celkem síla, který by se nebála cokoliv nakrájet na malinké kousíčky. "47čka? Takže ty jsi ten, kdo má číslo." Řekla tiše a katanu zasunula.  "Musíme si promluvit." Dodala tiše a čekala, jestli Kiro bude schopný komunikace, protože to zatím vypadalo, že se z něho stala socha. Jestli chci zjistit více, tak se teď nemůžu držet zpátky. Proletělo jí hlavou.

Kiro “47” Suikafuurado

Musíme ? pomyslel si skepticky. Zhluboka se nadechl a pohlédl na Kaishina, který odtahoval mrtvolu pryč. Pak si ještě jednou od paty až nahoru změřil tu holku. "Co chceš 92ko?" pověděl neústupně. Může to být kdokoliv.... může mě znát.. ale stejně musím si dávat pozor pomyslel si a nakonec uvolnil ruku a meč sjel volně, blíže k podlaze, neměl u sebe kryt, takže více udělat nemohl a otáčet se zády ještě nechtěl. Věděl však, že i v tomto případě, by měl být dost rychlý na to, aby se ubránil. "Kdo tě poslal ?" Zeptal se ještě a prohlédl si okolí pro případ, že by něco nesedělo. Bylo však vidět, že ani z jedné strany na krku číslo vytetované nemá. Nevypadal moc přívětivě, ale kdo to od něho mohl čekat. 10 let si stále nepamatuje a nevěděl kdo to je. Hlavně byl dost ostražitý, skoro až se bál, že může být něco špatně, že něco bude vědět.

Eve Kurosu

Ten kluk furt vypadal na to, že svůj meč nestáhne. "Tebe". Odpověděla mu chladně a když konečně sklopil níže meč, tak popošla blíže. "Poslala mně Nami." Dodala a neustále to vypadalo, jakoby měl obavy. Má číslo.. údajně. Já ho mám též. Není zde nic jiného, nad čím přemýšlet. Když si nás někdo takhle označil, tak musíme mít něco společného. Jestli to taky bude něco znamenat, tak zde v tomto hradě není nikdo jiný, komu by se dalo věřit více. Pomyslela si a  čekala, jak bude 47čka reagovat.

Kiro “47” Suikafuurado

Popošla trochu blíže a on s plnou hlavou myšlenek přemýšlel co bude dál.
Mě? zeptal se v duchu a nevěděl jak to myslí. Pak, ale řekla že jí poslala Nami, což pro Kira bylo dobré znamení nebo alespoň to, že sem nepřišla jako nepřítel. Pevně uchopil meč a kývl hlavou, jako kdyby jí říkal, tak dobře. Nakonec se k ní otočil, protože nečekal žádnou podlost a když došel za stůl vytáhl kryt na meč a ten do něho zasunul. Pak bylo vidět jak se konečně trochu uvolnil.
Možná má stejně vymazanou paměť jako já. pomyslel si.
"Jak dlouho?" zeptal se, což nemusela pochopit, myslel však kolik let u nich byla. Nevěděl jestli ona o něm něco ví. Nakonec si sedl ke stolu, takže mezi Eve a Kirem byl stůl a mávl ať si klidně sedne. Neřekl toho moc. To asi nikdy, ale snažil se trochu napravit své chování, protože na tohle téma je hodně opatrný.

Eve Kurosu

47čka se už uklidnil a vypadalo to, že začal Eve důvěřovat. Nejspíš ho uklidnilo to, že jí poslala Nami. Eve měla sama problém s důvěrou, ale jakmile se jedná o stejný problém, tak je to vážný.
47čka se posadil a Eve ho následovala. Posadila se a dala ruce do kříže. "Jak dlouho co?" Zeptala se, ale musela si najít svojí vlastní cestu v otázce. "Nami říkala, že si se vrátit po dlouhé době zpátky do hradu a já byla nucena opustit svojí vesnici. Hledám v tom nějakou souvislost, nějaké vodítko, které by mi řeklo, co jsou ty čísla vůbec zač." Řekla tiše a trochu zamyšleně. "Není mi pohodlné se tu prohánět, jako očíslovaný subjekt." Dodala a pak si položila ruce na nohy, které měla přitisklé k sobě.

Kiro “47” Suikafuurado

"Hm..." zaznělo a pak nastala dlouhá pauza. Kiro to musel všechno přehodnotit.
Takže toho moc nebude vědět. To by i dávalo smysl. pomyslel si a pak na ní pohlédl. "10 let.. jsem tam byl" řekl to a až ho pomalu zamrazilo na zádech. "Než se začneš ptát, tak si toho moc nepamatuji." pověděl což jí mohlo zklamat, ale hned pokračoval. Založil ruce na stůl a chystal se vyložit pomyslné karty. "Měla jsi štěstí." řekl a bylo vidět, že jí možná i trochu závidí, kdo by taky na jeho místě nezáviděl. Deset let života. "Pamatuji si jen na 39ku. Byl starší než my." Pověděl a prohlédl si jí. Byla v podobném věku jako Kiro, ale jako dívka vypadala mladší. "Pokud si 92ka... a není to zas tak dlouho, mohlo by to znamenat přibližný počet nás, očíslovaných." pověděl a znovu pohlédl na její krk, jako kdyby jí tam chtěl něco dalšího vypálit. Dal jí prostor se vyjádřit a čekal, jestli mu neřekne nějaké nové informace.

Eve Kurosu

10 let? To je hodně dlouho. Pomyslela si a pozorně poslouchala. Bylo to celkem dost informací a Eve začínala být hodně zaujatá. Zajímavé, takže od mého označkování nás bylo 92. Je možné, že čísla neustále rostou? Zeptala se sama sebe v mysli a podívala se přímo na Kira. Ten jí sledoval, a Eve sledovala jeho. Bylo to celkem zajímavé.
"To jsou celkem dostačující informace. Rozhodně toho víš víc než já a to je pro mně velkou oporou." Řekla a zapřemýšlela nad něčím, co by nemusel vědět. "Já ti nemohu poskytnout žádné nové informace... snad jen to, že si značkujou ty, kteří žili delší dobu s normálníma lidma, ale to už nejspíš víš. Je to informace, kterou mi řekl vůdce tohoto hradu. A také to bylo jediné, co mi řekl." Dodala tiše a přemýšlela nad tím, jak by to mohla vyřešit.

Kiro “47” Suikafuurado

Byl rád, že nebyl jediný kdo se rozpovídal. "V podstatě tedy spoléhají na nás, že na něco přijdeme.." řekl jí otevřeně, protože věděl, že oni také z toho nejsou tolik moudrý. "Možná na to, až si vzpomenu." pověděl a poklepával prsty do stolu. Byl poměrně nervozní. "S Kaishinem a Otcem jsme teď byli v lesích." Pověděl a pohlédl do strany na zeď jako kdyby na ní měla být vyryta následující slova. "Byl tam lovec ninjů, který mě chtěl zabít. Říkal, že to musí napravit ..." pověděl což si mohli vyložit, tak, že Kiro nejspíše po těch 10 letech nějak utekl. "Bohužel je už mrtví a nemůže nám nic říct." řekl chladně a lhostejně, vybavovali se mu pocity, zášť kterou k němu cítil. To, že vlastně je to ten, kterého Kaishin odnesl z místnosti si musela domyslet sama. Pak se na ní podíval takovým zaujatým pohledem a zapřemýšlel. "To je asi vše co ti teď mohu říct 92ko.." zakončil a opět jí nazval číslem, pro něj to bylo něco přirozeného a na druhou stranu se za celou dobu ani nepředstavila. Celou konverzaci s ní prohodil pomalu více slov než s Kaishinem za celý rok. Kde ten vůbec s tím tělem je ? pomyslel si a odvrátil pohled do míst kam Kaishin odešel.

Eve Kurosu

Eve byla celkem ráda, že za Kirem zašla. Poskytlo jí to opravdu užitečné informace a celé to dává aspoň trochu smysl. Takže budeme muset zjistit co nejvíc, ale kde začít? Zamyslela se Eve a když se rozpovídal o tom lovci ninjů, tak si dokázala to tělo přiřadit k tomu ninjovi. Jenom jí nešlo do hlavy, proč ho tu mají, když je mrtvý? Eve přemýšlela nad tím, že ho nejspíš mučením zabili. Od Kira to bylo vše a Eve se trošičku rozjely ústa. "Nezbývá mi nic jiného, než pátrat po více informacích a dozvědět se co nejvíc." Řekla tiše a postavila se. Popošla blíže ke Kirovi a podala mu ruku. "Měl by si zájem spolupracovat? Může ti to změnit život. Stejně, jako mně." Dodala a čekala, jestli se Kiro přidá, nebo ne. Jestli do toho nepůjde, tak zde marním jenom čas. Prolítlo jí hlavou při pohledu na Kira.

Kaishin Suikafuurado

Odnesl tělo někam kde nebylo tolik na očích. Což měl nejspíš udělat už dávno, kdo by ale čekal, že bratra navštíví nějaká buchta. Když ho pečlivě uložil, přešel do svého pokoje kde si oblíkl svou čistou zbroj na svůj černý "oblek" který připomínal kimono. Z šuplíku vyhrabal tmavě rudou pásku a tu si dal přes oko aby ofina v jeho šrámu nebyla tak nepříjemná. Když se oblíkl a upravil, vrátil se zpět do kuchyně se svým stejně zamyšleným a ne moc radostným výrazem. Dorazil však ve chvíli kdy mu dívka nabízela ruku a on jen odvrátil pohled jakoby je nechtěl rušit.
Tak to je paráda... čas se ztratit.. Pomyslel si a došel k lince kde sebral dvě skleničky s krví. Kupodivu si to nikdo nespletl s jahodovým džusem a tak zůstali tam kde je včera nechal. Sebral je a vydal se ke dveřím.
"Jdu za rodinou Igaku. Mám nápad jak by se dala využít ta krev s jedem. Kdyby se ptala mamka tak jsem šel napřed..." Řekl upřímně aniž by čekal na nějakou odpověď a aniž by čekal zda ho bratr poslouchá. Sotva to dořekl už se za nim zavřeli dveře a zamířil přímo k obydlí svého sousedního rodu.

Kiro “47” Suikafuurado

Podala mu ruku na znamení spolupráce. Společně ? pomyslel si a byl poměrně překvapený. Ještě před několika minuty na ní pomalu zaútočil a teď toho možná i litoval, jenže se chtěl bránit, nevěděl vůbec kdo to je. Sice toho o moc více nevěděl ani teď, ale připadala mu spíše jako spojenec než nepřítel. Najednou přišel Kaishin, který konečně uklidil mrtvolu. Kiro si myslel, že se přidá nebo, že zjistí co se řešilo. On však měl své plány. "Dobře" pověděl Kaishinovi. To bude užitečné. pomyslel si a pak vstal ze židle, aby byl naproti 92ce. stiskl její ruku. "Dozvíme...... Společně." poslední slovo zaznělo po pár vteřinové pauze, jako kdyby si něco v hlavě přemítal. Pak už jen pokývl hlavou.

Eve Kurosu

Trpělivě čekala na to, až se Kiro rozhodne. Na procházejícího člena jejich rodiny jenom pohodila pohled a když odešel, tak zase přesunula pohled na Kira. Ten se po chvilce rozhodl a stiskl její ruku. "Dobře si se rozhodl". Řekla a ruku natáhla podél svého těla. "Jinak já jsem Eve. Bude mi příjemnější, když mně budeš nazývat tím jménem, Kiro." Dodala k tomu. Ty čísla mi hodně vadí a nechci, aby mně tak nazýval. Pomyslela si a čekala, jak to příjme. Následně se otočila směrem k dveřím, jakoby už chtěla odejít.

Kaishin -> Sotva vyšel ze dveří a už viděl staršího muže, kterého moc dobře znal, protože šlo o vůdce rodiny Igaku a zároveň pravděpodobně o nejlepšího vědce, kterého ve vesnici můžou mít.
Sayaru Igaku

"Eh, Kaishine!" Zvolal na něj, když ho z dálky uviděl. Došel k němu a bez jakékoliv emoce k němu promluvil. "Přišla k nám před chvílí tvá matka, že prý jsi sem přitáhl tělo jednoho z lovců. Tělo jsme zde ještě neměli, protože to Daisuke zakázal, jelikož nikdy nevíme, co mají v těle, aby nás například nevystopovali nebo něco podobného. Proto jdu za tebou rovnou já, abychom to tělo co nejdříve přenesli a mohli ho zkoumat než se ta informace nějak roznese." Poté počkal až se Kaishin vyžvejkne, což se mu moc nechtělo, jelikož si to tělo chtěl nechat. Ale Sayaru neměl moc příjemný výraz v obličeji, protože je vždy vážný a téměř nikdy nijak nevtipkuje, proto mu řekl, kde je to tělo. "Dobře, běž napřed. Jdi úplně do sklepa, kde máme laboratoře, je tam jen jedna odemčená místnost, což je má pracovna, tak tam na mě počkej, za chvíli tam jsem." Řekl a bez zaklepání vstoupil do jejich pokoje, kde uviděl Kira a Eve. "Zdravím, jen si jdu pro tu mrtvolu." Řekl a pomalu ji vytáhl, při čemž si ji hodil přes záda a zase odnesl pryč. Mrtvola už na sobě měla jiné oblečení, nějaké staré a roztrhané, protože se Maeko brzy ráno pokoušela něco Kaishinovi ušít, což se ji zatím nedařilo. Když Kaishin došel do laboratoře, tak ho oslnilo zelené světlo. Vkročil do ní a viděl spoustu rostlin, po zdech bylo několik velkých akvárií, které vypadaly obrovsky, jelikož nebyl schopný vidět na druhou stranu akvária. V akváriu bylo několik ryb a v dálce mohl vidět jakousi siluetu, která vypadala lehce jako člověk, ale vůbec se nehýbala a rozhodně nebyla jistota, že jde o člověka. Ve druhém patře byla obrovská knihovna s několika křesly. Po stranách bylo několik stolů s různými přístroji a pak jeden operační stůl. Uprostřed místnosti byl nějaký stroj s několika druhy tekutin. Po chvíli do místnosti přišel i Sayaru, která následně položil mrtvé tělo na operační stůl. "Takže?" Zeptal se a zároveň se podíval na Kaishina. Dveře do laboratoře se automaticky zavřeli a Kaishin uslyšel, jakési nasátí vzduchu, čímž se dveře uzamkly.

Kiro a Eve -> To že jim do pokoje vešel starší muž nebylo nijak zvláštní, protože ho Kiro poznal, ale to, že po chvíli opět někdo zaklepal na dveře a aniž by čekal až otevřou, tak vešel dovnitř, už bylo mnohem divnější. Byl to muž, kterého Kiro sice znal, ale jen od vidění, protože s ním nikdy nepromluvil a věděl o něm jen to, že to není ninja, že pochází z Konohy, je nemocný a vše si musí zapisovat.

Batsu

"E, eh, poslala mě sem Nami Suikafuurado." Řekl při čemž se rozhlédl po místnosti. "Prý máte problém s nějakými čísly." Dodal a poté si sáhl do zadní kapsy, ze které vytáhl svůj šedivý notýsek. "Kiro a Eve, že?" Zeptal se, aby se ujistil, že přišel do správného pokoje. Pak schoval notýsek a přešel k jejich stolu, při čemž jim podal ruku. "Já, já jsem Batsu a jsem v Suichu už nějakou dobu, protože jsem utekl z Konohy. M, myslím, že vám s těmi čísly mohu pomoci." Dodal ke svému podání ruky. Muž nepůsobil nijak nebezpečně, ale spíše záhadně, protože měl delší rozcuchané černé vlasy, které schovával pod kapucí své šedivé mikiny. Byl takovou tou klasickou šedou myškou, která na sebe nijak neupozorňuje a přitom hodně ví.

Kiro “47” Suikafuurado

"Uhm .. dobře." zamyslel se "..Eve." dodal, bylo to pro něj zvláštní on se stále cítil spíe jako ta 47ka, než Kiro. Než něco stihl pověděl tak se objevil Sayaru. Kiro jen kývl hlavou, protože spíše přemýšlel co se děje. Sayaru byl to starší muž a Kiro ho moc neznal, ale věděl, že je z rodiny Igaku. Často přemýšlel, že by mu mohli pomoci s jeho pamětí, ale nikdy se k tomu nedovážil. Jak, ale rychle přišel tak i odešel. Hmm a to já tam bratr tak zrovna dlouho ukládal. pomyslel asi a vyrušilo ho zaklepání na dveře. Batsu? pomyslel si, protože ho poznával. Podal mu ruku a vrátil se zpátky za stůl. Takže vysílají dalšího.. pomyslel si jako kdyby mu něco nesedělo. "Doufám.." pomyslel si, ale více neřekl, čekal až se třeba usadí.

Kaishin Suikafuurado

Uběhla chvilka a Kai se ocitl v laboratoři Sayara která byla obrovská a plná různých vychytávek.
"Vau.." Vydal ze sebe když vstoupil a rozhlížel se kolem sebe. Siluetu postavy nějak neřešil, vypadalo to že ho zde nic nepřekvapuje a tak tedy došel k operačnímu stolu a čekal až se vrátí s tělem. Netrvalo dlouho a byl zpátky i s mrtvolou kterou hodil na stůl.
"Takže? Měl jsem v plánu za vámi jít hlavně kvůli krvi." Řekl a podal mu sklenici s krví která byla něčím napuštěná.
"Pravděpodobně má v sobě nějaký jed který při kontaktu s tělem zablokuje tok chakry. Použil jí na mě ten lovec aby mi zabránil v užívání Ninjutsu. Napadlo mě že by jste mohl zjistit o co se jedná a popřípadě z toho vytvořit protilátku pro ninji kteří se s tím někdy setkají." Vysvětlil a usmál se. Měl sám ze sebe radost že ho něco takového napadlo.
"Snad zjistíte i něco z toho těla. Měl samé vychytávky a kromě hlavy by neměl být nějak porušený." Dodal a čekal co se bude dít.